Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 65
"Bože, můžeš mi říct kam skáčeš ty debile?"

Na Unity jsem se ze všech assassínů těšil nejvíc. Francouzská revoluce mi přišla pro hru jako dělaná, také je nám Evropanům dané téma určitě bližší, než pirátská historie a člověk o ní snad i ví víc ze školy, než třeba o renesanční Itálii a jejich pletichách. Ubisoft nám potom nasliboval hory doly a člověk nabyl dojmu, že ho čeká zážitek, který ještě překoná výbornou čtyřku. A co jsme dostali? Krásnou, ale nudnou patlaninu.

"Vždyť je to okno jako kráva, tak do něho vlez! Chceš snad návod nebo co?! Ne, nepřelézej ho, já chci abys do něj vlezl ty debile!"

Začnu klady: Grafika. Ať si kdo chce, co chce říká, tak Unity je zatím ta nejkrásnější hra, jaká vyšla. Míra detailů je obrovská. Část hry jsem jen zkoumal krásnou a lesklou podlahu v šlechtickém domě, nebo pěknou zablácenou cestu v chudinské čtvrti. Pokaždé, když jsem to viděl, jsem se musel zastavit a pokochat. Ve hře je pěkně vybudovaná i atmosféra revoluční Paříže: Paříž je krásně špinavá, cítíte hlad a bezmoc obyčejných lidí a následný boj za lepší zítřek. Mám nahráno 40h a není to skromné tvrzení, když řeknu, že jsem tak 40% hry jen procházel a nasával tu atmošku. Nikam jsem nespěchal. Na mise jsem chodil pěšky, žádný fast travel pro mě neexistoval. Cestou jsem se díval, jak někteří laškují s prostitutkami, jak se někteří perou, nebo jak se náhodně zdraví na ulici apod. Už jen kvůli tomuto se Unity vyplatí zahrát.

"Ježíši, no tak seskoč na chodník z toho plotu, máš za prdelí monarchisty a ty si tady čupíš jak kretén. Vždyť mačkám E... né, proč zase skáčeš na ten barák, ty debile!"

No a pak je tu ten zbytek. Na začátek chci říct, že ten zbytek není vysloveně špatný a viděl jsem už i horší, ale bohužel je horší než předchozí AC a to je špatně.
Příběh: Ten jsem vůbec nepochopil. Resp. pochopil, ale přišel mi plytký a zbytečně protahovaný. Chybí mu gradace, chybí mu pořádné postavy Např. souboj na život a na smrt s vaším učitelem byl hrozně epický a asi vám mělo být líto, když jste ho zabíjeli, to by tam ale musel mít trochu prostoru a né, že ho jednou uvidíte v cutscéně. Nejvíc mi bylo líto když zemřela Elise, ale to jenom proto, že to byla nádherná redheadka , ale hlavně naprosto trestuhodně kašle na historické provázání s tématem franc. revoluce. Sledujeme příběh, který by se mohl odehrávat kdykoliv jinde a to cestu za pomstou. Revoluce je tady jen kulisa a to ještě naprosto zbytečná. Proč? Takové téma si zaslouží víc!
Stealth: Nevím, co jsem dělal špatně, ale pokaždé, když jsem se pokoušel o stealth, skončilo to nakonec poplachem a kompletním povražděním všeho, co mělo nohy a meč. A to nejsem v tomto typu her žádný zelenáč a některé mise jsem dělal i vícekrát, abych dosáhl toho mého vytouženého tichošlápkovství, ale vše marné. Stealth je zde naprosto nefunkční.
Vedlejší mise: Ty jsou buď kooperační, nebo singleplayerové. Ty kooperační jsou asi nejzábavnější částí Unity. Jsou dlouhé, zajímavé a týkají se historických událostí nebo postav. Pokud však nemáte s kým hrát jako já a svěříte se do spárů osudu s výběrem kolegů na misi, rozlučte se s kooperací. Vaši soukmenovci se vydají každý svou cestou. Stane se z toho v podstatě jen závod o to, kdo jako první zabije označenou osobu, nehledě vůbec na to, zda na sebe strhnou pozornost stráží či nikoliv. Tyto mise můžete naštěstí hrát i sami, ale to se potom mění na frustrující zážitky, kde je nějak všude moc stráží, které nemá kdo zpacifikovat. Singleplayerové mise jsou zase naprosto bez příběhu a všechny spočívají v tom, že někam příjdete a někdo vám řekne:"Zabij tohohle a tohohle" nebo " Ukradni tohle a tohle" a nejvíce mi připomínaly generické úkoly z kdejakého MMORPG. Pak tam můžete řešit vraždy, ale ty jsou všechny tak primitivní, že si často říkáte, že to tak lehké být nemůže a je to jen falešná stopa a tak hledáte nějaké další indicie, které vám však jen řeknou, co už dávno víte.

"No tak, rychle se schovej do té kupky sena, než tě uvidí. No tak tam vlez ty debile! Ach jo,...Nedej bože, když o něj jen zavadíš pohledem a už si v něm, ale teď, když to potřebuju, tam nechceš ty parchante, no tak pohni. POHNI! No, už je to jedno, už tě stejně viděli, ty debile."

Jak můžete číst mezi řádky, na hře mi vadilo to hlavní, tedy skákání a lezení po barácích. Není zase až tak špatný a například rychlý sešplh je velice vítaná novinka, ale Arno se neustále zasekával, skákal na zbytečnosti, někdy nechtěl seskočit, několikrát mu nešlo vlézt otevřeným oknem (ten blb tam jenom ručkoval na místě) a často jsem měl něco na dosah ruky, ale Arno na to ne a ne skočit, takže jsem musel najít jinou cestu nahoru. Nevím, ale v minulých dílech jsem na toto nenarazil, nebo jen ve velmi malém množství. Pravděpodobně to je ale jen technický prolém a možná ho v budoucnu nějaký patch spraví. Oslím můstkem se dostáváme k dalšímu bodu. Technická nedodělanost mě u tak velkého titulu zaráží a zbytečně znepříjemňuje hru, zvlášť, když Ubisoft má dvě prdele zaměstnanců. Hra tak udělal velmi špatný první dojem, který už jen horko těžko napraví. Na druhou stranu ale je nastalá situace i pochopitelná. Velká firma jako Ubisoft není vedena nějakým nerdem, který dělá hry od hráče pro hráče, ale řídí ji různí investoři, kteří chtějí především vydělat. Proto nebylo odložení hry na programu dne, páč by to znamenalo finanční ztrátu. (nebo tak si to alespoň představuji)

Shrnutí: I když se může zdát že na Unity jen plivu, tak bych u ní nestrávil 40h, kdyby to byl podprůměrný brak. Jen je taková generická a nedodělaná. Nejhorší na ní ale je, že byl naprosto nevyužitý potenciál, kterého měla fůru. Doladit parkour, vylepšit stealth (něco jako Blacklist?) a vymyslet pořádný, nebo přinejmenším zajímavý příběh a máme tu hru roku. A já mám neodbytný pocit, že to tak bude právě u AC:Victory, protože stejně jako u Windowsů, jsou ty sudé díly vždycky lepší.

PS: Pro nejlepší zážitek doporučuji mluvený jazyk přehodit na francouzštinu, protože zatímco Eziovi jste toho Itala věřili i v angličtině, Arno anglicky zní jako typický Sir z Hampshiru.

