Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

< >

Dead Space

  • X360 90
Je myslím zcela zbytečné rozepisovat se o dění a mechanismech hry, když to udělali mnozí přede mnou (a mnozí skutečně dobře). Takže ve zkratce, ano, jedná se o atmosférický scifi horor s povedeně dávkovaným pocitem neodbytného strachu a klasickým příběhem o nadutosti, fanatismu, strašlivém omylu a závěrečným sypáním si popela na hlavu.

Rád bych se spíš v krátkosti zaměřil na nejtěžší obtížnost (extrémní) - ta se odemkne po dohrání nejtěžší ze tří nabízených obtížností po prvotním spuštění hry - a že to byla občas jízda, která přináší blažené zadostiučinění po překonání několikráte se opakující pasáže jistě netřeba zdůrazňovat. Hru jsem si dal čtyřikrát na všechny nabízené základní (!) obtížnosti a krom jedné smrti, řekl bych s prstem v nose...

V podobně bohorovném rozmaru (vždyť už bych se mohl označit za veterána, ne?) jsem započal kapitolu v extrémním hávu. Mno, hovno veterán, ale pořádná naiva! Nejen že protivníci vydrží o dost víc (to jsem samozřejmě čekal), ale častokrát vyskakují v jiných místech než při předchozích dohráních, svině (jenom těch šoků!). Taky se opravdu musí zvažovat každý krok či utracený kredit (a to není žádné povídání ovčí bababičky), protože tahle verze nedá nic zadarmo a nadbytek se tu používá jako sprostý výraz. Koupit střelivo a doufat v nalezení lékárničky nebo volbu obrátit? To je to, oč tu běží, milá pážata! Tak či tak, mé putování po palubách vesmírné těžařské lodi častokrát končilo nepěknou smrtí, stoupajícím adrenalinem, načítací obrazovkou a... a do běla nažhaveným nervem.

Pro: atmosféra, prostředí, zbraně

Proti: občas kamera

+23

Lollipop Chainsaw

  • X360 85
O žádné jiné hře v českých končinách nejspíš nemůžete říct, že ji každý zná, ale téměř nikdo ji nehrál. Můžete polemizovat proč tomu asi tak je, nicméně mezi hráči najdete jen minimum jedinců, kterým nic neříká jméno Jessica Nigri nebo kteří minimálně neviděli její cosplay Juliet Starling. Tehdejší mizivá popularita konzolí však ze hry udělala v podstatě nedostupnou záležitost a upadla v zapomnění, což ostatně můžete vidět i zde, na DH.

Herní legenda Goichi Suda byl pro mě do téhle zkušenosti velkou neznámou. Pár jeho her sice vlastním, ovšem nikdy jsem žádnou nezapl až do Lollipop Chainsaw a řeknu vám, že to je pro mě obrovské překvapení. Hra, která v recenzích sbírala vesměs průměrná čísla a zdálo se, že jediná její přednost je sexy roztleskávačka v čele, ve mě nevzbuzovala příliš velká očekávání. Stranou nechme zombíky, kteří mnohým z vás jistě lezou krkem, ač já se jich nemůžu nabažit, neboť „Killing people is fun when they're zombies!“ Tohle dílo je totiž přes veškerý ten masakr bravurně nahláškovaná komedie plná popkulturních referencí, sexuálních narážek a originálních nápadů.

Pravda, ve svém základu je hra velmi prostá a skoro by se dalo říct, že jen držíte páčku dopředu a drtíte tlačítka. Ač soubojový systém nabízí spoustu vylepšení a učení se novým útokům, jde stále jen o stereotypní řežbu v úzkých koridorech. Tvůrci se to však snaží vynahradit různými mini-hrami, které ve velké míře přerušují tu stereotypní hratelnost a neustále vás zásobují něčím novým, co vás zabaví. Jednou je to basketball s lidskými hlavami, jindy zase jízda v kombajnu, roztleskávání nebo parodování retro herních klasik a spousta dalších. Ve výsledku je tak hra nabitá něčím zajímavým na každém kroku.

Ta pravá zábava však začíná u jednotlivých postav a především u hrdinky Juliet. Musím se přiznat, že jsem zpočátku očekával hloupou roztleskávačku, která mi spíše poleze na nervy než že bude bavit. No, co si budem, občas něco hloupého fakt řekne, ale jinak je to moc sympatická slečna která pro nějakou tu cringe vtipnou hlášku nejde daleko. Zdatně jí sekunduje i její přítel Nick, respektive jeho hlava visící na Julietině sukni. Pobaví pak i vedlejší postavy a její rodina, především její drsňácký otec při konfrontaci s Nickem. „Son, if you don't quit acting like a fruit, I'm gonna stick you in the juicer.“ Vytknout zde však musím to, že postavy často mluví při akci a já moc multitaskingem neoplývám, tudíž jsem kolikrát nevěděl na co se soustředit.

Velkou předností je i hudební doprovod, o jehož důležitosti svědčí i hudebně orientované boss fighty. Ty tvoří vždy zombie stylizovaný do nějakého žánru a hudebními nástroji často i bojují. Energický soundtrack je však přítomen po většinu hry a tvůrci se tak neustále snaží držet rychlejší tempo hry. I z toho důvodu tvoří většinu doprovodu spíše rockovější či metalové skladby, ač jiné žánry zazní též. Musí se však nechat, že tvůrci vybrali zatraceně dobře. Doporučuju poslechnout!

Lollipop Chainsaw je klenot minulé generace konzolí, který baví téměř v každém aspektu. Vytknout určitě lze lehkou zastaralost, přílišnou linearitu a možná někdy zbytečné QTE, jinak jde však o královskou zábavu a je až trestuhodné, že hra nedostala port na nové generace konzolí, remaster a nebo rovnou pokračování.
+18

Call of Duty: Black Ops

  • PC 75
  • X360 --
Hrána X-Box 360 verze.
FPS, obzvlášť série Call of Duty se mi lépe hraje na pc, přesto mě tento díl s podtitulem Black Ops výborně bavil a ovládání na joypadu pro mě je už ovladatelné dost, stále to ovšem není tak ovladatelné, jak na pc.

Hratelnost, dalo by se říct, nedoznala největších změn. V zásadě je to pořád koridorovka, kde nepřátelé nabíhají po desítkách. Ale prostě ten způsob, jakým hra prezentuje všechno to dění ve hře, je parádní, dinamický, vynikající. Prostě Call of Duty se vším, co k němu patří.

Rozmanitost misí a prostředí je velká. I když vlastně jde ve většině misí o to, prostřílet se k cíli, je tu mise, kde si zastřílíte z malé lodě, z vrtulníku, z motorky, jednou dokonce budete za pilota navigovat vysoko nad mraky speciální tým vojáků. Ale nic z toho se podle mě nedokáže vyrovnat klasickému chození a střílení.
Co se týče prostředí, tak to je rovněž super. Ocitnete se na Cubě, ve Vietnamu, v Laosu, atd. Potěšili mě i ty mise, kde hráč vlastně vůbec netřílí. Čímž je mise v Pentagonu (i když tam mohli tomu dění dát volný průběh, tím myslím žádné prostřihy na jedoucí limuzínu, záběry na hlavní postavu, nebo urychlení procházky chodbami Pentagonu, ale dokážu to pochopit - tvůrci se nejspíš snažili udělat misi filmovější) a předposlední misi, kdy se hlavní postava dostává z výslechové místnosti a potom se dozvídá od Hudsona o tom, že Reznov je už dlouho mrtvý, a že s ním ve Vietnamu, v Laosu a na tom ostrově nebyl.

