Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

The Legend of Zelda

29.07.1987
17.11.2003
07.06.2004
19.11.2006
31.08.2011
29.08.2013
18.09.2018
72
11 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

The Legend of Zelda je akčná-adventúra s prvkami RPG, ktorá vyšla pôvodne iba na platforme Famicon (NES) v Japonsku ešte v roku 1986. Až o rok neskôr vyšla aj v USA a Európe a rýchlo sa rozvinula do jednej z najznámejších videoherných sérií. Po úspechu následne vyšiel prvý diel v rôznych vynovených verziách, ale vždy si zachoval exkluzivitu pre firmu Nintendo. Základ hrateľnosti sa skladá z mixu akcie, adventúry a riešenia rébusov. Tieto základné elementy zostali nemenné počas celej série, ale v každej novej časti sa vylepšovali. Hráč môže prejsť celú hru len s minimálnym prieskumom a prakticky nemusí plniť vedľajšie questy. Za prieskum a vyriešenie hádaniek v skrytých oblastiach je však odmeňovaný nápomocnými predmetmi alebo zvýšením svojich schopností.

Fantasy svet, ktorý sa nazýva krajina Hyrula pozostáva z troch hlavných oblastí: Hlavná, celosvetová oblasť kde je pohyb viac-smerový, vďaka čomu má hráč viac slobody a akcie. Hra však obsahuje i oblasti, najmä jaskyne, kde je možná i interakcia s ostatnými postavami. Poslednou oblasťou sú dungeony, ktoré sú v podstate podzemné bludiská, obsahujúce širokú škálu zložitých nepriateľov, bossov a predmetov. Každý dungeon vždy obsahuje jeden významný predmet, bez ktorého nie je možné rozlúštiť všetky hádanky alebo hrá významnú úlohu v porazení miestneho bossa. V dungeonoch sa dá navigovať vďaka mape a magickému kompasu, ktorý odhaľuje lokácie kľúčov a truhlíc.


Diskuze ke hře

Doposud o hře nikdo nediskutoval.


Nejlépe hodnocené komentáře

  • Switch 80
Zpočátku mi první díl Zeldy připadal docela krutý. Jediné, co jsem věděla, tak bylo to, že musím sesbírat úlomky artefaktu a zachránit kdesi princeznu Zeldu. Že platí It's dangerous to go alone!, mi bylo jasné již po velmi rychlé smrti, než jsem se naučila číst nepřátele a zjistila, jak se pohybují a jak útočí. Malé světlo na konci tunelu se rozsvítilo poté, co se mi podařilo vyměnit můj ubohý dřevěný meč za něco trochu lepšího a byl mi tak umožněn luxus rozsekat určité nepřátele jednou ranou. Také jsem absolvovala můj první dungeon a říkala jsem si po jeho úspěšném zdolání, jak to bylo lehké a že to nebylo tak hrozné, jak jsem si myslela. Tak jsem byla naivní.

Postupem času totiž přituhovalo a začali se objevovat speciální nepřátelé, kteří byli zranitelní jen v případě, když se nepohybovali, protivníci, kteří Linka drapli a vyhodili na začátku dungeonu nebo třeba moji dva nemesis - "bublina", která mi znemožnila po určitou dobu používat meč a která byla velmi často v kombinaci s protivníkem, který šel zranit pouze, pokud jsem útočila zezadu nebo z boku. Myslím, že tihle dva mi přivodili nejvíce vrásek za celé hraní. A úplně nejlepší bylo, když se do té malé místnosti k nim přidaly i sochy střílející firebally. Výsledkem bylo, že hned po vlezu do místnosti jsem dostala ránu z jedné strany a o milisekundu později i z druhé strany. Jednu výhodu ovšem postup těmito trny zoufalství a vzteku měl. Závěrečný boss daného podzemí byl totiž strašně lehký (teda až na posledního) a padl většinou tak rychle, že jsem ani nezjistila, co vlastně dělá.

