Prototype

Bože! Jak mohlo někoho napadnout tohle udělat!? Bastarda Michaela Baye a Roberta Rodrigueze? Nedivil bych se. Pro některé je Prototype splněným snem. Pro mě osobně moc ne, ale rozhodně nebudu lhát v tom, že jsem se při jeho hraní bavil. No co? To jste si taky nikdy nepřáli změnit své končetiny na ty nejsmrtonosnější a nejbrutálnější zbraně, se kterými se vrhnete do davu nevinných lidí a způsobíte větší masakr než všechny Postal hry dohromady?

Prototype svým stylem tak trochu připomíná omezené GTAčko. Pokaždé vás hra hodí do depresivního New Yorku, který se zrovna potýká se smrtícím virem, který (překvapivě) přeměňuje nebohé občany na zombie či odporné mutanty. Můžete se volně po městě pohybovat, jen tak někoho zabít, občas si splnit nějakou tu minihru a jakmile budete mít náladu, můžete dojít na stanovené místo a začít plnit hlavní úkol. Pak tu máme typicky zlou organizaci typu Umbrella, která chce zas tenhle vir využít ve svůj prospěch. Mezi těmito stranami jsou nebozí občánci NY, no a samozřejmě tajemný Alex Mercer, týpek, co dokáže běhat po domech, skákat na letící vrtulníky a při dopadu na zem udělat mega hukotní kráter. Tak tohle je váš hrdina. Mazec.

Začátek je doslova pekelný. Provede vás všemi Alexovými schopnostmi, které jsou tak strašlivé, brutální a husté, že...

Vole, to prostě slovy nejde popsat. Jdi na youtube, čtenáři, dej si kus gameplay a uvidíš sám! Jste prostě bůh masakru. Ztělesnění smrti. Avatar Quentina Tarantina. Tak. Ve zkratce.

Příběh je dost zmatený. Snaží se vás zaujmout svými rádoby věděckými poznatky a filmovými sekvencemi, které ovšem přicházejí v takovém rychlém sledu událostí, že je nakonec strašně nepřehledný. Nezáleží vám na žádných postavách, na žádných cílech hlavního hrdiny, ani na zjištění příčiny smrtícího viru. Nejdůležitější pro vás je prostě rozsekat toho úplně co nejvíc... čehož se vám dopřává opravdu dost. Téměř každá mise působí dojmem, že začala apokalypsa nebo třetí světová válka. Jak běháte svou super rychlostí, všude kolem se střílí, všechno vybuchuje, krev kam jen oko dohlédne a všude absolutní chaos. A takhle to je téměř každou misi!
Což je mimo jiné i jeden z největších záporů hry. Ten doslova nechutný stereotyp. Neustále se opakující mise, které čas od času překvapí nějakým tím mega záporákem, po nějaké chvíli přestanou bavit. Jistě, Prototyp je prototyp hry, která se zaměřuje především na pořádné řežby. Proto...Ty se musíš přizpůsobit a vychutnat si to. Což je sice hezké, ale mít neustále ten samý pocit typu: Přijdu, rozsekám, odejdu, tak to po čase omrzí.

Přesto Prototype doporučuju, není to nějak zvlášť úžasná hra, nicméně její koncept je natolik zábavný a nechuťácký, že to stojí za to to zkusit. Snad u žádné hry jsem tolikrát nekřičel svou oblíbenou hlášku: ,, To je strašný!" A pozor, tu křičím dost často. I třeba k věcem, které ve skutečnosti zas tak strašné nejsou. Můžete jí brát, jako takovou oddychovku. Třeba si to pusťte, když se naserete po přečtení diskuse u nějakého politického článku na novinkách.cz. Já to tak dělám. A vlastně to celkem pomáhá. Obzvlášť, když si vezmu drápy.