Důvodů je hned několik. První věcí, která mne zaujala, byla příjemná grafika, na jejíž kvalitu se rovněž nadávalo, ale přestože špičkových kvalit svých vrstevnic nedosahuje, je akorátní a během hraní příliš citelně nekolísá. Druhou věcí je zmíněná kombinace stealth akce s tvrdou řežbou, jelikož ve hře jsou pasáže, kdy strážného odpravíte nehlučně a ty, kde se musíte výhradně prostřílet. Tady stojí za zmínku pro mě nový druh stealth akce, který má za následek nekompromisní červeně zbarvenou osmnáctku na obalu hry. Není divu, protože hlavní hrdina kromě pistole s tlumičem a diskrétně hlučného samopalu nepoužívá k tichému odstranění nepřátel zrovna nejjemnější metody, takže dlouhý a ostrý nůž zabodnutý v hlavě oběti či podříznutí jejího krku připomíná spíš závěrečnou zkoušku učně v oboru řezník-uzenář. Ale přestože se necítím být sadistou, tento velmi drsný styl byl tím třetím důvodem, který mě k této hře připoutal.
Pokud jde o obtížnost, ta nebyla nějak závratná, skoro bych toto slovo ani nepoužil a raději ho nahradil slovem opačného významu, jelikož pokud není hráč extrémně neopatrný, až na pár vzácných výjimek moc často restart checkpointu nepoužije a to bych bral jako negativum, jelikož snadné proplutí hrou není zas tak příjemným aspektem, jak by se někomu mohlo zdát.
Co dodat? Poslední dobou jsem měl při výběru akčních titulů poměrně smůlu a přestože budu v tomto případě nejen na DH bílou vránou, o této hře to říct prostě nemůžu, jelikož mi připravila solidní množství zábavy, bohužel vzhledem ke krátkosti hry ne na delší dobu, ale i tak mám o jeden fajnový herní zážitek navíc.
Pro: solidní grafika, kombinace tvrdé akce s ještě tvrdší stealth akcí
Proti: krátká herní doba, přílišná jednoduchost