Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Freedom Fighters

79
106 hodnocení Platformy
Žánr:
akce > 3rd person akce *
akce > taktická akce
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ne
Datum vydání:
26.09.2003 PCPS2XboxNGC
Vývojáři:
IO Interactive
Oficiální stránky:
http://www.ioi.dk/sample-page/freedom-fighters/
Freedom Fighters je střílečka z pohledu třetí osoby. Odehrává se v New Yorku během okupace Rudou armádou. Hra se odehrává v alternativní historii, kde Sovětský svaz ukončil druhou světovou válku shozením atomové bomby na Berlín. Následně obsadil celou Evropu i s Velkou Británií, která odolávala nejdéle. Evropa jim ovšem nestačila, a tak obsadili velkou část Asie, jižní Ameriky a Střední východ. Nyní posílají Rudou armádu "osvobodit" Ameriku.

Hráč se ujme role Christophera Stonea, newyorkského instalatéra, který je na začátku hry svědkem zavraždění svého bratra. Tyto události ho donutí přidat se k odboji. O několik měsíců později se z něho stává tzv. Freedom Phantom, postrach Rudé armády.

Náplň hry se skládá z klasických partyzánských činů jako sabotování nepřátelských budov, vozidel, zásob, osvobozování zajatců a rekrutování nových bojovníků. K tomu slouží tzv. charisma meter, který se naplňuje splňováním hrdinských činů a následně umožňuje velet až dvanácti spolubojovníkům najednou. Na jejich komandování stačí jenom tři jednoduché rozkazy - follow, attack a defend.

O soundtrack ke hře se postaral Jesper Kyd a v roce 2003 získal několik ocenění za nejlepší soundtrack roku. Hra od autorů série Hitman nebyla příliš komerčně úspěšná, a tak byl zrušen vývoj plánovaného pokračování.


Poslední diskuzní příspěvek

Jak říkám, v pohybu to bylo lepší. Jestli se mi povede rozchodit PlayClaw, udělám video. A díky.

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 80
Proč se zapomíná na dobré hry? Co dobré, na skvělé hry! Je jasné, že se po pár letech zapomene na všelijaké blbosti.. Ale proč lidi zapomínají i na výborný věci nebo si jich dokonce ani nevšímají?
Vzpomene si někdo z vás na Freedom Fighters? Ne? Jen matně? Vždyť je dělali dánští IO Interactive, navíc pod záštitou EA. Co naplat, ani to nepomohlo výborné 3rd person střílečce k úspěchu.Kdyby to byla nějaká obyčejná nudná střílečka, tak prosím. Freedom Fighters jí ale nejsou.

