Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Assassin's Creed Unity

Žánr:
akce > 3rd person akce *
akce > stealth akce
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ano
Datum vydání:
11.11.2014
Vývojáři:
Ubisoft Montreal, Ubisoft Kiev (portovali na PC)
Oficiální stránky:
http://www.ubisoft.com/en-GB/game/assassin…
Další díl série Assassin's Creed s podtitulem Unity je 3rd person akcí s prvky stealth odehrávající se v otevřeném světě v době Velké francouzské revoluce (1789-1799).

Příběh pojednává o francouzsko-rakouském asasínovi jménem Arno Dorian. Jednoho dne je Arnův otec, kdysi člen asasínského bratrstva, zavražděn a mladého Arna dostává do péče jeho adoptivní otec, který je součástí templářského řádu. Díky němu se Arno seznámí s Elisou De LaSerre, která je zároveň dcerou jeho nevlastního otce. Zlom nastává ve chvíli, kdy je zavražděn i adoptivní otec. Arno pociťuje výčitky, a tak se vydává na cestu za vykoupením. Je jisté, že na své pouti spojí síly s templáři, aby se mohl stát asasínem a uskutečnit svoji pomstu.

Hra klade velký důraz na městské prostředí, které je vymodelováno v měřítku 1:1. Budovy jsou mnohem vyšší a v 75 % lze navštívit i jejich interiér. Podstatnou součástí je systém lezení či pohybu ve městě. Jedno tlačítko stačí pro pohyb vzhůru a jedno pro pohyb dolů, což má za výsledek větší plynulost. Další změnou je zde volnost při likvidaci cílů. Je absolutně na vás, jak vraždu provedete, nebo z jakého místa. Můžete vyslechnout rozhovory, získat klíče na nepřístupné, zato taktické místo, či být převlečen za postavu v davu apod. V průběhu hraní si můžete vylepšovat strom dovedností, který se dělí do třech částí: boj, navigace a plížení. Tyto dovednosti jsou také navázány a velké množství částí oděvů a předmětů, jež lze koupit nebo získat.

Přepracovaný soubojový systém také dosáhl určitých změn. V předchozích dílech zde bylo tlačítko na protiútok, jímž bylo možné cíle likvidovat jedinou ranou. Zde je pouze tlačítko na vykrývání útoku a proti více jak třem protivníkům nemáte šanci. Nově funguje také jakýsi krycí systém, který umožňuje krytí se za objekty. V arzenálu zbraní přibyla pouze jedna novinka a to Phantom blade, což je pistole, která není nepodobná té z druhého dílu, ovšem tato nenadělá hluk. Opět se také budete starat o centrální základnu. V tomto díle ponese název Café-Theater.

Multiplayerová část je výhradně o kooperaci. Mise mají náhodně rozmístěny strážné, je možné je dohrát více způsoby a některé z nich jsou určeny primárně pro hru ve více hráčích. Jednou z nejdůležitějších věcí je, jaké dovednosti si hráči navolí.

Podpořte Databázi a kupte si hru na Xzone.cz … nebo přes Heureka.cz

Poslední diskuzní příspěvek

JohnCZ
JohnCZ

Ač jsem to nečekal, tak dojmy po cca 10 hodinách dost dobré. Super prostředí, krásná grafika (až na ten příšerný draw distance u lidí), pěkné…


Nejlépe hodnocené komentáře


"Bože, můžeš mi říct kam skáčeš ty debile?"

Na Unity jsem se ze všech assassínů těšil nejvíc. Francouzská revoluce mi přišla pro hru jako dělaná, také je nám Evropanům dané téma určitě bližší, než pirátská historie a člověk o ní snad i ví víc ze školy, než třeba o renesanční Itálii a jejich pletichách. Ubisoft nám potom nasliboval hory doly a člověk nabyl dojmu, že ho čeká zážitek, který ještě překoná výbornou čtyřku. A co jsme dostali? Krásnou, ale nudnou patlaninu.

"Vždyť je to okno jako kráva, tak do něho vlez! Chceš snad návod nebo co?! Ne, nepřelézej ho, já chci abys do něj vlezl ty debile!"

