Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 90
Jestli pro mě bylo hraní prvního Bioshocku jako čtení poslední kapitoly nikdy nenpsané knihy Chiny Miévilla, hraní druhého dílu bylo jako číst její pokračování napsané jiným autorem. Možná autorem, který nemá takovou vizi, zato autorem lidštějším, schopným napsat příběh, který chytne za srdce. Navzdory tomu, že jsou si obě hry opravdu strašně podobné, je pro mě dvojka oproti jedničce trochu slabší v méňe důležitých ohledech a lepší v těch, kterých si cením více.

Lokace už rozhodně nejsou tak zapamatovatelné a žádná ve mě nezanechala ten wow efekt jako Arkádijský les na dně oceánu z jedničky. Přišlo mi, že nepřátelé se zbytečně moc respawnují, což je pro mě jakožto průzkumníka každého koutu opravdu peklo. Zjistit, že již několikrát prozkoumaná a vyčištěná oblast je téměř okamžitě znovu obydlena plně vyzbrojenými splicery, je trochu frustrující. Vlastně je zvláštní, že 10 let po událostech z prvního dílu působí dožívající Rapture mnohem živějším dojmem. Spíš bych čekal opak.

Zezačátku jsem byl jako ostatní trochu rozčarován z chabé konstituce mého taťky, ale od získání harpuny jsem si po celý zbytek hry připadal asi takto. Vrták po několika vylepšeních taky nebyl k zahození, a celkově mi zbraňový arsenál připadal trochu zábavnější než v jedničce. Možnost držet .50 kulomet "na Arnolda" v jedné ruce vám nedá každá druhá hra. Ovládání plasmidů druhým tlačítkem myši je rozhodně posun k lepšímu a vede k jejich častějšímu využití. Nic z toho by ovšem nemělo vůbec žádný význam bez...

...příběhu, který to strašně táhne nahoru. Kdybych hru hrál v době vydání, asi bych si ho tolik neužil, ale teď jako otec malé holčičky jsem absolutní cílovka a hlavní dějová linie mě chytla mnohem více než u prvního dílu. Dokonalý je i tragický vedlejší příběh Marka Meltzera, který poznáváte jen skrz audionahrávky a jehož poslední dějství napíšete sami. Nevzpomínám si, jestli jsem někdy u nějaké hry tak moc chtěl, aby dopadla dobře a zároveň jsem v dobrý konec vůbec nevěřil. Na to už přece všichni zašli příliš daleko...nebo ne?
+31
  • PC 85
První díl BioShocku přinesl mnohé, skvělou atmosféru zničeného utopistického světa Rapture, neskutečné příběhy jeho šílených obyvatel a nové pojetí v oblasti počítačových her, nejen svojí geniální architekturou ve stylu Art Deco.

Nyní se ale přesuneme o 10 let od naší poslední návštěvy, do roku 1968, kdy v kůži Subjektu Delta, prvního Big Daddyho musíme znovu udělat v tomto šíleném pekle trochu pořádek a zastavit novou hrozbu v podobě Sofie Lambové.

Nový skafandr přináší mnoho novinek, jenže samotný pocit z toho že jsme nezastavitelným kolosem, není úplně dokonalý. Zde se proti Vám postaví kdejaký splicer ozbrojený pouze kontaktní zbraní, a ta tam je bázeň, úcta a strach které toto monstrum vzbuzovalo poprvé. I onen božský vrták působí slabším odvarem, než se od něj čekalo, a není uno numero ve Vašem arzenálu. Naštěstí další kousky ho plně nahrazují s třemi typy munice, a s vynikající harpunou která nabídne mnoho legrace. Hackovaní doznalo změny ve výměně minihry, ale stále platí stejná pravidla jako minule, doporučuji zmrazovat přístroje získáte více času k prolomení mechanismu. Plazmidy neprošli žádnou velkou radikální změnou, za to toniků výrazně přibylo. Nyní je zde i konečně možnost projít se po mořském dně, nebo zatopených místností, což je spolu s melancholickou hudbou výborný zážitek a nádherná podívaná.

Příběh opět přináší neskutečný prožitek v nepovedeném ráji pro elitu lidstva, setkání s velmi osobitými charaktery kterým morálka mnoho neříká, teď ale bude některých osud ve Vašich rukou, a záleží jen na Vašem rozhodnutí. Alfou a omegou jsou opět Little sister, těžba a získávání Adamu a morální dilema zda je osvobodit či vytěžit. Tentokrát ale musíte během procesu získávání této vzácné látky, postoupit tvrdý boj s ostatními obyvateli kteří po něj prahnou. Novým těžkým protivníkem se stane Big Sister, která solidně začne znepříjemňovat život. Jedinečnost této hry tkví v neskutečném světě a sledování jeho dění ke kterému se připletete, a vidět neuvěřitelné situace s neméně šílenými protagonisty to se zkrátka musí virtuálně prožít. Grafické ztvárnění nepoznalo mnoho radikálních změn, přesto vše vypadá báječně, hlavně detaily vody která je všudypřítomná, a hardwarové nároky jsou přijatelné. Hudební doprovod je kapitolou sama pro sebe. Famózní soundtrack který výtečně dotváří atmosféru, která zrovna probíhá na monitoru, ten stojí za poslouchání i mimo hru.

Jakožto velký fanoušek prvního dílu, jsem neodolal a zakoupil jsem si sběratelské vydání které mě solidně překvapilo nejen svojí velikostí, kdy nádherné balení skrývá LP desku s hity jedničky, dobové plakáty ve stylu hry, objemnou knihu nejen s art worky a CD s novými skladbami.

Nakonec i přes určitou skepsi po odchodu Kena Levina, jsem nadšen že se projekt vydařil a kráčí v odkazu svého staršího bratříčka.

Pro: nový příběh, atmosféra, skvělá hratelnost, svět Rapture

Proti: pocit z Daddyho

+27
  • PC 85
Bioshock 2 je „pokračování“ v pravém slova smyslu, nejedná se o zbrusu novou hru, ale zkrátka další díl téže věci. Herní princip i hratelnost tedy zůstávají prakticky stejné, budete procházet pěkné interiéry, zírat na efektní vodu a trošku se dusit v hutné a klaustrofobické atmosféře, přičemž vašemu počínání bude dodávat smysl opět, na poměry FPS, propracovaný a hlavně působivý příběh, jenž zejména v závěru (opět) výtečně hraje na emocionální strunu.

Nových featur není mnoho, hraní za Big Daddyho nepřináší žádné výrazně relevantní změny, jediným skutečně novým prvkem je rituál sbírání Adamu (ukradnete holčičku, přivedete k mrtvole a po určitou dobu bráníte proti masám nepřátel...), ale ani skromnější výčet inovací vám nijak neskazí čirý požitek ze hry. Bioshock je natolik kvalitní a zajímavý projekt, že klidně i jen nové levely bez čehokoliv jiného by představovaly dostatečný důvod, proč jej hrát. Je to hra, která dokáže pohltit a zpřístupnit člověku tak trochu jiné, možná silnější, herní pocity, než na které byl dříve u videoher zvyklý. Viz krátká epizoda hraní za malou holčičku u konce hry – hráč jen „hloupě“ chodí po domě za šipkou, ale přesto tato pasáž znamenala pro Bioshocok 2 a možná i pro leckteré hráče :) jistou formu vyvrcholení.

