Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

BioShock 2

BioShock 2 Remastered

09.02.2010
13.09.2016
29.05.2020
kompatibilní
80
386 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ano

Podmořské město Rapture je v troskách a hluboko v jeho útrobách na tebe čeká tvá sestřička. Dříve se k tobě uchylovala pro pomoc, dnes - v obležení geneticky upravených šílenců - je tvou poslední nadějí na záchranu.

BioShock 2 je pokračováním původního BioShocku z roku 2007. Příběh se částečně odehrává před událostmi z prvního dílu a částečně navazuje na jeho konec, konkrétně na jeho "dobré" zakončení.

Ve druhém díle se vcítíte do role prvně vyrobeného "Big Daddyho" (Velkého taťky), který nevypadá jako jeho následovníci, jež známe z původního dílu. Prvně vyrobený "Big Daddy" totiž dokáže být rychlejší a především používat genetická vylepšení (plazmidy a tónika), která vám pomohou při boji proti různým nepřátelským stvořením. Genetických vylepšeních bude ve hře opět mnoho, od těch známých, až po naprosto nová, která se mají vyrovnat i zbraním a jejich použití bude daleko účelnější.

V průběhu hraní zjistíte, jak město kdysi vypadalo a co vedlo k jeho pádu. Zároveň bude součástí BioShocku 2 nově i multiplayer, při kterém zažijete zběsilou válku v rozvalinách města Rapture.

Pro základní hru postupně vyšla dvě DLC, The Protector Trials a Minerva's Den.

V roce 2016 pro PC, PS4 a XOne vyšla remasterovaná verze hry BioShock 2 Remastered. Přidala podporu pro vyšší rozlišení a zlepšila kvalitu textur a modelů postav.

Série pokračovala hrou BioShock Infinite.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 80
Jestli pro mě bylo hraní prvního Bioshocku jako čtení poslední kapitoly nikdy nenpsané knihy Chiny Miévilla, hraní druhého dílu bylo jako číst její pokračování napsané jiným autorem. Možná autorem, který nemá takovou vizi, zato autorem lidštějším, schopným napsat příběh, který chytne za srdce. Navzdory tomu, že jsou si obě hry opravdu strašně podobné, je pro mě dvojka oproti jedničce trochu slabší v méňe důležitých ohledech a lepší v těch, kterých si cením více.

Lokace už rozhodně nejsou tak zapamatovatelné a žádná ve mě nezanechala ten wow efekt jako Arkádijský les na dně oceánu z jedničky. Přišlo mi, že nepřátelé se zbytečně moc respawnují, což je pro mě jakožto průzkumníka každého koutu opravdu peklo. Zjistit, že již několikrát prozkoumaná a vyčištěná oblast je téměř okamžitě znovu obydlena plně vyzbrojenými splicery, je trochu frustrující. Vlastně je zvláštní, že 10 let po událostech z prvního dílu působí dožívající Rapture mnohem živějším dojmem. Spíš bych čekal opak.

Zezačátku jsem byl jako ostatní trochu rozčarován z chabé konstituce mého taťky, ale od získání harpuny jsem si po celý zbytek hry připadal asi takto. Vrták po několika vylepšeních taky nebyl k zahození, a celkově mi zbraňový arsenál připadal trochu zábavnější než v jedničce. Možnost držet .50 kulomet "na Arnolda" v jedné ruce vám nedá každá druhá hra. Ovládání plasmidů druhým tlačítkem myši je rozhodně posun k lepšímu a vede k jejich častějšímu využití. Nic z toho by ovšem nemělo vůbec žádný význam bez...

