Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Freedom Fighters

26.09.2003
79
111 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Freedom Fighters je střílečka z pohledu třetí osoby. Odehrává se v New Yorku během okupace Rudou armádou. Hra se odehrává v alternativní historii, kde Sovětský svaz ukončil druhou světovou válku shozením atomové bomby na Berlín. Následně obsadil celou Evropu i s Velkou Británií, která odolávala nejdéle. Evropa jim ovšem nestačila, a tak obsadili velkou část Asie, jižní Ameriky a Střední východ. Nyní posílají Rudou armádu "osvobodit" Ameriku.

Hráč se ujme role Christophera Stonea, newyorkského instalatéra, který je na začátku hry svědkem zavraždění svého bratra. Tyto události ho donutí přidat se k odboji. O několik měsíců později se z něho stává tzv. Freedom Phantom, postrach Rudé armády.

Náplň hry se skládá z klasických partyzánských činů jako sabotování nepřátelských budov, vozidel, zásob, osvobozování zajatců a rekrutování nových bojovníků. K tomu slouží tzv. charisma meter, který se naplňuje splňováním hrdinských činů a následně umožňuje velet až dvanácti spolubojovníkům najednou. Na jejich komandování stačí jenom tři jednoduché rozkazy - follow, attack a defend.

O soundtrack ke hře se postaral Jesper Kyd a v roce 2003 získal několik ocenění za nejlepší soundtrack roku. Hra od autorů série Hitman nebyla příliš komerčně úspěšná, a tak byl zrušen vývoj plánovaného pokračování.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 80
Proč se zapomíná na dobré hry? Co dobré, na skvělé hry! Je jasné, že se po pár letech zapomene na všelijaké blbosti.. Ale proč lidi zapomínají i na výborný věci nebo si jich dokonce ani nevšímají?
Vzpomene si někdo z vás na Freedom Fighters? Ne? Jen matně? Vždyť je dělali dánští IO Interactive, navíc pod záštitou EA. Co naplat, ani to nepomohlo výborné 3rd person střílečce k úspěchu.Kdyby to byla nějaká obyčejná nudná střílečka, tak prosím. Freedom Fighters jí ale nejsou.

Příběh samotný je jakž takž originální hlavním tématem - obsazení New Yorku (a vlastně půlky světa) Sověty - v průběhu hry se už dočkáme jen pár "nepředvídatelných" zvratů. Nic extra.
Freedom Fighters mají však dvě věci, který se ani po 5 letech ve hrách moc neobjevují. Nebo jste někdy v poslední době hráli střílečku, kde můžete komandovat až 12 spolubojovníků? Žádné 2-3 vojáčky. To jen ze začátku, kdy máte nízké charisma. Po hodině dvou budete mít za zády smečku minimálně pěti rebelů a partička se postupně pořád rozrůstá...
Druhá věc. I když se jedná o absolutně lineární střílečku, tak na začátku každé úrovně si na mapě můžete většinou vybrat mezi třemi misemi (udělat musíte všechny), které jsou navzájem propojené. Otravuje vás při přebíhání dálnice helikoptéra? Žádný problém. Stačí si odskočit do vedlejší mise, kde je vaším úkolem obsadit divadlo a mimochodem také zničit heliport. Není to ale povinný úkol a tak záleží jen na vás jestli toho využijete. Poté se stačí vrátit zpět do oné mise a začít přesně tam, kde jste minule skončili. Simply Clever :) Opět věc, kterou jsem doteď v jiné střílečce neviděl... nebo mám krátkou paměť.
K tomu si připočtěte solidní technické zpracování (myslím, že jedna z prvních her kde se objevilo zaměřování přes rameno), solidní AI parťáků, a hlavně parádní hudbu Jaspera Kyda, která dodává půlku atmosféry a máme tu jasnej hit. Jenže ono nic...
+25
  • PC 95
Freedom Fighters je moje srdcovka. Je to jedna z mála her, které můžu hrát stále dokola a pokaždé se skvěle bavím. Proč?

Začněme příběhem. Ten je jednoduše skvělý. Scénář je jednoduchý, do Států vtrhlo SSSR a vaším úkolem je spolu s ostatními bojovníky za svobodu Rusy ze země vytlačit. Prostředí New Yorku je precizní a jednotlivé lokace jsou výborně designérsky navržené. Hudba Jespera Kyda hře padne jak ulitá a atmosféra ze hry sála každým coulem. Animace mezi misemi si pokaždé opravdu užívám, zejména geniální zprávy se soudružkou Tatianou Kempinskou.

Ač se jedná o vesměs lineární střílečku, na mapách jsou rozesety hromady vedlejších cest, které často velice ulehčí práci. Proč se hrnout proti kulometu, který znamená jistou smrt? Vždyť stačí vylézt po trubkách na střechu budovy a pokropit stanoviště nepřítele hezky seshora. Takovýchto vychytávek tu je mnoho a hratelnost to strašně táhne nahoru. Velice mě překvapilo, jak je AI vlastně skvělá. Sice nedokáže nějaké překvapivé obchvaty, ale co se týče bojiště, poradí si se vším. Vyleze po trubkách, přeskočí díru, do které by mohla spadnout a hlavně KRYJE SE! Platí to jak u spolubojovníků, tak u nepřátel. A díky tomu jsem si, jinde mnohdy otravné zachraňování a ochraňovaní NPC, opravdu užíval. Chlápci opravdu šli za mnou bez toho aby něco obcházeli, zasekli se anebo se nechali zabít. Tleskám! Tohle neumí mnohdy ani dnešní hry.