Atmosféra - paráda. Nejenom ve válečném duchu, ale i celkové téma o Masonovi a jeho "pobytu" v monitorované místnosti pod výslechem je zabaleno v atmosférickém a filmovém hávu.

Příběh hraje větší roli. Je dost slušný, takový se běžně v FPSkách a už vůbec v sérii CoD nevyskytuje. Není to jen nějaká splácanina. Všechno se na konci vysvětlí, všechno do sebe zapadne. K tomu ještě přidám skvělý dabing postav a pár parádních písniček, které tu zazní, samozřejmě mám na mysli Fortunate Son a Sympathy For The Devil.

Takže, abych to nějak schrnul. Parádní, nabité skvělou hratelností, atmosférické, filmové, plné skvělých scén, z málo misema. Takový Call of Duty: Black Ops je.

Pro: Hratelnost, skvělý spád a filmovost, příběh, dabing, mnoho parádních scén, zombie mód.

Proti: Málo misí.

+17 +18 −1

Asura's Wrath

  • X360 50
Asura's Wrath je jedna z nejzvláštnějších her, co jsem doposud hrál a docela mě i mrzí, jak nízké hodnocení jí dávám. Podobné experimenty jsou v herním průmyslu potřeba a byl bych docela rád, kdyby se tenhle koncept uchytil. Bohužel se tak úplně nestalo ani po letech od vydání a Asura stále zůstává vcelku ojedinělým počinem. Když se mi vlastně koncept hry líbil, tak proč to průměrné hodnocení?

Problém spočívá nečekaně v tom, že tvůrci nevěděli, co z toho vlastně chtějí mít. Respektive herní stránka je příliš rušící vůči té filmové a naopak. Sotva se vám dostane do rukou trocha svobody v ovládání, ihned jste přerušeni dalšími filmečky. Délka jednotlivých epizod je v průměru patnáct minut a do bojové části se v každé z nich dostanete většinou přibližně na pět minut dohromady. Tyhle části, pokud se nejedná o boss fight, působí spíše jako zbytečná výplň na prodloužení herní doby, přičemž jsem někde v polovině usoudil, že ač není hra příliš těžká, bude lepší shodit obtížnost na easy abych to urychlil.

Než se dostanete k nějaké pořádné akci, předchází ji tedy často únavné filmečky s neustále opakujícími se stereotypy. Beru, že žánr akčních fantasy anime je nejspíš velmi populární, jinak by ho nevznikalo tolik, v mých očích je to však nehorázná generická nuda. Na monstrech masakrujících lidstvo a na záchraně planety opravdu není nic originálního a na rádoby drsňáckých řečích každého záporáka, který si neodpustí hodinový proslov předtím, než vám zasadí smrtelnou ránu, jakbysmet. Na druhou stranu z tohodle si tvůrci udělali povedeným způsobem srandu, tudíž nechápu, proč opakovali stereotypy jinde. Ve výsledku tak jde o velmi plytký a nudný příběh, který, krom pár ojedinělých momentů, ani nepobaví, navzdory zvyklostem u japonských her.

Abych však jen nekritizoval, musím vyzdvihnout QTE části, jenž jsou v první řadě vtipné tím, že vlastně nějaké QTE můžete většinou ignorovat a hra, respektive film, pokračuje dál aniž by vás nějak trestal. Pravděpodobně tvůrci jednoduše udělali jednotlivé filmečky a mačkání tlačítek je tam pak jen dodatečně přidáno kvůli zvedání výsledného score či proto, aby hráč při tom sledování vypadal, že něco dělá. Nenávidím QTE, tudíž za mě zcela v pořádku. V druhé řadě však neskutečně baví svým over the top podáním. Asura vztekle hází zmutovaným slonem nebo přerostlou želvou a stylově vymlátí duši ze všeho a všech, kdo mu stojí v cestě. Vrcholem jsou pak naprosto přehnané boss fighty, kdy třeba za doprovodu Dvořákovy symfonie svádíte boj s polobohem jak na zemi, tak ve vesmíru a přemýšlíte, jestli je to ta nejepičtější nebo ta nejbizarnější věc, kterou jste kdy viděli.

Kdyby Asura's Wrath byl čistě filmem s interaktivními souboji v podobě QTE, na hru bych rázem pohlížel jinak. Že tenhle koncept může fungovat ostatně dokazují i některé Telltale hry, kde je dobře napsaný příběh střídmě dávkovaný QTE akcí. I zdejší kombinace klasické akce a filmu může fungovat, chtělo by to však poněkud rozumnější dávkování obou částí a hlavně buď máknout na soubojovém systému, aby nebyl jen jednoduchou výplní v mezičase, a nebo naopak sehnat lepší scénáristy.
+17

Lara Croft and the Guardian of Light

  • PC 75
  • X360 80
Pamätám sa ako mnohí neboli moc nadšení z tohto dielu (aspoň čo som odsledovala z diskusií a nejaké tie hodnotenia na rôznych stránkach), hlavne kvôli tej veľkej zmene, ktorá pri The Guardian of Light nastala. Pohľad zhora jednoducho nebol každému po vôli a väčšina to brala tak, že to už nie je pravá Lara Croft. Ja sobne to beriem tak, že izometrická kamera nemá nič spoločné so samotnou Larou. Takéto zmeny mi vôbec neprekážali. Je síce pravda, že nebola som si istá, či to vôbec zvládnem dohrať, predsalen na takýto štýl hier nie som zvyknutá vôbec, ale v konečnom dôsledku sa ukázalo, že u mňa sa vyplatilo tešiť sa na túto hru.

Určite to nie je dokonalé mám tu zopár vecí, ktoré by som rada vytkla ale naopak aj niečo čo by som rada spomenula. Pokiaľ hráte single player tak ukážky sú v podstate oničom, pretože vy spravíte všetku robotu, potom v ukážke sa ukáže strašne unavený Totec, a potom ako sa začne hra znova zmizne. Nie je to tak hrozné negatívum ale mne osobne to išlo na nervy. Takisto i všeobecne celá hra nie je tak zábavná ako keď máte spoluhráča. V podstate robíte stále to isté dokola len s inými predmetmi. Tamto potiahnuť, tamto stlačiť, tamto nastražiť bombu.... zo začiatku ťažké hádanky sa tak stávajú oveľa jednoduchšími, pretože princíp je takmer rovnaký. Naopak, chválim perfektný soundtrack, hudba je ako vždy napínavá a taká správne "tombraiderovská". Samotná Lara takisto vyzerá veľmi dobre a prostredie v hre je naozaj fantasticky vyobrazené. Vyzerá to naozaj dobre a srší z toho jednoducho Tomb Raider dobrodružstvo.

Neskôr som mala možnosť vyskúšať si i kooperačný mód na počítači i na Xboxe. Synchronizácia nám zo začiatku moc nešla ale teamspeak potom všetko vyriešil. Z vlastnej skúsenosti sa mi však viac páčila kooperácia na Xboxe. Viete, hovoriť niekomu: "pozri tuto niečo je", a popritom ukazovať prstom, keď vedľa vás ten človek nesedí je naozaj strata času. Hádanky pre dvoch sú na inom princípe ako pre jedného hráča a tak som občas musela silno uvažovať ako to vyriešiť. Niekedy som automaticky išla tak ako som si to pamätala, a potom hops Lara mŕtva pretože takto to už nefunguje. Hra dvoch hráčov sa takisto ukladá ako pre jedného. Narazila som na celkom dosť bugov počas co-op ale to bolo zrejme internetom, takže to nebudem ďalej riešiť. Hru chcem pochváliť, nie potopiť.

