Výborná oddechová záležitost. Hrál jsem ji ještě na základce a tehdy mě neskutečně bavila. Dnes s odstupem času už se projevují nedostatky, ale pořád jde o titul, který si zaslouží pozornost.

Jednak grafika i po letech stále funguje. Rozmanití pekelní protivníci jsou výborně zpracovaní a člověk se nenudí s jejich likvidací. Tomu přispívají mimořádně dobře zpracované unikátní zbraně a na tehdejší dobu velmi dobrá fyzika a dynamika soubojů. I dneska mě baví přišpendlit démona kolíkem ke stěně.... Lokace jsou poměrně malé, ale na druhou stranu nezatěžují v postupu v před, což u takové hry oceňuji. Některé mají i velmi dobrou atmosféru (Asylum). Souboje s bossy jsou zábavné a vyžadují i trochu přemýšlení, jak se jim dostat na kobylku. Celé to podtrhuje stylová hudba, která to bere pěkně od podlahy.

Co přece jenom již dnes trochu vadí je monotónější hratelnost. Až na bose je styl hraní v zásadě stejný od začátku až do konce. Hra se nijak nevyvíjí a nenutí hráče měnit způsob hraní. Pekelníci jsou sice dobře zpracovaní a rozmanití, ale způsob jejich likvidace nevyžaduje žádnou zvláštní invenci. Na druhou stranu, tato hra je prostě brutální střílečkou, kde není moc času na přemýšlení a takto byla koncipována. Hledat v ní nějakou strategickou výzvu nemá smysl a není to jejím cílem. Přesto mě již takový typ her tolik nesedí a poslední třetinu hry už jsem se snažil co nejrychleji dojet, protože už mě to prostě nebavilo. Systém karet je úplně zbytečný a co se týče příběhu, ten sice není úplně odfláknutý, ale když už si s tím daly práci (ty filmové scény), tak to mohly dotáhnout dál. Nečekám od takové hry příběhové orgie, ale byl tam potenciál, který nebyl využit.

Shrnu-li to, tak Painkiller je poctivě udělaným masomlýnkem na démonické spoluobčany, s výborným vizuálním a enginovým zpracováním. Bohužel tomu však již dnes chybí větší variabilita a je škoda nevyužitého příběhového potenciálu.