Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Rogue Warrior

Žánr:
akce > 1st person akce *
akce > stealth akce
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ano
Datum vydání:
01.12.2009
Vývojáři:
Rebellion
Tenhle tvrdý hoch se s ničím nepáře. Richard "Dick" Marcinko je přesný typ člověka, kterého byste nechtěli naštvat. Veterán se zarostlou tváří a drsňák každým coulem - tím vším tento vysloužilý voják skutečně je. Marcinko skutečně existuje, je to skutečný voják, válečný hrdina, jehož příběh jakoby vypadl z nějakého béčkového hollywoodského trháku. Dick Marcinko bojoval takřka na všech frontách ve všech možných válečných konfliktech - počínaje Vietnamem a toho u Severní Koreje konče - tam se ostatně odehrává taky jeho nová hra, jehož scénáře je autorem.

Jelikož Dick Marcinko vytahuje kudlu na vše, co má něco do činění se slovem "komunismus", jeho nová mise není nic, co by ho mohlo překvapit. Má totiž zničit raketové odpalovací zařízení, které by mohlo nepěkně rozetnout dobré politické vztahy ve světě a poklidný světový mír by byl opět narušen. Marcinko musí vše provést tiše, bez zbytečného povyku. Ještě se sluší dodat, že oficiálně je Dick Marcinko členem speciálních jednotek SEAL, jež se na akce podobného typu skutečně specializují.

Hra navíc obsahuje velmi zajímavý systém boje zblízka, respektive stealth pasáží. Zapomeňte však na Sama Fishera, zdejší zabíjení jsou krutá, bolestná a především nečekaná. Rozříznutí přirození a následné přehození přes zábradlí je jako příklad snad dostačující. Krom toho tu je ještě už poněkud opoužívaný systém krytí. V obou případech se vám hra z prvního pohledu přesune do pohledu z třetí osoby. Krom singleplayeru však hra disponuje též zajímavým multiplayerem, který se stává díky zdejším mechanismům skutečným honem na kočku a na myš.

Ačkoliv byl projekt brán jako ostatní AAA tituly, s podivem jeho vydání provázela prakticky nulová mediální kampaň, i přes vydavatele takového formátu, jako je Bethesda. Na hře původně pracovalo studio Zombie Studios, avšak jeho práce byla ukončena a následujícího vývoje se ujali chlapci z Rebellionu.

Podpořte Databázi a kupte si hru na Xzone.cz … nebo přes Heureka.cz

Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře


Že je DH užitečným pomocníkem při výběru vhodné PC hry jsem se přesvědčil v nejednom případě a ne jinak tomu bylo i při výběru tohoto titulu. Po přečtení, o čem se ve hře pojednává a jakého herního žánru se v ní dočkám, jsem neváhal a hru za velmi solidní sumu koupil. Pravdou je, že můj postup nebyl právě logický, jelikož recenze na hru jsem si přečetl až po jejím objednání a teprve pak se chytal za hlavu, jaký neuvážený krok jsem to vlastně provedl. V obavách jsem hru spustil s vědomím, že moje oči se velmi brzy obrátí v sloup, ale k úžasu mému i těch, jejichž recenze jsem předtím četl, se nic takového nestalo a já sledoval, jak příjemná kombinace stealth stylu a tvrdé akce se tu odehrává, jak mě hra začíná velmi bavit a jak se na její hraní stále více těším. Proč se tak stalo?

Důvodů je hned několik. První věcí, která mne zaujala, byla příjemná grafika, na jejíž kvalitu se rovněž nadávalo, ale přestože špičkových kvalit svých vrstevnic nedosahuje, je akorátní a během hraní příliš citelně nekolísá. Druhou věcí je zmíněná kombinace stealth akce s tvrdou řežbou, jelikož ve hře jsou pasáže, kdy strážného odpravíte nehlučně a ty, kde se musíte výhradně prostřílet. Tady stojí za zmínku pro mě nový druh stealth akce, který má za následek nekompromisní červeně zbarvenou osmnáctku na obalu hry. Není divu, protože hlavní hrdina kromě pistole s tlumičem a diskrétně hlučného samopalu nepoužívá k tichému odstranění nepřátel zrovna nejjemnější metody, takže dlouhý a ostrý nůž zabodnutý v hlavě oběti či podříznutí jejího krku připomíná spíš závěrečnou zkoušku učně v oboru řezník-uzenář. Ale přestože se necítím být sadistou, tento velmi drsný styl byl tím třetím důvodem, který mě k této hře připoutal.