V souhrnu tedy vynikající hra, které je možno vytknout v podstatě pouze to, že se od jedničky neposunula dál, nýbrž stranou...

Pro: Působivý děj, celkově příběh jako hnací motor hráče, atmosféra, i po 2,5 letech grafika

Proti: Málo inovaci, evokuje spíše dojem obsáhlého datadisku

+24
  • PC 75
Kdo miloval první Bioshock, druhý díl ho určitě nezklame. Je to v zásadě to samé v bledě modrém. Se všemi klady a zápory původní hry. Je tu ale i pár věcí, které dvojka dělá jinak nebo dokonce lépe.

Gunplay se příliš nezměnil, ale díky zajímavějším zbraním je o fous záživnější. Zásadní bylo pro mě však zjištění, že může hráč používat plasmidy a zbraně naráz, takže už nepůsobí jako takový trochu zbytečný doplněk ke střílení, ale opravdu jsem je při hraní aktivně používal a se zbraněmi kombinoval. A i když ta ovladatelnost na PC pořád není úplně ideální, za tohle fakt palec nahoru!

Příběhově to dlouhou dobu působí jako nastavovaná kaše, ale ve finále se mi příběh dvojky líbil více. Je osobnější, emotivnější a pointuje roli Little Sisters. Nelze nezmínit neakční pasáž, prakticky z konce hry, kde se hráč na pár minut chopí právě malé sběratelky adama. Z mého pohledu prozatimní vrchol obou Bioshocků a ukázka, že jako story-driven adventura by ta hra mohla být daleko kompaktnější, ucelenější a ve finále zajímavější.

Graficky i designem je hra barvitější a řekl bych i zábavnější. Svěže působí procházky po mořském dně (i když výhledy jsou stále spíš meh), stejně jako větší důraz na tmu a lehce hororové chvilky. Bohužel pořád je těch přestřelek přehnaně moc a únavný respawn raději už ani nekomentuju. Naštěstí v závěru hry nepřituhne tolik, jako minule, takže se tím dá alespoň hezky prosvištět. Tak jako tak mi ale nastavení obtížnosti přijde nezvládnuté. I s vypnutými Vita-Chambers je hra až nezábavně lehká. Bossfighty jsou zase navzdory všemu ostatnímu docela tuhé. Všude, v každém - i tom nejzapadlejším regálů - se válí hromady lékárniček, nábojů a dalšího lootu, pro který jsem většinově neměl ani využití. Ač mě design a průzkum prostředí bavil, lootovací systém je nevyváženej a v závěru hry úplně nesmyslně předimenzovanej. Obecně to nekonečné luxování každé skříňky, co hráči přijde do cesty, spíš zdržuje a v dalších dílech bych to raději neviděl.

Jako celek to ale zlé určitě nebylo. Vlastně jsem se bavil o něco více, jak v případě jedničky. A ač se do Rapture v budoucnu již nejspíše cíleně nevrátím (mimo Minerva's Den a někdy později v DLC k Infinite), rád jsem tenhle utopisticko-dystopický svět navštívil.

Pro: design prostředí, osobnější příběh a méně bizarní postavy, writing dialogů/logů, Rapture, vylepšený gunplay, neakční sekvence kousek před koncem hry, hudba

Proti: respawn, divně nastavená obtížnost a nesmyslný přebytek všeho, občas se to táhne, repetitivní minihry s bráněním Little Sister při cucání adama (bez dvojsmyslu)

+23
  • PS4 85
První díl je již legendární značkou, nutno dodat, že po zásluze. Nicméně i díl druhý vůbec nezaostává, ale dosahuje kvalit svého předchůdce?

Hned z kraje říkám, že Bioshock je přesně ta střílečka, která mi naprosto vyhovuje. Velmi příběhově založená, doplněna o prvky, na které jsme spíš zvyklý u RPG, i když dnes se již cpou v podstatě všude - vylepšování postavy, různé schopnosti a především jejich zajímavé kombinace, velmi story driven založení... Za mě to má všechno, co od FPS dnes očekávám, aby mě udržela přikovaného k monitoru.

Nicméně, trochu upřímně přiznávám, že bych od druhého dílu vyžadoval (abych jí považoval za úplný majstrštyk) malinko víc, než okopírování toho skvělého, co v jedničce fungovalo. Ano, chci, aby to pořád bylo stejně skvělé, ale zároveň by uvítal i nějakou větši inovativnost než jen to, že hrajeme tentokrát za Big Daddyho, což je btw sakra parádní!

Příběhově je to pořád stejně napínavá akce se spoustu záhad, mysteriózních prvků a navíc je to všechno laděno do elegantních šedesátých let. Prostředí je dechberoucí, správně ujeté, navíc doplněno o velmi specifický vizuál, který hře dodává na originalitě. Nejzajímavější mi ovšem přišlo to, že jsem si po celou dobu přišel, jako kdybych hrál horor, ale bez toho všeho lekání kolem či laciných brutálních výjevů (ačkoliv jich tu také pár je). 
Po celou herní dobu jsem měl takové zvláštní mravenčení, což umocňoval i výše zmiňovaný příběh, který je velmi silný a zrovna u této hry se fakt vyplatí "ztrácet" čas lorem, který je všude kolem vás, především ve formě nahrávek.

Samotná hratelnost mi absolutně vyhovovala, především to, že hru lze hrát buď jako klasické FPS a všechno kolem sebe kosit, ale zároveň můžete i mnohem více taktizovat, využívat schopnosti a fičury a tím si hodně ulehčit, čili je hra vhodná i pro nezaryté hráče FPS. Já osobně zhruba od druhé poloviny hry zvolil styl, že jsem využíval nadpřirozené schopnosti v kombinaci s vrtákem a to byla vskutku bad-ass kombinace a od té doby jsem byl v podstatě neporazitelný.

Hra je to velmi dobrá, nicméně jí musím trochu "uškodit" tím, že jednička vás na první dobrou dostala víc, tady už vás nic moc nepřekvapí, ačkoliv to bylo příběhově snad o kousek ještě lepší. Spíše se jedná o pokračování skvělého počinu a kdybych bral oba díly jako jeden celek, tak bych to řadil velmi vysoko mezi všemi FPS, které jsem kdy dohrál.

Pro: příběh, atmosféra, na FPS široká variabilnost v herních stylech

Proti: oproti prvnímu dílu malý skok

+22
  • PC 80
Po povedeném prvním díle jsem měl od návratu do podmořského města Rapture velká očekávání. Musím říct, že mě příběh opět dobře nadchl. Přijde mi, že si drží úroveň nastolený jedničkou. Na druhou stranu jsem rád, že se zde po vzoru jedničky nevyskytuje významný plot twist, to by bylo tak trochu ohrané. Opět mě hodně bavilo poslouchat audio záznamy některých NPCs, díky kterým jsem se dozvěděl spoustu dalších detailů k příběhu. Samotné zakončení příběhu je pak trošku zamotané. Na druhou stranu bylo fajn si vyzkoušet být malou sestřičkou. Trošku mě ale zklamal závěrečný boss fight, který i na těžkou obtížnost nebyl nijak náročný.