Edit: Plus na co jsem úplně zapomněl je to, jak nám Ubisoft sliboval, že budou mise otevřené, že si budete moct vybrat jak se k cíli dostaneme a jak si o něm opatříme informace (třeba že budeme někoho sledovat, že někomu ukradneme dopis, že někoho zabijeme, že se info dozvíme v novinách atd.)... já jsem po tom všem pak čekal něco trochu ve stylu Hitman (kde to všechno především v Hitman: Blood Money funguje na výbornou), a je to pravda i v Unity, ale vždy vám to hra řekne. "teď ukradni tohle" "teď sleduj tohohle" a když se vám to nepodaří, hra vám stejně ukáže kam nakonec jít nebo vás čeká desynchronizace. Tedy pravý opak toho, co nám slibovali. Čekal jsem po té reklamní masáži opravdu víc

Pro: Grafika, atmosféra, souboje, interiéry a bláto, řízený seskok, Elisa je slušná redheadka

Proti: Příběh, vedlejší singl. mise, stealth, nedoladěný parkour

+43
  • PC 70
Série Assassin's Creed mě nějak nikdy nedokázala oslovit. Zkoušel jsem první díl, potom Black Flag, ale tohle je první u čeho jsou vydržel déle než hodinu a dokonce jsem hru dohrál. Pokud tedy vynechám první dvě plošinovkové Chronicles. Přitom námět série vypadá lákavě, jen jsem se do toho nikdy neponořil. Unity jsem si vybral do výzvy, takže jsem měl asi větší motivaci, než jen vyzkoušení. Asi není nejlepší začínat jedním z nejhůře hodnocených dílů, ale Unity mě zaujalo hned z počátku. První menší lokace umožní příjemné seznámení s mechanikami, ale těšil jsem se pochopitelně na Paříž. Ta je zpracovaná opravdu krásně a jde o nejsilnější stránku hry. Opravdu není problém se jen kochat. Začal jsem postupně plnit mise, hra nabízela stále více možností a já začal plánovat jak dám sérii druhou šanci. Pařížské příběhy, vyšetřování zločinů a cesty do jiných časových linií mě opravdu bavily. Nostradamovy hádanky jsou sice složité, ale nutí hráče pozorně zkoumat okolí.

Bohužel asi po třetině hry (zhruba 3/4 hlavního příběhu) to začalo jít z kopce. Částečně je to moje vina, protože jsem se snažil plnit co nejvíce vedlejších aktivit. Jejich obrovské množství považuji za největší problém Unity. Ano hodně obsahu vypadá fajn, ale záleží i na kvalitě. Odemykání stovek truhel nebo likvidace neškodných cílů o ulici dál za moc nestojí. Postupně jsem tak začal slevovat z cíle kompletního dohrání a plnil jen aktivity, které mě bavily. Zkracoval jsem herní dobu s čím dál většími odstupy. Téměř před koncem hry jsem měl více než měsíc pauzu. Návrat mě bohužel stále moc nebavil a tak jsem dokončil alespoň hlavní příběh. Z vedlejších činností mám kompletní renovace a související mise, většinu příběhů, hádanek a vyšetřování.

Hlavní příběh je spíše průměrný, ale i díky různým historickým postavám a pěkné Elise udrží pozornost. Vedlejší úkoly mají dost různou kvalitu, některé jsou vyloženě skvělé, jiné spíše výplňové. Výborné je i zpracování Paříže v jiných obdobích. Obzvláště jsem si užil Eiffelovku za 2. světové války. Grafika je i na dnešní dobu pěkná. Často zmiňované technické problémy jsou již zřejmě odstraněny. Ovládání bylo místy kostrbatější, ale šlo spíše o zvyk a nakonec jsem neměl problémy. I po dlouhé pauze jsem do hry naskočil bez potíží. Když se daří tak je běh přes Paříž po střechách velice efektní.

Celkově jsou mé dojmy dost rozporuplné. Vzhledem k tomu kolik hodin jsem se u hry dobře bavil, a že za nejvíce problematické považuji nepovinné aktivity, hodnotím nadprůměrně. Každopádně vím co od dalších dílů zhruba čekat. Budu se rovnou soustředit na hlavní příběh a nepovinné aktivity omezím jen na lákavé. Z tohoto hlediska splnilo Unity svůj účel a já tak dám v budoucnu sérii ještě šanci a možná vyzkouším i DLC. Z hlediska prostředí mě nejvíce láká Syndicate a Origins, tak uvidíme.
+25
  • PC 75
Konečně! Konečně se vrátilo zpátky jedno velké město, lodě jsou fuč a s nimi už notně okoukaná Amerika. A jestli něco Ubisoft umí, tak uvrhnout hráče do příběhu a představit mu místo, kterým bude následujících několik desítek hodin žít. Úvodní sekvence Unity patří mezi to nejlepší, co AC série doposud nabídla a je škoda, že si kvalitu misí neudržela. Dostaneme charismatického hrdinu, osobní příběh, krásnou femme fatale a především dostáváme obří Paříž v řádně upgradovaném enginu. První hodiny jsou božské - davy lidí, super nasvícení, překrásné interiéry, detailní facial animace - jenže jsem měl tak trochu pocit, že tvůrci vystříleli největší trumfy příliš brzy (ten největší paradoxně odhalili již na E3) a jakmile opadne wow efekt, dostaneme vlastně docela tradiční Ubisofťáckou hru.

Na jednu stranu je vidět, že už se snažili o jakýsi posun vpřed a vedlejší mise mají své malé příběhy, ovšem jejich kvalita, stejně jako kvalita misí hlavních, postupně upadá. Opět se vrací ten samý problém, který trápí sérii už od pradávna a tím je repetitivní a nenápaditý design misí. Eziovská série tím do jisté míry trpěla taky, ale ta se mohla alespoň spolehnout na solidní writing, kdežto Unity je v tomto ohledu jedna velká bída. Animace mezi misemi jsou ucházející a občas se tvůrcům podaří vytvořit i napínavé "filmové" momenty jen za pomocí dialogů a kamery, jenže právě v těchto momentech mi docházelo, že mě vlastně strašně mrzí, že není takhle kvalitně zrežírovaná celá hra. Čím dále se hráč dostává, tím jako by více tvůrci rezignovali na nějaký příběh a každá mise je odbytá několika větami s tím, že je potřeba zabít toho a toho. Hráč tedy časem absolutně netuší, koho zabíjí a proč a trochu mi to připomnělo úplně hned ten první Assassin's Creed. Full Circle. Celé to vrcholí (tedy vlastně nevrcholí) závěrem, ke kterému to jasně směřuje od začátku hry. Bez zvratů, bez překvapení. Schéma.

Město je naštěstí dost zábavné, lezení po budovách opět dlouhou dobu neomrzí, ale jak už tu zmínil jeden z kolegů, celé město působí spíše jako kulisa pro divadelní představení. Navíc, po celou dobu hry se Paříž výrazně nemění. Stejné davy demonstrantů stojí na stejných místech jak na začátku, tak i na konci hry. Interaktivita hráče s městem je jednoduše minimální a hlavní slovo hrají mise a bohužel opět i kvanta tradičních collectibles. Osobně, a to už se zase opakuji, bych ubral na kvantitě a přidal na kvalitě. Je toho všeho prostě strašně moc a už zhruba v polovině se mi to začínalo zajídat a musel jsem si hraní rozumně dávkovat. Nehledě na to, že jižní polovina města je v rámci kampaně prakticky nevyužitá (v 10 sekvenci z 12 jsem se podivoval, že jsem jih doposud nenavštívil a to ho prosím tvoří zhruba polovina celé herní plochy). Ale takhle je to u Unity se ve vším. Nechci rozpitvávat jednotlivé prvky hry, ale jako celek ta hra působí, že je hotová tak nějak napůl. Od polofunkčního šplhání, po stereotypní designérskou práci, přes nevyužité období, až po pofidérní technickou stránku. Hra jako celek vypadá dobře, ale hýbe se docela mizerně a doskakování textur pár metrů před hráčem je pěknej hnus. Unity se i dobře hraje a když hráč překousne nějaké ty nedodělky, dostane chytlavý open world kousek.