Příběh samotný je jakž takž originální hlavním tématem - obsazení New Yorku (a vlastně půlky světa) Sověty - v průběhu hry se už dočkáme jen pár "nepředvídatelných" zvratů. Nic extra.
Freedom Fighters mají však dvě věci, který se ani po 5 letech ve hrách moc neobjevují. Nebo jste někdy v poslední době hráli střílečku, kde můžete komandovat až 12 spolubojovníků? Žádné 2-3 vojáčky. To jen ze začátku, kdy máte nízké charisma. Po hodině dvou budete mít za zády smečku minimálně pěti rebelů a partička se postupně pořád rozrůstá...
Druhá věc. I když se jedná o absolutně lineární střílečku, tak na začátku každé úrovně si na mapě můžete většinou vybrat mezi třemi misemi (udělat musíte všechny), které jsou navzájem propojené. Otravuje vás při přebíhání dálnice helikoptéra? Žádný problém. Stačí si odskočit do vedlejší mise, kde je vaším úkolem obsadit divadlo a mimochodem také zničit heliport. Není to ale povinný úkol a tak záleží jen na vás jestli toho využijete. Poté se stačí vrátit zpět do oné mise a začít přesně tam, kde jste minule skončili. Simply Clever :) Opět věc, kterou jsem doteď v jiné střílečce neviděl... nebo mám krátkou paměť.
K tomu si připočtěte solidní technické zpracování (myslím, že jedna z prvních her kde se objevilo zaměřování přes rameno), solidní AI parťáků, a hlavně parádní hudbu Jaspera Kyda, která dodává půlku atmosféry a máme tu jasnej hit. Jenže ono nic...
+20
  • PC 65
O této hře a jejím poměrně vysokém hodnocení v některých médiích jsem věděl takřka již od jejího vydání, tuším nějakých 8 let zpátky. Nikdy ve mě ovšem nějak nevzbuzovala pocit, že bych si ji musel ihned sehnat a zahrát. Dostala se ke mě tedy se značným zpožděním až nyní (což ale stejně nemá vliv na mé výsledné hodnocení).
Jak nejlépe definovat Freedom Fighters? Řekl bych asi takto: představte si druhý díl Hitmana, ovšem oklestěný o stealth prvky. Ano, jediné co tedy zbývá, je chození a (občas) bezhlavé střílení po všem, co se hýbe. K tomu přičtěme to, že hra je opravdu velmi velmi krátká, zbraňový arzenál minimální, nepřátelé vypadají klasicky všichni totožně a po půlhodině hraní už nemá absolutně co nabídnout. Až mi v tuto chvíli připadá, že jsem to s hodnocením přepískl..
Ale ne, abych jen nehanil, musím uznat, že mě vcelku zaujala příběhová stránka (samozřejmě když si nebudu všímat toho do očí bijícího amerického patriotismu), parťáci, které získáváte nárustem svého charisma, jsou tatkéž docela užiteční, a co mě překvapilo, ne až tak hloupí. Nazývat to ale "RPG prvkem" je dle mého názoru nesmysl. Nejvíce jsem se ale vždy těšil na konec mise, kde hrdinové v podzemních stokách doplouvají na voru do svého útočiště a na pozadí hraje úžasná hudba. Tato scéna se opakuje ve hře několikrát a pokaždé jsem se jí nemohl nabažit, měla své neuvěřitelné kouzlo.
Závěrem bych tedy rád řekl, že FF není hrou špatnou, ale určitě je v mnohých případech hrou nadhodnocenou..osobně se jejímu "upadnutí v zapomění" nějak moc nedivím.

Pro: Příběh, zpracování, hudební doprovod, parťáci

Proti: Velmi malý zbraňový arzenál, velmi krátká herní doba, stereotyp

+17 +18 −1
  • PC 95
Freedom Fighters je moje srdcovka. Je to jedna z mála her, které můžu hrát stále dokola a pokaždé se skvěle bavím. Proč?

Začněme příběhem. Ten je jednoduše skvělý. Scénář je jednoduchý, do Států vtrhlo SSSR a vaším úkolem je spolu s ostatními bojovníky za svobodu Rusy ze země vytlačit. Prostředí New Yorku je precizní a jednotlivé lokace jsou výborně designérsky navržené. Hudba Jespera Kyda hře padne jak ulitá a atmosféra ze hry sála každým coulem. Animace mezi misemi si pokaždé opravdu užívám, zejména geniální zprávy se soudružkou Tatianou Kempinskou.

Ač se jedná o vesměs lineární střílečku, na mapách jsou rozesety hromady vedlejších cest, které často velice ulehčí práci. Proč se hrnout proti kulometu, který znamená jistou smrt? Vždyť stačí vylézt po trubkách na střechu budovy a pokropit stanoviště nepřítele hezky seshora. Takovýchto vychytávek tu je mnoho a hratelnost to strašně táhne nahoru. Velice mě překvapilo, jak je AI vlastně skvělá. Sice nedokáže nějaké překvapivé obchvaty, ale co se týče bojiště, poradí si se vším. Vyleze po trubkách, přeskočí díru, do které by mohla spadnout a hlavně KRYJE SE! Platí to jak u spolubojovníků, tak u nepřátel. A díky tomu jsem si, jinde mnohdy otravné zachraňování a ochraňovaní NPC, opravdu užíval. Chlápci opravdu šli za mnou bez toho aby něco obcházeli, zasekli se anebo se nechali zabít. Tleskám! Tohle neumí mnohdy ani dnešní hry.