Svět mě bavil a bavilo mě ho prozkoumávat. Jak jsem ho procházela sem a tam, tak jsem se naučila se v něm orientovat a poznávat jednotlivé části mapy. Časem jsem si vylepšila moji výzbroj a nakoupila či našla nové předměty, které mi jednak usnadňovaly cestování světem a jednak byly nezbytné k dokončení daného dungeonu či k poražení bosse. Postavy, které jsem potkávala, většinou komunikovaly pomocí jedné věty a v dungeonech pak pro mě měly většinou nějakou zašifrovanou radu, jak mám postupovat.

Říká se, že první Zelda položila základ žánru, který se nazývá akční adventura. Asi proto jsem při hraní občas pomyslela na dnešní modernější pojetí tohoto žánru (například Tomb Raider z roku 2013) a říkala si, že opravdu jsou tyto dvě hry v něčem velmi podobné. V obou provádím průzkum okolí, bojuji s nepřáteli a lezu do dungeonů, kde řeším hádanky a v případě Zeldy i bojuji s nepřáteli a s místním bossem. The Legend of Zelda se navíc vyznačuje větší volností a je tak snadné se dostat někam, kde by hráč vůbec neměl být. Ale opět je tu jedna podobnost, obě hry korigují postup hrou tím, že dokud hráči nedají potřebný předměty, tak se do některých míst ani nedostane. A obě hry mě, i přes svoji velkou odlišnost v jiných věcech, dokázaly zabavit.

Jo a ta grafika se mě osobně u téhle hry opravdu líbí.
+19
  • 3DS 85
Tak jsem se odhodlal a asi po osmi měsících co jsem si tuhle hru koupil jsem se jí konečeně rozhodl dohrát. Vlastně ani moc nevím, proč mi to trvalo tak dlouho. Nejspíše je to tím, že je prostě težké se vlastně k jakékoliv Zeldě po dlouhé době vrátit a pokračovat v ní. Zelda je herní serie, ve které by se hry neměli hrát po větší pauze, protože pak se úplně ztratíte a bude prostě jednodušší tu hru začít od začátku. A vzhledem k tomu, že jsem k Vánocům dostal Zelda Game & Watch, tak jsem si řekl, že bude ideální čas tu hru konečně dohrát.

Příběh je vcelku jednoduchý, ale na první hru v sérii byl rozhodně dostatečný. Co se mi také líbilo je, že narozdíl od ostatních her této doby, kdy jste se museli pro příběh dívat do manuálu, vám hra poví příběh rovnou v ní a to konkrétně v hlavním menu, společně s listem všech itemů, které ve hře můžete získat. Po tomto krátkém úvodu si pak pojmenujete svojí postavu a hra vás hodí přímo do akce.

Hra je o exploraci světa, ve kterém hledáte převážně dungeony, případně v něm můžete získat pár itemů a nahrabat si nějaké ty peníze. Průzkum světa je ale se začátku, když stále ještě máte pouze dřevěný meč a málo životů, poněkud frustrující. Pořád na vás někdo útočí a kdykoliv umřete, tak začnete úplně na tom stejném místě. Také je to zprva docela bludiště, ale po pár hodinách, co se začnete ve světě lépe orientovat a obstaráte si už lepší meč je průzkum docela zábavný a v souladu s hudbou působí docela dobrodružným dojmem.

