Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Všechny PC PS1 PS2 PS3 PS4 PS5 PSP Vita Xbox X360 XOne XboxX/S NES SNES N64 NGC Wii WiiU Switch GB GBC GBA DS 3DS VBoy SegaMS SegaMD Saturn Dreamcast SegaGG At2600 At5200 At7800 At8bit AtST Jaguar Lynx Odyssey2 Intelli Coleco TG16 CDi 3DO NeoGeo WSwan Amiga ZX81 Spectrum C64 C16 AmstCPC AmstPCW Apple II TRS80 BBCMicro PC88 PC98 MSX MZ800 FMT SAMC PMD85 IQ151 Ondra Maťo Mainframe Arcade Quest iOS Android J2ME Symbian NGage WMobile WPhone BBerry Playdate Browser Stadia

Crysis

WalomeWalome
Dohráno
  • PC 60
V lednu 2010 jsem si po asi 4 letech nehraní koupil nový herní počítač a s ním se těšil na všechny ty vychytané a revoluční hry. Crysis měl být jednou z nich. Po nainstalování jsem se zděsil, že ultra detaily nedávám ani náhodou a dokonce se to trhá i při vysokých. Grafika však parádní, ale gameplay nic moc. Tak jako tak jsem hru dojel do konce a při závěrečná bitvě jsem byl nucen Crysis vzdát kvůli častému padání do win (cca po 3-5 vteřinách).

O čtyři roky později jsem to zkusil znovu. S novější grafickou kartou. I tak jsem hru z roku 2007 nerozchodil plynule ani na vysoké detaily. A to klesal framrate v některých momentech až komicky nízko. Ale gameplayově mě to tentokrát bavilo.

Co se změnilo, kromě letokruhů na mých kostech? Obtížnost. Zatímco poprvé jsem hru hrál asi na nějaký normal, tentokrát jsem se pustil do té úplně nejtěžší. V tu chvíli se hratelnost mění naprosto neskutečným způsobem. Zatímco při prvním hraní jsem s prstem v nose proplouval džunglí, zabíjel jednoho vojáka za druhým, chytal je pod krkem a házel na vyděšené kolegy, tentokrát jsem byl nucen se plížit a taktizovat. Což umocňovalo i nepoužívání quicksaveu. Pro srovnání, za celou dobu hraní jsem pod krkem chytil možná tak dva vojáky. Jinak jsem se k nim tak blízko nedostal. Je to samé plížení, střílení ze zálohy, využívání terénních nerovností a rychlé přemisťování před přehnaným množstvím jednotek.

To, co by mělo být asi hlavní sílou hry, je onen nanosuit či jak se to jmenuje. Ten má speciální vlastnosti (které se velice intuitivně vyvolávají kolečkem myši), které můžete libovolně využívat. Neviditelnost, síla, brnění a rychlost. Bez všeho byste se bez problému obešli. Neviditelnost sice na nejvyšší obtížnost výrazně pomáhá, ale šlo by to i bez ní. Brnění samozřejmě také využijete, ale to považuju prakticky za defaultní vlastnost. Takže tu máme už jen sílu, která slouží jen k přeskakování předem určených překážek, a rychlost, kterou využijte pořádně jen v misi, kdy překonáváte delší úsek mapy. Nevyužitelnost hlavního trháku hry je docela fail.

Z dnešního pohledu působí velice úsměvně možnost vzít cokoli do ruky. Jistě, v roce 2007 to asi byla bomba - ta fyzika! Ale dneska se ta ikonka "chytnout" doslova jen motá pod rukama. A hlavně, cokoli živého chytnete, je hned mrtvé! Trauma omylem zabité želvy mi tak zůstane nadosmrti.

AI každý velebí, ale podle mě je stejně blbo-chytrá jako jinde. Vojáci jsou schopní vás nevidět, ačkoli stojíte metr vedle nich a zároveň vás dokáží sestřelit na desítky metrů z ákáčka.

Příběh je tak hrozně béčkový, až ani není koukatelný. Skoro tak blbý jako u filmu Predátor. Taky tu máte kulomet, se kterým se dají kácet stromy. Bohužel finální bitka, které jsem při prvním hraní unikl, je dlouhá a úmorná, navíc doplněná naprosto hroznými cutscénami s příšernými dialogy. Poslední jmenované bych vytkl vlastně celé hře.

Tak či tak, čistě gameplayově je to dobré, díky technické a grafické stránce věci nadprůměrné. Některé situace občas zamrzí, jiné potěší. Na rozdíl od roku 2010 jsem si hraní užil.

Pro: grafika, fyzika, gameplay, muzika

Proti: nějaká divná optimalizace asi, bossfighty, cutscény, dialogy, příběh, nevyužitelnost nanoobleku

+19 +21 −2

Saints Row 2

FritolFritol
Dohráno
  • PC 90
Silně podhodnocená hra. Pokusím se nalákat ty, kteří ještě neměli tu čest si ji zahrát, a nabídnout tak pohled nadšeného hráče mezi negací, která zde převládá. Zárveň chci reagovat na zápory objevující se ve zdejších komentářích.

Začnu tvorbou postavy, která je velmi rozsáhlá a v editoru jsem strávil víc jak hodinu. Stejně jako ve trojce jsem si svou postavu zamiloval víc, než v kdejaké příběhovce s daným panákem. Aby taky ne, když máte možnost vytvořit si sexy gangsterku a upravit si jí dle svých představ od hlavy až k patě, kousek po kousku. Stejně tak skvělé jsou všechny vedlejší postavy, se kterými si užijete spousty legrace, čímž se dostávám k hlavnímu taháku hry, tedy humoru. Není mise ani cutsceny která by neobsahovala nějaký ten vtípek či nebyla vtipná sama o sobě svou čiností.

Všemi nenáviděný jízdní model se dá opravit modifikací a i přesto, že to stále není v některých vozidlech ideální, tak je to menší část a po chvílí si zapamatujete, která auta nemáte brát. Beztak to jsou povětšinou dodávky, trucky či autobusy, v nichž nikdo jezdit nechce. Stejně tak údajně hnusná grafika není vůbec zlá. Pravda, na rok 2009 to není nic extra, ale do očí také nebije. Nikde se navíc neprezentovali užasnou grafikou, takže je jasné, že hra má své kvality někde jinde. Pokud vám tedy nevadila grafika u SA, tak nebude ani zde.

Také vytknout hře, která je v podstatě parodií na GTA, přehnané násilí, mi nepříjde moc na místě. Možná jsem moc dětinský nebo mám zvrácený humor, ale za ty roky, kdy jsem už jako děcko přejížděl lidi v prvním GTA, mi opravdu nepřipadá přehnané hodit lidi do drtičky nebo motoru letadla, kor když je hra 18+ a zakládá si na tom. S čímž souvisí i "slabý příběh". Nevím co kdo čeká od ulítlé gangsterky plné humoru, která se sama nebere vážně. Z mého pohledu je to jen záměrné hledání chyb tam, kde nejsou.

Obtížnost hry není nijak vysoko nastavená, sice občas umřete, protože nepřátel je někdy hodně, ale nic co byste poté nezvládli na druhý pokus. Navíc checkpointy jsou umístěny dost dobře. Já sám se považuju za casuala a obtížné hry většinou vzdávám, ale pokud i tohle někomu příjde nezvladatelné, tak opravdu nevím, co dnešní hráči chtějí.

Město celkově je napěchované zábavou, spousta vedlejších misí, jimž musím ale vytknout jejich zdlouhavost. Také se mi líbí, že do spousty budov se dá vstoupit, lze nakupovat obchody s tím, že vám do budoucna vydělávají, nové byty, ve kterých jde upravit interier, easter eggy a nechybí ani sběratelské předměty. Tady je to padesátka CD, které vám zpřístupňí skladbu, ty si pak můžete přidávat do vlastního rádia, což je skvělý nápad. Soundtrack je výborný a každý si vybere. Nechybí ani známější kapely jako Paramore, Deftones nebo My Chemical Romance.

