Příjemné překvapení. Poctivě udělaná horrorovka, u které sice nevyplivnete srdce při nějaké lekačce nebo nepropotíte pyžamo nějakou extra vypsychlou atmosférou, ale rozhodně si po dohrání řeknete "jo to stálo za to". Pozitiv je celá řada - kvalitní vizuál, hudba, námět a lokace, především skvělá práce při jejich neustálých a neočekávaných (ale funkčních) změnách. Ano ten fakt, že nevíte, co se bude dít doslova jen otočením pohledu je na této hře možná tím nejlepším. Hra si udržuje po celou dobu Vaši pozornost a rozhodně se nebudete nudit. Navíc po krátkém začátku se hra celkem rychle rozjede a udržuje zajeté tempo až do konce. Negativa se také najdou, především v tom, že to tempo není až tak vražedné. Hrou tak nějak procházíte, sice se nenudíte, ale pořád jsem přece jenom čekal nějakou bombu, která by mě zvedla ze židle, a ta nepřišla. Hra je rozhodně komornější, klidnější, což nemusí sednout každému, stejně jako, že se za celou hru opravdu příliš nevylekáte. Zmínil bych ještě také kratší herní dobu a především slabší průnik do podstaty příběhu, která zůstal jaksi na povrchu, složený z jednotlivých střípků, které cestou sbíráte. Tato absence hlubšího ponoření do jinak zajímavého psychologického námětu dle mého trochu ubírá na možném zážitku ze hry. Každopádně jak říkám na začátku, stálo to za to. Některé nedostatky, jsou dány spíše úhlem pohledu, délka hry je sice krátká, ale možná odpovídající a její zbytečné natahování by už samotná atmosféra nemusela utáhnout. Takže jde vlastně o dobře vybalancovanou hru pro hráče, kteří nechtějí jen zběsile pobíhat a střílet zombíky, ale kteří se chtějí spíše kochat a nechat překvapovat fantazií autorů, která rozhodně není chudá...

Překvapivý příhod šestého dílu musel milovníky série určitě potěšit, bohužel mé očekávání nenaplnil. Jde o velmi jednoduchou, rychlou a nepříliš vtipnou záležitost. Popravdě jsem se během hry snad nezasmál, dabing to sice drží nad vodou ale i tak... Na rozdíl od hrůzné pětky však hra má určitá pozitiva, která ji táhnou alespoň k průměru. Hra celkem rychle odsýpá, takže se člověk ani nezačne nudit. Grafické zpracování a animace jsou povedené a patří k tomu nejlepšímu v sérii. Příběh je sice pitomí, ale není úplně trapný, takže se to dá zvládnout. No a některé ty parodie na známé celebrity byly alespoň roztomilé, když už ne vtipné. Takže nakonec se z toho vyklubala celkem snesitelné jednohubka, která však potvrzuje pravidlo, že jednou a dost.

Tak tímhle dílem dostala série Polda vážnou ránu. Opravdu hrůza, trapnost a zmar. Po všech stránkách. Až na velmi málo momentů je jedinou výhodou hry, že rychle skončí.

Polda 4 je bezesporu jediným dílem série, který je možné označit za plnohodnotnou adventuru, která měla možnost prorazit do světa. Nevím do jaké míry se jí to podařilo. Hra rozhodně ustoupila od ztřeštěné komediálnosti předchozích dílů. Příběh je temnější, zajímavější a propracovanější a musím říci, že mi přišel i zajímavý. Grafické zpracování a animace sice nejsou světové, ale v zásadě příjemné a povedené. Bohužel se ze hry vytratil humor, což mě vzhledem k této sérii mrzí. Ve výsledku jde o povedenou a nadprůměrnou adventuru, která vybočila z dosavadního pojetí série a to je určitě dobře. Přesto však nemohu hodnotit výše než první dva díly, protože polda má být o vtipu, který tu bohužel nebyl...

Kvalita humoru oproti předchozím dvěma dílům výrazně poklesla, což je největším problémem třetího dílů, který naopak ve většině dalších aspektech své předchůdce spíše převyšuje. Je vidět, že se autoři oprostili od našeho českého rybníčku a snažili se o světovější přístup, bohužel to hře příliš nepomohlo. Příběh je sice opět spíše na vedlejší koleji oproti běhu událostí v jednotlivých lokacích, ale hru celkem drží pohromadě, i když na konci už mu evidentně dochází dech. Přesto zlepšení oproti druhému dílu. Minihry jsou sice technicky vzato celkem odfláklé ale mě popravdě řečeno bavily a hru obohatily. Plusem je určitě množství rozmanitých lokací a postav , ovšem úroveň zábavy kolísá, takže si myslím, že menší zkrácení by hře možná prospělo. Celkově jde stále o dobrou hru, která je určitě přístupnější i mladšímu hráči, ale pro mě již ztratila kouzlo, které měly její dva předchůdci.