Tento diel určite patrí k ostatným dielom a nechápem, prečo ho toľkí ľudia separujú od nich. Stále to má ten tombraiderovský nádych, hádanky, akciu atď. a v prvom rade to má Laru Croft. Tá je evidentne dosť dôležitá. Celkovo som hru prešla 3x, a to dokonca jeden krát iba s touchpadom na notebooku (čo už teda až tak zábavné nebolo ale dala som to).
+16

Batman: Arkham City

  • PC 100
  • X360 --
Po dokonalej hre Batman: Arkham Asylum tu je pokračovanie Batman: Arkham City. Hovorte si, čo chcete. Pre mňa Arkham séria Batmanovských hier patrí k tomu najlepšiemu čo som hral. Hlavne teda prvé dva diely. Rocksteady Studios už pri prvej hre ukázalo, ako má vyzerať perfektná hra a v druhom diely v ničom nezaostávajú. Dokonca, možno ho aj posúvajú ďalej.

Ako názov napovedá, Batman sa presúva z ústavu do Arkham City. Čaká tu na Vás celé mesto. Viac typov nepriateľov, viac hádaniek, viac všetkého. Príbeh je opäť špičkový a stretneme kopec známych postáv. V tejto časti si zahráme aj za Catwoman, čo považujem za veľmi dobré spestrenie hry. Nepriatelia sú od minula ešte nebezpečnejší, lebo sa dokážu na Vás lepšie pripraviť. Likvidovanie nie je také jednoduché, ale o to zábavnejšie. Tentokrát Vám môžu nastražiť pasce na sochy vo výškach, prípadne niektorý majú nočné videnie, vďaka ktorému Vás ľahšie nájdu. Pripravte sa na viacej taktizovania. Aby ste sa nezľakli, Batman dostal nové a vylepšené gadgety. Je ich naozaj dosť a zažijete kopec zábavy pri ich používaní. Opäť sa tu zabavíte aj pri klasickom mlátení poskokov, ktorý sú tiež rôzne vybavený. Majú zbrane, štíty, elektrické obušky a iné. Chýbať nebudú ani súboje s bossmi, ktoré sú zakaždým iné. Okrem toho je tu veľa iného. Hádanky a rôzne vedľajšie nepovinné misie, ktoré zabavia na naozaj dlhú dobu. Tu sa skrátka asi ani nedá nič zlé napísať.

Batman: Arkham City podľa mňa naozaj patrí medzi najlepšie hry. Má neuveriteľný zmysel pre detail, perfektnú hrateľnosť, zábavu, dobrý príbeh a aj v dnešnej dobe slušnú grafiku. Jediná škoda, že na konzolách nemá českú lokalizáciu (na PC sa dá stiahnúť). Kto sa k tejto hre ešte nedostal, tak odporúčam všetkými desiatimi. Prípadne sa dá zohnať verzia Batman: Return to Arkham, ktorá obsahuje Arkham Asylum, Arkham City a nejaké bonusy k tomu.

Pro: hrateľnosť, príbeh, súboje, gadgety, Catwoman, veľa vedľajšieho obsahu

Proti: chýbajúca lokalizácia (konzoly)

+16

BioShock 2

  • X360 80
Hodnocena X-Box 360 verze.

Za 1. - Hra působí spíš jako datadisk. Novinky nejsou nic extra a i když hraní za Big Daddyho se může zdát cool, tak to tak ani není.
Za 2. - Základní funkce hry jsou stejné jako u prvního dílu, tím pádem se vytrácí originalita a ty první ohromující momenty, které nabízela "jednička" při první návštěvě podvodního města Rapture.
To jsou dva, asi nejvýraznější zápory hry.

Hratelnost - když si vezmu samotnou hratelnost, tak ta je zase lehce rozporuplná. Jsou chvíle, kdy kosíte ostatní coolovými plasmidy a zbraňemi - skvěle pasujícími do hry. Jindy zase (a bohůžel celkem často) otravuje repetetivnost. V podstatě chodíte v opakujících se chodbách a místnostech, kosíte splicery, kteří vám chodí do cesty, sem tam zabijete Big Daddyho, pak vezmete jeho Little Sister a případně ji chráníte před hordou dalších splicerů, zatím co ona vysává potřebnou látku (pro nákup plasmidů a pasivních dovedností) zvanou Adam, z mrtvých obyvatelů Rapture. Tohle je náplň hry, je sice atmosférická, ale s pomalým tempem.
Sem tam nastává důležitější příběhový moment, ale to je tak všechno.

Atmosféra - Špičková kvalita, co se atmosféry týče. Už tu sice není ta ohromující atmosféra originálního města, ale i přesto - špičková kvalita. A k tomu je tu trochu jiné atmosféry, než té co známe z 1. dílu. Tím myslím atmosféru podvodního města za časů oslav a pohodlného života místních obyvatel - tyto časy uvidíme v báječně atmosférickém intru a taky pár místností a chodeb z těchto dob spatříme z očí Malé sestřičky, kdy jde o jakousi její vidinu.

Plasmidy a zbraně - Skvělé, plasmidy i zbraně. Hlavně to nejsou nějaké nesmysly, i když plasmidy neexistujou a ty zbraně - až na brokovnici - také ne.

Technická stránka - Naprosto dostačující. Co se týče grafiky, fyziky a efektů, tak nemám co bych nějak výrazně vytknul.

Bioshock 2 jsem hrál v angličtině, takže příběh není něco o čem by sem měl vést nějaké hlubokomyslné řeči. Ale musím říct, že závěr (ten kladný) byl opravdu dojemný. Škoda, že já se na něj podíval dávno předtím na YT. :)
A ještě musím pochválit hudbu.
Takže si myslím, že i když to už bylo podruhé v tomhle - ve světě her - nevšedním prostředí a druhý Bioshock působí příliš "datadiskově", je to stále obrovské oživení, když se propojí sci-fi prostředí s retro stylem.

Pro: Atmosféra, celkový námět a pořád stále nevšední FPS, plasmidy, zbraně, hudba, intro, závěr, pár skvělých momentů.

Proti: Repetetivnost, po druhé více méně to samé, působí spíš jako datadisk.

+15 +16 −1

James Cameron’s Avatar: The Game

  • X360 60
Nemastná neslaná hra, ze které nebudete mít nijak skvělý zážitek, ale zároveň ani pocit promrhaného času. Jako nováček přiletíte na Pandoru jen proto, abyste se po pár hodinách pobytu rozhodovali, zda budete dále ničit planetu s RDA anebo se přidáte k Na'vi a pokusíte se cizáky zastavit. U mě byla volba jasná - chci radši melee zbraně, jezdit na Pali a létat na Ikranovi, takže vybírám zradu své vlastní rasy v zájmu přírody.

Hra sama o sobě mě nijak moc nezaujala hlavně kvůli příběhu, do kterého se nemůžete nijak ponořit. Ovládání je dosti krkolomné a bojový systém nevyvážený. Nepřátelé Vás vidí na míle daleko a pálí okamžitě potom, co svolají další pluk, takže Vaše jediná šance je luk a okolní překážky, za které se můžete schovat. V jiných případech v klidu probíháte cestou a najednou se za vámi ozvou hlasy vojáků, které jste přehlídli stejně, jako oni Vás, každopádně teď Vás vidí a vy jste přímo uprostřed houfu, hodně štěstí protože než je zabijete všechny, pravděpodobně se znovu respawnou.
Ke konci mě upřímně už ani nebavilo hrát kvůli tomu, jak je hra za Na'vi repetetivní. Váš hlavní úkol je nasbírat 4 písně a každá píseň se sbírá systémem: přijeď, pomoz 1. náčelníkovi, najdi 1.střep, pomoz 2. náčelníkovi, najdi 2.střep, pomoz 3. náčelníkovi a najdi 3.střep, pak už jen doběhni sebrat píseň a začni od začátku. Úkoly od náčelníků jsou samozřejmě různorodé, ale stejně to opakování děje moc nepomáhá.