Pokud jde o obtížnost, ta nebyla nějak závratná, skoro bych toto slovo ani nepoužil a raději ho nahradil slovem opačného významu, jelikož pokud není hráč extrémně neopatrný, až na pár vzácných výjimek moc často restart checkpointu nepoužije a to bych bral jako negativum, jelikož snadné proplutí hrou není zas tak příjemným aspektem, jak by se někomu mohlo zdát.

Co dodat? Poslední dobou jsem měl při výběru akčních titulů poměrně smůlu a přestože budu v tomto případě nejen na DH bílou vránou, o této hře to říct prostě nemůžu, jelikož mi připravila solidní množství zábavy, bohužel vzhledem ke krátkosti hry ne na delší dobu, ale i tak mám o jeden fajnový herní zážitek navíc.

Pro: solidní grafika, kombinace tvrdé akce s ještě tvrdší stealth akcí

Proti: krátká herní doba, přílišná jednoduchost

+25+25 / 0

Ke hře mě přivedl zábavný, nicméně poněkud jízlivý komentář uživatele Coldplaze, z něhož vyplývá, že Rogue Warrior, jakkoliv se mi vždycky jevil docela sympaticky, je totální brak. Rovněž vývojáři z Rebellion i vydavatelská společnost Bethesda se za hru nejspíše stydí, a tak beze stopy zmizela z oficiálních internetových stránek.

Nedalo mi to, hru jsem nainstaloval, prošel peklem komunistické Severní Korey a musím konstatovat, že až takový průšvih Rogue Warrior není. Hlavní problém podle mého názoru spočívá v tom, že titul byl vyvíjen jako AAA hra, ovšem potíže při vývoji a střídání vývojářských studií (Zombie, Rebellion) z původního bombastického akčního spektáklu zapřičinily vydání titulu budgetového charakteru. Ovšem zpočátku nabízeného za mastnou cenu plnohodnotné “tříáčkové” hry. Naštěstí aktuální částka na Steamu odpovídá kvalitám hry.

Cožpak o to, Richard “Dick” Marcinko je oproti nejrůznějším virtuálním hrdinům opravdový “bad ass”, zocelený skutečnými válečnými konflikty, což hře dodává na atraktivitě. Navíc jej dabuje Mickey Rourke, který pro silná slova nejde daleko, nejčastěji v podobě oblíbeného fuck a jeho kombinací. Ale fiktivní události v Severní Koreji jsou bohužel podány plytkou a nenápaditou formou.

Hra je typickou moderní 3D akcí, přinášející nešvary, kterými hráči zvyklí na tradiční FPS hry opovrhují. Zcela lineární průchod úrovněmi, autoheal, absence secretů, jednotvární nepřátelé nebo omezená paleta zbraní. Autoři se sice snažili hratelnost zpestřit, ale pokusy o inovativní prvky se příliš nevyvedly.

Rogue Warrior je pro mne první hrou, ve které jsem si poprvé vyzkoušel systém úkrytu za překážkami s možností krycí palby. Marcinko se po skrytí za překážku zobrazí v pohledu z třetí osoby a může zpoza bariéry pálit po protivnících, avšak s nižší přesností. Bohužel v mnoha situacích mě nepřátelé trefovali i za zjevně neprůstřelnou překážkou. Tudíž jsem této možnosti využíval poměrně zřídka.

Hra přináší i určité stealth prvky. Spočívají v tichém připlížení k nepřátelskému vojákovi a za pomoci ostře nabroušeného nože jeho následné brutální likvidaci. Tyto názorné ukázky chirurgických přístupů k tělesným orgánům jsou efektní, avšak ve hře je využijeme pouze na rozehřátí na začátku úrovně. Jakmile se rozběhne klasická palba ze střelných zbraní, tak se k těmto fatalitám již dostaneme zcela minimálně.