Abych to shrnul... Pokud nejste uplní suchaři a chcete hru u které se zasmějete, tak není proč váhat. Ubrečeným kecům, co všechno je špatné a jak je to podělaný port z konzolí nevěřte. Stačí pogooglit mod a zábava může začít.

+19 +20 −1

Lionheart: Legacy of the Crusader

FildasCZFildasCZ
Dohráno
  • PC --
Rozporuplné RPG plné zajímavých nápadů si své příznivce určitě najde, dokud nezjistí, že hra je vlastně hrou jen do půlky. To může mnoho hráčů odradit tak, jak jsem se s tím setkal na mnoha fórech.

Něco o příběhu. Za doby vlády krále Richarda Lví Srdce, během jedné z křížových výprav, bylo zajato mnoho nepřátelských bojovníků. Jeden z rádců Richardovi poradil, aby všech tisíc zajatců popravil, čímž by nepřítele zastrašil. To sice zafungovalo, ale bohužel to byla pravda jen z poloviny. Tímto hrůzným činem totiž Richard zároveň dokončil temný rituál a otevřel bránu, kterou do světa začali proudit démoni z jiných sfér, kteří ihned posedli některé vojáky. Jakmile to Richard zjistil, spojil své síly se Saladinem, proti kterému původně bojoval, a spolu se jim povedlo démony z našeho světa vytlačit.

Jenže magie přetrvala. Některým lidem zvětšila schopnosti a jiné zdegenerovala, aby z nich vznikli kompletně noví tvorové - goblini, trollové, nemrtví atd. To se samozřejmě nelíbilo inkvizici, která začala po takto zasažených nečistých jedincích pátrat a snažila se z nich tyto ďábelské síly vyhnat. Svět, jak ho známe dnes, se změnil. Avšak ne úplně, a tak v průběhu hry potkáte mnoho z historie známých tváří. Někteří, jako třeba Machiavelli a Shakespeare, Nostradamus, Johanka z Arku se dějem jen mihnou, jiní, například Cortéz nebo Cervantes se k vám na chvilku přidají a další, konkrétně Leonardo DaVinci, vás budou provázet prakticky po celou hru.
Začneme asi tím, že výběr postavy a její preferencí je mnoho. Můžete si vytvořit postavu přesně podle svého gusta, k čemuž vám pomohou i čtyři rasy - lidé, demokini, feralkini a sylvanté. Přitom jedině lidé jsou neposkvrněni magií. Navíc k tomu všemu přibývá možnost zvolit si jednoho ze tří duchů, kterým bude vaše postava posedlá, přičemž každý přidává bonus k některému z druhů magie. Ty jsou ve hře tři: božská, mentální a kmenová. Každý směr se přitom dále dělí na čtyři větve a v každé je pět kouzel. Pokud si to tedy spočítáte, je to celkem 60 kouzel, což už je poměrně slušné. Na druhou stranu, nikdy si neužijete všechny, protože pokud se o to pokusíte, budete mít velké problémy.
Tak jako u každého RPG, zde pak dvojnásobně platí, že specializovat se je velmi moudré. Někteří recenzenti si sice stěžují, že pokud si nevybere charakter, který bojuje na blízko, máte smůlu, ale dle mé osobní zkušenosti to není pravda, to jsem bohužel zjistil po těch 24 hodinách.
Důležité pro postup ve hře jsou pouze tři frakce, a to Templáři, Inkvizice a pronásledovaní Kouzelníci. Mimo nich se ale můžete přidat taktéž k Saladinovým rytířům, nebo v jednu chvíli zradit hodné kouzelníky a stát se příznivci temné magie. Ve finále jsou tu ještě žebráci a cech zlodějů.
A hodně, co se mi páčilo, bylo ukládání v rozhovorech. To bylo fakt něco, co potřebuje většina her.

Teď přejdeme k těm horším věcem. Do začátku bych řekl to nejpodstatnější, co v RPG je. A to jsou potky s hp a manou :D … Tvůrci chtěli být originální, tak vlastnění potky jsou tu něco, jako vlastnit super zbroj. U jednoho obchodníka dvě hodně slabé a jedna silnější, respawn byl taky “super“ potek u obchodníků. Takže na konci hry jsem měl 26 potek, které mi museli stačit. Dále mě zarazilo, že něco jako rare a epické věci tu moc nefungují, když vám řeknu, že nejlepší zbraň ve hře na melee obouručáky je kladivo na skřety, asi se mi budete smát. Po pár lokacích najdete obouruční sekeru, ale nic moc. V pozdější fázi hry najdete obouruční meč, který ovšem nesráží a dmg je směšné. Za to meele jednoručky, těch tu pár epických je; vzpomínám na jeden palcát v kryptě, šavli, ledový meč a ke konci ohnivý meč a pár dalších. Výbava; náhrdelník od inkvizitora, štít od templářů a během hry jsme narazil ještě na dva, jedny epické rukavice, boty Marca Pola a několik zajímavých prstenů. Naopak žádný opasek, helma, zbroj. Zkrátka 70 % jsem měl z Barcelony. Dvě z krypty a jednu z Montaillou.
A to je něco neodpustitelného.
Do půlky hry, jsem obrátil každý kámen. Od necelé půlky jsem jel speed run. A můžu Vám říct, že to byla noční můra. 70 level - 560 životů, 165 obraných bodů, 17 healing rate, což bylo buglé. Spousta perků na resistence, měl jsem snad od každé přes 50 %.
Nejtěžší byl Revenant( elitní jednotka, bych řekl, a pak až boss. Na Revenanta jsem použil 15 lahviček hp. To jsem měl ještě 30 level. Na bosse jsem použil? Nula. Měl jsem resistence na oheň 75 , 35% štít aura a 40% kouzlo. Ubral mi dohromady 400 hp a skapal. Největší sradna byla také, že pořád jsem nacházel věci jen s ohnivou resistencí. A říkám si, že boss bude ohnivý drak :D:D:D. Jo a jediný společník, který trochu vydržel, byl ten rytíř, kterého jste si vyvolali z kouzel.


A čím déle budete hrát, tím více vám bude docházet, jak z dokonalého rpg, který to může být, se stává pprůměrná , pro některé až nudná, zbytečná, unavující rubačka, která je od necelé půlky hry zabitá nesmyslnou obtížností, miliardou nepřátel, natahováním, minimálně postav s dialogy, s těžkou absencí lektvarů a vybavením.
Až budete v kryptě, zjistíte, že hru máte odinstalovat a zapomenout, pokud i to překonáte, počkejte si na invazi anglánu to je něco absurdního. Tohle by mě bavilo ve střílečkách, tam pořád říkám, jak je málo nepřátel.

Pro: Ukládání v dialozích, začátek hry, rozmanitý výběr postavy, tvorba postavy, frakce. Pár historických osobností.

Proti: Z mé stránky po delší době hudba, druhá půlka hry, málo epických věcí, absence množství lektvarů, nevyváženost

+19

Little Inferno

LuccinyHryLuccinyHry
Dohráno
  • PC 65
"Že ty ty dopisy jen proklikáváš a pálíš?" ptá se vás holčička odvedle v jednom z několika sebezpytujících momentů hry a naráží na to, že je sice vidět jasná, až dojemná snaha zasadit hravou pyromanii do hlubšího příběhu, ale tato snaha se u otřelých necitů jako jsem já míjí účinkem a protažený vysvětlující konec jen nudí.

Malé Inferno je klasická oddechovka, která dobře funguje jako pauza od práce (stereotyp vás od ní po hodině zase vyžene, takže žádné zhoubné zažrání nehrozí). Zcela intelektuálně i jemně motoricky nenáročně zde vhazujete do krbu předměty jako je plyšák nebo babička a koukáte, jak hoří. Výzvou je odhalení všech kombinací, ale pro dokončení je nepotřebujete všechny.