Na druhou stranu pokud jste milovník Avatara a nijak náročný hráč, kterému by tyto chybky nevadily, hra pro Vás má spoustu contentu, co Vás zabaví na dlouho dobu, ať už jde o zkoumání planety, výzvy na každé mapě či minihru dobývání.

Pro: Volba frakce, výzvy, pěkná grafika a promyšlený okolní svět

Proti: Ovládání, nijaký příběh, repetetivní, bojový systém

+14

Anarchy Reigns

  • X360 65
Dystopická budoucnost na sto způsobů. Jedno z nejnadužívanějších zasazení v herním průmyslu, tentokrát jako japonský brawler. Na první pohled naprosto nezajímavá rubačka minulé generace, která je o to nezajímavější, že ji tvůrci prezentovali především multiplayerem. Výsledek? Prázdné servery chvíli po vydání a velký Sega omyl. Jeden důvod proč Anarchy Reigns hrát tu však je. Logo PlatinumGames na obalu.

Pokud stejně jako já patříte k fanouškům studia, pak by vás tahle hra i mohla zajímat. Ale zcela na rovinu říkám, že nikoho jiného asi neosloví, jelikož na trhu je spousta lepších bojových her. Nečekejte však souboják po vzoru Bayonetty nebo epické a těžké boss fighty na úrovni Metal Gear Rising. Anarchy Reigns je rychlá, stylová a uh... generická rubanice, která od hráče neočekává víc, než bezhlavé drcení tlačítek. A to všechno vinou multiplayeru. Celá singleplayer kampaň totiž působí jako nějaká příprava na online bitvy.

O příběhu se tím pádem nemá ani cenu rozepisovat. Je strašný. Během cesty, teda, cest dvou protagonistů, narazíte na všechny postavy použitelné v multiplayeru a člověk se nevyhne otrávenému protočení panenek když si uvědomí, jakým násilným a nesmyslným způsobem tam polovina z nich byla našroubována čistě proto, aby tam byla. Všem jim teda nakopete zadek a občas si za ně dokonce můžete zahrát, což je ta nejhorší věc! Protagonisté jsou děsně nudní týpci dle klasických stereotypů zatím co vedlejší postavy, které dostanete do ruky jednou či dvakrát, jsou podstatně zajímavější jak charakterem, tak i na samotném bojišti. Dokonce dvojice holčin, disponující tou nejlepší bojovou skladbou, se ve hře objeví na jeden jediný souboj a už je víckrát nevidíte. Jaká škoda...

Mimo souboje jste vhozeni do otevřené oblasti, ve které můžete dělat co chcete. Třeba bojovat nebo bojovat. Naprosto nepochopitelné je rozdělení misí, kdy abyste odemkli příběhovou část, musíte nasbírat určitý počet bodů. Mimo misi je budete sbírat hodinu, tudíž musíte do nepovinných misí, což z nich rázem dělá povinné, že jo. Jejich náplň je samozřejmě boj. Boj s hordou tupých týpků, boj s mutanty či boj s roboty. Neustále dokola. Občas se objeví oživeni v podobě závoděni, při kterém stejně masakrujete nepřátele a nebo variace na fotbal, kde, opět, zároveň i bojujete. Také nepochopím rozhodnutí "oživovat" hru náhodnými eventy jako tornádo nebo bombardování. Fakt není zábava s někým bojovat a najednou se vyhýbat padajícím bombám. No a v příběhových misích pak překvapivě bojujete, jen s o něco těžšími cíli a někdy i s krakenem.

Anarchy Reigns nemá krom boje příliš co nabídnout. Příběh je generický, postavy převážně nudně napsané a nějaké vtípky, o které hra vyloženě prosí, zaslechnete zřídkakdy. Přesto jsou však samotné souboje solidní zábavou podpořenou výborným soundtrackem a díky své krátkosti hra ani nezačne příliš nudit. Zaměření na multiplayer tak spíše škodí, ač si dokážu představit, že by mě chvíli zabavil. Osud podobných online brawlerů bývá ovšem často stejný a obávám se, že tak dopadne i blížící se Bleeding Edge od Ninja Theory. Platinum fanoušci se rozhodně nudit nebudou, ostatní však ruce pryč.
+14

Assassin's Creed II

  • PC 90
  • X360 --
Assassin's Creed je mou oblíbenou sérií. A musím říct, že dvojka se povedla o dost více než první díl.

Takže začnu technickou stránkou. Je v pohodě.
Jako není špičková, to mi ale vůbec nevadí. Grafika už sice nepatří k nejkrásnějším, textury se načítají celkem pomalu, takže vidíte jak je všechno v dálce rozmazané. A trošku i ta fyzika blbne. Ale určitě musím hodně pochválit mimiku v obličejích.

Ostatní stránky hry jsou už jen lepší a lepší.

Třeba atmosféra je vyvedená skvěle. Třeba když hráč stojí s hlavní postavou Eziem na nějaké vysoké věži, dostane se mu nádhernému výhledu na město. Ulice města jsou zase přelidněná, ten dělá to a ten dělá zase tohle, zkrátka město žije.

Hratelnost je rovněž zpracována velice dobře, někdy nastane nudnější moment a hlavně vedlejšáků je tolik, že se stanou stereotypními celkem snadno. Souboje jsou na tom hodně dobře a i mnoho dalšího potěší, např. najímání si skupinek spojenců, rozhazování mincí, možnost plavat nebo nakupovat atd.

Ovšem cutscény, na ty je radost dívat se. Assassins's Creed 2 je zkrátka filmový zážitek. Člověka zkrátka baví sledovat ty postavy, které, když mluví, není to trapné, je tam sem tam nějaký ten vtípek a k tomu si připočtěte skvělou mimiku, kterou už sem zmínil a naprosto parádní dabing. Ezio Auditore da Firenze není debil, který mele zbytečnosti, ale propracovaný charakter, u kterého mě zajímá, co s ním bude dál. Určitě je taky zajímavé, že Ezio v prvních misích ještě není Asasín, nenosí Asasínskou róbu a svůj život vede normálně, jednou navštíví svou přítelkyni Cristinu, jednou jde zase zmlátit přítele od své sestry Claudie, za to, že je nevěrný.
Na závěr musím říct, že i hudba je velice nadprůměrná. A pokud správně vím, jednotlivě si misi nemůžu zopakovat, což je škoda.

Pro: Hratelnost, mnoho skvělých nápadů v příběhu, atmosféra, postavy, mimika obličejů, dabing, hlavní postava Ezio, hudba.

Proti: Menší chyby ve fyzice, nemožnost zopakování jednotlivých misí, někdy stereotypní.

+13

Ace Combat 6: Fires of Liberation

  • X360 85
Pokud nepočítám spin-off Assault Horizon, tak šestý díl je mým prvním dohraným dílem z hlavní série. Moje pocity ze hry tak nejsou ovlivněny předchozími díly a vůbec netuším, jak moc je jim šestka podobná a v čem se posunula dál. Z dnešního pohledu je ale neuvěřitelné, že se jedná o hru z roku 2007. Myslím tím nádherně působivé letecké bitvy a naprosto úžasně vypadající reálie a počasí, včetně samotných stíhačů. Sám jsem se přistihnul, kdy jsem si jen tak prohlížel precizně vymodelovaný letoun, včetně všech jeho detailů. Upřímně, kdyby AC6 vyšel na PC, jednalo by se spíše o Screenshot Simulator :-) Znamenitý soundtrack je už pak jen třešničkou na dortu.

