Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
Josef • 34 let • ČR - kraj Ústecký

Komentáře

Call of Duty: Black Ops

  • PC 75
Black Ops je jiné, než předešlé díly Call of Duty. Naprosto jiné. Menu Vás o tom ihned přesvědčí. Pryč jsou bojovně laděné motivy z předešlých dílů, namísto toho tu je televize v neznámé místnosti a působí to dosti nejistým dojmem – přesně jako ve filmu SAW. Už tohle pro mě byl při prvním spuštění menší šok, protože jsem čekal něco klasičtějšího. Ale Black Ops se snaží překvapovat všude, kde se dá.

Black Ops se pestrost, rozmanitost a zajímavost určitě nezapře. Příběh, jenž je vyprávěn flashbackově si tvůrci zvolili velmi dobře. Mohli totiž tak velmi jednoduše hráče vrhnout do akce kamkoliv na Zemi a možná i jinde ;-) A nikomu to potom nepřijde moc divné, on to přeci ten týpek prožil, že? No, ano prožil, stejně tak jako válečnej pes Viktor Reznov, kterej bojoval už s fašounama, teď si k tomu ještě přidal anglány, své pokrevní bratry, ale především rákosníky. Je pravda, že v dnešní době toho už je nějak moc, už se pomalu nedivím, že mě to nezaujímá. Je to pořád o tom samém a na tomhle budou nejvíce uslintávat náctiletí, kteří si o tom budou vyprávět se svými kamarády ve škole o přestávce, jak je to nové „CoDčko zase nabušená supr akcička“.

Oproti World at War Vás Black Ops sebere pravděpodobně trošku více. Sice je předem jasné, že tohle nebude hra na delší dobu, ale kvalitativně si myslím, že je to krok kupředu, i když ne o moc. Ale i krůček se počítá! Jak jsem už zmínil tvůrci se snaží překvapovat, kde se dá. A hned z kraje hry mě překvapili krásně vymazlené postavy, ale to je tak všechno. Následná akce mi radost zkazila, prostě mi tenhle typ akce vůbec nesedne. Všechno je to sice děsně cool a zběsilé honičky, střílečky, přepadovky, slaňování, seskoky a já nevím, co ještě. Asi jsem na tohle už starej, ale přiznám se, že v tomhle ohledu mi sedne spíše klidnější a suverénější akce – přesně ta z Medal of Honor – než nabušený čupr moment. Z čeho jsem v Black Ops uslintával byl extrémní arzenál zbraní a mnohdy jsem se přistihl, jak ve zbrojnicích hledám ten správný kousek akce neakce :-) Ovládání všeho možného (motorka, auto, vrtulník, ...) je sice pěkná věc, ale všechno je tak omezené, že vlastně ani nemá cenu se o tom zmiňovat, kdyby to takhle bylo v jakékoliv jiné hře, tak to každý odsoudí, ale já si troufnu to odsoudit i zde! Celá hra je jeden koridor, cestička pro tupečky, které strašně překvapí, že jedinými dvěřmi, kterými mohl projít na něj někdo vybafne, zaútočí, nebo přítele před ním odkrádluje. Chjo! To je panečku „parádní“ moment! Jen zkuste odbočit, či se nějak vyhnout cestě, kterou máte jít ...

Nebylo by to „moderní“ Call of Duty, aby se opět nesnažilo překvapit nějaký nezapomenutelnými momenty a ruku na srdce, ale v tomhle jsou (byli) Infinity Ward jedničky. Treyarch, nevím proč, ale postrádá nápady ohledně dechberoucnosti, kterou jsem žral třeba v Modern Warfare. Na Black Ops jde vidět spousta nápadů, spousta zajímavostí a neokoukanosti (v sérii CoD), ale jinak se jedná jen o další z široké řady akčních her, tahle má jen v názvu Call of Duty.

Pro: je to přeci Call of Duty, grafika v některých momentech, pestrost misí, hromada zbraní,

Proti: koridor, v závěru se ztrácím, ke konci jsem byl rád, že je konec, parťáci netrefí skoro nic, vše je jen na vás,

+23

Blood Stone 007

  • PC 70
Na herního Jamese Bonda mám dobré vzpomínky. James Bond 007: Nightfire mi učaroval už před lety a 007: Quantum of Solace mě naopak nijak nevytrhl, jelikož herní konverze nemám příliš v lásce. Ale Blood Stone se mi zamlouval, především kvůli tomu, že to není žádná konverze a hra si může jít svou vlastní cestou, jakoukoliv. Tak nějak jsem si ve skrytu duše říkal, že se nebude jednat o nic světoborného a dost možná to věděli i tvůrci (vydavatel). Neříkám, že hrát Blood Stone je jako hrát nějakou déčkovou hru od City Interactive, jen se od Blood Stone pravděpodobně moc nečekalo a tak jsem k tomu přistupoval i já.

Hru jsem tedy zkusil jen proto, že mě zajímalo, jak si tvůrčí tým poradí se samostatným herním pojetím Jamese Bonda. A nutno podotknout, že jsem byl mile překvapen, samozřejmě nečekejte žádnej akční a velkolepej nářez alá ... (domyslete si svou oblíbenou akční pařbu ;) Ale hra má své osobní kouzlo především v již viděných bojových scénách, které nejsou tak pitomé, jako u zmíněného Quantum of Solace, ale výborně doplňují kvalitní stealth část. Právě stealth části se mi velmi zamlouvali z jednoduchého důvodu. Střílení mě nebavilo, střílet totiž z jakéhokoliv kvéru ve hře je vopruz, nuda maximálního kalibru, ani nevím, co držím, protože se vším se trefíte kamkoliv a to pro mě nepředstavovalo žádnou výzvu, natož pocit napětí, při průchodu sklady, tunely apod.

Blood Stone je poměrně zajímavá hra, dokáže několikrát překvapit, ale za předpokladu, že opravdu víte, že je to jen další z široké várky tuctových vyvražďovaček, ať už potichu, nebo hlasitě. Abych nezapoměl je fajn, že se tvůrci rozhodli pro zakomponování ježdění do hry, přidává to na pestrosti hry, ale opět je to prvek, který tu je, ale nic extra pod Sluncem. Nečekejte nic, jako já a pravděpodobně se budete bavit. Ostatní, co čekají nějaký velkolepý zážitek, jako třeba v nějakém hollywoodském filmu (opět si domyslete svůj oblíbený blockbuster) budou možná drobátko zklamáni. 7/10.
PS: zajímalo by mě, jak dlouho vydrží Activisionu engine z Call of Duty 4: Modern Warfare.

