Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

« Předchozí Následující »

The World Ends with You

  • DS 85
Dneska na Switch vychází hra s názvem The World Ends with You: Final Remix, těžko se tedy naskytne lepší příležitost zkusit majitele Switche přesvědčit, proč by se o ni mohli začít zajímat. Producent hry Tetsuya Nomura se nedávno nechal slyšet, že by moc rád udělal pokračování, ale jaksi mu k tomu schází požehnání korporátu, takže se Final Remix musí pořádně prodávat. O čemž mám teda svoje pochybnosti, ale určitě bych se nezlobil, kdyby se to nakonec vydařilo.

Ale popořadě. Příběh hry se odehrává v Tokiu, konkrétně v čtvrti Šibuja, tokijském středu nočního života a nejmodernějších trendů. Vaším průvodcem Šibujou je Neku Sakuraba, který se probouzí ve světě, který se sice podobá tomu, co zná, ale ne tak úplně. A Neku je tak trochu sobecký kretén, který se chtě nechtě bude muset naučit spolupracovat s ostatními. Však to znáte. Nechci příliš spoilerovat, ale ačkoliv je příběh vlastně dost jednoduchý, svět, ve kterém se odehrává, je tak akorát zvláštní, aby navnadil, ale neodradil svou divností, najdete v něm spoustu zajímavých postav, ke kterým je těžké nevytvořit si sympatie, pokud nejste úplně alergičtí na teenagery, a dojde i na nějaké ty nečekané a emotivní zvraty. Svou roli plní a k dalšímu hraní motivuje dostatečně.

Nejunikátnějším prvkem hry jsou souboje. Když jsem přemýšlel, k čemu bych soubojový systém přirovnal, napadl mě jeden mírně trhlý příměr – je to jako Brothers: A Tale of Two Sons, ale kdyby Brothers nebyla rozvážná plošinovka, ale frenetická akce. Vysvětlit základy soubojů jsem se pokusil už v popisku, ale nejjednodušší bude podívat se na video. A ano, postavy ovládáte obě zároveň a sdílí jeden healthbar. Jestli vám to připadá jako nemožné, tak ano, máte pravdu. A je to ohromná zábava. Souboje jsou chaotické, komplexní, ale zároveň intuitivní a po počátečním šoku nebudete chtít měnit. Hra navíc neustále překvapuje novými typy nepřátel, které završuje nápaditými bossfighty, naplno využívajícími obou displejů Nintenda DS. Dostupných útoků alias odznaků je taktéž hromada a od jednoduchých čar se dostanete až ke kreslení geometrických obrazců. Pokud se chcete hodně ztrapnit v autobuse, můžete dokonce používat i odznaky, které se aktivují řvaním do mikrofonu! Odznaků můžete najednou použít jen několik a je nutné najít tu správnou rovnováhu mezi těmi složitými silnými a jednoduchými slabými, jinak v soubojích rychle pohoříte.

Co je na hře ohromně sympatické, je to, že zcela vyhoví hardcore i normálním hráčům. Pokud chcete jen projít příběh a dost, nehází vám žádné klacky pod nohy, libovolně vás nechá snížit obtížnost a za takových 15 hodin máte hotovo. Pokud ji ale chcete vyždímat dosucha, po dohrání se vám odemkne volná hra, kde se můžete naplno vydovádět a posbírat všechny odznaky, naexpit maximální level, ulovit všechen Noise, posbírat všechny „tajné zprávy“, dále osvětlující příběhové pozadí hry a najít všechny tajné bossfighty. Tam se teprv rozjedou ty pravé minmax orgie plné pojmů jako optimalizace a evoluce odznaků, delevelování, či chain battles, kterých si můžete užít klidně desítky hodin, než všechno vysbíráte a odemknete.

Zcela zásadním prvkem hry je její styl, kterým je prodchnutá od hlavy až k patě. Šibuja neslouží pouze jako příběhové pozadí, ale točí se kolem ní úplně všechno. Například místo výbavy vám slouží módní oblečení různých značek (jste koneckonců v módní metropoli Japonska, že). Tyhle značky mají v různých částech Šibuji různou popularitu, což vám při jejich nošení dává bonusy v boji. Popularitu značek můžete navíc ovlivňovat tak, že v bojích budete používat jejich odznaky a propagovat ji tak. To je jeden příklad, našlo by se jich víc, ale neslušelo by se v komentáři prozradit úplně všechno. K unikátnosti přispívá i silně stylizovaná grafika, řízlá komiksy a grafitti a NAPROSTO VYNIKAJÍCÍ soundtrack, který je důkazem, že víc her potřebuje soundtracky s vokály.