Pro: oddychovka

Proti: stereotyp

+19

Tajemství Oslího ostrova

učet smazánučet smazán
Dohráno
  • PC 25
Tuto hru jsem poprvé hrál, a to pouze krátce, před mnoha lety a nyní jsem se z nostalgie k ní vrátil. Hra má poměrně pěkný úvod a grafika na tu dobu také není špatná, že nemá zvuk, vem čert, ale co mě u této hry nejvíc drtí, jsou úkoly a jejich nesmyslnost, nelogičnost a hlavně, že tu je plno momentů, kdy si můžete totálně zavřít cestu ke konci, aniž byste to tušili, nechápu, proč třeba nemůže Gajbraš utrhnout znova jetel, proč musí pokaždé zničit svitek se zaklínadlem atd., takže dál hrajete, zkoušíte, klikáte a přitom už je to dávno zbytečné, to se mi zdá jako trochu podraz na hráče, takže proto to nízké hodnocení. Další, co mě štve je, že když chcete zkusit nějaký předmět, zda se na něco nehodí, což většinou ne, tak Gajbraš pořád dokola předvádí ty samé vylomeniny s touto věcí, a nejde to ani odkliknout, což je popadesáté už silně otravné a zdlouhavé. Některé momenty a hlášky jsou až trapné. Toť hodnocení z pohledu konkurenceschopnosti a hratelnosti.

Ale jako dílo (seminární práce) dvou studentů gymnázia asi na 1 s *.

Pro: Grafika, pěkné prostředí ostrova, vzpomínky na mládí

Proti: Nesmyslné úkoly, donekonečna se opakující kejkle s předměty, trapné hlášky

+19 +20 −1

Prince of Persia

učet smazánučet smazán
  • PC 100
To snad už ani není možné, to byly časy... První hra, které jsem se opravdu věnoval, když jsem jí chodil hrát k mamce do práce na tehdy ukruntý stroj PC 386. Pamatuju si, že z ní vyzařovala taková zvláštní atmosféra tvořená temnými chodbami, dramatickou hudbou na konci kola, bouchnutím padacích dveří na začátku každého kola a v neposlední řadě i grafikou. Pohyby hlavní postavy jsou velice zdařilé a věrohodné. Jediné, co mi vadilo, byl ten šibeniční termín 1 hodiny na dohrání.

Pro: Grafika, zvuky, atmosféra

Proti: Krátký časový limit

+19

Deus Ex: Human Revolution

Matthew.JMatthew.J
Dohráno
  • PC 80
Do HR jsem se pustil těsně po dohrání původního Deus Ex. Hrál jsem na obtížnost Deus Ex bez jakéhokoliv přenastavování.

První co každého udeří do očí je grafické zpracování. Aby taky ne když rozdíl mezi hrami je 11 let. Krásná grafika s sebou, ale bohužel nese i problémy. V původním DE nebylo třeba řešit, že by prostory vypadaly prázdné. Stačilo do kazdého rohu strčit hranatý květináč pár stolů a polic na zdi a bylo to. Tady je pro spestření a vyplnění prostoru všude milion krabic, kbelíků, namalovaných dveří, léků, lahví, krabiček a bůhví čeho všeho. Tyto se často od interaktivních předmětů liší často pouze svou neinteraktivitou, což může být dost matoucí. Obzvlášť vtipně (nebo spíš smutně) pak působí plastový kýblíček, který je odolný vůči všemu včetně atomové bomby. Také dokáže naštvat, že povalená židle, která je k zemi přilepená snad sintentikónem brání při stealth hraní přesunu do krytu nebo lešení, které vypadá jako žebřík, ale není to žebřík (jejichž používání je zde mimochodem řešené trochu líp než u předchůdce). Já osobně bych upřednostnil horší vzhled, za cenu lepší funkcionality a větší možnosti interakce s prostředím.

Druhá věc, které jsem si všimnul je, že v prequelu oproti oproti původní hře vypadá všechno strašně futuristicky. Proč používat tlačítka, když lze použít holografický číselník. Kdo by létal vrtulníkem, když máme k dyspozici tryskostroj. A nač zámky a klíče, elektronika to jistí a všechno je propojeno se serverem skoro jako ve Watch Dogs.

Proti čemu nemám námitek je příběh, prezentovaný prostřednictvím dialogů a cutscén. Dokonce bych řekl, že v tomto ohledu HR svého staršího bratra překonává. Zvlášť cutscéna s vypuknutím nepokojů na mě silně zapůsobila.

Hra opět umožňuje různé způsoby postupu (I když oproti původnímu DE mi v tomto ohledu HR přišlo slabší) a odměňuje za prozkoumávání skrytých lokací. A pochválit musím také zobrazování hesel a číselných kódů přímo na obrazovce ro jejich zadání. I je otrava, že je nutné do pole pro zadání hesla klikat (kurzor nenaskočí automaticky při přístupu k PC). konzole?

Náš hrdina má od začátku hry nainstalované všechny augmentace, ale ze zdravotních důvodů si je musí odemykat postupně pomocí praxis kitů. Toto vysvětlení mi přijde opravdu slabé, ale budiž. Co už mi nejde do hlavy vůbec je sociální augmentace... Zrušení skillů a plné zaměření na odemykatelné augmentace podle mě hře uškodilo.

Hra disponuje celkem rozmanitým zbraňovým arzenálem, proto opravdu zamrzí, že k plasmovým a laserovým zbraním se dostanete až těsně před koncem hry, takže je mizivá šance, že by je hráč začal používat. A dostupnost zbraní je problém celkově. Proč neexistuje jediný legální obchod se zbraněmi a hráč musí hledat pochybné dealery v zapadlých uličkách (a stokách) a pamatovat si jejich lokace? A proč se šéf ochranky nemůže vyzbrojit ve zbrojnici společnosti!? Opravdu nešťastné pak je, když si hráč sežene ostřelovací pušku a ozbrojenec v kukle po zásahu do hlavy ani neklopýtne. Také mi není jasné, jak lze tlustý kulatý granát zkombinovat s polotovarem miny aby vznikla tenká placatá mina. ? Jinak hra, ale nabízí skvělý pocit, ze střelby a byla by chyba si dostupný arzenál aspoň trochu nevyzkoušet. V poslední lokaci našla využití i speciální PEPS zbraň na hromadné odhazování a omračování. Líbí se mi zpracování robotů, kteří vypadají oproti DE uvěřitelněji, byť jsou zde opět jen dva druhy. A moje po koltu druhá nejoblíbenější zbraň byl hacknutý turret s augmentací na zdvihání těžkých předmětů. Je opravdu přijemné nosit turret jako štít, který sám nepřátele likviduje (Možnost zabít opakovaným házením bedny hra nabízí, ale není vůbec praktická).

Vyzkoušel jsem si tři postupy. Tichá pacifikace, ostrá střelba a i úplné plýžení a vyhýbání se jakékoliv detekci/kontaktu a všechny mně bavily. Vlastně 4. V poslední lokaci jsem se obětem nakaženého čipu vyhýbal úplně přeskakováním a obíháním (jen občas, když mi překázeli tak jsem je poslal do bezvědomí), protože jsem nechtěl ubližovat obětem a tento postup už mi zábavný nepřišel.

Souboje se čtyřmi bossy byly jednoduché. Výbušné miny a revolver si poradí s čímkoliv.

