Divinity: Origilan Sin (hrána enhanced edition) je úžasným přenesením klasické izometrické RPG do moderního hávu. Nejsem nějakým velkým znalcem tohoto typu her, takže k DOS nepřistupuji prizmatem porovnávání s hrami typu Baldurs gate, ale dívám se pouze na to, jak mě tato hra bavila a jak se mi hrála.

Hra stojí na třech hlavních pilířích: soubojovém systému, vizuálním a zvukovém zpracování a příběhu zasazeném do vlastního světa. Všechny tři tyto pilíře přitom musím hodnotit pozitivně, i když ne úplně bezchybně.

Soubojový systém je opravdu vynikající, variabilní a návykový. Nebudu zde rozebírat jeho funkce protože je vše již popsáno ale opravdu jsem si užil každý souboj a těšil se na ten další. Souboje nutily přemýšlet, využívat nepřeberné množství možností a plánovat tím i rozvoj jednotlivých postav. Nutnost vyvažovat jednotlivé schopnosti tak, aby jste obstáli v soubojích jsou dalším kladem hry. Opravdu se nevyplácí plánovat rozvoj postavy jen tak bez rozmyslu. Velké množství kouzel, svitků, granátů a dalších prvků pak dotváří skutečně pestrobarevnou mozaiku, která Vám umožňuje hrát svým vlastním stylem. Souboje navíc rozhodně nejsou jednoduché, takže nutí k přemýšlení a taktizování. Musím uznat, že DOS má jeden z nejlepších soubojových systémů, které jsem vůbec zažil. Přesto je zde jedna poměrně nezanedbatelná potíž, a tou je špatná přehlednost. Souboje můžete vést v klasickém rozhraní nebo přepnout do soubojového módu, který přehlednost zlepšuje, ale mě trochu vizuálně kazil prožitek ze souboje. Malý zoom out omezuje viditelné pole a navíc se mi mnohokrát stalo, že po natočení kamery (tak abych získal přehled o situaci), byl nepřítel, na které jsem chtěl (většinou z dálky) zaútočit, těžko zaměřitelný, což vyústilo i v nechtěné kliknutí vedle. Ačkoliv jde o problém, který mě občas štval celkový dojem z mimořádně variabilního soubojového zážitku mi přesto nezkazil.

Vizuální stránka hry je opravdu vynikající. Pestrá, barevná, bohatá na detaily. To vše vytváří unikátní zážitek, který je odlišný od her podobného typu. Přitom mě osobně nepřišel nijak přehnaný nebo kýčovitý. Hra má tak určitě osobitý vizuální styl, který se mi líbil. I hudební podkres, dabing postav a zvukové kulisy byly povedené, ačkoliv po čase repetitivní (možná místy až otravně repetitivní).

Hlavní příběhová linka je dobře zpracovaná a drží hru pohromadě (začátek působí trochu nepřehledně, později se však jednotlivé linky logicky spojují). Musím se však přiznat, že mě nijak zvlášť nezaujala. Rozhodně znám lepší příběhy ve hrách a popravdě si nemyslím, že si tuto nějak zvlášť zapamatuji. Ale jde spíše o subjektivní pohled. Paradoxně více si tak pamatuji některé vedlejší úkoly, které jsou mnohdy velmi originální a místy i docela vtipné. Určitě se tak vyplatí zkusit absolvovat všechny (což však není úplně snadné, viz níže). I herní universum hodnotím spíše rozpačitě. Ano je poměrně obsáhlé, bohaté na různé postavy, rasy, nebo jiné místy vtipné mluvící objekty, ale opět ho nevnímám nijak originálně. Ve hře je mnoho knih, kde si můžete přečíst různé historické zmínky a musím, říci, že mě poměrně rychle přestaly bavit. Prostě jsem si k tomuto universu nevytvořil nijak zvláštní vztah.

Hra určitě není jednoduchá a vůbec vás nesměruje, což v kombinaci s její velkou délkou vytváří poněkud smrtící koktejl. Bez návodu téměř nemáte šanci objevit vše co hra nabízí, dokonce musím přiznat, že jsem se několikrát zasekl i v hlavní lince postupu a byl nucen potupně projet různé návody abych zjistil, kde jsem co zapomněl. Je nepříjemné dojít do bodu, kde zjistíte, že nemůžete dál a vůbec nevíte, co kde a jak jste opomněli klidně i několik hodin hraní zpět. Někdy dostanete úkol, který vlastně ani nevíte jak a kde splnit a musíte prostě projít všechny zákoutí mapy, mluvit se vším co se hýbe doufat, že něco nepřehlédnete. Uznávám, že hra není nelogická a že vyžaduje především čas a trpělivost. Chápu tedy hardcore RPG fandy, že se jim taková hra líbí. Ale pro mě, který již na hry nemá tolik času a trochu tuctově již hraje hry hlavně pro zábavu, musím připustit, že hra je pro mě příliš zdlouhavá a tato zdlouhavost často není naplněna obsahem, který by mě udržel v židli (jako např. u Zaklínače 3).

Shrnu-li vše výše popsané, tak DOS je opravdu poctivou, promyšlenou a detailní RPG, v krásném vizuálním kabátě s výborným soubojovým systémem. Z mého subjektivního hlediska je však hra trochu moc zdlouhavá a má některé nedostatky, které nemohu pominout. Celkově však nemohu hodnotit hůře než zeleným číslem a určitě doporučuji všem fanouškům žánru. Těm ostatním, kteří nejsou připraveni hře věnovat opravdu desítky možná i více hodin svého času (já jsem dohrál vše co jsem mohl za 103 hodiny) však doporučuji koupi této hry ještě promyslet (i když v akcích již je za velmi přijatelnou cenu).