Capell je obyčejný hráč na flétnu, snílek a zarytý pacifista, který jako nejlepší strategii volí vždy útěk. Svět okolo něj mu ale nepřeje a žije tak v nejhorších časech, v jakých jen žít jde. V časech, kdy by se lidstvo mělo spojit proti jednomu nepříteli a bojovat za svobodu. Mluvíme ale o lidech a ti vždy radši řeší své malichernosti na úkor reálných problémů. Světem tak nadále hýbe politika a zahleděnost těch požehnaných do sebe sama, zatím co ti bez požehnání jsou opomíjeni. A tak se jednoho dne stane, že se Capell připlete do skupiny odbojářů, zakouká se do pohledné osvoboditelky a začne ve svém životě nacházet smysl i rostoucí touhu po boji proti bezpráví na takových, jaký je on.
Zní to celkem obyčejně a ještě obyčejnější to je. Přímočarý příběh plný klišé dle typicky pohádkové šablony. Přesto jde příběhově o kvalitnější kousek, než je tomu u většiny RPG a jak je u japonských her zvykem, zásluhu na tom mají jednotlivé postavy a způsob vyprávění. Více než samotný cíl naší výpravy jsou totiž zajímavější vedlejší postavy a jejich skromné životní příběhy. Pokud sledujete anime, tak v téměř dvacítce společníků najdete různé archetypy na které jste zvyklí. Prostor tak není jen pro odvážné bojové proslovy a další hrdinské řeči, nýbrž své místo má i roztomilá naivita, dětinskost, rivalita, moudrost, vtipkování či láska spolu s dalšími strastmi a radostmi na cestě připomínající třeba putování Středozemí.
Nic není ale bezchybné a právě postavy, které jsou největší předností hry, jsou zároveň i velkou slabinou. Nedostatek financí nebo času se projevuje na (ne)kvalitě animací obličeje i dabingu a Infinite Undiscovery je tak další hrou, u které proklínám západní distribuci i vlastníky práv originálního znění za evropskou verzi bez japonského dabingu. Angličtina je často bez emocí a v kombinaci s mizernou mimikou a nesedící synchronizací se rty působí odfláklým dojmem. Pravda, vtipné momenty jsou díky tomuhle možná ještě vtipnější a lhal bych, kdybych řekl, že jsem se párkrát dobře nezasmál. Na vtipnosti přidává především při osočování hlavního hrdiny žárlivou Ayou, vedoucí ženskou postavou, ovšem vážnější či lehce romantické scény kvůli audiovizuálním nedostatkům nepůsobí tak, jak by asi měly.
Nedodělaností pak trpí i samotné mechaniky hry a prostředí. V počátku na vás tvůrci chrlí jeden tutorial za druhým a představují vám různé možnosti jako stealth, ovládání katapultu či způsob hraní v nočním prostředí jen proto, abyste po dvou hodinách hraní nic z toho již nevyužili až do konce hry. Podobné zbytečnosti si neodpouští ani v závěrečné části, kdy jsou vaši požehnaní parťáci vystaveni nebezpečí v podobě lunárního deště a hra vás tak učí, jak předejít problémům. Překvapivě jsem hru dohrál, aniž bych cokoliv z toho využil. Nesmyslným rozhodnutím je i část lootu, k němuž mají přístup jen určití parťáci. Ty můžete mít v partě pouze tři a měnit jdou jen ve městech. Jelikož hra neobsahuje žádný fast travel a příběhově je silně lineární, z nepochopitelných důvodů vás tak nutí k průchodu stejných lokací hned několikrát, chcete-li mít vyčištěnou mapu do puntíku.
Odfláklým dojmem působí i uživatelské rozhraní a jelikož jsou souboje real-time s možností zadávat rozkazy své skupině, může hra připomínat například Dragon Age nebo Last Story. No jen s tím rozdílem, že Infinite Undiscovery nenabízí pauzu. Užití obyčejného lektvaru vás tak ve válečné vřavě může stát život, neboť proklikat se za boje k různým předmětům je zbytečně zdlouhavé. Na druhou stranu na rozdíl od staršího Star Ocean nejsou souboje náhodné a lze se jim vyhnout, což vidím jako plus, stejně jako celkem zábavné provedení řetězení komb. Nejedná se sice o nic převratného, ale rozhodně jde o dostačující souboják, který nezačne nudit a pochválena budiž i absence zbytečného grindu, ač v závěru se zdlouhavým dungeonům a nezajímavým boss fightům nevyhnete.
