Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Star Wars Jedi: Fallen Order

15.11.2019
24.11.2020
kompatibilní
79
130 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Star Wars Jedi: Fallen Order je akční a čistě singleplayerová hra z pohledu třetí osoby z univerza hvězdných válek. Příběh se odehrává krátce po třetí epizodě filmové ságy v době vzestupu Impéria a zaměřuje se na protagonistu jménem Cal Kestis, padawana z řádu rytířů Jedi, který přežil vyvražďování během rozkazu 66. Cal se snaží v této nelítostné době přežít, neboť se stal lovnou zvěří imperiálních inkvizitorů vedenou Druhou sestrou, která indisponuje speciální likvidační jednotkou Purge Troopers. Calovou jedinou šancí je tak prozkoumávání starobylých záhad ztracených civilizací, které by mu pomohli obnovit zcela nový řád Jediů.

Hra nabízí velké množství postav, stvoření a techniky, včetně návštěv několika nových a ikonických planet. Soubojový systém je hlavně zaměřen na inovativní boj zblízka se světelným mečem, používání síly a osvojování nových schopností. Hráče mimo jiné doprovází droidí společník BD-1, který Calovi pomáhá osvětlovat temné prostory nebo mu pomáhá s levitací na těžko přístupná místa.


Poslední diskuzní příspěvek

@FildasCZ (03.03.2021 17:56): Mně se to hrálo velmi dobře, v prvé řadě proto, že mám velmi rád souls-like věci (v poslední době téměř nehraji nic jiného). Boje s mečem mi přišly hezky plynulé, prostředí dostatečně pestré a hádanky fajn, jen to chtělo vylepšit mapu (je skutečně dost nepřehledná) a většina truhel obsahuje kosmetické předměty, což trochu sráží motivaci k průzkumu.

Asi nejsilnější moment byl pro mě první boj proti AT-AT, ale nebyl to jediný silný moment hry.

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 70
Přijde mi rozkošné, že se všechny internety můžou posrat ze hry jen proto, že je to singl (zatím) bez mikrotransakcí, a protože od jejího vydavatele všichni mají jen ta nejhorší očekávání. A protože je to Star Wars, I guess. A přitom je to reálně hra, která vykrádá desítky jiných značek, mechanicky nemá vlastní identitu, a ještě všechno (ale naprosto všechno) dělá hůř, než všichni ti předchůdci.

Nechápejte mě zle, Fallen Order umí být až dechberoucně krásný, a hlavně atmosférický. Začíná s pořádným bangem, a už na první navštívené planetě jsem samou rozkoší nad tím obrazovitě nádherným pohledem, kdy Cal jen tak postává v louži uprostřed zeleně, a jediné, co jeho Taft™ účes narušuje, jsou sluneční paprsky, náležitě protáhl pérko. Ale bohužel, byť silnou atmosféru si hra drží s umem vesměs až do konce, vizuály se poměrně rychle začnou okoukávat, čemuž rozhodně napomáhá i ta až absurdně nízká variabilita de facto všeho. Tedy krom motivů, kterými můžete vyzdobit své pončo, samozřejmě. A pak tu jsou ty zdejší 2D ohýnky, které když zrovna nelevitují jen tak ve vzduchu na dokonale přístupném místě, tak osvětlují ještě více LQ zeď. Přece jen mi u hry ta brada raz spadla. <3