Oproti jedničce hra trochu ubrala na bezprostřední komediální tvrdosti a takříkajíc změkla, ale stále si drží onen étos devadesátých let, tentokrát především díky výrazným postavám parodujícím tehdejší politickou reprezentaci, ale nejen tu. A to naprosto skvěle! To ovšem má nevýhodu především pro mladší hráče, kteří tuto dobu nepamatují a neznají souvislosti, které jsou pro celkový zážitek velmi důležité. Herní mechanika se oproti jedničce trochu zlepšila, naopak příběh je zde opravdu pitomí, což u jedničky neplatilo. Dabing samozřejmě stále skvělí.

Ano herní mechanika je hrozná, obtížnost vysoká, často nelogická, ale vem to čert. Tahle hra má typický ulítlý, oplzlý a černý humor 90. let, který mi v dnešní době plné korektnosti a uťápnutosti dost chybí. Některé rozhovory a postavy jsou legendární a i když už si hru na počítač nenainstaluju, občas si stále na youtubku pustím nějakou tu konverzačku... prostě klasika, která neomrzí.

Nevzpomínám si na hru, která by tak věrně přenesla na svého hráče atmosféru filmu, ze kterého vznikla. Atmosféra je opravdu úžasná. Je to dáno zásadními věcmi i maličkostmi, které utváří celkovou podobu hry. Detailní vesmírná stanice, ztvárněná dle sci-fi představ ze 70. nebo 80. let, vynikají kvalita zvuků, které výrazně přispívají k napětí, perfektně zvládnutý Vetřelec a celkové vizuální zpracování. Pro fanoušky vetřelce tak jde o orgie, které je nesmí minout.

Pro normálního hráče, kterým jsem já a který není až tak velkým fanouškem této kultovní záležitosti však má i nepopiratelné mínusy. Tím hlavním je bezesporu určitá monotónní hratelnost a příliš mnoho hluchých míst. Celou hrou se dá až na pár výjimek vlastně proplížit aniž by jste byli nuceni využít řadu věcí z inventáře. Většinou jen procházíte z místa A do místa B a cestou se vyhýbáte buď Vetřelci nebo syntetikům a lidem. V prvním případě nemá vůbec cenu jít do přímé konfrontace (dokud nezískáte plamenomet) v druhém sice jít můžete, ale většinou je to zbytečně riskantní. Takže jsem s z onoho místa A do místa B téměř vždy proplížil a když takto postupujete několik hodin v kuse, začne vás to prostě nudit. Cílem vašeho postupu je navíc většinou zmáčknout nějaké tlačítko nebo něco sebrat. Příběh se vlastně zužuje na snahu přežít a dostat se ze stanice Sevastopol a hra rezignovala na jakýkoliv vývoj hlavní postavy, natož větší prostor pro postavy vedlejší.

Hra tak pro mě měla tři části, táhnoucí se úvod, kdy se dlouho nic neděje, ale seznamujete se s prostředím, prostřední část hry, která vás pohltí svoji dusivou atmosférou a strachem z Vetřelce, který se pohybuje zcela náhodně a reaguje na jakékoliv zvuky (jeho vizuální schopnosti už tak slavné nejsou, mnohokrát jsem se mu krčil přímo před nosem a neviděl mě) a třetí část, kdy už tak nějak vše znáte, vše se stále opakuje a už vlastně jen chcete aby se to nějak zajímavě ukončilo. A ani toho jsem se nedočkal.

Takže když to shrnu, jde o velmi detailní, atmosferickou a poctivou hru, které však dle mého schází variabilita v hratelnosti a příběh. Vše se po čase začne opakovat, často jen prostě postupujete v opakujících se lokacích a i několik minut na nikoho nenarazíte. U hry tak dle mého hodně záleží na vašem vztahu k filmu Vetřelec a vůbec ke vztahu k tomuto žánru, protože pokud tento vztah nemáte, hra vás nedokáže udržet v sedle, do kterého vás posadí ve chvíli, kdy z ventilace poprvé vypadne ta bestie...

