Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 65
Původní hru jsem hrál už dávno a hodně se jí napařil, na tomto datadisku je ale dobře vidět, jak se vám může oblíbená věc zprotivit a už vás tolik nebaví. Respektive si nalháváte, že to je určitě tím konkrétním add-onem a ne celým pojetím Painkillera jako takového. Pravda je, že je Battle Out of Hell o něco těžší, ostatně u datáčů nic neobvyklého. Vždycky to tak bývalo, z toho důvodu to není taková zábava, těžší jsou i úkoly na získávání karet, díky čemuž odpadá motivace je za splnění požadovaných úkonů sbírat. Já se třeba pokoušel udělat tu horskou dráhu v Loony Parku tak, abych měl 88 zabitých na celý tento level. Jenže se mi to nepovedlo a ve výsledku mělo moje herní alter ego co dělat, aby vůbec vyvázlo z té pouti živé. Fakt to nebyla žádná sranda. Problém jsem měl taky s některými bossy, předem dané postupy jejich likvidace nesnáším, v Painkillerovi nicméně byli někteří bossové i bez jakékoli nápovědy v pohodě, zde ne. Sice to bylo hráno na nightmare obtížnost, protože u určitých Fps mi nižší stupně ani nestojí za řeč, přesto jsem se střelbou jinak víceméně neměl po většinu doby u běžných nepřátel žádné potíže.

Oceňuji vlastní kreativitu, umožňující zkoušet mé nápady při řešení některých situací. Například jak se dostat zpátky z jednoho secretu v deváté úrovni. Po lanech se přejít v té jeskyni nijak smysluplně nedalo, Daniel k tomu všemu neměl zrovna dostatek životů a nutně tak musel improvizovat. Naštěstí disponuje Painkiller dobře udělanými skoky, tudíž nebyl problém vzápětí po skále přeskákat na bezpečné místo. Zmíněná úroveň tímto jednoznačně přispěla ke zlepšení celkového dojmu z tohoto vůbec prvního oficiálního rozšíření k této známé polské střílečce. Když k popisovaným zážitkům z hraní přidám i level design oné úrovně ve skálách, oslňující svou majestátností, komplexním procházením a umístěním secretů na obtížně dostupných místech, dostávám slušně udělanou hru. U níž je jen škoda, že mi ji trvalo dohrát takovou dobu. Na konci jsem si taktéž uvědomil, že ne vždy je tato série jen o zběsilém střílení mas protivníků naráz. Jelikož tu jsou i mise klidnějšího tempa, kde se spíše procházíte a nasáváte tu okolní atmosféru, což rozhodně u Painkillera přijde vhod.

Odehráno na nightmare obtížnost, získány pouze čtyři karty, byť jsem používal jen osvědčenou kombinaci (Replenish, Mercy, Rage, Iron Will a Double Time Bonus) ze základní hry. Ta se ale ukázala tou nejlepší volbou v samém završení této řežby, kdy přišel na scénu poměrně originální a tuhý boss. K jehož eliminaci naštěstí nebyla žádná nápověda třeba. Než jsem ale na princip jeho poražení přišel, uplynulo pár dní.

Pro: Originální boss na konci, deset nových karet do sbírky, nápaditá devátá úroveň ve hře a skoky.

Proti: Poměrně těžké, určitá změna pojetí od původní hry patrná, dost tuhá jízda na horské dráze.

+21
  • PC 55
Tak to mám za sebou. Nejsem moc nadšen. Především mi vadila absence jakéhokoliv děje. V intru se dozvíte, že první mise se bude odehrávat v sirotčinci. To je fajn. Kde se ale proboha berou ty další mise? A přitom stačilo tak málo, trochu zapracovat, a alespoň před každou misí napsat nějaký briefing. V původním Painkilleru animace s dějem oddělovali epizody. Tady je jen jedna.