Když už jsem navlíkl to pončo, pojďme se trochu rovnou vykadit na stěžejní pilíř zdejší hratelnosti, a sice exploraci. Na rovině platformingu se hra chová jako chůvička pro dítě zrozené z žhavé trojky Nejta Drejka, Lary Croft a Perského prince - tedy paní, která toho dost okoukala a má vcelku jasnou představu, jak by všechno to šplhání a hopsání mělo fungovat a vypadat, ale na stará kolena prolezlá artrózou to holt zvládá přinejlepším nemotorně, přinejhorším vyloženě tragicky. Až do konce hry ve mně převládala silná nevíra, že Cal spolehlivě udělá to, co chci, aby udělal - ať už jde o přesně vyměřený skok, nebo dostatečně ostrou zatáčku na klouzačce, nebo už jen prosté vyšplhání - ale zato jsem se vždy mohl spolehnout, že u toho bude vypadat jako nadrženej zajéc po čtyřech plechovkách redbullu. Cal se neumí ani v klidu, pomaloučku, na místě otočit - už jen při takovém pohybu mu ty jeho špejlonohy rozjíždí encore Míšy Flatleyho, nelze se tedy divit, že občas chytne křeč. Nu, a na rovině motivace razit prozkoumávat nad rámec hlavní storylajny se hra už chová jako vysloužilá chůva, která si otevřela menší sekáč - ve hře je přes 100 truhel k nalezení a otevření, a z toho tak 8 obsahují něco NEkosmetického. Všechno ostatní jsou trochu jiné barvy na totéž pončo, trochu jiné barvy na montérky pod pončem, trochu jiné zbarvení robůtka, jiné mikrodetaily Vašeho světelného meče, které na jeho chování nemají žádný vliv, a kterých si při samotné hře nemáte stejně šanci všimnout, a to nejlepší na konec, jiné zbarvení lodě, kterou v podstatě zvenčí vidíte dohromady v řádu několika vteřin za celou hru! Jo, a krom truhel taky můžete gremlinovi v lodi sbírat nový semeno a zasazovat do květináče, a pak se průběžně vracet, aby i Cal bez okolků dal najevo, jak brutálně ho to nezajímá.

Druhým pilířem hratelnosti jsou samozřejmě souboje, a jak jsem si je ze začátku užíval a naprosto neomylně přispívaly na celkovém příjemném dojmu z hraní, jejich míra zábavnosti rozhodně měla klesající tendenci. Vedle zoufale nízké variability nepřátel se na tom podílí i obecně chudý arzenál hlavního hrdiny. Ano, postupem hrou si zpřístupníte dvojitý lajtsejbr, který s sebou pár nových pohybů přinese, a pak dokonce i možnost sejbr rozdělit na dva, což s sebou přinese přesně jeden nový pohyb, a tak samo si postupně vymeditováváte nové podpůrné síly, ale...i se skill stromem komplet odemklým je toho pořád málo, a člověk si toho velkou část ani nestihne užít, ať už protože se k dané frajeřince dostane moc pozdě, nebo protože daná frajeřinka je vlastně absolutně zbytečná/buglá/nezábavná (dohromady jsem světelným mečem hodil možná 10x, např.). Jádro soubojáku je navíc naprosto prachsprosto Sekiro atrapou. Z toho stejnýho sekáče.

Před závěrem mi dovolte pár nesouvislých bodů, které jsem byl línej nějak zakomponovat do jednoho z odstavců, a to na počest lenosti samotné hry:

- Hádanky by byly fajn, ale když si člověk uvědomí, že 90% z nich by měl být schopný přeskočit za použití svého světelného meče, začnou hodně rychle otravovat. Jednu dvě jsem si užil, u těch ostatních jsem málem ovladač ukroutil nadšením, když jsem musel vymejšlet, jak dostanu svíčku v kouli za pomoci svých džedájovských sil a umělé gravitace přes menší vodopád, jen abych spálil pár větví. Nebo když jsem musel přes jakousi zídku force pushovat kouli a spoléhat se na báječnou fyziku, že kouli bezpečně dovede až do cíle. Prostě muselo to mít hádanky á la Tomb Raider, ale s horší fyzikou, a bez sebemenšího ohledu na to, že hraju za Jediho. Poněkud líné.
- Nejsem žádnej velkej SW fanda, a plně respektuji, že existují hry, které nejsou o příběhu. Toto je ovšem storydriven dobrodrůžo, které umně naprosto mrdá na příběhové tempo, moc se nesere s motivacemi postav, a co je nejlepší, je to snad první pseudo soulslike, který se ani nepokouší nějak odůvodnit respawn nepřátel po restu u checkpointu! Což zrovna tady, kde nepřátelé dělají víc, než že jen postávají na svých místech a čekají na aggro, působí opravdu debilně. A poněkud líně. Příběh jako takový je ale na SW poměry určitě oukej, a pokud člověk nikdy nehrál druhýho kotůrka, tak od toho snad ani nic lepšího nemohl čekat. A Vaderovo cameo na konci bylo bez debat příjemným překvapením.
- Nemůžu mluvit o lenosti a nezmínit přitom poslední misi, která z hlediska designu připomíná ty méně kreativní hry z éry PS1. Sorry jako, ale založit veškerou výzvu exkluzivně na úsměvně nekončících vlnách těch stejných joudů a pšoudů, přes které se člověk brodí celou hru? Jo, přepl jsem z nejvyšší obtížnosti na tu nejlehčí, zcela bez výčitek. Takhle se to už spoustu let opravdu nedělá tvl.
- Tohle asi není o lenosti, ale...proč ta hra nemá žádný fast travel? I samotní Metroidi mají fast travel, tak proč zrovna tento pokus o metroidvaniu nemá? Na některých planetách půl bídy, ale vracet se třeba na takovej Kashyyyk ke konci hry, kdy už opravdu mám i tu nejvíc nejposlednější abilitu, abych 5-10 minut běžel na druhý konec mapy a konečně se tak dostal k další truhle s barvou na pončo...nah I'm good.