Nicméně nemůžu se stále zbavit pocitu, že by to šlo lépe. Zatraceně lépe. Příště prosím vrátit do hry současnost, nevysrat se na příběh a zapatlat mapu i něčím jiným, než hromadami hovadin ke sbírání (neříkám to náhodou pokaždé?). Třeba takové helix rift mise. Ty byly super, ale proč byly jen tři? Řešení vražd byl také fajn nápad, ale ocenil bych méně casual zpracování a větší variabilitu. Schématičnost jednoduše tu hru z poměrně velké části zabíjí a je to škoda. Unity je určitě v mnoha ohledech krokem kupředu, ale v několika nepochopitelně i skokem zpátky. A já se ptám: proč?

Pro: celý úvod, Paříž, rift mise, Élise, cutscény, v základu chytlavá hratelnost, detailní grafika, hromada historických informací pro fajnšmekry (mínus za ty trapné Shaunovy poznámky)

Proti: opět příliš schematický design, krátká kampaň, writing i náplň vedlejších misí, nevyužitý jih města, slabý příběh, pocit polovičatosti - ovládání a především zahozený potenciál co se období týče, nějak jsem z toho tu Francii úplně necítil

+22
  • PC 65
Začíná to velmi poutavě! Grafika nám udělala krůček kupředu. Krásné francouzské město a ještě krásnější honosné interiéry obřích paláců. Rozvíjí se tu pěkný, parádně podaný a smysluplný příběh! Konečně má člověk pocit, že ví, která bije, co se děje a proč se to děje. Jenže nadšení rychle vyprchá -tak jak je to poslední dobou s Assassin’s Creed zvykem. Pěkně propracované a smysluplné příběhy prvotních misí se vytrácí. Vrací se tradiční stále se opakující nudná řežba, pobíhání a zběsilé skákání.
Občas je tu nějaký světlý moment, který dává naději, že bude lépe. Občas se nějaký úkol povede podat originálním a zábavným způsobem. Třeba let balónem. Nebo trhliny, které nás zavedou do jiných dob.

Když už si hra neustále hraje na nějakou plížící a nenápadnou akci, měla by k tomu být aspoň uzpůsobena. Když se krčím za nějakou bednou a chci odlákat pozornost vyhozením třeskaviny na opačnou stranu, tak si ten blbec stoupne, aby ho všichni viděli. Takže veškerá snaha o hraní potichu nakonec končí zběsilým proběhnutím lokace a vysekání všeho nezbytně nutného pro další postup

Konečně na rozdíl od předchozího Black Flag je tu nějaké provázání s historií a reálnými událostmi, což je přesně to, co udělalo z druhého dílu této série také nejlepší díl. Světlých momentů by ale mělo být víc, mnohem víc. Unity má pěkně našlápnuto. Z příštího dílu by se už mohla vyklubat nějaká pořádná hra. Snad se konečně povede využít potenciál, zaměřit se více na detaily, vyhrát si s příběhem a jeho podáním.

Pro: Pěkná grafika, prostředí a interiéry. Občas světlý moment vytvářející hráčovo nadšení. Odkazy na reálnou historii.

Proti: Nevyužitý potenciál. Neudržení kvalit prvních misí po celou dobu hry. Trapný a nezajímavý konec.

+20
  • PC 75
Herní výzva 2024 -  V záři reflektorů 

Tak a je to tu, cítím se přeassassínovanej. Není tomu totiž dlouho, kdy jsem dojel předešlý díl na platinu a proto se teď cítím, že potřebuji aspoň půl roku pauzu od dalšího dílu. Je dost možné, že to má z části vliv na můj celkový pocit z Unity, ale i tak mi hra přinesla příjemný zážitek.

Začnu teda pozitivně. Hra má nádherně prostředí Paříže z konce 18. století. Tohle je nejhezčí město, co se tvůrcům AC dosud povedlo. Ano, pořád se sice pohybujeme v kulisách a město je živé jen na oko, ale kulisy jsou to vskutku parádní. Ani si nevybavuji, jestli a kdy jsem v nějaké akční hře viděl tolik lidu, řekl bych, že asi ne. Hráč by se vlastně mohl kulturně obohacovat jen tím, že by se procházel po městě a obdivoval krásy Paříže. Super také je, že se konečně povedlo dost oživit interiéry a člověk může prozkoumávat i je (krásné paláce).

Řekl jsem nejdřív pozitiva, ale tady se mi dobře navazuje. Hra sice krásně vypadá i po těch letech od vydání, ale je přeplněna balastem a naprosto zbytečnými, únavnými aktivitami. Prosím, řekněte mi někdo, koho baví otevřít 300 truhel?! Ano, je fajn přidat možnost páčení, ale nebyl by to Ubisoft, aby nepřidal tři obtížnosti, které se liší jen svou mírou otravnosti. Pak je zde samozřejmě balast dalších collectibles a mraky nudných vedlejšáků. Jako vážně, když se člověk poprvé podívá na mapu Paříže, tak ho skoro veze rychlá…

Zprvu jsem byl z vedlejších úkolů potěšený. Konečně se do nich zakomponoval miniminimini příběh s nějakou zajímavou historickou postavou. Ale po čase vám dojde, že je to opět repetitivní srágora s lehce fajn úvodem, ale pak vás čeká to samé, zabít, ukrást, zabít, ukrást, zabít, ukrást, bez přidané hodnoty, kromě minidialogu na začátku. Co se povedlo, tak je vyšetřování vražd, to mě bavilo po celou dobu, a to je konečně nějaký náznak toho, že se hra i po tolika dílech dá někam posunout. Pár vedlejších úkolů mělo i náznak zajímavosti, ale flinkovství to zabilo (De Sade, Napoleon, etc.).

Hlavní příběh má klasický AC muster, ze začátku sympaticky vypadající, ale ke konci už to vlastně ani nijak zvlášť nevnímáte. Hlavní postavy jsou fajn sympatické, vedlejší také ujdou, ale něco tomu pořád chybí, možná právě vedlejší aktivity, které by aspoň trochu dávali smysl a bavily. Potěšilo mě cestování i do jiných období Paříže, ale jednalo se jen o takové malinké ochutnávky, nicméně jsem si uvědomil, že AC za druhé světově není úplně blbý nápad.

Jak se to hraje? Opět, žádná změna. Při šplhání držíte tlačítko a postava leze. Stealth vás bude spíš deprimovat, než nějak zvlášť uspokojovat. Jako rambo si cestu vždy prorazíte. Vítám řešení vražd alternativními cestami, ale místy to bylo spíš na oko a rozhodně se s tím dalo mnohem víc vyhrát a tady vidím pro sérii hlavní cestu (Hitman to umí, že jo).

Moc nevím, co říct víc. Klasický Assassín naplněný neskutečně otravným balastem (jasně, nemusím ho dělat, ale 75% toho tam jako fakt nemuselo být a nevěřím, že to někoho bavilo) v nádherných kulisách. Jako vizuál to tak zachraňuje, že mi počáteční nadšení vydrželo téměř dokonce.

Pro: prostředí, grafika, interiéry, vyšetřování vražd, postavy

Proti: odfláknutý závěr, odfláknuté vedlejší mise, mraky balastu

+20
  • PC 80
Není časté, že bych psala "recenzi" na nějakou hru, především proto, že se bojím, abych neřekla něco špatně, ale u téhle hry jsem se jako zarytý fanoušek AC nechala unést! Nebudu extra hodnotit samotný příběh, osobně mi nevadil, u žádného dílu jsem s ním neměla problém, avšak zamrzelo mě, že se zde nekonalo klišé "A žili spolu šťastně až do smrti.".

Jak už jsem zmínila na začátku, s příběhem jsem problém neměla, i když je pravda, že na díl ve Francii jsem byla nejméně natěšená, nakonec to bylo super - zvlášť se mi líbil útok na Bastilu a to, že dost událostí bylo opravdu velmi podobné těm historickým, takže je snad někdy využiji, protože dějepis nesnáším a jen díky AC vůbec něco vím :-D.