Nejdříve k samotnému pátému dílu: Velmi povedené zakončení celé série, které vrcholí opravdu silnými rozhodnutími (především tím posledním) a emotivním závěrem. Jde určitě o nejsvižnější a nejpřímější díl celé série, kde tolik nevnímáte prostředí, možnosti prozkoumávat lokace jsou omezené a vše směřuje k závěrečnému dramatu. Atmosféra dokreslená soundtrackem je jako vždy skvělá. Co mě trochu štvalo bylo ono "ztracení se v čase" tedy hluchý úsek v časoprostorovém prázdnu, těsně před závěrem. Přesně jsem věděl, že si autoři tento žánrově typický kýč neodpustí. Takže pět procentních bodů dolů, ale i tak autorům velká pochvala.

K celé sérii: V mém případě měla celá série rozhodně vzrůstající tendenci. První díl vynesl trumfy, které hra držela ve všech dalších dílech a sice atmosféru podkreslenou příjemným grafickým zpracováním a výborným soundtrackem. U příběhové hry je však nejdůležitější samotný příběh a hlavní (i vedlejší) postavy. A v tom mě hra první dva díly nepřesvědčila. Ano jednotlivé postavy byly jasně vykreslené a zapamatovatelné, ale byly současně zoufale šablonovité. Navíc se vše točilo okolo vztahů v prostředí americké střední, což je prostředí z principu povrchní a kýčovité. Naštěstí se to od třetího dílu začalo posouvat správným směrem. Příběh se začal zajímavě rozvíjet, emoce začaly získávat hloubku a děj přinesl i řadu překvapujících momentů. Temnější atmosféra, detektivní prvky, uvěřitelné lidské příběhy, chování postav a povedený závěr. Dokonce i Max mě nakonec nepřišla tak hrozná jako na začátku :D Vliv vlastních rozhodnutí na hru jsem popravdě skoro vůbec nevnímal. Přišlo mi, že mě hra stejně tlačí určitým směrem a i když nutí hráče přemýšlet, jak se zachovat, celkově to příběh příliš nerozvíjí. V závěru už jsem to trochu vnímat začal, ale pro lepší zhodnocení tohoto aspektu hry je potřeba si to zahrát ještě jednou. Co hodnotím kriticky je velmi nízká obtížnost a s tím spojená absence nějaké výzvy. U příběhové hry je to možná dobře, že hra tak nějak sama plyne, ale za mě osobně to rozhodně dobře není.

Takže závěrem. Přes počáteční skepsi z příběhu, určitou šablonovitost a fakt, že je hra mířena na mladší cílové skupiny jsem nakonec rád, že jsem hru dohrál. Postupem se stávala dospělejší, hlubší a uvěřitelnější a přiznám se, že jsem závěr opravdu prožíval. Takže nezbývá než doporučit.

Hodnocení 90% za pátý díl. Průměr za celou sérii mě vychází na 75%, ale nakonec to hodnotím na 80% .

Oproti řadě komentářů výše, pokládám tento díl za prozatím nejlepší v sérii. Lepší je v určitě v hlavní příběhové linii, které se již začíná (částečně již od třetího dílu) jasně definovat a přecházet do temnější a srozumitelnější podoby. Celkově už to není jen o "vztahové politice" na Blackwallské akademii a přilehlém okolí, s doplněním o "psychická traumata" s tím spojená. Objevil se také jednoduchý detektivní prvek. I ta první část s alternativní realitě s Chloe je skutečně emočně silná, nikoliv jen teenagerovsky stupidní. Trochu to sráží na konci bazénová párty, ale celkově mi nezbývá než dát poprvé zelené hodnocení.

Já u této hry fakt nevím. Sice to nemá žádnou hloubku, rozhodnutí ve hře příliš vliv nemají a celé je to udělané tak maximálně pro cílovou skupinu 11 - 15 let, ale prostě tam něco je. Něco, co vás nakonec nutí v této sérii pokračovat. Závěr dokonce vyvolal i emoce. Takže tak nějak přemýšlím, jestli přes všechny ty mínusy, které v tom vidím není nakonec rozumné, přistoupit k tomu jako k takové jednorázové jednohubce. Sice se tím nenajíte a nevypadá to nijak vábně, ale nakonec to smlsnete s chutí a stěžovat si není na co...