Byť je koment dosti negativní a házím na hru špínu, co mi síly stačí, nechápejte mě zle - pořád to vnímám jako solidní nadprůměr, do kterého jsem se nemusel nutit, vracel jsem se k tomu rád, a po odinstalování jsem si řekl, že koment musím dát dokupy co nejrychleji, protože za dva týdny si budu prd pamatovat. Mno a včil tu sedím, pár dnů po dohrání mlátím do klávesnice, a vzpomínkám holt dominují negativa. A doteď mi prostě nedá spát, jak může hra, která umí být tak nádherná a detailní, ve stejnou chvíli oplývat takovou leností, zabugovaností, a celkovou nedomrlostí. Ale jestli Vás hra přitahuje, určitě směle do toho. Ideálně ale až něěěkdy, někdy po patchích a slevách.

Pro: Atmosféra; audiovizuál; zprvu se to hraje fakt hodně příjemně; i jako nefanda musím uznat, že mít po tolika letech další SW singl je fajn

Proti: V dílčích částech hra často působí jako invalidní sourozenec lepších her; dost možná nejhorší AI posledních let

+40
  • PC 85
Star Wars Jedi: Fallen Order byl pro mě velmi příjemným miš mašem nejrůznějších herních žánrů, mechanik i inspirací odjinud. A rozhodně to vývojářům nemám ani v nejmenším za zlé. Protože skloubit se jim to vše povedlo nad očekávání dobře. Pak už závisí "jen" na Vašich preferencích, který z herních prvků byste uvítali v menší nebo naopak větší míře.

Graficky je hra moc pěkná, i když obličeje vedlejších postav nejsou až tak propracované jako ten Calův. Animace jsou zdařilé. Hlavně nad malým robotickým kámošem BD-1 se rozplýváte každou chvilku. Lokace a výhledy potěší oko a několikrát se mi během jejich očumování až tajil dech, a když k tomu přičtete výborný, pro Star Wars typický hudební podkres (i s tou kapkou překvapení - The HU), včetně výborných zvukových efektů, tak musí srdce nejednoho fanouška tohoto univerza zaplesat.

Nové Star Wars jsem původně přiliš nevyhlížela, ale díky předplatnému na Originu, které mimochodem na měsíc doporučuju nejen kvůli tomuto kousku zvážit, jsem hru vyzkoušela a do týdne a půl byla dohrána za nějakých 39 hodin při vyzobání všeho na 100% (obtížnost Master Jedi). Můžete čekat zábavný soubojový systém, který může dát i místy pěkně zabrat. Svět, do kterého se můžete libovolně vracet a prozkoumávat každé jeho zákoutí. A v neposlední řadě také spoustu pohybových aktivit, lezení i řešení logických hádanek v hrobkách.

Příběh je zasazen zhruba 5 let po Order 66. A víc Vám k němu neprozradím. Jednak Vám to tu nechci prznit a napsat cokoliv špatně, druhak pro mě hra o příběhu nebyla. Byla pro mě právě o té hratelnosti, světu, dojmech, které ve mně postupně zanechávala a případných soubojích s bossáky, za které by se ani vývojáři soulovek nemuseli stydět! Ale tím rozhodně nechci říct, že jsou příběh či zápletka špatné, ohrané či nezáživné. Jen to všechno šlo tak nějak trošku mimo mě.