Pro: samostatný příběh Jamese Bonda, pestrost misí, na těch pár hodinek ideální vyplnění času, pár zajímavých věcí, stealth část,

Proti: arkádový model jízdy, arkádové chování zbraní, chatrný příběh, určité úseky se mi sekaly,

+10

Medal of Honor

  • PC 80
Medal of Honor si vždycky šel svou vlastní cestou. A jeho starší díly nepotřebovali skoro žádné inovace - jednoduše to byla válka, která všechny bavila a bavila nás dokonale. Pak ale přišla hektická konkurence a rázem se MoH ocitl na rozcestí, snažící se zaujmout něčím zajímavým, což se mu moc nepodařilo (Airborne). A tak se MoH jako starý válečný pardál vydal v podobných šlépějích jako konkurence. Je to chyba, ta nemožnost nekopírovat a neopičit se, to jednoduše není nic lehkého. Takže nám je už po několikáté předhazovaný moderní konflikt - opět s eRPGéčky a různými vyznavači.

Singleplayer: tahle část je patvar nejhoršího kalibru. Nepočítejte s reálným chováním zbraní, nepočítejte s vypiplanou hratelností. Tohle je skript jako čuně a navíc to lidé z Danger Close neumí tak, jako Infinity Ward a tak se mnohokrát stane, že se prostě něco zasekne a vy musíte restartovat úroveň, protože to jinak nejde. O lineárnosti mluvit nebudu, ta byla jasná už předem. Co mě ale překvapilo byl zajímavý "příběh", který alespoň měl nějaké rozumné vysvětlení a mise dávaly význam a nebyly jen nějakou bohapustým vyplněním herního času. Hra nabízí pohled na jednu událost z více úhlů pohledu a nutno podotknout, že se mi to zamlouvalo více, než u CoD. Zkrátka abych řekl pravdu, tak se singleplayer nepovedl, má sice několik momentů, které donutí k WOOOW efektu, ale takových chvilek je několik a především to je jeden a ten samý, akorát obměněný! 65%

Multiplayer: MoH měl tu čest, že jsem poprvé v životě zkusil beta verzi a i když jsem věděl, že se nic nezmění, hratelnost mě zaujala a právě proto teďka běhám po serverech a rozsévám smrt :D MP je totiž poměrně slušně vymazlený a právě z bety jsem čekal podobnou hratelnost i v SP, ale dělalo to jiné studio a já jsem si nedokázal uvědomit, že by tam mohl být tak propastný rozdíl! MP stránka je totiž to, za co nový Medal stojí, jestli máte problém s hektickým CoDčkem, nebo naopak s otevřeným BF, myslím si, že MoH je zlatá střední cesta. Vylepšování zbraní máme sice i zde, ale konečně jsou pryč prasečinky, které dělali z MP hráčů v CoD terminátory a Usainy Bolty. A podobné reálné zpracování zbraní jsem čekal i u SP stránky. Tohle se prostě Digital Illusions CE povedlo, i když se mi ani nechtělo věřit, že tohle mají na starost, timhle mulitplayerem si u mě získali respekt a už konečně vím, že oni jako jedni z mála MP umí! 90%

Medal of Honor: nabízí dvě naprosto odlišné hry za stejné peníze. U prvních části Vám musí být předem jasné, že nemáte nic čekat. Kdežto od druhé čekejte zábavu prodlouženou o pár desítek hodin, možná dáte i tu stovku ;-)

Pro: multiplayer, enginy SP i MP, zajímavé momenty v singleplayeru, propletenost misí, soundtrack SP i MP,

Proti: chyby jen u SP - je krátká bída, minimum novinek, rychlý 2. den, chování zbraní , lineárnost, bugy

+14

Prototype

  • PC 80
Alex Mercer - hrdina, jenž být hrdinou pravěděpodobně nechtěl, jen se zachoval dle svého vlastního uvážení a právě to ho přivedlo k nadpřirozeným schopnostem. Strach z výšek Alex nemá, z Empire State Building si klidně skočí střemhlav. Kolmý běh po nějakém z New Yorských mrakodrapů také není problém. Alex je prostě týpek, který Vám přiroste k srdci.

Nebudu se tu zaobírat hloupostmi, které předcházeli mému spuštění Prototypu. Vyjímečně to vezmu stručně. První chvilky hraní jsou dosti ošemetné, jelikož má Alex tolik herních vlastností, že jsem zprvu nevěděl, co mám dělat, natož co mačkat a na koho útočit. První část slouží jako takový tutoriálek, při kterém zjistíte, čím Alex disponuje a že to nejsou žádné nepotřebné vlastnosti, jak záhy zjistíte. Manhattan na kterém se hra odehrává, je dokonalé hřiště k vyblbnutí a plachtění ze střechy na střechu, to je sakra pocit k nezaplacení.

U téhle hry musím, ale říct, že mi připadá hodně uspěchaná. Hraní je uspěchané, bezlimitní a volné. To tím ale nemyslím. V "první části" jsem měl pocit z úžasného příběhu, který mě dokázal vtáhnout a plnění všech misí bylo neuvěřitelně zábavné. Pak, nevím proč, přišel zvrat a příběh už nebyl takový jako v první části. Prostě video, nějaký úkol, boss a tím to, dá se říct haslo. A stejně tak přišel i rychlý závěr, po kterém jsem byl spokojen i nespokojen. Prototype skrývá úžasný potenciál, který dokáže využít jen napůl, chce to přidat jen trošku plynu.

Pro: návyková hratelnost, silná a překvapivá první část hry, vlastnosti, míra volnosti, bezlimitní hra, dlouhotrvající životnost,

Proti: druhá část hry, spousta bojů s bossy,

+6

Call of Duty 4: Modern Warfare

  • PC 90
Jednoho večera nad zlatavým mokem. "Druhá světová je out. Zkusme šéfům navrhnout, něco nového! A co by to jako mělo být? Vždycky jsem si chtěl vyzkoušet střílení na bandu pomatenců AK-47 vlastnící, RPGéčko na zádech nosící a cosi o "věrnosti" hlásající. Ámen, chlape, já taky." Jo, splnili, co jednoho večera "řekli" ;] A mám radost, i když jsem musel opustit své oblíbené herní zasazení druhé světové, ale série Call of Duty pro mne byla v té době jednička, tak jsem ani na chvilku nezaváhal a v té době jsem za novinkovou cenu pořídil, zkrátka to byla jistota, dobře proflákaných zlaťáků.

