Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Ace Combat 6: Fires of Liberation

  • X360 85
Pokud nepočítám spin-off Assault Horizon, tak šestý díl je mým prvním dohraným dílem z hlavní série. Moje pocity ze hry tak nejsou ovlivněny předchozími díly a vůbec netuším, jak moc je jim šestka podobná a v čem se posunula dál. Z dnešního pohledu je ale neuvěřitelné, že se jedná o hru z roku 2007. Myslím tím nádherně působivé letecké bitvy a naprosto úžasně vypadající reálie a počasí, včetně samotných stíhačů. Sám jsem se přistihnul, kdy jsem si jen tak prohlížel precizně vymodelovaný letoun, včetně všech jeho detailů. Upřímně, kdyby AC6 vyšel na PC, jednalo by se spíše o Screenshot Simulator :-) Znamenitý soundtrack je už pak jen třešničkou na dortu.

Děj i přes fiktivní svět neurazí. Příběh je svým způsobem poutavě vyprávěn (mezi jednotlivými misemi) skrze pár obyčejných lidí a vojáků, jejichž osudy se nakonec tak nějak propojí. Na druhou stranu se jedná o klasické melodrama o napadení jedné země tou druhou, u které se občas nějaký ten patos vyskytnul.

K misím – ty celkově nebyly špatné, sice mohli být občas nápaditější, ale třeba mě potěšila sekvence s tankováním letadla za letu nebo možnost během hry se kdykoliv vrátit na základnu / letadlovou loď, doplnit si munici a provést opravu a pak opět vzlétnout nad bitevní pole. Takovéto momenty by už na konzole asi v dnešní době kvůli zjednodušování pravděpodobně chyběly. Některé mise navíc solidně zatopí a několikrát jsem je opakoval (checkpointů je pramálo), ale je to spíše o taktice ve zvolení vhodného stíhače a jeho výběru speciálních zbraní. Škoda jen, že po dohrání singleplayerové kampaně není šance zakoupit (za získané kredity) všechny dostupné letadla, což nutí hráče k opakovanému hraní misí.

Když to shrnu, Ace Combat 6 měl pro mě i přes pár drobností asi nejpůsobivější zážitek z letecké akce, který jsem zatím kdy hrál. Díky střední cestě mezi vyloženě simulátorem a největší arkádou (v podobě Assault Horizon) se jedná o snadno osvojitelný kousek, který mě zabavil a slušně navnadil na plnohodnotný sedmý díl.

Pro: Grafika, soundtrack, zajímavě pojatý příběh, některé zajímavé momenty během misí

Proti: Občas nepřirozené AI nepřátel a spojenců, ovladatelnost některých letadel

+13

Assassin's Creed II

  • PC 80
  • X360 --
Assassin's Creed je mou oblíbenou sérií. A musím říct, že dvojka se povedla o dost více než první díl.

Takže začnu technickou stránkou. Je v pohodě.
Jako není špičková, to mi ale vůbec nevadí. Grafika už sice nepatří k nejkrásnějším, textury se načítají celkem pomalu, takže vidíte jak je všechno v dálce rozmazané. A trošku i ta fyzika blbne. Ale určitě musím hodně pochválit mimiku v obličejích.

Ostatní stránky hry jsou už jen lepší a lepší.

Třeba atmosféra je vyvedená skvěle. Třeba když hráč stojí s hlavní postavou Eziem na nějaké vysoké věži, dostane se mu nádhernému výhledu na město. Ulice města jsou zase přelidněná, ten dělá to a ten dělá zase tohle, zkrátka město žije.

Hratelnost je rovněž zpracována velice dobře, někdy nastane nudnější moment a hlavně vedlejšáků je tolik, že se stanou stereotypními celkem snadno. Souboje jsou na tom hodně dobře a i mnoho dalšího potěší, např. najímání si skupinek spojenců, rozhazování mincí, možnost plavat nebo nakupovat atd.

Ovšem cutscény, na ty je radost dívat se. Assassins's Creed 2 je zkrátka filmový zážitek. Člověka zkrátka baví sledovat ty postavy, které, když mluví, není to trapné, je tam sem tam nějaký ten vtípek a k tomu si připočtěte skvělou mimiku, kterou už sem zmínil a naprosto parádní dabing. Ezio Auditore da Firenze není debil, který mele zbytečnosti, ale propracovaný charakter, u kterého mě zajímá, co s ním bude dál. Určitě je taky zajímavé, že Ezio v prvních misích ještě není Asasín, nenosí Asasínskou róbu a svůj život vede normálně, jednou navštíví svou přítelkyni Cristinu, jednou jde zase zmlátit přítele od své sestry Claudie, za to, že je nevěrný.
Na závěr musím říct, že i hudba je velice nadprůměrná. A pokud správně vím, jednotlivě si misi nemůžu zopakovat, což je škoda.

Pro: Hratelnost, mnoho skvělých nápadů v příběhu, atmosféra, postavy, mimika obličejů, dabing, hlavní postava Ezio, hudba.

Proti: Menší chyby ve fyzice, nemožnost zopakování jednotlivých misí, někdy stereotypní.

+13

Kinect Sports

  • X360 85
Moje první zkušenost s Kinect záležitostí a musím konstatovat, že hodně povedená a autentická - což je ostatně hlavní tahák této technologie.

Ať už jsou zvolíte běžecké nebo atletické disciplíny, které nejednoho mohou zadýchat, nebo technické varianty stolního tenisu, plážového volejbalu, mini fotbálku nebo bowlingu - je prostě o zábavu postaráno, ideálně v rodinném kruhu v podobě nelítostných turnajů.

Grafické zpracování na úrovni, stejně jako zvuková stránka, za mě moc povedený, nadprůměrný kousek.