Hra pro mě byla velmi příjemným zážitkem, nadprůměrným počinem s kombinací herních prvků, které se mi akorát trefily do vkusu. A pokud máte úchylku ve hrách posbírat všechno co se třpytí, je to další důvod, proč ji alespoň vyzkoušet. Mezi všemožnými skiny pro Vás, Vašeho robotického roztomilouše, nádobíčko či loď, najdete totiž i zajímavosti ze světa, útržky vzpomínek a hlavně informace o zdejší fauně i flóře. Hru za sebe doporučuju zahrát i lidem, kteří zatím neměli tu čest do světa Star Wars nahlédnout. Parádní kousek!

Pro: Atmosféra Star Wars, audiovizuál a hudební podkres, BD-1, hratelnost, informace, propracovanost některých bossfightů, soubojový systém, zpracování světa

Proti: Divné hitboxy, občas nelogický spawn nepřátel

+31
  • PC 65
Mainstreamové SW produkty u mě začínají mít velký problém. Recykluje se pořád dokola ta stejná story, jenom na jiných planetách a s jinými lidmi. Ale tentokrát se ta story bohužel neobalila ani zajímavou omáčkou. Fallen Order je jakýsi divný mix soulsovek, Tomb Raidera a Crashe Bandicoota (jo, skákání po masožravých kytkách), přičemž ani jedno nedělá dobře a do toho mácháte lightsabrem, jehož ultimátní badass síla je tu v rámci gameplaye potlačena na úroveň baseballky. Většina puzzlů a questů by šla během pár sekund vyřešit tím, že někde proříznete mříž nebo dveře, někomu useknete ruku apod., ale nic z toho se tu neděje, protože pak byste nemuseli jak opičák 4 hodiny obíhat nalajnované koridory, přeskakovat do nekonečna se opakující platformy a neprobíjeli se hordami otravných stormtrooperů nebo hmyzáků.

Na této hře je tolik věcí, co mi vadí. Neohrabaný combat, kde používání všeho hrozně trvá, kde funguje jenom souboj 1v1, jinak je to chaotický gangbang s nepoužitelnou Sílou. Zglitchovaný platforming, kde kolikrát stačí zmačknout nějaké tlačítko o mikrosekundu dřív, abyste spadli někam do neznáma, whatthefuck skluzavky, kde se zasekáváte o stěny a přepadáváte přes hranu, páč divný ovládání. Naprosto nelogicky rozmístěné odhalování abilit nebo upgradů. Proč když se hlavní postava živila celou dobu jako mechanik na skládce, tak si neopraví lightsabre rovnou, ale musí se proskákat na úplný vrchol jakýhosi stromu života na Kashyyyyyyyyku a tam na obří větvi najde stůl s druhou polovinou? Proč je nejsympatičtější postava ve hře velkej pták? Proč je moje postava tak nesympatická? Proč jsou všechny ostatní postavy tak nesympatický? Proč mě chce čarodějnice několik hodin zabít a potom mi lusknutím prstu pomůže a potom je dalším lusknutím prstu ukecaná kámoška, co si objednává rare steak a vtipkuje o obětování jedné ze čtyř ruk mýho pilota? Proč si nemůžu odemknout abilitu na odkrytí mapy, aby moje sběratelské OCD netrpělo? Proč proboha ve hře, kde je tuna collectiblů a lze se kdykoliv vracet na navštívený místa, neexistuje fast travel? Proč to není Star Wars Jedi Knight: Jedi Academy? :'(