Děj i přes fiktivní svět neurazí. Příběh je svým způsobem poutavě vyprávěn (mezi jednotlivými misemi) skrze pár obyčejných lidí a vojáků, jejichž osudy se nakonec tak nějak propojí. Na druhou stranu se jedná o klasické melodrama o napadení jedné země tou druhou, u které se občas nějaký ten patos vyskytnul.

K misím – ty celkově nebyly špatné, sice mohli být občas nápaditější, ale třeba mě potěšila sekvence s tankováním letadla za letu nebo možnost během hry se kdykoliv vrátit na základnu / letadlovou loď, doplnit si munici a provést opravu a pak opět vzlétnout nad bitevní pole. Takovéto momenty by už na konzole asi v dnešní době kvůli zjednodušování pravděpodobně chyběly. Některé mise navíc solidně zatopí a několikrát jsem je opakoval (checkpointů je pramálo), ale je to spíše o taktice ve zvolení vhodného stíhače a jeho výběru speciálních zbraní. Škoda jen, že po dohrání singleplayerové kampaně není šance zakoupit (za získané kredity) všechny dostupné letadla, což nutí hráče k opakovanému hraní misí.

Když to shrnu, Ace Combat 6 měl pro mě i přes pár drobností asi nejpůsobivější zážitek z letecké akce, který jsem zatím kdy hrál. Díky střední cestě mezi vyloženě simulátorem a největší arkádou (v podobě Assault Horizon) se jedná o snadno osvojitelný kousek, který mě zabavil a slušně navnadil na plnohodnotný sedmý díl.

Pro: Grafika, soundtrack, zajímavě pojatý příběh, některé zajímavé momenty během misí

Proti: Občas nepřirozené AI nepřátel a spojenců, ovladatelnost některých letadel

+12

Kinect Sports

  • X360 85
Moje první zkušenost s Kinect záležitostí a musím konstatovat, že hodně povedená a autentická - což je ostatně hlavní tahák této technologie.

Ať už jsou zvolíte běžecké nebo atletické disciplíny, které nejednoho mohou zadýchat, nebo technické varianty stolního tenisu, plážového volejbalu, mini fotbálku nebo bowlingu - je prostě o zábavu postaráno, ideálně v rodinném kruhu v podobě nelítostných turnajů.

Grafické zpracování na úrovni, stejně jako zvuková stránka, za mě moc povedený, nadprůměrný kousek.

Pro: dlouhotrvající zábavnost, autenticita, turnaje

Proti: protože člověk je nenasytný a věčně nespokojený, přál by si více her

+12

Brave: The Video Game

  • X360 80
Herní Výzva 2018 "Krize identity"- hráno na Xbox One S - Xbox 360 verze v rámci zpětné kompatibility.

Tak jsem právě pokořil historicky svou první hru na konzoli. A byla to tedy jízda, občas mě tekly i nervy (nebylo daleko od silných slov) a poslední skoro třičtvrtěhodinka strávená u finálního souboje s Mor'du mě dala pořádně zabrat. Ještě teď mám pocit, že mě kape pot a o tom jak mě bolí ruce z ovladače, na které jsem se opakovaně snažil intenzivně "umačkat" všechna ta komba, očarování a typy obrany, skoků a útoků ani nemluvě.
Pokud máte někdo chybný pocit, že Rebelka je hra pro malé děti (10 a méně) tak na to rychle zapomeňte! Možná tak pro starší 15+. Hra začala jako relativně pohodová 3D hopsačka s občasnými souboji, sympatickými logickými hádanky a boji s kreaturami. Do toho vše příběhové animačky, ostatně doporučuji před hraním pro lepší orientaci v ději zhlédnout dětský animovaný film Rebelka.
Obtížnost jsem nechal střední tak jak ji hra sama nabízí. Nicméně už chápu proč tvůrci během nahrávacích obrazovek upozorňují, že obtížnost je možno průběžně měnit. Nic pro chlapy, já chtěl být hrdina. O tom ale později.
Hra má docela hezkou grafiku, prostředí se střídají. Taktéž protivníci. Cílem hry je pochopitelně zachránit království, mamku a bráchy. To vše Vám znesnadňují nejrůznější kreatury, které Vás postupně početně značně překonávají, a také se v neustálých soubojích objevují různé kombinace nepřátel na které platí pokaždé jiná taktika útoku, obrany a očarování.
Ve hře je naprosto klíčové ničit veškeré zničitelné předměty jako jsou různé kmeny, rostliny, kameny, apod. protože z nich se sypou zlaťáky za které si Rebelka vylepšuje své obranné a útočné schopnosti. Bez nich totiž nemáte ve stále těžších soubojích šanci na úspěch. Klíčové je také najít všechny kousky tapisérií, meče, luky a zbroj bez které jste taky téměř bez šance v pozdějších levelech hry.
Kreatury, které Vám Mor'du klade do cesty jsou zranitelní obvykle některých z druhu očarování (země, ohně, větru a ledu). Je tedy naprosto nezbytné neustále přepínat mezi jednotlivými druhy očarování, např. na oživlé stromy funguje očarování ohně, na ohnivé příšery zase očarování ledu, apod.
Ve hře byly dvě extrémně těžké místa. První až neuvěřitelně těžký souboj nastal přede vraty za nimiž se nacházelo klíčové očarování větru, kterým právě byla velmi odolná divoká prasata a kamenný obr zranitelná. Ukombinovat, uskákat a ustát tento souboj mě stálo hodně nervů. Jsem si naprosto jist, že tu pasáž jsem opakoval min. 20. A to nepřeháním! Druhým nejtěžším místem ve hře je samotný závěr hry ve kterém musíte porazit v několika po sobě jdoucích vlnách soubojů různé druhy a kombinace kreatur. Když už si myslíte, že je po Všem, s hrůzou v očích brzy zjistíte, že se do Vás pustí další vlna kreatur.
Začínám chápat proč mě Xbox ukazuje, že patřím mezi 16,62% hráčů, kteří odemkli achievement Defeat Mor'du, tzn. těch kteří hru dokončili.
Vůbec snadné nebylo také skákání, na které je celá hra založena. Některé pasáže vyskákat na cílové místo znamenalo doslova desítky opakování - obvykle někdy ty vysoko na skále.
Závěrečná kreslená animačka a tom jak jsem pochopil rodinu, mamku, bráchy a zachránila království byla jen třešničkou na dortu. Uff, mám to za sebou. Hra pro děti to ale není, mladý pane.

Pro: Hezké a různorodé lokace, příjemná hudba, příběh, sympatická hlavní hrdinka (je to Rebel, rebel,...)

Proti: Místy nevyvážená obtížnosti, trochu ubíjející neustále souboje, místy frustrující skákání na obtížně dosažitelná místa, nutnost ničit vše co lze kvůli zlaťákům

+11

Infinite Undiscovery

  • X360 70
Capell je obyčejný hráč na flétnu, snílek a zarytý pacifista, který jako nejlepší strategii volí vždy útěk. Svět okolo něj mu ale nepřeje a žije tak v nejhorších časech, v jakých jen žít jde. V časech, kdy by se lidstvo mělo spojit proti jednomu nepříteli a bojovat za svobodu. Mluvíme ale o lidech a ti vždy radši řeší své malichernosti na úkor reálných problémů. Světem tak nadále hýbe politika a zahleděnost těch požehnaných do sebe sama, zatím co ti bez požehnání jsou opomíjeni. A tak se jednoho dne stane, že se Capell připlete do skupiny odbojářů, zakouká se do pohledné osvoboditelky a začne ve svém životě nacházet smysl i rostoucí touhu po boji proti bezpráví na takových, jaký je on.