Freedom Fighters není vůbec obyčejná střílečka. Bez taktiky dlouho nepřežijete, zejména na nejvyšší obtížnost je nutno hrát velice obezřetně. Spolupráce s týmem je opravdu klíčová. Zatímco zezačátku jste spíše vlk samotář, ke konci s sebou táhnete celou armádu bojovníků. Rozkazy se udílí jednoduše, byť bych uvítal trošku rozsáhlejší možnosti taktizování. Ale budiž, fungovalo to i tak výborně.

Freedom Fighters jsou rovněž zajímaví tím, jak ve hře plyne čas. Vůbec jsem neměl pocit, jako u mnoha jiných stříleček, že hra skáče v prostředí, jak se jí zachce. Vše se pomalu vyvíjí. Třeba základna. Nejdřív slouží jako schovka pro tři osamělé bojovníky, o pár misí později je plná zbraní, výzdoby a stanů v okolí, kde postávají další „freedom fighters“ připravení do boje. Taktéž je to s prostředím, kde se válčí. Děj hry začíná na podzim a ten se v průběhu hry plynule přehoupne v zimu (zimní NY velmi připomíná Max Payna). Změny jsou pozorovatelné i na vzhledu hlavního hrdiny. Jsou to prkotiny, ale dělají na celkovém dojmu opravdu hodně.

A grafika? Ta je i dnes velmi slušná, překvapila mě na svou dobu velice vyspělá fyzika. Ovládání je naprosto bezproblémové a svého hrdinu máte vždy pevně v rukou.

Na závěr bych měl říci také nějaká ta negativa. Neřeknu, protože mě žádná nenapadají. Snad jen, že je FF hra strašně krátká a uvítal bych rozhodně nášup. Co třeba v podobě dvojky?

Pro: atmosféra, návyková hratelnost, výborný leveldesign, fešná grafika, na svou dobu výborná fyzika, zábavné taktizování a přestřelky, cutscény, zajímavý systém ukládání, mrazivá hudba Jespera Kyda dodávající hře pořádnou atmosféru

Proti: velmi krátké

+20
  • PC 85
Naštěstí mi informace o znovu vydání Freedom Fighters neunikla a po zhruba 15ti letech, kdy jsem hrál jen demo pořád dokola, protože jsem plnou hru neměl, můžu tuto hru mého dětství konečně dohrát.

I když jsem si hraní užil (zvláště díky nostalgii), nemůžu se zbavit pocitu, že to demo, které jsem hrával, bylo tak nějak lepší. Ve výsledku se jedná o celkem obyčejnou 3rd person střílečku, obohacenou o pseudo-taktický režim, kdy máte možnost dávat členům vaší skupiny jednoduché povely. Na rok 2003 si troufnu říct celkem slušné. Když jsem u toho, že je hra 17 let stará .. musím říct, že ani moc nezestárla.

Ovládání je celkem moderní, dobře nastavené a díky tomu je hra dobře hratelná. Zároveň pořád i celkem dobře vypadá. Modely a animace lidí jsou skoro identické s modely co ještě nedávno používal Blizzard Entertainment ve World of Warcraft, takže se jedná o celkem zachovalou hru. Na level designu se mi líbila kombinace jednoduchosti s volností a možnostmi šplhat nebo nacházet zkratky, abych se vyhnul riskantním přestřelkám. Střelba samotná je upřímně nic moc, ale konecnkonců záměrem hry je spíš velet vaší družině než odřít všechno sám, takže budete spíš dávat rozkazy, léčit padlé a metat do nepřátel molotovy a granáty po bednách. Trošku na škodu je nastavení zbraní a jejich munice. Pokud chcete být v souboji aktivní, nezbývá vám než sáhnout buď po útočné pušce nebo brokovnici. Do jiných zbraní je prakticky nemožné získat dostatek nábojů aby vám vydržely déle než několik sekund, a to i když si je přinesete rovnou ze základny. Zato granátů se všude válí jako na 4. července ...

Složení misí je většinou pořád stejné - něco znič, někoho zachraň a obsaď velící budovu. Stejný recept v několika podáních po dobu asi šesti-hodinové hratelnosti se dá celkem snést a ani se nestihne stát stereotypním. Příběh vás asi nijak neuhrane, jedná se o typickou "z nuly na hrdinu za 16 sekund" zápletku. V jednu chvíli vyjíždíte do práce jako instalatér a žertujete o konspiračních teoriích a během pár hodin kosíte sovětské vojáky po desítkách v kompletně obleženém New Yorku. Hra s touto tématikou nakládá poměrně vtipně. Je vidět, že autoři sami berou příběh spíš s humorem než s vážností, na což odkazují drobné vtípky v dialozích nebo cutscénách - například když v televizních novinách běží reklama na novou službu, která se vám postará o domácí mazlíčky (pets4free) ... stačí je jen donést do Lincolnova tunelu. A v dalším bloku zpráv hlasatelka hlásí, že každý občan má nárok na 1 kg nespecifikovaného masa týdně (food4free) ... k dostání u Lincolnova tunelu .. :)

Celkově za 10 euro pěkná naplněná vzpomínka a příjemný návrat do dětství. Tak co takhle nějaký další díl po Hitmanovi, hmm?