Pro: dlouhotrvající zábavnost, autenticita, turnaje

Proti: protože člověk je nenasytný a věčně nespokojený, přál by si více her

+12

Red Dead Redemption

  • X360 100
Dohráno 2015. K RDR mě zřejmě přivedl tehdy redaktor stránky hrej.cz Jarda Mowald, kterej během jejich streamů pravidelně o tom mluvil jako o nejlepší hře co hrál. Já jsem předtím hrál od Rockstaru jenom GTA 4 a hodne mě bavilo. Red Dead mě od začátku chytlo zasazením, protože westernových her je málo a silným příběhem, který Rockstar umí. Výborné byly i postranní úkoly, podobně jako v GTA vám je zadávají většinou různé pochybné figurky a skoro všechny byly zábavné. Dobré byly lovecké, sběračské a střelecké challenge. Hudba skvělá i když úrovně dvojky asi zatím nedosahovala. Málokdy v open world hrách jezdím na koni nebo autem, spíš využívám fast travel, ale tady jsem si jízdu v sedle v přírodě užíval.
Myslím, že to mělo i online, ale ten jsem ani nezapojil.
Je to top hra Xbox 360 generace, grafika už není nic moc, ale hra dostala grafický patch na Xbox one X , který nemám a tak se těším až si Red Dead znovu zahrají na Xbox series X ve výrazně lepší grafice.

Pro: Příběh, western, aktivity mimo hlavní příběh

Proti: Nic

+12

Dark Souls

  • PC 95
  • PS3 95
  • X360 95
Dark Souls je pro mě hra, která mě vrátila k hraní. Pocit objevování, jako je tady, jsem jinde moc nezažil a ten design úrovní mě prostě nepřestává bavit. Letos jsem ji taky nedohrál poprvé, nýbrž jsme si ji dali s kamarádem v coopu ve dvou. A hraje se to prostě tak dobře, soubojový systém je přesný, ve většině případů selhání člověk ví, co udělal za chybu a jakkoliv je hra těžká, působí férově. Design bossů a světa je perfektní a na některé bossy budu mít krásné vzpomínky už napořád. Příběh mě baví svojí tajemností a některé postavy jsou tak krásně napsané, i když toho vlastně moc neřeknou. Na dnešní poměry už samozřejmě hra není kdovíjak krásná po vizuální stránce, ale i přesto jsou některé scenérie moc pěkné a prostředí působí tak, jak má.

Pro: objevování, soubojový systém, úžasná atmosféra, vedlejší postavy, tajemný a nejasný příběh

Proti: Starší grafický kabátek

+12 +14 −2

Gears of War 3: RAAM's Shadow

  • X360 70
Fajnové příběhové DLC, které hráče zavede do období někdy po E-Day, tedy dne vypuknutí konfliktu s Locusty, a představí novou jednotku Zeta-Six, jež se účastní evakuace Ilima City. Příběhově úplně primitivní, oproti základní hře hodně očesané o kvalitnější cutscény, ale jinak zábavné zhruba stejně jako původní kampaň. Kromě střílení zástupu Locustů (Lambent se pochopitelně ještě nekoná) si hráč okusí i dvě krátké pasáže za generála RAAMa. No, velká zábava to za něj zrovna není, ale jako oživení, proč ne. DLC původ je trochu cítit i na designu misí, které jsou statičtější, prostorově plošší a na oko ne až tak vypiplané, jako v případě základní hry, ale rozhodně zase neurazí. Kdo nemá dost a chce si prodloužit herní dobu o další Akt, čítající klasicky 5 kapitol, které zaberou velice solidní 3-4 hodiny, směle do toho!

Pro: fajn rozšíření herní doby, stále stejně zábavný gunplay, hra za jinou jednotku, finální bossfight

Proti: oproti základní hře to není až tak detailní

+12

Dead Space 2

  • X360 --
Tuto hru jsem získal "zadarmo" v rámci Gold členství na Xboxu (jedna z mnoha her se zpětnou kompatibilitou).

Hra velice příjemná, obtížnost tak akorát a atmosféra, že by se dala krájet. Pochopitelně se časem nevyhne stereotypu, ale pro někoho, kdo miluje sérii Vetřelec se jedná o jasnou volbu. Pohyb po vesmírné stanici, kdy část zombíků nezapře inspiraci dílem H.R. Gigera. Zbraňový arsenál takřka bez chyby - každý nechť si vybere to své. U mne to byla pulsní puška s granátometem a jako sekundární zbraň plamenomet, sladký plamenomet.
Příjemná možnost vylepšení zbraní, nebo kyslíku pro pobyt ve vesmíru.
Od poloviny hry jsem zvolil lehkou úroveň. Ono s gamepadem, v uzavřených prostorech, kde je často tma jak v řiti jsem si umírání na každém kroku užil do aleluja. Druhou polovinu jsem se spíše kochal, tak nějak odhadoval kde a kolik jich na mně zaútočí. Přesto je konec hry hektický, náročný a místy frustrující - Kázeň musi byt! Tak je to spravne!.
Grafika, i když se jedná o starší kousek je skutečně excelentní, a kdyby ve vesmíru pršelo, hned bych se cítil jako na měsíci LV-426
Game design. střídání frenetické akce, opatrného prozkoumávání se soustředěním na zvuky nepřátel, logické hrátky ve stavu beztíže (musím přivřít alespoň jedno oko - jedná se spíše o levitaci- neplatí zde zákon akce a reakce, či setrvačnost). Hezké a neobtěžující in game animace. Možnost nepřátele na nějakou dobu uvést do stáze (a tak je jednodušeji poslat na věčnost). Inspirace Half- Live 2 - zábavná možnost hrátek ala gravity gun (teleportace předmětů, munice, těl, tlakových nádob i předmětů nutných k dalšímu postupu (energetické články a pod ). Občasná nutnost používání šedé mozkové kůry taky není na škodu.

To vše činí z této hry nezapomenutelný kousek herní historie a a za mně tak platí- Visceral games díky.







+11

Batman: Arkham Asylum

  • PC 75
  • X360 --
Určitě povedená hra. Dohrál jsem to na Xboxu 360 a ikdyž jsou teď už Xboxové ovladače pro mě ovladatelná záležitost, u mě zůstává zvyklostí klávesnice a myš. Ovšem bojovka jako je Batman: Arkham Asylum nádherně pasuje k ovládačům od Xboxu.