Zní to celkem obyčejně a ještě obyčejnější to je. Přímočarý příběh plný klišé dle typicky pohádkové šablony. Přesto jde příběhově o kvalitnější kousek, než je tomu u většiny RPG a jak je u japonských her zvykem, zásluhu na tom mají jednotlivé postavy a způsob vyprávění. Více než samotný cíl naší výpravy jsou totiž zajímavější vedlejší postavy a jejich skromné životní příběhy. Pokud sledujete anime, tak v téměř dvacítce společníků najdete různé archetypy na které jste zvyklí. Prostor tak není jen pro odvážné bojové proslovy a další hrdinské řeči, nýbrž své místo má i roztomilá naivita, dětinskost, rivalita, moudrost, vtipkování či láska spolu s dalšími strastmi a radostmi na cestě připomínající třeba putování Středozemí.

Nic není ale bezchybné a právě postavy, které jsou největší předností hry, jsou zároveň i velkou slabinou. Nedostatek financí nebo času se projevuje na (ne)kvalitě animací obličeje i dabingu a Infinite Undiscovery je tak další hrou, u které proklínám západní distribuci i vlastníky práv originálního znění za evropskou verzi bez japonského dabingu. Angličtina je často bez emocí a v kombinaci s mizernou mimikou a nesedící synchronizací se rty působí odfláklým dojmem. Pravda, vtipné momenty jsou díky tomuhle možná ještě vtipnější a lhal bych, kdybych řekl, že jsem se párkrát dobře nezasmál. Na vtipnosti přidává především při osočování hlavního hrdiny žárlivou Ayou, vedoucí ženskou postavou, ovšem vážnější či lehce romantické scény kvůli audiovizuálním nedostatkům nepůsobí tak, jak by asi měly.

Nedodělaností pak trpí i samotné mechaniky hry a prostředí. V počátku na vás tvůrci chrlí jeden tutorial za druhým a představují vám různé možnosti jako stealth, ovládání katapultu či způsob hraní v nočním prostředí jen proto, abyste po dvou hodinách hraní nic z toho již nevyužili až do konce hry. Podobné zbytečnosti si neodpouští ani v závěrečné části, kdy jsou vaši požehnaní parťáci vystaveni nebezpečí v podobě lunárního deště a hra vás tak učí, jak předejít problémům. Překvapivě jsem hru dohrál, aniž bych cokoliv z toho využil. Nesmyslným rozhodnutím je i část lootu, k němuž mají přístup jen určití parťáci. Ty můžete mít v partě pouze tři a měnit jdou jen ve městech. Jelikož hra neobsahuje žádný fast travel a příběhově je silně lineární, z nepochopitelných důvodů vás tak nutí k průchodu stejných lokací hned několikrát, chcete-li mít vyčištěnou mapu do puntíku.

Odfláklým dojmem působí i uživatelské rozhraní a jelikož jsou souboje real-time s možností zadávat rozkazy své skupině, může hra připomínat například Dragon Age nebo Last Story. No jen s tím rozdílem, že Infinite Undiscovery nenabízí pauzu. Užití obyčejného lektvaru vás tak ve válečné vřavě může stát život, neboť proklikat se za boje k různým předmětům je zbytečně zdlouhavé. Na druhou stranu na rozdíl od staršího Star Ocean nejsou souboje náhodné a lze se jim vyhnout, což vidím jako plus, stejně jako celkem zábavné provedení řetězení komb. Nejedná se sice o nic převratného, ale rozhodně jde o dostačující souboják, který nezačne nudit a pochválena budiž i absence zbytečného grindu, ač v závěru se zdlouhavým dungeonům a nezajímavým boss fightům nevyhnete.

Jako zklamání se dá považovat fakt, že tahle hra byla největší důvod, proč jsem po letech sháněl Xbox 360. I přes veškeré své problémy a nedodělanost jde ale stále o zábavnou hru, kterou drží nad vodou hlavně vyprávění příběhu a zajímavé charaktery. To podporuje i fakt, že herní dobu kolem 20 hodin tvoří z více než 5 hodin cutscény. Pokud jsou pro vás příběhy ve hrách to hlavní, tak směle do toho, jiný důvod se o hru zajímat nejspíš není.

Pro: Vyprávění příběhu, postavy, dostačující soubojový systém, soundtrack

Proti: Anglický dabing, mimika, všudypřítomná nedodělanost, místy level design

+11

Grand Theft Auto V

  • PC 85
  • PS4 85
  • X360 85
Ach GTA V, prostě klasika. Každý správný hráč aspoň jeden díl série Grand Theft Auto V hrál. No a není se čemu divit. Vždyť je to opravdu povedená a patří mezi nejznámější hry vůbec. Ale aby nebyla na Grand Theft Auto V samá chvála a už to tak je u většiny dílů, mě jako hráče příliš nezaujal příběh, příjde mi to stále dokola, ale jak jsem zmínil, to tak u této série od skvělých vývojářů Rockstar je. Jinak je to opravdu povedená hra, grafika, hratelnost, volnost, hrací doba, vedlejší úkoly, Easter Eggy, otevřený svět i online. Super! :)
GTA V se dá totiž hrát furt, ať už po splnění misí, tak i v online, kde máte různé módy a stále se tam něco přidává.
Rozhodně si zahrajte i Red Dead Redemption 2! Stejní vývojáři, opět skvělá práce (za mě lepší :D).

Pro: Grafika, otevřený svět, Easter eggy, online

Proti: Příběh

+11

Batman: Arkham Asylum

  • PC 75
  • X360 --
Určitě povedená hra. Dohrál jsem to na Xboxu 360 a ikdyž jsou teď už Xboxové ovladače pro mě ovladatelná záležitost, u mě zůstává zvyklostí klávesnice a myš. Ovšem bojovka jako je Batman: Arkham Asylum nádherně pasuje k ovládačům od Xboxu.

Batman: AA má skvěle zpracované boje nablízko. Batman tvoří jedno kombo za druhým, a to díky jednoduchému ovládání. Hodně dobře jsou využity Batmanovi vychytávky spolu s Batmanovým plachtěním.
Zkrátka co se týče ovládání netopýřího muže, tak je všechno provedeno svižně a potenciál toho, co nabízí hraní za Batmana je taky proveden na výbornou.
Příběh jsem moc nesledoval, protože jsem to hrál v angličtině. Ale atmosféra byla zvládnuta skvěle, správně temná, trochu ve stylu Burtnových batmanovských filmů. Ikdyž hra nenabízí skoro vůbec pořádný pohled na tajemné Gotham City. Přesto i na území Gothemského místa pro blázny a šílené jedince se ukazuje atmosféra jako skvěle provedená.
Ovšem toto místo není nijak skvěle různorodé. Ale je to jenom několik budov a pár venkovních míst (které jsou dostatečně rozlehlé), takže si myslím, že prostředí je dostačující.
Náplň hry je místama skvělá, hlavně teda Batmanovy halucinace, přivozené Scarecrowem, které se můžou pyšnit různorodostí. A taky mě hra překvapila skvělým momentem, skoro u konce hry jak Batmana před vstupem do návštěvní místnosti před vchodem kontroluje jeden z Jokerových mužů a dívá se do seznamu se jmény, potom Batman prochází chodbou a kolem je několik Jokerových mužů, kteří na něho pokřikují, následuje rozhovor s Jokerem a výbuch bomby.