Poměrně tragická je herní doba. Rogue Warrior nabídne pouze 8 úrovní a moje celková herní doba činila něco přes 5 hodin, a to včetně dalších pokusů o získání některých achievementů. Jak v komentářích uvádějí zdatnější hráči, tak mnohdy kampaň nepřesáhne ani 2 hodiny. Multiplayer je bohužel zcela umrtven, takže další rozšíření herní doby je iluzorní.

Problémem hry je stereotypní hratelnost. Ačkoliv se prostředí levelů mění, herní náplň je zcela identická. Tichá likvidace několika vojáků na úvod mise přechází v přestřelky palnými zbraněmi. Jejich obvyklý průběh spočívá v palbě ze zálohy, případně s využitím krycí palby a čekání na automatické vyléčení. Dříve nebo později se imperialisty podaří eliminovat. Stereotypu napomáhá také radar, na němž jsou přesně zobrazeny cíle i nepřátelé a chybí tak napětí a moment překvapení.

Dostupná sada zbraní, které můžeme sbírat od padlých nepřátel, je omezena na různé varianty samopalů, případně brokovnici, a jen ojediněle jsem použil sniperku. Jiné zbraně v podstatě nejsou potřeba, munice je dost a pokud to s kropením protivníků projektily přeženeme a nedostává se nábojů, sebereme si od nebožtíka jinou flintu. Zpočátku jsem trošku tápal díky nezvykle nastavenému ovládání. Vrh granátem za pomoci pravého myšítka zaměněný za obvykle nastavené zamíření několikrát způsobil zbytečný restart checkpointu díky úmrtí granátem pohozeným pod nohy.

Prezentace grafická je podle mého názoru povedená a zejména v cut scénách se mi zdálo, že autoři použili cell shadovou grafiku. Barevné spektrum sice nehýřilo pestrými barvami, ale styl prostředí odpovídá šedému prostředí komunistické Korey. Atmosféře napomáhá i dokonalý dobový soundtrack.

Snad díky její krátkosti i povedené prezentaci jsem hrou prošel jako nůž máslem a nedostavila se nuda, která by zapřičinila její odložení. A i přes vypsaná negativa jsem se docela bavil. Rogue Warrior je hrou budgetové kategorie a má uplatnění zejména tehdy, chcete-li se odreagovat bez nutnosti zbytečného přemýšlení. Tak jako béčkový akční film - DVD, popcorn nebo brambůrky, poloha vleže na gauči a jednoduchý děj, který po titulcích ihned zapomenete. Takový dojem mám i z Rogue Warriora.

Relativně vysoké hodnocení dávám za atmosféru, Dicka Marcinka a slušné grafické provedení a soundtrack. Pokud by hlavní roli tvořil neznámý bezejmenný voják, a nikoliv známá atraktivní osobnost, asi by mě hra tolik nebavila. Za budgetovou cenu lze o zahrání uvažovat, ale o AAA hru rozhodně nejde ani omylem.

+17+17 / 0

Herná výzva 2017 - "No fujtajbl!"

Do tejto kategórie som nemal problém vybrať hru, pretože Rogue Warrior na mňa zasvietilo v okamihu ako som si ho všimol. Najprv som mal síce obavy, či to zvládnem rozohrať, kvôli "veľmi" nízkemu hodnoteniu, ale bál som sa zbytočne.

Príbeh je o tom ako veterán Marcinko musí zničiť komunistické reketové zariadenie so svojou skupinou. Avšak, hneď zo začiatku nastanú problémy a Marcinko na to ostane sám. Aby sa dostal k raketám, tak musí oslabiť komunistické zdroje ako prístav, priehradu alebo samotnú komunistickú základňu. Počas hry ste nepriateľov mohli zabiť stealth postupom alebo všetkých postrielať. Prechod hrou bol jednoduchý, ale niekoľko krát som aj umrel, vďaka nepriateľským granátom.