Dále mi vadila dost nevyvážená obtížnost, kde jsem například v Leningradu padal na hubu, abych hned nato prošel další misí s prstem v zadku. To, že karty je hodně těžké získat, to mi ani nevadilo. Stejně jsem celou hru používal moje dvě nejoblíbenější ze základní nabídky. Horší bylo všudypřítomné skákání s postavičkou co neumí skákat. Kdyby se nedalo kdekoliv uložit pozici, tak bych asi roztřískal klávesnici a ke hře se už nevracel. Naštěstí jsem se nemusel vracet často, protože hra rychle skončila.

Stará dobrá hratelnost byla ale přeci jenom v některých misích zachována. Nové zbraně jsou fajn. Havok engine pořád vypadá k světu. Do hraní vám hraje metal. Nepřátelé opět nepobrali žádnou inteligenci a nabíhají tupě do hlavně. Je to prostě krátkodobá odpočinková záležitost.

Jo, ještě bych ocenil možnost krčení. V některých situacích v boji by se mi docela hodilo, kdybych se mohl třeba skrčit za překážku. Hlavní boss byl strašný sráč. Stačilo mi na něj takových 5 minut.

Pro: některé mise jsou dobré, grafika, fajn nové zbraně, délka

Proti: nevyvážená obtížnost, otravné skákání, žádný děj, v některých misích je málo nepřátel

+18
  • PC 60
Vcelku průměrný datadisk, co nepřidává ke hře nic moc nového. Nový nepřátelé a dvě zbraně jsou sice fajn, ale i v původní hře jste nepotkali jednoho nepřítele dvakrát. Herní doba je tak na jedno, dvě odpoledne, zůstávají herní systémy. Jedinou výzvou jsou snad tarotové karty, které je velmi těžké získat, ale objedete se i bez nich. Jsou zde zábavné momenty, stejně jako ty špatné, hodně mě iritovalo, když se hra chovala skoro jako Tomb Raider, skákání přes propasti v Coloseu mě vážně pěkně štvalo (když se k tomu přidá na slabších sestavách dlouhé nahrávání, tak je to vážně opruz). Pokud máte po dohrání původní hry málo, chybu neuděláte, chcete-li však nějakou inovaci, tak hledáte marně.

Pro: Drží se v duchu původní hry.

Proti: Slabá herní doba, skákačky, dlouhé loadingy.

+11
  • PC 70
Painkiller: BOoH je lepší ze sorty datadisků. Pain. je tupá střílečka typu Serious Sam, na pobavení a ne na nějak dlouhé hraní. Oproti původnímu dílu přibyla hezčí monstra, která podtrhují poměrně pěknou atmosféru. Grafika je též zlepšená i když se nejedná o žádné orgie. Mapy mě bavily, nejvíce asi ta v lunaparku(snad to bylo v tomhle P.). Zbraně též nebyly ochuzeni, ale kolíkovač je prostě nejlepší. Největší nevýhodou BOoH je asi krátkost, za dva dny dohrané, a poté jsem na hru hodně rychle zapoměl. Každopádně hra nepřináší nějak moc nového, ani zajímavého, ale drží se hodně vysoko nadprůměrem. A stejně každej fanoušek Piankillera si to už zahrál.

Pro: nové mapy, zbraně, monstra

Proti: krátkost.

+8 +11 −3
  • PC 85
Battle out of Hell je první přídavek Painkillera. Prakticky vzato se jedná o samostatně spustitelnou hru, stejně jako všechna následující pokračování. To znamená, že hráč vůbec nemusí vlastnit základní hru, aby si datadisk zahrál. Čili pokud nemůžete původního Painkillera nikde sehnat ke koupi, klidně sáhněte po BooH. V poměru k obsahu je sice dražší a tedy i kratší, ale stejně kvalitní jako Painkiller

Narozdíl od původní hry BooH doznal menších grafických úprav, které zahrnují například efekty mlhy, či sálajícího tepla. Engine Painkillera sice není nijak přelomový, ale určité rezervy v sobě stále má a hlavně působí nadčasově.