Neocenila jsem vlastní tvoření příležitostí. Vadilo mi, že jsem prakticky všechny mise mohla splnit za pomocí krvavého masakru, ztratilo to pro mě to stealth kouzlo, samozřejmě jsem si mohla sama vytvořit svoje nenápadné cesty, o což jsem se pokoušela, ale tím, jak to nebylo předurčené to prostě nebylo ono. Dost často se mi plížení vůbec nepodařilo a mám silný pocit, že to nebylo mou nemotorností...

Vedlejší mise - Detektivní příběhy - u mě získaly strašně velké plus, i když je pravda, že u některých jsem doteď nepochopila, jak se Arno dopracoval k pravému vrahovi. Opravdu jsem se v nich vyžívala, pěkně procvičily deduktivní schopnosti :-D.

Za kooperativní mise bych tvůrcům UKOPLA HLAVU, více se k nim vyjadřovat nebudu, nemám na to sílu... Jen, že jsem byla dost zklamaná, co mi to Ubisoft udělal, protože jsem ten typ hráče, co musí mít 100% dohrané hry, a díky těmto misím se to nepodařilo... a přitom stačilo povětšinou jen ubrat počet nepřátel, abych je mohla hrát sama. Nu, jsem si jistá, že ostatní hráči tyto mise v dalších komentářích rozeberou.

Hodně lidí si stěžuje na ovládání. Musím říci, že po chvíli hraní jsem toto už neřešila a zvykla si. Velmi mě potěšil "vytuněný" parkour, to jsem vážně zírala, a lezení do oken bylo sice naprd, ale extrémní problémy to nedělalo.

Co se týče soubojů... poprvé za všechny assassinské díly jsem měla problém s bojem, bylo úžasné, že jsem se několikrát vztekala, protože jsem se zkrátka nedokázala ubránit, a při větších bojích to opravdu vyžadovalo strategii, což jsem doteď nezažila. Co mi ale neskutečně lezlo na nervy, byla nemožnost ukrýt se před střelami (např. jako strčit před sebe jiného nepřítele apod.).

Úplně nepochopitelný pro mě byl mikrotransakční systém. Tedy, jen jeho pár částí, co se týče nákupu šatů a zbraní, to je samozřejmost, ale nákup dovedností mi přišel naprosto mimo hru, do rpg by se to hodilo, ale při pomyšlení "Já jsem Arno, teď uběhlo pár měsíců a já si konečně můžu koupit dovednost splývání s davem, jinak si neumím sednout na lavičku." mi to přišlo dost absurdní. Taky by mi vůbec nevadilo, kdyby tvůrci vynechali prvky vylepšování zbraní, ale to už je subjektivní pocit každého hráče.

Naprosto jsem zbožňovala mise s trhlinami, bylo to takové příjemné oddechnutí a potrénování parkouru. Převážně mě fascinovala Paříž za okupace a často jsem přemýšlela, že by bylo úžasné hrát AC v této době.

Na závěr bych chtěla dodati, že se mi dost líbilo, jak Arno procházel při každém důležitém zavraždění vzpomínky onoho cíle, a také jeho pohled nabitý erotikou, který mě dostával do kolen pokaždé, když si smyslně prohlížel příležitosti k infiltraci <3.

EDIT: U hry jsem ještě zůstala kvůli fragmentům. Celkem hardcore mi přijdou Nostradamovy hádanky, já osobně Paříž tedy vůbec neznám, natož ještě uhádnout místa podle hádanek... a když už jsem zrovna něco uhádla (např. hodiny), bylo mi to stejně k ničemu, protože jsem nevěděla, kde v Paříži ty hodiny hledat. Takže bez pomoci Youtube jsem je nedala. Myslím si, že tohle byl ten největší oříšek celé hry.

Pro: Dechberoucí grafika - především Arno ve filmových scénách, Mise s trhlinami, které nás seznamovaly s historií Paříže, Parkour, Soundtrack, Úchvatné vyobrazení Paříže

Proti: Celkem pomalé načítání, Kooperativní mise, "Omezené" vylepšování dovedností, Nepraktický orlí pohled, Nepropracované vedlejší mise-pouze zabij tohohle, ukradni tohle, Stealth

+18
  • PC 65
AC: Unity mě ohromilo na začátku, nechalo vychladnout v prostředku a celkem již štvalo na konci (jak je to u série AC celkem běžné). Začátek hry, kdy se jako malí prcek proplétáte chodbami Versailles ukáže hned první dvě velká plus hry. Mimořádně detailní a dobře vypadající interiéry slavných budov Francie konce 18. století a živý ruch, který je všude okolo vás. Je vidět, že si tvůrci dali opravdu záležet, aby obraz, který se okolo vás vytváří byl opravdu potěchou pro oko a aby jste si nepřipadali jako ve sterilním prostředí, ale v životem pulzujícím místě. To se povedlo a jakmile se dostanete do Paříže, tyto velká pozitiva hry ještě rostou závratně do výše.

Paříž je prostě úžasná. Model města je velmi historicky přesný a technicky výborně zpracovaný. Upoutá také velká míra detailů jak na exteriérech tak v interiérech budov. Procházení se po městě, prolézání slavných památek nebo prostě jen kochání se z nějaké vysoké věže jsou jedním z hlavních zážitků hry. Milovníci historie ocení dobře zvládnutou atmosféru v ulicích města v době francouzské revoluce. Město je plné lidí v pěkně zpracovaných dobových oděvech, nosí vlajky, perou se mezi sebou, zpívají marseillaisu, zloději otravují své nevinné oběti, potkáváte lidi nesoucí mrtvé nebo ukradené zlaté kříže z nějakého kostela. No prostě cítíte atmosféru doby. Velkým plusem je rozsáhlá encyklopedie míst, postav, událostí, na které postupně narážíte a které vám rozšíří obzory o této zajímavé historické epoše. Potěší, když se máte možnost s těmito postavami přímo setkat v misích, poněkud horší je, že vyžití těchto postav v příběhu je velmi slabé. Když narazíte na Bonaparta nebo Markýze de Sade chcete prostě více než jen pár celkem banálních rozhovorů v rámci genericky se opakujících misích. Právě velmi slabé přenesení této historické atmosféry, která je okolo vás do příběhu je jedním z nejtrestuhodnějších mínusů hry.

Příběh je prostě zklamání. Po svižném úvodu a představení celkem sympatické ústřední dvojice Arno+Elise nastává nuda a šeď generických misí, které jsou obaleny nezáživným příběhem o likvidaci jednotlivých padouchů na cestě k hlavnímu padouchovy. Ačkoliv se v příběhu míhají velká jména dějin a je vidět snaha o nějakou tu provazbu s reálnými historickými událostmi, vše je bohužel velmi slabé, prvoplánové a bez napětí. Závěr je pak další zklamání, které nebudu ani dále komentovat. Bohužel to nezachraňují ani vedlejší mise, které jsou stále na jedno brdo a vzhledem k tomu, že jich je ve hře opravdu hodně, tak velmi rychle omrzí. Přitom náměty některých misí přímo vybízely k pořádnému zpracování!

Hratelnost a herní mechaniky nejsou také žádná sláva. Ovládání postavy a parkour jsou nedotažené, pohyb není ideální, často se zaseknete nebo máte problémy při pohybu v soubojích (hlavně v uzavřenějším prostředí). Neříkám, že je to úplná katastrofa a hrát se to určitě dá, ale prostě u hry typu AC jsou tyto věci naprostým základem. Velmi to navíc omezuje stealth přístup ke hraní. Rozvoj postavy, nákupy zbraní a vybavení jsou celkem široké a nemám k tomu větších výhrad. Samozřejmě jako v dříve v AC je mapa plná různého nepotřebného "bordelu", který jde naštěstí filtrovat a pokud nemáte obsesivní potřebu celou mapu vybílit, tak vás to nemusí rušit.

Shrnout to lze asi slovy, že AC: Unity je další velkou ale prázdnou hrou. Mimořádně dobře zpracované město pulzující historickou atmosférou, plné míst a zákoutí, kde se dozvíte mnoho zajímavých informací je bohužel zabito nudným příběhem, nevyužitým potenciálem a nedotaženou hratelností. Přesto v dnešní době již za slušnou cenu určitě stojí za to, alespoň vyzkoušet.