Začnu klady: Grafika. Ať si kdo chce, co chce říká, tak Unity je zatím ta nejkrásnější hra, jaká vyšla. Míra detailů je obrovská. Část hry jsem jen zkoumal krásnou a lesklou podlahu v šlechtickém domě, nebo pěknou zablácenou cestu v chudinské čtvrti. Pokaždé, když jsem to viděl, jsem se musel zastavit a pokochat. Ve hře je pěkně vybudovaná i atmosféra revoluční Paříže: Paříž je krásně špinavá, cítíte hlad a bezmoc obyčejných lidí a následný boj za lepší zítřek. Mám nahráno 40h a není to skromné tvrzení, když řeknu, že jsem tak 40% hry jen procházel a nasával tu atmošku. Nikam jsem nespěchal. Na mise jsem chodil pěšky, žádný fast travel pro mě neexistoval. Cestou jsem se díval, jak někteří laškují s prostitutkami, jak se někteří perou, nebo jak se náhodně zdraví na ulici apod. Už jen kvůli tomuto se Unity vyplatí zahrát.

"Ježíši, no tak seskoč na chodník z toho plotu, máš za prdelí monarchisty a ty si tady čupíš jak kretén. Vždyť mačkám E... né, proč zase skáčeš na ten barák, ty debile!"

No a pak je tu ten zbytek. Na začátek chci říct, že ten zbytek není vysloveně špatný a viděl jsem už i horší, ale bohužel je horší než předchozí AC a to je špatně.
Příběh: Ten jsem vůbec nepochopil. Resp. pochopil, ale přišel mi plytký a zbytečně protahovaný. Chybí mu gradace, chybí mu pořádné postavy Např. souboj na život a na smrt s vaším učitelem byl hrozně epický a asi vám mělo být líto, když jste ho zabíjeli, to by tam ale musel mít trochu prostoru a né, že ho jednou uvidíte v cutscéně. Nejvíc mi bylo líto když zemřela Elise, ale to jenom proto, že to byla nádherná redheadka , ale hlavně naprosto trestuhodně kašle na historické provázání s tématem franc. revoluce. Sledujeme příběh, který by se mohl odehrávat kdykoliv jinde a to cestu za pomstou. Revoluce je tady jen kulisa a to ještě naprosto zbytečná. Proč? Takové téma si zaslouží víc!
Stealth: Nevím, co jsem dělal špatně, ale pokaždé, když jsem se pokoušel o stealth, skončilo to nakonec poplachem a kompletním povražděním všeho, co mělo nohy a meč. A to nejsem v tomto typu her žádný zelenáč a některé mise jsem dělal i vícekrát, abych dosáhl toho mého vytouženého tichošlápkovství, ale vše marné. Stealth je zde naprosto nefunkční.
Vedlejší mise: Ty jsou buď kooperační, nebo singleplayerové. Ty kooperační jsou asi nejzábavnější částí Unity. Jsou dlouhé, zajímavé a týkají se historických událostí nebo postav. Pokud však nemáte s kým hrát jako já a svěříte se do spárů osudu s výběrem kolegů na misi, rozlučte se s kooperací. Vaši soukmenovci se vydají každý svou cestou. Stane se z toho v podstatě jen závod o to, kdo jako první zabije označenou osobu, nehledě vůbec na to, zda na sebe strhnou pozornost stráží či nikoliv. Tyto mise můžete naštěstí hrát i sami, ale to se potom mění na frustrující zážitky, kde je nějak všude moc stráží, které nemá kdo zpacifikovat. Singleplayerové mise jsou zase naprosto bez příběhu a všechny spočívají v tom, že někam příjdete a někdo vám řekne:"Zabij tohohle a tohohle" nebo " Ukradni tohle a tohle" a nejvíce mi připomínaly generické úkoly z kdejakého MMORPG. Pak tam můžete řešit vraždy, ale ty jsou všechny tak primitivní, že si často říkáte, že to tak lehké být nemůže a je to jen falešná stopa a tak hledáte nějaké další indicie, které vám však jen řeknou, co už dávno víte.

"No tak, rychle se schovej do té kupky sena, než tě uvidí. No tak tam vlez ty debile! Ach jo,...Nedej bože, když o něj jen zavadíš pohledem a už si v něm, ale teď, když to potřebuju, tam nechceš ty parchante, no tak pohni. POHNI! No, už je to jedno, už tě stejně viděli, ty debile."