Série CoD si mne totiž pokaždé dokázala získat svou jednoduchostí, ale především zábavností v běhání koridory a střílení do všeho nepřátelského, za podpory skvěle navržených skriptů. A i Modern Warfare pokračuje ve stejných standartech, jen za předpokladu, že Vám nevadí borci v turbanech. Jednoduché herní zápletky u mě mají přednost, před těmi velkolepými. A mít možnost zahrát si hru, která vypadá jako film - hm, to se nepoštěstí každý den. Herní náplň je sice zajímavá, ale klidně by zvládla i pár další levelů navíc, což by nebylo na škodu, protože dohrát na Hard za nějakých šest hodin, je docela slabé a ve výsledku jediná menší výhrada.

Po dlouhé době mohu ohodnotit hru i s multiplayerem, páč právě u Modern Warfare mám nahranou nějakou stovku hodin a i při online bitvách má hra neuvěřitelné kouzlo znovuhratelnosti a skvělé zábavnosti. Výběr perků je trefa do černého, stejně tak jako mise, převedené z hry jednoho hráče do té multiplayerové podoby. Obě části si zaslouží skoro maximální hodnocení. Bohužel, že to tímhle dílem všechno skvělé skončilo a vznikla z toho tahanice peněz s názvem Call of Duty.

Pro: nová doba, jiná herní doba, jednoduchý příběh, zábavnost ve všech směrech, mulitplayer, perfektně navrhnuté mise

Proti: na hard krátký singleplayer, v multiplayeru jednoduché a v určitých ohledech prkenné,

+13 +15 −2

Brothers in Arms: Hell's Highway

  • PC 90
Po ryze akční naklepávačce němcům v Medal of Honor: Airborne, které mi zrovna radost neudělalo, jsem oprášil Hell's Highway. Sic potřetí, ale alespoň jsem věděl, že je to hodně kvalitní hra a že zklamaný nebudu. Atmosféra původních dvou dílů totiž zůstala, přišla nová grafika, systém krytí a stále tu máme hodně zajímavý příběh, který dokáže hrát i na city. V menu jsem tedy nastavil úroveň "Veterán" a přidal jsem se k "Bratrům ve zbrani" v operaci Market Garden.

Vývojáři z Gearboxu jsou pravděpodobně má "krevní skupina", protože to, co se jim podařilo, zde vykouzlit za skvěle vybalancovanou hratelnost a zábavnost, je k neuvěření a mě činilo neskutečnou radost hrou plout dále - hodně podobnou radost mi nabídlo jedině Hidden & Dangerous 2. Střílet zpoza krytu, dávat rozkazy svým týmům, to a další jsou vlastnosti, které mě neskutečně bavili, až jsem si myslel, že patřím do Bakerova týmu a každé ranění v týmu mne neuvěřitelně poznamenalo :)

Ale pod každým pozlátkem se schovává něco trošku ošklivého a nehezky vypadajícího. Podobně mi přišlo "nastavení" vlastností zbraní. Nesčetněkrát se mi stalo, že mi v hlavních zbraních došly náboje a když jsem zjistil, že s Coltem. 45 dostřelím stejně daleko jako s atutomatickou puškou M1 Garand, byl jsem poněkud v rozpoložení. Nejsem žádnej zbraňovej specialista, ale tohle mi k reálně pojaté hře příliš nesedlo. Podobně neblaze na mě působily i mise v interiérech, které nemají takový svobodný náboj, co mise v exteriérech. Ale všechno tohle jsou takové ubohé maličkosti, kterými si léčím svůj komplex z perfektní válečné hry. Série BiA je prostě trošku jiná, než ta konkurence, kterou paříváme všichni a líbí se nám daleko více, jen za svou frenetickou akci. BiA byla především i o příběhu, než o realističnosti a i v třetím díle tomu není jinak, i když na poprvé se může zdát nesrozumitelný, po třetím dohrání se mi totiž líbil velice. Protože vidět v závěrečném outru Bakerovy oči, to stojí za to. Dojemné!

Pro: nová úroveň válečných akcí, barevný Unreal engine, sžití se spoustou postav ve hře, tankové mise, rozvrstvení původního příběhu o měnší odbočky,

Proti: nastavení některých zbraní se mi nezdálo vhodné, interiéry, kampaň bych zvládl klidně delší, na veterána jednoduché,

+6

Medal of Honor: Airborne

  • PC 60
2. světová válka - pro někoho herní radost, pro některé herní utrpení, které má svou slávu už za sebou. Osobně bych se přiřadil k první skupině, jelikož je pro mne WWII symbolem a na herní scéně bych hledal velice těžko dobu, která mi ukouzlila natolik, jako právě WWII. Měl jsem chuť. Chuť pořádnou vzít do virtuálních rukou Thompsona a dát opět fašistům na frak.

Zvolil jsem tedy MoH:A a jelikož jsem věděl, do čeho jdu, čekal jsem jen pouhou výplň času a alespoň drobátko zábavy. Dostavilo se pouze jediné a to, že jsem projel hru na tři zátahy v jednom dni a sám jsem byl překvapen, tedy spíše zhnusen. Tahle hra měla sakra na víc, než nám ve výsledku nabídla. Z jakého důvodu má hra pouze takový počet misí? Jsou sice dobré, to ale nemění nic na faktu, že je tohle naprosto nekonkurence schopný zjev. Pokud chci někomu, něčemu konkurovat, snažím se udělat maximum. Zde byl ale pouze dobrý nápad, ale špatná realizace a tuning zbraní je k zblití. Hratelnost je někde na čtyřech a půl hodinách, na normální obtížnost.

Nikdy bych si nemyslel, ale World at War tady vítězí. Respekt před Thellwinovým komentářem a jím samotným, jelikož ten dokázal sepsat vše, co jsem měl v palici.

Pro: Airborne, možnost omezené volby výsadku,

Proti: trapné zbraně, chyby, extrémně krátké, minimálně zábavné, nekonkurence schopné,

+13

Alpha Prime

  • PC 60
Marně jsem hledal nějakou poctivou střílečku, která by mi vykouzlila pocit odpočinku a pohody, při nenáročném střílení nepřátel. A jelikož mám, jako správný vlastenec, rád české hry, tak mé oko (a i to druhé) skončilo na české sci-fi střílečce Alpha Prime, od Black Element Software.