Hru jsem si užil. Příběh gameplay i grafika jsou na vysoké úrovni. Jen jsem při hraní narazil na 100+1 věcí, které ten většinou velmi příjemný herní zážitek srážely. Doufám, že vyjde pokračování (a to dřív než v roce 2022), tentokrát už bez nelogičností a konzolových nešvarů a hru z roku 2000 překoná. Doufám v nástupce s interaktivním a zničitelným prostředím, návratem skillů a pokud by měly být augmentace mechanické, tak také s jejich postupnou instalací chirurgem v nemocnici.

Pro: grafika, příběh, cutscény, různé možnosti postupu hrou a zkušenostní odměny za prozkoumávání

Proti: nelogičnosti, neinteraktivní a nezničitelné prostředí, poslední lokace, poslední bossfigth

+19 +20 −1

The Banner Saga

ogloroglor
Dohráno
  • PC 90
Krásná hra ve které záleží na každém rozhodnutí.
V drsném rozpadajícím se severském světě musíte bojovat o přežití vás i vaší družiny, což obnáší jak obstarávání potravy, rozhodování konfliktů, tak především boje s nepřáteli.
Nemožnost hru ukládat a loadovat vede k tomu, že musíte nést následky svých rozhodnutí, které mohou vést například ke smrti některého z členů družiny, kteří dokážou přirůst k srdci i po několika krátkých rozhovorech.
Nejvíc se mi na hře líbila atmosféra nehostinného severu, která je vybudována právě tím že hra staví hráče k zodpovědnosti za celou družinu, což může být někdy pořádně drsné. Atmosféru podtrhuje krásná kreslená grafika a hudební doprovod, které dohromady dělají z putování zasněženými horami umělecký zážitek.
Bojový systém je taktická lahůdka o které se zmiňují všichni, takže o tom se rozepisovat nebudu.
Jedinou věcí, která mi připadala trochu nedotažená, byl okrajový prvek hromadných bojů, který vypíše počet členů vlastní družiny a počet nepřátel a hráč podle něj volí strategii. Nikdy se mi ale nestalo, že by bylo členů mé družiny méně než nepřátel a nebylo úplně jasné jaký má volba strategie dopad na výsledek bitvy. Kdyby tohle bylo zvládnuto o něco lépe, pak by mělo i větší smysl balancovat mezi počtem členů družiny a zásobami. Takhle vyhrávaly zásoby, ale v podstatě se nic moc nestalo, ani když se začala družina ztenčovat v důsledku jejich nedostatku.
Doufám, že tenhle prvek bude dotažen k dokonalosti v dalším díle trilogie a že se ho dočkáme co nejdřív.

Pro: na rozhodnutích záleží, výtvarný styl, hudba, soubojový systém, atmosféra

Proti: není na plno využit potenciál správy družiny

+19

The Chronicles of Riddick: Assault on Dark Athena

FatalityFatality
Dohráno
  • PC 80
Aby vesmír nevybouchl a Einstein se neobrátil v hrobě, rozdělím tento komentář na dvě části, stejně jako je rozdělena samotná hra.

Escape from Butcher Bay

Drsňák Vin Diesel, který se představil už ve třetím Max Payneovi, tentokrát přilétá v roli zajatce nepříliš podařeného charakteru Johnse do věznice, která se chlubí tím, že (by) z ní neutekl ani jistě nevinný Jirka Kajínek, neboť advokát to posral. Riddick je však jiná káva a tak se můžete těšit na super mix plížení ve stínech, pěstních soubojů, přestřelek, plnění úkolů pro ostatní vězně, ovládání robotických monster, sbírání krabiček cigaret a v neposlední řadě i jednoduchých puzzlů. Celé to tvoří podobně chutnou záležitost, jakou je Mojito (pro abstinenty doporučuji Mojito Virgin, obzvlášť v letních měsících).

Útěk z takovéto věznice má svá úskalí, všude jsou kamery a obranný systém v podobě věžiček, takže kontraband v podobě kdesi splašeného obušku bude okamžitě po zásluze potrestán. Naštěstí kamery nezachytí malé předměty, jako je boxer nebo střep v ruce. Pěstní souboje nejsou zrovna lehké, nepřátelé se dobře kryjí a naopak vaše rány vykrývají a vrací je zpět s přesností mladého zubního chirurga (záleží na zvolené obtížnosti). Samozřejmě pokud má chlapík jen pěsti a vy v rukou svíráte ocelovou tyč, z mladého zubaře se stává bezbranný bezdomovec v parku a třesavkou navrch. Riddick uskutečňuje jeden pokus o útěk za druhým a dokonce v rané části vloží svou DNA do centrálního počítače a získá tak přístup k automatické pušce strážných, vyzkoušíte si tedy i palné zbraně (pak však Riddicka opět zajmou, odstraní jeho DNA a převezou do přísněji střežené části věznice). Můžete plnit i úkoly pro své spoluvězně, některé jsou nezbytné pro postup vpřed. Depresivní prostředí ještě umocňují některé cut-scény či pasáž hry, kdy musíte pro Papa Joe dojít do podzemí pro rádio. V podzemí se to ale hemží pochybnou existencí, světlo na pušce nevydrží věčně a brzy se utopíte ve tmě (to ještě v části, kdy Riddick v ní nevidí). To jsem se i bál :)

Jak už jsem zmínil výše, dostane se i na přestřelky v "kůži" robota, kdy se z vás stává nepřemožitelná bestie a tyto levely si jen užíváte. No a ještě bych měl zmínit nepřátelská zvířátka, která rozhodně si do terárka nedáte, a jestli ano, dobrou noc. Dojem ze hry maličko kazí poslední čtvrtina hry, která už se neodehrává ve věznici samotné, změní se prostředí a nezapadlo to celkově do prostředí temné vize věznice, ze které nelze uprchnout.

Co se týče ostatních aspektů hry, zvuky i grafika jsou OK, vyzdvihl bych snad jen dabing, především Riddicka (Vin Diesel) a Hoxieho (Dwight Schultz). Naopak body pro verzi v Assault on Dark Athena strhávám pro chybějící mód developer, kdy hrajete hru a cestou vás provází komentář vývojáře, proč kde co udělali. V podání Starbreeze Studia to byl velice naučný mod a jsem rád, že v původní hře jsem měl možnost si ho užít. 85 %

--------------------------------------------------------------

Assault on Dark Athena

Kurňa, ten Riddick nemá štěstí! Po fascinujícím útěku z Butcher Bay se opět dostává do problémů a hrdě tak může aspirovat na titul Nejlepšího kamaráda, který nezkazí žádnou srandu. Jeho únikovou loď zachytí povedená partička žoldáků vedených ženou Revas. Pro Riddicka tedy neplatí neštěstí ve hře, štěstí v lásce, ani náhodou.

Tentokrát nebudete stát jen proti lidským utlačovatelům práv, ale i robotickým humanoidům (drone). Nevýhodou je, že při jejich likvidaci neuslyšíte uspokojivé KŘUP vazu, ale to nahrazují tím, že na pravé ruce mají pušku na tlak (taky se v tom ztrácíte?). Padlé tělo nepřítele tak můžete využít k tomu, abyste jeho kolegy vyrušili v pauze na cigárko. Už od začátku vám hra ukáže, kudy se bude ubírat nastolený trend. EFBB byl rok 2004, tohle je 2009, všechno je akčnější a drsnější. Hned na začátku tak budete mít přístup k Ulaksům (vypadají vážně drsně, že?) a zanedlouho poté i omračovací zbraň, která je podle mě nejlepší zbraní ať už v původní hře, tak i tady. Můžete s ní totiž rozstřelovat světla a tím pádem se může Riddick směle postavit do plejády hrdinů, kteří jsou ve tmě neviditelní. Příběh hry se v této části odehrává zcela na již zmíněné žoldácké lodi, která se jmenuje, chvilka napětí, Dark Athena. Není moc co prozradit, žádný zvrat se (zatím) nekoná a tak není žádný velký spoiler ani překvapení, že Riddick se z lodi snaží uniknout.