Pro: Paříž, atmosféra v ulicích, detaily budov, množství historických informací, historické postavy

Proti: Slabý příběh, nedotažené ovládání, genericky se opakující mise, nevyužitý potenciál tématu francouzské revoluce

+14
  • PS4 60
Pravděpodobně jsem moc přísný, ale když vezmu v úvahu, že Unity mohl být královský návrat k původním Assassinům, tak je to adekvátní. Vesměs je tu hodně věcí na dobré cestě, ale nikdy to není dotaženo snad ani k nadprůměrné podobě. Nicméně chci poděkovat panu Plamínkovi za Notre-Dame, protože "free" je "free". Horší už je to s mým kompem, takže jsem to stejně koupil na PS4 za dvě kila.

Mrkněme prvně na příběh a postavy. Arno je docela sympaťák, který se požene za pomstou, jejíž realizace chvíli udrží vaši pozornost, jenže její dějová náplň je tak nějak nijaká. Zabijete toho a hned víte, že máte jít zabít toho a tak dále a tak dále. Pak se do popředí spíše dostanou politické věci a s nimi Elise. Právě v Elise vidím naprosto promarněný potenciál, protože je templářkou (není to spoiler, dozvíte se to prakticky na začátku). Assassin a templářka (a ještě k tomu hrdličky) spolupracují, aby zabili toho jednoho šmejda, to musí být super duo plné dynamiky! Omyl. S Elise se vidíte jen v cutscénách a nemáte důvod mezi nimi vidět synergii. Na tomhle Ubisoft mohl vytěžit neskutečně moc, ale díky plytkým misím, nedostatečně rozvinutému ději a postavám, šel tenhle potenciál do kytek. Ani jednou jsem nebyl překvapen a ustřihnutým koncem jsem byl zklamán. Nemluvě o dějové lince v přítomnosti, která vlastně ani neexistuje.

Co se úkolů týče, jsou po pár hodinách nudné. Jdi tam, zabij ho, ukradni to. Wow. Nejzajímavější byly řešení vražd, které alespoň trochu připomínali promyšlenější zápletku. Hádanky, za jejichž splnění získáte spešl brnko jsem vzdal po první. Hrozná nuda, stejně jako neustálé hopsání po městě pouze za úmyslem otevřít bedny nebo sesbírat collectibles. Musím ale říci, že Paříž je krásná a "plná", ale bídně optimalizovaná. I na PS4 Pro se mi to kousalo.

Bohužel je toho k vytýkání víc. Takový stealth a cover systém je zde naprostý výsměch a oboje působí dost neintuitivně. Arno taky často neskáče tam, kde byste si přáli, zbraně nepůsobí plošné poškození a friendly fire nejspíš neexistuje. Naperou to do vás i přes 10 týpků. Mimochodem, ti týpci jsou schopni odhalit Arna - assassina skrytého ve stínech - na 10 metrů! Mimořádné schopnosti. Je pěkné, že je zde přehršel výzbroje a výstroje, ale stejně na ni musíte farmit prachy v oněch tak nezábavných aktivitách. Je to smutný začarovaný kruh.

Koupě nelituji, ale jsem zklamán, že vývojáři Unity tak posrali, protože tenhle díl měl potenciál na nejlepší "čistou" assassinskou hru v sérii. Vše bylo pouze poloviční a to u takové značky není akceptovatelné.

Pro: Velký potenciál; alespoň to není dlouhé.

Proti: Nezáživné aktivity; zanedbané postavy a děj; odfláknutý soubojový systém.

+14
  • PC 85
V období, kedy som sa dostával do sveta hier, malo práve vychádzať Unity, a po tom, čo som videl trailer, tak som si hru chcel aj kúpiť. Avšak nie všetko do seba zapadlo, a tak som skončil s Black Flag, čo je doposiaľ môj najobľúbenejší diel. Nakoniec som sa k Unity po šiestich rokoch dostal, a rozohral s rovnakým nadšením akoby to práve vyšlo.

Mladý Arno sa po smrti svojho adoptívneho otca vrhá na cestu za pomstou a stáva sa členom Assassinov v Paríži. Príbeh je jednoduchý a väčšinou priamočiary s občasnými zápletkami a zvratmi, ktoré ho trochu oživujú. Mňa osobne bavil a zaujímalo ma, ako dopadne hlavný hrdina a jeho blízky priatelia.

Nechýbajú ani vedľajšie misie, ktorých väčšina je bohužiaľ monotónna. Preto ma najviac bavili Murder Mysteries, kde ste sa s Arnom hrali na miestneho detektíva a riešili rôzne vraždy. Po novom boli pridané aj co-op misie. Tých som si zahral len zopár s náhodnými ľuďmi, čo práve hrali tiež. Skúsil som si tie ľahšie zahrať aj sám, ale neskôr som zistil, prečo sa na niektoré misie odporúča viac hráčov.

Paríž bola v skvelom grafickom prevedení asi jednou s mojich najobľúbenejších lokácií v celej sérii. Atmosféru dotvárali aj davy búriacich sa ľudí, ale aj náhodné eventy, za ktorých splnenie ste získavali odmeny. Štvrte sa delili podľa náročnosti a niekedy to aj bolo poznať. Druhou lokáciou bolo mesto Versailles, kde sa odohrávala menšia časť príbehu.

Novinkou bol upgrade schopností, ktoré ste si vylepšovali bodmi za dokončenie hlavných misií a nákup lepšej zbroje. Veľkou zmenou si prešiel aj bojoví systém, stealth a parkour. Keďže progresom v príbehu sa zvyšovala náročnosť misií a sila nepriateľov, bolo dobré držať krok s čo najlepšou zbrojou a vybavením. Pri stealth misiách bolo pridané skrývanie sa za objekty, a keby nechýbalo pískanie na nepriateľov, tak by to bola fantastická kombinácia na ich zneškodnenie. Parkour bol hlavne otravný pri prechode budovami, lebo Arnovi sa proste nechcelo vliezť do okien, ale ak ste stlačili správne klávesy v správny čas, tak už to bolo plynulejšie.

Unity bolo zo začiatku veľmi sľubné, ale čím dlhšie to hráte, tým narazíte na viac problémov. Avšak celkovo to nebolo až také zlé ako sa zdá.

TMI: Ešte nikdy sa mi v mojej hernej histórii nestalo, že by som hru rage quitol. Až doteraz. Keď na vás nabehne 20 nepriateľov a vy ledva prežijete už bez jedinej medicíny a potom sa bugnete pod zem, tak verím, že asi nikto by sa nad tým nepousmial.

Pro: Príbeh, Arno, postavy, Murder Mysteries, grafika, Paríž, soundtrack

Proti: Väčšina vedľajších misií, obtiažnosť nepriateľov, parkour

+12
  • PS4 80
Díl, kterého jsem se bál stejně tak moc, jako jsem se na něj těšil. Vždyť miluju Paříž, mám rád francouzskou historii, v zemi Galského kohouta jsem byl a jednou bych se tam rád podíval zase - ale těch zpráv o tragickém stavu hry v době jejího vzniku mám v hlavě dodneška hodně. Naštěstí to taková technická hrůza rozhodně není.

Naopak, když jsem se poprvé rozkoukal po slavné metropoli, zrak mi přecházel. Ten skok mezi generacemi konzolí bere dech. Zatímco stejně starý Rogue byl (nejen) po grafické stránce jen přívažek staré doby, Unity je nádherná. Bez přehánění jde o jednu z nejkrásnějších her, co jsem kdy hrál. Ty davy revolucionářů na ulici, tréninkové tábory vojáků, překrásné parky, blyštivé Versailles. Tohle je Paříž, ta patronka lásky, co dnes do noci svítí a já v ní ochotně trávil desítky hodin, abych z ní vyzobával všechny aktivity. A pak trochu méně. A pak vůbec.