Jako zklamání se dá považovat fakt, že tahle hra byla největší důvod, proč jsem po letech sháněl Xbox 360. I přes veškeré své problémy a nedodělanost jde ale stále o zábavnou hru, kterou drží nad vodou hlavně vyprávění příběhu a zajímavé charaktery. To podporuje i fakt, že herní dobu kolem 20 hodin tvoří z více než 5 hodin cutscény. Pokud jsou pro vás příběhy ve hrách to hlavní, tak směle do toho, jiný důvod se o hru zajímat nejspíš není.
Zní to celkem obyčejně a ještě obyčejnější to je. Přímočarý příběh plný klišé dle typicky pohádkové šablony. Přesto jde příběhově o kvalitnější kousek, než je tomu u většiny RPG a jak je u japonských her zvykem, zásluhu na tom mají jednotlivé postavy a způsob vyprávění. Více než samotný cíl naší výpravy jsou totiž zajímavější vedlejší postavy a jejich skromné životní příběhy. Pokud sledujete anime, tak v téměř dvacítce společníků najdete různé archetypy na které jste zvyklí. Prostor tak není jen pro odvážné bojové proslovy a další hrdinské řeči, nýbrž své místo má i roztomilá naivita, dětinskost, rivalita, moudrost, vtipkování či láska spolu s dalšími strastmi a radostmi na cestě připomínající třeba putování Středozemí.
Nic není ale bezchybné a právě postavy, které jsou největší předností hry, jsou zároveň i velkou slabinou. Nedostatek financí nebo času se projevuje na (ne)kvalitě animací obličeje i dabingu a Infinite Undiscovery je tak další hrou, u které proklínám západní distribuci i vlastníky práv originálního znění za evropskou verzi bez japonského dabingu. Angličtina je často bez emocí a v kombinaci s mizernou mimikou a nesedící synchronizací se rty působí odfláklým dojmem. Pravda, vtipné momenty jsou díky tomuhle možná ještě vtipnější a lhal bych, kdybych řekl, že jsem se párkrát dobře nezasmál. Na vtipnosti přidává především při osočování hlavního hrdiny žárlivou Ayou, vedoucí ženskou postavou, ovšem vážnější či lehce romantické scény kvůli audiovizuálním nedostatkům nepůsobí tak, jak by asi měly.
Nedodělaností pak trpí i samotné mechaniky hry a prostředí. V počátku na vás tvůrci chrlí jeden tutorial za druhým a představují vám různé možnosti jako stealth, ovládání katapultu či způsob hraní v nočním prostředí jen proto, abyste po dvou hodinách hraní nic z toho již nevyužili až do konce hry. Podobné zbytečnosti si neodpouští ani v závěrečné části, kdy jsou vaši požehnaní parťáci vystaveni nebezpečí v podobě lunárního deště a hra vás tak učí, jak předejít problémům. Překvapivě jsem hru dohrál, aniž bych cokoliv z toho využil. Nesmyslným rozhodnutím je i část lootu, k němuž mají přístup jen určití parťáci. Ty můžete mít v partě pouze tři a měnit jdou jen ve městech. Jelikož hra neobsahuje žádný fast travel a příběhově je silně lineární, z nepochopitelných důvodů vás tak nutí k průchodu stejných lokací hned několikrát, chcete-li mít vyčištěnou mapu do puntíku.
Odfláklým dojmem působí i uživatelské rozhraní a jelikož jsou souboje real-time s možností zadávat rozkazy své skupině, může hra připomínat například Dragon Age nebo Last Story. No jen s tím rozdílem, že Infinite Undiscovery nenabízí pauzu. Užití obyčejného lektvaru vás tak ve válečné vřavě může stát život, neboť proklikat se za boje k různým předmětům je zbytečně zdlouhavé. Na druhou stranu na rozdíl od staršího Star Ocean nejsou souboje náhodné a lze se jim vyhnout, což vidím jako plus, stejně jako celkem zábavné provedení řetězení komb. Nejedná se sice o nic převratného, ale rozhodně jde o dostačující souboják, který nezačne nudit a pochválena budiž i absence zbytečného grindu, ač v závěru se zdlouhavým dungeonům a nezajímavým boss fightům nevyhnete.
Jako zklamání se dá považovat fakt, že tahle hra byla největší důvod, proč jsem po letech sháněl Xbox 360. I přes veškeré své problémy a nedodělanost jde ale stále o zábavnou hru, kterou drží nad vodou hlavně vyprávění příběhu a zajímavé charaktery. To podporuje i fakt, že herní dobu kolem 20 hodin tvoří z více než 5 hodin cutscény. Pokud jsou pro vás příběhy ve hrách to hlavní, tak směle do toho, jiný důvod se o hru zajímat nejspíš není.
Pro: Vyprávění příběhu, postavy, dostačující soubojový systém, soundtrack
Proti: Anglický dabing, mimika, všudypřítomná nedodělanost, místy level design