TWEWY by se dalo by se popsat hodně adjektivy, ale ani jedno z nich nebude „tuctové“. Bohužel v některých aspektech je natolik netuctové, že převést ho z NDS na další platformy a tedy k širšímu publiku bylo a je bez razantních změn nemožné. Tím trpěla už mobilní verze, Solo Remix a stejně tak podle recenzí trpí Switch verze, Final Remix. Dotykové ovládání Nekuho sice zůstává, ale role partnera byla v obou verzích výrazně zredukována a stává se z nich v podstatě jen další odznak v hráčově arzenálu, čímž souboje podstatně ztrácejí na svém náboji a odnesete si z nich dost jiný zážitek. Pokud ale nemáte možnost zahrát si TWEWY tak, jak to bylo zamýšlené, i tak nesáhnete s remixy vedle. Bez zkušeností s původní verzí si možná ani neuvědomíte, že by vám něco chybělo, protože i mimo originálních soubojů toho hra nabízí víc než dost.
+15+15 / 0

Nine Hours, Nine Persons, Nine Doors

  • DS 80
Nine Hours, Nine Persons, Nine Doors je přesně ten typ adventury, který mám v oblibě. Koncept "exit room" je tu přenesen do prostoru velké zaoceáncké lodi, máme zde záhadu, proč bylo uneseno devět osob a přemístěno do této lodi, a také, kdo to provedl a jaká byla jeho motivace.

Pokud se koncept tvůrcům z Chunsoftu povedl, tak ani obsah a forma nepokulhávají. Prakticky jde o ideální provedení vizuální novely, jelikož zde máme přímo oddělené části hratelnosti. Za prvé hádanky, aneb přímé řešení jak se dostat z nějaké místnosti (viz název titulu). Obvykle jsou zábavné a někdy představují i trochu větší výzvu. Jde o ideální přestávku mezi čtením dialogů a příběhu. A tím se dostáváme ke druhé složce hry, seznamováním se s postavy a rozmotáváním mystéria zahalující důvod tohoto "testu", nebo co to vůbec je. Devět osob neví proč tu jsou, nebo si nemohou být jisti, zda třeba ostatní nejsou spolčení proti němu samému. Paranoia a napjaté vztahy tu jsou vykresleny na jedničku, a právě interakce mezi devítkou postav, kdy se tvoří přátelství i nepřátelství, roste důvěra i nedůvěra, jsou tím nejlepším na 999. Kotaro Uchikoshi, tvůrce hry, je mistr v oblasti napínavých detektivek a zvratů v příběhu, a ukázal to již ve svých předchozích dílech (doporučuji výborné Ever 17). A pak tu máme poslední složku hry, a to stromový vývoj událostí a tedy dopad vlastních rozhodnutí na konec hry. U Nine Hours, Nine Persons, Nine Doors to není nijak kosmetická vlastnost, ale zcela zásadní ve smyslu nadcházejících událostí a jednoho z možných závěrů. Rozsah naštěstí není nijak velký (přibližně dohrání trvá ne náhodou také devět hodin), takže vícero průchodů je smysluplné.

Tvůrci vytěžili myslím maximum, obsah je napínavý a udrží hráče v pozornosti a technická stránka je na poměry NDS i mimo něj (hrál jsem na PC) velmi dobrá - zvláště soundtrack. A já už se nemohu dočkat, až si zahraji Zero Escape: Virtue's Last Reward a Remember 11: The Age of Infinitym jelikož kvalitních a správně mysteriózních detektivek vysoké kvality v oblasti videoher moc není.

Pro: příběh, dialogy, postavy, hudba, délka

Proti: žádné

+13+13 / 0

Call of Duty: Modern Warfare - Mobilized

  • DS 75
Nejsem fanoušek série Call of Duty. Hrál jsem první dva díly, několik nových a považuji je za průměrné hry. K dílu pro Nintendo DS jsem se dostal nákupem balíku her na aukci. A když už to bylo doma, tak proč si to nezkusit. Nejvíc jsem se obával o ovládání, ale překvapivě to docela šlo. Na zaměřování a práci se zbraněmi se používá dotyková obrazovka. Ze začátku to působí krkolomně, ale rychle sem si zvykl. Napomáhá tomu i dobře zvolený počet a chování nepřátel.