Zhruba v polovině hry se mu to povede, ale zároveň zjistíte dvě věci. Zaprvé kdo se směje naposled, se směje nejlíp pořád platí, a zadruhé že strč prst skrz krk nemusí být nutně smrtelné, a to ani pokud místo prstu strčíte skrz krk něco jiného, já nevím, třeba kudlu a to se silou Riddicka. Každopádně druhá polovina hry začíná na malé planetce Aguerra Prime a průzkumem její vesničky (ne, nejedná se o eufemismus popisu první noci po čtyřech večeřích se sousedovic Alčou, vlastně i když...) a zde se naplno projeví krásná grafika, která vás provázela od šedivého Butcher Bay až pro prosluněnou Aguerru, interiér zde vypadá naprosto úchvatně.

Pak najdete SCAR gun. Původní tempo rozvážného valčíku se změní ve zběsilost profesionálů salsy, k nepřátelům se přidá i smrtonosný Spider (stačí chvilka nepozornosti a jste mrtví) a také Big Fucking Drone, který na dálku střílí rakety a na blízko používá rotační kulomet. Stejně jako v Escape from Butcher Bay, i zde si budete moci vyzkoušet nejen zabíjení těchto velikánů, ale také zabíjení těmito velikány. Je to zábava. Konec však přijde velice záhy, což je poněkud škoda. Vesnice na Aguerra Prime je úžasná, schovávání se ve stínech stále ještě funguje (pořád jsem rozstřeloval světla a hrál spíše stealth, takže bych neřekl, že druhá část to zkazila. Jen vám dá na výběr ke stealth postupu i Rambo styl. A to se mi líbí.). 80 %.

Pro: Charismatický Riddick, stealth, tíživé prostředí, akce, grafika, dvě hry za cenu jedné, skryté předměty, Aguerra Prime, příběh (EFBB)

Proti: Dark Athena je kratší, chybí developer mód u EFBB, příběh (AoDA)

+19

Kentucky Route Zero

AiMLEzZzAiMLEzZz
Dohráno
  • PC 85
Vzpomínka na cestování po dálnici nula se mi ve mysli jaksi rozpíjí a prosakuje do ostatních vzpomínek, jako kdybych snad nikdy tuhle hru nehrál a všechno, co se v ní stalo, jsem opravdu zažil při svých cestách po světě nebo se mi to jen zdálo. Kentucky Route Zero je totiž krásná hra a velice zajímavý zážitek s minimem výzev a výborným, originálním způsobem vyprávění.

Hra nejenže nemá jasně určeného protagonistu, ony ani jednotlivé postavy, které na Route Zero potkáte, nejsou tak úplně definované. Vlastnosti a charakter jim totiž dáváte vy, a to tak, že vybíráte jak věty, které řekne Conway, postava kterou vám vývojáři svěří do péče nejčastěji, tak mnohdy i odpovědi na ně, které přísluší ostatním. Dochází tak k zvláštním situacím, kdy vaše volby příliš nerozhodují o tom, co se bude dít, nýbrž o tom, co se stalo. To je něco, s čímž jsem ještě jakživ neměl tu čest, a funguje to úžasným způsobem.

Přestože ještě není u konce, už teď můžu říct, že celá dosavadní jízda mi naprosto skvěle sedla. Graficky je vyjádřená sice málo, minimalisticky a krásně, nicméně naprostou většinu času se vám Route Zero bude zprostředkovávat textem. To je možná jediná věc, kvůli které tuhle hru nemůžu doporučit všem, jelikož je mi jasné, že mnozí od hraní neočekávají kvanta a kvanta životních příběhů a popisů starožitností. Myslím si ale, že ti, kterým tohle nevadí, budou nadšení. Hra má skvělou atmosféru, takovou tu, kterou určitě znáte z nočních zastávek na čerpacích stanicích při dlouhé cestě nebo procházek z opuštěných čtvrtí vašich měst. Třešničkou na dortu je pak soundtrack, se kterým autoři dělají parádní věci a určitě se vám vryje do paměti, až si poslechnete jedno z oněch hudebních vystoupení, která vás za celou cestu několikrát překvapí.

Já nevím, jak vy, ale já jsem si Kentucky Route Zero naprosto zamiloval.

Pro: atmosféra, soundtrack, zajímavé příběhy, žádné zdržování

Proti: trochu nepoměr v délce jednotlivých aktů

+19

Assassin's Creed IV: Black Flag - Freedom Cry

FritolFritol
Dohráno
  • PC 90
Nevidím důvod proč by mělo Freedom Cry dostávat o tolik horší hodnocení než Black Flag a myslím, že hodně lidi ani nevědí, proč tomu dávaji nižší čísla. Pravděpodobně kvuli tomu, že to je "jen DLC".

Hra nemá nějaký extra úvod, ihned vás vhodí na moře a v podstatě před sebou máte osekaný Black Flag s novým příběhem a pár novými vychytávkami, tou hlavní je především mušketa, se kterou zastřelíte klidně 5 stráží najednou což je silně overpowered. Samozřejmě stejně jako v BF máte otevřené moře a několik ostrovů, plantáží a věcí k prozkoumání. Všechny vedlejší úkoly se točí kolem osvobozování otroků, stejně jako příběh a v podstatě i když nic vedlejšího dělat nechcete, tak neujde ani krok abyste nezavadili o otroka a nepomohli mu, což se mi vcelku líbilo a přidávalo to na svižnosti hry. Zbytek od grafiky po hratelnost je stejný jako v Black Flag, změnila se pouze hudba, na které pracoval Olivier Derivière. Tylerovi se sice nevyrovná, ale stejně jako u Remember Me je prostě skvělá.

Díky Standalone vydání se nyní za 15€ jedná o skvělou hru pro lidi, kteří by rádi zkusili nový AC a nechtějí dávat plnou cenu a stejně tak kvalitní prodloužení pro ty, kteří již mají Black Flag zasebou. Na 100% se dá dohrát do 7 hodin, což sice není moc, ale vzhledem k ceně je to víc než přijatelné když jsme v době, kdy vydavatelé chtějí 50€ za 3h kampaň.
+19

Mass Effect 2

PERKmanPERKman
Dohráno
  • PC 80
Velká hvězdná hra, která je prosetá filmovým stylem -- jako kapitán velíte své hvězdné lodi, rozvíjíte vztahy se svojí posádkou a lítáte po galaxii na mise. Hodně mi vyhovovalo, že mám skutečně svojí loď, posádku (kterou lze rozšiřovat) a vybírat si úkoly podle nálady. Konverzace jsou zajímavé, i příběh; většinou po každé splněné misi se rozvine dialogová možnost, máte možnost se s někým sblížit / oddálit.

Mise jsou z naprosté většiny akční a bohužel působí jako levely se světelnou pistolí v uzavřeném koridoru. To zamrzí, protože to dost sráží celý efekt sandboxu -- měj svojí loď a dělej si co chceš. Naštěstí tohle všechno zachraňuje obrazová katarze, kde máte často pocit, že scénu režíroval pan Spielberg -- jak v kameře u konverzací (Samara a hvězdné okno zdraví!), stylů měst, tak i v napjatých akčních pasážích.

Soundtrack je vynikající, má v sobě jak klasická 90. léta (Deus Ex zdraví!), tak i orchestrální epickou hudbu; především ve městěch a klubech a potom v pozdějších misích mi z něj šel často mráz po zádech. Vůbec filmové zrno a výtvarný desing grafiky společně s hudbou umocňují filmový zážitek Mass Effectu 2, který nemá v herní scéně moc obdoby.

Hratelnost je enormní; kombinace minimalistického přístupu k herní mechanice (inventář, mise, rpg) a filmového sandboxu servírují skvělý herní zážitek. Ne omylem Mass Effect 2 občas vítezí jako nejlepší hra všech dob -- její jádro je totiž v podstatě oslavou toho, jak hry jako médium mají vypadat.