Batman: AA má skvěle zpracované boje nablízko. Batman tvoří jedno kombo za druhým, a to díky jednoduchému ovládání. Hodně dobře jsou využity Batmanovi vychytávky spolu s Batmanovým plachtěním.
Zkrátka co se týče ovládání netopýřího muže, tak je všechno provedeno svižně a potenciál toho, co nabízí hraní za Batmana je taky proveden na výbornou.
Příběh jsem moc nesledoval, protože jsem to hrál v angličtině. Ale atmosféra byla zvládnuta skvěle, správně temná, trochu ve stylu Burtnových batmanovských filmů. Ikdyž hra nenabízí skoro vůbec pořádný pohled na tajemné Gotham City. Přesto i na území Gothemského místa pro blázny a šílené jedince se ukazuje atmosféra jako skvěle provedená.
Ovšem toto místo není nijak skvěle různorodé. Ale je to jenom několik budov a pár venkovních míst (které jsou dostatečně rozlehlé), takže si myslím, že prostředí je dostačující.
Náplň hry je místama skvělá, hlavně teda Batmanovy halucinace, přivozené Scarecrowem, které se můžou pyšnit různorodostí. A taky mě hra překvapila skvělým momentem, skoro u konce hry jak Batmana před vstupem do návštěvní místnosti před vchodem kontroluje jeden z Jokerových mužů a dívá se do seznamu se jmény, potom Batman prochází chodbou a kolem je několik Jokerových mužů, kteří na něho pokřikují, následuje rozhovor s Jokerem a výbuch bomby.

Hra mě bavila, vždyť nabízí perfektní technickou stránku, skvělou atmosféru, batmanovské vychytávky, skvěle zpracované souboje nablízko a svižné ovládání. Přesto nejsem nijak hodně nadšený. Ikdyž jsou některé momenty skvělé, tak celková náplň hry je pro mě tak nějak nemastná neslaná, nepotěší mě ani souboje s bossy, které mi připadají moc obyčejné a ničím oživující, to samé i u souboje s hlavním bossem.

Pro: Technická stránka, atmosféra, Batmanovy vychytávky, skvěle zpracované souboje nablízko, svižné ovládání (hráno na Xboxu 360, tím pádem na Xboxovém ovladači), několik skvělých momentů.

Proti: Náplň hry je (až na některé momenty) nemastná neslaná a nemastné neslané jsou i souboje s bossy.

+10 +11 −1

Dark Souls

  • X360 100
Dohráno 2014. Můj první kontakt se souls žánrem. Byl jsem udiven jak mě baví hra, která vám nic neřekne. Nevíte kam jit, kam sice můžete jit, ale nic tam nedokážete (jedna cesta s firelink shrine za kostlivcema, druhá za duchama). Poprvé jsem objevil kouzlo zkratek, úlevy jak dlouho cestu si ušetřím, nadšení po poražení bosse na padesátej pokus. Od té doby hraju v podstatě všechny souls hry, nejen od fromu a je to jeden z mých top žánrů. Např. V době psaní tohoto komentu jsem na pokraji psychických sil u posledních dvou bossů v Sekiru. Hře není co vytknout kromě horšího technického stavu, který bolela v některých pasážích hry.

Pro: Skvělý systém levelovani postavy, zbraní, zbroje za jednu měnu (duše), soubojový systém, jako vždy u fromsoft super design světa.

Proti: Ke hře jsem se dostal až o několik let později, takže grafika už nebyla nic moc, propady framů, hlavně v legendárním blightownu.

+10

Grand Theft Auto V

  • PC 80
  • PS4 80
  • X360 80
Ach GTA V, prostě klasika. Každý správný hráč aspoň jeden díl série Grand Theft Auto V hrál. No a není se čemu divit. Vždyť je to opravdu povedená a patří mezi nejznámější hry vůbec. Ale aby nebyla na Grand Theft Auto V samá chvála a už to tak je u většiny dílů, mě jako hráče příliš nezaujal příběh, příjde mi to stále dokola, ale jak jsem zmínil, to tak u této série od skvělých vývojářů Rockstar je. Jinak je to opravdu povedená hra, grafika, hratelnost, volnost, hrací doba, vedlejší úkoly, Easter Eggy, otevřený svět i online. Super! :)
GTA V se dá totiž hrát furt, ať už po splnění misí, tak i v online, kde máte různé módy a stále se tam něco přidává.
Rozhodně si zahrajte i Red Dead Redemption 2! Stejní vývojáři, opět skvělá práce (za mě lepší :D).

Pro: Grafika, otevřený svět, Easter eggy, online

Proti: Příběh

+10

Saints Row 2

  • PC 100
  • PS3 --
  • X360 --
  • XOne --
Saints Row 2 nevypadá vůbec špatně. PC verze je v základu sice problematická, ale popasoval jsem se s ní dobře. Gentlemen of the Row mod, speciální SweetFX, Improved Vehicles Mod, kvalitnější muzika. To je vše, co jsem si do hry dal. Na své stáří fakt obdivuhodný kousek. Ze značky se během dekády stal fenomén, co dávno narostl do neuvěřitelných rozměrů. K nestabilitě hry, nakupování oblečení, načtení pozice a cutscén, shození hry na lištu. To je popis specifických případů, kdy může dojít k proklamovanému padání a náhlému ukončení aplikace, ale rozhodně lze hrát mnoho hodin nerušeně. A řekl bych, že se mi to dost zlepšilo poté, co jsem dal kompatibilitu na Windows Vista.

První den hraní zprvu bezcílně jezdím po městě, seznamují se s tím světem, jak co funguje a vypadá. Objevuji mnohé vedlejší mise, kde je odměna 1000 dolarů, případně i desetinásobek uvedené sumy. To mě přivede k myšlence o vydělaném miliónu, aniž bych se vrhl na příběhovou kampaň. Ona to navíc byla fakt hodně chytlavá kratochvíle, ve čtyřkolce projíždět obchodním centrem vytyčenými checkpointy. Tak neustálým opakováním mého cíle dosaženo. Prostě jen pro ten pocit snadno vydělaných peněz a naučené trasy, kdy byla uplatněna ta nejefektivnější místa projetí. Takto jezdit bych chtěl i v reálu. Až potom následovalo to ostatní, co tu ukryté čeká k prozkoumání a zevrubnému využití.