S level designem jsem nadmíru spokojen. Úrovní je sice méně, ale přišly mi zase o něco delší. Hodně se mi líbilo procházení parku v Ryan Amusements. Skvělým nápadem je pak hlídání malých sestřiček při těžbě Adama. Následný útok od velké sestřičky pak stojí za to. Minimálně při mém prvním setkání jsem si říkal, že její porážka bude pekelně obtížná. Naštěstí jsem po čase přišel na dobrou strategii v podobě použití vrtáku, při kterém na mě velká sestřička prakticky neútočila. Naneštěstí (nebo naštěstí?) palivo nikdy nevydrželo až do její smrti, takže pak přišel na řadu raketomet.


Jsem rád za lepší zpracování automapy. Původní šipky značící změnu patra mi přišly značně nepřehledné, nyní je možné volit podlaží, pro které chci automapu zobrazit. Líbí se mi změna systému hackování. Místo předchozího nesmyslného stavění obvodu tu nyní máme mačkání tlačítka ve správný čas. To má sice taky k hackování daleko, ale aspoň to už není o tom v rychlosti tipovat cestu. Jsem spokojený i s hackováním na dálku. Super věc proti střílnám a botům. Ale hlavně, konečně můžeme mít zbraň a plasmid současně bez nutností mezi nimi přepínat!

Naopak zamrzí nízký počet nových splicerů, mezi které přibyl pouze jediný nový Brute. Ostatní jsou stejní jako v jedničce. Na druhou stranu, když něco funguje, proč to měnit. Naštěstí tu je pár nových bossů. Pak mě ještě zamrzel ponechaný zmatek při mapování plasmidů na F klávesy, které se při upgradu z nepochopitelných důvodů mění. Jejich následné přemapování zpátky je pak všechno jen ne intuitivní.

Ke grafické stránce hry nemám žádné poznámky. Hra mi připadala prakticky shodná s jedničkou (mám teď na mysli remaster edice), snad jen kamera mi přišla o trošku lepší.

Ve výsledku jsem s dvojkou spokojen. To dobré z jedničky zůstalo, k tomu tu je opět fajn příběh. Musím říct, že jsem si hraní dobře užil.
+21
  • PC 80
Jsem velký fanda původního Bioshocku. A ještě větší fanda jeho pravého pokračování, tj. Infinite. Přesto jsem se tomuto "prostřednímu" dílu celkem dlouhou dobu vyhýbal. Ne že by mě nelákalo znovu se projít po podmořském utopickém světě Rapture, ale Ken Levine, duchovní otec značky, se na tomto pokračování nepodílel a to mi k přehlížení stačilo.
Přeci jen jsem hru ale nakonec ze své steam knihovny nainstaloval, rozehrál, a nakonec i dohrál. A k mému překvapení jsem si hru i dost užil.

Takže, co se od minule změnilo? Popravdě, moc toho není. Rapture pokračuje nadále ve svém úpadku, po chodbách se stále prohánějí spliceři, občas narazíte na velkého taťku v doprovodu malé sestřičky, všude nacházíte nahrávky odkrývající hlubší pozadí světa, a každá popelnice je stále dobrým přísunem nějakého toho střeliva navíc. Proč také měnit něco, co tak dobře už jednou fungovalo, že?

Jedna zásadní změna tu ale přeci jen je. Tentokrát si zahrajeme za velkého taťku. Ač je to nápad dobrý a celkem originální, poznáte to bohužel jen podle vrtáku přidaného mezi Váš arzenál zbraní. A dusotu. Protože i když hrajete za obrněný tank, každý obyčejný splicer Vás dokáže celkem snadno sundat (hráno na nejtěžší úroveň).
Můžete ale jako správný taťka adoptovat malé sestřičky, které pak pro Vás vysávají adama z mrtvol. Stačí akorát, když je budete během toho bránit. No, hlavně ze začátku mi tyhle části daly nejvíce zabrat. V pozdější fázi hry jste ale už tak zásobeni všemožnými věcmi a penězi, co se všude válí, že není problém cokoliv jakkoliv umlátit za pomoci plasmidů a neustále střelby. Oblíbil jsem si kombo zmražení nepřítele a vrtákem, tedy dokud jsem ho za stále přeměny v ledovou kostku neumlátil k smrti. A to opakuji, že jsem to hrál na nejtěžší obtížnost.

Příběh svému staršímu a mladšímu bratříčku ostudu nedělá, ale přeci jen kope nižší ligu. Celou dobu jsem čekal na nějaký velký zvrat, kudlu do zad, k mému překvapení ale vše došlo k takovému konci, k jakému to směřovalo už od začátku.

Tak i tak se toto pokračování, či spíše rozšíření prvního dílu, zdařilo. Více než jsem čekal, či si byl schopen původně připustit.

"Would you kindly enjoy the game?"


+20
  • PC --
Pokračování skvělého Bioshocku jsem si věru užil, nemohu však popřít jisté zklamání nad nevyváženou obtížností a až příliš frenetickým pojetím hry. Mluvím o nesmyslně přehnaném, prakticky neomezeném zásobování hráče municí, lékárničkami, evou, adamem a hotovostí. Zásobování ke konci hry dosahuje takové míry, že je doslova nemožné všechno použít, obzvlášť poté co už si člověk nakoupil všechny plasmidy a zabít nepřítele je jak sfouknout sirku. Přílišná horlivost v zásobování, lehkost s jakou nepřátelé padají k zemi a až moc akční pojetí hry mě bohužel ochudilo o požitek z poklidného průchodu hrou. Bioshock by se neměl hrát alá Quake 3. Naopak by mělo jít o poklidný průchod prostorami opuštěného podmořského města, při kterém si oko bude lahodit na líbivé grafice tajemného prostředí. Ačkoli byl Bioshock 2 hrou nadmíru zábavnou, v tomhle mě zklamal a soudě podle internetových fór, nebyl jsem zdaleka jediný.

Pro: Akce, grafika, příběh, prostředí, celková bizardnost

Proti: Příliš lehké, hráč je tak veden za ručičku až si musí připadat jak retarda, naprosto přehnaný nadbytek munice, plasmidů, a vůbec všeho, je silně frustrující

+17 +18 −1
  • PC 75
Hodnotím pouze singleplayer kampaň.
Stejný případ jako rozdíl mezi Modern Warfare 1 a 2. Hra zlepšila svoje nedostatky z prvního dílu(hackovací minihra), ale zároveň se vykašlala na kouzlo jedničky. Většina hry je obyčejná střílečka s použitím plasmidů a neustálým sbíráním. Hra mohla být opět o třetinu kratší, protože obsahově nabízí pořád to samé, s vyjímkou poslední čtvrtiny hry.