Pro: Filmovost, vlastní hvězdná loď, posádka a dialogy, hudba

Proti: Koridorovka

+19

The Cat Lady

ZarakaZaraka
Dohráno
  • PC 90
K tomuhle kousku jsem se dostala omylem při proklikávaní her zde na db. Hodnocení to mělo dobré, na webu za nějakých 7€ DRM free verze + Desura + Steam + OST tak nekup to.

Z počátku jsem měla jisté obavy, technické zpracování nebylo nic moc. Hra mi běžela v 800x600 a připadalo mi jako by některé scény běžely v 5 fps a některé v 60. Možná je to jen nastavení rychlostí různých animací. Taky mi jednou hra spadla s neuloženým postupem jedné a půl hodiny, to jsem zjistila, že automatické savy zde neexistujou (so nostalgia).

Fair enough, s těmahle problémama jsem tak nějak počítala už při koupi a po chvíli jsem na ně přestala myslet úplně. Cat Lady má totiž spoustu věcí za které to pro mě stálo. Předem píšu varování, že následující odstavce budou silně subjektivní a nedávají smysl a radši to nečtěte, běžte pryč.

Cat Lady je takový simulátor deprese, měli jste někdy depresi? Stav kdy vaše tělo má nedostatek Serotoninu určitě nechce zažít nikdo. Pro okolního pozoravtele vůbec nedáváte smysl, ale vysvětlujte to někomu když vám několik hodin trvá jen zvednout se z postele. Při depresi nemá smysl nic ani nikdo.

Susan má depresi, která ji sžírá už dlouhý čas. Susan chce utéct a proto spáchá sebevraždu. A pak zjistí, že ani tu není schopná udělat pořádně. Je vyvržena zpět do světa aby čelila novým a největším nástrahám vůbec. Protože teprve až když jste úplně na dně, zahnání do kouta jako malá myš a nemáte co ztratit. Tak uděláte cokoliv a začnete konečně bojovat o svůj život.
Vyzbrojena faktem, komu se už jednou osobnost rozpadla, se znovu ropadnout nemůže, (a taky plynovou maskou, brokovnicí a tlupou toulavých koček) vyráží Sarah udělat svět krásnějším místem k žití. Haha, ne, prostě se jen snaží zabít ty hnusné zrůdy dřív než ony zabijou jí. Protože smrt bolí a smrt, to nechceš.
Určitě jste všichni alespoň jednou v životě přemýšleli jaké by to bylo, kdybyste byli nesmrtelní že? A jak jste si to představovali? Co kdyby to fungovalo tak, že byste pokaždé museli nejdříve umřít a prožít si tu krásnou bolest a teprve potom dostanete právo se vrátit zpět a začít znovu dýchat. Hmm, zkoušeli jste někdy strčit šroubovák do zásuvky? Bude to asi něco podobného.

Než se posunem někam dál, je tu ještě jedno citlivější téma k probrání. Znáte Bechdel test? Je to ze staršího lesbického feministického komixu. Používá se převážně na filmy, aby prošel musí splňovat tři jednoduché body.
1) Má alespoň dvě ženské postavy.
2) Které spolu mluví.
3) O něčem jiném než o chlapovi.
Nejdřív je to vtipné, potom až děsivé když zjistíte kolik děl tím neprojde. Kupodivu žánr adventur po této stránce byl vždy pokrokový. Ovšem na laťku kam jí posunula Cat Lady nemá zatím ani Ragnar Tørnquist, se slzami v očích tleskám.

Celou hru jsem dojela na jeden zátah 10 hodin, v pozdějších částech hry jsem si dokonce začala černobílý grafický kabátek a až směšně trhané animace oblíbila. Hádanky nejsou žádná rocket science, ale občas se mi stalo, že jsem se kvůli nějaké drobnosti zasekla. Navíc hra umožňuje ukončit příběh několika konci přičemž záleží na spoustě rozhodnutích, které jste udělali v průběhu celé hry. Bez návodu, který by vám řekl na co si dát pozor vás čeká velké množství savu a zkoušeni jiných řešení.
Doposud jsem se nerozhodla, zda-li se mi tento fakt líbí či ne, jelikož je tím možné dosáhnout růžového konce, ale tak nějak kazí ponurost celé hry.

I když žádná deprese netrvá věčně.

Pro: Voiceacting, Mitzi, Cat Widow, zvrácenost kterou mi hra lila přímo do chřtánu po celou dobu hraní

Proti: Technické drobnosti

+19

Harry Potter and the Philosopher's Stone

pajmičpajmič
Dohráno
  • PC 80
Naprosto pohodová záležitost, která je po všech těch masakrech, střílení a utíkání příjemnou změnou. Herní HP je přesně ten typ hry, kde si v klidu sednete, hrajete, popíjíte kafe a na jeden zátah to dohrajete.
Nedá se prakticky zemřít, hra vás nestresuje, nikam vás nehoní. Vyjímkou je obkreslování magických znaků před zkouškou z daného kouzla - nikdy jsem neměl vše na 100%.
Dobře se to hraje, pěkně se na to kouká. Líbil se mi level design, odhalování tajných skrýší, získávání kartiček a vyzobávání kouzelných fazolí je zvláštně uspokojující. V dalších dílech se prostředí značně otevře, dostanete nová kouzla, budete lítat na Griffonovi, plnit questíky pro studenty apod. Za jediná negativa považuji "famfrpál" a délku všech tří her. Ač se nepovažuji za fanouška této série, tak k tomuto produktu se mile rád vracím.
+19

The Witcher

Kosi..Kosi..
Dohráno
  • PC 85
Nedávno sem si řek, že si dám zas nějaký RPGéčko. The Witcher se zdál být tou pravou volbou a ačkoli v něčem za konkurencí hra dosti pokulhává, v jiných aspektech dosahuje vrcholu:

Graficky se hře nedá nic vyčíst, myslím si. Určitě by sice neuškodilo více modelů postav a taky pohyby při bojích působí jaksi sekaně, repetivně a nerealisticky, ale vem to čert. I zvukově je na tom hra velmi dobře – profesionální dabing (CZ), místy velmi dobrá hudba, především ta noční.

Svět ve kterym se hráč pohybuje je zpracovanej poměrně oldschoolově – není to rozlehlá placka s generickými dungeony, ale spíš jen propojené samostatné pomenší lokace. Ty jsou však hezky zpracovány a celková rozloha je tak dostačující - já osobně nepotřebuju kilometry cest, radši tohle a pěkně bez fast-travelu. Rozdělení postav na dobráky a lotry zde v zaběhlé formě taktéž nenajdem. Každá postava je prostě osobnost a přestože je dotyčnej třeba zločinec, nemusí to bejt hned regulérní hajzl a naopak. To hře dává punc reality.

Hlavní postavou je Geralt – tedy nenarazíme zde na tradiční výběr jména, rasy, pohlaví, talentů atp. Geralt je, už dá se říct, hotová postava – XP zde řeší, pokud jsem se dobře díval, jen boj. Žádný odemykání speciálních voleb v rozhovorech. Ono kam jinam to vrážet, když Geralt nic krom boje nezvládá – nic jako kovařina, zámečnictví, obchodování nebo tak. RP je tak trochu ochuzený a to pouze na roli zaklínače Geralta z Rivie. To na jednu stranu trochu omezuje v hraní hry vlastním stylem, na straně druhé pak bylo dosáhnuto dobrejch předem připravenejch dialogů, který sednou jak maj. I tak je možno s Geraltem činit různá více či méně osudná rozhodnutí, díky za ně!

