Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

< >

F.E.A.R.

  • PC 80
F.E.A.R. patří mezi jedny z těch zapamatovatelných stříleček mého mládí, ke které jsem se po cca 13 letech vrátil. Hru jsem měl uloženou v paměti především díky hororové atmosféře a výborné akci a byl jsem zvědav, jak si hru užiji po tolika letech. A užil, byť závan nostalgie přece jenom trochu opadl.
Nejsilnější zážitek, který jsem si vybavoval a sice hororovou atmosféru a povedené lekačky bohužel zmizel, především díky dnes již zastaralé grafice. Hře přesto nelze upřít, že hororový prvek byl velmi dobře zpracován a fungoval především v první třetině hry. Důležitou složkou této atmosféry je výborně zvládnutá hudba a zvuky ve hře, které fungují i dnes. Přesto jsem cca po té třetině hraní hororový aspekt téměř přestal vnímat a je třeba konstatovat, že prostě hra v tomto aspektu měla silný start, ale poměrně rychle ji došel dech.
Co se naopak ani s věkem nevytratilo je návyková a inteligentní akce. Ano hra je poplatně době silně tunelovitá, variabilita postupu vpřed je téměř nulová, ale pocit ze soubojů je prostě perfektní. Jde především o umělou inteligenci nepřátel, která je na velmi vysoké úrovni i v konkurenci mnoha mladších titulů a skvělí pocit ze střelby. Akci oživuje i možnost zpomalovat čas, která je při konfrontaci s větší skupinou nepřátel dokonce nutná, protože obtížnost soubojů bez této berličky je vysoká. Jediným neduhem na akční hratelnosti tak zůstává omezený arzenál zbraní, které v jednu chvíli můžete nést. Což je škoda i proto, že zbraně jsou zde opravdu pestré, mnohdy zábavné a jejich nucené omezení tak zamrzí.
Zpětně je trochu zklamáním i příběh, který mě před těmi mnoha lety přišel povedený, ale dnes již nedokáže zaujmout. Hra má celkem silný start a ačkoliv se vše točí okolo dnes již ohraného klišé, byl příběhový míč vykopnut celkem dobře. Bohužel hra se postupně změní v celkem banální honění se za hlavním padouchem, které okořeňují pouze hlasové zprávy na záznamnících a občas nějaké ty vedlejší postavy (jedna celkem srandovní a široká :) ), ale bohužel celkově nejde o nic, co by mě zaujalo. Přesto lze příběh hodnotit na akční hru té doby jako lehce nadprůměrný.
Hra má celkem přiměřenou délku, které je tak akorát vzhledem ke stereotypnímu prostředí jednotlivých lokací. Hra vás však díky dobré hratelnosti bez problému zabaví až do konce, i když v prostřední části hry narazíte na celkem nudné pasáže se zbraňovými automaty.
Na závěr lze říci, že F.E.A.R. je i dnes zábavnou střílečkou s výbornou akční složkou, zbraněmi a zvukem, bohužel však již zastaralou grafikou, která shazuje dříve silný hororový prvek a nevýrazným příběhem a sterilními lokacemi. Jako jednohubku však nelze než tuto klasiku žánru doporučit.

Pro: Akce, zbraně, zvuk, hororové prvky na začátku hry

Proti: Dnes již grafika, sterilní prostředí, omezená nosnost zbraní, některé slabší pasáže

+17

Divinity: Original Sin II

  • PC 85
Obrovský hype, skvělé recenze, vysoké prodeje... DOS II byla jednou z nejskoňovanějších her roku 2017. S celým tím humbukem okolo měl člověk pocit, že se pouští do jedné z nejlepších her všech dob, od které se nebude moci utrhnout a do hry, která výrazně kvalitativně posouvá předchozí díl. DOS I byla výbornou hrou postavenou především na skvělých tahových soubojích, ale také hrou s mnoha problémy. Po téměř 300 hodinách strávených v DOS II však cítím mírné zklamání, které je možná tváří tvář kvalitě hry příkré, přesto však neodbytné. Zdůrazňuji ještě, že jsem hrál single, tedy nikoliv v kooperaci, což může být jedním z problémů.

Hra podědila hlavní přednosti po svém předchůdci. Tedy především soubojový systém s obrovskou variabilitou. Ta byla ještě rozšířena přidáním fyzických a magických brnění a zdůrazněným vlivem výškové převahy střeleckých jednotek a tím i terénu a rozestavení jednotek. Přibila i řada dalších drobnějších vylepšení, které dotahují soubojový systém téměř k dokonalosti. Soubojový systém v DOS považuji za jednoznačně nejlepší mezi všemi izometrickými RPG. Ve hře se mi také nestalo, že bych se uklikl v boji, což se mi v jedničce občas stalo. Subjektivně mě souboje přišly lehčí než v předchozím díle. Ano člověk často narážel na protivníky, kteří byli v danou chvíli nad jeho síly ale hra nabízela celkem široké možnosti jak tyto nepřátele obejít a především v poslední fázi hry jsem téměř neměl problémy při správném rozestavení svých druhů nepřátelé porážet na první pokus. Souboje tak zůstaly nejsilnější stránkou hry a v této věci došli asi na maximum možného.

Druhou největší předností hry, která zůstává po prvním díle je velmi široká svoboda v dosahování cílů, plnění questů (především těch hlavních) a celkově k přístupu jak hru hrát. Možností je skutečně hodně a každá z variant má vliv na průběh hry. Některé questy lze vyřešit za 5 minut nebo třeba za hodinu. Máte s nějakým úkolem problém? prostě zabijete zadavatele... problém můžete vyřešit bojem nebo dialogy, nebo získáte informace tak, že sníte maso zemřelého či vyvoláte jeho ducha. Hra tak nabízí široké spektrum voleb, které zvyšují její znovuhratelnost, protože pravděpodobně nejdu hru dohrát na stoprocent stejně jako napoprvé (bohužel tento problém mě nemusí trápit viz konec příspěvku). Přesto všechno Vás hra určitým směrem přece jenom tlačí a většina cest vede ke stejnému cíli, byť z různých stran. Přesto nelze než autory pochválit za vějíř možností, který ve hře vytvořili.

Mechaniky hry jsou na vysoké úrovni, hra jede plynule, načítání je rychlé. Audiovizuální styl se oproti předchozími dílu moc nezměnil, což je dobře, protože se mi líbil. RPG systém rozvoje postav je dobře nastaven s dostatečně širokou možností specializace a dalších rozvojových mechanik postav. Až 4 postavy, které můžete ovládat tak lze poměrně slušně specializovat a plně využívat jejich potenciál. V této oblasti je DOS opět na vrcholu žánru. Poněkud problém jsem měl s inventářem a velkým množství "bordelu", který se Vám v něm hromadí. Ačkoliv je ovládání intuitivní, zůstává správa Vašeho inventáře časově náročnou a místy nepřehlednou.

Celkový svět Rivellonu je určitě dobře zpracovaný a rozhodně se může měřit s největšími fantasy světy. Trošičku haprovat to začíná u příběhu. Oproti prvnímu dílu mě přišel hlavní děj kompaktnější a zajímavější přesto ani nyní mě zcela nepohltil. I když rozhodně nelze hovořit o špatném ději, prostě mě subjektivně nijak extra neuchvátil. Rozhodně silnou stránkou jsou jednotlivé postavy ať již ty, za které hrajete, tak ty, se kterými se ve hře potkáte. Právě zajímavě vykreslené postavy a jejich soukromé příběhy táhnou celkovou atmosféru hry nahoru. Přesto obecně mě oproti prvnímu dílu nepřišly vedlejší questy tak zajímavé, spíše méně zapamatovatelné, možná kvůli tomu, že v DOS I byly často vtipné, což zde moc nebylo. V DOS II mě žádný vedlejší quest nijak zvlášť v hlavě neutkvěl.

Hlavní problém, který jsem se hrou měl, byl stejný jako v předchozím díle. Hra je nesmírně dlouhá, příběh není dostatečně dynamický a tudíž jsem po odehrání cca poloviny herní doby začal ztrácet koncentraci a hru hrál s poměrně dlouhým přerušováním. Velké plus, které oproti DOS I je označení úkolů na mapě, které výrazně zlehčuje hledání míst, kam máte v daném questu jít. Na hraní her již nemám tolik času a proto mě délka a komplexnost hry dost udolávaly a hru jsem tedy hrál až neúměrně dlouhou dobu, což přirozeně vede k omezení celkového zážitku.

Závěrem lze říci, že DOS II je v mnoha ohledech skutečným vrcholem žánru izometrických RPG. Především svoboda voleb, soubojový systém a kvalitní herní mechaniky činí z této hry skutečný skvost. Hra je na mě však příliš dlouhá, komplexní a postrádá dynamiku a příběh, které by mě udržely v křesle po tak dlouhou dobu. Nakonec jsem hru dohrál a jsem za to rád, ale ačkoliv by si to hra zasloužila, nemyslím si, že se k ní ještě vrátím. Je však třeba říci, že tyto subjektivní problémy nijak nesnižují nespornou kvalitu hry.

Pro: Soubojový systém, svoboda voleb, postavy,kvalitní mechaniky a audiovizuální zpracování

Proti: Délka, malá dynamika, hlavní příběh i vedlejší questy mě v hlavě neutkvěly

+19

Kingdom Come: Deliverance

  • PC 90
(Na úvod komentáře musím říci, že hodnotím Royal Edition, tedy hrál jsem hru včetně DLC v jednom tahu a po odstranění většiny technických problémů.)

Kingdom Come: Deliverance (dále KDC) pro mě není jen hrou, je pro mě také českým produktem, který mimo jiné propaguje české dějiny a přináší hráčům na celém světě i něco, co bych obecně nazval "českou atmosférou". Jako člověk hrdý na tuto zemi jsem rád, že česká hra takového formátu uspěla a dělá dobré jméno naší zemi v jejíž zajímavé historické epoše se odehrává.

Zasazení děje do roku 1405 mě zpočátku překvapilo. Mnohem logičtější a možná i PR zajímavější by bylo zasazení do husitských válek. Ale velice rychle mi došlo, že to byl dobrý tah. Jednak pro Čechy je období po smrti Karla IV. do husitských válek málo známé a třeba v dějepisu se skoro neřeší a tudíž má hra nepopiratelný vzdělávací efekt, ale především šlo v tomto období vykreslit zajímavý a pro neČechy celkem pochopitelný příběh.

Příběh sám hodnotím pozitivně i když musím přiznat, že jsem od Vávry čekal přece jenom ještě něco o chlup lepšího. Příběh je v zásadě jednoduchý, lineární a překvapení o původu Jindy v závěru hry není moc úderné. Příběh není silný, ale je realisticky. Staví na skutečných událostech a po celou dobu hraní jsem měl pocit, že takto by to klidně mohlo v té době probíhat. Dobré jsou i DLC příběhy (i když jsou krátké). Realističnost je vůbec slovo, které k této hře patří.

Na realističnost narážíte neustále, což má někdy pozitivní, někdy negativní důsledky. První bych ohodnotil prostředí a atmosféru, která je prostě vynikající. Věrné přenesení výseku Posázaví do herní adaptace se neskutečně povedlo a mimo jiné přispělo k rozvoji turistického ruchu v této oblasti (znám jednoho člověka, který byl loni v létě na brigádě v Sázavě a říkal, že při hovoru se zahraničními hosty, kterých mimochodem viditelně přibylo, padalo sousloví KDC velmi často). Realistické prostředí, včetně staveb, oblečení postav, chování lidí i příběhového pozadí a vedlejších misí Vás prostě přenese o více než 600 let zpět. Popravdě asi neznám hru, která má tak dokonalou středověkou atmosféru. Grafické zpracování je na velmi dobré úrovni, i když nedosahuje špičky v žánru. Občas mi plynulost hry kolísala, především třeba při vstupu do města nebo místa s větší koncentrací lidí i mírně zaškubala. Přestože můj stroj splňuje doporučené požadavky.