Odehrál jsem kampaň a pak vyzkoušel několik režimů misí na body, čas atd. Příjemně překvapí herní doba, 12h jsem nestrávil snad v žádném jiném díle série (samozřejmě mluvím pouze o singlu). Bavil jsem se opravdu slušně a jediné co mi trochu vadilo byly minihry. Obtížnost byla akorát, sem tam jsem některý úsek párkrát opakoval, ale nešlo o nic frustrujícího. Vadil mi časový limit v poslední misi.

Hrál jsem na Nintendu 3DS XL, vše běželo bez problémů. Grafika vypadá docela slušně vzhledem k omezeným možnostem konzole. Pokud máte rádi sérii Call of Duty nebo FPS hry obecně a máte DS nebo 3DS, rozhodně Modern Warfare - Mobilized doporučuji.
+13+13 / 0

Dragon Quest V: Hand of the Heavenly Bride

  • SNES 95
  • DS 95
Dragon Quest 5 považuji za nejlepší díl Dragon Quest série. Jedná se o klasickou japonskou RPG, kde pobíháte s panáčkem po městech, dungeonech, otevřeném světě, nakupujete výbavu, porážíte nepřátele v tahových soubojích a do party přibíráte pomocníky ochotné jít s vámi zachránit svět.
Přesto, že série Dragon Quest zahájila éru japopnských RPG, vedle pozdějších Final Fantasy se vždy DQ jeví tak trochu jako chudý příbuzný, nicméně i v tomto spočívalo kouzlo této série, která si našla spoustu skalních fanoušků, jejichž komunita je údajně dokonce větší, než komunita fandů Final Fantasy. Dragon Quest totiž konzervativně lpí na svém zažitém systému tahových soubojů, vývoji postav a nesnaží se každým dílem způsobit revoluci, prostě přinese svým fandům přesně to, co si přejí a co očekávají.
Dragon Quest 4 už ovšem naznačil, že i Dragon Quest může být tak výpravný a epický, jako Final Fantasy. Dragon Quest 5 to jen potvrzuje. I když na SNESu působí graficky zastaraleji než soudobá Final Fantasy 4, časem si hráč zvykne na grafickou jednoduchost, v které nakonec objeví skrytou krásu.
Příběhově se jedná o jeden z pro mě nejoblíbenějších příběhů na poli japonských RPG, nebudu nic prozrazovat, protože cokoliv by sklouzlo do roviny SPOILeru.

Draon Quest V vyšel na SNESu pouze v japonštině, takže jediná možnost, jak si jej zahrát, je buďto použít emulátor, šlohnout ROMku s hrou, k ní fandovský anglický patche a nebo si jej legálně sehnat na Nintendo DS. Square Enix se totiž po velkém úspěchu naprosto dechberoucího Dragon Quest 8 na PS2 rozhodnul hráčům přiblížit i předchozí díly a vydat remaky Dragon Questu 4, 5, 6 na Nintendo DS a Dragon Quest VII na 3DS.

Nyní k remakům - Dragon Quest V nejprve vyšel v remaku na Playstation 2, opět ovšem jen japonsky. Šlo o kompletně předělaný engine do 3D. Vypadá hezky, ovšem pro fanoušky kreslené grafiky ze SNESu už jde tímto o trochu jinou hru. Což ostatně platí i pro remake na Nintendo DS, kde je plně využit engine Dragon Questu VII z PS1. Vypadá také hezky, některé věci docela prokoukly, hlavně úvodní loď. Nicméně se malinko vytratila roztomilost, přes zdokonalení některých objektů a dokonce možnosti si otáčet v 3D třeba lokality měst bych grafiku oproti SNESové nazval jako malinko dirty, je prostě vidět, že už tam není namalovaný každičký pixel, ale je použito různých rozmazávacích grafických praktitk. Na druhou stranu se i v enginu z DQVII grafici snažili grafiku co nejvíce přiblížit originálu, takže hráči SNES verze budou bezpečně rozeznávat lokality, které znaly ze SNES verze.