Jak můžete číst mezi řádky, na hře mi vadilo to hlavní, tedy skákání a lezení po barácích. Není zase až tak špatný a například rychlý sešplh je velice vítaná novinka, ale Arno se neustále zasekával, skákal na zbytečnosti, někdy nechtěl seskočit, několikrát mu nešlo vlézt otevřeným oknem (ten blb tam jenom ručkoval na místě) a často jsem měl něco na dosah ruky, ale Arno na to ne a ne skočit, takže jsem musel najít jinou cestu nahoru. Nevím, ale v minulých dílech jsem na toto nenarazil, nebo jen ve velmi malém množství. Pravděpodobně to je ale jen technický prolém a možná ho v budoucnu nějaký patch spraví. Oslím můstkem se dostáváme k dalšímu bodu. Technická nedodělanost mě u tak velkého titulu zaráží a zbytečně znepříjemňuje hru, zvlášť, když Ubisoft má dvě prdele zaměstnanců. Hra tak udělal velmi špatný první dojem, který už jen horko těžko napraví. Na druhou stranu ale je nastalá situace i pochopitelná. Velká firma jako Ubisoft není vedena nějakým nerdem, který dělá hry od hráče pro hráče, ale řídí ji různí investoři, kteří chtějí především vydělat. Proto nebylo odložení hry na programu dne, páč by to znamenalo finanční ztrátu. (nebo tak si to alespoň představuji)

Shrnutí: I když se může zdát že na Unity jen plivu, tak bych u ní nestrávil 40h, kdyby to byl podprůměrný brak. Jen je taková generická a nedodělaná. Nejhorší na ní ale je, že byl naprosto nevyužitý potenciál, kterého měla fůru. Doladit parkour, vylepšit stealth (něco jako Blacklist?) a vymyslet pořádný, nebo přinejmenším zajímavý příběh a máme tu hru roku. A já mám neodbytný pocit, že to tak bude právě u AC:Victory, protože stejně jako u Windowsů, jsou ty sudé díly vždycky lepší.

PS: Pro nejlepší zážitek doporučuji mluvený jazyk přehodit na francouzštinu, protože zatímco Eziovi jste toho Itala věřili i v angličtině, Arno anglicky zní jako typický Sir z Hampshiru.

Edit: Plus na co jsem úplně zapomněl je to, jak nám Ubisoft sliboval, že budou mise otevřené, že si budete moct vybrat jak se k cíli dostaneme a jak si o něm opatříme informace (třeba že budeme někoho sledovat, že někomu ukradneme dopis, že někoho zabijeme, že se info dozvíme v novinách atd.)... já jsem po tom všem pak čekal něco trochu ve stylu Hitman (kde to všechno především v Hitman: Blood Money funguje na výbornou), a je to pravda i v Unity, ale vždy vám to hra řekne. "teď ukradni tohle" "teď sleduj tohohle" a když se vám to nepodaří, hra vám stejně ukáže kam nakonec jít nebo vás čeká desynchronizace. Tedy pravý opak toho, co nám slibovali. Čekal jsem po té reklamní masáži opravdu víc

Pro: Grafika, atmosféra, souboje, interiéry a bláto, řízený seskok, Elisa je slušná redheadka

Proti: Příběh, vedlejší singl. mise, stealth, nedoladěný parkour

+27+27 / 0

Začíná to velmi poutavě! Grafika nám udělala krůček kupředu. Krásné francouzské město a ještě krásnější honosné interiéry obřích paláců. Rozvíjí se tu pěkný, parádně podaný a smysluplný příběh! Konečně má člověk pocit, že ví, která bije, co se děje a proč se to děje. Jenže nadšení rychle vyprchá -tak jak je to poslední dobou s Assassin’s Creed zvykem. Pěkně propracované a smysluplné příběhy prvotních misí se vytrácí. Vrací se tradiční stále se opakující nudná řežba, pobíhání a zběsilé skákání.
Občas je tu nějaký světlý moment, který dává naději, že bude lépe. Občas se nějaký úkol povede podat originálním a zábavným způsobem. Třeba let balónem. Nebo trhliny, které nás zavedou do jiných dob.