Pro: customizace postavy pomocí toniců a různých upgradů, Eleanor v akci, Rivet gun, Shotgun, Drill, kamera, různé kombinace pacifikace

Proti: Pocit že jste Big daddy je malý, lehká obtížnost, Eleanořiny žvásty(father...), opět okatý respawn nepřátel, nezáživné poslouchání nahrávek a rádio zpráv, v hektických situacích se špatně vybírají zbraně a plasmidy

+17 +18 −1
  • X360 75
Za 1. - Hra působí spíš jako datadisk. Novinky nejsou nic extra a i když hraní za Big Daddyho se může zdát cool, tak to tak ani není.
Za 2. - Základní funkce hry jsou stejné jako u prvního dílu, tím pádem se vytrácí originalita a ty první ohromující momenty, které nabízela "jednička" při první návštěvě podvodního města Rapture.
To jsou dva, asi nejvýraznější zápory hry.

Hratelnost - když si vezmu samotnou hratelnost, tak ta je zase lehce rozporuplná. Jsou chvíle, kdy kosíte ostatní coolovými plasmidy a zbraňemi - skvěle pasujícími do hry. Jindy zase (a bohůžel celkem často) otravuje repetetivnost. V podstatě chodíte v opakujících se chodbách a místnostech, kosíte splicery, kteří vám chodí do cesty, sem tam zabijete Big Daddyho, pak vezmete jeho Little Sister a případně ji chráníte před hordou dalších splicerů, zatím co ona vysává potřebnou látku (pro nákup plasmidů a pasivních dovedností) zvanou Adam, z mrtvých obyvatelů Rapture. Tohle je náplň hry, je sice atmosférická, ale s pomalým tempem.
Sem tam nastává důležitější příběhový moment, ale to je tak všechno.

Atmosféra - Špičková kvalita, co se atmosféry týče. Už tu sice není ta ohromující atmosféra originálního města, ale i přesto - špičková kvalita. A k tomu je tu trochu jiné atmosféry, než té co známe z 1. dílu. Tím myslím atmosféru podvodního města za časů oslav a pohodlného života místních obyvatel - tyto časy uvidíme v báječně atmosférickém intru a taky pár místností a chodeb z těchto dob spatříme z očí Malé sestřičky, kdy jde o jakousi její vidinu.

Plasmidy a zbraně - Skvělé, plasmidy i zbraně. Hlavně to nejsou nějaké nesmysly, i když plasmidy neexistujou a ty zbraně - až na brokovnici - také ne.

Technická stránka - Naprosto dostačující. Co se týče grafiky, fyziky a efektů, tak nemám co bych nějak výrazně vytknul.

Bioshock 2 jsem hrál v angličtině, takže příběh není něco o čem by sem měl vést nějaké hlubokomyslné řeči. Ale musím říct, že závěr (ten kladný) byl opravdu dojemný. Škoda, že já se na něj podíval dávno předtím na YT. :)
A ještě musím pochválit hudbu.
Takže si myslím, že i když to už bylo podruhé v tomhle - ve světě her - nevšedním prostředí a druhý Bioshock působí příliš "datadiskově", je to stále obrovské oživení, když se propojí sci-fi prostředí s retro stylem.

Pro: Atmosféra, celkový námět a pořád stále nevšední FPS, plasmidy, zbraně, hudba, intro, závěr, pár skvělých momentů.

Proti: Repetetivnost, po druhé více méně to samé, působí spíš jako datadisk.

+17 +18 −1
  • PC 90
Herní výzva 2017, hra druhá, bod 10. Co napsat o technické stránce a herních mechanizmech této hry, aby to tu ještě nezaznělo? No nejspíše toho moc nebude. Hra je pokračováním a nese se v absolutně stejném duchu jako předchozí kus, což je dle mého fantastické. Již tak povedenou jedničku nebylo třeba nějak předělávat nebo vylepšovat, proto se opět podíváme do Rapture, utopické vize o dokonalosti, s úžasným audiovizuálem a na city hrajícím příběhem, který u mě zafungoval na výbornou.

Několikrát jsem se během hraní prvního dílu přistihl, že přemýšlím nad tím, jaký asi počátek měli právě nebezpeční a strach nahánějící Big Daddyové, jejichž skafandrovité ztvárnění utkvělo v hlavách i jinak hrou nepolíbených entit (tyto entity neví o co přichází, věřte)? Jakými muky museli asi tito "vyvolení"projít, než se z nich stala monstra chránící malé nevinné dívenky, těžící Adama z mrtvých těl utopistů? Pokračování příběhu tyto myšlenkové pochody bezezbytku uspokojují (pouto "taťky a dcery" je skutečně neskonalé, vražedné kolohnáty není moudré nasírat, neb ti se za použití různorodých prostředků neváhají pro svou holčičku vydat do pekel horoucích (peklo horoucí přitom sami rozsývajíce).

A že to byla jízda atmosférická, o tom není pochyb, i když malinko obtížnější celá ta snaha býti mohla. Za vydatného přispění hacknutého security systému bylo nanejvýš nutné ulehčit zdejší populaci ubožáků (proměněných stálým užíváním Adama), najít Eleanor a ztrestat všechny hlavouny, co vás navlékli do obleku a vůbec do celé situace. Z prostředků k eliminaci jsem si velmi oblíbil kulomet, harpunu a brokovnici, z vymožeností (plasmidů) pak roj, elektřinu, zmrazování a hypnózu. Na nedostatek krmiva pro zbraně, ani injekčních stříkaček se zdravím a EVE si stěžovat nejde a rozhodně nic nelze mít ani k prostředí, které dokonale dokresluje zmar celé podmořské společnosti, obzvláště potom při poslouchání magnetofonových nahrávek a při návštěvě nápravného zařízení.

Trochu vytržený z kontextu je ve hře respawn nepřátel (v místech, kde to odporovalo logice i vůbec nutnosti) a určitou péči by zasloužila již zmíněná obtížnost (všeho je dostatek a téměř na každém kroku vita komora). Každopádně úžasný herní zážitek včetně dojemného závěru.