Realističnost se také projevuje v herních mechanikách. Musíte spát, musíte jíst, musíte se koupat pokud nechcete aby nad vámi lidé ohrnovali nos. To vše posiluje zážitek z hry, ale přináší to i negativa. Často totiž vykonávat nějakou tu činnost neznamená, že kliknete a hra se načte posunuta v čase nebo přenesena na jiném místě. Když spíte nebo čekáta odbíhají hodiny, když používáte rychlé cestování, vaše figurka se pohybuje po mapě. Když jdete do vězení čekáte třeba i 4-5 minuty než se přetočí hodiny vašeho trestu. A když hrajete takovouto dlouhou hru (chcte-li odehrát maximum misí, oběvit všechny poklady, přečíst knihy atd. hra vás klidně zaměstná na více jak 200 hodin) tak Vás chtě nechtě toto natahování již nebaví. Další spoustu času navíc strávíte souboji.

Souboje v této hře si zaslouží vlastní odstavec. Jsou nepochybně unikátní a opět použiji slovo reálné. Především z počátku dají hodně zabrat. Hráč ovládá svého hrdinu pomocí kurzoru na zaměřeném nepříteli, kterým provádí jednotilvé údery. Souboje jsou velmi realistické ale i dlouhé a předvším v boji proti větší skupině nepřátel i hodně složité. Když dostanete ránu, vaše postava se realisticky zakymácí a ztratíte orientaci. Když jste tak obklopení 4-5 nepřáteli, kteří do Vás buší, máte poměrně malé šance vyváznout živí. Souboje v uzavřených prostorech nebo v lese s hustou vegetací jsou hodně nepřehledné. Vyhodou se Vám pak stává paradoxně častá chyba hry, kdy se nepřítel zasekne o překážku, kterou neumí obejít nebo kdy doslova zamrzne a nechá do sebe bušit. I v Royal Edici stále častý problém. Hodně jsem se snažil využívat luk jehož ovládání je také poměrně složité (nevidíte zaměřovač a přesnost si tak musíte natrénovat). V poslední třetině hry už jsem měl dostatečně silnou postavu a vykoumanou strategii jak uspět i proti výrazné přesile jen s mečem v ruce, ale i tak jsou souboje pro běžné hráče celkem oříškem. Zmíním zde ještě jednu věc. Noc v této hře opravdu znamená noc. Když jste v noci v lese nic nevidíte a musíte zapálit pochodeň, která však realisticky osvítí pouze malý prostor okolo Vás. Když mě poprvé v noci v lese přepadli lapkové, které jsem vůbec neviděl, bylo do pár vteřin po mě.

Hra jak jsem naznačil nemá dořešeny všechny chyby a bugy. Některé problémy mi nevadí (náhle se před Vámi z čista jasna objeví postava nebo spadne z nebe kráva), ale stalo se mi asi třikrát, že mě chyba ve hře znemožnila dokončit misi. Uvedu jeden příklad. Plníte vedleší quest, kdy máte chytit 3 ptáky v lese do 3 klecí, které dostanete od zadavatele, ale když jsem na dané místo chtěl jednu klec položit, z inventáře mi zmizely 2 klece a tudíž jsem nemohl misi dokončit protože mi pak jedna klec chyběla. Výrazný problém je pak již zmíněný pohyb NPC ale i třeba Váš pohyb na koni v husté lesní vegetaci. Přesto naštěstí tyto problémy alespoň v Royal Edici již nejsou takové, aby mi zkazily celkový dojem ze hry.

Poslední, co bych chtěl zmínit je RPG systém rozvoje postavy, který mi naprosto sedl. Jednotlivé dovednosti postavy rozvýjíte prostě tím, že danou věc děláte (chcete být skvělí alchymik, hodně vařte lektvary). Hráč si tak naprosto přirozeně vyvýjí postavu směrem, který mu vyhovuje a není nucen třeba na začátku dělat volby, které neví jak mu budou při hře sedět. Tento systém bych přenesl i do řady jiných her. Já osobně jsem se zaměřil především na bojové a komunikační schopnosti svého hrdiny a zcela minimálně využíval alchymii nebo bylinkářství. Ale máte-li čas, můžete zcela volně rozvinout všechny dovednosti a být naprosto všestraný. Možností jak hru hrát, jakou volit strategii pro řešení problémů je celá řada a jak píši, kdyždý si svojí cestu může zcela přirozeně rozvynout během hry. Nehledě na to, že pak takto vyselektované schopnoti lze promítnout do způsobu řešní problémů během misí. Kvituji i funkční a gaficky perfektní herní rozhraní jako inventář, krásně ilustrovanou mapu nebo kodex plný zajímavých inforamcí.

Mohl bych toho napsat ještě hodně, ale nemá smysl popisovat vše. KCD je prostě hutná a poctivá hra, která Vám nedá nic zadarmo, ale která Vám nabídne zážitek, který jinde nenajdete. A je to hra s opravdu českým srdcem, která ukázala, že i u nás můžeme udělat hru té nevyšší úrovně. Takže přes drobné nedostatky a poněkud zdlouhavé tempo není o čem diskutovat. 90%

Pro: středověká atmosféra a realistické prostředí, česká historie (v české hře), výborný RPG systém, dobrý příběh a většina vedlejších misí a questů

Proti: zdlouhavost, přetrvávající technické problémy a občas nepřehlednost

+30

Layers of Fear 2

  • PC 60
První díl Layers of Fear mě zaujal a proto jsem přirozeně tíhl k tomu vyzkoušet i díl druhý. Bohužel musím říci, že se mi dostalo spíše zklamání, které je však z určité části dané čistě subjektivním dojmem. Hra totiž v základu nabízí osvědčený koncept jedničky, zabalený do jiných kulis, s větším využitím akčních a logických pasáží. Grafická a zvuková stránka je opět výborná a námět šíleného režiséra, který natáčí své dílo na parníku je minimálně stejně zajímavý jako koncept šíleného malíře v jedničce. Co se tedy pokazilo?

Oproti některým jiným komentářům mě tolik nevadila absence strachu při hraní. V celé hře není téměř žádná pořádná lekačka a nepocítil jsem ani žádnou velkou tíživost při hraní. Toto jsem totiž ani příliš nevnímal u jedničky. I když tam byla míra "hrůzy" o něco silnější, ani tam nešlo o nějakou kvalitní lekačku, u které by jste propotili pyžamo. Co bylo klíčové byla totiž atmosféra a úžasná imaginace, která dokázala plně vyplnit relativně krátkou hratelnost (která zde byla spíše výhodou). U dvojky mě naopak atmosféra vůbec nechytla a díky delší době hraní není dle mého ani schopna hru utáhnout.

Atmosféra mě prostě nesedla ale uznávám, že je to spíše věc vkusu. Nebavily mě černo-bíle pasáže, které kontrastovaly s barevností jedničky. Nebavily mě ty figuríny. Nebavily mě honičky s bubáky, které spíše než, že by bavily nebo alespoň oživovaly hratelnost spíše otravovaly. Po čase jsem ztratil zájem objevovat, co bude dál a i když druhá část hry nabrala trochu na tempu, tak musím říci, že jsem hru dohrál spíše z povinnosti.

Ani příběh mě nezaujal a i když i v jedničce jsem trochu tesknil po větší hloubce příběhu (sbírání předmětů, dopisů, ze kterých si příběh skládáte je v obou dílech shodný), přece jenom jsem se do toho, co se stalo v domě šíleného malíře vžil více ne do kinematografické oddysey na parníku.

No co říci závěrem. V základu nabízí druhý díl Layers of Fear osvědčený herní koncept předchozího dílu, který však dle mého autoři nevložili do ideálních kulis a některá jejich vylepšení jsou spíše kontraproduktivní. Především mě však chyběla atmosféra a touha jít dál a objevovat, co mě čeká. Hra se tak pro mě smrskla na sice mechanicky dobře zvládnutou ale vlastně nudnou záležitost. Ne každý to však musí vidět stejně...

Pro: Grafika a zvuky, celkem příjemné zpestření logickými úlohami, druhá půlka hry má celkem dobrou dynamiku

Proti: Pro mě ztráta atmosféry a originality oproti prvnímu dílu, zbytečné/otravné akční sekvence, příběh nezaujal

+10

Diablo II

  • PC 70
Hry jejichž cílem je pořídit si karpální tunel do ruky jsem nikdy moc nemusel a horečka Diabla II mě v začátku milénia minula, i když jsem hrál demíčko. Hru jsem si teď jen tak z plezíru nainstaloval a je třeba říci, že je nekorektní hodnotit 20 let starou hru, která byla vrcholem svého žánru. Každopádně chápu její pozitiva, rychlá a dynamická hratelnost, ve své době velmi dobrý rpg systém rozvoje postavy a grafika, dobrý soundtrack... Na druhé straně mě rozčiloval velmi malý inventář (a osobní truhla) a tudíž neustálý boj co ponechat a co prodat (či nejčastěji nechat ležet). Hra mě navíc přijde celkem jednoduchá a po čase mě to pobíhání a zuřivé klikání chtě nechtě omrzí. Navíc lokace už dnes nedokáží zaujmout. Co by tomu mohlo dát potřebnou energii, která by mě udržela v židli by byl příběh, nebo nějaké dobré dialogy, bohužel ani jednoho jsem se nedočkal. A tak s respektem k této ikoně avšak ne mé osobní dávám krásných 70%.

Pro: Dynamičnost, rozvoj postavy, soundtrack, na svoji dobu grafika, která je funkční i dnes

Proti: Repetitivnost, slabý příběh a dialogy, malý inventář a truhla

+19

Call of Duty: World at War

  • PC 50
CoD: World at War patří z mého pohledu mezi slabší díly série, především kvůli nevýraznosti a řadě problémům, které se s hrou táhnou.

Hra je rozdělena do dvou kampaní, které se navzájem střídají. Hrajete jednak za USA v Tichomoří a jednak za Sovětský svaz na východní frontě. Linie misí na sebe nenavazuje, jednotlivé linky postrádají příběhově propojení, takže v zásadě hrajete samostatné střídající se mise. U kampaně za sověty máte určitou emoční linku přehnané touhy po odplatě, ale to ani zdaleka nestačí pro nějaký zážitek.

Hratelnost jde ve stopách klasické arkádovosti, která je v tomto díle dotažena ad absurdum. Nepřátel je opravdu hodně, ale nabíhají na vás s tupou UI. Sice se dokáží krýt, ale pouze proti Vašemu postupu z nadefinovaných pozic, do kterých Vás hra tlačí. Jakmile se Vám je podaří obejít, jsou naprosto v háji. Možnost nějaké variability postupu se však limitně blíží nule kvůli až komicky úzkým koridorům. Při hře na vysokou obtížnost budete umírat celkem často, ale čistě jen kvůli počtu nepřátel. Hra se tak mění na lineárně postupující masomlínek na maso.

Hra dokáže navodit určitou válečnou atmosféru díky intenzitě boje, zvukům a celkové chaotičnosti. Jednotlivé lokace jsou však monotónní a neměl jsem při hraní jakoukoliv potřebu se nad něčím zastavit, pokochat nebo něco procítit. Snad jen úvodní mise ve Stalingradu dokázala vyvolat nějaký ten pocit.

Rozsah zbraní je dostačující, pocit ze střelby není nejhorší, ale rozhodně již v té době šlo v tomto směru najít lepší hry. Grafika je samozřejmě poplatná době, ale v zásadě v pořádku.

