2. světová válka - pro někoho herní radost, pro některé herní utrpení, které má svou slávu už za sebou. Osobně bych se přiřadil k první skupině, jelikož je pro mne WWII symbolem a na herní scéně bych hledal velice těžko dobu, která mi ukouzlila natolik, jako právě WWII. Měl jsem chuť. Chuť pořádnou vzít do virtuálních rukou Thompsona a dát opět fašistům na frak.

Zvolil jsem tedy MoH:A a jelikož jsem věděl, do čeho jdu, čekal jsem jen pouhou výplň času a alespoň drobátko zábavy. Dostavilo se pouze jediné a to, že jsem projel hru na tři zátahy v jednom dni a sám jsem byl překvapen, tedy spíše zhnusen. Tahle hra měla sakra na víc, než nám ve výsledku nabídla. Z jakého důvodu má hra pouze takový počet misí? Jsou sice dobré, to ale nemění nic na faktu, že je tohle naprosto nekonkurence schopný zjev. Pokud chci někomu, něčemu konkurovat, snažím se udělat maximum. Zde byl ale pouze dobrý nápad, ale špatná realizace a tuning zbraní je k zblití. Hratelnost je někde na čtyřech a půl hodinách, na normální obtížnost.

Nikdy bych si nemyslel, ale World at War tady vítězí. Respekt před Thellwinovým komentářem a jím samotným, jelikož ten dokázal sepsat vše, co jsem měl v palici.