Metal Gear Rising: Revengeance

MGR vybočuje ze své ikonické série více než AC­/DC s Axlem Rosem. Pamatuju si ty propagační materiály, které slibovaly nasekání melounu z libovolného úhlu. Nelhaly, ale raději jsem usekával nohy, ruce nebo kostičkované penisy a vytrhával míchu z těl svých nepřátel.

Téměř nenávistné pohledy na Raidena, coby hlavního hrdinu MGS 2, jsou už snad definitivně pryč a my si tak můžeme užít zatím poslední díl v chronologickém řazení série Metal Gear. Revengeance totiž patří do kánonu a odehrává se v roce 2018, tedy čtyři roky po událostech v Guns of the Patriots, avšak příběh je celkem nepodstatný. Jde tu totiž jen o jedinou věc, asi jako jestli Leo konečně toho Oscara dostane a za mnohem horší film, než byl Vlk z Wall Street, a to o zabíjení. V jádru je to kombinace DmC: Devil May Cry a Ninja Blade dotažená k dokonalosti pod dohledem Kojimy z pozice výkonného producenta.

85 % :) Co taky čekat od fanouška?

Dostat se hře pod hroší kůži může být pain in the ass kvůli tomu, že parry (zablokování nepřátelského útoku) je na stejné klávese, jako pokyn pro útok. Zvládnutí tohoto úskalí mi trvalo déle než je můj práh trpělivosti, ale nakonec se to povedlo, na rozdíl od vlhkého snu Drolina na vítězství Tottenhamu v anglické lize. Našetřil jsem si 200 000 herního platidla, abych si koupil mystický meč Gray Foxe (mimochodem je strašně OP) a sekal jsem to jedna báseň a plánuji si hru projít i na hard obtížnost. Pocit z hraní je po zvládnutí parry hodně opojný.

Raidena můžete kdykoliv ve hře upravovat - kupovat mu nové obleky mající vliv na hratelnost, upgradovat jeho zbraňový arzenál, vylepšovat jeho životy a energetické články pro Blade Mode až na 200 %, odemykat nová komba a tak dále. To stojí herní měnu, kterou získáváte za absolvované bitky, sesbírané odznaky, postup ve hře, a podobně. Některé speciální zbraně získáte za poražení určitého bosse. Hra je poměrně krátká (především poslední dvě kapitoly) a nejvíce času tak zabere precizní zvládnutí již několikrát zmíněného parry pohybu. Ozvučení je na špičkové úrovni a když provedete úspěšné Zandatsu a Raiden zařve Bullseye! nebo Dead on!, běhal mi vždy mráz po zádech. Během hry se tu objeví víceméně neznámé postavy, možná kromě Sunny Emmerich, příběh je tak akorát na hack'n'slash mlátičku a je správně japonsky bláznivý. Zkrátka hodně jiný Metal Gear, přesto však kvalitní. Musíte se mu ale dostat na zoubek a pokud nemáte více trpělivosti než Tomáš Berdych při čekání na vítězný grandslam, připravte se na docela dost frustrace. Ale jinak za mě palec nahoru.