...příběhu, který to strašně táhne nahoru. Kdybych hru hrál v době vydání, asi bych si ho tolik neužil, ale teď jako otec malé holčičky jsem absolutní cílovka a hlavní dějová linie mě chytla mnohem více než u prvního dílu. Dokonalý je i tragický vedlejší příběh Marka Meltzera, který poznáváte jen skrz audionahrávky a jehož poslední dějství napíšete sami. Nevzpomínám si, jestli jsem někdy u nějaké hry tak moc chtěl, aby dopadla dobře a zároveň jsem v dobrý konec vůbec nevěřil. Na to už přece všichni zašli příliš daleko...nebo ne?
+32
  • PC 85
První díl BioShocku přinesl mnohé, skvělou atmosféru zničeného utopistického světa Rapture, neskutečné příběhy jeho šílených obyvatel a nové pojetí v oblasti počítačových her, nejen svojí geniální architekturou ve stylu Art Deco.

Nyní se ale přesuneme o 10 let od naší poslední návštěvy, do roku 1968, kdy v kůži Subjektu Delta, prvního Big Daddyho musíme znovu udělat v tomto šíleném pekle trochu pořádek a zastavit novou hrozbu v podobě Sofie Lambové.

Nový skafandr přináší mnoho novinek, jenže samotný pocit z toho že jsme nezastavitelným kolosem, není úplně dokonalý. Zde se proti Vám postaví kdejaký splicer ozbrojený pouze kontaktní zbraní, a ta tam je bázeň, úcta a strach které toto monstrum vzbuzovalo poprvé. I onen božský vrták působí slabším odvarem, než se od něj čekalo, a není uno numero ve Vašem arzenálu. Naštěstí další kousky ho plně nahrazují s třemi typy munice, a s vynikající harpunou která nabídne mnoho legrace. Hackovaní doznalo změny ve výměně minihry, ale stále platí stejná pravidla jako minule, doporučuji zmrazovat přístroje získáte více času k prolomení mechanismu. Plazmidy neprošli žádnou velkou radikální změnou, za to toniků výrazně přibylo. Nyní je zde i konečně možnost projít se po mořském dně, nebo zatopených místností, což je spolu s melancholickou hudbou výborný zážitek a nádherná podívaná.

Příběh opět přináší neskutečný prožitek v nepovedeném ráji pro elitu lidstva, setkání s velmi osobitými charaktery kterým morálka mnoho neříká, teď ale bude některých osud ve Vašich rukou, a záleží jen na Vašem rozhodnutí. Alfou a omegou jsou opět Little sister, těžba a získávání Adamu a morální dilema zda je osvobodit či vytěžit. Tentokrát ale musíte během procesu získávání této vzácné látky, postoupit tvrdý boj s ostatními obyvateli kteří po něj prahnou. Novým těžkým protivníkem se stane Big Sister, která solidně začne znepříjemňovat život. Jedinečnost této hry tkví v neskutečném světě a sledování jeho dění ke kterému se připletete, a vidět neuvěřitelné situace s neméně šílenými protagonisty to se zkrátka musí virtuálně prožít. Grafické ztvárnění nepoznalo mnoho radikálních změn, přesto vše vypadá báječně, hlavně detaily vody která je všudypřítomná, a hardwarové nároky jsou přijatelné. Hudební doprovod je kapitolou sama pro sebe. Famózní soundtrack který výtečně dotváří atmosféru, která zrovna probíhá na monitoru, ten stojí za poslouchání i mimo hru.

Jakožto velký fanoušek prvního dílu, jsem neodolal a zakoupil jsem si sběratelské vydání které mě solidně překvapilo nejen svojí velikostí, kdy nádherné balení skrývá LP desku s hity jedničky, dobové plakáty ve stylu hry, objemnou knihu nejen s art worky a CD s novými skladbami.

Nakonec i přes určitou skepsi po odchodu Kena Levina, jsem nadšen že se projekt vydařil a kráčí v odkazu svého staršího bratříčka.