Hru jednoznačně doporučuji jako příkladné japonské RPG, které nemá prakticky čím zklamat. Jo, nenajdete tu revoluční prvky s X kombinacemi vývoje postavy, souboje probíhají velice jednoduše, prostě buď to mydlíte zbraněmi nebo použijete útočná, oslabovací nebo léčící kouzla. V jednoduchosti je někdy prostě krása a je mi ctí být skalním fanouškem série Dragon Quest, z které jsem zatím nedokončil jen díl VII a nehrál jsem ještě DSkový IX. díl. Takže stále se mám na co těšit.

Přes všechny systémové jednoduchosti přináší Draon Quest 5 opravdu rozsáhlý a dokonale fungující svět, po kterém je radost putovat a objevovat různé příběhové i subquestové záležitosti.

Pro: Příběh, propracovaný svět, oldschool grafika, hudba.

Proti: Možná až příliš sázka na jednoduchost ve vývoji statistik postav.

+12+12 / 0

Flower, Sun, and Rain

  • DS 100
Geniální počin kultovního Japonského herního designerá Sudy 51, který hravě strčí do kapsy i jména jako třbea Hideo Kodžima. To hlavně díky jeho širokému záběru co se týče herních žánrů, jelikož každá jeho hra je docela dosti odlišná, a jeho počiny celkově mají nezaměnitelnou esenci.

Flower, Sun and Rain je ale podle mě zatím pro hráče jeho nejméně přístupným dílem, kvůli čemuž hra zmizela v propadlišti dějin a vzpomene si na ní jen málokterý hráč. Což je veliká škoda, jelikož Suda 51 tu přichází s takovou surrealistickou a originální náloží až vám z toho praskne hlava. Například takový Deadly Premonition vypadá vedle toho jako nepovedené kopie bez špetky invence (mám zato že tvůrce se u FSAR dosti inspiroval)

O čem je ale příběh ?

V žijeme se tu do role Sumia Monda, profesionálního hledače věcí který byl povolán -někým na koho si on nevzpomíná- na ostrov Losspas aby vystopoval na místním letišti bombu v letadle a zneškodnil jí. Než se ale Sumio vydá na vyšetřování, tak se ubytuje v hotelu Flower, Sun and Rain, což se mu tkaé stane osudným. Hned první den totiž Sumiovi do cesty přijde první obyvatel hotelu s prosbou a odmítá uhnout mu z cesty než to vyřeší. Sumio kvůli tomu nestihne vypátrat bombu a letadlo vybuchne. V tu chvíli se hlavní hrdina probouzí ráno v posteli a prožívá úplně to stejné ráno jako před chvílí, až na to že to co udělal v předchozím ránu se stalo ale i tak se opakuje pořád ten stejný den.

No a pokud vám přijde zápletka zvláštní, tak ta je kupodivu to nejnormálnější na celé hře. Suda 51 totiž vytvořil surrealistický svět ve kterém všechno funguje úplně na hlavu. Například vám často do cesty vejde osoba, například wrestler co je v rauši a cvičí u schodů a vy nemůžete projít k recepci dokud mu nepomůžete. Samozřejmě dialogy a to s čím chtějí osoby pomoci jsou většinou hodně bizarní věci, nemluvně o tom že všechny věci tady řešíte pomocí napojování se do všeho.

Ne nelekněte se, žádná mezidruhová erotika tu není. Jde o to že Sumio má partnerku, kufřík jménem Katherine se kterým se může napojit do všeho a odemknout to pomocí čísla. Na které musíte vždy přijít a které je vždy napsané nějak skrytě v guidebooku, který obdržíte u recepce a přes který řešíte všechny hádanky. Samotný guidebook je navíc krásně obsáhlý a mapuje detailně historii ostrova.

Ostrov samotný je zajímavý a věci které se tam dějí jsou opravdu místy bizár největšího kalibru. Jedna ze zápletek třeba je že vás začne obtěžovat malý kluk co začně zpochybňovat celou hru a začne nadávat že soundtrack je jen rip off známých skladeb apod. Což je geniální a neshazuje to ani vážnost zápletky. V samotném příběhu totiž najdete hromady zvratů, napínavých situací a i když je gradace místy podivná tak i přes to vás příběh bude hnát až do konce. Hlavně také kvůli tomu že vás zajímá s čím tvůrce přijde příště.

Navíc hra dokáže být v jeden moment bláznivá ale pak i chytne za emoce a vy budete jen zírat. K tomu všemu si připočtěte geniální soundtrack od Masafumi Takady, který s citem remixoval a znatelně upravil známé skladby z žánru vážné hudby.