Upřímně, Geralt je možná frajer a drsňák, ale trochu mi některé jeho vlastnosti a zvyky už lezly krkem: Já osobně piju alkohol jen výjimečně a za nějakýho Kasanovu se též zdaleka nepovažuju a tak mi častý (hrou vyžadovaný) ožery moc nesedly, nemluvě o všudypřítomné ostentativní promiskuitě. Připadal jsem si trochu jako Rimmer, když požil vir sexuální přitažlivosti „Udělěj mi dítě!“. Mladší hráči, kteří se uvedeného ještě nenabažili do syta zas toto můžou vnímat jako super složku. Já moc ne.

Děj hry se točí okolo krádeže zaklínačských tajemství. Mě osobně to teda moc dopředu netáhlo, spíš jsem si užíval questy vedlejší, kde bylo zpravidla více alternativ, jak situaci vyřešit. I tak je příběh kvalitní a dokonce můžem očekávat pár zvratů. Konec potom mi přišel zbytečně teatrální, ale budiž – k fantasy to nějak sedí.

Boje se mi hned ze začátku vůbec nezamlovaly, trochu jsem si později přivyknul, nicméně nezbavil jsem se povitu, že je hra primárně určena klikačům (typu diablo). Když to člověk hrál normálně na šipkách, byly místy souboje trochu nudný. Zřejmě obdobného důvodu nenaprogramovali autoři chůzi hlavní postavy, což už je neomluvitelné – v interiérech se pomalejší tempo pohybu hodilo. Ještě, že jsem stáhl mód, kterej chůzi přidává – díky za něj!

Dvě přídavkové epizody už chválit rozhodně nebudu. Obě jsou hrozně krátké a příliš mě nezabavily. Za zahrání tak stojí především hlavní kampaň.

Co mi trochu vadilo, jsou jisté nedodělanosti – třeba nemožnost uložit něco z inventáře do skříně. Jakmile je objekt jednou prázdný, nejde se do něj nijak dostat. Taky mě trochu štvalo, že místy nebylo zbytí a musel jsem si zapnout na mapě zvýraznění cíle – nesnáším, když se řekne: stav se za tím a tím, ale nikdo už neřekne kam se mám vydat, zapnout si na mapě značku je zlo, přesto jsem několikrát na okamžik musel.

No, přestože jsem Zaklínače nepožral i s navijákem, musím uznat, že má tendle počin něco do sebe. Rozhodně se těším na dvojku. Už dlouho mě RPG takhle nevtáhlo svou osobitou atmosférou světa, kterej není naivní, trapnej a infantilní.

85%

Pro: Prostředí, zvuky+dabing, NPC, dialogy

Proti: Boje, nemožnost volby postavy, ryze bojový systém talentů

+19 +21 −2

Blackwell Unbound

ArtranArtran
Dohráno
  • PC 60
Na druhém díle Gilbertovy série je patrné, jak se s každou jeho adventurou zlepšuje jeho čistě řemeslná zdatnost. Už v Shivah kladl důraz na dialogy, realisticky uvěřitelné prostředí, kombinování poznatků a epizodičnost; taktéž v Blackwell Legacy. V Unlimited jsou však tyto prvky lépe vybroušeny a hra působí koherentněji. Vyprávění je vystavěno na dvou případech, které Rosina teta Lauren vyšetřuje v sedmdesátých letech během jediného večera, aby se, zdánlivě nesouvislé, nakonec prolnuly a daly vzniknout finále.

Opět jde o svého druhu miniaturu, kterou však nese na svých bedrech kontext prvního dílu. Postava Lauren je vykreslena ve zkratce, ale byla pro mne lidsky více uchopitelná (se svou slabostí pro cigarety a melancholickým sarkasmem), než poněkud nevýrazná Rose. I oba duchové, jež Lauren vysvobodí, představují srozumitelnější charaktery, než Deacon z prvního dílu, kterému chyběl informativní background. Hádanky opět stojí na odkrývání informací skrze dialogy, hledání kontaktů v telefonním seznamu (funkční obdobě PC) a backtrackingu. Ten však díky nízké obtížnosti a rychlým přechodům mezi lokacemi nepředstavuje výrazný problém.

Co může poněkud zarazit je chybějící rámec současnosti a tudíž ospravedlnění faktu, proč za Lauren vlastně hrajeme (kromě toho, že je to zajímavé). Stejně jako se in medias res ocitneme v její kůži, tak ji také opustíme a ponecháme jejímu budoucímu neblahému osudu.

Největší novinkou a posunem k lepšímu je pak možnost hrát přímo za Joeya, neboť se lze kdykoli přepínat mezi ním a Lauren. Dochází tak mimojiné k tomu, že získáme dvojí pohled na předměty na obrazovce - jednou z hlediska Lauren, podruhé Joeya. Tento mechanismus pochopitelně umožňuje také začlenit do hry jejich kooperaci, k čemuž několikrát dojde, neboť nehmotné Joeyovo tělo je schopné procházet zdmi a dostane se tak tam, kam Lauren nikoli.

Ve výsledku není Unbound nikterak přelomovou ani zásadní adventurou, ale je dobře hratelný, bez zhůvěřilých hádanek s čistou, nostalgicky večerní atmosférou a citlivým příběhem (Blackwellovská rodinná tradice má v zásadě terapeutický rozměr). Je příjemnou zastávkou v příběhu Rose, ale i Dava Gilberta a jako takový má smysl si jej zahrát.

psycelebration Vila Flora 19.10.2015, 1.-3. hodina ranní
+19

Never Alone

Wild OneWild One
Dohráno
  • PC 95
Never Alone je nadmíru poetická eskymácká legenda či pohádka překrásně a elegantně převedená do herní podoby. Co se formy týče, jedná se o klasickou plošinovku, která herními mechanismy sice možná nepřekvapí, ale rozhodně neurazí. Hratelnost a ovládání jsou příjemné, obtížnost přiměřená (ačkoliv by někdy bylo možné přitvrdit). Některé překážky a nástrahy by rovněž občas mohly být kapánek kreativnější a sofistikovanější, ale to je jen moje poznámka, ne výtka.

Graficky je hra na slušné úrovni, díky 3D zpracování prostředí působí velice plasticky, ačkoliv se samozřejmě stále pohybujeme v jedné rovině jak se ve správné plošinovce sluší a patří. Narozdíl od Monochromy, kde 3D postavičky působily poněkud jako pěst na oko, zde všechny prvky vytváří harmonický celek.

Na hře nejvíce oceňuji snahu tvůrců nejen pobavit, ale především přirozeně a nenásilnou formou hráči předat něco z inuitské moudrosti a myšlení. To se jim mimochodem daří na výbornou. Děje se tak nejen během samotného hraní, ale z velké části také formou krátkých dokumentů zaměřených na určitý aspekt života v nehostinné pustině, životní filosofii či soužití v komunitě apod.

Fascinují mě autentické komentáře příslušníků etnika Iñupiat, ze kterých čiší zdravý a realistický přístup k životu, spjatost s přírodou a nenadřazenost člověka v přírodě. Je potěšující vidět, že ačkoliv mladší členové komunity již žijí modernějším způsobem života, stále si zachovávají tradiční způsob uvažování a chování.

V neposlední řadě mě fascinoval fakt, že veškeré dění vypravěč komentuje v jazyce Iñupiaq, který jen tak někde neuslyšíme. Díky tomuto a dalším aspektům hře dávám téměř absolutní hodnocení. Jedinou vadou na kráse je snad poněkud kratší rozsah.

Never Alone je dalším příkladem využití herní formy jinak, než pro čistě konzumní účely.

Pro: Autentické komentáře a dokumenty, vyprávění příběhu v "eskymáčtině"

Proti: Kratší rozsah

+19

Diablo II: Lord of Destruction

MitiskoMitisko
Dohráno
  • PC 95
Nikdy bych nevěřil, že z kusem železa v ruce se dá zažít to co jsem zažil při hraní tyhle pecky. Měl jsem to štěstí, že verzi bez datadisku jsem nestihl a plný herní zážitek jsem si užil v plný verze.