Pro: Prostředí, atmosféra, audiovizuál, příběh

Proti: Obtížnost, respawn nepřátel

+17
  • PC 95
Po přímém přechodu z prvního dílu jsem měla problém s ovládáním, to je přepracované a přišlo mi hodně nezvyklé. Na to z prvního dílu jsem si bez problémů zvykla. Toto mi přišlo nepřirozené. Samozřejmě je možné ho upravit, ale já většinou hraji na defaultní nastavení.
Příběh mě bavil a to je hlavní. S prvním dílem jsou to opravu super atmosférické střílečky.
Líbilo se mi, jak se při puštění nahrávek sníží hlasitost okolí. To myslím v předchozím dílu nebylo. Takto se na ně lépe soustředí. A to, i když vás zrovna někdo napadne.
Mrzela mě změna minihry hackování. Hlavně proto, že v předchozím díle bylo o dost jednoduší. Zastavil se při něm čas a člověk si vlastně mohl odpočinout od vřavy bitvy. Tady k ničemu takovému nedojde a začít hackovat (třeba i omylem), když na vás útočí nepřátele, může znamenat rychlou smrt. Já se vždy snažila (od té doby, co to šlo) mít sebou jako společníka létající střílu, protože se hodí. Byla jsem pak nervózní, že jí musím nechat v jedné budově, když jsem vodou procházela do jiné. Naštěstí v nové budově ke mně přilétla a doprovázela mě dál. Z toho jsem měla radost, protože jsem nemusela chytat jinou, ale jak se tam vzala? No, darovanému koni na zuby nekoukej.
Nepřátelé se opakovaně objevují na již jednou projitých místech, tak si člověk nikdy nemůže být jistý, jestli nepřijde útok do zad. Tohle nemám moc ráda. Jsem raději, když vyčištěná místa mohu považovat za bezpečná.
Řekla bych, že ženské postavy ve hrách mohou být problém. I když nejsem žádná feministka, která by se rozčilovala nad polonahými kráskami, ale tak dementní cupitání a postoje dívek, jako má zde Eleanor, mě dokážou otrávit.
Tahle hra nabízí hraní z mnoha pohledů, i když třeba jen krátce. To je fajn. Třeba právě část za Little Sistter byla zajímavá. Bála jsem se, že když začnu tahat Adam z mrtvol, tak na mě všichni budou útočit. To se kupodivu nestalo. I když chápu, že těžko by se hráč jako samotná sestra ubránil, ale takto to nesedělo do světa hry.
Celkově mě hra bavila. Těch pár výtek, které k ní mám, se dají tak nějak odpustit. Střílečka je to dobrá a to je hlavní.

Pro: atmosféra, hra za Little Sistter

Proti: předělané ovládání, pohyb Eleanor

+17
  • PC 95
První Bioshock otevřel bránu do jinýho světa a vpustil nás tam, kde jsme ještě nebyli. Druhej díl se v tom nijak neliší, i když pocit ohromení poněkud uvadnul (to se dalo ale čekat. V pokročilejší fázi ohromení ale opět přijde). Graficky se hra neposunula nijak kupředu, což ale vůbec nevadí, protože i dneska má stále svoje zvláštní kouzlo (navíc přibyl váš vlastní stín, což docela potěší). Příběhově je Bioshock opět ve vysokym nadprůměru, hudba jako v předchozím díle parádně vystihuje momentální dění včetně emocí, atmosféra se dá krájet a spousta ohromujících sekvencí vytváří okamžiky při kterých běhá mráz po zádech. Hodně hráčů si stěžuje na úvod, že se neliší od prvního dílu. Osobně si ale myslim, že jinak začít ani nemohl, naopak, je prostě perfektní. Jedná se o jedinou hru společně s prvnim dílem která si po celou dobu trvání udržuje dynamckej děj/průběh, zkrátka vás hra nestíhá nudit. Při tom všem vás doprovází zajímaví nepřátelé ať už z řad běžnejch šmejdů nebo příběhově důležitějších postav. Koho chytnul první díl tak si myslim, že si užije i tenhle, i když je téměř stejnej (má trochu těžší obtížnost, ale nijak závratně). Svět Rapture je ale natolik zvláštní, že musí chytnout prostě každýho milovníka FPS, přičemž závěrečný dvě hodiny absolutně vyrazí dech i naprostýmu odpůrci Bioshocku. Naprosto fenomenální záležitost. (připravuje se i film, ale ten nikdy nemůže bejt tak dokonalej, jako je tahle hra.)

Pro: hudba, příběh, zvuk, stejně jako v prvnim díle příběhové zvraty, emoce, závěr při kterym jsem skoro brečel (a to se u her zase tak často nestává)

Proti: znova už si hru asi nezahraju

+15 +16 −1
  • PC --
Bioshock 2 útočí v plné síle na moje chuťové buňky, protože moc dobře ví, že žánr “chytrých 3D akcí” je mému srdci nejbližší. Pomalejší rozjezd zavánějící nastavovanou kaší a průměrností pomalu zrychluje na neskutečně bohatý zážitek, skládající se z kochání se dystopickým Rapture a šťavnatě variabilními souboji, aby ke konci zpomalil a nechal mě postupně vstřebat vše, co jsem se během hraní dozvěděl a následně mě dorazil naprosto dokonalým zakončením.

Příběhově slabší, technicky na stejné (stejně špatné) úrovni, ale hratelností mnohem vymazlenější, než první díl.

Jedinou výtku bych měl k obtížnost, kdy ani ta nejtěžší mě nedokáže dostatečně uspokojit, není pro mě výzvou a v momentě, kdy se ze mě stane hovado s takřka neomezeným přístupem k zásobám všeho a všude, už si připadám jako ten největší BadAssMaddaFuckaInvincibleSonovaBitchUltraQuadEdition.

Mám čmuch si zahrát znova první díl. Potřetí. A pak znova dvojku. A znova.
Hrňte to na nás a my vás za to budeme milovat!

*****/5
+14 +15 −1
  • PC 85
"Ahoj, já jsem Big Daddy! Úplně první ze zdejších ochránců Little Sisters, ve vodou pohaslé pustině jménem Rapture. Ti zlí mi říkají Delto a ta které na mě nejvíce záleží mi říká Daddy. V roce 1958 město Rapture žilo bujarým životem a nic nenasvědčovalo ničemu ošklivému. Vše špatné přišlo, když mě má stvořitelka donutila se zastřelit před mou Little Sister, kterou jsem měl chránit. Po deseti letech jsem byl přiveden zpět k životu a tak začíná můj příběh, má pouť za znovunalezeném mé ztracené ..."

Hraní druhého dílu jsem opravdu podcenil. Před dávnými časy jsem dohrál původní díl a pokračování jsem nikterak nevyhlížel, ani neočekával. Jen jsem věděl, že vyjde a přidal ho na zdejší databázi - tím to haslo. Dostal jsem se k němu až nyní, po téměř roce a půl. První momenty jsou obrovským deja vu, nejen kvůli menu, které je takřka stejné. Předně totožné pak jsou první momenty ve hře, kdy v "nepřemožitelném" skafandru procházíte první uličkou a bum ... se ziskem prvního plazmidu je ta poctivá hratelnost z prvního dílu, ihned zpátky a to, že hrajete za ten pobyhující se kolos si ani neuvědomíte.

Největší sílou v téhle série je atmosféra, už dlouho se nepodařilo nějaké hře mě takhle vtáhnout, Big Daddyho putování si mě získalo takřka ihned. Hru bych ale přeci jen rozdělil na tři části – "první část", do které jsem se ponořil a užíval si ji, tu druhou jsem "hrál" a tu třetí, kterou jsem opravdu prožíval. Při hraní to člověk ani nepostřehne, protože se stále něco děje, ale ve výsledku vidím, že právě v té "prostředí části" je spousta hluchých míst, které mě poměrně zklamaly. A zrovna tak ježdění ze stanice do stanice, nepůsobí nikterak originálně.