Ve výsledku je CoD: WaW slabou hrou, která je příliš plochá, mělká a nevýrazná. Ačkoliv samotné střílení a boj není nejhorší, je tak nechutně naskriptovaný a postrádá jakoukoliv variabilitu, že to nelze nijak obhájit. Absence příběhu či alespoň nějaké logiky propojení jednotlivých misí tomu pak zasazuje korunu. Dle mého jeden z nejhorších dílů série

Pro: Intenzivní boj, celkem slušné audiovizuální zpracování

Proti: Naskriptovanost a linearita až hanba, tupá UI, absence příběhu nebo propojení jednotlivých misí

+14

Dark Souls III

  • PC 90
Na úvod musím uvést, že jsem nehrál předchozí díly a ani žádnou soulslike hru. Takže nebudu srovnávat, hodnotit odkazy na jedničku nebo srovnávat s Bloodbornem. Budu hodnotit hru čistě samu o sobě s pohledu casual hráče.

Začátek v této hře byl pro mě silně traumatizující. Hra nabízí zcela rozdílný herní styl než na jaký jsem zvyklý z jiných RPG z pohledu třetí osoby. Vysoká náročnost spojená s nutností dokonalého ovládání postavy a znalosti všech herních mechanik, po smrti restart celé lokace a první bossfight!!! který jsem prostě nedával. Přiznám se, že jsem hru přestal po pár marných pokusech zdolat prvního bosse hrát. Přesto jsem se k ní rychle vrátil, protože již po této krátké zkušenosti mě hra silně přitahovala díky několika věcem. Jednak to byla hratelnost, ačkoliv těžká, opravdu návyková. Co mě upoutalo byl také vizuál, který sice po technické stránce není na vrcholu herní scény, ale má svojí nepochybnou ponurou svébytnost a originalitu, která se projevuje nejen ve vzhledu prostředí ale i nepřátel. Prostě a jednoduše jde o originální a návykovou hru.

Na podruhé jsem se tedy připravil. Pustil si pár gameplay videí něco si o hře přečetl, naučil se všechny mechaniky ovládání postavy a vyrazil. A bavil jsem se až do konce. Jakmile jsem se s hrou sžil, nepustila mě ani na chvíli ze svých temných pařátů. Náročnost pro mě sice zůstala vysoká, ale až téměř do závěru jsem se nikde vyloženě nezasekl. Drtivou většinu bossfightů jsem byl schopen zvládnout na 5-10 pokusů a většinou mě spíše štvali některé lokace s řadovějšími protivníky než bossové na konci těchto lokací. Skutečný problém jsem měl až na konci s dvěma vlastně nepovinnými bossy - Champion Gundyr a The Nameless King. Počet pokusů a zešedivělých vlasů, než jsem je udolal radši ani nebudu zkoušet počítat :)

Nechci se široce rozepisovat o všech aspektech hry a tak vyberu tři věci, které mě nejvíce zaujaly:
1) Soubojový systém a systém rozvoje postavy je dle mého téměř dokonalý. Souboje mají vysokou intenzitu a jsou "cítit". Hráč bitvu se svými protivníky opravdu vnímá a je do ni vtažen. Tomu napomáhá i skvělé ozvučení a soundtrack. Ke hře lze navíc přistoupit s opravdu velkým množstvím herních stylů. Jít na sílu s obrovskou obouruční mačetou nebo spíše s lehčím mečem a štítem? Nebo zasypat nepřítele ohnivou pyromancií či magickými kouzly? V každé akční RPG hře máte různé charaktery a styly postav ale troufnu si tvrdit, že teprve v Dark souls to má skutečně kruciální význam z hlediska soubojové strategie. Každý charakter vyžaduje zcela jiný přístup a musíte se ho opravdu naučit důkladně používat. Výběr někdy i bizarních zbraní je široký musíte vhodně volit typ zbraně s herním stylem, který používáte.
2) Velmi se mi líbí přehledný a funkční inventář a ovládání při využití jednotlivých předmětů. Vše je velmi intuitivní, dobře a rychle použitelné při hraní a ačkoliv cestou nasbíráte opravdu spoustu "bordelu", nikdy se mi nestalo, že bych se v předmětech a jejich využití ztrácel (tak typické pro mnoho jiných obdobných her).
3) Ohromně mě zaujal celý svět Dark souls a jeho umělecké ztvárnění. Je pravda, že té monumentální gotiky je až moc, ale já se ji nemohl nabažit. Mimořádně skvělý jsou jednotlivý nepřátelé, kteří jsou unikátní nejen vzhledem ale i způsobem boje. Někteří zde kritizují, že je hra po čase repetitivní. Ano, pouze zde chodíte a masakrujete své nebohé oběti, ale ty oběti se neustále mění a pohybují se neustále v nových a originálních lokacích. Ani na okamžik jsem se neudil a neměl problém s tím, že je vlastně vše pořád na jedno brdo. Ono totiž není.

Našlo by se i pár vad na kráse, tou hlavní je nepochybně kamera (hrál jsem PC verzi), která byla často větším protivníkem než nepřítel. To, že vás protivník může rozsekat skrze zeď také nepotěší, ale dá se na to zvyknout. Pro neznalce DS je problém orientovat se v příběhu, který zřejmě pro člověka, který nehrál předchozí díly není příliš srozumitelný. Ani fakt, že příběh vlastně čtete více méně z textů u jednotlivých předmětů (především prstenů nebo duší bossů) mi nepřišel úplně šťastný, ale to je subjektivní věc. Ale jak jsem psal výše, vše je zajímavé a motivuje mě to, pustit se do předchozích dílů.

Na závěr tedy nezbývá než hru maximálně pochválit. Jde o náročnou hru, kde se musíte neustále učit, ale když tomu dáte alespoň trochu námahy, tak to tak hrozné zase není. Jde o hru odehrávající se v jedinečné atmosféře se skvělými zrůdami a protivníky, kteří jsou originální na pohled i v souboji a jde o hru, kde tyto souboje opravdu cítíte a jste jimi pohlceni. Vše je přitom intuitivní a přehledné. A tak to mám rád.

Pro: skvělý soubojový systém, přehlednost inventáře, skutečně jedinečné herní mechaniky, úžasná atmosféra a celý svět DS

Proti: kamera, nepřátelé vás rozsekají i skrze zeď, pro neznalé trochu nepřehledný příběh

+24

Jazz Jackrabbit 2

  • PC 90
Rozhodně jedna z nejlepších plošinovek. I v dnešní době úžasné grafické zpracování, výborně zpracované lokace, různé typy zbraní a příšerek, rychlá hratelnost, zábavné momenty - to vše vytváří nezapomenutelný mix, který činí z této hry ikonu. Ze začátku je třeba trochu ošahat ovládání, protože zajíc lítá jak čamrda a klouže se takovým způsobem, že někdy nevíte kdy ještě zůstanete na pevné zemi a kdy se propadnete dolů, ale poměrně rychle si zvyknete. Je třeba také dodat, že obtížnost není příliš vysoká, ale to mě osobně moc nevadilo, protože toto není Dark Souls, toto je čistá zábava, která je o to větší, pokud ji hrajete ve dvou...

Pro: Zábava, grafické zpracování, pestré lokace, různorodost zbraní

Proti: Obtížnost by mohla být krapek vyšší, na ovládání je třeba si zvyknout, je poněkud divoké :)

+17

Shadow Tactics: Blades of the Shogun

  • PC 90
Velmi pozitivní překvapení. Jako malý jsem miloval hry jako Commandos, Robin Hood nebo Desperados a dlouho to vypadalo, že jde o mrtvý herní žánr. Shadow Tactics pak vpadl do herního světa jako překvapení, které musím uznat bylo oprávněně pozitivně přijato.

Hra v zásadě nemá výraznější slabinu. Je přiměřeně obtížná s tím, že obtížnost lineárně vzrůstá s postupem hrou, takže závěrečná třetina hry již dá zabrat ale současně již máte naučené všechny fígle a triky a můžete tedy plně využít nabyté zkušenosti. Samotná taktická hratelnost je vynikající, pestrá a flexibilní, takže po celou dobu hraní jsem neměl problém, že bych se hraním nudil. Je určitě dobré, že Vám hra sama připomíná potřebu častého ukládání, což myslím mnohokrát během hraní oceníte.

Máte možnost hrát za pět postav, které jsou unikátní nejenom herním stylem ale i způsobem vystupování, takže jsou dobře zapamatovatelné. Co mě překvapilo byl i relativně dobře pojatý příběh, který hru dobře držel pohromadě.

Osobně nemusím moc prostředí starého Japonska, dovedl bych si představit i lepší zasazení, ale to je subjektivní věc a navíc musím říci, že zpracování lokací a celkový vizuál je určitě povedený.

Takže není nad čím dumat, už jen to, že tato hra oživuje zapomenutý a přitom skvělý herní žánr, ale navíc ho oživuje na opravdu vysoké úrovni, to vše dohromady nedá než dát opravdu vysoké hodnocení a určitě doporučení všem milovníkům taktické výzvy.

Pro: Oživení skvělého herního žánru, hratelnost, dobře balancovaná obtížnost, kvalitně zpracované lokace, příběh

Proti: Staré Japonsko mě moc nebere

+16

Chaser

  • PC 75
Chaser je hra, kterou jsem dohrál naposledy někdy před 12-13 lety, ale zůstala mi v paměti, takže jsem se rozhodl ji po čase znovu zkusit. Po dohrání mohu říci, že přes určitý závoj nostalgie, který při opětovném spuštění vyprchal, hra zůstala ve svém jádru zábavná.

Samozřejmě čas se na hře již notnou dávkou projevil. Grafika i hratelnost jsou poplatné době, ale musím říci, že mě to ani moc nevadilo. Hra má totiž velmi dobrou akční složku, která člověka u hry udrží i přes zdlouhavé lokace (které se ale tématicky zajímavě střídají, i když ne vždy k lepšímu, např. mise pod vodou byla dle mého zbytečná a nudná). Střílení je i dnes velmi dobré, nabídka zbraní pestrá a dobře zvládnuté jsou i zvuk a hudba. Trochu nedoladěný mi přišel bullet time, který rozhodně není tak výživný jako Max Payne, ale při hraní na vyšší obtížnost se hodil. Inteligence Vašich nepřátel není příliš vysoká, ano někdy se dokáží dobře krýt ale často se stane, že jim z poza rohů vyčnívají části těla, která si jen říkala o ránu, jejich pohyby jsou nalinkované, takže pobíhajícího maníka nebylo problém sundat tím, že jste zaměřili místo, kde měl před chvílí hlavu a kde ji zase za chvíli mít bude. Občas ale nepřátele překvapí z nečekaných míst, i takových, která jste již vyčistili. Někdy se mi zdálo, že jejich přítomnost v daném místě nebyla možná kvůli absenci jakéhokoli přístupu.

Příběh rozhodně není hitový, ale v žánru sci-fi stříleček ho řadím spíše k lepším. Trochu ho kazí celkem zbytečně dlouhé cutscény a i ten závěr mohl být lepší. Hru rozhodně táhne zajímavý mix prostředí, do kterých se při hraní dostanete. Zajímavé je také, že všechna prostředí mají velmi negativní distopický charakter. Na jedné straně korporacemi a mafiány ovládaný "západ" a na druhé straně jakési future pokračování stalinismu v Rusku.

Hra se bohužel celkem vleče a dle mého by ji pomohlo cca 1/4 zkrácení. Na druhou stranu jak píši výše, dobrý zážitek z akční složky a mix prostředí vynahrazuje nedostatky jako jsou monotónní a zdlouhavé lokace. A když příběh celkem smysluplně drží to celé pohromadě, pak nezbývá než doporučit vyzkoušet.

