Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

I Am Alive

Žánr:
akce > 3rd person akce *
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ne
Datum vydání:
06.09.2012
Vývojáři:
Darkworks SA, Ubisoft Shanghai (sekundární vývojáři)
Oficiální stránky:
http://www.iamalivegame.com/
I Am Alive je post-apokalyptický survival horor, který původně vyšel jen pro konzole, ale nakonec se přece jen dostal i na PC.

Haventon, fiktivní město podobné Chicagu, postihlo strašné zemětřesení, které město téměř srovnalo se zemí. Zemětřesení přežil bezejmenný chlapík, do jehož role se vžijete. Jeho posláním je najít svou ztracenou ženu s dcerou. Hrdina má s sebou pouze kameru, baterku, batoh a nějaké baterie a ví, že není času nazbyt. Proto se vydává vstříc zdevastovanému městu, ale to ještě neví, co vše ho čeká.

Ve hře potkáváte přeživší, ale ne všichni mají dobré úmysly. Těm zlým je potřeba se vyhnout, anebo je prostě zabít. Ale narazíte i na jedince, kteří potřebují pomoci a je jen na vás, zda jim poskytnete pomoc či nikoliv. Na pomoc budete muset obětovat nějaký z potřebných předmětů, kterých je ve hře poskrovnu.

Důležitým prvkem ve hře je pohyb po městě. Jelikož silnicí a rovných povrchů moc nenajdete, budete muset spoustu úseků přešplhat. Hrdina však není žádný superman a tak si budete muset vystačit s omezeným množstvím energie, která při sebemenší zátěži ubývá.

Akce ve hře nechybí, ale k dispozici budete mít pouze pistoli, luk a mačetu. A jelikož je munice ve hře obrovský nedostatek, budete muset občas trochu taktizovat, anebo prostě nepřátele obejít. Například můžete vyřadit nejlépe vyzbrojeného člena tlupy a ostatní se mohou vzdát, někdy zas můžete nepřítele vystrašit tím, že na něj pouze zamíříte, což nemusí vždy vyjít.

Grafika používá černobílé kontury, filtr zbarvený dohněda a prašnost, které vyvolávají pocit opravdového katastrofického prostředí.

Podpořte Databázi a kupte si hru přes Heureka.cz

Poslední diskuzní příspěvek

Hrdlodus
Hrdlodus

http://games.tiscali.cz/recenze/i-am-alive-recenze-58776 Mohu souhlasit. Kromě obtížnosti. Na survival jsem neměl nějaké problémy.


Nejlépe hodnocené komentáře


Taky vás nebaví neustále hrát jako "vyvolený" a zachraňovat celá království, svět, či vesmír? Mě taky ne. V I am alive máte dost prozaičtější cíl - najít svou rodinu.

Zní to jednoduše. Ale není. Americké velkoměsto se totiž po zemětřesení změnilo v nebezpečné místo. Nestabilní povrch, všudypřítomný prach a nepřátelští zabijáci.

A vy nejste žádný bojovník - jste jen prostý zálesák, který umí dobře šplhat a máchat s mačetou. Jenomže šplhání není jen o mačkání směrových šipek - je to trochu hazard. Během této horolezecké aktivity vám totiž docházejí síly - a to poměrně rychle. Pokud máte u sebe dost vody, můžete se napít a stamina se zvýší. Ale jen o malý kus. A když dojde stamina, tak spadnete a umřete. A když umřete, musíte začít od začátku mise - pokud nemáte v zásobě pár loadů, které vás hodí k nejbližšímu checkpointu.
Veliká legrace je na jednom místě, kde můžete splnit pár vedlejších úkolů, ale checkpointy se jaksi nekonají - věřte mi, že skákat přes propast, když v případě pádu můžete ztratit téměř dvouhodinový postup, to je vskutku adrenalin.

Loady se dají nalézt v troskách města nebo je získáte, když pomůžete některé z NPC - ty chtějí většinou něco k jídlu. Vděk a load navíc je vaší jedinou odměnou. Pokud nenarazíte na degenerovaného hromotluku, který sice chce hromadu věcí, ale za ně dostanete krásnou brokovnici s pěti náboji, které se velice hodí při boji s neřády.