Také jsem nakousl že hra není přístupná a to je pravda. Vizuál je na dnešní poměry neskutečně ohyzdný a to i více než Simon the Sorcerer ve 3D. Navíc vás hra často nutí chodit po hnusné mapě neskutečně dlouho pěšky a také vám počítá zlomyslně kolik jste ušli kroků (já něco přes 30 tisíc) no a ještě si z toho dělají srandu. Samotné dialogy či zadávání kódů může hodně lidí také vyvést z míry. Jenže tohle je esence té hry kvůli čemu si jí dovolím označit za herní skvost.

Už jen nápad že hlavní postava je vlastně hráč a no, musíte to zahrát sami. Tahle hra nemá obdoby a dovolím si říct že to zůstane napořád originálním uměleckým dílem, kterého většina dnešních her nikdy nedosáhne. Protože jsou všichni připosraní dementi co se bojí experimentovat.

Flower, Sun and Rain se proto zaslouží plný počet a dovolím si říct že tohle byla jedna z nejlepších her co jsem v životě hrál.

Pro: Svět, postavy, atmosféra, soundtrack, dialogy, prostředí

Proti: pro někoho tuhost a technická stránka

+11+11 / 0

Pokémon Black Version

  • DS 65
Pátá generace pokemonich her si mě moc nezískala. Dokonce bych šel tak daleko a prohlásil, že jde o nejhorší generaci vůbec. Protože jsem se chtěl především seznámit s novými pokemony, byla pro mně absence starších monu plusem (žádné obavy, i část těch starších se objeví, jen hráč musí porazit elite four). Škoda, že nové přírůstky jsou tak fádní, ať už ti obyčejní, nebo ti legendární. To je každopádně otázka vkusu.

Co se grafické stránky týče, tam se autoři pyšní tím, že pokemoni se během bitev pohybují a už hráč nezira jen na statické obrázky. Ve výsledku bych se bez tohoto vylepšení obešel. Spíš se mělo zapracovat na rychlosti ukládání pozice, protože savovani trvá věky, dokonce ještě déle, než v platinum, což už je co říct. Navíc mi přišlo, že hra na 3DS neběží úplně nejlíp a vše bylo o zdibec plynulejší na původní DS. V jednom momentě se mi hra dokonce hryzla a musel jsem natvrdo restartovat handheld.

Smutným faktem je i to, že Nintendo už před časem povypinalo všechny online /sociální funkce, což hru dost ochuzuje. Možná vám to vynahradí skutečnost že po poražení elite four a padouchu na vás pořád ještě čeká dobrá třetina hry. Tedy pokud se vám do toho chce, protože já už se i do hlavního příběhu musel místy dost nutit.

Nakonec pár vykriku do prázdna : střídání ročních období je opruz! Nevidět, kolik má soupeř ještě pokemonu je ještě větší opruz.
+10+10 / 0

Pokémon Platinum Version

  • DS 75
Tak mam za sebou ctvrtou generaci pokemonich her, prinejmensim ty nove, bez remaku HeartGold a SoulSilver. Je to nejstarsi generace, kterou jsem hral tak, jak autori zamysleli (totiz ne jako remake a ne v emulatoru), chvilemi dokonce i na puvodni DS konzoli.

Sice jsem puvodne zacal s Pokemon Pearl, ale velice rychle si poridil i Diamant (nemecke vydani verze Diamond) a Platinum, na kterou jsem rychle presunul jakozto na "definitivni verzi" ctvrte generace.

Co k teto hre rict? Je to opet Pokemon, znacna cast hernich mechanik zustava napric generacemi vpodstate beze zmen. Zase musite cekat, nez dostanete prvniho pokemona, nez dostanete pokedex, abyste mohli chytat dalsi... Samotny zacatek je oproti Diamond + Pearl o neco sviznejsi, coz je plus. Nove pridani pokemoni me z vetsi casti nechali klidnym, rozsireni sinnohskeho pokedexu prinasi snad jen 1/3 novych priserek, z nichz vetsina jsou jen vyvojove faze tech drive znamych.

Co pokladam za neskutecne debilni napad je, ze cast novych pokemonu se v regionalnim pokedexu vubec nevyskytuje a objevi se jen v pokedexu narodnim.