Pro: Akce, mix prostředí, distopický svět, příběh není špatný

Proti: Monotónní a zdlouhavé lokace, některé mise (např. pod vodou), některé nedostatky dané stářím hry

+10

Assassin's Creed Unity

  • PC 65
AC: Unity mě ohromilo na začátku, nechalo vychladnout v prostředku a celkem již štvalo na konci (jak je to u série AC celkem běžné). Začátek hry, kdy se jako malí prcek proplétáte chodbami Versailles ukáže hned první dvě velká plus hry. Mimořádně detailní a dobře vypadající interiéry slavných budov Francie konce 18. století a živý ruch, který je všude okolo vás. Je vidět, že si tvůrci dali opravdu záležet, aby obraz, který se okolo vás vytváří byl opravdu potěchou pro oko a aby jste si nepřipadali jako ve sterilním prostředí, ale v životem pulzujícím místě. To se povedlo a jakmile se dostanete do Paříže, tyto velká pozitiva hry ještě rostou závratně do výše.

Paříž je prostě úžasná. Model města je velmi historicky přesný a technicky výborně zpracovaný. Upoutá také velká míra detailů jak na exteriérech tak v interiérech budov. Procházení se po městě, prolézání slavných památek nebo prostě jen kochání se z nějaké vysoké věže jsou jedním z hlavních zážitků hry. Milovníci historie ocení dobře zvládnutou atmosféru v ulicích města v době francouzské revoluce. Město je plné lidí v pěkně zpracovaných dobových oděvech, nosí vlajky, perou se mezi sebou, zpívají marseillaisu, zloději otravují své nevinné oběti, potkáváte lidi nesoucí mrtvé nebo ukradené zlaté kříže z nějakého kostela. No prostě cítíte atmosféru doby. Velkým plusem je rozsáhlá encyklopedie míst, postav, událostí, na které postupně narážíte a které vám rozšíří obzory o této zajímavé historické epoše. Potěší, když se máte možnost s těmito postavami přímo setkat v misích, poněkud horší je, že vyžití těchto postav v příběhu je velmi slabé. Když narazíte na Bonaparta nebo Markýze de Sade chcete prostě více než jen pár celkem banálních rozhovorů v rámci genericky se opakujících misích. Právě velmi slabé přenesení této historické atmosféry, která je okolo vás do příběhu je jedním z nejtrestuhodnějších mínusů hry.

Příběh je prostě zklamání. Po svižném úvodu a představení celkem sympatické ústřední dvojice Arno+Elise nastává nuda a šeď generických misí, které jsou obaleny nezáživným příběhem o likvidaci jednotlivých padouchů na cestě k hlavnímu padouchovy. Ačkoliv se v příběhu míhají velká jména dějin a je vidět snaha o nějakou tu provazbu s reálnými historickými událostmi, vše je bohužel velmi slabé, prvoplánové a bez napětí. Závěr je pak další zklamání, které nebudu ani dále komentovat. Bohužel to nezachraňují ani vedlejší mise, které jsou stále na jedno brdo a vzhledem k tomu, že jich je ve hře opravdu hodně, tak velmi rychle omrzí. Přitom náměty některých misí přímo vybízely k pořádnému zpracování!

Hratelnost a herní mechaniky nejsou také žádná sláva. Ovládání postavy a parkour jsou nedotažené, pohyb není ideální, často se zaseknete nebo máte problémy při pohybu v soubojích (hlavně v uzavřenějším prostředí). Neříkám, že je to úplná katastrofa a hrát se to určitě dá, ale prostě u hry typu AC jsou tyto věci naprostým základem. Velmi to navíc omezuje stealth přístup ke hraní. Rozvoj postavy, nákupy zbraní a vybavení jsou celkem široké a nemám k tomu větších výhrad. Samozřejmě jako v dříve v AC je mapa plná různého nepotřebného "bordelu", který jde naštěstí filtrovat a pokud nemáte obsesivní potřebu celou mapu vybílit, tak vás to nemusí rušit.

Shrnout to lze asi slovy, že AC: Unity je další velkou ale prázdnou hrou. Mimořádně dobře zpracované město pulzující historickou atmosférou, plné míst a zákoutí, kde se dozvíte mnoho zajímavých informací je bohužel zabito nudným příběhem, nevyužitým potenciálem a nedotaženou hratelností. Přesto v dnešní době již za slušnou cenu určitě stojí za to, alespoň vyzkoušet.

Pro: Paříž, atmosféra v ulicích, detaily budov, množství historických informací, historické postavy

Proti: Slabý příběh, nedotažené ovládání, genericky se opakující mise, nevyužitý potenciál tématu francouzské revoluce

+14

Metro: Last Light Redux

  • PC 85
Oproti předchozímu dílu - Metro 2033 - není Metro: Last Light (dále MLL) nijak zásadní změna. Je samozřejmě otázka, zda je to chyba, nebo nikoliv. Z mého pohledu vůbec ne. Oba díly jsou herně prakticky stejné a hrajete li oba díly v redux verzi, tak není velký rozdíl ani v kvalitě grafického zpracování. Ale když něco funguje, není důvod to měnit.

MLL je v zásadě spíše něco jako příběhové pokračování, které plynule navazuje na závěr dílu předchozího. Příběh je rozhodně povedený a dle mého ještě o fous lepší než v dílu předchozím (nesrovnávám s knihami). Pomáhá tomu i delší herní doba, která umožňuje větší délku vyprávění a co je důležité, celé tato délka je dobře naplněna obsahem. Ve hře nebyla hluchá místa, která by mě nudila. Ano je to klasická tunelová záležitost, ale v dnešní době plné otevřených světů jsem za přímočarou atmosférickou hru opravdu rád.

Atmosféra si drží vysokou úroveň prvního dílu. U MLL je dán větší prostor pohybu v otevřeném prostředí, což bylo někdy plus (Rudé náměstí) jindy spíše mínus (bažiny), každopádně celkově hru osvěžuje. Mikrokosmos moskevského metra je ještě detailněji popsán a hráč se může z první ruky seznámit se zrůdností Reichu i Rudé trasy, se zbytkem kultury ve stanici pod Bolšoj Těatr či uvolněnými mravy ve stanici Benátská. Všechny stanice nabízí osobitou atmosféru a je jen škoda, že jako v prvním díle jimi pouze rychle projdete bez možnosti větší interakce s prostředím.

Jak jsem již uvedl, herní mechaniky se nezměnily s jednou výjimkou a tou je větší prostor pro stealth přístup. Většinou lokací se můžete proplížit, ale popravdě mě v této hře tento způsob postupu příliš nebavil a dával jsem přednost klasické řezničině pěkně naprudko. Přestřelky s lidmi jsou opět celkem zábavné (i kdyz UI nic extra), zato souboje s monstry zůstaly bohužel opět spíše slabší částí hry. Věřil jsem, že vývojáři zapracují na fyzice i inteligenci pohybu monster, bohužel se tak nestalo, což je asi největší zklamání z MLL.

Shrnu-li na závěr, tak MLL je v zásadě příběhovým pokračováním prvního dílu bez zásadních změn v herní mechanice. Hra trpí stejnými neduhy jako první díl - souboje s monstry, nemožnost interakce s prostředím, rychlé tempo příběhu nedává větší prostor zajímavým vedlejším postavám (snad s výjimkou komunisty Pavla). Naopak hra opět nezklamává v mimořádně hutné atmosféře, skvělém audiovizuálu, a dobře odvyprávěném příběhem, který mě prostě bavil. Celkově však klady převažují nad zápory a s nadšením očekávám právě vycházející Exodus...

Pro: Atmosféra, audiovizuál, příběh, přesřelky s lidmi

Proti: Souboje s monstry, nevyužitý potenciál prostředí jednotlivých stanic metra, vedlejší postavy se jen míhají

+15

Metro 2033 Redux

  • PC 85
Metro 2033 je kultovní sci-fi záležitost a její herní zpracování rozhodně nedělá tomuto jménu ostudu. Knihu i původní hru jsem louskal v návaznosti na sebe někdy v roce 2011 a na oboje dobře vzpomínám, takže jsem se nedávno rozhodl zahrát si i redux verzi. Musím přiznat, že si už úplně nedokáži vybavit podobnosti a rozdílnosti mezi původní a redux verzí, stejně jako s knihou samotnou. Vím, že když jsem hru po přečtení knihy hrál poprvé, tak mě její okleštěný příběh trochu vadil, ale po těch letech to již tak neberu. Tento text je proto komentářem čistě k Metru 2033 redux, bez ambice porovnávat tento titul s původní hrou či knihou.

Hra samozřejmě vychází z knižní předlohy, přesto nemohu než neříct, že jde v herním světě o velmi originální, atmosférickou záležitost. Nejsem moc příznivec her odehrávajících se v uzavřených prostorech, ale atmosféra postapokalyptického Moskevského metra je prostě úžasná. Nejen díky výbornému a detailnímu zpracování, ale i díky celkovému mikrouniversu, které autor v tomto uzavřeném světě vytvořil. Komunisti, náckové, civilozovaná Polis, "Rytířský řád ochránců metra" a mnoho dalších prvků vytváří zkutečně zajímavý mix, který tvoří pozadí pro dobře napsaný příběh. Hlavní hrdina Arťom toho moc nenamluví, ale díky komentářům při načítání jednotlivých kapitol a také díky deníkům, které cestou sbíráte si k němu vytvoříte celkem dobrý vztah. To je umocněno i dobře zpracovanými postavami okolo Vás, které sice s Vámi nikdy nevydrží dlouho, ale jsou zapamatovatelné a dobře dokreslují celkový příběh. Je jasné, že příběh je oproti knize okleštěný, ale pokud si tuto hru zahraje člověk, který je knihou nepolíben, tak ho to určitě musí ke koupi knihy navnadit. A o to přeci jde... Příběh je prostě dobrý a dokonce bych ocenil, kdyby byl delší, protože poměrně krátká kampaň je jedním z mínusů této hry.

Samotná hratelnost a její mechaniky jsou bez zásadnějších problémů. Zbraní není mnoho, ale pokrývají potřebné spektru a jejich možné úpravy vytváří dostatečný mix, kterým si můžete zvolit svůj typ hraní. Pocit ze střelby je velmi dobrý, navíc umocněn dobrým zvukem. Zvuková stránka celkově a vizuální zpracování jsou prostě skvělé a dokreslují patřičně celkovou atmosféru. Poněkud horší je to s umělou inteligencí nepřátel, která není úplně optimální. Souboje s lidmi však jsou zábavné, poněkud horší je to s monstry, které na vás bezhlavě nabíhají a vy je jen kosíte, navíc jejich fyzika je trochu nezvládnutá. Celkově jsou souboje s těmito monstry slabší stránkou hry, která je bohužel celkem častá.

Metro 2033 redux je velmi dobrou hrou, která zvládá to základní: výbornou atmosféru a solidní hratelnost. Hodnocení příběhu závisí na tom, zda ho porovnáváte s knihou nebo ne. Hra určitě není dokonalá a má slabší místa, ale celkově nelze než doporučit. Jo a doporučuji pro lepší prožitek hrát s ruským dabingem.

Pro: Atmosféra metra se vším všudy, zvuková a vizuální stránka, obecně dobrá hratelnost, příběh pokud ho neporovnáváte s knihou

Proti: Kampaň by mohla být delší, UI nepřátel a především souboje s monstry jsou velmi monotónní, příběh pokud ho porovnáváte s knihou

+19

Divinity: Original Sin

  • PC 80
Divinity: Origilan Sin (hrána enhanced edition) je úžasným přenesením klasické izometrické RPG do moderního hávu. Nejsem nějakým velkým znalcem tohoto typu her, takže k DOS nepřistupuji prizmatem porovnávání s hrami typu Baldurs gate, ale dívám se pouze na to, jak mě tato hra bavila a jak se mi hrála.

