Ke hře mě přivedl zábavný, nicméně poněkud jízlivý komentář uživatele Coldplaze, z něhož vyplývá, že Rogue Warrior, jakkoliv se mi vždycky jevil docela sympaticky, je totální brak. Rovněž vývojáři z Rebellion i vydavatelská společnost Bethesda se za hru nejspíše stydí, a tak beze stopy zmizela z oficiálních internetových stránek.
Nedalo mi to, hru jsem nainstaloval, prošel peklem komunistické Severní Korey a musím konstatovat, že až takový průšvih Rogue Warrior není. Hlavní problém podle mého názoru spočívá v tom, že titul byl vyvíjen jako AAA hra, ovšem potíže při vývoji a střídání vývojářských studií (Zombie, Rebellion) z původního bombastického akčního spektáklu zapřičinily vydání titulu budgetového charakteru. Ovšem zpočátku nabízeného za mastnou cenu plnohodnotné “tříáčkové” hry. Naštěstí aktuální částka na Steamu odpovídá kvalitám hry.
Cožpak o to, Richard “Dick” Marcinko je oproti nejrůznějším virtuálním hrdinům opravdový “bad ass”, zocelený skutečnými válečnými konflikty, což hře dodává na atraktivitě. Navíc jej dabuje Mickey Rourke, který pro silná slova nejde daleko, nejčastěji v podobě oblíbeného fuck a jeho kombinací. Ale fiktivní události v Severní Koreji jsou bohužel podány plytkou a nenápaditou formou.
Hra je typickou moderní 3D akcí, přinášející nešvary, kterými hráči zvyklí na tradiční FPS hry opovrhují. Zcela lineární průchod úrovněmi, autoheal, absence secretů, jednotvární nepřátelé nebo omezená paleta zbraní. Autoři se sice snažili hratelnost zpestřit, ale pokusy o inovativní prvky se příliš nevyvedly.
Rogue Warrior je pro mne první hrou, ve které jsem si poprvé vyzkoušel systém úkrytu za překážkami s možností krycí palby. Marcinko se po skrytí za překážku zobrazí v pohledu z třetí osoby a může zpoza bariéry pálit po protivnících, avšak s nižší přesností. Bohužel v mnoha situacích mě nepřátelé trefovali i za zjevně neprůstřelnou překážkou. Tudíž jsem této možnosti využíval poměrně zřídka.
Hra přináší i určité stealth prvky. Spočívají v tichém připlížení k nepřátelskému vojákovi a za pomoci ostře nabroušeného nože jeho následné brutální likvidaci. Tyto názorné ukázky chirurgických přístupů k tělesným orgánům jsou efektní, avšak ve hře je využijeme pouze na rozehřátí na začátku úrovně. Jakmile se rozběhne klasická palba ze střelných zbraní, tak se k těmto fatalitám již dostaneme zcela minimálně.
Poměrně tragická je herní doba. Rogue Warrior nabídne pouze 8 úrovní a moje celková herní doba činila něco přes 5 hodin, a to včetně dalších pokusů o získání některých achievementů. Jak v komentářích uvádějí zdatnější hráči, tak mnohdy kampaň nepřesáhne ani 2 hodiny. Multiplayer je bohužel zcela umrtven, takže další rozšíření herní doby je iluzorní.
Problémem hry je stereotypní hratelnost. Ačkoliv se prostředí levelů mění, herní náplň je zcela identická. Tichá likvidace několika vojáků na úvod mise přechází v přestřelky palnými zbraněmi. Jejich obvyklý průběh spočívá v palbě ze zálohy, případně s využitím krycí palby a čekání na automatické vyléčení. Dříve nebo později se imperialisty podaří eliminovat. Stereotypu napomáhá také radar, na němž jsou přesně zobrazeny cíle i nepřátelé a chybí tak napětí a moment překvapení.
Dostupná sada zbraní, které můžeme sbírat od padlých nepřátel, je omezena na různé varianty samopalů, případně brokovnici, a jen ojediněle jsem použil sniperku. Jiné zbraně v podstatě nejsou potřeba, munice je dost a pokud to s kropením protivníků projektily přeženeme a nedostává se nábojů, sebereme si od nebožtíka jinou flintu. Zpočátku jsem trošku tápal díky nezvykle nastavenému ovládání. Vrh granátem za pomoci pravého myšítka zaměněný za obvykle nastavené zamíření několikrát způsobil zbytečný restart checkpointu díky úmrtí granátem pohozeným pod nohy.
Prezentace grafická je podle mého názoru povedená a zejména v cut scénách se mi zdálo, že autoři použili cell shadovou grafiku. Barevné spektrum sice nehýřilo pestrými barvami, ale styl prostředí odpovídá šedému prostředí komunistické Korey. Atmosféře napomáhá i dokonalý dobový soundtrack.
Snad díky její krátkosti i povedené prezentaci jsem hrou prošel jako nůž máslem a nedostavila se nuda, která by zapřičinila její odložení. A i přes vypsaná negativa jsem se docela bavil. Rogue Warrior je hrou budgetové kategorie a má uplatnění zejména tehdy, chcete-li se odreagovat bez nutnosti zbytečného přemýšlení. Tak jako béčkový akční film - DVD, popcorn nebo brambůrky, poloha vleže na gauči a jednoduchý děj, který po titulcích ihned zapomenete. Takový dojem mám i z Rogue Warriora.