Lhal bych, kdybych tvrdil, že na grafickém vzhledu nezáleží, je to víceméně to nejdůležitější u her obecně. To bychom je jinak nehráli. Jen v případě velkého stáří pak přimhouřím oči a odpustím hodně. To není případ Saints Row 2, který s mnou použitým SweetFX vypadá opravdu úchvatně. Byť nastaveny i barvy přes OSD monitoru, čímž se tím víc projevovala upravená vizuální stránka . Celé město tak rázem ožije. V základu vývojáři nezvládají u novějších her saturaci odstínů, pokaždé je tam nějaký mlžný opar určité barvy. Aby to bylo projasněné, nepotřebuji HDR efekty, ale vyvážené schéma, co nebude oplývat vybledlou, nevýraznou či příliš tmavou paletou. A právě proto vznikly ty neoficiální korekce vzhledu, ty při správném nastavení pak dopomáhají k vyhovujícímu vnímání propírané věci.

Překvapení mě potkalo, když osedlána loď. Rázem se úplně změnila perspektiva, s níž jsem dosud na hru pohlížel. Ono to vlastně jde vzít po vodě, zemi a vzduchu. Třpyt odrážejících se slunečních paprsků na hladině vody navozoval uspokojující pocit, stejně jako zrcadlový odraz panorama města. Síť nadjezdů, silnic, dálničních tahů a mostů. Poskládáno tak, že jde jezdit dokola. Je to odklonění nahuštěné dopravy nad město. Architektura staveb a jejich komplexnost tvoří vyspěle působící metropoli, v níž se snoubí několikero odlišných stylů. Radost pohledět. Hra je hodně v asijském duchu, vesměs různorodá etnika. Ačkoli já dal přednost typickému bělochovi. Postupně mu oblékl svršky ve fialové barvě, slušivou koženou bundu, výraznější řasy, stylovou obuv. Na hlavě měl svěží šátek.

Respekt se cení, neboť na něm záleží, kdy mi dá hra šanci pokračovat v příběhové linii. Chce to mít sklony k násilí, choutky na všelijaké činnosti, plnit vedlejší úkoly. Po nějaké době upřednostněn Prodejce s auty, co mi prodá, to mám trvale v garáži. A od něj získaná vozidla zvyšují můj styl, mající vliv na zvýšení úrovně respektu. Např. vozidlo za 8900 bodů stylu stojící kolem sto tisíc dolarů. Stačí jich nakoupit několikero kusů, jak vychází propočty, rázem se ten součet bodů promění ve vyšší úroveň prestižního respektu. Ten obecně neustále skáče za jakýmkoli způsobem zajímavě koncipovanou jízdu. Na HUDu je v horním rohu jeho ukazatel. Do levelu 99 se neustále znovu naplňuje a pokračuje dál, při překročení hranice je již zaplněn trvale. Zkompletování Aktivit odemkne možnost se dostat k misím.

Hra neumí oficiální cestou rozlišení 2560x1440, přičemž v době vydání širokoúhlé monitory už začínaly. Pravda, s nižším počtem pixelů. Abych docílil nativního zobrazení, posloužil mi k tomu určený editor. Je k dispozici na Steamu. Vše nalinkováno v diskuzi u hry na DH. Nevyplácí se mít jinak danou konfiguraci než popisuji. Stinnou stránkou by totiž bylo špatné vykreslování kompletního světa, jeho načítání za chodu, průhlednost textur. Dohlednost zvládá dostatečně navozovat pohled, kam jen mé oko pohlédne. Není tudíž důvod ke snižování viditelnosti, či k onomu nenačtení objektů daleko ode mě. Je to tak co nejblíže realitě. Střechy nejsou duté. Ano, tady mám snad poprvé dojem z prostorových budov se vším, co se s nimi pojí. Obcházím je, objíždím, vstupuji do nich, a stoupám na ně. Lepší splynutí s okolím dosud mé chabé znalosti z městských akcí neměly tu čest někde vidět. A fakt si tohoto aspektu cením.

Stěžejní příběhová linka je fakt podařená, dost se toho v sekvencích děje. Samotné dění těch úkolů nepostrádá originalitu a nápaditost. Dá se to plnit variabilními řešeními, výhoda otevřených světů v městské zástavbě. Obyčejné vyřizování účtů, pomsta, převzetí dominantního postavení, obrana mého území, infiltrace. A to se vzájemně prolíná lokacemi z postranních úkonů, například demoliční derby, čtyřkolka v Nob Hill a podobně. Osobně mi to vše přišlo velmi strhující a atmosférické. Zadávací body ke spuštění se neustále mění, objevují se opakovaně, přibývají další, odvislé od dosavadního průběhu. Jištěno je to svědomitě řešenými záchytnými body, pročež nečiní potíže po všech jít, zneškodnit je. Pakliže se to zkombinuje neomezeným střelivem, silnými a dobře zvolenými zbraněmi i lepší schopností míření, nepředstavuje kompletování příběhu jakoukoliv nesnázi, s níž bych si neporadil.

Nachází se tu výstavní supersporty. Poptávka po nich je napříč několika oblastmi, není snadné je najít. Mají tendence při detekování na radaru hned zmizet, usnadňuje to natřískaná garáž či koupě u obchodníka. Odměnou je vyřádění se na exotických kouscích, co do běžného provozu normálně nepatří. Takový Kombajn je extrémně pomalý, objemný, snadno se otře do protijedoucího auta, z nějž zůstane kostra zbavená karosérie. Rozmanitou škálou barev jde dosáhnout víceré variace stejného modelu, to učiněno u těch nejikoničtějších z nich. Otevírání dveří stylem nahoru se mi nikdy neomrzí, považuji toto řešení za nejpřínosnější pro celé odvětí miláčků na čtyřech kolech. A jak už to u propracovanějších záležitostí bývá, neodpustili si vývojáři ani tajné lokace. Z mola se vydám na zapomenutý ostrov, na němž je co pozorovat i kam lézt. Projít jej dolní a horní stranou, dostat se na něj i z mého úkrytu. Cestou k němu minout pozůstatky jiného, potopeného ostrova. Prostě dokonalost.

Pro: S modifikacemi naprosto v pohodě, skvělá a podmanivá hratelnost. Profesionální design.

Proti: Může padat, ale mnohdy se toho dá vyvarovat. Plynulost se trošku zadrhává, ale nijak to nevadí.

+10

Medal of Honor

  • X360 --
Hrána X-Box 360 verze.
Takže mám tuhle válečnou FPS pokořenou a myslím, že to nedopadlo nijak špatně. Kampaň není plná nápadů jako u série Call of Duty, přecejen se to celé hraje svižně.