Příběh z pera známého českého sci-fi spisovatele Ondřeje Neffa mi poměrně učaroval a sliboval jsem si něco, na české poměry, libového. Jenže na papíře to všechno povětšinou vypadá hezky, herní zpracování je na tom hůře. Alpha Prime bych tak popsal jako "klasickou doomovku s neomylnými nepřáteli, s málem munice a nijakými postavami". Nyní, když jsem Alpha Prime zkoušel asi podruhé, jsem už více méně věděl, do čeho jdu. Bezduché střílení nepřátel, kteří Vás zasáhnou každým svým výstřelem a Vy nemáte skoro žádné možnosti, jak tomu zabránit. Vyklánění funguje, ale abych leanoval, tak na to hra asi nepomyslela a povětšinou mé střely končily ve dveřích, nebo ve zdi. Ač jsou lékárnické stanice rozesety dostatečně od sebe, stejně mi na normální obtížnost nestačily a musel jsem běhat k té poslední, ve které ještě něco málo medkitu zbývalo. Volně povalujícího se lékařského vybavení se totiž po zemi tolik neválí.

Z hraní těch dvou hodinek, které jsem nedal v kuse, jelikož mě to zase tak nechytlo a absolutně jsem neměl nervy na pokračování, jsem se hrou skončil a věřím, že ani ve výsledku by hodnocení nebylo líbivější. Lehce to zachránily miniaturní logické minihry.

Pro: česká hra, doomovská hratelnost, logické minihry, hackování na dálku,

Proti: neomylní nepřátelé, ubohé kvéry, nemastné a neslané postavy, nijaké prostředí, vyklánění na dvě věci,

+12 +13 −1

Mafia II: Jimmyho Vendeta

  • PC 60
Je velmi příjemné sledovat, jak se Mafia 2 - s přibývajícím obsahem - začíná vybarvovat. Kdyby tahle "jízda, či extrémní jízda" (jak chcete) byla již součástí základní hry. Myslím si, že by veškeré recenze obsahovaly daleko příjemnější čísla. Ale to pouze polemizuji pouze se svým názorem.

Jimmyho vendeta začíná stylově ve vězení, navodí sakra dobrej pocit a s plešatým čističem se rázem rychle sžijete. Ale úvodní intro je asi jeden ze tří kladů, díky kterým jsem toto DLC dohrál. Neříkám, že to je vyloženě špatné, jen se mi to jevilo jako velice špatný žertík, nebo parodie na MAFII celkově. Asi největším kladem tohoto přídavku jest poznávání města, díky tomuhle jsem poznal město se vším všudy. Objevil nové lokality a krásná místa.

Mise samotné jsou velmi strohé a ze začátku jsou stále o tom samém - ukradni auto a pak ho dovez na druhou stranu města, vystřílej to támhle atp. S postupem času, jak se prokousáváte ve své pomstě blíže a blíže k bossům mise začínají tuhnout (ochrana lidí, ...) a s tím i obtížnost. Nezabere dlouho a jste na konci, nějaký šest hodin času, kdy jsem se neflákalm, jsem sledoval závěrečné drsné outro se stylovým hudebním podtextem.

Jako výplň času ideální, ale vzít původní část hry a udělat z ní "příběh" se mi zdá hanobení Mafie, ale to je můj názor. Je to slabě, každý si to zahraje, ale já osobně podruhé už ne. "Jako nějakej zas*anej amatér".

Pro: hláškující Jimmy, poznávání nových zákoutí města, intro, outro

Proti: rádoby hustej tuning auta, připitoměle vybudovanej "příběh", nic nového v kontextu, arkádovitost,

+28 +29 −1

Assassin's Creed II

  • PC 90
Když jsem tu před více, než čtvrt rokem psal komentář na Assassin's Creed, netušil jsem, že nesplním, co jsem v komentáří Vám uživatelům DH "slíbil". Psáno bylo, že na ni rovnou naváži druhým dílem, ovšem jsem netušil, že se to tak protáhne :) Protože ačkoliv je Assassin's Creed 2 ve výsledku perfektní hrou, ze začátku jsem takový pocit neměl a opět jsem skepticky hleděl na hodnocení - recenze.

Altair měl poměrně silnou reputaci již na začátku hry. Ezio Auditore z Florenci, ovšem nepatří do žádného klanu, není zabijákem. První kroky po Florencii jsou dokonalejší, než-li práce pro Al-Mualima. Rozdáte si to se svými nepřáteli hezky ručně, záhy navštívíte jednu fešandu u ní doma, v ložnici ;). Zkrátka fešný začátek jednoho velmi dlouhého příběhu, který dokáže perfektně vtáhnout. I když se celý děj točí okolo vražd, mají povětšinou smysl a nejsou jen jakousi vatou.

Patrně největší práce jde vidět na dokonale vymodelovaných městech, ve kterých budete mít tu čest se virtuálně projít. Neříkám, že Acre, Damašek ad. byli špatnými volbami, ale jen jsem jako hráč, neměl tu možnost je poznat blíže a spíše mi splývali a nevěděl jsem, ve kterém se zrovna nacházím. Ezio začíná své putování ve své rodné Florencii, přes fascinující Benátky, které mi naprosto učarovali a zakončuje putování v Říme. Každé z měst a přilehlých vesnic, které je možné navštívit - to je hotový pocit blaženosti, který mi v poslední době podobnou měrou nabídlo jen Empire Bay.

Assassins Creed II je nádherným příkladem, že dvojky to mají těžké, ale pokud má někdo talent, dokáže vykřesat ze všeho cokoliv. První díl měl své mouchy, dvojka je maže a přihazuje nové nápady, Leonarda da Vinciho a více, než dokonalou hudbu Jespera Kyda, kterej je prostě génius! Hudba dokáže naprosto přesně podtrhnout danou atmosféru a já si u toho dokážu naprosto přesně mlaskat ;)

Pro: města, Ezio, nakupování zbraní a vybavení, Leonardo da Vinci, hudba a dabing, hustá atmosféra,

Proti: slabší rozjezd, občas zazlobí kamerka, fantasmagorický the end,

+17

SWAT 4: The Stetchkov Syndicate

  • PC 70
Když se jednou rozhodnu jít do datadisku, povětšinou předem vím, co mám očekávat. Zredukovaný počet misí, pár menších vylepšení, nějaké to nové nádobíčko a ... das ist alles. The Stetchkov Syndicate jsem - podobně jako původní SWAT 4 - hrál již v době vydání a věděl jsem, do čeho jdu. Již z názvu mi bylo patrně jasné, že na příběh zde bude dána větší pozornost, ale bohužel to u podobných her jde velmi obtížně. Potěšilo mě, že mise jsou trošičku propojené, oproti původní hře.

