Začněme klady. Dick Marcinko je týpek, co si budem povídat. Hláškuje o sto šest tak nějak podobně jako Seagal ve svých filmech. Z toho vyplývá jaká hra je. Ano, je béčková. Sice se tváří jako AAA titul, ale není tomu tak. Příběh je typické klišé o zachránění USA před raketami (tuším) Ruska. Jinak je RW jen tupá střílečka se stealth prvky, které stejně spočívají pouze v tom přijít za nepřítele, zmáčknout aktivní klávesu a následně se kochat jak Dick svého protivníka řádně vykuchá. Mísí je nějakých 8 a každá trvá kolem 20-25 minut. Z toho vyplývá, že RW je hra opravdu šíleně krátká. Já to začal hrát kolem 10 ráno a dohrál to asi ve 2 s tím, že jsem měl cca 30 minut pauzu na oběd, takže nám to dá asi 3 hodiny. A to je opravdu hrozně málo. Kdyby byly mise alespoň variabilnější. První je skvělá, druhá už je na základně a pak se to už jen opakuje – samá skladiště či základny, tedy většinou interiéry, které jsou zrovna né moc dobře nedesignované. Mě osobně se líbila mise s vyhozením mostu do vzduchu. Ta byla dobrá.

Grafické zpracování sice špička není, ale postačí. Bohužel mě se hra z nepochopitelených důvodu protivně škubala a nepomohla změna detailů či rozlišení. Dabing je spíše podprůměrný. Zato hodně kritizovaná hudba se mi líbila. Bubny, basy atp. mám rád a do téhle hry to vyloženě sedlo.

Rogue Warrior se mi přes všechny ty nedostatky hrál celkem dobře, ale prachy, za který se hra prodávala v době vydání, bych prostě nedal. 50%