Hratelnost není vůbec špatná, jen je klidnější než u CoD. Mise nejsou příliš rozmanité a prostředí je sice pěkné, ale celou hru je to to samé (město, plánina, zasněžené hory). Jednotlivé mise zahrnujou válečné vřavy, i stealth. Myslim, že v obou je to v porovnání s konkurentem Call of Duty série dost slabé. Válečné vřavy nejsou ale pořádné vřavy. Ať už začátek mise ukazuje, že těch spojeneckých vojáků je na bojišti mnoho, stejně když se hráč posune dál v misi, zůstanou s ním jenom maximálně tři vojáci. Tak je to i s misema za další postavu, zvanou Rabbit. Ovšem za tohoto vojáka to tak neplatí pořád. V poslední misi za něho je to teprv adrenalin a hlavně závěr mise, kdy ještě s druhým vojákem (který je vlastně jediný s kým hlavní postava bude procházet misi) skočí do mlhy a následně dopadne na skály. Takže je i několik dobrých misí, ale hlavně tu převažujou mise průměrné. Ať už je ale mise průměrná nebo nadprůměrná, hraje se to dobře. Řekl bych, že to nejlepší co dokážou mise v Medal of Honor nabídnout, jsou mise s Dustym. Odstřelování na kilometr nebo tajné procházení městem plným nepřátel je příjemné oživení, oproti klasické průměrné akci, kterou nabízí většina ostatních misí. Ještě se zmíním o obrovské součásti mnoha her. A tím jsou skripty. Tady jsou skripty a nejsou vůbec špatné, ale je jich podle mě příliš málo.

Co se týče grafiky, tak ta je v pohodě. Nevadila mi, i když bych ji na dnešní dobu zařadil asi do průměru. Efekty jsou ovšem slabší. Když si vezmu výbuch granátu nebo třeba hlína odlétající od kol jedoucího auta, je to nic moc. Hlavně teda ten výbuch granátu.

Medal of Honor bych na závěr schrnul jako lehce nadprůměrnou střilečku. Nejdříve je to jen průměrná akce, ke konci se to ale začne rozjíždět. Bohužel tahle hra končí příliš brzo. A nevyužitý potenciál hlavně v tajných misích s Dustym je na místě. Medal of Honor byl konkurentem série Call of Duty, ale všem dílum z této skvělé série (teda aspoň těm co sem hrál), nesahá MoH ani po kotníky.

Pro: Svižná hratelnost, mise s Dustym, několik dobrých misí.

Proti: Mise z většiny nabídnou průměrnou akci, málo skriptů, příliš krátké, efekty.

+9

The Walking Dead: Season Two - Episode 2: A House Divided

  • X360 --
Jakožto fanouška seriálových baletících zhniláků od AMC ( hlavně první 3 série ) jsem nutně musel jednou sáhnout i po herním zpracování s podařeným komiksovým lookem Vývojáři postavili příběh na dialozích a vztahových linkách mezi postavami, což se na první pohled zdá jako super nápad, kdyby toho žvatlání nebylo už příliš a nestávalo se otravným - pokud musíte neustále poslouchat postavu jak si mele svou a nemůžete již jednou slyšený dialog vynechat a přeskočit hned na začátku - to mě fakt neskutečně sralo v první sezóně, ale plejerovi nakonec nezbývá nic jiného, než se s tím smířit.

Nová série je postavení na pokračování osudů Clementine, která trochu odrostlejší, putuje světem Chodců, dostane se k nové skupině přeživších a řeší se nové vztahy a situace. Co je velkým kladem je to, že zmizely místy nekonečné, opakující se rozhovory, předměty po jednom odkrytí většinou nemusíte znovu procházet a celkový pocit z hraní je daleko přimočařejší., rozhodně palec vývojářům, nahoru.

Druhá epizoda vyžene skupinu z aktuálního útočiště a přeživší se po střetnutích dostanou do areálu lyžařského sřediska s hotelem, kde kupodivu funguje spousta věci a na Clementine čeká jedno překvapení z minulosti. Společně s ostaními budou čelit novým hrozbám v podobě konkurenční tlupy - uvidíme co bude dál - 80 %
+8

Magna Carta II

  • X360 55
Má pomalá cesta po X360 exkluzivních JRPG pokračuje, tentokrát s korejským titulem Magna Carta 2. Číslovka v názvu napovídá, že nejde o první titul v sérii, kterou na západě beztak téměř nikdo nezná a vydavatel s ní ani neměl asi velké plány, neboť krabice dnes seženete za dost vysoké ceny a na zpětnou kompatibilitu v digitální podobě můžete zapomenout. S vývojářským studiem se následně stalo kdo ví co a značka Magna Carta upadla v zapomnění.

Hra to však byla poměrně ambiciózní, řekl bych, jen na ni vývojáři buď neměli peníze a nebo zapomněli vymyslet, co v tom rozlehlém světě vlastně bude hráč dělat. Výsledek je, řekněme, MMOidní single-player RPG, kde chodíte od vykřičníku k vykřičníků rozlehlými pláněmi a krom vyblitých odstínů hnědé a šedé, jak bylo v době vzniku moderní, nevidíte vůbec nic interaktivního ani zajímavého na pohled. Samozřejmě každých pár kroků vás čeká nepřítel, přičemž i všechny hlavní a vedlejší úkoly jsou jen o zabíjení. A když nejsou o zabíjení, tak jsou o osvobození zajatců nebo nalezení určitých předmětů, nicméně tyhle úkoly splníte taky jen tak, že někoho zabijete. Hra ojediněle nabídne i nějaké mini-hry, které jsou také často o zabíjení. Nepochopitelné pak je, že všude rostou kytky nebo houby, ale abyste je mohli utrhnout, tak musíte mít aktivní úkol s nimi spojený, neb se při obyčejném trhání kytky také spouští otravná mini-hra. Budiž, tak je to prostě "dungeon crawler", dejme tomu. A je zábavný?