Boj s protivníky je o strategii a rychlosti = sejmout jako první ty s pistolí a poté namířit vlastní zbraní na ty ostatní. Ti se občas vzdají, ale většinou ne. Můžete jim rozkázat, aby couvali, ale to je tak vše - pokud je jich víc jak dva, stejně musíte jednoho z nich zastřelit, protože prát se se třema hajzlama naráz prostě nejde.
Pokud je ale někde blízko oheň (nebo díra v zemi), můžete do něj šmejdy skopnout.
Boje jsou jiné než v jiných hrách, ale jejich průběh se opakuje a většinou se jim nejde vyhnout, což je škoda.

Příběhově je hra dostačující - osobní příběh na pozadí hromadné katastrofy. Chtěli jste najít svou rodinu, ale nakonec se staráte o jinou - jste prostě dobrák od kosti. Hra je naprosto lineární až na pár téměř sandboxových momentů, ale příběhově se ubírá jedním směrem.

To, co hru zvedá do devadesátkové výše, je vynikající atmosféra, cit pro děj a upuštění od prvků dnešních her - autoheal zde není, žádné "gps" navádení zde není (musíte koukat do mapy) a systém ukládání je dost přísný. Prostě po dlouhé době jsem si zahrál kvalitní hru, která tak splnila má očekávání. Jsem rád, že ji kucí vydali i na pc. Bohužel, pokračování se patrně nedočkáme.

Pro: atmosféra; prostředí; děj; dabér Adama Jensena dabuje jednu z NPC; šplhání se staminou; lze vypnout auto-aim; závěr...

Proti: ...který by si zasloužil pokračování, kterého se asi nedočkáme; stereotypní souboje; podporuje jen xbox ovladač, na klávesnici se to hraje fakt blbě

+32+32 / 0

Zase jeden přírůstek do kategorie "ještě kousek a jdu spát". Hnán příběhem (i když řádně provařeným), dychtíc po tom, jak se vývojáři popasují se závěrem. A ten rozhodně (ne)zklamal - zanechal stejný pocit jako můj oblíbený Silent Hill 2 - mírně depresivní obrázek plný otázek. Obě hry toho ostatně mají společného povícero, ať už jde o mapu, kde se zaznamenávají úkoly, o části, kam se není možné dostat nebo o mlžný opar v podobě všudypřítomného prachu po ničivé katastrofě. K tomu jsou přidány akrobatické kousky s částečně neohrabaným ovládáním, kde si hráč nemůže být jistý stabilitou úchytu, souboje proti těm, co využili situace ve svůj prospěch a občasnou záchranou naleznuvších přeživších.

Souboje jsou kapitolou sami osobě, přičemž nejvíce jsem si užíval lovení pomocí luku. Škoda potom, že nebylo možné také vytahovat mačetu kdykoliv podle přání, ale alespoň díky této zbrani bylo možné provést ulevení od smrtelné bolesti, čehož jsem hojně využíval. Právě zde byly ty situace, kdy jsem umíral nejčastěji - hlavně díky nepozornosti u ukazatele zdraví. To je možné doplňovat pomocí povalujících se konzerv, krabiček s léky na bolest a lékárniček nebo také pozřením lidských kousků masa, čehož jsem se naštěstí vyvaroval a při konečném zúčtování nebyl nařčen z kanibalismu.

Vyhovění požadavkům přeživších neslo sebou dobrý pocit z pomoci (hlavně v Hotelu), ale také poodhalení roušky nad tím, kam se asi ztracená rodina mohla podít a velmi důležité navýšení počtu opakování. Jak již napsali jiní, právě tento aspekt posunuje herní zážitek zcela do jiné roviny, kdy je nutné opravdu vážit každý skok na římsu, rozmyslet si každé podání pomocné ruky a každý útok na nepřítele, kor když disponuje dvěma pistolemi a já prázdným zásobníkem.

Suma sumárum, I am alive je velmi atmosférickým post-apo kusem, zabarveným do šeda, s precizním dabingem a audiem jak depresivním tak i pocitem bezpečí. Beznaděj je cítit z každého momentu, každého fragmentu ulice nebo budovy, z každé interakce - a někde v tomto prostředí je vaše milovaná žena a dcera, které musíte (a chcete) najít.