Freedom Fighters není vůbec obyčejná střílečka. Bez taktiky dlouho nepřežijete, zejména na nejvyšší obtížnost je nutno hrát velice obezřetně. Spolupráce s týmem je opravdu klíčová. Zatímco zezačátku jste spíše vlk samotář, ke konci s sebou táhnete celou armádu bojovníků. Rozkazy se udílí jednoduše, byť bych uvítal trošku rozsáhlejší možnosti taktizování. Ale budiž, fungovalo to i tak výborně.

Freedom Fighters jsou rovněž zajímaví tím, jak ve hře plyne čas. Vůbec jsem neměl pocit, jako u mnoha jiných stříleček, že hra skáče v prostředí, jak se jí zachce. Vše se pomalu vyvíjí. Třeba základna. Nejdřív slouží jako schovka pro tři osamělé bojovníky, o pár misí později je plná zbraní, výzdoby a stanů v okolí, kde postávají další „freedom fighters“ připravení do boje. Taktéž je to s prostředím, kde se válčí. Děj hry začíná na podzim a ten se v průběhu hry plynule přehoupne v zimu (zimní NY velmi připomíná Max Payna). Změny jsou pozorovatelné i na vzhledu hlavního hrdiny. Jsou to prkotiny, ale dělají na celkovém dojmu opravdu hodně.

A grafika? Ta je i dnes velmi slušná, překvapila mě na svou dobu velice vyspělá fyzika. Ovládání je naprosto bezproblémové a svého hrdinu máte vždy pevně v rukou.

Na závěr bych měl říci také nějaká ta negativa. Neřeknu, protože mě žádná nenapadají. Snad jen, že je FF hra strašně krátká a uvítal bych rozhodně nášup. Co třeba v podobě dvojky?

Pro: atmosféra, návyková hratelnost, výborný leveldesign, fešná grafika, na svou dobu výborná fyzika, zábavné taktizování a přestřelky, cutscény, zajímavý systém ukládání, mrazivá hudba Jespera Kyda dodávající hře pořádnou atmosféru

Proti: velmi krátké

+17
  • PC 50
Po omrknutí hodnocení a komentářů jsem se komplikovanou cestou dostal k originálce s pocitem očekávání skvělé a neprávem opomíjené hry. Bohužel, po dohrání jsem zjistil, že hra je opomíjena vcelku zaslouženě a tento komentář bude mít za úkol upozornit lidi podobného vkusu, že není všechno zlato co se třpytí.

Námět je fajn, nadsázka spolu s komixovým zpracováním jde k sobě a vytýkat tomu nereálnost či blbost je zbytečné. Hlavní hrdina, kolega Mária, je přepaden růskými vojáky v bytě protiruské bojovnice a tudíž podezírán z protiruských myšlenek. Zachrání ho kolemjdoucí ozbrojený vysloužilec, který se stane jeho mentorem.

A první mise je parádní (i když jen tutoriálová). Útěk před rusáky, kteří vás nejenom honí, ale mají rozestavěné hlídky i kolem, protože ulice jsou plné protestujících lidí. Paráda. Dostala se mi do rukou pistole, pokouším se přesně střílet, ale nic moc se nedaří. No co, s kalachem to bude lepší. Nakonec šup do rebelantského hlavního stanu, kde začneme formovat odboj.

Misí není nijak moc, zvládnout se to dá za den. Hezké na jednotlivých misích(dnech) je to, že se povětšinou odehrávají na několika rozdělených parcelách, propojenýh jen podzemím. Takže jedna z počátečních misí - obsadit policejní stanici - už má v sobě část toho přebíhání z místa na místo a vzájemném doplňování se. Hlavní cíl - dostat se do fízlárny a vyvěsit vlajku. Překážka - na vodní věži je sniper, který vás zabije, když se o to pokusíte. Tak přejdete do další části, vyhodíte do vzduchu benzíku která smete i věž a cesta na stanici je volná. Dobré ne?