Gragika bola pekná na to, že hra je z roku 2009. Ovládanie mi problém nerobilo, len zamierenie zbraňou pomocou medzerníku tam ani nemuselo byť, lebo v pohode som si vystačil s crosshairom. Soundtrack bol výborný a záverečný rap od Marcinka hru skvelo zakončil. Herná doba bola dosť krátka, čo ma trocha mrzelo a dohrať mi hru trvalo necelé 3 hodiny.

Celkový dojem z tejto hry je pomerne dobrý, aj keď má také hodnotenie aké má, ale mňa to v podstate takmer v ničom nesklamalo.

Pro: Príbeh, Marcinko, Grafika, Ovládanie, Soundtrack, ...

Proti: Herná doba.

+16+16 / 0

Fuck...

Říkal jsem si, že zas taková katastrofa to nebude. Pár budgetových stříleček jsem už dohrál a vždycky se to dalo nějak přežít nebo aspoň člověk nepřicházel o rozum. Ale... Fucking piece of shit.

Ona trapnost přichází už u výběru obtížnosti, protože you think you are fucking special huh? Následuje cutscena ze které pochytavám něco z příběhu, který je předemnou. V podstatě jde o fucking fuck North Korean goat fuckers fuck them assholes.

Snaha o stealth končí někde u třetího nepřítele protože fucking take that you fucking pussies. Dále zjišťuji že nejde skákat, což ani nevím proč mě vlastně překvapuje. Míření je nabindované na mezerník a granát na pravé myšítko. Ne že by to nešlo změnit, ale fucking proč?

Za samotnou hratelnost by se styděli i City Interactive. Údržbář vydrží stejně jako perfektně vyzbrojený voják s neprůstřelnou vestou. Do všech musíte vysypat celý zásobník a na nějaké headshoty z větší dálky než dva metry zapomeňte a lick my hairy balls, fucking big balls.

A celá ta trapárna, se kterou tady šaškuju v komentáři, mi tu hru naprosto znechutila. Ač je mi jasné že to není myšleno vážně a má to vypadat jako béčkový akční film pro bezmozky, tak to působí tak přehnaně vynuceně, že to není vůbec vtipné a zasměje se tomu leda dítě.

Ale jedna věc mě pobavila, to uznávám...
+15+15 / 0

Začněme klady. Dick Marcinko je týpek, co si budem povídat. Hláškuje o sto šest tak nějak podobně jako Seagal ve svých filmech. Z toho vyplývá jaká hra je. Ano, je béčková. Sice se tváří jako AAA titul, ale není tomu tak. Příběh je typické klišé o zachránění USA před raketami (tuším) Ruska. Jinak je RW jen tupá střílečka se stealth prvky, které stejně spočívají pouze v tom přijít za nepřítele, zmáčknout aktivní klávesu a následně se kochat jak Dick svého protivníka řádně vykuchá. Mísí je nějakých 8 a každá trvá kolem 20-25 minut. Z toho vyplývá, že RW je hra opravdu šíleně krátká. Já to začal hrát kolem 10 ráno a dohrál to asi ve 2 s tím, že jsem měl cca 30 minut pauzu na oběd, takže nám to dá asi 3 hodiny. A to je opravdu hrozně málo. Kdyby byly mise alespoň variabilnější. První je skvělá, druhá už je na základně a pak se to už jen opakuje – samá skladiště či základny, tedy většinou interiéry, které jsou zrovna né moc dobře nedesignované. Mě osobně se líbila mise s vyhozením mostu do vzduchu. Ta byla dobrá.

Grafické zpracování sice špička není, ale postačí. Bohužel mě se hra z nepochopitelených důvodu protivně škubala a nepomohla změna detailů či rozlišení. Dabing je spíše podprůměrný. Zato hodně kritizovaná hudba se mi líbila. Bubny, basy atp. mám rád a do téhle hry to vyloženě sedlo.

Rogue Warrior se mi přes všechny ty nedostatky hrál celkem dobře, ale prachy, za který se hra prodávala v době vydání, bych prostě nedal. 50%

Pro: Marcinko je opravdu hroznej Dick, způsoby likvidace, docela příjemně se to hraje, hudba a béčkovost akce celkově

Proti: nehorázná krátkost a odbytost, stealth složka se moc nepovedla, málo zbraní

+12+12 / 0