Když už si hra neustále hraje na nějakou plížící a nenápadnou akci, měla by k tomu být aspoň uzpůsobena. Když se krčím za nějakou bednou a chci odlákat pozornost vyhozením třeskaviny na opačnou stranu, tak si ten blbec stoupne, aby ho všichni viděli. Takže veškerá snaha o hraní potichu nakonec končí zběsilým proběhnutím lokace a vysekání všeho nezbytně nutného pro další postup

Konečně na rozdíl od předchozího Black Flag je tu nějaké provázání s historií a reálnými událostmi, což je přesně to, co udělalo z druhého dílu této série také nejlepší díl. Světlých momentů by ale mělo být víc, mnohem víc. Unity má pěkně našlápnuto. Z příštího dílu by se už mohla vyklubat nějaká pořádná hra. Snad se konečně povede využít potenciál, zaměřit se více na detaily, vyhrát si s příběhem a jeho podáním.

Pro: Pěkná grafika, prostředí a interiéry. Občas světlý moment vytvářející hráčovo nadšení. Odkazy na reálnou historii.

Proti: Nevyužitý potenciál. Neudržení kvalit prvních misí po celou dobu hry. Trapný a nezajímavý konec.

+16+16 / 0

Není časté, že bych psala "recenzi" na nějakou hru, především proto, že se bojím, abych neřekla něco špatně, ale u téhle hry jsem se jako zarytý fanoušek AC nechala unést! Nebudu extra hodnotit samotný příběh, osobně mi nevadil, u žádného dílu jsem s ním neměla problém, avšak zamrzelo mě, že se zde nekonalo klišé "A žili spolu šťastně až do smrti.".

Jak už jsem zmínila na začátku, s příběhem jsem problém neměla, i když je pravda, že na díl ve Francii jsem byla nejméně natěšená, nakonec to bylo super - zvlášť se mi líbil útok na Bastilu a to, že dost událostí bylo opravdu velmi podobné těm historickým, takže je snad někdy využiji, protože dějepis nesnáším a jen díky AC vůbec něco vím :-D.

Neocenila jsem vlastní tvoření příležitostí. Vadilo mi, že jsem prakticky všechny mise mohla splnit za pomocí krvavého masakru, ztratilo to pro mě to stealth kouzlo, samozřejmě jsem si mohla sama vytvořit svoje nenápadné cesty, o což jsem se pokoušela, ale tím, jak to nebylo předurčené to prostě nebylo ono. Dost často se mi plížení vůbec nepodařilo a mám silný pocit, že to nebylo mou nemotorností...

Vedlejší mise - Detektivní příběhy - u mě získaly strašně velké plus, i když je pravda, že u některých jsem doteď nepochopila, jak se Arno dopracoval k pravému vrahovi. Opravdu jsem se v nich vyžívala, pěkně procvičily deduktivní schopnosti :-D.

Za kooperativní mise bych tvůrcům UKOPLA HLAVU, více se k nim vyjadřovat nebudu, nemám na to sílu... Jen, že jsem byla dost zklamaná, co mi to Ubisoft udělal, protože jsem ten typ hráče, co musí mít 100% dohrané hry, a díky těmto misím se to nepodařilo... a přitom stačilo povětšinou jen ubrat počet nepřátel, abych je mohla hrát sama. Nu, jsem si jistá, že ostatní hráči tyto mise v dalších komentářích rozeberou.

Hodně lidí si stěžuje na ovládání. Musím říci, že po chvíli hraní jsem toto už neřešila a zvykla si. Velmi mě potěšil "vytuněný" parkour, to jsem vážně zírala, a lezení do oken bylo sice naprd, ale extrémní problémy to nedělalo.

Co se týče soubojů... poprvé za všechny assassinské díly jsem měla problém s bojem, bylo úžasné, že jsem se několikrát vztekala, protože jsem se zkrátka nedokázala ubránit, a při větších bojích to opravdu vyžadovalo strategii, což jsem doteď nezažila. Co mi ale neskutečně lezlo na nervy, byla nemožnost ukrýt se před střelami (např. jako strčit před sebe jiného nepřítele apod.).