Avšak to nic nemění na hratelnosti, jenž je noblesně vypilovaná a přesně takhle si představuji akční hru, u které nestačí držet levé tlačítko na myši a pohyb kupředu (zdravím Call of Duty), ale opravdové zapojení sebe samotného do celkového dění. Obvykle mám potřebu hrou proběhnout, ale ne u BioShocku. V něm jsem nenuceně nucen, prohlédnout i tu místnost, do které bych jinak ani nepáchl. Odměnou za to je nalezení nějakého trezoru, ve kterém nečekaně nebudou šperky, ale spíše herně cenný materiál, případně nějakÁ vylepšující tónika a ty se nacházejí zpravidla na těžce přístupných místech!

Technicky hra nepřekvapuje, na dva roky starou hru dělá UE3 stále dobrou práci, jen ta voda je v některých momentech laciná, ale jen v některých. Nejpříjemnější ale je barevná paleta barev, kterou hra hýří a krásně tak nadlehčuje danou situaci utopistického města. Co ale překvapuje snad nejvíce jsou zvuky, dabing a roztomilost Little Sisters, každou z nich jsem zachránil a srdce mi zaplesalo, když mi poděkovaly roztomilým hláskem. A hudba? Ta si Vás podmaní, ve vypjatých momentech nastartuje a v závěru nepřestane hrát, dokud neuvidíte závěrečné titulky.

BioShock II – mě opravdu nadchnul, kromě kosmetických změn přineslo i plánování ohledně ochrany Little Sisters, efektní boje s Big Sisters a pár vlastních rozhodnutí. Jsem překvapen a nucen zahrát do třetice první díl, který musím přehodnotit. Hratelnost BioShocku na hrad a welcome BioShock Infinite!

"Daddy, c'mon, Adam over there! "

Pro: příběh, chytlavost, chytré hraní, více konců, chránění sestřiček, tatktizování, ozvučení v čele s hudbou, 14h kampaň, vyvážená hratelnost, rozhodování,

Proti: žádné větší změny, slabší prostředn část, která působí natahovaným dojmem,

+14
  • PC 80
Bioshock 2 je v podstatě Bioshock 1 s novým příběhem a nějakými úpravami, ať to nevypadá úplně stejně, ale přesto se mi to celkově hrálo lépe než první díl. Příběh se odehrává několik let po prvním díle, kdy se ujímáme Big Daddyho Subject Delta, který je záhadně oživen po několika letech, kdy mu Little Sister Eleanor Lamb, s kterou byl pevně vázán na rozdíl od ostatních Big Daddy a Little Sister, odebrala její matka Sofia Lamb, původně psycholožkou/psychiatričkou v Rupture na přizpůsobení se podvodnímu životu a nyní hlavním záporákem, tím, že ho zhypnotizovala, aby se sám zastřelil. A vaším úkolem je Eleanor najít a zachránit. Oproti prvnímu dílu se mi tady příběh vnímal mnohem lépe, i včetně pásek ostatních obyvatel Rupture, kdy se člověk dozvídal o jejich osudech a to víc jsem si ho i užil. V atmosféře taky navazuje na první díl a je potěšení se dívat na jednotlivé lokace. Co mi možná trošku vadilo, když Eleanor v rámci městského hlášení promlouvá k obyvatelům Rupture, a z toho to vypadá, jako by se ve městě neodehrála žádná občanská válka a žilo se tam dál příjemným životem, ale ve skutečnosti tam zbývají jen geneticky upravení lidé, kteří mají za úkol vás zastavit.

Hned první věc, která se mi zalíbila, bylo zlepšení celkového gameplaye a to včetně používání plasmaidů a zbraně a i přepínání mezi zbraněmi a jejich náboji. Ale hned mě trošku překvapila změna nových kláves na nějaké akce oproti prvnímu dílu, a jelikož jsem to hrál hned po sobě, tak co šlo jsem změnil, abych zase všechno nedostával do ruky. Je možné, že první díl jsem hrál v remasterované verzi, druhý díl v originální verzi, tak ta změna možná byla způsobena i tímhle, ale nic co by se nedalo vyřešit nastavením kláves.

Až na krátkou část hry, celou hru odehrajete za Big Daddyho, což je geneticky upravený člověk v mechanickém oblečku a škoda, že co se týče zbraní a plasmaidů to tomu víc nepřizpůsobili, protože až na vrták a hlavní zbraň se zbraně a plasmaidy nelišily od prvního dílu. Během pohybu jsem měl pocit, že mám na sobě mechanický oblek, ale když jste si šli zaplavat, tak to nemělo žádný vliv, vůči nepřátelům jste byli na začátku stejně odolní jako v prvním díle, kdy jste hráli vyloženě za člověka.

Pro vylepšování schopností a získávání plasmaidů bylo třeba opět sehnat Adam a to nejlépe z Little Sister, ale ke konci hry mě už ochrana Little Sisters už moc nebavila, jelikož to bylo pořád to samé dokola, najít mrtvolu, z které Little Sister odčerpá Adam a během celého procesu odrážet vlny nepřátel. Nakonec jsem měl tolik Adam, že by mi to vystačilo až do další hry, ale prostě jsem je chtěl všechny zachránit. Jak jsem si u prvního dílu posteskl na nevyužití interakce Big Daddy a Little Sister v jedné z posledních misí, tak tady mi to přišlo až moc pořád dokola. Aspoň už se mi Little Sister nepletla pod nohami a během chůze jsem ji měl na ramenou. Tentokrát jsme si i dokonce zahráli za Little Sister, a zase mi to přišlo, jako nevyužití potenciál, což je ohromná škoda.

Hrál jsem originální verzi a ne remasterovanou a to v rámci Herní výzvy 2021 a hned po pár minutách hraní mi hra spadla do Windows 10 a bez jakékoliv hlášky. Tak jsem se vydal na vlny internetu, kde je problém, a problém byl v nastavení directx, ale ať už jsem to hrál na directx 9 nebo 10 a upravoval různé konfigurační soubory, tak hra padala, buď víc častěji nebo méně, naštěstí, že hra se rychle otvírala a načítala, tak to nebyl až takový problém, ale obtěžující to bylo. Stejně jak jsem si trochu stěžoval na zvuk v prvním díle, tak tady mi to přišlo ještě horší, ať už že zvuk vypadával a celkově měl horší kvalitu.

I přes nějaké své chyby a nevyužitý potenciál jsem si druhý díl dobrodružství užil mnohem víc, než první díl.
+13
  • PC 80
První Bioshock byl zajímavý hlavně svým prostředím a při prvním zahrání nešlo než připustit značný potenciál, co se znovuhratelnosti týče. Osobně jsem ale později při druhém zahrání zjistil, že ačkoliv možnosti hrát tu jinak tu rozhodně jsou, mě prostě vyhovuje jeden styl a hraju s ním znova, takže iluze znovuhratelnosti byla ta tam a já se eventuelně začal těšit na pokračování.