Další velkou náplní hry jsou dungeony. Těch je ve hře celkem 9 (8 běžných a 1 finální). Ty jsou podle mě nejlepší částí hry. Jendná se o velkou kupu místností, které mají na konci vždy nějakého bosse. To ale neznamená, že jsou dungeony lineární, právě naopak. Je tu spousta vedlejších místností a slepých chodeb, až to někdy taky působí jako bludiště. A od toho je tady mapa a kompas, itemy, které jsou vždy v někde dungeonu schované. Mapa vám ukáže no... mapu a kompas vám ukáže ve které místnosti je boss. To ale nejsou jediné věci co zde můžete najít, občas se v dungeonech skrývají i jiné itemy jako třeba bumerang, šípy, atd... I s mapou a kompasem to ale nebude snadné, jelikož každá místnost je plná všech možných potvor, přes které se musíte probojovat. Někdy je reálně težší se k tomu bossovi přes dungeon dostat, než následný souboj s ním. Jinak se mi ale bossové líbili. Každý dungeon má jiného bosse a každý z nich má jinou slabinu, kterou musíte objevit a využít jí. To mi na starou NES hru přijde docela nadčasové. Jenom mi ale bylo divné je, že někteří bossové z předchozích dungeonů se v jiných nacházeli jako normální nepřátelé.

A to byla mimochodem další věc, která se mi na této hře líbila. Všchni ti možní nepřátelé. Těch je tu spousta a každý se doopravdy chová jínak. Máme tu běžné otrapy, které normálně potkáte po světě, lukostřelce, bumerangostřelce, duchy, divné čtyřnohé potvory co hází meč, čaroděje kteří se klonují, rytíře na které můžete zaútočit pouze z boku, atd... Nepřátel je tu prostě spousta a téměř všichni jsou originální. I itemů je tu dost a to od bumerangu po kouzelnou hůlku. Některé tyto itemy se kupují v "obchodech", některé jsou schované v dungeonech a některé jsou schované na mapě. Ne všechny jsou ale zbraně. Později najdete i takové itemy, které vám pomohou se dostat i na místa, do kterých by jste se před tím nedostali jako třeba žebřík nebo vor.

Ačkoliv tady zatím první Zeldu docela chválím, rozhodně není bez chyby. Ta hra už dneska působí dost zmateně a kromě nastínení příběhu a toho slavého: "It's dangerous to go alone! Take this." . Vám ta hra vlastně nic neřekne. Sice budete nadšení, když najdete nějakou magickou knihu, ale hra vám ani neřekne co to dělá. Tohle všechno bylo tehdy řešeno tak, jak se to tehdy řešilo - manuálem. Pokud si teda chcete tuhle hru zahrát, doporučuju si k tomu na internetu najít nějaký návod. Dohrát tuhle hru bez nějakého návodu po ruce je prostě nemožné. Manuál ale neomlouvá všechno. Tím mířím hlavně na hrozně dementní secrety, ať už divně schovaný 7. dungeon, nebo secrety typu: ,,Odpal úplně náhodnou skálu, která vypadá jako každá jiná skála ve hře." nebo ,,Podpal keř, který vypadá jako úplně obyčejný keř všude jinde." Jak má na tohle hráč sám přijít? A proč to tam vlastně vůbec je? I vchod do finálního dungeonu zpočívá v odpálení náhodné skály. Přitom by stačilo těmto skálám nebo keřům pouze mírně uprvait texturu, aby to stále působilo nenápadně, ale aby si toho někdo měl šanci všimnout.

Jak teda hodnotím první Zeldu? Ta hra je docela dobrá, ale musíte se dostat přes ten frustrující začátek a sehnat si k tomu návod. Pokud se vám tohle povede, tak ta hra umí být zábavná. Tomu ještě pomáhá skvělá hudba a fajn vizuální stránka, která za ty roky moc nezastárla. I možnost ukládání jsem ocenil (tohle byla první hra, která se ukládala). I tak bych tuto hru moc nedoporučil, protože je tady spousta lepších The Legend of Zelda her. Jediný důvod, proč by jste si chtěli tu první zahrát je ten, že si chcete prostě vyzkoušet jaká byla ta první Zelda.

Pro: Průzkum, Dungeony, Různorodost nepřátel, Hudba, Grafika

Proti: Frustrující začátek, Zmatenost, Špatně schované secrety, Potřeba návodu

+17