The Stetchkov Syndicate obsahuje v singleplayeru jen 7 misí, což se mi zdá velmi málo. Navíc jsou některé opravdu jednoduché a herní doba je tak oproti původní hře relativně krátká. Samozřejmě si více vyhrajete s výbavou svých parťáků ve zbroji, jelikož přibylo pár zajímavých kousků, v čele s dvojitým tazerem, samopalem P-90, odstřelovací puškou a dokonce granátometem, do kterého můžete naládovat všemožné swatovské granáty (flashbang, kouřový granát, ...). Ale mise samotné ve své podstatě spíše kopírují ty z původní hry, jen trošku pozměněné, ale i přesto je hratelnost stále velmi dobrá.

Možná mi to jen přišlo, ale obtížnost je drobátko zjednodušená, i přesto se najdou mise, které jsem adekvátně odehrál, až na poněkolikáté. Ovšem na druhou stranu potěší, že se najdou takové, které se dají zahrát s přehledem i na první pokus (se slušným hodnocením v debriefingu, samozřejmě). Změny doznal dle mého názoru spíše multuiplayer, který nabízí slušné novinky, jako třeba možnost sundat si kevlarovou vestu a být tak mnohem mobilnější, než-li opancéřovaní protihráči. Myslím si, že slušných 7/10 si datadisk k hodně slušné taktické hře zaslouží, byť je v SP otázkou na večer a půl.

Pro: opět dokonale nadesignované mise, konečně podtrhující hudba, nové zbraně a vybavení, stále skvělá hratelnost, propojenost misí,

Proti: krátká hlavní kampaň (datadisková), málo změn, spíše doplňky

+5

Mafia II

  • PC 80
Vito Scaletta není Thomas Angelo. Joe není Paulie. Empire Bay není Lost Heaven. S tím se musí každý chtě, nechtě smířit. Osobně bych se s tím dokázal smířit, jen kdyby nezmizely všechny krásy, které dělali původní Mafii nezapomenutelnou a legen ...wait for it ... dární. Je jiná doba, osm let je osm let a dnešní standarty jsou úplně jinde. I finanční zajištěnost v podobě kolosu 2K si vybírá svou daň. Ano, už se (prý) podařilo "zničit" Vietcong 2, tak proč ... Ne, ne, Mafia 2 není poničená, je velmi podařená, jde vidět ta práce, kterou si tvůrci dali, i s těmi detaily kolem, ať už zbytečnými, či nikoliv.

Příběh, tak jako u prvního dílu hraje tu nejdůležitější úlohu, je daleko pestřejší a zajímavější, než-li se jen potulovat po Lost Heaven, ale i to mělo své kouzlo. S Vitem Scalettou Vám, ale bude nějakou chvilku trvat se sžít. Není to dobrák od kosti, chce moc a peníze. Tam, kde Thomas Angelo jednal v nouzi, tam už je Vito s vidinou pořádné kopy peněz. Ne, opět to není chyba, ale hlavní postava už není, tak ... k srdci padnoucí. Jsem zarytej bastard, já vím, nemůžu si pomoci.

Co se na druhou stranu musí vyzdvihnout, jsou auta (konečně stěrače stírají, hehe - jediný detail, který jsou ocenil), rozrostlý zbraňový arzenál, krásnou grafiku (LS3D je ale LS3D) a hudba. Zvuková stránka je boží, není nad to se jen tak projet za doprovodu Chucka Berryho, Little Richarda, nebo Johna Lee Hookera (jeho hudba z Boom Boom traileru). Spousta ze zde komentujích vyzdvihuje přestřelky, ale ... ne, že by byly špatné, jen s krycím systém nejsou tak napínavé, jsou poměrně jednoduché a strohé. Prakticky žádná na mě nezapůsobila zapamatovatelně a tak, že bych řekl "paráda". Jen stealth části představovali určitou výzvu, kterých je ale pomálu.

Mafia 2 to měla velmi těžké, spousta lidí čekala, že se bude pokračovat na vzdálené metě, kterou nasadila jednička, ale, jak jsem už řekl, je jiná doba a není to taková nezávislárna jako jednička. Smrdí z toho zjednodušení, i když toho Vito zrovna moc při přestřelkách nevydží. No, snad nechci jako hráč hodně, když nechci takové blbosti jako je systém krytí, autoheal, atp. Kdy konečně vyjde nějaká hra a bude obsahovat možnost, tyhle kraviny vypnout?! Pravděpodobně nikdy, když už i Mafia byla tímhle móresem, takhle zjednodušená, radši nechci vidět Hidden & Dangerous 3! Tohle není kritika k Mafii, jen je mi to líto. Ale konečně si může jednička spokojeně odpočinout, má kvalitního bratříčka, který žádnou ostudu nikde neudělá!

Pro: Empire Bay, auta, geniální ozvučení, kvantum zbraní, úžasné skripty, které dělají parádní atmosféru, především při prvních krůčcích, zimní období, zajímavý, přesto nikterak cool příběh

Proti: dohráno za 9h,40min a nevím, co dělat dál, kopírování jedničky, přiliš zjednodušení,

+17 +18 −1

Kane & Lynch 2: Dog Days

  • PC 65
Nevím, čím si vysvětlit takový pokles kvality oproti prvnímu dílu. Jako by tvůrci chtěli poukázat na to, že Dead Men i přes některé ty chyby byli přeci jen kvalitním počinem. A v porovnání s Dog Days tomu skutečně tak je!

Vývojáři z IO Interactive patří k mým oblíbeným, jelikož se jim podařilo stvořit agenta 47 a i jejich ostatní hry byly nadmíru povedenými záležitostmi. Proto dost dobře nerozumím, proč se pustili právě do pokračování Kanea & Lynche! Sice dokáži pochopit, že mohou sbírat síly a nápady na nového Hitmana, ale proč? Odpověď asi nedostanu. Ale i přesto jsem se na Dog Days poměrně těšil, jelikož mi první díl učaroval a dohrál jsem ho několikrát. Pokračování na tom je jinak.