Dalsi debilni novinkou je pouzivani medu k prilakani pokemonu - jsem rad, ze tuto vec v nasledujicich generacich vylepsili/zjednodusili, protoze... posudte sami. Nejprve musite ziskat med. Med pak napatlate na honey tree (ve hre jich je pres dvacet) a pak pockate 6 hodin, jestli se nejaky pokemon nechyti. Vetsinou jde o hmyzi pokemony, ale taky opici Aipom nebo baby Snorlax (Munchlax). Druhy nejvzacnejsi medovy pokemon, Heracross, ma sanci 5%, ze se objevi. Munchlax se objevi pouze na ctyrech nahodne generovanych stromech, ktere muze hrac rozeznat jen tak, ze pokemon se objevi za ctyri hodiny po aplikaci medu - a i pak je sance cele jedno procento, ze to bude Munchlax! WTF?

Manaphy je mozne pouze ziskat jako vajicko prenesene z Pokemon Ranger. A takovy Spiritomb se objevi pouze v pripade, ze v podzemi (specialni minihra) potkate 35 lidi (tj. ne npc). Podotykam, ze Nintendo uz pred nekolika lety vypnulo sit, ktera tato setkani umoznovala, takze pokud nemate druhou konzoli a nepotkate druheho 35x (nastesti se pocita setkani a ne to, ze je to ten samy hrac), tak smula.

No a pak je tu jeste Feebas, coz je ryba, ktere vubec nemuzu prijit na jmeno. Ze je dostupny az v pozdejsi fazi hry- no dobre. Ze se vyskytuje jen v jednom podzemnim jezere - no ok. Ze to jezero je celkem velike, ryba se objevuje jen ve ctyrech polickach toho jezera, policka se generuji kazdy den nahodne a i kdyz uz se trefite na spravne pole, porad ji jeste nemusite chytit napoprve - wtf wtf? To si strcte nekam. A kdyz uz ho nahodou chytite - jak se z ryby stane Milosevic... vlastne Milotic? Ne levelovanim, ne kamenem, ne tradem, ne tradem s predmetem, ne pri znalosti nejakeho move nebo dokonce s vysokou hodnotou pratelstvi, ale - vysokou hodnotou krasy!

Kdyz uz jsem posbiral a vyvinul vse, co se dalo, jeste rad jsem pouzil produktu firmy Datel a poridil si cheatovaci zarizeni. Ten pocit! Nicmene jsem se behem hrani stale drzel zasady, ze svuj dream team si leveluji poctive. Nakonec jsem (i pres, v teto generaci otravne fungujici, expshare) porazil elite four s vytradeovanym Infernape na levelu 70, zbylymi startery kolem levelu 50-55 a chudakem Luxiem na 40 (problemy mi zase delal Gyarados, ktery mi vsechno sundal na jednu ranu a nakonec jsem ho daval Staraptorem s Fly).

HeartGold a SoulSilver nejspis necham byt, nove kusy se prodavaji za nesmyslne vysokou cenu a u starych zase neni pokewalker.

+7+7 / 0

Phoenix Wright: Ace Attorney

  • DS 75
  • 3DS 75
Nejaky ten rok zpatky jsem patral po neobvyklych adventurach a vysledkem meho patrani bylo povedomi o seriich Nancy Drew a Ace Attorney. Kdyz jsem pak v lete 2017 patral po tom, co pro mne zajimaveho bych jeste mohl hrat na 3DS, ktere jsem si koupil predevsim kvuli Pokemonum, vzpomel jsem si i na tohohle obhajce.

Nejdriv jsem si za cca 40 liber poridil krabicku s DS verzi. Po rozehrani druheho pripadu jsem zjistil, ze je k dispozici i remaster prvnich tri epizod za min nez 30 euro, tak jsem si ji taky poridil. Vylepseni grafiky je tu znat. Moznost vriskat "Objection" a "Hold it" vlastnim hlasem je sice zabavna, ale zkusil jsem si to jen jednou. Foukani do mikrofonu v ramci snimani otisku uz bylo trochu mimo, nastesti slo jen o tu bonusovou epizodu, vytvorenou pro DS.

Sekvence vysetrovani me prilis nebavily, prechody mezi lokacemi dle meho nazoru nejsou reseny prilis stastne a prebihani mezi nimi byla dost otrava. Naproti tomu jsem si celkem uzival samotna soudni preliceni.

Jsem zvedavy na dalsi dil, stejne tak jako na film:-P
+5+5 / 0