Herní výzva 2017: "Rychlovka"
Myslel jsem si, že si ve výzvě horší hru, nežli byl Resident Evil: Operation Raccon City nezahraju, ale opak byl pravdou.
V Rogue Warriorivi se zhostíte žoldáka Dicka Marcinka, který se se svým týmem vydává na misi do Severní Koreje. Kámoši ale hned v první cutscéně chcípnou a mise se dost zkomplikuje. Tvrďák Marcinko se vydává splnit úkol na vlastní pěst. Z Koreje se pak vydáme do SSSR, jelikož se hra odehrává v roce 1986, kde budete muset likvidovat rakety, které mají namířeno do USA. Hlavní hrdina hláškuje o 106 těmi nejsprostšími způsoby, které jste mohli ve hrách slyšet. Osobně se mi hlavní hrdina zdál hodně nesympatický, jak vzhledem tak právě slovníkem, který za každým druhým slovem obsahuje slovo f*ck.
Grafika je na svou dobu průměrná až podprůměrná: Měl jsem problém, že při pohybu myší se hra cukala, ale dalo se to hrát a i dohrát. Zvuky jsou podprůměrné. O dabingu se zmiňovat nebudu, dabuje zde pouze Mickey Rourke. Ve hře chybí forma jakýchkoli titulků, tudíž si neangličtináři příběh neužijí. Co vyčnívalo nad ostatním byla hudba. Zdála se mi celkem kvalitní a některé tracky byly dobře poslouchatelné.
Herní doba je extrémně krátká, kratší než kdejaký film, hru jsem dohrál za hodinu a půl. Hratelnost je slabá, herní mechanizmy jsou nedotažené a celé to působí nedodělaně. Hra obsahuje systém krytí převzatý z Rainbow Six: Vegas, kdy pokud nejste v krytu, je hra z prvního osoby a v krytu ze třetí osoby. Jednou se mi stalo, že při vylezení z krytu jsem se propadl do země a byl nutný restart od posledního záchytného bodu. Ve hře je 8 misí a jejich rozmanitost není nic moc. Zbraní je dost, ale pocit ze střelby je mizerný. Jediné co se mi zdálo dobré byl stealth, není zde moc komplikovaný a s kombinací pistole s tlumičem se to dá celkem dobře hrát. Dokonce můžete na některých místech vypnout proud, pak nasadit noční vidění a kosit to ve tmě. Já ale volil samozřejmě rambo styl. Inteligence nepřátel je průměrná, někteří se kryjí a jiní vám nabíhají pod hlaveň. Největším nepřítelem jsou ale granáty, jakmile se ukáže ikona že je blízko granát a do výbuchu nezmizí jste automaticky mrtví. To samé platí o výbušných barelech, takže bacha na ně. Většina smrtí (né-li všechny) pramenila právě z výbuchu granátu.
Ve výsledku to byla budgetovka za cenu AAA hry (v době vydání). Přes svou krátkou herní dobu mě nestihla nudit, ale prostupovalo v ní znechucení co se týče pocitu ze střelby a hratelnosti celkově. Příběh je také céčkového ražení, takže bych tuto hru doporučoval jen těm, kdo mají rádi budgetové střílečky na jedno zahrání.
Myslel jsem si, že si ve výzvě horší hru, nežli byl Resident Evil: Operation Raccon City nezahraju, ale opak byl pravdou.
V Rogue Warriorivi se zhostíte žoldáka Dicka Marcinka, který se se svým týmem vydává na misi do Severní Koreje. Kámoši ale hned v první cutscéně chcípnou a mise se dost zkomplikuje. Tvrďák Marcinko se vydává splnit úkol na vlastní pěst. Z Koreje se pak vydáme do SSSR, jelikož se hra odehrává v roce 1986, kde budete muset likvidovat rakety, které mají namířeno do USA. Hlavní hrdina hláškuje o 106 těmi nejsprostšími způsoby, které jste mohli ve hrách slyšet. Osobně se mi hlavní hrdina zdál hodně nesympatický, jak vzhledem tak právě slovníkem, který za každým druhým slovem obsahuje slovo f*ck.
Grafika je na svou dobu průměrná až podprůměrná: Měl jsem problém, že při pohybu myší se hra cukala, ale dalo se to hrát a i dohrát. Zvuky jsou podprůměrné. O dabingu se zmiňovat nebudu, dabuje zde pouze Mickey Rourke. Ve hře chybí forma jakýchkoli titulků, tudíž si neangličtináři příběh neužijí. Co vyčnívalo nad ostatním byla hudba. Zdála se mi celkem kvalitní a některé tracky byly dobře poslouchatelné.
Herní doba je extrémně krátká, kratší než kdejaký film, hru jsem dohrál za hodinu a půl. Hratelnost je slabá, herní mechanizmy jsou nedotažené a celé to působí nedodělaně. Hra obsahuje systém krytí převzatý z Rainbow Six: Vegas, kdy pokud nejste v krytu, je hra z prvního osoby a v krytu ze třetí osoby. Jednou se mi stalo, že při vylezení z krytu jsem se propadl do země a byl nutný restart od posledního záchytného bodu. Ve hře je 8 misí a jejich rozmanitost není nic moc. Zbraní je dost, ale pocit ze střelby je mizerný. Jediné co se mi zdálo dobré byl stealth, není zde moc komplikovaný a s kombinací pistole s tlumičem se to dá celkem dobře hrát. Dokonce můžete na některých místech vypnout proud, pak nasadit noční vidění a kosit to ve tmě. Já ale volil samozřejmě rambo styl. Inteligence nepřátel je průměrná, někteří se kryjí a jiní vám nabíhají pod hlaveň. Největším nepřítelem jsou ale granáty, jakmile se ukáže ikona že je blízko granát a do výbuchu nezmizí jste automaticky mrtví. To samé platí o výbušných barelech, takže bacha na ně. Většina smrtí (né-li všechny) pramenila právě z výbuchu granátu.
Ve výsledku to byla budgetovka za cenu AAA hry (v době vydání). Přes svou krátkou herní dobu mě nestihla nudit, ale prostupovalo v ní znechucení co se týče pocitu ze střelby a hratelnosti celkově. Příběh je také céčkového ražení, takže bych tuto hru doporučoval jen těm, kdo mají rádi budgetové střílečky na jedno zahrání.
Gears 5
Pro: hudba, stealth
Proti: chybí titulky, mizerný pocit ze střelby, délka, hlavní hrdina, odbytost