Graficky je totiž všechno, po letech opravování, v nejlepším pořádku. Chyby se ale vymýtit nepodařilo, což sice v tak rozsáhlém a detailním městě chápu, ale hratelnost dostala pořádných pár ran do zátylku. Pár sběratelských aktivit je když ne blokovaných, tak alespoň komplikovaných (hledání obrazců na zdech se mi nepodařilo dokončit, protože Arno před jedním stál a odmítal ho rozluštit, nepomohlo ani načtení hry, to samé se mi dělo i u detektivních případů, jinak velmi originálního nápadu).

Mrzí mě to i z toho důvodu, že mi to vzalo veškerou chuť do dokončování Paris Stories. Ty mě totiž chvílemi bavily ještě více, než hlavní kampaň. Ne snad, že by Arnův příběh nebyl dobrý. Ze začátku sice předhodí hromadu postav a motivace jim přidá až v polovině příběhu, ale krásný vztah s Élise je jako vystřižený z románu od Dumase a dal bych mu s radostí přednost na úkor už trochu omšelých intrik v jednotce hašašínů i vzájemných třenic s templáři. Stories se ale věnují jakémukoli příběhu z tehdejší doby, který jste kdy četli nebo o něm slyšeli. Narážky na Tři mušketýry, Kámen mudrců, Bídníky, Napoleona, Markýze de Sade i Cartouche. O všech se mluví, nebo se někteří z nich i objeví a vy jim ochotně pomáháte v oblasti osobních eskapád. Takových odboček je tu padesát a já jsem se dlouho snažil je dokončit všechny. Nakonec jsem se zasekl někde na čtyřiceti, konkrétně u již několikáté "sabotáže", tentokráte telegrafních věží. Ve chvíli, kdy jsem po hodině a půl měl zlikvidované tři ze čtyř a hra mi uprostřed poslední části malým písmem obligátně sdělila "Mission Failed", aniž bych zrovna v tu chvíli cokoli zvojtil a já měl rutinní úkol opakovat celý znovu, řekl jsem si, že to nepotřebuju, tím spíš, že mise zasazením nejatraktivnější už jsem měl splněné.

Co tak s tebou, Unity? Není to nejlepší díl, ale pro mě osobně vede jak nad Rogue, tak klidně i nad třetím dílem a jakkoli je Arno z velké části kombinace Edwarda a Ezia, nevadí to, protože oba byli sympaťáci z největších. Nikdy se to nestane, ale pokud by se někdy někde právě pan Dorian objevil jako vedlejší postava, uvítal bych ho. Kdo měl kdy rád knihy od Huga, Dumase staršího i mladšího nebo třeba Příběh dvou měst od Dickense, neváhejte a projděte městskou branou. O moc autentičtější to nebude.

P.S.: Vytrhávání z animu mě díl od dílu baví méně. Linka v současnosti je v tuto chvíli mrtvá a nemá smysl se opakovaně zaplétat do všech bohů, planet a mudrců. Nicméně chvíle, kdy se přede mnou objevila Eiffelova věž s nacisty, letadly a vzducholodí, považuji za jednu z nejvelkolepějších v rámci celé značky a to je co říct.

Pro: Élise, překrásné prostředí, autentická Paříž

Proti: Bugy, které kopnou hráče opakovaně z úkolu či lokace

+12
  • PC 45
Pro mě jednoznačně zklamání. Nedohrál jsem to, takže budu stručný. Nemám sice nikterak extra silnou sestavu, ale nejnovější hry vždycky na nějaké nastavení rozjedu, ovšem Unity bylo tak zabugované, že jsem prostě neměl nárok. Vždy jsem to zkoušel po updatu, první, druhý, třetí...a ani po posledním jsem vůbec nebyl spokojený s vyvážením fps. Tak jsem si to teda zkusil zahrát u kamaráda a zkrátka jsem se do nového dílu poprvé úplně nedostal. Příběhové cutscény byly jediné, co mě u hry tak nějak držely, ovšem příběhově to také žádná sláva není. Co mě nejvíc naštvalo ale byla hratelnost..konkrétně ta těžkopádnost a nepřesnost ovládání a nebavilo mě to hrát jak na ovladači, tak na klávesnici. A bojím se, že na tento engine si nezvyknu ani do Syndicate a už to bude jen horší, ale ještě naposled to zkusím.

EDIT : Po dohrání se mé dojmy extra nezlepšily...nejhorší díl po technické stránce, suvérenně..příběhově průměr..Víc pasáží z přitomnosti..achjo

Pro: cutscény, ale s příběhem nevím, engine, grafika, mnoho zbraní

Proti: otravné "rpg" prvky, těžkopádnost ovládání, HUD, neovladatelnost při lezení mezi stěnami, soubojový systém

+10
  • PC 60
V prvé řadě se sluší napsat, že jsem si hru z roku 2014 zahrála až o tři roky později, s koupí nového počítače, protože její nároky na sestavu byly ve své době poměrně značné a optimalizace mizerná. To už ani nemluvím o množství bugů, jimiž je tato hra dnes již pověstná, a které v současnosti látá přes 13 GB (!) aktualizací poté, co si nainstalujete 5 DVD a zabere vám to 50 GB na disku. To jen na úvod.

V momentě, kdy Unity rozjedete na vysoké detaily, jste nejprve ohromeni - její grafickou stránkou. Zdobné šaty dam a pánů, překrásné interiery v bohatých čtvrtích Paříže, kde se od naleštěného pozlaceného štukování stropů a stěn odráží sluneční paprsky nebo obrazy s mohutnými zlatými rámy vypadající jako skutečné, vás dostanou. Stejně tak cut scény, kde lze rozeznat látky šatů podle lesku, nebo strukturu Arnových silonek. Vývojáři Ubisoftu se rovněž nevykašlali na (v AC sérii už klasicky) výborné zobrazení pařížských památek se všemi možnými detaily soch a nápisů. Zkrátka Paříž je vytvořena překrásně. A nejen architektonicky. V nesčetném množství jejích ulic, jež občas lemují barikády a převrácené kočáry, vykřikují a protestují davy chudých obyvatel před drahými paláci, či před pódii s gilotinami, tu a tam nosí nakradené věci z domů boháčů, nebo dokonce i jejich useknuté hlavy na kopích. Při takovém množství nespokojených, hladových a krvežíznivých lidí se mezi nimi dost často tvoří rozmíšky, do kterých můžete zasáhnout. Paříž v Assassin's Creed je rozlehlá, se spoustou čtvrtí, jež se od sebe samozřejmě odlišují výší bohatství jejich obyvatel. Máte tu čtvrti, kde bohatá, krásně oblečená smetánka popíjí šampaňské v upravených, kvetoucích parcích a na druhé straně jsou tu čtvrti hemžící se opilci a prostitutkami, kde je na ulicích samá špína a obklopují je polo rozpadené, či ohořelé domy. Všechno tohle vás nejprve ohromí svou propracovaností, než přijdete na to, že tato naoko velmi krásná hra je uvnitř vlastně prázdná.

