Obrovský hype, skvělé recenze, vysoké prodeje... DOS II byla jednou z nejskoňovanějších her roku 2017. S celým tím humbukem okolo měl člověk pocit, že se pouští do jedné z nejlepších her všech dob, od které se nebude moci utrhnout a do hry, která výrazně kvalitativně posouvá předchozí díl. DOS I byla výbornou hrou postavenou především na skvělých tahových soubojích, ale také hrou s mnoha problémy. Po téměř 300 hodinách strávených v DOS II však cítím mírné zklamání, které je možná tváří tvář kvalitě hry příkré, přesto však neodbytné. Zdůrazňuji ještě, že jsem hrál single, tedy nikoliv v kooperaci, což může být jedním z problémů.
Hra podědila hlavní přednosti po svém předchůdci. Tedy především soubojový systém s obrovskou variabilitou. Ta byla ještě rozšířena přidáním fyzických a magických brnění a zdůrazněným vlivem výškové převahy střeleckých jednotek a tím i terénu a rozestavení jednotek. Přibyla i řada dalších drobnějších vylepšení, které dotahují soubojový systém téměř k dokonalosti. Soubojový systém v DOS považuji za jednoznačně nejlepší mezi všemi izometrickými RPG. Ve hře se mi také nestalo, že bych se uklikl v boji, což se mi v jedničce občas stalo. Subjektivně mě souboje přišly lehčí než v předchozím díle. Ano člověk často narážel na protivníky, kteří byli v danou chvíli nad jeho síly ale hra nabízela celkem široké možnosti jak tyto nepřátele obejít a především v poslední fázi hry jsem téměř neměl problémy při správném rozestavení svých druhů nepřátelé porážet na první pokus. Souboje tak zůstaly nejsilnější stránkou hry a v této věci došli asi na maximum možného.
Druhou největší předností hry, která zůstává po prvním díle je velmi široká svoboda v dosahování cílů, plnění questů (především těch hlavních) a celkově k přístupu jak hru hrát. Možností je skutečně hodně a každá z variant má vliv na průběh hry. Některé questy lze vyřešit za 5 minut nebo třeba za hodinu. Máte s nějakým úkolem problém? prostě zabijete zadavatele... problém můžete vyřešit bojem nebo dialogy, nebo získáte informace tak, že sníte maso zemřelého či vyvoláte jeho ducha. Hra tak nabízí široké spektrum voleb, které zvyšují její znovuhratelnost, protože pravděpodobně nejdu hru dohrát na stoprocent stejně jako napoprvé (bohužel tento problém mě nemusí trápit viz konec příspěvku). Přesto všechno Vás hra určitým směrem přece jenom tlačí a většina cest vede ke stejnému cíli, byť z různých stran. Přesto nelze než autory pochválit za vějíř možností, který ve hře vytvořili.
Mechaniky hry jsou na vysoké úrovni, hra jede plynule, načítání je rychlé. Audiovizuální styl se oproti předchozími dílu moc nezměnil, což je dobře, protože se mi líbil. RPG systém rozvoje postav je dobře nastaven s dostatečně širokou možností specializace a dalších rozvojových mechanik postav. Až 4 postavy, které můžete ovládat tak lze poměrně slušně specializovat a plně využívat jejich potenciál. V této oblasti je DOS opět na vrcholu žánru. Poněkud problém jsem měl s inventářem a velkým množství "bordelu", který se Vám v něm hromadí. Ačkoliv je ovládání intuitivní, zůstává správa Vašeho inventáře časově náročnou a místy nepřehlednou.
Celkový svět Rivellonu je určitě dobře zpracovaný a rozhodně se může měřit s největšími fantasy světy. Trošičku haprovat to začíná u příběhu. Oproti prvnímu dílu mě přišel hlavní děj kompaktnější a zajímavější přesto ani nyní mě zcela nepohltil. I když rozhodně nelze hovořit o špatném ději, prostě mě subjektivně nijak extra neuchvátil. Rozhodně silnou stránkou jsou jednotlivé postavy ať již ty, za které hrajete, tak ty, se kterými se ve hře potkáte. Právě zajímavě vykreslené postavy a jejich soukromé příběhy táhnou celkovou atmosféru hry nahoru. Přesto obecně mě oproti prvnímu dílu nepřišly vedlejší questy tak zajímavé, spíše méně zapamatovatelné, možná kvůli tomu, že v DOS I byly často vtipné, což zde moc nebylo. V DOS II mě žádný vedlejší quest nijak zvlášť v hlavě neutkvěl.
Hlavní problém, který jsem se hrou měl, byl stejný jako v předchozím díle. Hra je nesmírně dlouhá, příběh není dostatečně dynamický a tudíž jsem po odehrání cca poloviny herní doby začal ztrácet koncentraci a hru hrál s poměrně dlouhým přerušováním. Velké plus, které oproti DOS I je označení úkolů na mapě, které výrazně zlehčuje hledání míst, kam máte v daném questu jít. Na hraní her již nemám tolik času a proto mě délka a komplexnost hry dost udolávaly a hru jsem tedy hrál až neúměrně dlouhou dobu, což přirozeně vede k omezení celkového zážitku.
Závěrem lze říci, že DOS II je v mnoha ohledech skutečným vrcholem žánru izometrických RPG. Především svoboda voleb, soubojový systém a kvalitní herní mechaniky činí z této hry skutečný skvost. Hra je na mě však příliš dlouhá, komplexní a postrádá dynamiku a příběh, které by mě udržely v křesle po tak dlouhou dobu. Nakonec jsem hru dohrál a jsem za to rád, ale ačkoliv by si to hra zasloužila, nemyslím si, že se k ní ještě vrátím. Je však třeba říci, že tyto subjektivní problémy nijak nesnižují nespornou kvalitu hry.