A to právě přišlo a převážně jsem spíš zklamaný. Začnu třeba s tím, že hrajete za big daddyho. Kdo by čekal, že bude hlavní hrdina fakt badass, kterého skupinka splicerů nerozhodí a ostatní tatíky bude díky plasmidům, hráčskému skillu a lékárničkám lehce porcovat taky, ten bude zklamaný. Náš tatík je totiž jako na potvoru z nějaké té speciální Alfa série - je rychlejší, víc toho dokáže a samozřejmě toho míň vydrží, takže ve výsledku se od hrdiny jedničky liší jen tím, že se může pohybovat i venku.

Graficky se hra neposunula prakticky nikam - patrně je to vážně hlavně stářím, ale textury i shadery působí nezvykle rozplizle a všechny ty sasanky, korály a řasy pod mořskou hladinou už vypadají opravdu vyloženě hnusně. Po hudební stránce naopak potěšilo větší množství dobových skladeb, které si užijete hlavně při loadingu.

Zbraňový arzenál je snad kompletně nový a celkem věrně kopíruje běžný FPS arzenál současnosti. Přibylo pár nových gene toniců i nějaké ty plasmidy, i když u těch jsem prakticky využíval jen starou dobrou elektřinu, občas incinerate a ke konci jediný nový kousek (respektive upgrade) na přivolávání friendly botů. Adamu jsem tentokrát fasoval mrtě - na konci jsem ho měl skoro 1000 a už nic rozumného, co za něj koupit.

Úvod v řadě věcí připomíná první díl - první plasmid si tak můžete domyslet sami, opět si zažijete scénu ze závěru dema jedničky, jen záporák bude jiný (a budete ji nesnášet už od intra). Každopádně úvod až nezdravě kopíruje jedničku. Později ve hře už lze mluvit o Bioshock standardu prakticky lineárních úrovní, kdy nalevo na začátku úrovně jsou zamčené dveře dál a napravo zbytek úrovně, kterou musíte celou projít, abyste získali klíč. A i když se autoři snaží hraní všelijak ozvláštňovat, nakonec je to z 85% stejně o střílení do splicerů, čili pořád na jedno brdo.

Příběhově se Bioshock 2 ale docela podařil - postupně zjišťujeme, že v polorozpadlém Rapture začala vznikat nová utopistická vize, tentokráte postavená na jakémsi nábožensko-komunistickém paskvilu, jehož cílem je vytvořit z myslí obyvatel Rapture kolektivní nadvědomí fungující pro dobro celku. Víc asi cenu spoilovat nemá - většina hry je opět o putování odněkud někam, přičemž vám občas někdo něco důležitého řekne, nebo naznačí. Až jak se hráč blíží ke konci, začnou se věci dávat víc do pohybu, největší tajemství jsou odkryta a v poslední části na vás čekají i herní specialitky jako hraní za malou sestru, nebo boj po boku té velké. Konec (alespoň můj kladný) byl pak jeden z nejdojemnějších herních konců, které jsem zažil.

Co bych ještě rád v rychlosti zmínil: Foťák nahradila kamera - imho se s ní nepracuje tak dobře. Hackování je řešeno lepší minihrou a probíhá realtime. Interface je méně přehledný a občas nešikovný, defaultní ovládání mi tentokrát nesedlo, samozřejmě lze přenastavit. Kamera a hackovací zařízení nemají co dělat zamíchané mezi zbraněma.

Většinu času jsem uvažoval spíš o slabších 75, protože Bioshock 2 se až příliš podobá jedničce a nepřináší žádnou výraznou invenci. Je kratší, snad ještě lineárnější a prostě už po stránce hratelnosti nemá čím překvapit, o chátrající grafice nemluvě. Na druhou stranu příběhově se druhý díl docela vyvedl (vlastně bych měl zmínit i kvalitně vykreslené charaktery - tentokrát potkáte i několik živých příčetných jedinců) a závěrečná část i po stránce hratelnosti kvalitou značně převyšuje zbytek hry, což jednoduše nemůžu neocenit. Ostatně neroním slzy u konců her bůhvíjak často.

Přesto si myslím, že by dvojce víc slušelo, kdyby vyšla jako datadisk - nazvat tohle plnohodnotným pokračováním mi od tvůrců přijde trochu přehnané.

Pro: příběh, postavy, závěr hry, hudba

Proti: žádná větší invence v herních mechanismech, lineární a v podstatě pořád o tom samém, grafický engine zaspal dobu, změny v interface spíš překážejí

+12 +14 −2
  • PC 80
Čekání na první Bioshock bylo doprovázeno nebývalým nadšením s každým dalším screenshotem a zprávou. Ta hra mě přitahovala..Její první zahrání pochopitelně v tomto sledu předcházejících zkušeností, bylo nadmíru zábavné. Bioshock bavil svou atmosférou, vynikající neotřelou myšlenkou a designovým zpracováním. Bavil mě však pouze do poloviny, kdy mě začala vlezle nahlodávat myšlenka, že je to sakra pořád trochu dokola, že nové nápady snad zůstaly zatopené za zavřenými dveřmi kapitoly zvané "čtvrtina hry", a že slavný Bioshock v zásadě vaří pouze z relativně slušného příběhu..Dohrání tak bylo spíš usilovnou setrvačnou snahou a závěrečný dojem byl logicky rozporuplným. I tak na Bioshock ale vzpomínám v dobrém, především kvůli jeho fantastickému námětu a díky kulisám a zvuku i dobře podchycené atmosféře.

Čekání na Bioshock 2, již tak intenzivní nebylo. Jakoby mě zkušenost s jedničkou natolik zasytila, že screeny nápadně podobné prvnímu dílu mi jednoduše ke stejně heroickému očekávání již nestačí. Bioshock 2 vypadal jako datadisk, opět preview zprávy k námětem-zajímavé hře, jenže v zásadě naprosto identicky, beze změn a s vábničkou již ne samotného v prvním díle ještě originálního prostředí, ale pouhého protivníka v něm - big sister. Tak nějak jsem hru přecházel a dopřál si z ní pouze dva trailery, začal jsem se těšit až po odsunutí termínu vydání, kvůli vylepšení hry, což takříkajíc zapláclo tu podivnou pachuť potencionální touhy autorů, vytřískat z nás akorát peníze za nastavovanou kaši. Bioshock 2 jsem si nakonec ochotně koupil velmi krátce po jeho vydání a velmi brzy jsem ho i rozehrál.

A dnes je po všem. Bioshock 2 byl pokořen, zbyly pouze dojmy..Nechci se zabírat popisem hry, popisem příběhu a možností, chci zmínit pouze dva dojmy, které převládají po dohrání a z nichž jeden, o něco více. Rapture je především skutečně působivé město s omračující atmosférou podmořského svéta, ve kterém se to bohužel celé trochu zvrtlo a z utopické idilky se stalo zrůdné peklo a teror. Z tohoto atmosférického dojmu těžil podle mého především první díl a nejinak je tomu i zde. Je nám předkládána stejná nezapomenutelná atmosféra, doslova druhý výlet do světa, jenž by měl být zapsán v herní historii zlatým písmem. Bioshock 2 je koktejlem zážitku v koncepci a přitom kvalitní akcí a s dobrým příběhem. A to mu nikdo nesebere.