Hra stojí na třech hlavních pilířích: soubojovém systému, vizuálním a zvukovém zpracování a příběhu zasazeném do vlastního světa. Všechny tři tyto pilíře přitom musím hodnotit pozitivně, i když ne úplně bezchybně.

Soubojový systém je opravdu vynikající, variabilní a návykový. Nebudu zde rozebírat jeho funkce protože je vše již popsáno ale opravdu jsem si užil každý souboj a těšil se na ten další. Souboje nutily přemýšlet, využívat nepřeberné množství možností a plánovat tím i rozvoj jednotlivých postav. Nutnost vyvažovat jednotlivé schopnosti tak, aby jste obstáli v soubojích jsou dalším kladem hry. Opravdu se nevyplácí plánovat rozvoj postavy jen tak bez rozmyslu. Velké množství kouzel, svitků, granátů a dalších prvků pak dotváří skutečně pestrobarevnou mozaiku, která Vám umožňuje hrát svým vlastním stylem. Souboje navíc rozhodně nejsou jednoduché, takže nutí k přemýšlení a taktizování. Musím uznat, že DOS má jeden z nejlepších soubojových systémů, které jsem vůbec zažil. Přesto je zde jedna poměrně nezanedbatelná potíž, a tou je špatná přehlednost. Souboje můžete vést v klasickém rozhraní nebo přepnout do soubojového módu, který přehlednost zlepšuje, ale mě trochu vizuálně kazil prožitek ze souboje. Malý zoom out omezuje viditelné pole a navíc se mi mnohokrát stalo, že po natočení kamery (tak abych získal přehled o situaci), byl nepřítel, na které jsem chtěl (většinou z dálky) zaútočit, těžko zaměřitelný, což vyústilo i v nechtěné kliknutí vedle. Ačkoliv jde o problém, který mě občas štval celkový dojem z mimořádně variabilního soubojového zážitku mi přesto nezkazil.

Vizuální stránka hry je opravdu vynikající. Pestrá, barevná, bohatá na detaily. To vše vytváří unikátní zážitek, který je odlišný od her podobného typu. Přitom mě osobně nepřišel nijak přehnaný nebo kýčovitý. Hra má tak určitě osobitý vizuální styl, který se mi líbil. I hudební podkres, dabing postav a zvukové kulisy byly povedené, ačkoliv po čase repetitivní (možná místy až otravně repetitivní).

Hlavní příběhová linka je dobře zpracovaná a drží hru pohromadě (začátek působí trochu nepřehledně, později se však jednotlivé linky logicky spojují). Musím se však přiznat, že mě nijak zvlášť nezaujala. Rozhodně znám lepší příběhy ve hrách a popravdě si nemyslím, že si tuto nějak zvlášť zapamatuji. Ale jde spíše o subjektivní pohled. Paradoxně více si tak pamatuji některé vedlejší úkoly, které jsou mnohdy velmi originální a místy i docela vtipné. Určitě se tak vyplatí zkusit absolvovat všechny (což však není úplně snadné, viz níže). I herní universum hodnotím spíše rozpačitě. Ano je poměrně obsáhlé, bohaté na různé postavy, rasy, nebo jiné místy vtipné mluvící objekty, ale opět ho nevnímám nijak originálně. Ve hře je mnoho knih, kde si můžete přečíst různé historické zmínky a musím, říci, že mě poměrně rychle přestaly bavit. Prostě jsem si k tomuto universu nevytvořil nijak zvláštní vztah.

Hra určitě není jednoduchá a vůbec vás nesměruje, což v kombinaci s její velkou délkou vytváří poněkud smrtící koktejl. Bez návodu téměř nemáte šanci objevit vše co hra nabízí, dokonce musím přiznat, že jsem se několikrát zasekl i v hlavní lince postupu a byl nucen potupně projet různé návody abych zjistil, kde jsem co zapomněl. Je nepříjemné dojít do bodu, kde zjistíte, že nemůžete dál a vůbec nevíte, co kde a jak jste opomněli klidně i několik hodin hraní zpět. Někdy dostanete úkol, který vlastně ani nevíte jak a kde splnit a musíte prostě projít všechny zákoutí mapy, mluvit se vším co se hýbe doufat, že něco nepřehlédnete. Uznávám, že hra není nelogická a že vyžaduje především čas a trpělivost. Chápu tedy hardcore RPG fandy, že se jim taková hra líbí. Ale pro mě, který již na hry nemá tolik času a trochu tuctově již hraje hry hlavně pro zábavu, musím připustit, že hra je pro mě příliš zdlouhavá a tato zdlouhavost často není naplněna obsahem, který by mě udržel v židli (jako např. u Zaklínače 3).

Shrnu-li vše výše popsané, tak DOS je opravdu poctivou, promyšlenou a detailní RPG, v krásném vizuálním kabátě s výborným soubojovým systémem. Z mého subjektivního hlediska je však hra trochu moc zdlouhavá a má některé nedostatky, které nemohu pominout. Celkově však nemohu hodnotit hůře než zeleným číslem a určitě doporučuji všem fanouškům žánru. Těm ostatním, kteří nejsou připraveni hře věnovat opravdu desítky možná i více hodin svého času (já jsem dohrál vše co jsem mohl za 103 hodiny) však doporučuji koupi této hry ještě promyslet (i když v akcích již je za velmi přijatelnou cenu).

Pro: Soubojový systém, vizuální zpracování, některé originální a vtipné momenty, poctivost v každém detailu

Proti: Zdlouhavost a složitost, nepřehlednost v mnoha směrech, mě osobně příběh úplně nezaujal

+18

The House of Da Vinci

  • PC 65
Logická hra v překvapivě dobře zpracovaném prostředí. Grafická stránka a zasazení do oblíbené tématiky hře dává dobrou šťávu. Seznámíte se s řadou Leonardových vynálezů a opravdu se sžijete s atmosférou, což jsem u takové hry nečekal. Náročnost je poměrně rozumná, nehrozí nějaký fatální zásek, ale občas se trochu zapotíte, především v závěru. Co však byla tragédie, bylo ovládání PC verze. Klikat myší na aktivní místo je občas nemožné. Je vidět, že jde o port z mobilní (dotykové) verze a hraní klasicky s myší je občas tragika. Bohužel kvůli této vadě na kráse musím jít s hodnocením dolů, ale jinak hru doporučuji.

Pro: Atmosféra, grafika, vyvážená obtížnost

Proti: Ovládání PC verze

+6

Painkiller

  • PC 75
Výborná oddechová záležitost. Hrál jsem ji ještě na základce a tehdy mě neskutečně bavila. Dnes s odstupem času už se projevují nedostatky, ale pořád jde o titul, který si zaslouží pozornost.

Jednak grafika i po letech stále funguje. Rozmanití pekelní protivníci jsou výborně zpracovaní a člověk se nenudí s jejich likvidací. Tomu přispívají mimořádně dobře zpracované unikátní zbraně a na tehdejší dobu velmi dobrá fyzika a dynamika soubojů. I dneska mě baví přišpendlit démona kolíkem ke stěně.... Lokace jsou poměrně malé, ale na druhou stranu nezatěžují v postupu v před, což u takové hry oceňuji. Některé mají i velmi dobrou atmosféru (Asylum). Souboje s bossy jsou zábavné a vyžadují i trochu přemýšlení, jak se jim dostat na kobylku. Celé to podtrhuje stylová hudba, která to bere pěkně od podlahy.

Co přece jenom již dnes trochu vadí je monotónější hratelnost. Až na bose je styl hraní v zásadě stejný od začátku až do konce. Hra se nijak nevyvíjí a nenutí hráče měnit způsob hraní. Pekelníci jsou sice dobře zpracovaní a rozmanití, ale způsob jejich likvidace nevyžaduje žádnou zvláštní invenci. Na druhou stranu, tato hra je prostě brutální střílečkou, kde není moc času na přemýšlení a takto byla koncipována. Hledat v ní nějakou strategickou výzvu nemá smysl a není to jejím cílem. Přesto mě již takový typ her tolik nesedí a poslední třetinu hry už jsem se snažil co nejrychleji dojet, protože už mě to prostě nebavilo. Systém karet je úplně zbytečný a co se týče příběhu, ten sice není úplně odfláknutý, ale když už si s tím daly práci (ty filmové scény), tak to mohly dotáhnout dál. Nečekám od takové hry příběhové orgie, ale byl tam potenciál, který nebyl využit.

Shrnu-li to, tak Painkiller je poctivě udělaným masomlýnkem na démonické spoluobčany, s výborným vizuálním a enginovým zpracováním. Bohužel tomu však již dnes chybí větší variabilita a je škoda nevyužitého příběhového potenciálu.

Pro: Souboje, zbraně, grafika, hudba

Proti: Monotónost, příběh

+14

Ryse: Son of Rome

  • PC 65
Antický Řím patří mezi má nejoblíbenější historická období a proto jsem akční hru tohoto typu velmi očekával. Vzhledem k nepříznivým recenzím a komentářům jsem se však rozhodl počkat na cenově přijatelnější hladinu a nakonec jsem na tento titul zapomněl úplně (on také tak nějak zapadl do zapomnění). Takže byla spíše náhoda, když jsem na něho za pakatel nedávno narazil a bez větších očekávání se pustil do akce.

Když je hra zasazena do pro mě oblíbené tématiky, mám zvýšená očekávání pokud jde o příběh a kvalitu lokalit. Vždy jsem se chtěl pořádně proběhnout po antickém Římě a prožít zde zajímavý příběh plný politických pletich, orgií, násilí a velkolepé architektury. Tyto předpoklady hra naplnila sotva napůl. Velmi úzké koridory, kterýma Vás hra vede Vám vůbec nemužní ponořit se do atmosféry daného místa (především začátek a konec v Římě). Vším jen prolítnete a nemáte žádnou potřebu se příliš zastavovat. Navíc je celá hra pojata jako kombinace historie a fantasy, takže např. vylodění v Británii vypadalo spíše jako dobývání Mordoru než nějaká reálná záležitost. Moc mě ten fantasy prvek neoslovil a byl bych radši za větší historickou realističnost (také je tam řada nepřesností, např. název pro Britský York, v té době neexistoval). Stejně tak příběh, který je velmi jednoduchý a ačkoliv pracuje s několika reálnými postavami, tak je zcela ahistoricky. Na druhou stranu musím nakonec příběh hodnotit celkem kladně, především díky závěru hry a díky celkem dobrému vyprávění. Nedopadlo to pro mě tak hrozně jak avizovaly recenze. Take vynikající grafické zpracování občas nadchlo. Takže potenciál tam byl, ne že ne, ale příběh je příliš krátký na to aby se lépe rozvinul a krásně zpracované lokace jsou příliš úzké, než aby člověka vtáhli do hry. Prostě promarněná příležitost.

Hratelnost je na tom rozhodně lépe. Rubačky jsou příjemně drsné, ovládání jednoduché a efektivní. Mohla by být větší pestrost soubojových možností, paradoxně kratší délka hry je zde výhodou, obávám se, že pokud by se hra moc protahovala zábavnost soubojů by vyprchala. Také některé vložky do soubojové hratelnosti jsou zajímavé (ovládání formace legionářů, včetně známé želvy, vrhání pilum atd.), avšak mohli se také rozvést více. Určitě zde pomáhá vynikající grafika, která soubojům dodává velmi dobrý vizuál. Škoda těch stále se opakující ksichtů nepřátel...