No i přes to všechno mě SWFU nějakým způsobem bavil. Asi je to prostě tou třetí perspektivou a podobností s mým oblíbeným Tomb Raiderem. A určitě se ve hře najde pár super momentů. Obecně audiovizuálně je to moc pěkné a filmové cutscény jsou špičkové, zvlášť na Unreal engine. Někdy se zase zadaří zřetězit několik comb tak, že vymlátíte třeba 6 enemáků zaráz. Některé bossfighty jsou zábava. Ta hra tak akorát dávkuje tempo, že nezačne nudit. No a někdy se jen tak dívám ve tmě na světelnej meč a postesku si, že Star Wars je jednoduchá pohádka, co potřebuje jednoduchý gameplay, a nemusí vymýšlet nesmysly s metroidvánií. Jedi Outcast a KotOR nejspíš navždy zůstanou nepřekonány.
+28
  • PC 80
„Die, Jedi!“ Když jsem slyšel tato slova, tak jsem se zaradoval. Ne proto, že bych měl hned potom umřít, ale protože mi okamžitě naskočila vzpomínka na Jedi Academy, kterou jsem v minulosti dohrál nesčetněkrát na všechny obtížnosti s různými typy mečů. Jenomže Fallen Order si bere ode všeho něco a jenom málo věcí dělá dobře. Ale to, co se mu povedlo, je zase vážně dobré.

Nejprve příběh. Před pár lety nastal Order 66. Cal je od té doby taková nenápadná jediská myš, která se skrývá před zraky Impéria. Síla tomu najednou chtěla, aby se přestal skrývat, a tak prchá a vydává se na misi za tajemstvím ukrytého holocronu. Na pomoc mu přijde čtyřruký emzácký kapitán Geezer a jeho parťačka Cere (čti jako „sýr“), oba létající na lodi Mantis. Nic extra příběhového to není (zvláště i po tom, co za příběhy se neustále objevuje v komiksové sérii vydávané u nás), ale v rámci Star Wars je to vše, co moje mainstreamové buňky potřebují. Postavy hrají skuteční herci jako Cameron Monaghan (Cal), jemuž ve hře vtiskli jakýsi zvláštní opičí výraz; Debra Wilson (Cere), která mě celou dobu děsila kvůli jejím vypouklým očím, či Tina Ivlev (Merrin) krásná jako abstraktní obrázek nebo temná Elizabeth Grullon (Trilla). Takže mezi ty mimozemšťany všichni dobře zapadají. Ale jinak jsou to velcí sympoši s vlastní bolestnou minulostí, jak to má být. Závěr příběhu nastolil příjemné překvápko téměř dosahující komiksové úrovně a zároveň otevřel vrátka pro další pokračování. Jediné zklamání je v tom, že hra je příšerně krátká. Ve chvíli, kdy se konečně začne s postavami něco pořádného dít, je najednou konec.

Během hry se Cal dostane na několik planet a všechny jsou úchvatné. Nechybí opuštěné chrámy, les a džungle, větrem ošlehaná skaliska i ledové jeskyně. A samozřejmě všudypřítomná invaze Impéria. Nejvíc jsem si užil výhledy na Kashyyyku a šplhání na obrovský strom s velkým opeřencem - jak něco z Avatara. Přitom naopak předchozí skákání po masožravých kytkách a únik na zarostlých zdech před agresivními výhonky mi vrátilo moje dětské noční můry z Heart of Darkness. Dathomir mi zase přivodil nepříjemné pocity, že jsem vetřelec na místě, kde nemám co pohledávat. Škoda jen, že se tam nějakým způsobem neobjevil Darth Maul, když to je jeho domácí planeta. Seděl by mi tam lépe než Malicos, a taky by mě víc zajímal. Takže světy a jejich atmosféra na jedničku. Jinak občas se ve hře stane něco zajímavého, co hru docela fajn osvěží, třeba úvodní nájezd na Kashyyyku nebo střet s Trillou.

Hru jsem začal hrát na nejnižší story mode obtížnost jako správná lama s tím, že to později přepnu na vyšší, až se naučím ovládat pohyb a komba. Ale nakonec jsem to nechal být, protože jsem až do konce hry neměl pocit, že bych tohoto umění dosáhl. Asi tak milionkrát jsem někam spadl, Cal snad vůbec nereagoval na povely, které jsem mu dával během boje, skluzavky jsou doteď můj nejhorší nepřítel (následované gangem přerostlých pavouků) a prohodit ohnivou lampu malým otvorem, aby spálila pár kořenů, mě stálo všechny nervy. Naproti tomu mě ale mobilita v tomb-raiderovském duchu velmi bavila. Všechno to skákání, šplhání, chytání lián mi dělalo docela radost. Škoda jen, že Cal se všechny dovednosti učil postupně, takže na začátku je z něj úplná nula. Před koncem hry jsem náhodou objevil bug usnadňující mobilitu vzduchem. Znát ho dřív, tak by mi ušetřil řadu obíhaček.