Pryč je to pěkné střídání lokací z jedničky, místo toho tu máme temnou Šanghaj, která je sice kouzelná, ale každá z misí vypadá skoro totožně. Snad v pouze jedné misi se hraje za dne a je to příjemná - světlá vyjímka. Jinak je hra opravdu ponurá a poměrně drsná. V jedničce už engine skoro nestíhal a zde je slibně vyladěn a hra vypadá lépe, než její předchůdce, navíc doplněn o zajímavou cenzuru, kterou z trailerů zná snad každý. Pryč je zadávání příkazů, léčení adrenalinem, ale přibylo zničení čehokoliv dřevěného a i zbraně doznaly určitých změn. Nevím, jestli k lepšímu, nebo horšímu, ale zmizela mi má oblíbená M4 (i když, co ta by dělala v Číně :))

Dog Days jsou velmi zvláštním počinem, možná ještě více zvláštním, než-li první díl v roce svého vydání. Drsnost hry stoupla, zajímavost též, ale přeci jen je to hodně slabé. Hlavní kampaň Vám vydrží na cca. pět hodin a po ní si pamatujete hodně málo. Nejvíce mi ukouzlila mise s vrtulníkem, ostatní se mi hrozně mýsí. Pokud chcete poznat život chlápků na útěku a v honu za pomstou, zkuste první díl. Je zajímavější a pestřejší!

Tak a po tomhle už si chci spravit chuť na novém Hitmanovi a nebo konečně na pokračování Freedom Fighters :)

Pro: zajímavý nápad, jak uschovat starší engínek, opět skvělý zbraňový arzenál, intenzivní střílení, pár drsných překvápek

Proti: krátká kampaň, samé střílení, místo flustrující, lineární a v lokacích omezené,

+7

S.T.A.L.K.E.R.: Call of Pripyat

  • PC 75
Kdybych před čtyřmi roky napsal, že jsem se právě vrátil znovu ze Zóny, každý by mě měl pravděpodobně za blázna. Ovšem během těch čtyřech let vznikla vskutku povedená herní série S.T.A.L.K.E.R., která svou nebezpečnou atmosférou a neokoukaným prostředím učarovala hráčům po celém světě. A i mě. Třetí "díl" s podtitulem Volání z Pripjaťi jsem dlouhou dobu přehlížel, když jsem se k němu nakonec odhodlal, po několika minutách jsem ho musel vypnout, jelikož mi to přišlo strašně nudné a ... no, prostě mě to nechytlo.

Nebyl bych to já, abych nehledal nějakou hru, která by mi nepředstavovala výzvu a vzpoměl jsem si právě na Volání z Pripjaťi. Předchozí díly mě nadmíru bavili, ať měli kvalitu jakoukoliv. Začátek je sice fajn - intro, musíte najít spoustu sil, než zjistíte, co máte vlastně dělat, jak se dostat dál atp. To bylo přímo utrpení, ale nakonec se zadařilo a s prvním vedlejším úkolem jsem se začínal opět ponořovat do stalkerovské atmosféry. A že ta atmosféra už v Zatonu jde cítit velmi silně. Vlastně každá ze tří herních ploch má co do sebe, ale nejvíce si užijete první Zaton, poté Janov a v poslední řadě, dle mého názoru hodně nevyužitý Pripjať, který má ale vynikající atmosféru!

Celkem tvrdým oříškem pro mě bylo zvyknout si na to, že to vlastně celé je o vedlejších misích, kterých je opravdu hromada a pomáhat každému stalkerovi se Vám může i někdy pěkně vymstít. Ale i přes ty všechny výhrady jsem si dokázal zvyknout a na hraní jsem se vždy přímo těšil, ne, jak na začátku, nutit.

Tyhle tři odstavečky jsou spíše takové dojmy, protože jak jsem tak pročítal zdejší komentáříky čekal jsem něco opravdu něco velmi noblesního, což se mi nevím proč nepodařilo (plnil jsem hromadu vedlejších úkolů, dělal jsem, co jsem nemusel, hledal jsem, co jsem nemusel). Příběh je jednoduchý, ale absolutně nedokáže vtáhnout, to je spíše ta Zóna, která má tuhle vlastnost, že z ní nechcete odejít. Ale příběh? To je jedno velice úsměvné ... No, zkrátka tvůrci nemají patenty na zajímavé příběh (kromě Shadow of Chernobyl), tohle už je tak nějak navleklé a ve výsledku Vás stejně zajímá úvodní intro a závěrečné outro, které je poskládáno z obrázků a titulků. Ale byl jsem velice rád, že jsem se dozvěděl, jak všichni skončili. Bavilo mě to, bavilo a nelituji těch hodně slušných několika hodin. Jen už to není takové jako poprvé, ale bavit se bude každý stalkeromanik i občasný hráč.

Pro: Zóna, vedlejší úkoly, získávání přátel a respektu,

Proti: fraškoidní zápletka, s postupem času už to není tak zajímavé jako na začátku s prázdnou kapsou,

+7

SWAT 4

  • PC 80
"Na tři tam vběhneme a vymydlíme to tam. Na tři? Myslíš jako jedna, dvě a vběhneme tam, nebo na jedna, dvě, tři? To je sakra jedno. Takže jedna, ..."

No tak je každému jasné, že asi podobným rambo stylem se S.W.A.T. nikdy nechová, ani v těch nejtěžších chvílích si zachovávají chladnou hlavu a vše konají s maximálním rozmyslem. A přesně podobně musíte přistupovat ke hraní téhle taktické akční hry. S.W.A.T. 4 jsem hrál poprvé už před léty, kdy hra byla prakticky novinkou a přistupoval jsem k ní opravdu důsledně, jelikož jsem byl zapáleným nováčkem na poli akčních her. S.W.A.T. 4 mi tak představoval i určitou výzvu, jestli nejsem jen tupým hráčem bezduchým akčních her. Zkrátka mě nebavilo jen bez rozmyslu někoho mydlit a právě zde jsem poznal i jinou stránku akčních her.