Souhrnně lze říci, že tato hra rozhodně není odpadem a měla poměrně silný potenciál stát se opravdu kvalitní historickou hrou. Bohužel lokace krásné, ale příliš úzké, příběh zajímavý ale příliš jednoduchý a krátký, nejasný koncept toho zda jde spíše o historickou nebo fantasy hru, souboje zábavné ale po čase repetitivní... Vychází z toho pouze mírně lepší průměr.

Pro: Grafika, souboje, příběh nebyl nejhorší

Proti: Lokace jsou jen úzké koridory, nepovedené míchání historie a fantasy, celkově nevyužitý potenciál

+10

Doom

  • PC 90
Nářez! Tento typ her nehraji často, většinou mě rychle omrzí, avšak zde jsem se bavil od začátku do konce. Jednak je třeba pochválit návrat ke kořenům. I když jde spíše o návrat do kulis původního Doomu, přičemž hratelnost se té původní tolik neblíží. Určité propojení Doomu s hratelností Quake mě však zaujala. Monstra, zbraně kterými je likvidujete, design některých lokací, prvky hratelnosti (barevné karty a lebky) a řada dalších věcí Vás nechá vzpomenout na ty úžasné časy se strarým Doomem. Vše však v novém a moderním kabátě, který sice není špičkou současných grafických možností (a poměr kvalita x výkon není úplně ideální) ale zcela postačující pro intenzivní zážitek z masového vyhlazování pekelných spoluobčanů. Co musím také pochválit je vybalancování obtížnosti která velmi dobře graduje. Hudební doprovod jen umocňuje prožitek ze hry a zvuky a prožitek ze střelby tomu dávají korunu. Prostě dle mého není v současnosti hra, která nabízí takovou intenzitu arkádové First person střílečky jako je Doom. Arény jsou velmi dobře udělány a jsou relativně různorodé, takže se v nich člověk nenudí. Musím zde však zmínit i jednu drobnou výtku. Někdy jsou ty lokace poměrně složité. To nevadí, když jste v akci a nepřemýšlíte o tom, kam jdete, prostě se jen hýbete, skáčete a střílíte. Když však vystřílíte všechno živé, stalo se několikrát, že jsem se zamotal nebo chvilku marně hledal cestu. Stalo se to však jen párkrát (hlavně v prostřední části hry), navíc to nebylo nijak hrozné, každopádně u této hry se mi nechce přemýšlet, kam nebo kudy jít, ale chci jít co nejrychleji do akce. Hra tak trochu ztrácela dynamiku. Ale jak říkám, je to spíše drobnost. Na závěr je možné zmínit příběh, který je pro tuto hru typicky plochý a jednoduchý, ale současně celkem dobře zakomponovaný do celkového obrazu hry. V Doomu člověk opravdu nehledá vrstvený příběh nebo filozofické přesahy, právě naopak, nechce se zdržovat. A to příběh zvládá skvěle, protože se jen tak lehce vznáší na pozadí, neruší a hru dobře drží po kupě.

Shrnuli tedy, je Doom úctyhodným nástupce slavné série, který mě královsky zabavil na cca 20 hodin hraní. Výborná hratelnost v kombinaci s návratem některých osvědčených prvku (zbraně, monstra, kulisy atd.) ze starého Dooma mě přikovaly k židli a nepustily. Některé drobnosti by se vytknout daly, ale jsou zanedbatelné v porovnání s intenzivním zážitkem, který hra přináší.

Pro: Hratelnost, zbraně, kulisy klasického doomu, monstra, zbraně, grafika

Proti: Lokace jsou občas zbytečně komplikované. Příběh o ničem, ale neruší u hraní ;-)

+20

Tomb Raider

  • PC 80
Série Tomb Raider mě v minulosti zcela minula a i její opětovné rozjetí v roce 2013 mě nechalo klidným. Když jsem však nedávno na tuto hru narazil na steamu za 3 éčka, řekl jsem si, že by byl hřích tuto slavnou sérii alespoň nezkusit. Vzhledem k absentující zkušenosti s předchozími díly jsem se mohl zaměřit na samotnou hru, nikoliv na její srovnávání s minulostí (které se často v komentářích objevuje).

Pokud jde o samotnou Laru, nejsem moc velkým příznivcem konceptu mladých holek s postavou modelky, schopnostmi supermana a etickým cítěním Mirka Dušína. Tenhle trend už ve filmovém světě nechal vzniknout řadu braků (Hunger Games, Divergence apod.) pro náctiletou cílovku. Okamžitě po zahájení hraní jsem pochopil, že jedeme v těchto kolejích, což mě trochu naštvalo... Lařino věčné kňourání, po kterém následovaly výkony, za které by se nemusel stydět ani Batman, mě fakt vytáčelo. Musím však říci, že postupem času jsem si zvykl a přestal tyto komediální prvky vnímat. Hraní samotné bylo totiž opravu zábavné (tentokrát v pozitivním slova smyslu).

Jednak prostředí ostrova spolu s asijskou mytologií bylo opravdu povedené. Příběh byl samozřejmě čisté klišé, navíc bez velkých zvratů, ale v zásadě příjemný a držel hru pohromadě. Hratelnost se také povedla, souboje mě bavili a jejich větší čestnost mě vyhovovala. Malé množství ale celkem solidně vylepšitelných zbraní, stejně jako jednoduchý systém rozvoje postavy podtrhovaly celkový dojem, který na mě hra dělala a sice jako jednoduchá, odpočinková jednohubka. Tento pocit dále zesílil se zjištěním, že opravdu nemá cenu sbírat všechny předměty a prohledávat kompletně celé lokace, tedy pokud nechcete mít hru dohranou na 100%. Pro bezproblémový průchod hrou (který je ve výsledku velmi lineární) stačí jen sbírat to, co máte po cestě. Grafické zpracování a ovládání se také povedlo.

Ve výsledku na mě tato hra zanechala celkem dobrý dojem, takže i uvažuji o koupi dalších dílů. No a trochu toho kýče spojeného s hlavní postavou nakonec vem čert...

Pro: Ostrov, mytologie, soubojový systém a ovládání vůbec,

Proti: Lara jako další kousek do skládačky Hollywoodského konceptu pro náctileté blbečky, příběh úplně nenadchne, ale ani neurazí

+18

Layers of Fear

  • PC 80
Příjemné překvapení. Poctivě udělaná horrorovka, u které sice nevyplivnete srdce při nějaké lekačce nebo nepropotíte pyžamo nějakou extra vypsychlou atmosférou, ale rozhodně si po dohrání řeknete "jo to stálo za to". Pozitiv je celá řada - kvalitní vizuál, hudba, námět a lokace, především skvělá práce při jejich neustálých a neočekávaných (ale funkčních) změnách. Ano ten fakt, že nevíte, co se bude dít doslova jen otočením pohledu je na této hře možná tím nejlepším. Hra si udržuje po celou dobu Vaši pozornost a rozhodně se nebudete nudit. Navíc po krátkém začátku se hra celkem rychle rozjede a udržuje zajeté tempo až do konce. Negativa se také najdou, především v tom, že to tempo není až tak vražedné. Hrou tak nějak procházíte, sice se nenudíte, ale pořád jsem přece jenom čekal nějakou bombu, která by mě zvedla ze židle, a ta nepřišla. Hra je rozhodně komornější, klidnější, což nemusí sednout každému, stejně jako, že se za celou hru opravdu příliš nevylekáte. Zmínil bych ještě také kratší herní dobu a především slabší průnik do podstaty příběhu, která zůstal jaksi na povrchu, složený z jednotlivých střípků, které cestou sbíráte. Tato absence hlubšího ponoření do jinak zajímavého psychologického námětu dle mého trochu ubírá na možném zážitku ze hry. Každopádně jak říkám na začátku, stálo to za to. Některé nedostatky, jsou dány spíše úhlem pohledu, délka hry je sice krátká, ale možná odpovídající a její zbytečné natahování by už samotná atmosféra nemusela utáhnout. Takže jde vlastně o dobře vybalancovanou hru pro hráče, kteří nechtějí jen zběsile pobíhat a střílet zombíky, ale kteří se chtějí spíše kochat a nechat překvapovat fantazií autorů, která rozhodně není chudá...
+14

Polda 6

  • PC 60
Překvapivý příhod šestého dílu musel milovníky série určitě potěšit, bohužel mé očekávání nenaplnil. Jde o velmi jednoduchou, rychlou a nepříliš vtipnou záležitost. Popravdě jsem se během hry snad nezasmál, dabing to sice drží nad vodou ale i tak... Na rozdíl od hrůzné pětky však hra má určitá pozitiva, která ji táhnou alespoň k průměru. Hra celkem rychle odsýpá, takže se člověk ani nezačne nudit. Grafické zpracování a animace jsou povedené a patří k tomu nejlepšímu v sérii. Příběh je sice pitomí, ale není úplně trapný, takže se to dá zvládnout. No a některé ty parodie na známé celebrity byly alespoň roztomilé, když už ne vtipné. Takže nakonec se z toho vyklubala celkem snesitelné jednohubka, která však potvrzuje pravidlo, že jednou a dost.
+11

Polda 5

  • PC 30
Tak tímhle dílem dostala série Polda vážnou ránu. Opravdu hrůza, trapnost a zmar. Po všech stránkách. Až na velmi málo momentů je jedinou výhodou hry, že rychle skončí.
+6 +7 −1

Polda 4

  • PC 75
Polda 4 je bezesporu jediným dílem série, který je možné označit za plnohodnotnou adventuru, která měla možnost prorazit do světa. Nevím do jaké míry se jí to podařilo. Hra rozhodně ustoupila od ztřeštěné komediálnosti předchozích dílů. Příběh je temnější, zajímavější a propracovanější a musím říci, že mi přišel i zajímavý. Grafické zpracování a animace sice nejsou světové, ale v zásadě příjemné a povedené. Bohužel se ze hry vytratil humor, což mě vzhledem k této sérii mrzí. Ve výsledku jde o povedenou a nadprůměrnou adventuru, která vybočila z dosavadního pojetí série a to je určitě dobře. Přesto však nemohu hodnotit výše než první dva díly, protože polda má být o vtipu, který tu bohužel nebyl...
+8

Polda 3

  • PC 70
Kvalita humoru oproti předchozím dvěma dílům výrazně poklesla, což je největším problémem třetího dílů, který naopak ve většině dalších aspektech své předchůdce spíše převyšuje. Je vidět, že se autoři oprostili od našeho českého rybníčku a snažili se o světovější přístup, bohužel to hře příliš nepomohlo. Příběh je sice opět spíše na vedlejší koleji oproti běhu událostí v jednotlivých lokacích, ale hru celkem drží pohromadě, i když na konci už mu evidentně dochází dech. Přesto zlepšení oproti druhému dílu. Minihry jsou sice technicky vzato celkem odfláklé ale mě popravdě řečeno bavily a hru obohatily. Plusem je určitě množství rozmanitých lokací a postav , ovšem úroveň zábavy kolísá, takže si myslím, že menší zkrácení by hře možná prospělo. Celkově jde stále o dobrou hru, která je určitě přístupnější i mladšímu hráči, ale pro mě již ztratila kouzlo, které měly její dva předchůdci.
+7

Polda 2

  • PC 80
Oproti jedničce hra trochu ubrala na bezprostřední komediální tvrdosti a takříkajíc změkla, ale stále si drží onen étos devadesátých let, tentokrát především díky výrazným postavám parodujícím tehdejší politickou reprezentaci, ale nejen tu. A to naprosto skvěle! To ovšem má nevýhodu především pro mladší hráče, kteří tuto dobu nepamatují a neznají souvislosti, které jsou pro celkový zážitek velmi důležité. Herní mechanika se oproti jedničce trochu zlepšila, naopak příběh je zde opravdu pitomí, což u jedničky neplatilo. Dabing samozřejmě stále skvělí.
+11

Polda, aneb s poctivostí nejdřív pojdeš

  • PC 85
Ano herní mechanika je hrozná, obtížnost vysoká, často nelogická, ale vem to čert. Tahle hra má typický ulítlý, oplzlý a černý humor 90. let, který mi v dnešní době plné korektnosti a uťápnutosti dost chybí. Některé rozhovory a postavy jsou legendární a i když už si hru na počítač nenainstaluju, občas si stále na youtubku pustím nějakou tu konverzačku... prostě klasika, která neomrzí.
+11

Alien: Isolation

  • PC 70
Nevzpomínám si na hru, která by tak věrně přenesla na svého hráče atmosféru filmu, ze kterého vznikla. Atmosféra je opravdu úžasná. Je to dáno zásadními věcmi i maličkostmi, které utváří celkovou podobu hry. Detailní vesmírná stanice, ztvárněná dle sci-fi představ ze 70. nebo 80. let, vynikají kvalita zvuků, které výrazně přispívají k napětí, perfektně zvládnutý Vetřelec a celkové vizuální zpracování. Pro fanoušky vetřelce tak jde o orgie, které je nesmí minout.