Abych řekl pravdu, tak umění světelného meče se moc nepovedlo. Pohybů je jen několik málo a jejich aplikace mi přišla silně nevyužitá. Ve výsledku jsem tedy používal kombinaci asi dvou nejúčinnějších. Pořád jsem měl nutkání mačkat klávesy pro naučená komba z Jedi Academy nebo pro škrcení a odhazování stormtrooperů přes vysoké okraje. Ale kde nic, tu nic. Nejužitečnější tedy bylo odhazování silou z útesů směrem od postavy (vždy je třeba napozicovat), nebo naopak přitahování silou. Nicméně tam nastal problém, že u srázu Cal troopery po přitáhnutí hned probodl mečem, takže dolů už padali mrtví. Pokud Cal stál na samém okraji srázu, tak dolů spadl vlastním pohybem taky. Výborná je však schopnost odrážet útoky laserových střel. Tím se snadno zlikviduje celá skupina (k čemu ti troopeři mají brnění, když ničemu neodolá?). Nejvtipnější bylo, když stáli dva za sebou a ten vzadu vystřelil skrze kolegu stojícího před ním, načež odražená střela letěla zpátky a trefila právě toho kolegu. Jejich humorné hlášky taky stojí za pozornost. Celkově mi chybělo víc soubojů s temnými Jedi a nemožnost používat střelné zbraně – opět v Jedi Academy šlo sebrat všechno a střílet se vším; proč to tady nejde? A taky bych chtěl mít tu volbu sestrojit dva permanentně oddělené meče nebo oboustranný meč, protože z hlediska efektivity mám raději dva meče. A taky bych chtěl mít kontrolu nad tím, kdy Cal meč vypne, protože to dělá sám automaticky, když už nehrozí nebezpečí, ale pro mě to je, jako kdyby mi sebral hračku. Změna barvy meče a všech těch pidi udělátek je nicméně fajn.

Během svých cest po planetách, kam se lze kdykoliv vracet, Cal sbírá semena do sbírky v teráriu. Cal také sbírá skiny pro svoje pončo. Pak ještě sbírá skiny pro loďku Mantis a taky pro svého droida BD1, který se stává nejlepší postavou celého Fallen Order, jelikož skrývá mnoho úložného prostoru a jeho nacházené upgrady jsou užitečnější než ty Calovy, protože jen díky jemu je umožněn přístup do dalších a dalších lokací. A taky má zábavnější hlášky. Smutné je, že ty nalezené skiny nemají nijak velké (žádné) opodstatnění, a obdržená odměna proto hráče příliš neuspokojí. Mohli si vypomoci aspoň nějakými dalšími zbraněmi nebo vybavením lodi… nebo co já vím. Na druhou stranu je to lepší než nic a pro completionisty je to aspoň malý důvod pro návrat na planety v rámci post game hraní.

Mnohokrát kritizovaná absence fast travel pointů je pak nepochybně velkým kamenem úrazu i pro moje osobní potřeby. Orientace v prostoru i podle dostupné mapy mi dělala ve stále se rozšiřujícím území problém, zejména když jsem hledal jednu konkrétní věc a prostě jsem si nemohl vzpomenout, který koridor jsem měl kde vzít, abych se dostal na správné místo. A když jsem se tam už dostal, tak jsem zjistil, že jsem měl vlastně jít nějakou jinou cestou, protože tam jsou dveře, co jdou otevřít jen z druhé strany. Hm, díky. A ten meditační kruh na zemi respawnující všechno kolem je teda taky na metál. I přes všechny obtíže jsem se ale nakonec vrátil do všech oblastí a vyzobal ta vzpomínková Echa, otevřel všechny dostupné bedny, vítězoslavně jsem završil 100% explorace dohromady za 52 hodin a obdržel všechny achievementy na steamu. Je tedy pravda, že jsem strávil moře času snahou dostat se na nepřístupná místa ještě v době, kdy to reálně ani nebylo možné.