Hra mě bavila, vždyť nabízí perfektní technickou stránku, skvělou atmosféru, batmanovské vychytávky, skvěle zpracované souboje nablízko a svižné ovládání. Přesto nejsem nijak hodně nadšený. Ikdyž jsou některé momenty skvělé, tak celková náplň hry je pro mě tak nějak nemastná neslaná, nepotěší mě ani souboje s bossy, které mi připadají moc obyčejné a ničím oživující, to samé i u souboje s hlavním bossem.

Pro: Technická stránka, atmosféra, Batmanovy vychytávky, skvěle zpracované souboje nablízko, svižné ovládání (hráno na Xboxu 360, tím pádem na Xboxovém ovladači), několik skvělých momentů.

Proti: Náplň hry je (až na některé momenty) nemastná neslaná a nemastné neslané jsou i souboje s bossy.

+10 +11 −1

Dead Space 2

  • X360 --
Tuto hru jsem získal "zadarmo" v rámci Gold členství na Xboxu (jedna z mnoha her se zpětnou kompatibilitou).

Hra velice příjemná, obtížnost tak akorát a atmosféra, že by se dala krájet. Pochopitelně se časem nevyhne stereotypu, ale pro někoho, kdo miluje sérii Vetřelec se jedná o jasnou volbu. Pohyb po vesmírné stanici, kdy část zombíků nezapře inspiraci dílem H.R. Gigera. Zbraňový arsenál takřka bez chyby - každý nechť si vybere to své. U mne to byla pulsní puška s granátometem a jako sekundární zbraň plamenomet, sladký plamenomet.
Příjemná možnost vylepšení zbraní, nebo kyslíku pro pobyt ve vesmíru.
Od poloviny hry jsem zvolil lehkou úroveň. Ono s gamepadem, v uzavřených prostorech, kde je často tma jak v řiti jsem si umírání na každém kroku užil do aleluja. Druhou polovinu jsem se spíše kochal, tak nějak odhadoval kde a kolik jich na mně zaútočí. Přesto je konec hry hektický, náročný a místy frustrující - Kázeň musi byt! Tak je to spravne!.
Grafika, i když se jedná o starší kousek je skutečně excelentní, a kdyby ve vesmíru pršelo, hned bych se cítil jako na měsíci LV-426
Game design. střídání frenetické akce, opatrného prozkoumávání se soustředěním na zvuky nepřátel, logické hrátky ve stavu beztíže (musím přivřít alespoň jedno oko - jedná se spíše o levitaci- neplatí zde zákon akce a reakce, či setrvačnost). Hezké a neobtěžující in game animace. Možnost nepřátele na nějakou dobu uvést do stáze (a tak je jednodušeji poslat na věčnost). Inspirace Half- Live 2 - zábavná možnost hrátek ala gravity gun (teleportace předmětů, munice, těl, tlakových nádob i předmětů nutných k dalšímu postupu (energetické články a pod ). Občasná nutnost používání šedé mozkové kůry taky není na škodu.

To vše činí z této hry nezapomenutelný kousek herní historie a a za mně tak platí- Visceral games díky.







+9

Medal of Honor

  • X360 --
Hrána X-Box 360 verze.
Takže mám tuhle válečnou FPS pokořenou a myslím, že to nedopadlo nijak špatně. Kampaň není plná nápadů jako u série Call of Duty, přecejen se to celé hraje svižně.

Hratelnost není vůbec špatná, jen je klidnější než u CoD. Mise nejsou příliš rozmanité a prostředí je sice pěkné, ale celou hru je to to samé (město, plánina, zasněžené hory). Jednotlivé mise zahrnujou válečné vřavy, i stealth. Myslim, že v obou je to v porovnání s konkurentem Call of Duty série dost slabé. Válečné vřavy nejsou ale pořádné vřavy. Ať už začátek mise ukazuje, že těch spojeneckých vojáků je na bojišti mnoho, stejně když se hráč posune dál v misi, zůstanou s ním jenom maximálně tři vojáci. Tak je to i s misema za další postavu, zvanou Rabbit. Ovšem za tohoto vojáka to tak neplatí pořád. V poslední misi za něho je to teprv adrenalin a hlavně závěr mise, kdy ještě s druhým vojákem (který je vlastně jediný s kým hlavní postava bude procházet misi) skočí do mlhy a následně dopadne na skály. Takže je i několik dobrých misí, ale hlavně tu převažujou mise průměrné. Ať už je ale mise průměrná nebo nadprůměrná, hraje se to dobře. Řekl bych, že to nejlepší co dokážou mise v Medal of Honor nabídnout, jsou mise s Dustym. Odstřelování na kilometr nebo tajné procházení městem plným nepřátel je příjemné oživení, oproti klasické průměrné akci, kterou nabízí většina ostatních misí. Ještě se zmíním o obrovské součásti mnoha her. A tím jsou skripty. Tady jsou skripty a nejsou vůbec špatné, ale je jich podle mě příliš málo.

Co se týče grafiky, tak ta je v pohodě. Nevadila mi, i když bych ji na dnešní dobu zařadil asi do průměru. Efekty jsou ovšem slabší. Když si vezmu výbuch granátu nebo třeba hlína odlétající od kol jedoucího auta, je to nic moc. Hlavně teda ten výbuch granátu.

Medal of Honor bych na závěr schrnul jako lehce nadprůměrnou střilečku. Nejdříve je to jen průměrná akce, ke konci se to ale začne rozjíždět. Bohužel tahle hra končí příliš brzo. A nevyužitý potenciál hlavně v tajných misích s Dustym je na místě. Medal of Honor byl konkurentem série Call of Duty, ale všem dílum z této skvělé série (teda aspoň těm co sem hrál), nesahá MoH ani po kotníky.

Pro: Svižná hratelnost, mise s Dustym, několik dobrých misí.

Proti: Mise z většiny nabídnou průměrnou akci, málo skriptů, příliš krátké, efekty.

+9

Red Dead Redemption

  • X360 100
Dohráno 2015. K RDR mě zřejmě přivedl tehdy redaktor stránky hrej.cz Jarda Mowald, kterej během jejich streamů pravidelně o tom mluvil jako o nejlepší hře co hrál. Já jsem předtím hrál od Rockstaru jenom GTA 4 a hodne mě bavilo. Red Dead mě od začátku chytlo zasazením, protože westernových her je málo a silným příběhem, který Rockstar umí. Výborné byly i postranní úkoly, podobně jako v GTA vám je zadávají většinou různé pochybné figurky a skoro všechny byly zábavné. Dobré byly lovecké, sběračské a střelecké challenge. Hudba skvělá i když úrovně dvojky asi zatím nedosahovala. Málokdy v open world hrách jezdím na koni nebo autem, spíš využívám fast travel, ale tady jsem si jízdu v sedle v přírodě užíval.
Myslím, že to mělo i online, ale ten jsem ani nezapojil.
Je to top hra Xbox 360 generace, grafika už není nic moc, ale hra dostala grafický patch na Xbox one X , který nemám a tak se těším až si Red Dead znovu zahrají na Xbox series X ve výrazně lepší grafice.

Pro: Příběh, western, aktivity mimo hlavní příběh

Proti: Nic

+9

Saints Row 2

  • PC 100
  • PS3 --
  • X360 --
  • XOne --
Saints Row 2 nevypadá vůbec špatně. PC verze je v základu sice problematická, ale popasoval jsem se s ní dobře. Gentlemen of the Row mod, speciální SweetFX, Improved Vehicles Mod, kvalitnější muzika. To je vše, co jsem si do hry dal. Na své stáří fakt obdivuhodný kousek. Ze značky se během dekády stal fenomén, co dávno narostl do neuvěřitelných rozměrů. K nestabilitě hry, nakupování oblečení, načtení pozice a cutscén, shození hry na lištu. To je popis specifických případů, kdy může dojít k proklamovanému padání a náhlému ukončení aplikace, ale rozhodně lze hrát mnoho hodin nerušeně. A řekl bych, že se mi to dost zlepšilo poté, co jsem dal kompatibilitu na Windows Vista.