Pro: mapa, zvuk, hudba, dabing, atmosféra, příběh, prostředí, hlavní postava

Proti: délka, "nejasný konec", občas ovládání

+21+21 / 0

Velkou předností I Am Alive je atmosféra. Město je tiché, pusté, smrtící mraky prachu vytvářejí neprostupnou mlhu, člověk má často opravdu pocit, že široko daleko není živá duše. A pak se odněkud z dálky ozve čísi volání o pomoc. Případně najednou zjistíte, že jste právě vlezli do pasti skupince banditů.

Konfrontace není žádná sranda, s mačetou se dá jít tak na jednoho a ještě nesmí mít zbraň. Pistoli sice najdete docela brzo, ale mít do ní 2 a více nábojů je menší svátek. S municí je třeba šetřit, tak jako se vším ostatním. Souboje jsou bohužel tak trochu chaotickým puzzle - na nepřátele je obvykle třeba se pustit v určitém pořadí, jinak vás čeká smrt. Nejdřív ty s bouchačkou, pak frajery co se nenechaj bouchačkou zastrašit, nakonec pokud možno jen omráčit ty, co se radši vzdají, než aby riskovali kulku. Tohle dovede být občas dost stresující a zasloužilo by promyšlenější mechanismy.

Zdrojů není vyloženě nedostatek, ani v hardcore módu (který u téhle hry považuju za samozřejmou volbu), ale jen pro vlastní potřebu. Pokud se rozhodnete pomáhat nalezeným přeživším, zbývající zásoby nedávají moc prostoru k chybám. A přeživším je záhodno pomáhat, protože krom toho, že za to občas taky něco na oplátku dostanete (taková brokovnice s plným zásobníkem není k zahození), by jinak ve hře nebylo moc co dělat. A přeživší mívají zajímavé příběhy a vůbec jsou ty zbytky civilizace zajímavé, když se vás zrovna nesnaží zabít.

Nepříjemné je, že ne vždy se budete moct k někomu vrátit. Je tu jedna větší otevřená lokace, kde se dá relativně volně pohybovat, ale dost lidí se nachází i v místech, kam se podíváte jednou, v lepším případě dvakrát. (Jo, mimochodem, hra je rozsekaná na defacto levely.) Asi je prostě lepší počítat s tím, že ne každému nutně pomůžete. Lepší konec za to prý stejně není, což škoda, protože zakončení, jaké hra má, je mírně řečeno neuspokojivé. (Asi v důsledku škrtů, docela bych věřil, že původně měla hra ještě nějak pokračovat, ale možná je to jen moje zbožné přání.)

I Am Alive je prostě v první řadě o atmosféře vylidněného postapo města a o těch, co zůstali. Šplhání je relativně zábavné, souboje by potřebovaly víc možností, nebo aspoň větší toleranci chyby, ale tady se prostě střetly nedostatek zdrojů a snaha o realismus. Pokud jste schopní pro kvalitní zážitek překousnout kiksy a tohle téma vás zajímá, určitě doporučuju. Doufám, že Last Of Us předvede na Vánoce něco podobného s vychytanýma mouchama, ale zatím z toho tak trochu smrdí další Hollywoodské tralala.

Pro: Atmosféra, postavy.

Proti: Souboje, příběhové zakončení, chybky v ovládání, technické zpracování, sem tam nepříjemné designové rozhodnutí i mimo boj.

+17+18 / -1

I Am Alive je hrozně sympatická hra. Jak jistě víte, ve hře jste inkarnováni do postavy otce rodiny, který v době obrovské přírodní katastrofy uvízl někde na druhé straně USA, než jeho manželka a dcera. Trvá mu dobře rok, než se dokáže vrátit a pokusí se je najít. Vcelku obyčejný námět, řeknete si, nicméně co je na I Am Alive tak sympatické, tak určitě fakt, že se celé dění drží dost při zemi a na všechno, co se kolem vás děje, se díváte skutečně jen z vašeho pohledu, o mnohých věcech se dozvíte pouze z vyprávění a některé jsou dokonce ponechány vaší představivosti.