Nevím. Po 40 hodinách strávených bojem jsem se nedokázal rozhodnout, zda je soubojový systém dobrý, či nikoliv. Funguje poměrně zajímavě. V momentě, kdy vyčerpáte staminu a vejdete do overdrive módu je nutné provést speciální útok a následně přejít na ovládání jiného společníka, s kterým je potřeba udělat to samé, přičemž přechod na třetího společníka vám staminu vyresetuje a můžete tak pokračovat ve válečné vřavě bez přestávky. Pokud se vám to nepodaří, tak se postava dostane do overheat módu a není tak schopna útoku ani obrany. Nutno uznat, že pokud se vám daří, tak je vše příjemně svižné, na druhou stranu těch soubojů je tak velké množství, že to není zábavné dělat neustále dokola. Vrcholem pak je, že nepřátelé škálují spolu s vámi, tudíž ani nemáte pocit, že byste byli v průběhu hry lepší. Zmíněné velké množství nepřátel a nekonečné špihlání každého protivníka se pak násobí v poslední kapitole a je to jednoduše úmorné...

Nezachrání to ani početné boss fighty, na které většinou platí stejná taktika, a to vybavit svou postavu sekerou a provést tzv. armor break útok. Následně už bosse mydlíte co to jde. Pokud tahle taktika nefunguje, tak je nutné se prostě neustále léčit a čekat, až se vám nabijí speciální útoky. Tvůrci pak tuhle designerskou zoufalost završí tím, že proti některým bossům bojujete hned několikrát, jen v silnější podobě. Přijde mi, že se mohly mnohem víc využívat různá zaměření šestice hlavních postav a vhodně kombinovat jejich elementy, což se však prakticky neděje. Jediné, s čím vás tvůrci nechají se trochu vyhrát, jsou úpravy zbraní, kterým můžete vylepšovat statistiky pomocí různých gemů.

Když jsme u postav, tak ty jsou zoufale nudné. Hlavní hrdina je klasicky naivní a protivný idiot, doprovází jej rozmazlený fracek s božským komplexem, moudrý válečník, který je zároveň nejstarší postavou, tsundere slečna vypadající jako dítě a samozřejmě vůdčí ženská postava v podobě princezny, která je opět naprosto neutrální aby byla sympatická všem. Šestici pak uzavírá jediná dobrá postava jménem Celestine, která je dětinská členka lesních lidí, respektive nějakou zdejší alternativou elfů. Ta občas zaperlí nějakou vtipnou poznámkou, jinak je to však otřesná nuda plná klišé a nepřirozeně působících dialogů. Celestine je mimochodem 12 let, ale vypadá jako z pánského časopisu. Tvůrci to vysvětlují tak, že 12 let je u její rasy dospělý věk, neb se dožijí přibližně 40. Nemám slov... Ocenit však musím solidní a hlavně úplný anglický dabing. Naopak ani špetka snahy nejde vidět u příběhu jako takového, neboť jde o klasický střet dvou ideologii a s tím spojený zánik světa jak ho známe.

Jak jsem již zmínil, celou hru provází vyblité odstíny hnědé, šedé a zelené. Grafická stránka je i na dobu vzniku dost slabá a rozlehlým krajinám chybí jakýkoliv smysl pro detail. Vše se však mění u samotných postava a jejich design je vlastně dost dobrý a netradiční, ač je škoda, že se jejich oblečení nemění dle toho, co mají zrovna vybaveno. Stejně tak některá města a interiéry je i přes slabší detaily radost procházet, neb jim nápady nechybí. Grafické nedostatky ale vynahradí alespoň pěkný hudební doprovod.

Magna Carta 2 je vesměs průměrná hra, která krom soubojů nemá prakticky čím zaujmout. Jednotlivé úkoly nejsou moc variabilní, hra i přes svou rozlehlost působí prázdně a bez nápadů a generický příběh s plytkými postavami to nevynahradí. Poslední kapitola pak svou utahaností celé dílo sráží ještě o pořádný kus dolů a ve výsledku zbývá snad jen dobová exkurze do světa korejské single-player hry, neb k těm se člověk zrovna často nedostane. Pokud o tohle zrovna nestojíte, tak si běžte raději zahrát Kingdoms of Amalur: Reckoning. V rámci MMOidních singl RPG uděláte lépe. A nebo ještě líp, sáhněte po Xenoblade Chronicles X, nic lepšího pro sebe uděláte nemůžete.

Pro: Zajímavý design postav, měst a interiérů, neobvyklý souboják, hudba

Proti: Nudné postavy a generický příběh, prázdný svět, úkoly bez nápadů, příliš moc soubojů

+8

The Walking Dead: Season Two - Episode 4: Amid the Ruins

  • X360 --
Jakožto fanouška seriálových baletících zhniláků od AMC ( hlavně první 3 série ) jsem nutně musel jednou sáhnout i po herním zpracování s podařeným komiksovým lookem Vývojáři postavili příběh na dialozích a vztahových linkách mezi postavami, což se na první pohled zdá jako super nápad, kdyby toho žvatlání nebylo už příliš a nestávalo se otravným - pokud musíte neustále poslouchat postavu jak si mele svou a nemůžete již jednou slyšený dialog vynechat a přeskočit hned na začátku - to mě fakt neskutečně sralo v první sezóně, ale plejerovi nakonec nezbývá nic jiného, než se s tím smířit.

Nová série je postavení na pokračování osudů Clementine, která trochu odrostlejší, putuje světem Chodců, dostane se k nové skupině přeživších a řeší se nové vztahy a situace. Co je velkým kladem je to, že zmizely místy nekonečné, opakující se rozhovory, předměty po jednom odkrytí většinou nemusíte znovu procházet a celkový pocit z hraní je daleko přimočařejší., rozhodně palec vývojářům, nahoru.