Druhá strana mince však vypovídá tak trošku hnidopišstvím a postupně vratkým balancem mezi odpovídajícímu naplnění geniální koncepce nebo pouze pro hráče - rádoby iluzí v naplnění:-). Ač Bioshock 2 předkládá sic v opotřebovanější grafice zajímavé scény zajímavého stylu se zajímavou hudbou, nějak mám po dohrání silný pocit, že Bioshock 2 svůj koncept naplńuje pouze těmito prvky a na každém kroku přítomnými páskami, které opakovaným přehráváním vypráví příběh. Kde je však potom větší hloubka, větší nápaditost misí, větší interaktivita, větší prokreslení postav..Jakoby pod slupkou onoho uvěření, zbyla nakonec opravdu spíše ta iluze. Jakoby zbyl fakt, že Bioshock 2 stejně jako první díl, je znovu pouhou mechanickou lineární stereotypní střílečkou, která tu byla k vidění tisíckrát a kde, musím říct vážně hořce, pocit nad neustálým prostým střílením a sbíráním pásek nakonec převládá nad tou fantastickou doměnkou, kde že to vlastně hraji..

A právě takto se nakonec ohlížím na druhý díl Bioshocku, jenž sice oproti prvnímu dílu usiluje o několik nových zajímavých prvků v samotném hraní, ale předkládá je v celé délce hry opět stereotypně a opět neměnně, což je podruhé, v mém případě příliš okaté. A je to škoda. Představa, že by něco podobného udělal tvůrce Half-Life, že by on měl k dispozici koncept světa Bioshocku, myslím, že by z něho dokázal vytěžit daleko víc a dal by světu to, co si Bioshock žádá...Větší hloubku, nelinearitu a silnější prožitek ze scény obsahem v samotném hraní..

Pro: neotřelý a působivý koncept hry

Proti: využitý jen dobrým příběhem, ale nikoli odpovídajícím hraním

+12 +14 −2
  • PC 80
Do druhého Bioshocku jsem se pustil ihned po dohrání jedničky a vlastně zde nelze říci mnoho navíc. Město a jeho atmosféra zůstává stále stejně skvělá. Příběh za prvním dílem trochu zaostává a hratelnost doznala velmi povedeného vyleštění.

Ačkoliv je pro mne ve hrách samozřejmě velice důležité jak se to hraje, tak prvkem, který mě vždy táhne kupředu je právě příběh. Z toho je zde cítit, že jde o takové to pokračování, se kterým nikdo nepočítal a které vlastně nikdo moc nepotřeboval. Tento pocit naštěstí po úvodní hodince nebo dvou ustoupí, ale i tak pořád platí že první díl byl v tomto ohledu zajímavější. Dochází k příklonu k osobnější zápletce, kdy v roli Big Daddyho hledáte svou dceru, ze které se stala Little Sister. osobně mi toto rozhodnutí nepřišlo jako nejlepší, ale to je spíš otázka vkusu a jiným tato změna naopak bude vyhovovat. 

Vyprávění je ale samozřejmě obalené hratelností. A ta od prvního dílu doznala spousty vylepšení. Plasmidy jsou nyní vybavené současně se zbraní, každé v jedné ruce. To bohužel stále neřeší problém se zaměřováním, protože na pravém tlačítku je používání plasmidů. Míření se tedy přepíná na klávesnici, ale dá se na to poměrně rychle zvyknout. Další vylepšený prvek je výzkum, ten mi byl velice sympatický již v prvním díle, zde se ale přešlo od focení k natáčení. Každý "film" je pak ohodnocen určitým počtem bodů podle toho jak kreativně se s daným protivníkem na záběrech vypořádáte. Novým prvkem je pak doprovázení Little Sisters. Zůstala možnost rozhodnutí, jak s nimi naložit a kolik tak získat ADAMu. Předtím než toto rozhodnutí ale učiníte je lze vzít k nevytěženým tělům, která se v lokacích nachází a nechat je z nich získat více této látky. To samozřejmě ale ostatní obyvatelé Rapture nenechají jen tak a tak je tato sekvence vždy doprovázena nájezdy nepřátel, kteří chtějí Little Sister pro sebe.

Dá se tak říct že pokračování Bioshocku je na stejné úrovni jako první díl. To co ztrácí na příběhu skvěle dohání vylepšenou hratelností. Pokud vás tedy bavila první hra, tak dvojkou určitě také neprohloupíte.

Pro: Vylepšení hratelnosti, Lepší a místy zajímavější vizuály

Proti: Slabší příběh

+11
  • PC 60
Po zkušenosti s výborným prvním dílem jsem neváhal a hned se pustil do tohoto pokračovaní. Ale už po prvních minutách jsem zjistil, že to tak slavné asi nebude. Tento pocit mě neopustil ani po několika hodinách hraní...

Ještě před prvním zapnutím mě zajímalo, jak se vývojáři poprali s druhým dílem tohoto podmořského dobrodružství. Těšil jsem se na novinky a vyladění hratelnosti, které v předchozím díle jemně... ale opravdu jemně klopýtalo. No... a nedočkal jsem se. Hra za Big Daddyho - ikony prvního dílu, zní na papíře sice hezky, ale hratelně to strádá. "Kde jsou moje zbraně? Já chci samopal, já chci samopal!" Něco podobného mi asi znělo v hlavě. A ten vrták? Ten to rozhodně nevylepšil. Co se asi tak tvůrcům prohnalo jejich hlavou, když dávali tuhle hru dohromady? Dáme jim to, co v prvním díle fungovalo a bude to fungovat i tady! Rapture, máme. Big Daddyho, máme. Holčičky, máme. No jo, jenže stačí to? Problémem je, že jsme dostali naservírováno přesně to, co v prvním díle. Akorát hrajeme za Big Daddyho, což ve skutečnosti taková zábava není. To kouzlo z prozkoumání neznámého světa (města) z prvního dílu bylo prostě pryč. Vždyť tady jsem už byl a vím, co od toho čekat. Naštěstí město je to pořád krásné, ale bohužel už tak neuchvacuje.

V zásadě hra to není špatná, ale už jsem ji jednou hrál. A Big Daddy mi vlastně spíš vadil, než že bych si ho užil. Tvůrci měli 3 roky na to, vymyslet něco nového. Ale neudělali to. První díl BioShock jsem si vychutnával celou dobu. Tuhle hru jsem ale asi ve třetině otráveně vzdal. Až bude někdy čas a budu se opravdu nudit... hodně nudit, tak se třeba přinutím hru zahrát celou. Do té doby to ale za můj "drahocenný" čas nestojí. Tentokrát pouze za 60%, ale věřím, že příště to bude lepší.

Pro: Rapture, ale stačí to?

Proti: v podstatě stejná hra, jako první díl; hra za Big Daddyho

+10 +13 −3