Ke hře jsem se dostal poměrně dlouho po vydání, takže jsem byl vzhledem k mimořádnému ohlasu a komerčnímu úspěchu celkem natěšen. Také musím zdůraznit, že jsem nehrál čtyřku, která sérii oproti San Andreasku a ještě starším dílům, u kterých jsem strávil desítky hodin, poněkud proměnila. Ještě jedno poslední zmínku na úvod, hru jsem rozehrál po dohrání kompletního Zaklínače 3.
Tímto poněkud delším úvodem si jaksi sám před sebou zdůvodňuji, proč mě hra vlastně příliš nenadchla. Možná je to už tím, že nejsem nejmladší a tento styl her už mě nebere tolik, co dříve. Nevím prostě, ale i když jde bezpochyby o výbornou hru, plnou zábavy a možností, tak mi v tom něco chybí. Pravděpodobně je to něco jako atmosféra. Možná je to tím, že je hra zasazena do současnosti a je jaksi sterilní. Vice city jsem miloval kvůli atmosféře 80. let, z rádia hrál Michael Jackson, hra byla ve stylu Scarface atd. V San Andreas se mi líbil příběh, postavy a celá ta atmosféra gengů. Tady jsem žádnou atmosféru necítil. Především v první třetině hry mě hlavní trojice postav bavila, dobré hlášky, spousta úchyláren, to navíc kombinované se zábavnými misemi. Postupem času, mě to ale omrzelo, mise začali být na jedno brdo a prostě to ztrácelo šťávu. Příběhová linka mě ničím nezaujala a i když by mnozí řekli, že u GTA nikdy nešlo o příběh, pro mě, alespoň u dvou výše uvedených dílů vliv měla. Mnohem více mě tak brali některé vedlejší, často dobře šáhlé linky.
Dalším lehkým zklamáním je rozsah vedlejších činností (sport, oblíkání atd.) a mapy jako celku. Zatímco v San Andreas mě tyto vedlejší momentky bavili a rozsah mapy mi doslova bral dech, tak u této hry ne. Různé možnosti vyblbnutí mě moc nebavili nebo jsem je hrál jen párkrát (celkem dobrý tenis a golf).
Ale abych pořád nekritizoval... Jízdní model, pohyb postavy a celkově úroveň hratelnosti je velmi dobrá. Rozsah zbraní, různých vylepšení aut je také skvělí. Grafika je skvělá a stejně jako celková úroveň prostředí, živoucího města atd.. a samozřejmě možnost hodiny a hodiny blbnout v GTA online.
Abych to shrnul. GTA 5 je bezesporu vynikající hra, plná možností, plná bláznovin a úchyláren, prostě tak jak to má být. Díky multiplayeru a rozsahu hráčské základy nabízí i obrovskou porci zábavy po dohrání hlavní příběhové linky. Můj osobní dojem je však takový, že jde o nablýskaný obal bez jádra. Chybí mi tam nějaká esence, která by mě, ke hře opravdu připoutala. A na ten skvěle nablýskaný obal už jsem asi starý nebo co :D

Jako pro velkého fanouška světa SW byla pro mě rozhodující kvalita příběhu a naplnění potenciálu tohoto universa. A to tato hra naplnila vrchovatě. Vynikající příběh zasazený hluboko do historie galaktické republiky, což umožnilo autorům přistoupit k tématu svobodně a bez vlivu filmové ságy. Perfektně vykreslený boj mezi světlou a temnou stranou sílu a to nejen příběhově ale i přímo v mechanismech hry. Právě možnost zvolit si mezi postupem za světlou nebo temnou stranu a tím i směrovat vývoj hry s rozdílnými konci je dalším velkým plusem. Ke kvalitě zážitku bezesporu přispívá i možnost cestovat (relativně) svobodně mezi jednotlivými planetami, které se mezi sebou velmi liší ať už vizuálně nebo zážitky, které nabízejí. Třešničkou na dortu jsou pak vedlejší postavy vaší party, kterou jsou velmi osobité, originální a umožňují mixovat různé přístupy ke hře. Vynikající je také úroveň vedlejších misí, které jsou často s hlavní příběhovou linií dobře propojeny. Samotné herní mechanismy mají své mouchy. Chvíli jsem si zvykal na soubojový systém, ale po relativně krátké době jsem mu přišel na chuť. Některé prvky hry jsou trochu nepřehledné (inventář), trochu mě také vadila "tunelovitost" prostředí, ale beru to, z jaké je hra doby. Naopak výběr dovednostní atributů a schopností síly byl velmi široký a dalo se s ním pracovat co do herní strategie, kterou hráč zvolí. Vůbec možností jak hru uchopit je celá řada a na jejím nastavení na začátku a následném vývoji během hry závisí i způsob, kterým budete hru hrát (více na sílu, nebo na moudrost/dialogy atd.). Plusem je určitě i hudba a celková atmosféra, včetně na svoji dobu určitě dobrá grafika. Hru tedy nelze než doporučit nejen fandům SW, ale všem hráčům.

