Nejlépe hodnocené komentáře

Na první PlayStation existuje řada skvělých horrorů. Několik jsem jich kdysi dohrál (např. Resident Evil 2, Alone in the Dark 4) a spoustu dalších minimálně vyzkoušel. Ale opravdový strach jsem zažil pouze u jediné hry. Silent Hill. Vzpomínám si, že jsem některé pasáže odmítal hrát, pokud byla tma a já byl v pokoji sám. A dodnes mi při vyslovení toho jména přeběhne lehký mráz po zádech.

První Silent Hill sází především na fantastickou atmosféru. To, že kvůli nedostatečnému výkonu PSX, se tvůrci rozhodli celé město zahalit do neproniknutelné mlhy, se ukázalo jako skvělý nápad. Ten ovšem ještě umocnili tím, že hned zkraje se rozhodli hráči dát další důležitou proprietu. A sice rádio, které začne praskat, kdykoliv je nablízku nějaká ta příšera. V konečném důsledku tak Harry Mason zvolna kráčí mlhou, z kapsy se ozývá strašidelné praskání, někde v blízkosti lze slyšet pleskání křídel či vrčení a hráč napjatě očekává, z které strany se na něj něco přiřítí. Stále ještě se mi vybavuje scéna, kdy jsem při podobném výjevu vyprázdnil do siluety v mlze celý zásobník a když rádio nepřestávalo praskat, rozhodl jsem se jít blíž, abych zjistil, že jsem důkladně zneškodnil hydrant.

A když už si hráč na mlhu trošku zvykne a začne si říkat, že ta hra zase až tak děsivá není, ozve se siréna. V tu chvíli se celé město změní ve svou ještě děsivější verzi, takže když po nějaké době vše zase obklopí mlha, hráč ji málem přivítá s úlevou. S touto proměnou souvisí i okamžik, kdy jsem se ve hře skutečně bál. Odehrálo se to v nemocnici a já měl prošlá všechna patra a nevěděl jsem, kam dál. Tak jsem vlezl do výtahu, který měl do té doby jen tři tlačítka. Jenže v tu chvíli se tam objevilo další. Tak jsem ho s obavami zmáčknul. A v ten moment se ozvaly sirény. Ačkoliv mi v té době bylo jen něco málo přes dvacet, malém jsem dostal infarkt.

Skvělou atmosféru má i místní škola. Na chodbách narazíte na jakési dětské duchy, ze tříd je občas možno zaslechnout i jakýsi hluk, ovšem po otevření dveří jsou třídy prázdné. A ukrývá se tu i nejzáludnější hádanka celé hry. Legendární hádanka s piánem. Jelikož jsem hrál hru někdy v roce 2004 a neměl jsem k dispozici internet, zaseknul jsem se na ní asi na týden. Bože, vždyť já už ji znal celou nazpaměť a stále jsem na to nemohl přijít. A dodnes si vzpomínám, že jsem šel tenkrát v Olomouci, kde jsem tehdy pracoval, po náměstí a paradoxně před komunistickým orlojem mě osvítil duch svatý a mě najednou napadlo řešení. Už ani nevím, kam jsem tenkrát šel. Pamatuju si jen, že jsem se otočil na místě a letěl domů vyzkoušet, jestli je má teorie správná. Takhle skvělý pocit jsem snad už nikdy po vyřešení hádanky nezažil.

Silent Hill jsem od té doby dohrál ještě třikrát, ale musím se přiznat, že příběh jsem zcela nepochopil. Na druhou stranu mi to nikdy nijak zvlášť nevadilo. Jistá dávka mystična a tajemna k této hře bezesporu patří, takže asi není zcela záhodno všechno hráči pěkně polopatě vysvětlit.

Co se týče technického zpracování, četl jsem na něj (obzvláště na grafiku) v ostatních komentářích dost kritiky. Grafika je z dnešního pohledu sice již dost zastaralá a kdybych si Silent Hill pustil dnes, asi by se mi první hodinu moc nelíbil. Pak by ovšem převážil faktor nostalgie a já bych se po další hodině divil tomu, co se mi na tom nezdálo. Vždyť takhle ta hra vypadala vždycky. A po další hodině bych si už spokojeně vrněl, protože tohle je přece ten pravý Silent Hill. Ovládání zde bylo skoro ve všech komentářích popsáno jako krkolomné a ne zcela přívětivé. Ani s tím nemůžu souhlasit, protože takhle toporné byly v té době skoro všechny survival horrory a pokud jste v nich strávili mnoho desítek hodin, po pár minutách máte hru v ruce a ovládání vám případne tak nějak standardně (leč zastarale) uzpůsobené.

Omlouvám se za delší komentář, ale první Silent Hill patří mezi mé nejoblíbenější hry vůbec a z jeho prvního dohrání mám více silných zážitků, než z jakékoliv jiné hry.

Každopádně pokud někdy budete mít možnost si tuto hru zahrát, doporučuji na původním PlayStationu bez jakékoliv možnosti quicksave a quickload. Věřte, že to atmosféru téhle skvělé hry ještě o nějaký ten stupínek posune.