První den hraní zprvu bezcílně jezdím po městě, seznamují se s tím světem, jak co funguje a vypadá. Objevuji mnohé vedlejší mise, kde je odměna 1000 dolarů, případně i desetinásobek uvedené sumy. To mě přivede k myšlence o vydělaném miliónu, aniž bych se vrhl na příběhovou kampaň. Ona to navíc byla fakt hodně chytlavá kratochvíle, ve čtyřkolce projíždět obchodním centrem vytyčenými checkpointy. Tak neustálým opakováním mého cíle dosaženo. Prostě jen pro ten pocit snadno vydělaných peněz a naučené trasy, kdy byla uplatněna ta nejefektivnější místa projetí. Takto jezdit bych chtěl i v reálu. Až potom následovalo to ostatní, co tu ukryté čeká k prozkoumání a zevrubnému využití.

Lhal bych, kdybych tvrdil, že na grafickém vzhledu nezáleží, je to víceméně to nejdůležitější u her obecně. To bychom je jinak nehráli. Jen v případě velkého stáří pak přimhouřím oči a odpustím hodně. To není případ Saints Row 2, který s mnou použitým SweetFX vypadá opravdu úchvatně. Byť nastaveny i barvy přes OSD monitoru, čímž se tím víc projevovala upravená vizuální stránka . Celé město tak rázem ožije. V základu vývojáři nezvládají u novějších her saturaci odstínů, pokaždé je tam nějaký mlžný opar určité barvy. Aby to bylo projasněné, nepotřebuji HDR efekty, ale vyvážené schéma, co nebude oplývat vybledlou, nevýraznou či příliš tmavou paletou. A právě proto vznikly ty neoficiální korekce vzhledu, ty při správném nastavení pak dopomáhají k vyhovujícímu vnímání propírané věci.

Překvapení mě potkalo, když osedlána loď. Rázem se úplně změnila perspektiva, s níž jsem dosud na hru pohlížel. Ono to vlastně jde vzít po vodě, zemi a vzduchu. Třpyt odrážejících se slunečních paprsků na hladině vody navozoval uspokojující pocit, stejně jako zrcadlový odraz panorama města. Síť nadjezdů, silnic, dálničních tahů a mostů. Poskládáno tak, že jde jezdit dokola. Je to odklonění nahuštěné dopravy nad město. Architektura staveb a jejich komplexnost tvoří vyspěle působící metropoli, v níž se snoubí několikero odlišných stylů. Radost pohledět. Hra je hodně v asijském duchu, vesměs různorodá etnika. Ačkoli já dal přednost typickému bělochovi. Postupně mu oblékl svršky ve fialové barvě, slušivou koženou bundu, výraznější řasy, stylovou obuv. Na hlavě měl svěží šátek.

Respekt se cení, neboť na něm záleží, kdy mi dá hra šanci pokračovat v příběhové linii. Chce to mít sklony k násilí, choutky na všelijaké činnosti, plnit vedlejší úkoly. Po nějaké době upřednostněn Prodejce s auty, co mi prodá, to mám trvale v garáži. A od něj získaná vozidla zvyšují můj styl, mající vliv na zvýšení úrovně respektu. Např. vozidlo za 8900 bodů stylu stojící kolem sto tisíc dolarů. Stačí jich nakoupit několikero kusů, jak vychází propočty, rázem se ten součet bodů promění ve vyšší úroveň prestižního respektu. Ten obecně neustále skáče za jakýmkoli způsobem zajímavě koncipovanou jízdu. Na HUDu je v horním rohu jeho ukazatel. Do levelu 99 se neustále znovu naplňuje a pokračuje dál, při překročení hranice je již zaplněn trvale. Zkompletování Aktivit odemkne možnost se dostat k misím.

Hra neumí oficiální cestou rozlišení 2560x1440, přičemž v době vydání širokoúhlé monitory už začínaly. Pravda, s nižším počtem pixelů. Abych docílil nativního zobrazení, posloužil mi k tomu určený editor. Je k dispozici na Steamu. Vše nalinkováno v diskuzi u hry na DH. Nevyplácí se mít jinak danou konfiguraci než popisuji. Stinnou stránkou by totiž bylo špatné vykreslování kompletního světa, jeho načítání za chodu, průhlednost textur. Dohlednost zvládá dostatečně navozovat pohled, kam jen mé oko pohlédne. Není tudíž důvod ke snižování viditelnosti, či k onomu nenačtení objektů daleko ode mě. Je to tak co nejblíže realitě. Střechy nejsou duté. Ano, tady mám snad poprvé dojem z prostorových budov se vším, co se s nimi pojí. Obcházím je, objíždím, vstupuji do nich, a stoupám na ně. Lepší splynutí s okolím dosud mé chabé znalosti z městských akcí neměly tu čest někde vidět. A fakt si tohoto aspektu cením.

Stěžejní příběhová linka je fakt podařená, dost se toho v sekvencích děje. Samotné dění těch úkolů nepostrádá originalitu a nápaditost. Dá se to plnit variabilními řešeními, výhoda otevřených světů v městské zástavbě. Obyčejné vyřizování účtů, pomsta, převzetí dominantního postavení, obrana mého území, infiltrace. A to se vzájemně prolíná lokacemi z postranních úkonů, například demoliční derby, čtyřkolka v Nob Hill a podobně. Osobně mi to vše přišlo velmi strhující a atmosférické. Zadávací body ke spuštění se neustále mění, objevují se opakovaně, přibývají další, odvislé od dosavadního průběhu. Jištěno je to svědomitě řešenými záchytnými body, pročež nečiní potíže po všech jít, zneškodnit je. Pakliže se to zkombinuje neomezeným střelivem, silnými a dobře zvolenými zbraněmi i lepší schopností míření, nepředstavuje kompletování příběhu jakoukoliv nesnázi, s níž bych si neporadil.

Nachází se tu výstavní supersporty. Poptávka po nich je napříč několika oblastmi, není snadné je najít. Mají tendence při detekování na radaru hned zmizet, usnadňuje to natřískaná garáž či koupě u obchodníka. Odměnou je vyřádění se na exotických kouscích, co do běžného provozu normálně nepatří. Takový Kombajn je extrémně pomalý, objemný, snadno se otře do protijedoucího auta, z nějž zůstane kostra zbavená karosérie. Rozmanitou škálou barev jde dosáhnout víceré variace stejného modelu, to učiněno u těch nejikoničtějších z nich. Otevírání dveří stylem nahoru se mi nikdy neomrzí, považuji toto řešení za nejpřínosnější pro celé odvětí miláčků na čtyřech kolech. A jak už to u propracovanějších záležitostí bývá, neodpustili si vývojáři ani tajné lokace. Z mola se vydám na zapomenutý ostrov, na němž je co pozorovat i kam lézt. Projít jej dolní a horní stranou, dostat se na něj i z mého úkrytu. Cestou k němu minout pozůstatky jiného, potopeného ostrova. Prostě dokonalost.

Pro: S modifikacemi naprosto v pohodě, skvělá a podmanivá hratelnost. Profesionální design.

Proti: Může padat, ale mnohdy se toho dá vyvarovat. Plynulost se trošku zadrhává, ale nijak to nevadí.

+9