Ale vystoupím z nostalgie, která stejně nikoho nezajímá ;) S.W.A.T. 4 se kě mě dostal opět před nějakým tím týdnem a já si znovu chtěl zkusit tu zajímavou hru, která mi učarovala před lety. No, zkusil jsem a je to pořád stejně výborné. Zvláštní, obtížné, ale přesto dobré. Ve spoustě akčních her Vám dělá radost, když sejmete nějakého bosse, ale zde Vám dělá největší radost, když zatknete nějakého proradného padoucha (seriového vraha, šéfa fanatické bandy, ...). To se Vám potom hned lépe usíná, když víte, že jste udělali dobře. Ale i ve S.W.A.T.u se občas stane, že musíte tasit, zvláště v posledních velice obtížných misích, kdy na lupmy už nefunguje tazer, nebo jiné podobné nádobíčko. Potom jde slušnost stranou!

S.W.A.T. 4 je ve své roli absolutně úžasná hra, která Vás i při opakování mise donutí hře dát šanci i na poněkolikáté, jelikož pokaždé jsem nepřátelé a civilové rozeseti jinde. Ale přeci jen jsem si nejvíce mlaskal u reálného zbraňového arzenálu.

Pro: reálný simulátor, zbraně, napínavost misí, bez příběhu, přijatelná herní doba, obtížné

Proti: bez příběhu, obtížné

+12 +13 −1

Left 4 Dead 2

  • PC 85
"Dej si majzla, ať toho tlustýho hajzla nevyrušíš, jinak to bude pěkný maso. Oukej, dám. A našlapuj velice opatrně! Héééj, tam néé! Sakra, připravte se už jdou. Ratata, uááá, bum, uááá... jste všichni v pořádku? Jo, jasně, akorát mi zbejvá poslední zásobník a v dáli už slyšim zase ten jejich podělanej řev, na to se vyse*, ve támhle tu pánvičku a řež je, co to jde, snad se dokážeme dostat do támhle toho domu, kterej vypadá na útočiště ... prozatím!"

Left 4 Dead jsem si oblíbil svou jednoduchostí, neutuchající hratelností a skvělými zombie nápady. Proto jsem z jednoduchého důvodu věděl, že Left 4 Dead 2 mě bude bavit stejně, ne-li více, než předchůdce. Ale tak nějak jsem byl přeci jen skeptický (to bych nebyl já), jelikož bez jednoho dne to byl rok, co pokračování vyšlo a popravdě to byl takový jediný zádrhel, který mi bránil. Nakonec ale ani tato maličkost mi nezbránila si Left 4 Dead 2 za slušný peníz pořídit.

Vývojáři z Valve Corporation jsou jednoznačně banda koumáků, jelikož vědí, jak na hráče, stačilo mi intro a už jsem věděl, že mám opět tu čest s jednou z AAA her. Ihned jsem skočil do offline verze pro jednoho hráče a seznámil se s novou posádkou, která bude likvidovat zombíky, jak na běžícím pásu. Nebylo by to pokračování, aby nepřineslo několik novinek, ta nejzákladnější byla již zníměna - nové osazenstvo a nový boj o přežití. K dalším novinkám patří samozřejmě nějaké to nádobíčko, jako teroristická AK-47, mocný granátomet M-79 ad. Ovšem nesmím zapomenout na nástroje jako jsou pánvička, pálka, obušek, mačeta nebo katana, ale využití těchto zbraní se mi zdálo opravdu nouzové a nevyužil jsem je prakticky nikdy, i když zábavu a úsměv na rtech vykouzlí dozajista. Stejně tak jako mocná pila pana Motora, to jsou teprve jatka, když se bráníte nabíhající várce zombíků pouze s motorovkou a jejich části těl se potom válejí všude kolem. No, ano to je přesně Left 4 Dead 2, monitor máte celý krvavě rudý a i přesto utrpení se bavíte, královsky se bavíte.

Hudební podtext, který je Left 4 Dead 2 věnován je na vysoké úrovni. A podobný jsem už dlouho v žádné jiné hře neviděl, aby tak vynikajícně podtrhoval atmosféru a v tom lepším případě přidával na zábavnosti. Pokud Vám nějak ušel první díl, nestrachujte se, pokud naskočíte rovnou do Left 4 Dead 2 nebudete o nic ochuzeni, protože oba díly jsou nesmírně zábavné. Avšak druhé je dovedeno takřka k dokonalosti, Source engine mě nepřestaně nikdy překvapovat - vypadá fantasticky!

Pro: Source engine, hudební stránka, noví nepřátelé, nové vybavení, nápady (tankování auta),

Proti: krátkost offline verze (ano, je to onlinovka, já vím),

+12

Singularity

  • PC 80
"Dobrý den, vzal bych si 20dkg BioShocku, 15dkg Wolfensteinu a 10dkg nějakého Call of Duty. Přejete si to zabalit? Samozřejmě. Ale co to je? No, to co jste chtěl jsem Vám dal do jednoho balení - Singularity. Je to stejná pochoutka jako Vámi žádané zboží. Aha, tak já to na Vaše doporučení tedy zkusím, děkuji!"

Hodně podobným dojmem na mě působí letošní překvapení s názvem Singularity. Po dlouhé době jsem neměl do čeho tzv. píchnout a Singularity se mi zdálo jako dobrá volba. Při spuštění na mě čekalo poměrně zajímavé meníčko, ve kterém jsem nastavil vše, dle svých nároků a nic nebránilo v cestě za novým příběhem.

Hrátky s časem jsou super, především ve hrách. U Singularity budete především prožívat své ztroskotání na ostrově v současnosti, ale postupem času získáte fajn mašinku TMD a tak občas zavítáte i do velice rudého roku 1955, aby jste zde získali nějaký kód, nabili bombu, nebo jednoduše někoho zachránili. Singularity si umí hrát s časem, je zajímavé sledovat Vaše počínání poté - přijdete někam, vypadá to nějak, hopsnete do minulosti, něco odpálíte a vrátíte se zpět do roku 2010 a hle, vše vypadá naprosto jinak, než když jste sem přišli. Takové vlastnosti hru velice rychle znávykoví.

Ale Singularity nezůstává pouze u zajímavých prvků, je to především střílečka - poctivá střílečka, která obsáhne několik postav, skvělých nápadů a neutuchající hratelnosti, až mi bylo škoda, opouštět hru po dohrání kampaně. Pár zajímavých zvratíků se samozřejmě najde v příběhu, ale nejvíce mě potěšilo (doufám, že neřeknu tajemství), že hra má více možných konců, no a jak se rozhodnete záleží už jen na Vás! Pokud máte rádi poctivé střílečky se zajímavými náměty a nápady, je Singularity dobrou volbou, která potěší!

