Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Painkiller: Battle Out of Hell

67
93 hodnocení Platformy
Žánr:
akce > 1st person akce *
Forma:
placená hra
Rozsah:
rozšíření
Multiplayer:
ano
Datum vydání:
22.11.2004 PC
Vývojáři:
People Can Fly
První z datadisků ke hře Painkiller. Příběh pokračuje tam, kde skončila původní hra. Lucifer je mrtev a pozice vládce pekla je nyní volná. Je tu jistý zájemce, kterého musí Daniel Garner zastavit, ještě předtím, než se probojuje z pekla ven...

Painkiller: Battle Out of Hell přidává k základní hře deset nových levelů, jako třeba prokletý sirotčinec, jeskyně, zábavní park nebo Leningrad za 2. světové války, dále nepřátele, dvě nové zbraně a vylepšenou grafiku. Nechybí ani další sada deseti nových tarot karet do sbírky, mezi kterými je pětice zlatých karet (Znovuzrození, Vládce, Modifikátor zbraně, Proměna v démona a Magická zbraň) a pětice stříbrných (Strach, Vysávač zdraví, Regenerace zdraví, 666 munice a Regenerace brnění).

Po získání alespoň devíti karet se odemkne obtížnost Trauma. V edici Painkiller: Black Edition lze s nastřádanými kartami z Painkillera hrát i úrovně z Battle Out of Hell, kdy jsou zmenšené sloty ke kartám vmísené mezi těch původních čtyřiadvacet. Dohráním na Trauma a získáním desítky karet se zpřístupní ještě jedna další bonusová úroveň.


Poslední diskuzní příspěvek

Ferdish: Na Black Edition 1.65 s posledním updatem se mi tam dostat povedlo. A to jsem ani neměl všech deset karet, jen devět :) Dohraješ na…

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 65
Původní hru jsem hrál už dávno a hodně se jí napařil, na tomto datadisku je ale dobře vidět, jak se vám může oblíbená věc zprotivit a už vás tolik nebaví. Respektive si nalháváte, že to je určitě tím konkrétním add-onem a ne celým pojetím Painkillera jako takového. Pravda je, že je Battle Out of Hell o něco těžší, ostatně u datáčů nic neobvyklého. Vždycky to tak bývalo, z toho důvodu to není taková zábava, těžší jsou i úkoly na získávání karet, díky čemuž odpadá motivace je za splnění požadovaných úkonů sbírat. Já se třeba pokoušel udělat tu horskou dráhu v Loony Parku tak, abych měl 88 zabitých na celý tento level. Jenže se mi to nepovedlo a ve výsledku mělo moje herní alter ego co dělat, aby vůbec vyvázlo z té pouti živé. Fakt to nebyla žádná sranda. Problém jsem měl taky s některými bossy, předem dané postupy jejich likvidace nesnáším, v Painkillerovi nicméně byli někteří bossové i bez jakékoli nápovědy v pohodě, zde ne. Sice to bylo hráno na nightmare obtížnost, protože u určitých Fps mi nižší stupně ani nestojí za řeč, přesto jsem se střelbou jinak víceméně neměl po většinu doby u běžných nepřátel žádné potíže.

Oceňuji vlastní kreativitu, umožňující zkoušet mé nápady při řešení některých situací. Například jak se dostat zpátky z jednoho secretu v deváté úrovni. Po lanech se přejít v té jeskyni nijak smysluplně nedalo, Daniel k tomu všemu neměl zrovna dostatek životů a nutně tak musel improvizovat. Naštěstí disponuje Painkiller dobře udělanými skoky, tudíž nebyl problém vzápětí po skále přeskákat na bezpečné místo. Zmíněná úroveň tímto jednoznačně přispěla ke zlepšení celkového dojmu z tohoto vůbec prvního oficiálního rozšíření k této známé polské střílečce. Když k popisovaným zážitkům z hraní přidám i level design oné úrovně ve skálách, oslňující svou majestátností, komplexním procházením a umístěním secretů na obtížně dostupných místech, dostávám slušně udělanou hru. U níž je jen škoda, že mi ji trvalo dohrát takovou dobu. Na konci jsem si taktéž uvědomil, že ne vždy je tato série jen o zběsilém střílení mas protivníků naráz. Jelikož tu jsou i mise klidnějšího tempa, kde se spíše procházíte a nasáváte tu okolní atmosféru, což rozhodně u Painkillera přijde vhod.