Pro: nový příběh, atmosféra, skvělá hratelnost, svět Rapture

Proti: pocit z Daddyho

+27
  • PC 85
Bioshock 2 je „pokračování“ v pravém slova smyslu, nejedná se o zbrusu novou hru, ale zkrátka další díl téže věci. Herní princip i hratelnost tedy zůstávají prakticky stejné, budete procházet pěkné interiéry, zírat na efektní vodu a trošku se dusit v hutné a klaustrofobické atmosféře, přičemž vašemu počínání bude dodávat smysl opět, na poměry FPS, propracovaný a hlavně působivý příběh, jenž zejména v závěru (opět) výtečně hraje na emocionální strunu.

Nových featur není mnoho, hraní za Big Daddyho nepřináší žádné výrazně relevantní změny, jediným skutečně novým prvkem je rituál sbírání Adamu (ukradnete holčičku, přivedete k mrtvole a po určitou dobu bráníte proti masám nepřátel...), ale ani skromnější výčet inovací vám nijak neskazí čirý požitek ze hry. Bioshock je natolik kvalitní a zajímavý projekt, že klidně i jen nové levely bez čehokoliv jiného by představovaly dostatečný důvod, proč jej hrát. Je to hra, která dokáže pohltit a zpřístupnit člověku tak trochu jiné, možná silnější, herní pocity, než na které byl dříve u videoher zvyklý. Viz krátká epizoda hraní za malou holčičku u konce hry – hráč jen „hloupě“ chodí po domě za šipkou, ale přesto tato pasáž znamenala pro Bioshocok 2 a možná i pro leckteré hráče :) jistou formu vyvrcholení.

V souhrnu tedy vynikající hra, které je možno vytknout v podstatě pouze to, že se od jedničky neposunula dál, nýbrž stranou...

Pro: Působivý děj, celkově příběh jako hnací motor hráče, atmosféra, i po 2,5 letech grafika

Proti: Málo inovaci, evokuje spíše dojem obsáhlého datadisku

+24
  • PC 75
Kdo miloval první Bioshock, druhý díl ho určitě nezklame. Je to v zásadě to samé v bledě modrém. Se všemi klady a zápory původní hry. Je tu ale i pár věcí, které dvojka dělá jinak nebo dokonce lépe.

Gunplay se příliš nezměnil, ale díky zajímavějším zbraním je o fous záživnější. Zásadní bylo pro mě však zjištění, že může hráč používat plasmidy a zbraně naráz, takže už nepůsobí jako takový trochu zbytečný doplněk ke střílení, ale opravdu jsem je při hraní aktivně používal a se zbraněmi kombinoval. A i když ta ovladatelnost na PC pořád není úplně ideální, za tohle fakt palec nahoru!

Příběhově to dlouhou dobu působí jako nastavovaná kaše, ale ve finále se mi příběh dvojky líbil více. Je osobnější, emotivnější a pointuje roli Little Sisters. Nelze nezmínit neakční pasáž, prakticky z konce hry, kde se hráč na pár minut chopí právě malé sběratelky adama. Z mého pohledu prozatimní vrchol obou Bioshocků a ukázka, že jako story-driven adventura by ta hra mohla být daleko kompaktnější, ucelenější a ve finále zajímavější.

Graficky i designem je hra barvitější a řekl bych i zábavnější. Svěže působí procházky po mořském dně (i když výhledy jsou stále spíš meh), stejně jako větší důraz na tmu a lehce hororové chvilky. Bohužel pořád je těch přestřelek přehnaně moc a únavný respawn raději už ani nekomentuju. Naštěstí v závěru hry nepřituhne tolik, jako minule, takže se tím dá alespoň hezky prosvištět. Tak jako tak mi ale nastavení obtížnosti přijde nezvládnuté. I s vypnutými Vita-Chambers je hra až nezábavně lehká. Bossfighty jsou zase navzdory všemu ostatnímu docela tuhé. Všude, v každém - i tom nejzapadlejším regálů - se válí hromady lékárniček, nábojů a dalšího lootu, pro který jsem většinově neměl ani využití. Ač mě design a průzkum prostředí bavil, lootovací systém je nevyváženej a v závěru hry úplně nesmyslně předimenzovanej. Obecně to nekonečné luxování každé skříňky, co hráči přijde do cesty, spíš zdržuje a v dalších dílech bych to raději neviděl.