Přesto všechno mě hra kupodivu bavila, jen se nemohu zbavit toho pocitu, že to prostě šlo udělat mnohem lépe, což mi snad dosvědčí ti, kteří už hráli Fallen Order nebo Jedi Academy (či jiné SW hry). V závěru bych tak chtěl tvůrce pochválit, ale i popíchnout k tomu, aby se dostatečně poučili a příští hru pořádně nabušili dobrými nápady - schopnosti na to mají, tak už jen stačí je odemknout. A přidat na vertikalitě lokací, aby se dali stormtroopeři přehazovat přes okraje. Jinak musím pochválit i hudební doprovod, občasné zajímavé hádanky s kuličkami a taky se konečně někde řeší stavba meče za pomoci vlastního krystalu, což oceňuji.
Vlastně jsem si chtěl také postěžovat na fakt, že hru je nutno spouštět na PC online u EA přes Origin (zakoupeno na Steamu). Vím, že je to takový trend dnešní doby, ale vytváří mi to zbytečně překážky, protože na chatě nebo u babičky, kam jezdím, si tím pádem nezahraju – konec stěžování :D

Trošku off-topic:
„Je tu něco, co bys měl vědět. Jsem bývalý spolubydlící bratrance synovce bratra tvého otce.“
„A čím nás to dělá?“
„Absolutně ničím!“

Pro: Krásné lokace; opeřenec; občas zajímavé hádanky; světelný meč; BD1.

Proti: Neohrabané ovládání; krátká doba hraní; chybí fast travel; chybí variabilita zbraní a verze dvou mečů.

+28
  • PS4 70
Samozřejmě jako obří SW fanda sem se na první pořádnou singleplayerovou hru z tohoto univerza a z nového kánonu těšil velice hodně a... a není to vlastně nic světoborného a přes to, že hra je více méně oukej.
Moje pocity se napříč hraním měnily. Když jsem hru zapnul, dal jsem si Jedi Master obtížnost (řek bych, že to je ta mezi normální a nejtěžší), a hrál jsem. Úvod hodně dobrý, možná škoda že bez jediného titulku, jakéhokoliv, a první scéna, která rovnou hráče vrhne do příběhu bez okolků je styl, který mám rád, žádná klišoidní zdlouhavá expozice, jen prostě začala hrát nějaká písnička, kterou hlavní postava poslouchá ve sluchátkách, netradiční pro SW a mě se to hodně líbilo. První momenty hraní celkem v pohodě, hodně fan servisu, dávkovaný tak , aby zapadnul do kánonu a zároveň pocit něčeho, co nám jakožto SW fandům chybělo, že tohle vypadá na regulérní příběhový vhled do opravdového fungujícího a dýchajícího světa Hvězdných válek. Úvod byl zvládnut dobře, přesouváme se dál, pohyb po mapě s různýma cestama, které slouží k exploraci prostředí, oběvování vedlejších nebo doplňujících příběhů, jsou věci, kerých mohlo být více, ale těch taky ve světě SW a jeho loru nemusí být nikdy dost že jo. :)

Moje srážka s gameplayem. Ona obtížnost, kterou jsem si nastavil na začátku, mi začala později být překážkou, a pro mě jakmile se mi hra přestává dařit hrát, neustále chcípám a opakuju to už po třicáté ze stejného checkpointu, tak to celé začne být nervy a nuda. Pro tohle já hry nehraju. Já se chci bavit a chci si užít příběh. Já si jen prostě ze začátku myslel, že hra bude těžší na začátku a s mým postupným skillováním se z nezkušeného Cala stane opravdový bojovík Síly. No ono to tak prostě není. Hra se v rámci obtížnosti nepřátel posouvá dál a dál a Cal tomu všemu nestačí, i když má o nějaké schopnosti navíc. Spíš je to o trpělivosti v boji a přesném načasování vykrývání a útoků. A jamile se tu hraje na až hnidopišsky přesné načasování, jde to pro mě do kytek. A to jsem se dlouho držel na druhé nejtěžší obtížnosti. Tuším, že jsem to zvládnul až k bossovi na Dathomiru alias Taron Malicos - a tam sem si to musel nakonec snížit až na story mode, protože tohle byl určitě ten nejtuhší záporák z celé hry a já na to už neměl nervy. Pak sem to hrál už na normal a celkem to ušlo, pořád to mělo hodně daleko od procházky růžovým sadem a taky hodně daleko od normálních obtížností u jiných her, které jsem za poslední dobu hrál. Ale dalo se, jakž takž... Někdy byly nervy opět na dranc. A chápu, ono by se to dalo obhájit Calovou celkovou nezkušeností, tím že on není nejlepší Jedi, kterého jsme kdy viděli, a není do očí bijící overpowered (to spíš ti nepřátelé někdy byli). Ale znova, já si to pak prostě neužiju, nejsem hardcore hráč, já si hru chci užít v klidu, to ovšem neznamená, že si dám nejlehčí obtížnost a budu se jen koukat jak se to hraje samo, to ne.