Odehráno na nightmare obtížnost, získány pouze čtyři karty, byť jsem používal jen osvědčenou kombinaci (Replenish, Mercy, Rage, Iron Will a Double Time Bonus) ze základní hry. Ta se ale ukázala tou nejlepší volbou v samém završení této řežby, kdy přišel na scénu poměrně originální a tuhý boss. K jehož eliminaci naštěstí nebyla žádná nápověda třeba. Než jsem ale na princip jeho poražení přišel, uplynulo pár dní.

Pro: Originální boss na konci, deset nových karet do sbírky, nápaditá devátá úroveň ve hře a skoky.

Proti: Poměrně těžké, určitá změna pojetí od původní hry patrná, dost tuhá jízda na horské dráze.

+17
  • PC 55
Tak to mám za sebou. Nejsem moc nadšen. Především mi vadila absence jakéhokoliv děje. V intru se dozvíte, že první mise se bude odehrávat v sirotčinci. To je fajn. Kde se ale proboha berou ty další mise? A přitom stačilo tak málo, trochu zapracovat, a alespoň před každou misí napsat nějaký briefing. V původním Painkilleru animace s dějem oddělovali epizody. Tady je jen jedna.

Dále mi vadila dost nevyvážená obtížnost, kde jsem například v Leningradu padal na hubu, abych hned nato prošel další misí s prstem v zadku. To, že karty je hodně těžké získat, to mi ani nevadilo. Stejně jsem celou hru používal moje dvě nejoblíbenější ze základní nabídky. Horší bylo všudypřítomné skákání s postavičkou co neumí skákat. Kdyby se nedalo kdekoliv uložit pozici, tak bych asi roztřískal klávesnici a ke hře se už nevracel. Naštěstí jsem se nemusel vracet často, protože hra rychle skončila.

Stará dobrá hratelnost byla ale přeci jenom v některých misích zachována. Nové zbraně jsou fajn. Havok engine pořád vypadá k světu. Do hraní vám hraje metal. Nepřátelé opět nepobrali žádnou inteligenci a nabíhají tupě do hlavně. Je to prostě krátkodobá odpočinková záležitost.

Jo, ještě bych ocenil možnost krčení. V některých situacích v boji by se mi docela hodilo, kdybych se mohl třeba skrčit za překážku. Halvní boss byl strašnej sráč. Stačilo mi na něj takových 5 minut.

Pro: některé mise jsou dobré, grafika, fajn nové zbraně, délka

Proti: nevyvážená obtížnost, otravné skákání, žádný děj, v některých misích je málo nepřátel

+13
  • PC 60
Vcelku průměrný datadisk, co nepřidává ke hře nic moc nového. Nový nepřátelé a dvě zbraně jsou sice fajn, ale i v původní hře jste nepotkali jednoho nepřítele dvakrát. Herní doba je tak na jedno, dvě odpoledne, zůstávají herní systémy. Jedinou výzvou jsou snad tarotové karty, které je velmi těžké získat, ale objedete se i bez nich. Jsou zde zábavné momenty, stejně jako ty špatné, hodně mě iritovalo, když se hra chovala skoro jako Tomb Raider, skákání přes propasti v Coloseu mě vážně pěkně štvalo (když se k tomu přidá na slabších sestavách dlouhé nahrávání, tak je to vážně opruz). Pokud máte po dohrání původní hry málo, chybu neuděláte, chcete-li však nějakou inovaci, tak hledáte marně.