Čtvrtá epizoda začíná úprkem z Carverovy komunity a následným blouděním a hledáním zbytku grupy. Tentokrát se hráč aktivně do děje moc nezapojí, Clementine chodí od jednoho k druhému, akce pomálu, za mě zatím rozhodně nejslabší epizoda této druhé série, hurá ná finále, které to doufám pořádně rozčísne - 70 %
+7

Grease Dance

  • X360 --
Grease Dancing je klasická taneční hra s písněmi ze slavného filmu Pomáda. V jednom až dvou hráčích můžete tedy tančit na slavné hity jako Grease Lighting, Summer Nights nebo Born to Hand Jive. Hra nabízí písně podle tří obtížností, kdy pouze písnička Grease se dá najít ve dvou verzích obtížnosti.
Většina písní je skvělá a pohyby pochopíte, pokud znáte film tak oceníte, že některé šílené pohyby (Born to Hand Jive) opravdu vzali tvůrci hry z filmu. Nicméně u některých zejména těžších písní jsou ve hře pohyby, které zcela nevíte jak by hra měla snímat a často se stane, že daný pohyb uděláte ale hra vám ho z nějakého důvodu neuzná.
Ve hře na obrazovce vidíte známé postavy z filmu - Dannyho, Sandy ale i Lea a jiné méně známé postavy. Nemůžete si je ale vybrat, každá píseň má své protagonisty vybrané.
Ve hře je i karaoke mod, na který potřebujete mikrofon, nebo různé výzvy.
Celkově je to klasická casual hra ponořená do světa Pomády.

Pro: Písně a postavy, které známe,

Proti: Občas hloupé pohyby, které kamera nesnímá zcela dobře

+6

Epic Mickey 2: The Power of Two

  • PC 60
  • X360 65
když jsem byl ještě malý capart, vždycky se mně Epic Mickey 2 náramně líbilo ,ovšem teď začínám chápat že o takový zázrak zase nešlo, příběh je oproti jedničce velmi slabý a s neposlušnou kamerou jsou pořád problémy. také nechápu proč ve hře není Mickeyjunk Mountain nebo Tomorrow City (což byly mé oblíbené lokace z předchozího dílu) Bossové jsou také poněkud lehcí a snadno zapomenutelní. Grafika této hry je však hezká ,což musím ocenit a také je tu režim pro dva (ale jen na konzolové verze). Takže musím říct že i když má tahle hra mnoho chyb a nedostatků, tak se stále jedná o slušnou (i když krátkou) zábavu :)

Pro: pěkné lokace, režim pro dva, grafika hry

Proti: délka hry, slabý příběh, špatná kamera, nefunkčnost osvaldového AI.

+5

Max Payne 3

  • X360 80
Nie je to vôbec zlé, ale ani náhodou to nemá atmošku prvých dvoch dielov. Tie boli temné, hnusné, depresívne, pesimistické, brutálne noir a miestami dokonca až hororové (hlavne jednotka). Tu nič z toho nie je a dostávame klasickú akčnú hru v modernom kabátiku s cool video strihmi a efektami. Pravdaže, tento posun je legitímny a tvorcovia nemali žiadnu povinnosť nadväzovať na štýl predchodcov. Ale aj tak ma to trochu zamrzelo.

Zaujímavým paradoxom je, že som si kvôli trojke Maxa Payna dobehol prvé dve hry, aby som v príbehu netápal, ale v skutočnosti na ne trojka vôbec nenadväzuje a bez problémov ju zvládnete aj bez nich (napríklad taká Mona Sax je tu spomenutá akurát v jedinej vete, ak som správne zachytil).

To ale, samozrejme, neznamená, že by Max Payne 3 bol zlou hrou a pokiaľ hľadáte v rámci možností priamočiaru akčnú oddychovku, ktorá ale nie je úplne blbá a miestami dokáže trochu potrápiť, tak je to ideálna voľba. Príbeh síce nepatrí k nejakým originálnym výtvorom, ale nič nekazí a Payne je stále drsňák. Akurát ku koncu sa hra už trochu ťahá, keďže je to stále len „choď tam a vystrieľaj všetko, čo sa hýbe“. Prijal by som aj kratšie cutscény.

Pro: grafika, akcia, hlavný hrdina, príbeh

Proti: ku koncu je to už trochu nudné, odklon od atmosféry prvých dvoch dielov nemusí sadnúť každému

+5

Saints Row

  • X360 65
Po Saints Row 2022 se mi naskytla příležitost si zahrát původní Saints Row z roku 2006, jsem celkem dost rád, že jsem si zahrál úplně první díl. Je celkem dost ostuda co předvedly tvůrci v roce 2022 a jak je hra z roku 2006 propracovanější v mnoha směrech. Proto si nemohu odpustit v textu přímé srovnání, obou her. Saints Row 2022 je reboot série a jeho účelem bylo nakopnout znovu tu sérii, s tím že tvůrci by vzali to, co se jim dříve vyvedlo a hráčům líbilo. Žel v přímém srovnání zaostává, více v samotném textu.

Příběh Saints Row 1 není k zahození a je celkem i na zamyšlení jak se některé události krásně proplétají jako celek. Což mě opravdu překvapilo a věřím, že v roce 2006 to celkem bylo boom. Oproti 2022 se jedná o ráj doslova ráj. Už jen první postava Julius má větší charisma, než ty ubožáci z rebootu a to doslova. Stačilo mu jen prohodit pár dialogu, a stal se zajímavějším než snad všechny postavy z 2022 a to bez přehánění. Ta postava nejen že má výborný dabing, ale má dost velikou hloubku, které ovlivňují budoucnost „Saints“ gangu jako takového. Ono upřímně, bych asi mohl pochválit každou postavu v tomhle díle, protože mají určitou osobnost, nejedná se o lejno postav jako ve 2022. Na rok 2006 je překvapující, jak je hra diverzní. Přesto vůbec to na ničem nevadí, protože jsou jednoduše napsány normálně a stejně i tak jejich dialogy jsou naprosto v pořádku a nepřišly mi cringe. Hlavní postava tu oproti budoucích dílu nepromluví, a né že by to nějak vadilo. Většina postav na to narážejí a dělají si z toho prdel což je mi sympatické, neznám důvod proč se tvůrci tak rozhodli. Možná Keith David byl moc drahej, tak to odnesl hlavní hrdina.

