Po přímém přechodu z prvního dílu jsem měla problém s ovládáním, to je přepracované a přišlo mi hodně nezvyklé. Na to z prvního dílu jsem si bez problémů zvykla. Toto mi přišlo nepřirozené. Samozřejmě je možné ho upravit, ale já většinou hraji na defaultní nastavení.
Příběh mě bavil a to je hlavní. S prvním dílem jsou to opravu super atmosférické střílečky.
Líbilo se mi, jak se při puštění nahrávek sníží hlasitost okolí. To myslím v předchozím dílu nebylo. Takto se na ně lépe soustředí. A to, i když vás zrovna někdo napadne.
Mrzela mě změna minihry hackování. Hlavně proto, že v předchozím díle bylo o dost jednoduší. Zastavil se při něm čas a člověk si vlastně mohl odpočinout od vřavy bitvy. Tady k ničemu takovému nedojde a začít hackovat (třeba i omylem), když na vás útočí nepřátele, může znamenat rychlou smrt. Já se vždy snažila (od té doby, co to šlo) mít sebou jako společníka létající střílu, protože se hodí. Byla jsem pak nervózní, že jí musím nechat v jedné budově, když jsem vodou procházela do jiné. Naštěstí v nové budově ke mně přilétla a doprovázela mě dál. Z toho jsem měla radost, protože jsem nemusela chytat jinou, ale jak se tam vzala? No, darovanému koni na zuby nekoukej.
Nepřátelé se opakovaně objevují na již jednou projitých místech, tak si člověk nikdy nemůže být jistý, jestli nepřijde útok do zad. Tohle nemám moc ráda. Jsem raději, když vyčištěná místa mohu považovat za bezpečná.
Řekla bych, že ženské postavy ve hrách mohou být problém. I když nejsem žádná feministka, která by se rozčilovala nad polonahými kráskami, ale tak dementní cupitání a postoje dívek, jako má zde Eleanor, mě dokážou otrávit.
Tahle hra nabízí hraní z mnoha pohledů, i když třeba jen krátce. To je fajn. Třeba právě část za Little Sistter byla zajímavá. Bála jsem se, že když začnu tahat Adam z mrtvol, tak na mě všichni budou útočit. To se kupodivu nestalo. I když chápu, že těžko by se hráč jako samotná sestra ubránil, ale takto to nesedělo do světa hry.
Celkově mě hra bavila. Těch pár výtek, které k ní mám, se dají tak nějak odpustit. Střílečka je to dobrá a to je hlavní.
Příběh mě bavil a to je hlavní. S prvním dílem jsou to opravu super atmosférické střílečky.
Líbilo se mi, jak se při puštění nahrávek sníží hlasitost okolí. To myslím v předchozím dílu nebylo. Takto se na ně lépe soustředí. A to, i když vás zrovna někdo napadne.
Mrzela mě změna minihry hackování. Hlavně proto, že v předchozím díle bylo o dost jednoduší. Zastavil se při něm čas a člověk si vlastně mohl odpočinout od vřavy bitvy. Tady k ničemu takovému nedojde a začít hackovat (třeba i omylem), když na vás útočí nepřátele, může znamenat rychlou smrt. Já se vždy snažila (od té doby, co to šlo) mít sebou jako společníka létající střílu, protože se hodí. Byla jsem pak nervózní, že jí musím nechat v jedné budově, když jsem vodou procházela do jiné. Naštěstí v nové budově ke mně přilétla a doprovázela mě dál. Z toho jsem měla radost, protože jsem nemusela chytat jinou, ale jak se tam vzala? No, darovanému koni na zuby nekoukej.
Nepřátelé se opakovaně objevují na již jednou projitých místech, tak si člověk nikdy nemůže být jistý, jestli nepřijde útok do zad. Tohle nemám moc ráda. Jsem raději, když vyčištěná místa mohu považovat za bezpečná.
Řekla bych, že ženské postavy ve hrách mohou být problém. I když nejsem žádná feministka, která by se rozčilovala nad polonahými kráskami, ale tak dementní cupitání a postoje dívek, jako má zde Eleanor, mě dokážou otrávit.
Tahle hra nabízí hraní z mnoha pohledů, i když třeba jen krátce. To je fajn. Třeba právě část za Little Sistter byla zajímavá. Bála jsem se, že když začnu tahat Adam z mrtvol, tak na mě všichni budou útočit. To se kupodivu nestalo. I když chápu, že těžko by se hráč jako samotná sestra ubránil, ale takto to nesedělo do světa hry.
Celkově mě hra bavila. Těch pár výtek, které k ní mám, se dají tak nějak odpustit. Střílečka je to dobrá a to je hlavní.
Fantasy Blacksmith
Pro: atmosféra, hra za Little Sistter
Proti: předělané ovládání, pohyb Eleanor