Pro: Drží se v duchu původní hry.

Proti: Slabá herní doba, skákačky, dlouhé loadingy.

+10
  • PC 65
Původního Painkillera mám celkem rád, ačkoliv ne zase tak moc. Podle recenzí je Battle ouf of Hell jediným z celé fůry datadisků, který se celkem dá hrát a brát vážně, takže když už je součástí Steamverze, proč si ho nezahrát?

Od datáče očekávám obvykle pár nových map, pár nových nepřátel a pár nových zbraní. A to BOFH přinesl, takže no need to complain.

Začala se načítat první mapa - Orphan House - heh, sirotčinec? What a promising start, říkám si. A skutečně, první level má typickou painkillerovskou creepy, gloomy a freaky atmosféru. Sice někdo by mohl namítnout, že zabíjení dětí není ok, ale jsou to vlastně jen zombie, co byly děti, než ehm, umřely. Takže je to všechno naprosto OK :D

Druhá mapa lunapark - fajn, už chápu, kterým směrem se tvůrci vydali a já tohle vítám. Mám rád freak show.

Obtížnost se oproti původní hře dost zvýšila - taková mapa Leningrad je pořádně tuhá, skoro až nepinakillerovská. Za zmínku pak stojí ještě zombie apocalypsa :)

Nedostatkem nápadů tvůrci rozhodně netrpí, takže vše OK.

Ačkoliv jedno Painkiller datadisku vyčíst přeci jen musím. Je to snaha tvůrců do hry vnořit jakési “brain teases” - tuhle je v mapě nějaký monstrum a nejde zabít. Je nutný nejdříve zabít všechny kolem, přičemž z nich lítají duše a nesmrtelný ošklivák je pohlcuje. Až jsou mrtví všichni, pak jde teprve zraňovat.

Nebo je tu boss a opět zcela nesmrtelný - smrtelný začne být, až se rozstřílí všechny hořící sloupky v aréně. Ehm - úlet. Tohle mi lezlo na nervy už v původní hře. Jednou se tvůrci rozhodli, že to bude akce, tak by to měla být akce a s takovýma kravinama by měli jít třeba do prdele. Nudný je pak i boj s final bossem, který stejně jako final boss v původní hře vyžaduje nějaké určité postupy ke zničení. Přitom jediné, čím by měl být final boss porazitelný je olovo.

Ke konci pak začne trochu skřípat level design - místy jako by tvůrci předpokládali, že hlavní hrdina dovede skočit 2x výše, než opravdu dovede, takže všechno bylo pičovsky vysoko. K tomu všemu se dostaví stereotyp. Naštěstí je to celé poměrně krátké.

Zkrátka - BOFH je plný zajímavých, ale i velice otravných momentů. Když už nic, stojí alespoň za zkoušku, zvláště pro lidi, co mají rádi původní hru.
+9 +11 −2
  • PC 70
Painkiller: BOoH je lepší ze sorty datadisků. Pain. je tupá střílečka typu Serious Sam, na pobavení a ne na nějak dlouhé hraní. Oproti původnímu dílu přibyla hezčí monstra, která podtrhují poměrně pěknou atmosféru. Grafika je též zlepšená i když se nejedná o žádné orgie. Mapy mě bavily, nejvíce asi ta v lunaparku(snad to bylo v tomhle P.). Zbraně též nebyly ochuzeni, ale kolíkovač je prostě nejlepší. Největší nevýhodou BOoH je asi krátkost, za dva dny dohrané, a poté jsem na hru hodně rychle zapoměl. Každopádně hra nepřináší nějak moc nového, ani zajímavého, ale drží se hodně vysoko nadprůměrem. A stejně každej fanoušek Piankillera si to už zahrál.

Pro: nové mapy, zbraně, monstra

Proti: krátkost.

+6 +9 −3