I když jsem si hru zezačátku dost užíval, tak první nemilé překvapení bylo, že musím dělat aktivity, abych si naplnil ukazatel respektu, a pak zase mohl jít na misi. V praxi to znamená, že musíte udělat třeba jednu aktivitu kompletně a z toho získáte 4 úrovně respektu a pak teprve můžete udělat třeba 4 hlavní mise a takhle se to opakuje, což není promyšlené. V nějaké misi jsem musel ubránit svoje postavení před nepřáteli. Na další misi jsem ukradl Truck, který převáží auta a ten odvezl. Šel jsem hned na další a zjistil jsem, že budu závodit, ale závod to nebude normální, protože ty auta co jsem převážel, byli sabotovány a dokážou vybuchovat, takže jsem několik nepřátel odbouchnul. Mělo to působit tak že se jedná o normální závod a že se jedná o nehodu. Celkový design misí opravdu není marný, na rok 2006 je inspirace GTA očividná ale mise mě bavily. Ke konci mě ale zklamalo, že se mi žádné neodemykají a to proto, že jsem nepřátelům nezabral pevnosti a těch jsem měl několik a hráč musí pak opět grindit aktivity a to není už moc zábavné, když už jste na konci a musíte si opět budovat respekt. Většina her má „pevnosti“, tábory“ jako vedlejší celek a je to prostě taková výplň. Tady to bohužel výplň není, prostě musíte zabít všechny nepřátele v lokaci a boom, máte část území gangu. Bohužel jsou hlavní a nemile mě to překvapilo, protože jsou strašně stereotypní, je sice pravda že odemykají větší přínos peněz, ale je to prostě věc aby měl hráč co dělat v otevřeném světě jak je v dnešní době zvykem.

Herní svět a jeho propracovanost/detaily jak je živý je, na jinačí úrovni než ve 2022 jakože opravdu bez prdele. Civilista s novinami jde po ulici a čte si. Naproti němu je bezdomovec na lavičce. O krok dále se hádá prostitutka s gangsterem, na což jí zabije a pak přijedou, policajti což jsem byl překvapený. Neuvěřitelné co dokázali dříve, člověk by čekal, že tvůrci se v roce 2022 posunou a neposunuly. Svět je živější a není to jediná věc, kterou bych mohl pochválit. Co takhle jít do Strip Clubu nebo do interiéru baráku bez loadingu? Prostě neskutečné co dokázali dříve a ještě k tomu na xboxu 360. Proto jsem se při hraní hry často divil, jak tvůrci kteří mají k dispozici moderní technologie a mnohem výkonnější konzole, to mohou udělat v horším provedení.

Hratelnost hry mě neurazila a pocit ze střelby tam byl. Výběr zbraní není moc veliký a dělení zásobníku, byla jako osina v prdeli, ale celkově hratelnost nebyla špatná. Chyběli mi upgrady za peníze, které už mají budoucí díly jako větší výdrž sprintu atp. Aktivity nejsou úplně propracované, i když jich je nespočet a každý si nejspíš najde něco, aby plnil respekt a mohl pokračovat v hlavním příběhu. Jak už jsem zmínil, aktivity nejsou úplně propracované, ale ještě hůře jsou, dost stereotypní a občas nefunkční což další díly už postupně napravily. Pro příklad uvedu Insurance Fraud tuto aktivitu mám hodně rád, zkrátka bavila mě vždycky. V tomhle díle mě ale moc nebavila, princip je jednoduchý, skočit před jedoucí auto a napáchat co největší škodu. Když ale žádný auta nejezdí nebo vás ignorují tak to moc zábavné není, chodit po prázdné silnici a čekat až něco projede. Saints Row 2022 tuhle aktivitu dělá dobře a celkem mě tam i bavila. Tady jsem tu aktivitu ignoroval a dělal raději Escort aktivitu. Kde jezdíte autem s prostitukou vzadu a nabíráte klienty, kteří chtějí něco víc. Prostitutka a Klient si padnou do oka a dělají tam čuňačinky. Novináři a okolí jsou proti vám, vy jako nejlepší řidič pod sluncem je musíte setřást nebo dělat speciální požadavky aby si to dva ještě více užily a to mě bavilo, protože jízdný model nebyl nejhorší a mělo to opravdu šťavnaté dialogy.

Vlastní úprava postavy je značně omezená oproti budoucím dílu, nemůžete si zvolit ženu, hlavní postava nemluví a zkrátka jak si postavu přizpůsobit je opravdu málo a je rozhodně nejslabší z celé série i když pochopitelné když se jedná o první díl. Vylepšování aut a jejich úprava byla celkem bohatá. Vozidla jdou zakoupit, i když to trochu postrádá smysl. Můžete si dokonce i kupovat Hamburgery u Freckle Bitch nebo si dokoupit jídlo v obchodě, a po té si libovolně uzdravit postavu. Hra ale má automatickou regeneraci života a moc jsem to nevyužíval a proto chápu, proč se od toho upustilo v dalších dílech.

Celkově jsem byl překvapený jak Saints Row 1 z roku 2006 dělá věci lépe než reboot z roku 2022. Živost světa, Hratelnost, postavy, příběh, dialogy, opravdu se najde dost věcí. Saints Row 1 mi lehce připomíná, prototyp pro další díly, jestli to uspěje nebo ne když existovala série GTA. Příběh je sice roztříštěný na gangy kde plníte určité mise, ale jako celek má spoustu detailu. Po dohrání hry si člověk uvědomí, jak moc si scénárista s tím vyhrál. Bohužel né všechno je naprosto ideální a velký grind a stereotypnost sráží hru dolu. Kdyby vyšel remaster který by odstranil grindování, přidal větší úpravu postavy, předělal aktivity či vylepšil, tak tu máme jedno z nejlepších Saints Row protože ten základ je opravdu dobrý, ale většina mi přišla jako takový prototyp pro další díl.

Saints Row 2006 nám nikdo nesebere, a pokud udělají jednou remaster/remake tak doufám, že to bude uděláno řádně, ta hra má stále potenciál a ty nedostatky by šly předělat.

Pro: Dialogy, Příběh ( jako celek) Postavy, Hratelnost, Design gangu

Proti: Grind, Stereotyp, Propracovanost aktivit, Rozdělení zásobníku na určitý typ zbraně

+4 +10 −6

Forza Horizon

  • X360 100
  • XOne 95
  • XboxX/S 90
Za mňa najlepšia hra pre xbox360, najlepšia závodná hra roku 2012 naprieč platformami a aj v 2023 skvelá závodná hra.
Hra má skvelé závody, hrateľnosť a pokojne som v nej schopný hodiny len tak jazdiť a užívať si skvelú atmosféru.

Pro: super arkadovo-mierne simulačný model jazdy, atmosféra, striedanie dňa a noci, hudba, zvuky, autá, grafika, prostredie

Proti: asi nič, snáď len že je iba pre xbox

+2 +3 −1