Sea of Stars

Nejlepší western-style jRPG, které jsem dohrál? Ano, a to nejen proto, že je jediné takové, které jsem dohrál :) 

Nejsem znalec jRPG. Když tak přemýšlím, z hlavy ani nevím, jestli jsem někdy nějaké dohrál. Starých v RPG Makeru tvořených (nebo tak vypadajících) her jsem rozehrál na PC poměrně dost, ale dohrál jsem maximálně ty, které nebyly „RPG“, tedy např. To the Moon či sérii Pilgrim Adventures. Důvodem ve většině případů byla drásající repetitivnost soubojů, kdy po stopadesáté musíte porazit ťukáním na tlačítko „attack“ tři vosy, nebo délka soubojů způsobená zejména epickými animacemi velmi neefektivních útoků, kdy se po pěti minutách po stopadesáté viděné epičnosti dozvíte, že útok byl not very effective a udělal pouhých jeden milion poškození, což je jedna miliontina života první z osmi fází vašeho protivníka. Zkrátka poměr zajímavosti oproti výše uvedenému protahování hry pro mě v určité fázi hry převážil směrem k „zahrát si na chvilku něco zajímavějšího“, což samozřejmě následně vedlo k tomu, že jsem se ke hře už nevrátil. Nějakou Yellow verzi Pokémonů jsem kdysi na emulátoru dohrál, to se ale asi za jRPG nepočítá. Nejblíže k dokončení jsem byl u Septerra Core (pokud je to jRPG), které jsem nedokončil pouze proto, že mi zemřel disk i s uloženými pozicemi. Prostě… tak se to u mě s touto kategorií her dlouhodobě má. Chtěl bych, aby mě to bavilo, ale většinou mě to po čase znudí… nebo zemře disk.

Sea of Stars jsem zaznamenal již na Kickstarteru a dle prezentace jsem byl opravdu ve velkém pokušení ji podpořit. Důvod, proč jsem tak neučinil, je poměrně prostý – jednak jsem na poli PC her podpořil pouze třikrát neověřené vydavatele a z toho to dvakrát nedopadlo a jednak jsem měl v té době poměrně dost backnutých projektů (deskovek) a vyhlásil jsem si stop stav. Vlastně jsem si ani neuvědomil, že by mělo jít o „jRPG“.

No a když hra nakonec skutečně vyšla na PC a dokonce zapadla do Herní výzvy, řekl jsem si, že ji musím zkusit, a samotného mě překvapilo, jak moc mě bavila, a to od začátku do konce. Po dohrání jsem byl tak nekriticky nadšený, že jsem si raději dal mírnou pauzu před psaním svých dojmů. Pauza se však protáhla na 9 měsíců a teď tu takhle plácám. Samozřejmě jsem si pak někde přečetl, že prý hra není příliš originální a řadu prvků čerpá ze starších klasik zejména 90. let. Docela by mě zajímalo, které to jsou, protože nic, kde by do sebe všechno tak krásně zapadlo, jsem nehrál. Rozhodně neříkám, že se jedná o hru století nebo, že by byla geniální či extra originální. Spousta herních prvků je stejná, jako v jiných obdobných “RPG Maker” hrách, ale to prostě od hry tohoto typu člověk čeká - stejně, jako že v plošinovkách se skáče po plošinách a v point’n’click adventurách se ukazuje a kliká.

Proč vlastně tento úvod - mám pocit, že je tu poměrně dost zarytých fanoušků jRPG, tak chci jen osvětlit, že jsem spíš na neutrální půdě a veškeré porovnání s předchozími zkušenostmi jsou s hrami, které jsem z různých důvodů nedohrál a je klidně možné, že jsem je opustil ještě před tím, než své kvality stačily rozvinout.

Takže, když tady tak píšu, mi teprve dochází, že u většiny her daného typu je pro mě překážkou v hraní právě nezajímavý soubojový systém a boje jako takové - buď mi vyloženě vadí jejich plochost, repetitivnost nebo množství těch nezajímavých (grind), když přitom tyto souboje tvoří většinu času stráveného u hry. Za mě Sea of Stars nabízí v rámci bojové části dostatek různých elementů a interaktivity na to, aby mě u hry udržel. Až do konce hry je použitelná většina z nabídky různých útoků, schopností a komb už jen proto, že potřebujete kombinovat různé elementy, které přinášejí, abyste jimi rušili nebo oslabovali zvláštní útoky nepřátel, zvlášť na vyšší obtížnost. Řada útoků a obran proti útokům nepřátel, kde je vyžadována interakce hráče, je pak dalším zpestřením, které dodává soubojům na akčnosti.

Rozvoj postav při postupech o úrovně je zde sice do určité míry pouze na oko, ale alespoň hra dává iluzi volby ze čtyř možností, kterou oblast každé postavy při postupu o úroveň posunout trošku více a každé vylepšení jak pak docela znát. U naprosté většiny ostatních jRPG, které jsem rozehrál, jsem takový pocit neměl - hra pouze oznámila, že postavě přibyla nějaká číslíčka a jediný pozorovatelný efekt byl u počtu životů. To mě prostě neba. 

Vizuál, hudba, zvuky, rozanymovanost postav jsou vytvořené tak, že k sobě krásně pasují a celý svět působí občas trochu divně, ale každopádně konzistentně. Je to samozřejmě o osobním vkusu, ale mě se to pohádkové vzezření docela líbilo.

Také oceňuji, že si autoři vyhráli s řadou detailů, které nemuseli řešit, jako jsou animace a zvuky při vaření pokrmů, nebo i ta doprovodná hra s figurkami na mechanických stolech (už nevím název) vlastně nebyla tak špatná. Memorial chamber (možná taky komolím) je taky pěkný nápad. Nebo různé artefakty (asi zase komolím), kterými můžete dle svých preferencí či potřeb upravovat různé aspekty hratelnosti. Dále různé a různě obtížné "hádanky" (například navigace v poušti k obtížnému souboji a co vedlo k True ending - tady to možná taky komolím, přeci jen si detaily už nepamatuju). A kdybych ještě nějakou dobu přemýšlel, určitě by mě napadla řada dalších věcí.

Příběh, dialogy… no, co si budeme. Dialogy by mohly být občas alespoň o něco méně povrchní, ale když to znovu porovnám s tím, co jsem z jRPG hrál, setkal jsem se obvykle se dvěma extrémy - buď byly dialogy úplně debilní, nebo byla hra hrozně ukecaná, ale opakovala stále dokola očividné věci, což bylo ještě horší při nutnosti neustále odklikávat tři objevující se řádky textu. Takže dle mých zkušeností jsou tady dialogy vlastně úplně v pohodě. Příběh možná taky není nic objevného, ale neurazí a hra se stejně s ničím zase tak moc dlouho nemaže. Hra se také nezaměřuje na osobnosti a osobnostní rozvoj postav a to ani ve vzájemných interakcích, ani jinak.

Co závěrem? Asi zase úvod. Nejlepší western-style jRPG, které jsem dohrál? Ano, a to nejen proto, že je jediné takové, které jsem dohrál.

(Dohráno v rámci Herní výzvy 2024 - kategorie Nemova říše - ve hře ovládáš loď.)