Pro normálního hráče, kterým jsem já a který není až tak velkým fanouškem této kultovní záležitosti však má i nepopiratelné mínusy. Tím hlavním je bezesporu určitá monotónní hratelnost a příliš mnoho hluchých míst. Celou hrou se dá až na pár výjimek vlastně proplížit aniž by jste byli nuceni využít řadu věcí z inventáře. Většinou jen procházíte z místa A do místa B a cestou se vyhýbáte buď Vetřelci nebo syntetikům a lidem. V prvním případě nemá vůbec cenu jít do přímé konfrontace (dokud nezískáte plamenomet) v druhém sice jít můžete, ale většinou je to zbytečně riskantní. Takže jsem s z onoho místa A do místa B téměř vždy proplížil a když takto postupujete několik hodin v kuse, začne vás to prostě nudit. Cílem vašeho postupu je navíc většinou zmáčknout nějaké tlačítko nebo něco sebrat. Příběh se vlastně zužuje na snahu přežít a dostat se ze stanice Sevastopol a hra rezignovala na jakýkoliv vývoj hlavní postavy, natož větší prostor pro postavy vedlejší.

Hra tak pro mě měla tři části, táhnoucí se úvod, kdy se dlouho nic neděje, ale seznamujete se s prostředím, prostřední část hry, která vás pohltí svoji dusivou atmosférou a strachem z Vetřelce, který se pohybuje zcela náhodně a reaguje na jakékoliv zvuky (jeho vizuální schopnosti už tak slavné nejsou, mnohokrát jsem se mu krčil přímo před nosem a neviděl mě) a třetí část, kdy už tak nějak vše znáte, vše se stále opakuje a už vlastně jen chcete aby se to nějak zajímavě ukončilo. A ani toho jsem se nedočkal.

Takže když to shrnu, jde o velmi detailní, atmosferickou a poctivou hru, které však dle mého schází variabilita v hratelnosti a příběh. Vše se po čase začne opakovat, často jen prostě postupujete v opakujících se lokacích a i několik minut na nikoho nenarazíte. U hry tak dle mého hodně záleží na vašem vztahu k filmu Vetřelec a vůbec ke vztahu k tomuto žánru, protože pokud tento vztah nemáte, hra vás nedokáže udržet v sedle, do kterého vás posadí ve chvíli, kdy z ventilace poprvé vypadne ta bestie...

Pro: Atmosféra, zvuky, vizuál a stylizace do 70/80. let, Vetřelec

Proti: Monotónost, mnoho hluchých míst, absence hlubšího příběhu a práce s hlavní postavou

+20

Life is Strange - Episode 5: Polarized

  • PC 90
Nejdříve k samotnému pátému dílu: Velmi povedené zakončení celé série, které vrcholí opravdu silnými rozhodnutími (především tím posledním) a emotivním závěrem. Jde určitě o nejsvižnější a nejpřímější díl celé série, kde tolik nevnímáte prostředí, možnosti prozkoumávat lokace jsou omezené a vše směřuje k závěrečnému dramatu. Atmosféra dokreslená soundtrackem je jako vždy skvělá. Co mě trochu štvalo bylo ono "ztracení se v čase" tedy hluchý úsek v časoprostorovém prázdnu, těsně před závěrem. Přesně jsem věděl, že si autoři tento žánrově typický kýč neodpustí. Takže pět procentních bodů dolů, ale i tak autorům velká pochvala.

K celé sérii: V mém případě měla celá série rozhodně vzrůstající tendenci. První díl vynesl trumfy, které hra držela ve všech dalších dílech a sice atmosféru podkreslenou příjemným grafickým zpracováním a výborným soundtrackem. U příběhové hry je však nejdůležitější samotný příběh a hlavní (i vedlejší) postavy. A v tom mě hra první dva díly nepřesvědčila. Ano jednotlivé postavy byly jasně vykreslené a zapamatovatelné, ale byly současně zoufale šablonovité. Navíc se vše točilo okolo vztahů v prostředí americké střední, což je prostředí z principu povrchní a kýčovité. Naštěstí se to od třetího dílu začalo posouvat správným směrem. Příběh se začal zajímavě rozvíjet, emoce začaly získávat hloubku a děj přinesl i řadu překvapujících momentů. Temnější atmosféra, detektivní prvky, uvěřitelné lidské příběhy, chování postav a povedený závěr. Dokonce i Max mě nakonec nepřišla tak hrozná jako na začátku :D Vliv vlastních rozhodnutí na hru jsem popravdě skoro vůbec nevnímal. Přišlo mi, že mě hra stejně tlačí určitým směrem a i když nutí hráče přemýšlet, jak se zachovat, celkově to příběh příliš nerozvíjí. V závěru už jsem to trochu vnímat začal, ale pro lepší zhodnocení tohoto aspektu hry je potřeba si to zahrát ještě jednou. Co hodnotím kriticky je velmi nízká obtížnost a s tím spojená absence nějaké výzvy. U příběhové hry je to možná dobře, že hra tak nějak sama plyne, ale za mě osobně to rozhodně dobře není.

Takže závěrem. Přes počáteční skepsi z příběhu, určitou šablonovitost a fakt, že je hra mířena na mladší cílové skupiny jsem nakonec rád, že jsem hru dohrál. Postupem se stávala dospělejší, hlubší a uvěřitelnější a přiznám se, že jsem závěr opravdu prožíval. Takže nezbývá než doporučit.

Hodnocení 90% za pátý díl. Průměr za celou sérii mě vychází na 75%, ale nakonec to hodnotím na 80% .
+9

Life is Strange - Episode 4: Dark Room

  • PC 80
Oproti řadě komentářů výše, pokládám tento díl za prozatím nejlepší v sérii. Lepší je v určitě v hlavní příběhové linii, které se již začíná (částečně již od třetího dílu) jasně definovat a přecházet do temnější a srozumitelnější podoby. Celkově už to není jen o "vztahové politice" na Blackwallské akademii a přilehlém okolí, s doplněním o "psychická traumata" s tím spojená. Objevil se také jednoduchý detektivní prvek. I ta první část s alternativní realitě s Chloe je skutečně emočně silná, nikoliv jen teenagerovsky stupidní. Trochu to sráží na konci bazénová párty, ale celkově mi nezbývá než dát poprvé zelené hodnocení.
+8

Life is Strange - Episode 3: Chaos Theory

  • PC 75
Já u této hry fakt nevím. Sice to nemá žádnou hloubku, rozhodnutí ve hře příliš vliv nemají a celé je to udělané tak maximálně pro cílovou skupinu 11 - 15 let, ale prostě tam něco je. Něco, co vás nakonec nutí v této sérii pokračovat. Závěr dokonce vyvolal i emoce. Takže tak nějak přemýšlím, jestli přes všechny ty mínusy, které v tom vidím není nakonec rozumné, přistoupit k tomu jako k takové jednorázové jednohubce. Sice se tím nenajíte a nevypadá to nijak vábně, ale nakonec to smlsnete s chutí a stěžovat si není na co...
+2 +7 −5

Grand Theft Auto V

  • PC 80
Ke hře jsem se dostal poměrně dlouho po vydání, takže jsem byl vzhledem k mimořádnému ohlasu a komerčnímu úspěchu celkem natěšen. Také musím zdůraznit, že jsem nehrál čtyřku, která sérii oproti San Andreasku a ještě starším dílům, u kterých jsem strávil desítky hodin, poněkud proměnila. Ještě jedno poslední zmínku na úvod, hru jsem rozehrál po dohrání kompletního Zaklínače 3.
Tímto poněkud delším úvodem si jaksi sám před sebou zdůvodňuji, proč mě hra vlastně příliš nenadchla. Možná je to už tím, že nejsem nejmladší a tento styl her už mě nebere tolik, co dříve. Nevím prostě, ale i když jde bezpochyby o výbornou hru, plnou zábavy a možností, tak mi v tom něco chybí. Pravděpodobně je to něco jako atmosféra. Možná je to tím, že je hra zasazena do současnosti a je jaksi sterilní. Vice city jsem miloval kvůli atmosféře 80. let, z rádia hrál Michael Jackson, hra byla ve stylu Scarface atd. V San Andreas se mi líbil příběh, postavy a celá ta atmosféra gengů. Tady jsem žádnou atmosféru necítil. Především v první třetině hry mě hlavní trojice postav bavila, dobré hlášky, spousta úchyláren, to navíc kombinované se zábavnými misemi. Postupem času, mě to ale omrzelo, mise začali být na jedno brdo a prostě to ztrácelo šťávu. Příběhová linka mě ničím nezaujala a i když by mnozí řekli, že u GTA nikdy nešlo o příběh, pro mě, alespoň u dvou výše uvedených dílů vliv měla. Mnohem více mě tak brali některé vedlejší, často dobře šáhlé linky.
Dalším lehkým zklamáním je rozsah vedlejších činností (sport, oblíkání atd.) a mapy jako celku. Zatímco v San Andreas mě tyto vedlejší momentky bavili a rozsah mapy mi doslova bral dech, tak u této hry ne. Různé možnosti vyblbnutí mě moc nebavili nebo jsem je hrál jen párkrát (celkem dobrý tenis a golf).
Ale abych pořád nekritizoval... Jízdní model, pohyb postavy a celkově úroveň hratelnosti je velmi dobrá. Rozsah zbraní, různých vylepšení aut je také skvělí. Grafika je skvělá a stejně jako celková úroveň prostředí, živoucího města atd.. a samozřejmě možnost hodiny a hodiny blbnout v GTA online.
Abych to shrnul. GTA 5 je bezesporu vynikající hra, plná možností, plná bláznovin a úchyláren, prostě tak jak to má být. Díky multiplayeru a rozsahu hráčské základy nabízí i obrovskou porci zábavy po dohrání hlavní příběhové linky. Můj osobní dojem je však takový, že jde o nablýskaný obal bez jádra. Chybí mi tam nějaká esence, která by mě, ke hře opravdu připoutala. A na ten skvěle nablýskaný obal už jsem asi starý nebo co :D

Pro: Hratelnost, rozsah možností, grafika, šáhlost a úchylnost celé hry

Proti: Postupně to omrzí, chybí mi v tom nějaká esence, zasazení v současnoti mě moc nebere, San Andreas zůstal neporažen :)

+9 +12 −3

Star Wars: Knights of the Old Republic

  • PC 95
Jako pro velkého fanouška světa SW byla pro mě rozhodující kvalita příběhu a naplnění potenciálu tohoto universa. A to tato hra naplnila vrchovatě. Vynikající příběh zasazený hluboko do historie galaktické republiky, což umožnilo autorům přistoupit k tématu svobodně a bez vlivu filmové ságy. Perfektně vykreslený boj mezi světlou a temnou stranou sílu a to nejen příběhově ale i přímo v mechanismech hry. Právě možnost zvolit si mezi postupem za světlou nebo temnou stranu a tím i směrovat vývoj hry s rozdílnými konci je dalším velkým plusem. Ke kvalitě zážitku bezesporu přispívá i možnost cestovat (relativně) svobodně mezi jednotlivými planetami, které se mezi sebou velmi liší ať už vizuálně nebo zážitky, které nabízejí. Třešničkou na dortu jsou pak vedlejší postavy vaší party, kterou jsou velmi osobité, originální a umožňují mixovat různé přístupy ke hře. Vynikající je také úroveň vedlejších misí, které jsou často s hlavní příběhovou linií dobře propojeny. Samotné herní mechanismy mají své mouchy. Chvíli jsem si zvykal na soubojový systém, ale po relativně krátké době jsem mu přišel na chuť. Některé prvky hry jsou trochu nepřehledné (inventář), trochu mě také vadila "tunelovitost" prostředí, ale beru to, z jaké je hra doby. Naopak výběr dovednostní atributů a schopností síly byl velmi široký a dalo se s ním pracovat co do herní strategie, kterou hráč zvolí. Vůbec možností jak hru uchopit je celá řada a na jejím nastavení na začátku a následném vývoji během hry závisí i způsob, kterým budete hru hrát (více na sílu, nebo na moudrost/dialogy atd.). Plusem je určitě i hudba a celková atmosféra, včetně na svoji dobu určitě dobrá grafika. Hru tedy nelze než doporučit nejen fandům SW, ale všem hráčům.