Hra podědila hlavní přednosti po svém předchůdci. Tedy především soubojový systém s obrovskou variabilitou. Ta byla ještě rozšířena přidáním fyzických a magických brnění a zdůrazněným vlivem výškové převahy střeleckých jednotek a tím i terénu a rozestavení jednotek. Přibyla i řada dalších drobnějších vylepšení, které dotahují soubojový systém téměř k dokonalosti. Soubojový systém v DOS považuji za jednoznačně nejlepší mezi všemi izometrickými RPG. Ve hře se mi také nestalo, že bych se uklikl v boji, což se mi v jedničce občas stalo. Subjektivně mě souboje přišly lehčí než v předchozím díle. Ano člověk často narážel na protivníky, kteří byli v danou chvíli nad jeho síly ale hra nabízela celkem široké možnosti jak tyto nepřátele obejít a především v poslední fázi hry jsem téměř neměl problémy při správném rozestavení svých druhů nepřátelé porážet na první pokus. Souboje tak zůstaly nejsilnější stránkou hry a v této věci došli asi na maximum možného.
Druhou největší předností hry, která zůstává po prvním díle je velmi široká svoboda v dosahování cílů, plnění questů (především těch hlavních) a celkově k přístupu jak hru hrát. Možností je skutečně hodně a každá z variant má vliv na průběh hry. Některé questy lze vyřešit za 5 minut nebo třeba za hodinu. Máte s nějakým úkolem problém? prostě zabijete zadavatele... problém můžete vyřešit bojem nebo dialogy, nebo získáte informace tak, že sníte maso zemřelého či vyvoláte jeho ducha. Hra tak nabízí široké spektrum voleb, které zvyšují její znovuhratelnost, protože pravděpodobně nejdu hru dohrát na stoprocent stejně jako napoprvé (bohužel tento problém mě nemusí trápit viz konec příspěvku). Přesto všechno Vás hra určitým směrem přece jenom tlačí a většina cest vede ke stejnému cíli, byť z různých stran. Přesto nelze než autory pochválit za vějíř možností, který ve hře vytvořili.
Mechaniky hry jsou na vysoké úrovni, hra jede plynule, načítání je rychlé. Audiovizuální styl se oproti předchozími dílu moc nezměnil, což je dobře, protože se mi líbil. RPG systém rozvoje postav je dobře nastaven s dostatečně širokou možností specializace a dalších rozvojových mechanik postav. Až 4 postavy, které můžete ovládat tak lze poměrně slušně specializovat a plně využívat jejich potenciál. V této oblasti je DOS opět na vrcholu žánru. Poněkud problém jsem měl s inventářem a velkým množství "bordelu", který se Vám v něm hromadí. Ačkoliv je ovládání intuitivní, zůstává správa Vašeho inventáře časově náročnou a místy nepřehlednou.
Celkový svět Rivellonu je určitě dobře zpracovaný a rozhodně se může měřit s největšími fantasy světy. Trošičku haprovat to začíná u příběhu. Oproti prvnímu dílu mě přišel hlavní děj kompaktnější a zajímavější přesto ani nyní mě zcela nepohltil. I když rozhodně nelze hovořit o špatném ději, prostě mě subjektivně nijak extra neuchvátil. Rozhodně silnou stránkou jsou jednotlivé postavy ať již ty, za které hrajete, tak ty, se kterými se ve hře potkáte. Právě zajímavě vykreslené postavy a jejich soukromé příběhy táhnou celkovou atmosféru hry nahoru. Přesto obecně mě oproti prvnímu dílu nepřišly vedlejší questy tak zajímavé, spíše méně zapamatovatelné, možná kvůli tomu, že v DOS I byly často vtipné, což zde moc nebylo. V DOS II mě žádný vedlejší quest nijak zvlášť v hlavě neutkvěl.
Hlavní problém, který jsem se hrou měl, byl stejný jako v předchozím díle. Hra je nesmírně dlouhá, příběh není dostatečně dynamický a tudíž jsem po odehrání cca poloviny herní doby začal ztrácet koncentraci a hru hrál s poměrně dlouhým přerušováním. Velké plus, které oproti DOS I je označení úkolů na mapě, které výrazně zlehčuje hledání míst, kam máte v daném questu jít. Na hraní her již nemám tolik času a proto mě délka a komplexnost hry dost udolávaly a hru jsem tedy hrál až neúměrně dlouhou dobu, což přirozeně vede k omezení celkového zážitku.
Závěrem lze říci, že DOS II je v mnoha ohledech skutečným vrcholem žánru izometrických RPG. Především svoboda voleb, soubojový systém a kvalitní herní mechaniky činí z této hry skutečný skvost. Hra je na mě však příliš dlouhá, komplexní a postrádá dynamiku a příběh, které by mě udržely v křesle po tak dlouhou dobu. Nakonec jsem hru dohrál a jsem za to rád, ale ačkoliv by si to hra zasloužila, nemyslím si, že se k ní ještě vrátím. Je však třeba říci, že tyto subjektivní problémy nijak nesnižují nespornou kvalitu hry.
Mafia: Definitive Edition
Pro: Soubojový systém, svoboda voleb, postavy,kvalitní mechaniky a audiovizuální zpracování
Proti: Délka, malá dynamika, hlavní příběh i vedlejší questy mě v hlavě neutkvěly