Můj další náhled do technického okénka - vadilo mi mizení mrtvých nepřátel. Nejsem bůhvíjak velký technický expert, ale tohle mi vadilo hlavně z hlediska nějakého fungování reálného světa a myslel bych si, že dnešní technologie na to v pohodě stačí, ještě když těch mrtvých nepřátel tam není zas tolik (bral bych to po respawnu po checkpointu, ale ne jen tak, chvilku po zabití).

Ta hra určitě není špatná, souboje se světelnými mečemi vypadají dobře. Po technické stránce mě to bůhvíjak neodstřelilo, ale je to dělané poctivě. A to je vlastně tak nějak definice celé hry jako takové - poctivák, ale není to ONO, není to pecka. Hlavně po delší době hraní, kdy se to začne více a více opakovat. Hra zapadne do vzorce a tam zůstane. Sem tam se trochu začne dít něco víc. Nebo dostanem nějaké osvěžení, třeba vzpomínka na Order 66, ale jinak, nic moc teda...

Co se týče příběhu a postav, od prvních zážitků jsem si sliboval celkem dost. Je nám představený mladý outlaw Jedi, zajímavá posádka, a celé je to zaobalené do hodně zajímavého časového období. Skončilo to tak, že mě postavy neoslovili. Nejzajímavější je asi Second Sister. Ostatní nedostanou prostor. Zmařený potenciál. Asi první polovinu hry, a možná i více, strávíme chození od jednoho Jedi Templu do druhého a to mě prostě nějak nebavilo, přišlo mi, že tam ten příběh snad ani nehraje roli, nebyl vůbec výrazný, nestrhával pozornost. Když už tam mám nějakou možnost trávit čas na palubě svojí lodi se svojí posádkou, tak bych si představil, že tam to pouto s posádkou bude prohlubováno, ne nebylo. Dostat nějaké trošku osobnější mise, týkající se přímo nějaké z postav by neuškodilo, nebylo to tam, a to málo z charakterů co jsme dostali nestačilo.

Pár mých nesrovnalostí vypíšu do spoileru.
- Celý ten vnitřní konflikt, co Cal řešil na planetě Ilum mi přišel tak nějak z čista jasna vytažený. Tu cestu za rovnováhou jsem nějak necítil. Chápu o co tvůrcům šlo, nápad dobrý, ale prostě to správně nepodchycovali v průběhu hry, než se Cal na Ilum dostal, respektive než se vydal do Templu na Dathomiru chvíli předtím.
- Nightsister Merrin je skvělý přídavek k posádce, škoda, že přišla na konci hry a s posádkou nestrávila moc času, opět zmařený potenciál. A účinkování v potenciálním sequelu neberu moc jako argument.
- Taron Malicos tam byl na sílu vložený a vůbec mě nezajímal.
- Darth Vader na konci super, ale fakt, že to přežila celá posádka, když jsme mohli dostat pořádné obětování se, je celkem hloupost.


No ukončím to. Ná závěr ale ještě vypíšu nějaké momenty, které jsem si užil a přijdou mi dost fajn.
- Šplhání po zarostlém AT-AT na Kashyyku.
- Let na obřím tvorovi nad Kashyykem.
- Ten příchod Darth Vadera asi musí být.
- Order 66.

A asi by se ještě něco našlo.
+22