Nakonec jsem se rozhodl i přes zklamání z prvního dílu tuto sérii dohrát. Asi jsem takový ten rejpal, který rád kritizuje, ale pak to stejně dohraje až do konce :D No každopádně druhý díl se mi líbil o něco více. Hlavní pozitivum hry a sice atmosféra a taková ta nepopsatelná nasládlost, která vás ke hře přilepí tu zůstává, i když už jsem to tak neprožíval jako v jedničce (hlavně díky začátku na školní chodbě s To all of you). Bohužel stejná je i hlavní postava (jako muž jsem fakt kontakt nenavázal) a celkové dějové prostředí aneb ze života amerického teenegerstva. Fuj a kýč. Naštěstí to tak nějak více odsejpá a začíná to mít i něco jako napětí. Nakonec tedy o něco stravitelnější jednohubka, která mi však stejně jako jednička v mysli neuvízla.

Neubudu znovu hodnotit všechny základní atributy hry, které se nezměnili. Podstatná je nová hlavní příběhová linie, která sice celkově nedosahuje úrovně té z hlavní hry, ale příjde mi kompaktnější a po jejím dohrání mi jaksi nic nechybělo. A byla úžasné, prostě fantasy se vším všudy. Zmínil bych ještě vyváženější obtížnost. Jo a perfektní svatbu v roli ducha Vladimira :)

Nemá smysl opakovat, co už tu bylo psáno mnohokrát, přesto mi to nedá. Už od první minuty ve hře jsem se nestačil divit té neskutečné realističnosti prostředí. Krajina, změny počasí, živoucí města a vesnice, to vše je naprosto dokonalé. Popravdě je to první hra v mém životě, kdy jsem se prostředím kochal od začátku do konce a i po odehrání mnoha hodin a navštívení snad všech možných míst na mapě jsem stále nacházel nové a nové důvody proč se jen tak zastavit a rozhlížet se po kraji. Vše propracované do detailu. Musím říci, že v tomto je Zaklínač 3, alespoň pro mě, naprostou jedničkou.
Hlavní příběhová linie byla velmi dobrá, bavila mě a měla logickou posloupnost. Přesto musím říci, že úplného vrcholu nedosáhla a po dohrání jsem měl pocit, že skončila jaksi nedokončeně nebo snad i předčasně. Ale to jen tak trochu zbytečně rýpám.
Vedlejší mise se také povedly, především z hlediska osudu postav a minipříběhů, které je obklopovaly. Některé tyto vedlejšáky mě zůstaly v hlavě více, než hlavní příběh. Velký plus vidím také v celkové mytologii zaklínače, která pro mě byla vítaným osvěžením v moři už zkomercializované anglo-americké fantasy (středoevropan ocení o to více). Po čase hraní se však přirozeně dostavil určitý stereotyp (např. hledání stop pomocí zaklínačských smyslů). Mrzelo mě také, že rozhodnutí (dobrý vs zlý skutek) neměla často vliv na průběh hry a tím i ztrácela trochu smyslu.
Ovládání a soubojový systém jako celek ušly, ale pokládám je za jednu z hlavních slabin hry. Ovládání koně (Klepny) bylo místy přímo hrozné (hrál jsem na PC) a proto jsem mise se závody na koních vynechával. Stejně tak snaha z koně bojovat většinou byla jen zbytečnou ztrátou času, než člověk stejně z toho koně slezl. Výhodou tak byly pouze přesuny na větší vzdálenost ve sprintu. Rozčilovalo mě také vylézání z vody, které místo skoro nešlo. Souboje byly celkem přehledné a zábavné, ale vyváženost obtížnosti mi moc neseděla. Na třetí nejvyšší obtížnost to bylo stále bezproblémové a naopak největší obtížnost už byla místy hodně hustá (překvapivě víc než při soubojích se silnými příšerami či bossy, tak spíš v soubojích s bandou topivců či pavouků). Hrál jsem tedy na třetí obtížnost a hrou jsem procházel bez větších komplikací. Tudíž jsem neměl potřebu využívat všech možností (především lektvarů, olejů či petard - kuš mi pak přišla už úplně k ničemu, kromě podvodních bojů), které hra nabízí. V zásadě mi tak po celou dobu hraní stačilo mít meč a zbroj odpovídající aktuálnímu levelu, využívat znamení a doplňovat životy jedením nebo vlaštovkou (jo a občas použít kočku v jeskyni).
Přes tyto menší komplikace, které mi neumožní abych této hře dal plnou palbu (a pouze ji zařadí mezi asi 5 her těsně pod vrcholem hodnocení) považuji hraní této hry za opravdový zážitek a potěšení. Hudební podklad byl dokonalý a myslím, že se budu ještě dlouho vracet, třeba jen proto, abych znovu nasál tu atmosféru.