Protagonista, ať už se jmenuje jakkoliv, je prachsprostá bytost z masa a kostí a na rozdíl od desítek jiných hlavních hrdinů nemá nad ostatními nijak navrch. To znamená, že když mezi vámi a vaším cílem chybí kus mostu, rozhodně nebudete kráter přeskakovat saltem z patnácti metrů, nýbrž ho dosti pracně přelezete po tom, co vám okolí nabídne. A že to dá mnohdy dost zabrat! Taky si často po úspěšném překonání překážky vydechnete i za vašeho svěřence, jelikož ten, v rámci herního realismu, disponuje pouze určitou vytrvalostí, a na rozdíl od Ezia a Altaira se nedovede na římse pohupovat věčně. Mám ovšem za to, že tento mechanismus nedotáhli vývojaři tak úplně do konce. Sám totiž lezu a vím, co bych zvládl, tudíž mě občas zarazí, při čem všem se protagonistovi rozklepou ruce (například když leze po některých konstrukcích jako po žebříku). Na druhou stranu vám hlavní hrdina místy vyrazí dech při svých kouscích, na které by si netroufl snad ani David Belle.

Nu, co víc, jako by přírodní katastrofa nestačila, naplno se projevit musela i povaha některých lidí, a tak ve světě I Am Alive vládnou především ti nejsilnější. Tu a tam se stane, že narazíte na nějakého maniaka, což není zrovna příjemné, ale dá s ním relativně snadno vypořádat. Dost často ale se stává, že šlápnete do vosího hnízda a najednou jste takovými hrdlořezy vyloženě obklopeni a pak jde do tuhého. Někde pomůže předstírat, že jste zcela bezbranní a v pravou chvíli zaútočit, někdy je potřeba zaútočit ze zálohy nepozorován, v ideálním případě je možné se konfliktu vyhnout a proplížit se kolem, nicméně ze všeho nejhorší je, když se celá situace zvrhne v brutální šarvátku bez špetky důstojnosti. Pak vyhrává ten, kdo má zbraň, a když jich je víc, navrch má ten, kdo nejrychleji střílí. Anebo ten, kdo má náboje. A že jich není zrovna na rozhazování. Ke konci jsem sice měl snad čtyři náboje do pistole, pět střel v brokovnici a luk s dvěma šípy, nicméně většinu hry jsem si musel vystačit jedním či dvěma náboji a občas mi nezbylo než vyhrožovat prázdnou pistolí. Ačkoliv tento mechanismus dokázal být občas trošku frustrující, v podstatě to naplnilo moji představu o skutečně "survival hře", kde se s ničím nemůže plýtvat. Kdyby takhle vypadal Fallout 3 na nejvyšší obtížnost, asi bych si nestěžoval :).

Post-apokalyptický svět I Am Alive však není pouze peklo na zemi. Čas od času se stane, že narazíte na někoho, kdo nemá v úmyslu vás okamžitě podříznout. Snad je to člověk, který s vámi nechce mít nic společného a pokud ho vyloženě nevyprovokujete, pak celá situace skončí pouze u výhružek. A když máte štěstí, dojdete mezi lidi, kteří si i na takové nehostinném místě uchovali zdravý rozum, jsou ochotni s vámi mluvit a občas vám i něco dají. Třeba krysu, co někde ulovili. A sem tam budete mít příležitost pomoct někomu vy. Všichni jsou zranitelní a někdo si například vykloubí kotník, někdo má infekci v ruce a někoho zavalí sutiny. Ovšem jestli chcete rozdávat svoje cenné zásoby cizím lidem, to je jen a jen na vás. No a konečně je ve hře i pár lidí, kteří vás mají rádi a snaží se vám pomoct. Na ty vám stačí prsty jedné ruky a bohužel se s nimi nesetkáte tak často, jak byste rádi. Ach ach!

Jak si tedy jistě dokážete představit, I Am Alive je zatraceně potemnělá díra. A tomu odpovídá i grafická stylizace. Všechno je jakoby rozostřené a téměř černobílé a do dálky není pořádně vidět. Dalo by se klidně říci, že po této stránce hra dosti zaostává za dnešní dobou, nicméně já nejsem z těch, co by jim na tom záleželo. Pravda však je, že zvyknout si tohle neotřelé zpracování dalo mým očím docela zabrat. Na druhou stranu, zvuková stránka je odvedena perfektně a rozhodně nelituju toho, že jsem si nedávno vysolil takové peníze za kvalitní sluchátka, protože tahle kombinace nebezpečného světa, zajímavé grafiky a skvělého zvuku tvoří atmosféru hutnou jako ten prach v ulicích, jako ta tma v haventonské podzemce.