Relativně vysoké hodnocení dávám za atmosféru, Dicka Marcinka a slušné grafické provedení a soundtrack. Pokud by hlavní roli tvořil neznámý bezejmenný voják, a nikoliv známá atraktivní osobnost, asi by mě hra tolik nebavila. Za budgetovou cenu lze o zahrání uvažovat, ale o AAA hru rozhodně nejde ani omylem.
Nedalo mi to, hru jsem nainstaloval, prošel peklem komunistické Severní Korey a musím konstatovat, že až takový průšvih Rogue Warrior není. Hlavní problém podle mého názoru spočívá v tom, že titul byl vyvíjen jako AAA hra, ovšem potíže při vývoji a střídání vývojářských studií (Zombie, Rebellion) z původního bombastického akčního spektáklu zapřičinily vydání titulu budgetového charakteru. Ovšem zpočátku nabízeného za mastnou cenu plnohodnotné “tříáčkové” hry. Naštěstí aktuální částka na Steamu odpovídá kvalitám hry.
Cožpak o to, Richard “Dick” Marcinko je oproti nejrůznějším virtuálním hrdinům opravdový “bad ass”, zocelený skutečnými válečnými konflikty, což hře dodává na atraktivitě. Navíc jej dabuje Mickey Rourke, který pro silná slova nejde daleko, nejčastěji v podobě oblíbeného fuck a jeho kombinací. Ale fiktivní události v Severní Koreji jsou bohužel podány plytkou a nenápaditou formou.
Hra je typickou moderní 3D akcí, přinášející nešvary, kterými hráči zvyklí na tradiční FPS hry opovrhují. Zcela lineární průchod úrovněmi, autoheal, absence secretů, jednotvární nepřátelé nebo omezená paleta zbraní. Autoři se sice snažili hratelnost zpestřit, ale pokusy o inovativní prvky se příliš nevyvedly.
Rogue Warrior je pro mne první hrou, ve které jsem si poprvé vyzkoušel systém úkrytu za překážkami s možností krycí palby. Marcinko se po skrytí za překážku zobrazí v pohledu z třetí osoby a může zpoza bariéry pálit po protivnících, avšak s nižší přesností. Bohužel v mnoha situacích mě nepřátelé trefovali i za zjevně neprůstřelnou překážkou. Tudíž jsem této možnosti využíval poměrně zřídka.
Hra přináší i určité stealth prvky. Spočívají v tichém připlížení k nepřátelskému vojákovi a za pomoci ostře nabroušeného nože jeho následné brutální likvidaci. Tyto názorné ukázky chirurgických přístupů k tělesným orgánům jsou efektní, avšak ve hře je využijeme pouze na rozehřátí na začátku úrovně. Jakmile se rozběhne klasická palba ze střelných zbraní, tak se k těmto fatalitám již dostaneme zcela minimálně.
Poměrně tragická je herní doba. Rogue Warrior nabídne pouze 8 úrovní a moje celková herní doba činila něco přes 5 hodin, a to včetně dalších pokusů o získání některých achievementů. Jak v komentářích uvádějí zdatnější hráči, tak mnohdy kampaň nepřesáhne ani 2 hodiny. Multiplayer je bohužel zcela umrtven, takže další rozšíření herní doby je iluzorní.
Problémem hry je stereotypní hratelnost. Ačkoliv se prostředí levelů mění, herní náplň je zcela identická. Tichá likvidace několika vojáků na úvod mise přechází v přestřelky palnými zbraněmi. Jejich obvyklý průběh spočívá v palbě ze zálohy, případně s využitím krycí palby a čekání na automatické vyléčení. Dříve nebo později se imperialisty podaří eliminovat. Stereotypu napomáhá také radar, na němž jsou přesně zobrazeny cíle i nepřátelé a chybí tak napětí a moment překvapení.
Dostupná sada zbraní, které můžeme sbírat od padlých nepřátel, je omezena na různé varianty samopalů, případně brokovnici, a jen ojediněle jsem použil sniperku. Jiné zbraně v podstatě nejsou potřeba, munice je dost a pokud to s kropením protivníků projektily přeženeme a nedostává se nábojů, sebereme si od nebožtíka jinou flintu. Zpočátku jsem trošku tápal díky nezvykle nastavenému ovládání. Vrh granátem za pomoci pravého myšítka zaměněný za obvykle nastavené zamíření několikrát způsobil zbytečný restart checkpointu díky úmrtí granátem pohozeným pod nohy.
Prezentace grafická je podle mého názoru povedená a zejména v cut scénách se mi zdálo, že autoři použili cell shadovou grafiku. Barevné spektrum sice nehýřilo pestrými barvami, ale styl prostředí odpovídá šedému prostředí komunistické Korey. Atmosféře napomáhá i dokonalý dobový soundtrack.
Snad díky její krátkosti i povedené prezentaci jsem hrou prošel jako nůž máslem a nedostavila se nuda, která by zapřičinila její odložení. A i přes vypsaná negativa jsem se docela bavil. Rogue Warrior je hrou budgetové kategorie a má uplatnění zejména tehdy, chcete-li se odreagovat bez nutnosti zbytečného přemýšlení. Tak jako béčkový akční film - DVD, popcorn nebo brambůrky, poloha vleže na gauči a jednoduchý děj, který po titulcích ihned zapomenete. Takový dojem mám i z Rogue Warriora.
Relativně vysoké hodnocení dávám za atmosféru, Dicka Marcinka a slušné grafické provedení a soundtrack. Pokud by hlavní roli tvořil neznámý bezejmenný voják, a nikoliv známá atraktivní osobnost, asi by mě hra tolik nebavila. Za budgetovou cenu lze o zahrání uvažovat, ale o AAA hru rozhodně nejde ani omylem.
Sigil II