Pro mě nejlepší hra roku 2007 a to v konkurenci half-life 2, call of duty 4 nebo prvního zaklínače. Doteď si pamatuji jednotlivé detaily a postavy Rapturu a jak jsem s obrovskou radostí zahýbal za každý roh s tím, co objevím nového. Tahle hra patří mezi několik málo těch, které se mi opravdu dostaly pod kůži. Nemá cenu se rozpisovat do podrobností, vše již zde bylo popsáno. Stačí pouze říci, že pokud jste ještě nehrály, tak to rychle napravte :)

Jedna z her, u které jsem strávil nejvíce času svého dětství. Nesmírně propracovaná hra, jejímž největším kladem je variabilita. Nejen ve výběru národů, množství jednotek a možných herních strategií, výběru map ale především naprosto dokonalým vyladěním všech těchto komponentů do fungujícího celku.

Každý národ, za který hrajete je unikátní a vybízející k jinému hernímu stylu. Jednotky fungují na systému kámen-nůžky-papír a je proto nutné své armády balancovat. Stejně jako jednotky jsou dobře vymyšleny i budovy. Nastavení max. populačního limitu na 200 považuji za plně odpovídající tomu, že bitvy jsou dostatečně velké ale nikoliv zcela nepřehledné. Ekonomika zde funguje jednoduše a funkčně. Technologický strom a přechod mezi dobami (doba temna, doba feudální, doba hradů, doba imperiální - jestli si to ještě dobře pamatuji) hru velmi dobře rámují do logických částí. Velmi dobré jsou také jednotlivé kampaně, které navodí ten správný pocit ze středověkých válčišť.

Spoustu času člověk stráví v editoru, který nabízí velké pole pro vlastní vyblbnutí. Na svoji dobu neskutečné grafické zpracování, které je funkční i dnes. Stejně tak charakteristické zvuky a soudntrack jednotlivých národů. To vše hru ještě šperkuje k dokonalosti.

Několik much se najde, především v AI nepřítele a místy zdlouhavé nutnosti zlikvidovat veškerou živou sílu a produkční budovy než doděláte nepřítele.

Celkově vzato jde o jednu z nejlepších her, které jsem kdy hrál a občas se k ní vrací i dnes ať už kvůli její kvalitě nebo jenom z nostalgie :)

Po dohrání první epizody této hry mám celkem rozporuplný pocit. Na jedné straně pro mě selhává ve dvou hlavních bodech, které jsou pro tento typ hry nejdůležitější. Hlavní postava a hlavní dějový příběh. Hlavní postava je uťápnutá hipsterka, žijící nudným životem na americké střední škole (což je samo o sobě prostředí, ze kterého nejde vymyslet nic kvalitního), která náhle objeví nadpřirozenou schopnost vracet se časem a díky tomu se dostává do "vážných" morálních dilemat. Hlavní děj se točí okolo této nové schopnosti a jejímu vlivu na vztah hlavní protagoničky se svým okolím. Něco jako obtížnost zde neexistuje. No prostě jako vystřižené z Hollyúdského scénáře pro nevyvinuté ufony.

Už jen po tomto shrnutí mám sto chutí hodit hru do podprůměru, ale neudělám to. Hra totiž přes tyto zásadní nedostatky dokáže navodit něco jako příjemnou herní pohodu. Může za to bezproblémové ovládání, příjemné grafické prostředí a velmi dobře zvolený soundtrack.

Suma sumarum jde v zásadě o pohodovou jednohubku, zatím však bojuji s tím, zda si vzít i druhou nebo ne.

Hra s velkým množstvím malých nedokonalostí, které jsou zde již bohatě popsány, přesto hra, která rozhodně nezaslouží nezelené hodnocení. Pro mne je u tohoto typu her vždy klíčová kombinace hratelnosti a příběhu a tato kombinace zde funguje.