Zbraně jsou použity z původního Painkillera, ale přibyly nám dvě nové (mající celkem 5 nových funkcí). Jsou zde samozřejmě noví nepřátelé, kterých jsou desítky a co je zvláštní – nesetkáte se s žádným monstrem, kterého byste již znali z předchozího dílu, takže všichni nepřátelé na které narazíte jsou zcela noví a neznámí. Vzhledem k tomu, že jich je na čtyři desítky, je to docela síla. Hoši stojící za původním Painkillerem se holt vytáhli. Kromě toho, přestože není hra dělena do kapitol, se potkáte se dvěma bossy, se kterými vás opět čekají zajímavé a velkolepé bitvy.

Nových karet je stejně jako úrovní – tedy 10, přičemž 5 z nich je zlatých a 5 stříbrných. Obecně se dá říci, že jsou karty mnohem účinnější, ale je také těžší je získat. Obtížnost se vůbec zvedla. A stejně jako u základu, potřebujete určitý počet karet (9), abyste si mohli zahrát nejtěžší Trauma obtížnost. Znovuhratelnost je tedy i tentokrát na místě.

Úrovní je, jak už jsem zmínil 10, což je méně než polovina prvního dílu, ale BooH je koncipován jako datadisk, tudíž je jeho zhruba poloviční délka pochopitelná a vcelku rozumná, řekl bych. Jedna úroveň je na první dvě obtížnosti uzamčena, což tedy vyžaduje hraní minimálně na třetí obtížnost, chcete-li si projít celou hrou. Všechny úrovně jsou propracované a velice zajímavé – kvalitou se hravě vyrovnají těm z původní hry. Podíváte se na různá místa z různých historických období, jako například do Kolosea, Leningradu, Zábavního parku a dalších. Nebudou chybět ani typické velké arény pro boj s bossy.

Battle out of Hell je tedy velice vydařeným dílem, který v některých věcech dokonce převyšuje původní Painkiller. Pro pochopení příběhu je nutné začít prvním dílem, ale pokud vám o příběh nejde, není důvod proč se s Painkillerem poprvé neseznámit skrze BooH.

Herní doba - cca 05:00

Pro: noví nepřátelé a zbraně, nové karty, design úrovní, nebezpečné prostředí, bossové

Proti: uzamknutá úroveň

+8 +9 −1
  • PC 90
Perfektní rozšíření původní hry, kterému na tempu hodně ubírají skákací sekvence. Jinak je to důstojný nástupce, povedení nepřátelé, skvělé zbraně, lokace. Jediné, co zamrzí je délka, která je ale na datadisk dostačující.

Pro: tempo, množství nepřátel

Proti: skákání

+4 +6 −2
  • PC 40
Painkiller ako straightforward FPSka prekvapivo dobre zabavil. Preto som takpovediac čakal, že v tak jednoduchej hrateľnosti predsa nie je čo pokaziť a datadisk síce určite neprekvapí, no nejakú tú zábavu by priniesť mal.

A ako som sa mýlil! Datadisk prekvapil! Negatívne! Možno s výnimkou nejakého toho levelu v lunaparku pôsobí datadisk ako rýchlokvašok pozostávajúci z levelov, ktoré sa pre svoju dementnosť a nedoladenosť (a v podstate i ohyzdnosť) nedostali do pôvodnej hry a ešte nejaký ten level, dva, ktoré jeden programátor uplácal medzi prestávkou na kávu a návštevou chatroulette. A ten nápad, napratať skákanie do hry , ktorá na to nie je stavaná (zlý skok = smrť), je asi na predĺženie hracieho času (čítaj frustrovanie hráča). Dokonca i renderované videá vyzerajú o dosť horšie než v pôvodnej hre. Čiže platí jediné - komu sa Painkiller aspoň trochu páčil a chce si ten dojem uchovať, nemal by tento patvar vôbec inštalovať.

Pro: hmmmm... *dlhé premýšľanie*... občas sa nejaký level (omylom) podaril

Proti: všetko čo bolo v pôvodnej hre fajn, je tu zmršené

+1 +6 −5