Pro: Příběh, SW universum, světlá vs temná strana síly, rozmanitost herního přístupu a strategií

Proti: tunelovitost prostředí, některé méně přehledné RPG prvky

+15 +16 −1

Life is Strange - Episode 2: Out of Time

  • PC 70
Nakonec jsem se rozhodl i přes zklamání z prvního dílu tuto sérii dohrát. Asi jsem takový ten rejpal, který rád kritizuje, ale pak to stejně dohraje až do konce :D No každopádně druhý díl se mi líbil o něco více. Hlavní pozitivum hry a sice atmosféra a taková ta nepopsatelná nasládlost, která vás ke hře přilepí tu zůstává, i když už jsem to tak neprožíval jako v jedničce (hlavně díky začátku na školní chodbě s To all of you). Bohužel stejná je i hlavní postava (jako muž jsem fakt kontakt nenavázal) a celkové dějové prostředí aneb ze života amerického teenegerstva. Fuj a kýč. Naštěstí to tak nějak více odsejpá a začíná to mít i něco jako napětí. Nakonec tedy o něco stravitelnější jednohubka, která mi však stejně jako jednička v mysli neuvízla.

Pro: Atmosféra, hudba, svižnější tempo

Proti: Postavy, dějové prostředí, kýčovitost

+7

The Witcher 3: Wild Hunt - Hearts of Stone

  • PC 95
Neubudu znovu hodnotit všechny základní atributy hry, které se nezměnili. Podstatná je nová hlavní příběhová linie, která sice celkově nedosahuje úrovně té z hlavní hry, ale příjde mi kompaktnější a po jejím dohrání mi jaksi nic nechybělo. A byla úžasné, prostě fantasy se vším všudy. Zmínil bych ještě vyváženější obtížnost. Jo a perfektní svatbu v roli ducha Vladimira :)
+8

The Witcher 3: Wild Hunt

  • PC 95
Nemá smysl opakovat, co už tu bylo psáno mnohokrát, přesto mi to nedá. Už od první minuty ve hře jsem se nestačil divit té neskutečné realističnosti prostředí. Krajina, změny počasí, živoucí města a vesnice, to vše je naprosto dokonalé. Popravdě je to první hra v mém životě, kdy jsem se prostředím kochal od začátku do konce a i po odehrání mnoha hodin a navštívení snad všech možných míst na mapě jsem stále nacházel nové a nové důvody proč se jen tak zastavit a rozhlížet se po kraji. Vše propracované do detailu. Musím říci, že v tomto je Zaklínač 3, alespoň pro mě, naprostou jedničkou.
Hlavní příběhová linie byla velmi dobrá, bavila mě a měla logickou posloupnost. Přesto musím říci, že úplného vrcholu nedosáhla a po dohrání jsem měl pocit, že skončila jaksi nedokončeně nebo snad i předčasně. Ale to jen tak trochu zbytečně rýpám.
Vedlejší mise se také povedly, především z hlediska osudu postav a minipříběhů, které je obklopovaly. Některé tyto vedlejšáky mě zůstaly v hlavě více, než hlavní příběh. Velký plus vidím také v celkové mytologii zaklínače, která pro mě byla vítaným osvěžením v moři už zkomercializované anglo-americké fantasy (středoevropan ocení o to více). Po čase hraní se však přirozeně dostavil určitý stereotyp (např. hledání stop pomocí zaklínačských smyslů). Mrzelo mě také, že rozhodnutí (dobrý vs zlý skutek) neměla často vliv na průběh hry a tím i ztrácela trochu smyslu.
Ovládání a soubojový systém jako celek ušly, ale pokládám je za jednu z hlavních slabin hry. Ovládání koně (Klepny) bylo místy přímo hrozné (hrál jsem na PC) a proto jsem mise se závody na koních vynechával. Stejně tak snaha z koně bojovat většinou byla jen zbytečnou ztrátou času, než člověk stejně z toho koně slezl. Výhodou tak byly pouze přesuny na větší vzdálenost ve sprintu. Rozčilovalo mě také vylézání z vody, které místo skoro nešlo. Souboje byly celkem přehledné a zábavné, ale vyváženost obtížnosti mi moc neseděla. Na třetí nejvyšší obtížnost to bylo stále bezproblémové a naopak největší obtížnost už byla místy hodně hustá (překvapivě víc než při soubojích se silnými příšerami či bossy, tak spíš v soubojích s bandou topivců či pavouků). Hrál jsem tedy na třetí obtížnost a hrou jsem procházel bez větších komplikací. Tudíž jsem neměl potřebu využívat všech možností (především lektvarů, olejů či petard - kuš mi pak přišla už úplně k ničemu, kromě podvodních bojů), které hra nabízí. V zásadě mi tak po celou dobu hraní stačilo mít meč a zbroj odpovídající aktuálnímu levelu, využívat znamení a doplňovat životy jedením nebo vlaštovkou (jo a občas použít kočku v jeskyni).
Přes tyto menší komplikace, které mi neumožní abych této hře dal plnou palbu (a pouze ji zařadí mezi asi 5 her těsně pod vrcholem hodnocení) považuji hraní této hry za opravdový zážitek a potěšení. Hudební podklad byl dokonalý a myslím, že se budu ještě dlouho vracet, třeba jen proto, abych znovu nasál tu atmosféru.

Pro: Atmosféra, krajina, města a vesnice, příběh (včetně příběhů vedlejších misí), hudba, mytologie zaklínače, souboje

Proti: Některé prvky ovládání, po delší době určitý stereotyp v hratelnosti, vyváženost obtížnosti

+16

BioShock

  • PC 95
Pro mě nejlepší hra roku 2007 a to v konkurenci half-life 2, call of duty 4 nebo prvního zaklínače. Doteď si pamatuji jednotlivé detaily a postavy Rapturu a jak jsem s obrovskou radostí zahýbal za každý roh s tím, co objevím nového. Tahle hra patří mezi několik málo těch, které se mi opravdu dostaly pod kůži. Nemá cenu se rozpisovat do podrobností, vše již zde bylo popsáno. Stačí pouze říci, že pokud jste ještě nehrály, tak to rychle napravte :)

Pro: Atmosféra, Rapture, příběh, ovládání, systém zbraní a plasmidů, grafika, hratelnost

Proti: zbytečné hledání detailů

+3 +5 −2

Age of Empires II: The Age of Kings

  • PC 95
Jedna z her, u které jsem strávil nejvíce času svého dětství. Nesmírně propracovaná hra, jejímž největším kladem je variabilita. Nejen ve výběru národů, množství jednotek a možných herních strategií, výběru map ale především naprosto dokonalým vyladěním všech těchto komponentů do fungujícího celku.

Každý národ, za který hrajete je unikátní a vybízející k jinému hernímu stylu. Jednotky fungují na systému kámen-nůžky-papír a je proto nutné své armády balancovat. Stejně jako jednotky jsou dobře vymyšleny i budovy. Nastavení max. populačního limitu na 200 považuji za plně odpovídající tomu, že bitvy jsou dostatečně velké ale nikoliv zcela nepřehledné. Ekonomika zde funguje jednoduše a funkčně. Technologický strom a přechod mezi dobami (doba temna, doba feudální, doba hradů, doba imperiální - jestli si to ještě dobře pamatuji) hru velmi dobře rámují do logických částí. Velmi dobré jsou také jednotlivé kampaně, které navodí ten správný pocit ze středověkých válčišť.

Spoustu času člověk stráví v editoru, který nabízí velké pole pro vlastní vyblbnutí. Na svoji dobu neskutečné grafické zpracování, které je funkční i dnes. Stejně tak charakteristické zvuky a soudntrack jednotlivých národů. To vše hru ještě šperkuje k dokonalosti.

Několik much se najde, především v AI nepřítele a místy zdlouhavé nutnosti zlikvidovat veškerou živou sílu a produkční budovy než doděláte nepřítele.

Celkově vzato jde o jednu z nejlepších her, které jsem kdy hrál a občas se k ní vrací i dnes ať už kvůli její kvalitě nebo jenom z nostalgie :)

Pro: Variabilita propojena ve funkční celek, grafika, editor a spoustu dalších...

Proti: AI, místy zdlouhavost

+18

Life is Strange - Episode 1: Chrysalis

  • PC 60
Po dohrání první epizody této hry mám celkem rozporuplný pocit. Na jedné straně pro mě selhává ve dvou hlavních bodech, které jsou pro tento typ hry nejdůležitější. Hlavní postava a hlavní dějový příběh. Hlavní postava je uťápnutá hipsterka, žijící nudným životem na americké střední škole (což je samo o sobě prostředí, ze kterého nejde vymyslet nic kvalitního), která náhle objeví nadpřirozenou schopnost vracet se časem a díky tomu se dostává do "vážných" morálních dilemat. Hlavní děj se točí okolo této nové schopnosti a jejímu vlivu na vztah hlavní protagoničky se svým okolím. Něco jako obtížnost zde neexistuje. No prostě jako vystřižené z Hollyúdského scénáře pro nevyvinuté ufony.

Už jen po tomto shrnutí mám sto chutí hodit hru do podprůměru, ale neudělám to. Hra totiž přes tyto zásadní nedostatky dokáže navodit něco jako příjemnou herní pohodu. Může za to bezproblémové ovládání, příjemné grafické prostředí a velmi dobře zvolený soundtrack.

Suma sumarum jde v zásadě o pohodovou jednohubku, zatím však bojuji s tím, zda si vzít i druhou nebo ne.

Pro: ovládání, soundtrack, grafické zpracování

Proti: hlavní děj, hlavní postava, absence obtížnosti

+10 +13 −3

Mass Effect

  • PC 80
Hra s velkým množstvím malých nedokonalostí, které jsou zde již bohatě popsány, přesto hra, která rozhodně nezaslouží nezelené hodnocení. Pro mne je u tohoto typu her vždy klíčová kombinace hratelnosti a příběhu a tato kombinace zde funguje.

Pro: Příběh, soubojový systém, univerzum, dialogy a možnost volby

Proti: vedlejší mise, lokace, mako

+11 +14 −3