Hlavní hrdina Arno Dorian je bezkrevný, generický floutek bez vlastností, který je vám úplně ukradený. Stejně tak jeho zrzavá láska Élise. A stejně jako všechny postavy v Assassin's Creed Unity. Nejsou to vlastně ani postavy - jsou to černobílé figurky, kde samozřejmě Asasíni jsou ti hodní, Templáři ti zlí (čestná výjimka je Élise, aby ji mohl Arno milovat). Už potřetí (AC II, AC III) tu máme totožný příběh - pomsta za mrtvé členy rodiny. To fakt neumějí scénáristé od Ubisoft přijít na nic originálnějšího? Asi ne, protože dialogy postav jsou rovněž příšerně nudné a generické. Kde jsou časy, kdy jste si mezi zabíjením, seskakováním z rozhleden a vyskakováním z kupek sena mohli odpočinout při soutěžích na festivalu, trhání tulipánů, lovení zvířat, pomáhání dámě přes řeku, či létání nad městem? Tady už se vývojáři vůbec neobtěžovali s žádným vybočením z rutiny. Všechny úkoly v hlavní "dějové" linii vypadají tak, že se máte za někým dostat přes kopu stráží a zabít ho. Popřípadě máte někoho sledovat, a když ho najdete, musíte se za ním dostat přes kopu stráží a zabít ho stejně. Po pár totožných úkolech už mě to tak otravovalo, že jsem se vydala raději řešit pařížské vraždy, což bylo na Unity nejzábavnější. Do pokračování v hlavní linii jsem se vyloženě nutila, a kdyby se v Helixu (nevím, proč už to není starý dobrý Animus) neobjevily časové trhliny, dala bych této hře tak nanejvýš padesát procent. Tohle byla totiž jediná skutečně originální věc na Unity a sbírat data při západu slunce ve stínu Eiffelovky obklopené létajícími balony, nebo střílet v okupované Paříži na německá letadla, bylo opravdu zábavné a výborně vymyšlené. Škoda, že se ale stejně nakonec musíte vrátit k těm postavám, na nichž vám nesejde, k úkolům, které vás otravují a k příběhu, kde je vám jasné, jak to celé dopadne.

Pro: krásná grafika, detaily památek, Paříž žijící revolucí, vedlejší úkoly vyšetřování vražd, časové trhliny

Proti: generické postavy, nudný generický děj, otravné generické úkoly, absence multiplayeru

+10
  • PC 70
Assassin's Creed Unity. Jedna z nejvice nadejnych her od Ubisoftu. Pri ohlaseni Unity jsem byl velice nadseny, ze vychazi novy dil me oblibene serie. Jeho predchudce, Assassin's Creed IV: Black Flag, ukazal, ze dokazou udelat masterpiece i bez Desmonda, tudiz jsem si myslel, ze toto bude take jeden z takovych. Nasledne prislo datum vydani a po instalaci z DVD-cek jsem si rekl, ze si hru konecne zapnu. Avsak byl zde docela veliky update, ktery prisel hned po vydani. Tak jsem si ho nainstaloval (s mym internetem to trvalo 3h) a zacal jsem hrat.

Prvni dojmy ze hry byly smisene. Mel jsem hru na nejnizsi detaily na pocitaci, ktery mel vetsi vykon, nez byly minimalni pozadavky hry, ale presto se mi hra neskutecne sekala. Protrpel jsem si tutorial ve Versailles, ktery mi zabral asi 2 hodiny a pak jsem hru vypnul s tim ze si ji zahraji, az ji opravi. Trvalo mi 2 roky nez jsem ji rozjel.

Hra mne bavila a hral jsem ji s potesenim. Avsak pote prisla chvile co jsem si ji hodil na Windows 10 a od te doby to slo z kopce. Hra nahodne padala, zasekavala cely PC, bugovala se neskutecne a dokonce se mi nekdy ani nezapla. V tu chvili byla hra nehratelna. Nebyl jsem jediny co hledal na forech hry odpovedi, a take ne jediny, komu ani jedna z rad nefungovala. Rozhodl jsem se, ze si dam zase pauzu od teto hry, ktera trvala az do roku 2019. Tehdy jsem se prihlasil na hru a zjistil, ze si nepamatuji, co se stalo, a tak jsem si resetnul save a zacal od zacatku.

Asi po 25 hodinach byla hra dohrana, ale mne to i pres jeji problemy stale bavilo. Jako problemy jsem myslel samozdreme bugy a ovladani hry. Kdybych mel jmenovat vsechny bugy, na ktere jsem po skoro 5 letech existence hry nasel, popsal bych tak 2x vice radku nez ted. Do ovladani samozdrejmne spadaji okna a logika skoku, kde Arno dokaze skocit 4-metrovy skok, ale pul metrovy mu dela neskutecny problem. Jak ale rikam, toto jsem jim prominul. Ale co nedokazu prominout jsou nedavne udalosti zamerene na rozdavani teto hry zdarma. Po smutenem vyhoreni katedraly Notre Dame v Parizi ji rozdavali zdarma, tudiz dost mych kamaradu hru vlastnilo a diky tomu ze hra obsahovala kooperacni mod, rozhodli jsme se, ze si ho zahrajeme.

Kooperace byl veliky kamen urazu ne kvuli provedeni, ale kvuli serverum. Vetsinou byly servery natolik rozbyte, ze se neslo vubec pripojit k jinym hracum do hry. A kdyz uz jste se pripojili, servery se natolik sekaly, ze jste nemohli nic zabit a po 10 sekundach bezeni po ulici vam to hodilo desynchronizaci, protoze vas pry nekdo zabil. Smutne je to, ze toto je moje zkusenost asi 2 tydny zpatky, co jsem hru hral v kooperaci. Mise se avsak povedly (dle meho nazoru). a hraly se hezky. Ale byl tu jeden a to posledni problem.

Singleplayer mise (mimo pribeovou kampan) byly neskutecne nudne a opakujici se. Nejcasteji to bylo: zajdi tam, ukradni tamto, zabij toho a toho, ubran toho a toho. Zadna poradna vyzva to nebyla. Zadne poradne puzzle v zakladni hre nebylo. Toto mne nastvalo asi nejvice.

Abych to shrnul, muj pozitek ze hry byl smiseny, ale presto jsem si ji docela uzil. Doufam ze Ubisoft uz neudela podobnou chybu s optimalizaci a ze budouci Assassin's Creed, ktere vyjdou budou kvalitni a napriklad budou obsahovat take kooperaci, ktera bude lepe propracovana. Myslim ze teto hre nalezi hezkych 70%.

Pro: Kvalitni grafika, Kvalitni a upoutavajici pribeh, Velke mesto, Moznost kooperace

Proti: Spatna optimalizace i 5 let po vydani, Opakujici se ukoly, Spousty bugu, Problemy s Akrobacii, Stealth

+10
  • PC 50
V komentáři k Black Flag jsem před pár lety zmiňoval, že jsem se na čtyřku Assassin's Creed těšil už při vydání a hned po něm jsem si ji náramně užil. Série v té době patřila mezi mé absolutní srdcovky. Zvládala opakovaně psát skvělé postavy a památné konflikty v minulosti, neustále napínat s dějem v přítomnosti a spolehlivě zabavit gameplayem. Neměl jsem tedy důvod se před vydáním netěšit na Unity. Tehdy jsem dokonce věnoval jedny své webgarden webové stránky novinkám ohledně jeho vývoje.

Během vydání mě zklamalo zjištění, že Unity nezvládnu spustit kvůli stáří rodinného počítače. A protože se celé roky situace neměnila (notebook pro školu taky výkonem neohromí), časem jsem se spokojil se zhlédnutím let's playe. Napoprvé mi Unity pod rouškou hypu přišlo v pohodě stravitelné. Napodruhé po průchodu sérií v roce 2019 jsem už příliš spokojený nebyl. Až letos jsem dostal příležitost udělat si ze hry vlastní zážitky. Smutné je, že se od těch z let's playe téměř neliší.

Hlavní rozdíl mezi spuštěním Unity v roce 2014 a 2023 jsou bugy. Za dobu hraní jsem se nepotkal vůbec s žádným. Pryč je padání skrz mapu, bugování se do lidí i pohledy pod kůži postav, kterými se ve své době hra proslavila nejvíce.