Popisovat hru by bylo asi zbytečné, nevěřím tomu, že někdo by se tady našel kdo to nehrál, ale zkusím se podívat proč právě Diablo II je taková návyková sekačka, která nemá konce.

Hlavní pozitivní rysy vidím v úžasném prostředí, které se 5x diametrálně změní a tým je hra stále zajímavá k tomu když přičteme náhodně generované mapy, tak dostaneme prostor v kterém se nemuže stát, že pohyb v něm by nudil.
Velké plus tomu dá multiplayer, cooperative mod je neskutečně zábavný a když vás kamarádíček na.ere mužete mu vysvětlit ručně stručně jak se věci mají.

Zatím nejlepší akční RPG všech dob. Už se chystám na trojku s datadiskem.

Pro: multiplayer, náhodní generace mapy, obrovské množství itemov, hledání sad brnení

Proti: nemám co napsat

+19 +20 −1

The Wolf Among Us - Episode 5: Cry Wolf

MaximusMaximus
Dohráno
  • PC 80
Komentár je k celej prvej sérii.

Wolf Among Us hneď v úvode prekvapuje svojou vydarenou noirovou atmosférou, brutalitou, zaujímavou grafickou štylizáciou a perfektnou hudbou. Hneď ma to chytilo a hlavný (anti)hrdina tomu poriadne napomáha. Šerif Bigby (Big Bad Wolf) je jednoducho frajer, hláškuje a celkovo je napísaný tak dobre, že sa snáď ani nedá nemať ho rád :) Hra rozbieha v prvej epizóde zaujímavú zápletku so záhadnými vraždami a tak sa začína vyšetrovanie plné prekvapení a zaujímavých postáv. Niektoré rozhovory s vedľajšími postavami majú dokonalú atmosféru (parťáčka Snow White, prasa Colin, žabiak Toad, Nerissa atď.). Celkovo ma častokrát bavili rozhovory a vyšetrovanie viac ako akčné QTE pasáže, ktoré majú to mačkanie tlačítok dosť prehnané, hlavne to Q!!! (aj keď posledné dve epizódy ponúkajú naozaj parádne súboje).

Hra je rozdelená na 5 krátkych epizód (každá zhruba 1,5 h.) a hlavne druhá a tretia končia skôr ako som čakal a sú dejovo trochu slabšie. Posledné dve epizódy však preradia na vyššiu rýchlosť a dostávajú sa na úroveň prvej epizódy a občas ju aj prekonávajú.

Celkovo som spokojný, minimum adventúrneho hrania mi nevadilo, hra má vďaka tomu dobré tempo a dejovo to tiež nebolo najhoršie. Verím, že sa tvorcovia k Fabletownu vrátia druhou sériou, bola by totiž obrovská škoda, ak by sa Bigby Wolf nevrátil.

P.S.: Mal som neustále nutkanie si zapáliť :)

Pro: hlavný hrdina, zaujímavé vedľajšie postavy, hudba, grafická štylizácia, atmosféra, úvodné titulky

Proti: krátke, slabší stred, občas čudný scenár, mačkanie Q!

+19

Mass Effect

DrakenovecDrakenovec
Dohráno
  • PC 90
Musím říct, že mě tato hra velice příjemně překvapila. Nečekal jsem od ní žádný zázrak, ale v průběhu hraní jsem si postupně uvědomil, že nehraji pouze hru, ale že spíš sleduji nějaký hodně dlouhý film s perfektním příběhem. Jde tedy vidět, že se autoři zaměřili hodně na příběh, který má super zápletky a ještě lepší rozuzlení.

Další věc, která se mi hodně líbila byla relativní volnost. Hráč se může rozhodnout, jestli chce dělat vedlejší úkoly (kterých je podle mého názoru celá řada) nebo se zaměří pouze na hlavní příběhovou linii. Většina vedlejších úkolů lze zvládnout v rámci plnění těch příběhových úkolů, což je velká výhoda.

Hratelnost mi přišla celkem dobrá, snad jediná věc, která mě štvala byla to, že pokaždé, když jsem se přiblížil k nějaké větší překážce (pokud jsem měl vytaženou zbraň), tak hrdina měl tendenci se okamžitě za ten předmět schovat. Ze začátku je to sice dobrá věc, ale ke konci hry to bylo spíš otravné, protože jsem to už ani moc nevyužíval. Osobně bych upřednostnil schování za nějakou překážku pomocí nějakého extra tlačítka.

Jedna z mála věcí, která mi trochu vadila, bylo chování vozidla, používané na misích (Mako). Hlavně, když jsem jel přes nerovný terén, tak se mi dost často stávalo, že mi prostě odskočilo najednou z ničeho nic na stranu nebo mělo velkou tendenci se převracet. Chápu sice, že gravitace na některých planetách není taková, jako na Zemi, ale přišlo mi to u všech planet stejné.

Další věc, která mi vadila byla to, že některé mapy (hlavně při plnění vedlejších úkolů) byly stejné nebo hodně podobné. Na tento problém jsem narážel, když jsem musel na nějaké planětě prozkoumat nějaký objekt např. vědeckou stanici, důl. atd.. Chápu sice, že jsou to pouze vedlejší úkoly, ale i tak mohli přidat o pár map víc, aspoň by ta hra byla o něco rozmanitější.

Můj celkový dojem ze hry je velice pozitivní a těším se, až si zahraji další díly.
+19 +20 −1
Zobrazit další komentáře

Nejlépe hodnocené komentáře
(za posledních 30 dní)

  • jvempire Gothic +32
    Napsal jvempire, 29 dní
    Populární a povedených RPG sérií není málo, ale Gothic přesto dokázal nezapadnout a zapsat…
  • Vivaldi Baldur's Gate II:… +29
    Baldur's Gate II: Shadows of Amn
    Napsal Vivaldi, 3 dny
    Ok, toto bude celkom zaujímavé. Ako človek ohodnotí hru, ktorú považuje za absolútne…
  • Garret Kingdom Come:… +26
    Kingdom Come: Deliverance II
    Napsal Garret, 23 dní
    Vávra v jednom z rozhovorů uvedl, že hry dnes nejsou dělány jako zážitek. Když se nad tím…
  • adam.kulhanek Fallout Tactics:… +25
    Fallout Tactics: Brotherhood of Steel
    Napsal adam.kulhanek, 28 dní
    Z prvních dvou dílů Falloutu jsem byl velmi nadšený, dvojku považuji jako jednu z mých…
  • CrisBenton The Elder Scrolls… +22
    The Elder Scrolls IV: Oblivion
    Napsal CrisBenton, 22 dní
    Tak po dlouhé době jsem zase něco dohrál, pač nebylo moc času. Na předchozí hře Morrowindu…
  • Chuck The Last of Us… +22
    The Last of Us Part II
    Napsal Chuck, 5 dní
    Vzpomínám si, jak jsem si před pár lety při pohledu na hlavní postavy v The Last of Us…
  • Subject 13 Star Wars:… +21
    Star Wars: Knights of the Old Republic II: The Sith Lords
    Napsal Subject 13, 24 dní
    Jsou hry dobré a špatné. Jsou hry co se povedly a nepovedly… a potom jsou tu druhé KotORy.  …
  • Flowerpot Blue Prince +20
    Napsal Flowerpot, 9 dní
    V Borgesovej poviedke Zahir je titulný predmet objektom, ktorý môže nabrať ľubovoľnú…
  • raisen Split Fiction +20
    Napsala raisen, 22 dní
    Před prvním spuštěním hry jsem k ní přistupovala s očekáváním podobné kreativní…
  • jvempire Kvark +20
    Napsal jvempire, 24 dní
    Stříleček sázejících na nostalgii je poslední dobou čím dál víc a překvapivě i těch…