Pak to pokračuje až tím způsobem, že mise je rozdělena na 3-4 oblasti, z nichž některý má Hlavní Úkol a ty ostatní vám jen usnadní práci. Příklad: Musíte obsadit školu a zachránit rukojmí. Jenže neustále po vás jdou útočné vrtulníky. Tak zaútočíte na sektor, kde je dočasné letiště, vybijete ho, ale nemáte ho čím vyhodit do vzduchu. Takže zaútočíte jinam, kde je dle intelu sklad munice, vykradete ho, seberete C4, vrátíte se na letiště, vybombíte ho a pak můžete jít vklidu pokračovat ve střílení a máte to bez vrtulníků.

Podobných návazností je ve hře několik a jsou docela milé. Horší je, že i přes krátkou hrací dobu a několik málo misí na mě dost brzy přišel stereotyp. I když možná byl podmíněn Hlavním a Jediným opravdu Výrazným Záporem, který mě opravdu štval.

Zbraně a střelba. To, že je tam málo zbraní bych ještě mohl překousnout. Je škoda, že v USA, zemi zbraním zaslíbené, může člověk získat jen pistoli, revolver, samopal, brokonici, AKčko, SVD, raketomet a nějaké ty molotovy/granáty.

Ale to, že rozdíl mezi pistolí a AKčkem je jen v počtu nábojů v zásobníku, to prostě nezkousnu. Jediná zbraň, která střílí přesně je Dragunov (a vlastně i raketomet). Ostatní mají i při prvním výstřelu odchylku jako prase.

Efektně se přiblížím k osamocenému vojclovi, zamířím mu na hlavu a vypálím. Vžum, mimo. Znova. Mimo. A zase. Mimo. A to zaměřovač je stále na jeho hlavě. Znova. Dostal to do krku. Hurá.

Pak jsem zahodil pistoli a popadl revolver pod dojmem, že nižší kapacita zásobníku musí být vyvážena větší přesností nebo účinnosti. Blbost. Samopal se lehce odlišuje, protože dokáže kulky chrlit nejrychleji ze všech zbraní a přesnost ztrácí ještě rychleji. Brokovnice jako obvykle si na nic nehraje a používat ji na víc než 5 kroků je zbytečné.

Vzhledem k tomu, že ta hra je postavená především na střelbě, tak takový přístup byl pro mne značným zklamáním. Osvědčilo se mi nakonec chodit jen s AKčkem, zamířit na hlavu a držet spoušť. Rozptyl byl minimálně stejný jako první výstřel, munice bylo dost a dost. Sice to tralo ale každého šlo udolat. On tu hlau občas i náhodně zasáhl.

Zpět k zajímavostem. Za každý vedlejší úkol, za splněný hlavní úkol, za osvobození zajatců vám rostl fame, což po dosáhnutí "levelu" přihodilo jednoho maníka do vašich služeb. Ti překvapivě nebyli vůbec blbí. Spíše chytřejší než hráč. Bezproblémové krytí, solidní palba, jednoduché příkazy.

Shrunto - Pokud máte rádi, že zbraň vystřelí přesně tam, kam míříte alespoň prvním výstřelem a jinak vás to deprimuje, vyhněte se této hře obloukem. Pokud vám stačí kosit a kosit. Jen do toho, v tom je to dobré. Patetičnost v normě.

PS - Zajímavé, že je to až tak antihitmanovské. Žádný z dobrých nápadů z Hitmana tady není (bohužel ani přesnost střelby).

Pro: Nápad, nadsázka, Kyd, krátké

Proti: Střelba, zbraně, Střelba, jistý drobný stereotyp

+14 +17 −3
  • PC 75
Tak mám ten boj jednoho nebojácného amerického instalatéra za sebou. Hru jsem hrál již kdysi a díky její specifické atmosféře, která mi dosti utkvěla v paměti, jsem na ní dostal zase jednou velkou chuť.

FF jsou hrou, která mě naučila, že ovládat spolubojovníky může být zábava. Do té doby jsem chtěl být vždycky sám za sebe, nicméně tři jednoduché, ale naprosto dostatečné povely, kterými vedete své spolubojovníky nepříteli vstříc, se staly velmi použitelným a hojně využívaným nástrojem. Není nad to, když za vás někdo udělá špinavou práci.