Gameplay se ale nezměnil a jeho zvláštní rozhodnutí byla zřejmě zamýšlená, nikoliv nedomyšlená. Z pro mě nepochopitelného důvodu se Ubisoft rozhodl z jeho základní kostry odstranit pár (pro poslední dva díly) naprosto esenciálních gameplayových mechanik a ničím je nenahradit. Pryč je pískání z úkrytů, a koho zajímá, že z nich teď nepřátelé nejdou lákat, i když to občas vedlejší cíle vyžadují. Pryč je lidský štít, a proč by mělo záležet, jestli se jde nějak krýt před střelami nepřátel, když jde z boje prostě utéct. A pryč je hlavně řetězení útoků, které, pravda, dělalo z hratelného asasína místy neporazitelného boha, ale zároveň bránilo frustracím. Těm tentokrát Ubisoft naopak ještě dopomohl zvýšeným počtem nepřátel v každé misi a přesunutím většiny z nich do interiérů, kde prostě nejde dělat triky z dvojky a Brotherhoodu.

Plynulost gameplaye pak zhoršuje aktualizovaný parkur s komplet novými animacemi a mechanikami. Pro mnohé zřejmě z nějakého důvodu nejlepší v sérii, pro mě naopak absolutní postrach série. Arno neběhá, Arno se kolíbá. Arno neskáče, Arno lítá přes půlku obrazovky. Arno se neumí trefit na žádný objekt (několikrát neskočí ani do sena z vyhlídky, ale místo toho si vybere tyčku vedle a chcípne), dokonce nevleze do okna ani při opakovaném tisknutí tlačítka pro příkaz. Arno neumí dělat absolutně nic sám, aniž bych mu to nařídil třetím tlačítkem. Odsouhlasit se musí každé lezení a každý skok přes střechy. A sice uznávám, že i v mnoha lepších dílech série mělo ovládání své mouchy a leveldesign mu často podkopával nohy, viz například nechvalně známé asasínské hrobky ve dvojce, ale nikdy to pro mě nezabíjelo zážitek tak silně jako tady. Když pak slyším, že pro někoho byl Unity v rámci parkuru revoluční a pokrokový, nestačím se divit.

Špatný zážitek z hraní by mohl spolehlivě zachránit dobrý příběh. Ze začátku dokonce vypadá skvěle. V současnosti asasíni hledají nového Mudrce pomocí animu v revoluční Francii prostřednictvím nic netušícího hráče jedné z her Absterga. V minulosti nacházíme sirotka Arna, který nevědomky objevuje asasínskou minulost a je konfrontován templářem v podobě své lásky z dětství. Lámat se začne někde kolem šesté sekvence z dvanácti, jakmile se Ezio vycvičí. Začne systematické vraždění templářů bez osobnosti dokonale porovnatelné k zážitku z vůbec prvního dílu. Ke konci ho trošku zvedne svou přítomností zajímavá Elise, přesto si nemůžu pomoct, k Arnovi má hrozně mdlý vztah. Arno samotný začne v průběhu hraní čím dál víc působit jako pouhá kopie Ezia ze dvojky. Vůbec nejhorší částí příběhu je asasínské bratrstvo, tentokrát plné starých pasivních páprdů, kteří sedí, posílají politikům dopisy a dávají Arnovi rozkazy. V akci je mimo vašeho cvičícího Belleca nikdy neuvidíte. Současnost se přestane posouvat a jen na pár minut vykoukne jednou za několik sekvencí. I přes stagnující kvalitu však naděje zabíjí až úplný konec. S Templářským velmistrem a hledaným Mudrcem v jedné osobě se střetnete v bossfightu. Křičí po vás stereotypní, v sérii stokrát slyšené templářské pohnutky. Elise se úplně zbytečně, byť příběhově nevyhnutelně, vrhne do sebevražedného náběhu. Mudrc je zabit, bez stopy pohřben a velechytrý Arno (odkdy?!) vše vyřešil tak, že celé Unity na linku v současnosti nemá sebemenší dopad. Právě zde totiž Ubisoft poprvé vyslechl věčně protivné mudrlantství hráčů, že "přece ta současnost je úplně zbytečná a totálně nudná".

Jediným opravdovým kladem je otevřený svět, který by mě za jiných podmínek bavilo probíhat. Návrat k jednomu městu v kampani potěší a Paříž byla zpracována opravdu nádherně, od architektury jednotlivých domků až po vyhlídky na celé město. Po ulicích navíc chodí a běhá neuvěřitelné množství NPC, které městu dodávají život. Narážíte tak na davy očekávající popravu, jednotlivce nesoucí hlavy na kůlu, prodavače novin (detailně zpracovaných!), zloděje, kriminálníky a spoustu dalšího. Pomáhá i kreativní způsob využití věcí na mapě v misích, třeba jako prostředky k infiltraci, odvedení pozornosti nebo klidně zabití cíle. Na můj vkus mělo město ale až příliš mnoho nedůležitých vedlejších aktivit navrstvených moc blízko u sebe. Nemáte tak motivaci odběhnout si otevřít truhlu, když jich po cestě k hlavnímu questu potkáte ještě několik. Půlka mapy i na konci zůstává v rámci příběhu nevyužitá, šlo to tedy rozvrstvit trochu lépe.

Multiplayerové mise jen zmíním, protože jsem hlavně singleplayerový hráč, který příliš nemusí zahrnování multiplayeru do singleplayerové kampaně (i kdyby jen jako odbočkové mise, které se ale počítají do 100% dokončení hry), a tak jsem je jen krátce vyzkoušel. Jsou dost dobře zpracované a potěší, že má většina vlastní propracované cutscény i objektivy. Neduhy singleplayeru se ale vztahují i na ně.

Jako celek je pro mě Unity zklamáním, které mě odradilo od zkoušení dalších Assassin's Creed na vlastní pěst. Byl jsem zvědavý, jestli bude hraní Unity zábavnější než sledování, ale není tomu tak. A protože mě z dalších dílů opravdu zaujal jen Origins, asi jen budu čekat na to, jestli se Ubisoftu nějak povede sérii ukočírovat k uspokojivému konci, a pak se k ní třeba vrátím. A vzhledem k zakončení Valhally a konceptu Mirage to možná ani nebude trvat tak dlouho...

Pro: Paříž a její ulice, crowd eventy, NPC, vícero způsobů řešení mise, některé vedlejší postavy - Elise a Markýz de Sade, propracovanost multiplayeru

Proti: bez některých esenciálních gameplayových mechanik minulých dílů, ovládání, frustrace z leveldesignu, špatný příběh, ve výsledku i zbytečnost dílů pro jednotící linku série, zpracování bratrstva, špatná rozvrstvenost aktivit na mapě, původně bugy

+10 +11 −1
  • PC 80
ACU jistě trpí mnohými nedostatky, hlavu na špalek ale rozhodně pokládat nemusí. Arno je neskutečný tahoun, alespoň v mých očích a zařadil se tak mezi mé fav assassíny. Svou galantností a zároveň frackovitostí mi připomněl staré dobré časy s Eziem, což byl možná i účel. Dost se mi zamlouvalo i takové to mazání pomyslné čáry mezi dobrem a zlem. Nic totiž není absolutní, a to už načal do jisté míry AC I. a III. Naivně jsem si myslela, že by Unity mohlo tuto myšlenku víc posunout/dotáhnout a vzejde z toho nějaká dlouhodobá a plodná kooperace mezi oběma řády/světy. Toho jsme se sice nedočkali, ale tak třeba někdy v budoucnu....
Bugy mě ani žádné nepostihly, ale ovládání bylo sem tam jaksi grrrrrrrrr iritující (což ostatně u Valhally moc nevylepšili :D). Některé vedlejší postavy byly slabší, o tom žádná, třeba z Napoleona se sakra dalo vytěžit o mnoho víc, doteď mi to hlava nebere. Co se týče přístupnosti zbroje, zbraní a dovedností, tak to mi taky nebylo úplně po chuti a jsem opravdu ráda, že v tomhle stylu nepokračovali i dále. Souboje jsem si ale náležitě užívala a Paříž, páchnoucí střelným prachem, byla vážně pohlcující.

Pro: hlavní dějová linka, Arno, zasazení děje, krásná grafika, quest s trhlinami, co-op, vyšetřování vražd

Proti: systém odemykání schopností a vybavení, neposlušný parkour

+9 +10 −1