Jako celek to ale zlé určitě nebylo. Vlastně jsem se bavil o něco více, jak v případě jedničky. A ač se do Rapture v budoucnu již nejspíše cíleně nevrátím (mimo Minerva's Den a někdy později v DLC k Infinite), rád jsem tenhle utopisticko-dystopický svět navštívil.

Pro: design prostředí, osobnější příběh a méně bizarní postavy, writing dialogů/logů, Rapture, vylepšený gunplay, neakční sekvence kousek před koncem hry, hudba

Proti: respawn, divně nastavená obtížnost a nesmyslný přebytek všeho, občas se to táhne, repetitivní minihry s bráněním Little Sister při cucání adama (bez dvojsmyslu)

+23
  • PS4 85
První díl je již legendární značkou, nutno dodat, že po zásluze. Nicméně i díl druhý vůbec nezaostává, ale dosahuje kvalit svého předchůdce?

Hned z kraje říkám, že Bioshock je přesně ta střílečka, která mi naprosto vyhovuje. Velmi příběhově založená, doplněna o prvky, na které jsme spíš zvyklý u RPG, i když dnes se již cpou v podstatě všude - vylepšování postavy, různé schopnosti a především jejich zajímavé kombinace, velmi story driven založení... Za mě to má všechno, co od FPS dnes očekávám, aby mě udržela přikovaného k monitoru.

Nicméně, trochu upřímně přiznávám, že bych od druhého dílu vyžadoval (abych jí považoval za úplný majstrštyk) malinko víc, než okopírování toho skvělého, co v jedničce fungovalo. Ano, chci, aby to pořád bylo stejně skvělé, ale zároveň by uvítal i nějakou větši inovativnost než jen to, že hrajeme tentokrát za Big Daddyho, což je btw sakra parádní!

Příběhově je to pořád stejně napínavá akce se spoustu záhad, mysteriózních prvků a navíc je to všechno laděno do elegantních šedesátých let. Prostředí je dechberoucí, správně ujeté, navíc doplněno o velmi specifický vizuál, který hře dodává na originalitě. Nejzajímavější mi ovšem přišlo to, že jsem si po celou dobu přišel, jako kdybych hrál horor, ale bez toho všeho lekání kolem či laciných brutálních výjevů (ačkoliv jich tu také pár je). 
Po celou herní dobu jsem měl takové zvláštní mravenčení, což umocňoval i výše zmiňovaný příběh, který je velmi silný a zrovna u této hry se fakt vyplatí "ztrácet" čas lorem, který je všude kolem vás, především ve formě nahrávek.

Samotná hratelnost mi absolutně vyhovovala, především to, že hru lze hrát buď jako klasické FPS a všechno kolem sebe kosit, ale zároveň můžete i mnohem více taktizovat, využívat schopnosti a fičury a tím si hodně ulehčit, čili je hra vhodná i pro nezaryté hráče FPS. Já osobně zhruba od druhé poloviny hry zvolil styl, že jsem využíval nadpřirozené schopnosti v kombinaci s vrtákem a to byla vskutku bad-ass kombinace a od té doby jsem byl v podstatě neporazitelný.

Hra je to velmi dobrá, nicméně jí musím trochu "uškodit" tím, že jednička vás na první dobrou dostala víc, tady už vás nic moc nepřekvapí, ačkoliv to bylo příběhově snad o kousek ještě lepší. Spíše se jedná o pokračování skvělého počinu a kdybych bral oba díly jako jeden celek, tak bych to řadil velmi vysoko mezi všemi FPS, které jsem kdy dohrál.

Pro: příběh, atmosféra, na FPS široká variabilnost v herních stylech

Proti: oproti prvnímu dílu malý skok

+22