Úplně nepochopitelný pro mě byl mikrotransakční systém. Tedy, jen jeho pár částí, co se týče nákupu šatů a zbraní, to je samozřejmost, ale nákup dovedností mi přišel naprosto mimo hru, do rpg by se to hodilo, ale při pomyšlení "Já jsem Arno, teď uběhlo pár měsíců a já si konečně můžu koupit dovednost splývání s davem, jinak si neumím sednout na lavičku." mi to přišlo dost absurdní. Taky by mi vůbec nevadilo, kdyby tvůrci vynechali prvky vylepšování zbraní, ale to už je subjektivní pocit každého hráče.

Naprosto jsem zbožňovala mise s trhlinami, bylo to takové příjemné oddechnutí a potrénování parkouru. Převážně mě fascinovala Paříž za okupace a často jsem přemýšlela, že by bylo úžasné hrát AC v této době.

Na závěr bych chtěla dodati, že se mi dost líbilo, jak Arno procházel při každém důležitém zavraždění vzpomínky onoho cíle, a také jeho pohled nabitý erotikou, který mě dostával do kolen pokaždé, když si smyslně prohlížel příležitosti k infiltraci <3.

EDIT: U hry jsem ještě zůstala kvůli fragmentům. Celkem hardcore mi přijdou Nostradamovy hádanky, já osobně Paříž tedy vůbec neznám, natož ještě uhádnout místa podle hádanek... a když už jsem zrovna něco uhádla (např. hodiny), bylo mi to stejně k ničemu, protože jsem nevěděla, kde v Paříži ty hodiny hledat. Takže bez pomoci Youtube jsem je nedala. Myslím si, že tohle byl ten největší oříšek celé hry.

Pro: Dechberoucí grafika - především Arno ve filmových scénách, Mise s trhlinami, které nás seznamovaly s historií Paříže, Parkour, Soundtrack, Úchvatné vyobrazení Paříže

Proti: Celkem pomalé načítání, Kooperativní mise, "Omezené" vylepšování dovedností, Nepraktický orlí pohled, Nepropracované vedlejší mise-pouze zabij tohohle, ukradni tohle, Stealth

+14+14 / 0

Konečně! Konečně se vrátilo zpátky jedno velké město, lodě jsou fuč a s nimi už notně okoukaná Amerika. A jestli něco Ubisoft umí, tak uvrhnout hráče do příběhu a představit mu místo, kterým bude následujících několik desítek hodin žít. Úvodní sekvence Unity patří mezi to nejlepší, co AC série doposud nabídla a je škoda, že si kvalitu misí neudržela. Dostaneme charismatického hrdinu, osobní příběh, krásnou femme fatale a především dostáváme obří Paříž v řádně upgradovaném enginu. První hodiny jsou božské - davy lidí, super nasvícení, překrásné interiéry, detailní facial animace - jenže jsem měl tak trochu pocit, že tvůrci vystříleli největší trumfy příliš brzy (ten největší paradoxně odhalili již na E3) a jakmile opadne wow efekt, dostaneme vlastně docela tradiční Ubisofťáckou hru.

Na jednu stranu je vidět, že už se snažili o jakýsi posun vpřed a vedlejší mise mají své malé příběhy, ovšem jejich kvalita, stejně jako kvalita misí hlavních, postupně upadá. Opět se vrací ten samý problém, který trápí sérii už od pradávna a tím je repetitivní a nenápaditý design misí. Eziovská série tím do jisté míry trpěla taky, ale ta se mohla alespoň spolehnout na solidní writing, kdežto Unity je v tomto ohledu jedna velká bída. Animace mezi misemi jsou ucházející a občas se tvůrcům podaří vytvořit i napínavé "filmové" momenty jen za pomocí dialogů a kamery, jenže právě v těchto momentech mi docházelo, že mě vlastně strašně mrzí, že není takhle kvalitně zrežírovaná celá hra. Čím dále se hráč dostává, tím jako by více tvůrci rezignovali na nějaký příběh a každá mise je odbytá několika větami s tím, že je potřeba zabít toho a toho. Hráč tedy časem absolutně netuší, koho zabíjí a proč a trochu mi to připomnělo úplně hned ten první Assassin's Creed. Full Circle. Celé to vrcholí (tedy vlastně nevrcholí) závěrem, ke kterému to jasně směřuje od začátku hry. Bez zvratů, bez překvapení. Schéma.

