Původní hru jsem hrál už dávno a hodně se jí napařil, na tomto datadisku je ale dobře vidět, jak se vám může oblíbená věc zprotivit a už vás tolik nebaví. Respektive si nalháváte, že to je určitě tím konkrétním add-onem a ne celým pojetím Painkillera jako takového. Pravda je, že je Battle Out of Hell o něco těžší, ostatně u datáčů nic neobvyklého. Vždycky to tak bývalo, z toho důvodu to není taková zábava, těžší jsou i úkoly na získávání karet, díky čemuž odpadá motivace je za splnění požadovaných úkonů sbírat. Já se třeba pokoušel udělat tu horskou dráhu v Loony Parku tak, abych měl 88 zabitých na celý tento level. Jenže se mi to nepovedlo a ve výsledku mělo moje herní alter ego co dělat, aby vůbec vyvázlo z té pouti živé. Fakt to nebyla žádná sranda. Problém jsem měl taky s některými bossy, předem dané postupy jejich likvidace nesnáším, v Painkillerovi nicméně byli někteří bossové i bez jakékoli nápovědy v pohodě, zde ne. Sice to bylo hráno na nightmare obtížnost, protože u určitých Fps mi nižší stupně ani nestojí za řeč, přesto jsem se střelbou jinak víceméně neměl po většinu doby u běžných nepřátel žádné potíže.

Oceňuji vlastní kreativitu, umožňující zkoušet mé nápady při řešení některých situací. Například jak se dostat zpátky z jednoho secretu v deváté úrovni. Po lanech se přejít v té jeskyni nijak smysluplně nedalo, Daniel k tomu všemu neměl zrovna dostatek životů a nutně tak musel improvizovat. Naštěstí disponuje Painkiller dobře udělanými skoky, tudíž nebyl problém vzápětí po skále přeskákat na bezpečné místo. Zmíněná úroveň tímto jednoznačně přispěla ke zlepšení celkového dojmu z tohoto vůbec prvního oficiálního rozšíření k této známé polské střílečce. Když k popisovaným zážitkům z hraní přidám i level design oné úrovně ve skálách, oslňující svou majestátností, komplexním procházením a umístěním secretů na obtížně dostupných místech, dostávám slušně udělanou hru. U níž je jen škoda, že mi ji trvalo dohrát takovou dobu. Na konci jsem si taktéž uvědomil, že ne vždy je tato série jen o zběsilém střílení mas protivníků naráz. Jelikož tu jsou i mise klidnějšího tempa, kde se spíše procházíte a nasáváte tu okolní atmosféru, což rozhodně u Painkillera přijde vhod.

Odehráno na nightmare obtížnost, získány pouze čtyři karty, byť jsem používal jen osvědčenou kombinaci (Replenish, Mercy, Rage, Iron Will a Double Time Bonus) ze základní hry. Ta se ale ukázala tou nejlepší volbou v samém završení této řežby, kdy přišel na scénu poměrně originální a tuhý boss. K jehož eliminaci naštěstí nebyla žádná nápověda třeba. Než jsem ale na princip jeho poražení přišel, uplynulo pár dní.