Tolik tedy k I Am Alive. Je to výborná hra, kterou můžu doporučit všem, kdo od her čekají víc, než jen olbřímí zástupy nepřátel (ačkoliv zde jich taky není zrovna pár) a nikdy nekončící pocit hrdinství. Stejně jako v životě, ne všechno je vysvětleno a nemůžu říct, že by mě konec vyloženě nadchnul a zcela uspokojil, ale k I Am Alive padl jako ulitý a tak jak měl. Zkrátka a jasně, mám z téhle hry dobrý pocit.

Pro: neúnosná realita bytí v post-apokalyptickém světě; originální grafické zpracování; výborná atmosféra; skvělá zvuková stránka

Proti: trochu kostrbaté ovládání; znatelná technická zaostalost; místy nepřehlednost

+14+14 / 0

V rychlosti: Nespokojen.

Začnu klady. Hra je z pohledu třetí osoby, ale při zamíření zbraní se přepne do pohledu z očí. Takové zpracování se mi líbí.
Dvě hlavní činnosti ve hře jsou souboje a šplhání. Protagonista je evidentně lezec, jelikož slézá vše, co jen trochu jde. Hezky se leze po trubkách, přeskakuje z trubky na trubku, někdy trubka začne povolovat a během chvilky je třeba přesunout se na další trubku, občas se trubka urve a panáček spadne na nakloněnou rovinu na níž se převalováním během skluzu musí dostat do strany, aby se na poslední chvíli zachytil jednou rukou poslední trubky nad propastí. Často zmiňované je ubývání sil. Při hraní na nejtěžší obtížnost to nebyl problém. Nikdy jsem nespadl proto, že by mi došly síly. Dokonce je možné zatlouct skobu a na chvilku si orazit. Získáte i grappling hook, jenomže ho použijete tak na třech místech. Lezení se povedlo.
Druhou hlavní činností jsou souboje. Jsou opravdu zábavné. Vlezete někomu na jeho střechu? Začne vyhrožovat a stačí se vzdálit. Většinou ale vlezete do teritoria chlápků, kteří chtějí krev. Mohou se na vás vrhnout hned, jakmile vás spatří, což je pak o rychlosti koltů a munici, ale většinou na to jdou pozvolna. Chlápek s pistolí si do vás přijde strčit, tak ho podříznete, tím mu seberete náboj (a většinou jste šťastní, protože to je jediný náboj, který v tu chvíli máte; náboje se tam nepovalují po krabičkách), zastřelíte druhého chlápka s pistolí a namíříte na zbytek. Zbytek má jen mačety, tak se jim nechce jít proti kulce. Ale pokud zbraň sklopíte, vykřiknou "Payback time!" Tak zase namíříte, ale pokud vám to trvá, dojde jim, že jste buď humanista nebo nemáte náboje. V tu chvíli toho nejbližšího přesvědčíte, že se mýlí. Pokud se nemýlí, pak dojde na boj mačetami, který snadno vyhrajete. Ale pouze proti jednomu. Jakmile jsou proti vám dva, jste absolutně bez šance (nejtěžší obtížnost). Proto je potřeba nepřátelům nařídit, aby couvli. Nasměrovat je k propasti nebo k ohni a skopnout je vstříc smrti. Jakmile získáte luk, je to snazší. Zastřelíte jednoho, přiběhnete k němu, vezmete si zpět šíp (jelikož šípy také nerostou na stromech, tak ho nepošlete do vody, protože pak už najdete jeden po nějaké době a ještě jeden v poslední misi) a použijete jej na dalšího. Jinak se nabízí podříznout hrdlo někomu nečekaně zezadu nebo si to rozdat s týpkem v neprůstřelné vestě. Tzn. mířit na hlavu. U některých nepřátel můžete mít štěstí, protože některé slabší povahy se vzdají. A nebo prostě můžete utéci, pokud existuje ústupová cesta a nepřátelé nemají zbraně (ale pozor, když zastřelíte někoho s pistolí, ostatní pistol seberou, pokud jim k tomu dáte příležitost).