Město je naštěstí dost zábavné, lezení po budovách opět dlouhou dobu neomrzí, ale jak už tu zmínil jeden z kolegů, celé město působí spíše jako kulisa pro divadelní představení. Navíc, po celou dobu hry se Paříž výrazně nemění. Stejné davy demonstrantů stojí na stejných místech jak na začátku, tak i na konci hry. Interaktivita hráče s městem je jednoduše minimální a hlavní slovo hrají mise a bohužel opět i kvanta tradičních collectibles. Osobně, a to už se zase opakuji, bych ubral na kvantitě a přidal na kvalitě. Je toho všeho prostě strašně moc a už zhruba v polovině se mi to začínalo zajídat a musel jsem si hraní rozumně dávkovat. Nehledě na to, že jižní polovina města je v rámci kampaně prakticky nevyužitá (v 10 sekvenci z 12 jsem se podivoval, že jsem jih doposud nenavštívil a to ho prosím tvoří zhruba polovina celé herní plochy). Ale takhle je to u Unity se ve vším. Nechci rozpitvávat jednotlivé prvky hry, ale jako celek ta hra působí, že je hotová tak nějak napůl. Od polofunkčního šplhání, po stereotypní designérskou práci, přes nevyužité období, až po pofidérní technickou stránku. Hra jako celek vypadá dobře, ale hýbe se docela mizerně a doskakování textur pár metrů před hráčem je pěknej hnus. Unity se i dobře hraje a když hráč překousne nějaké ty nedodělky, dostane chytlavý open world kousek.

Nicméně nemůžu se stále zbavit pocitu, že by to šlo lépe. Zatraceně lépe. Příště prosím vrátit do hry současnost, nevysrat se na příběh a zapatlat mapu i něčím jiným, než hromadami hovadin ke sbírání (neříkám to náhodou pokaždé?). Třeba takové helix rift mise. Ty byly super, ale proč byly jen tři? Řešení vražd byl také fajn nápad, ale ocenil bych méně casual zpracování a větší variabilitu. Schématičnost jednoduše tu hru z poměrně velké části zabíjí a je to škoda. Unity je určitě v mnoha ohledech krokem kupředu, ale v několika nepochopitelně i skokem zpátky. A já se ptám: proč?

Pro: celý úvod, Paříž, rift mise, Élise, cutscény, v základu chytlavá hratelnost, detailní grafika, hromada historických informací pro fajnšmekry (mínus za ty trapné Shaunovy poznámky)

Proti: opět příliš schematický design, krátká kampaň, writing i náplň vedlejších misí, nevyužitý jih města, slabý příběh, pocit polovičatosti - ovládání a především zahozený potenciál co se období týče, nějak jsem z toho tu Francii úplně necítil

+14+14 / 0

Pro mě jednoznačně zklamání. Nedohrál jsem to, takže budu stručný. Nemám sice nikterak extra silnou sestavu, ale nejnovější hry vždycky na nějaké nastavení rozjedu, ovšem Unity bylo tak zabugované, že jsem prostě neměl nárok. Vždy jsem to zkoušel po updatu, první, druhý, třetí...a ani po posledním jsem vůbec nebyl spokojený s vyvážením fps. Tak jsem si to teda zkusil zahrát u kamaráda a zkrátka jsem se do nového dílu poprvé úplně nedostal. Příběhové cutscény byly jediné, co mě u hry tak nějak držely, ovšem příběhově to také žádná sláva není. Co mě nejvíc naštvalo ale byla hratelnost..konkrétně ta těžkopádnost a nepřesnost ovládání a nebavilo mě to hrát jak na ovladači, tak na klávesnici. A bojím se, že na tento engine si nezvyknu ani do Syndicate a už to bude jen horší, ale ještě naposled to zkusím.

EDIT : Po dohrání se mé dojmy extra nezlepšily...nejhorší díl po technické stránce, suvérenně..příběhově průměr..Víc pasáží z přitomnosti..achjo

Pro: cutscény, ale s příběhem nevím, engine, grafika, mnoho zbraní

Proti: otravné "rpg" prvky, těžkopádnost ovládání, HUD, neovladatelnost při lezení mezi stěnami, soubojový systém

+9+9 / 0