FF nejsou hrou o příběhu. Pozadí je zajímavé, ale v zásadě ani nedává příliš prostoru k nějakému poutavějšímu vyprávění. Možná je to trochu škoda. A co víc, celé se to nese tak trochu v komickém duchu, zejména televizní zpravodajství, které čas od času shlédnete. To poněkud kontrastuje se samotnou atmosférou, která je místy dosti hutná, na čemž se nemalou měrou podílí zejména naprosto vynikající hudební doprovod.

Jak již zmínili mnozí přede mnou, střílení v této hře je poněkud nezvyklé. Je z něj zkrátka zvláštní pocit, který jsem zažil jen v "příbuzné" hře Kane and Lynch. Dá se na něj ovšem zvyknout. A co víc, většina hry se dá projít s velmi účinným kulometem, kde velkou nepřesnost hravě doženete kadencí a silou. Nezapomínejme ani na věrné parťáky, kteří sice někdy dělají nesmysly, ale čím více jich je, tím větším nebezpečím jsou pro jakoukoliv skupinku příslušníků rudé armády. Hru jsem hrál na třetí obtížnost ze čtyř a měl jsem pár docela nepříjemných zákysů. Byly momenty, které se mi povedlo uhrát víceméně omylem až na několikátý pokus. Některými misemi jsem naopak zase proběhl naprosto hladce a kolikrát mi bratři ve zbrani nedali ani moc příležitost střílet.

Co mě ze začátku trochu mátlo bylo zadání misí, kdy v jedné lokaci byly dva úkoly, typicky vyvěšení vlajky a vyhození něčeho do vzduchu. V případě splnění jen jednoho ze dvou úkolů se ale celá lokace stala splněnou.

Design úrovní je povedený. Některé mise jsou vcelku koridorové, jiné zase nabízejí více možností a největší potěšení ve mně vždy vyvolalo odhalení nějaké rafinované skryté cesty vyžadující gymnastické nadání, která mě ale vždycky odměnila velkým usnadněním práce nebo poskytnutím velmi výhodné pozice.

Nešťastný byl inventář. Procházení kolečkem i využití středového tlačítka nebylo dostatečně komfortní a hlavně rychlé. Navzdory parťákům, jejichž počet je ke konci značný, se může totiž boj s přesilou změnit v zatraceně tuhý boj o přežití, přičemž je nezbytné nezapomínat i na raněné bojovníky, kteří vás ve smrtelné křeči jaksi nemohou krýt.

Grafická stránka mi nepřijde ani na rok vydání úplně slavná, hlavně polygonů je docela málo. Slušné je ale vystínování a celkový dojem není vůbec špatný. Hru jsem si trošku vylepšil bloomem a DOF, při hraní to vypadalo vážně pěkně
http://www.piratesxxl.cz/obrazky/7772.png
http://www.piratesxxl.cz/obrazky/7773.png
http://www.piratesxxl.cz/obrazky/7774.png
http://www.piratesxxl.cz/obrazky/7775.png
Perličkou je, že FF jsou hrou, která jede velice pěkně na klasických netboocích s 1,6 Ghz Atomem, čímž se stávají jednou z nejlepších her, kterou lze na těchto kalkulačkách hrát.

Takže abych to shrnul, FF jsou povedenou hrou. Mají pár nedostatků, jako místy nevyváženou obtížnost, krkolomný inventář, poněkud hranatou grafiku a přeci jen některé nudnější okamžiky, protože celá hra je víceméně stále o tom samém. Naštěstí není nijak extra dlouhá, takže jste-li úspěšní, skončí váš boj s rudou invazí tak akorát. Vzhledem ke kooperativnímu charakteru hry mě taky mrzela absence multiplayeru, ideálně splitscreenu, který by hře určitě slušel. Nicméně i když mi musela stačit společnost umělé inteligence, i tak jsem měl z odvrácení invaze pocit zadostiučinění. Mír národům celého světa.

Pro: Jednoduché a efektivní komandování, atmosféra, hudba, zábavnost

Proti: Často poněkud komediální charakter, divná střelba, hranatá grafika, jalový inventář, tu a tam přemrštěná obtížnost

+11