Ale hru bych nedoporučil. První, co člověka praští do očí je grafika. Mně nějak zvlášť nezáleží na grafice, ale každopádně při pohledu na cokoliv (včetně samotné ovládané postavy) si jen říkám, jak je to hnusné a odbyté. Vzhled postav se velmi těžce opakuje, nikde nejsou absolutně žádné detaily, kostry lidí jsou odporné. Kromě toho jde o prostředí zničeného města, kde je všudypřítomný dusivý prach. Při zemi se po chvíli udusíte, tak tam se není čemu divit, že vidíte jen na několik kroků. Po vyšplhání několik metrů výše se již dá dýchat, viditelnost se zlepší, ale pořád nikde nejsou barvy ani detaily. Ale ani v interiérech se to nezlepší.Prostě vizuální zážitek nulový... spíše negativní.
Ovládání na klávesnici občas nereaguje (jako párkrát, ale umřel jsem kvůli tomu) a defaultní nastavení je nezvyklé. Klávesy lze přenastavit, ale i na default si snadno zvyknete.
Zmiňoval jsem, že jsou zábavné souboje. Nezmínil jsem ale, že NPC mají tragickou umělou inteligenci. Jediné, čím zazáří, jsou situace, kdy jim dojde, že máte prázdný zásobník (to mě zase bavilo je dotlačit s prázdnou pistolí k okraji, pak naprázdno cvaknout a skopnout je dolů). Ale nepronásledují vás mimo svou lokaci (stojím na schodech a oni na mě pod nimi pokřikují), jakmile se jim ztratíte z očí, přestanou vás hledat, pokud mají neprůstřelnou vestu, tak hrdě prohlašují, že jsou neprůstřelní a klidným krokem se blíží, ač jim míříte na nechráněné čelo, a jsou neskutečně krvelační - zcela bez rozmyslu po vás půjdou.
Příběh je jen povinnost. Neříkám, že není zajímavé, když jste tuctový chlápek (který to ale umí s mačetou a šplhá po domech), který prostě bloudí městem a nic neví, ale příběh je jen o "dojdi tam, přines to, cestou tě asi někdo napadne". Je krátký - 8 hodin hraní. Zpestřený pomáháním lidí. Ve městě občas narazíte na lidi. Někteří mohou chtít jídlo nebo léky. Nějaké dilema je zbytečné. Když máte dejte, když nemáte, ještě vám vynadají (jak kdo), když beze slova odcházíte (podařilo se mi pomoci 15 z 20 lidí). Suroviny zase najdete. Odměnou je možnost opakování z nedalekého checkpointu. Po vyčerpání opakování se jde o začátku levelu. Ale to není žádná hrůza, takže není třeba se strachovat o úmrtí. Na příběhu je pozitivní pouze holčička, která je roztomilá. Ano, i v této postapokalyptické hře se budete starat o děvče. Ale znamená to jen, že ji máte na zádech, jinak žádná změna.
Podařilo se mi získat odměnu za to, že nejsem kanibal a že jsem nebral jídlo nevinným lidem, přitom jsem obojí udělal.
A ve hře není nic navíc. Při chůzi přes úzkou lávku nespadnete, vylézt můžete jen na místa, kde je to dané, vybavení lze používat jen ve chvílích, kdy je potřeba. Hra je lineární, dokonce občas za vámi zničehonic zavře dveře a otevře jiné. Nelineární je jen při pohybu po některých ulicích, asi ve dvou misích, kde lze jít dvěma cestami, možností (ne)pomoci lidem a někdy možností utéci z boje nebo se mu vyhnout. Mrtvoly mizí, věci se objevují nelogicky (před vchodem do úkrytu se najednou objevila zbraň - což však bylo nutné, jelikož jsem o všechny již přišel a nyní nějakou potřeboval).

Jinak máte mapu, do níž si postupně kreslíte, které ulice jsou neprůchozí, životy si obnovujete jídlem, savy jsou automatické na určených místech, zbraň nepřebíjíte (protože nikdy nemáte tolik nábojů, abyste museli přebíjet).

Pro: Souboje a lezení

Proti: Odbytá hra. Žádná znatelná snaha vývojářů s hrou si vyhrát. Kdyby to nebyla práce Ubisoftu, klidně to mohla být indie hra = nečekáme kvalitu, ale má to revoluční prvky hratelnosti.

+8+10 / -2