Pro: po dlouhé době perfektní střílečka, jednoduchost, originalita, různé konce, perky, nápady,

Proti: především krátkost, nevýrazná hudba, až na jeden případ

+27

Grand Theft Auto: Episodes from Liberty City

  • PC 70
Welcome to Burger Shot, motherfuc*er!

U spousty her nemáte tu možnost blíže poznat vedlejší postavy. Některé hry jsou ale podány tak dobře, že se sžijete se všemi. Ovšem série GTA je o hlavních, ale i vedlejších postavách, a některé si zaslouží svou pozornost. V Rockstaru vyslyšely modlitby a daly hráčům možnost nakouknout i na jiné pohledy z živého Liberty City, jako první si vzali na paškál motorkáře z gangu The Lost. S motorkáři už byla možnost se setkat ve starším díle GTA, jen ne tak detailněji, jako právě v The Lost and Damned.

The Lost and Damned se točí okolo motorkáře Johnnyho Klebitze a "jeho" gangu The Lost, ve kterém se nikdo neptá, ale radši hned tasí. Akční část mě vždy bavila, už v původním GTA 4 a i zde jsem si tyto pasáže oblíbil, jenže postupem času byly všechny stejné. A ty originální a nápadité by se daly spočítat na prstech jedné ruky. Celkově vzato příběh motorkářů nezaujal, později mě nebavil a především nepřinesl skoro nic nového, kromě pár motorek, pistole a podobných serepetiček. Příběh mi dal zabrat něco okolo pěti hodin a ani potom jsem neměl náladu na nějaké vedlejší úkoly. Jsem zklamán! 60%

To s Luisem Lopezem zažijete pestřejší, barevnější a geniálně zábavné mise. V Rockstaru se výborně ponaučili a předšoupli nám parádní balík zábavných misí. První mise mluví za vše. S Luisem a jeho šéfem teplým Tonym, totiž nebudete jenom vraždit a střílet. Je to především o zábavě, takže nalítaných hodin v helikoptéře bude až až, skoků s padákem jak bysmet. A celkově TBoGT doplňuje oba příběhy Nika Bellica a Johnnyho Klebitze . Za tuhle epizůdku, která má přes osm hodin dávám slušných 80%.

Od epizod jsem nečekal zhola nic. Říkal jsem si, že půjde jen o další ježdění a zabíjení ve známém Liberty City a vše bude pořád stejné, o ničem. Šeredně jsem se pletl, jelikož obě epizody dokonale doplňují původní GTA 4 a alespoň víte, kde skončily oné diamanty, se kterými měli všichni hrdinové takových starostí :-)

PS: doufám, že jsme Yusufa neviděli a neslyšeli naposled ;)

Pro: perfektní doplnění příběhů, GTA, zábava ve stejném městě, pár novinek, Luis Lopez, Yusuf

Proti: TLaD je slabé a jen se v něm střílí, v určitých částech nevykreslování textur, pár misí navíc bych uvítal u obou epizod

+3 +4 −1

Plants vs. Zombies

  • PC 85
Bohudík o sobě mohu tvrdit, že nejsem na ničem závislý. Ale když jsem spustil PvsZ stal jsem se závislákem, který potřebuje sázet, sázet a zachránit si tak svůj nebohý mozek před hromadou zombie. PvsZ je totiž droga, hrozná droga, kterou musíte pořád hrát, dokud se neuhrajete k smrti :D

Když napíšu, že PvsZ jsou nápadití, chytlaví, jednodušší a zábavní, tak to pravděpodobně nikoho nepřekvapí. Za svou cenu nabízejí poctivou "kampaň", která svou délkou jednoduše převyšuje ta všechna CoDčka a jím podobná. Hromada miniher Vám i po dohrání kampaně zaručí zábavu, podobně jako multiplayer. Spuštění PvsZ je jako výhra v loterii.

Pro: jednoduchost, originalita, délka hry, minihry, vyvážená obtížnost,

Proti: je to žrout času :-)

+14

Alarm für Cobra 11: Highway Nights

  • PC 60
Jsem určitý druh fanouška Kobry 11. Seriál mám rád, mám na něj dobré vzpomínky a i v dnešní době mi nedělá problém zasednout k televizi na nějaký reprízovaný díl. S těmi novými to jde sice od desíti k pěti, ale i na ty se rád podívám, ovšem ne pravidelně.

Kobra 11 už nějaký rok neválcuje jen sledovanost na televizních stanicích, ale už několik let vychází "skoro pravdidelně" její herní podoba. Která dostává každým dílem lepší a lepší fazónu, i když je to stále o tom samém, ale jako oddechovka Kobra 11 poslouží vždy dobře.

Nejnovější dobrodružství komisařů Gerkhana a Jägera přináší mnohem větší důraz na nějakou zápletku, ale ve srovnání se spoustou jiných her, je tento "příběh" spíše k smíchu. Zkrátka a dobře teroristé vyhrožují a hráč tomu musí zabránit. Plníte tak povětšinou stejné mise, někam dojet, přes předem vytyčené checkpointy, tam se pustí video a někoho honíte, nebo hledáte. Párkrát se také stane, že se ocitnete na nějakém okružním závodě, které mě ale maximálně nebavily, jelikož nejsou ničím zajímavé a najíždění do zatáček je jako z Need for Speed: Shift. Můžete si i zastřílet z vozidla, zařídíte si monster truck, OT, nebo nějaké pořádné žihadlo.

Celkově vzato jsem byl ze začátku unešen, než se dostavil stereotyp, opakování misí a zkrátka všechno na jedno brdo. Potěší snad trošku délka hry, která je někde u děsíti hodin, ale pokud Vás rha nijak nevtáhne na začátku, je její délka spíše proti. Potěšila mě česká lokalizace, která alespoň trošku utěšila, ale jinak pokud máte něco lepšího na hraní, určitě dejte přednost tomu. Kobra 11 je spíše pro fanoušky, nebo pro nenáročné hráče.

Pro: česká lokalizace, grafické zpracování, délka hra, hraní si na ty hodné z dálníce :-)

Proti: délka hry, okružní závody, opakování misí, stereotyp, nezáživnost,

+7