Pro: Grafika, hudba, ovládání

Proti: Opakující se mise

+19
  • PC 75
Dánské studio IO Interactive jsem začal plně oceňovat až teprve nedávno i přesto, že mě jejich hry doprovázely od samotného dětství. Všechno to začalo u Hitman 2 Silent Assassin, což bylo a je pro malé netrpělivé haranty takřka nehratelná hra. Pamatuji si pouze prolog na faře a úvodní vilu, protože to bylo jediné, co jsem dokola hrál. Freedom Fighters byla od nich mojí druhou hranou hrou, se kterou jsem měl lepší zkušenosti. Zrovna nedávno jsem na tuto hru vzpomínal, když jsem si povšiml, že byla "znovu vydána" na Steamu, tudíž nemusíte dvakrát hádat, kam mé kroky vedly dál…

Freedom Fighters je klasickou střílečkou z pohledu třetí osoby, kde se chopíte role Kryštofa Kamínka, opraváře záchodů. Jednoho dne, během jeho šichty se však stane, že celé USA začne znenadání okupovat po zuby ozbrojená ruská armáda. Náš instalatér se posléze přidá ke kanálnímu odboji, který proti okupantům bojuje a stane se tváří celého boje za svobodu.
Premisa se mi osobně líbí, avšak samotný děj je spíše průměrný a místy může působit jako vycucaný z prstu. Samozřejmě Freedom Fighters se nehraje kvůli příběhu, přesto bych rád hře uznal její kouzlo, které zejména tkví v celkové vizuální stylizaci, silné atmosféře a v neposlední řadě v bravurním hudebním doprovodu skladatele Jespera Kyda. Již titulková cutscéna na mě dýchala silnou atmosférou, až mi naskakovala husí kůže. Naběhla mi i při prvním zpravodajském vysílání okupantské stanice SAFN. Celkově cutscény jsou na solidní úrovni a dá se na ně dívat i dnes. Současně s tím se mi také líbilo, jak lze postupem hrou vnímat skoky v čase. Ty jsou znatelné zejména na měnícím se vzhledu hlavního hrdiny, ale i ulice New Yorku jsou každou kapitolou více zpustošené.
Soundtrack Jespera Kyda je, jak jsem již zmiňoval, excelentní. Jeho chorální skladby skvěle pasují i zde a atmosféře dodávají ze všech zmiňovaných složek nejvíce. Přesto musím podotknout, že některé skladby, zejména ty akčnější, mi připadali krapet překombinované.

Z hratelného hlediska si ale nemyslím, že má Freedom Fighters dnes již co nabídnout, přesto jsem se při hraní bavil. Řekl bych, že i kratší délka hry (do 10 hodin) je poměrně optimální a nepřistihl jsem se, že bych se nudil. Ovšem…
Umělá inteligence nepřátel nepatří mezi nejbystřejší, samotný gunplay je nemastný neslaný a variace zbraní je také chudší. Zároveň mě překvapila absence jakéhokoliv stealth systému, což je vzhledem k hitmanovské historii IO Interactive poměrně zvláštní… Tedy respektive je tu pár stealth okamžiků, ty jsou ale nedostačující.
Například je zde mise, kde se musíte nenápadně infiltrovat do přísně střežené základny, ovšem tichý postup je zde defacto nemožný a hra vás nepřímo nutí celou základnu vystřílet. Tudíž je úsměvné, když to tam začnete bombit granáty a molotovy, hlava nehlava kropíte zásobníky do davu nepřátel a nikomu na základně to vesměs nevadí.
Na druhou stranu však hra nabízí poměrně chytré a užitečné spolubojovníky. Zpočátku můžete verbovat malý počet povstalců, ovšem plněním hlavních a vedlejších misí se vám zvedá prestiž, čímž pádem si můžete rekrutovat více vojáků. Jejich pomoc jsem v úvodních misích nijak moc nevyužíval (hrál jsem na "střední" obtížnost) ovšem v pozdějších levelech jsou klíčoví – lze je nechat prozkoumat okolí, přičemž pohotově začnou střílet do nepřátel a když je necháte bránit nějaké území, tak se nehnou z pozic, automaticky se sami kryjí za překážkami, či se chopí osamoceného kulometu.

Samotné mise jsou různorodé, přesto mají v jádru stejný cíl – obsaďte ruskou základnu a vyvěšením zaměňte vlajky okupantů za vaši americkou. Co však činí mise jiné a zvláštní, je otevřenost. Vždy na začátku operace můžete navštívit pár částí města, které mají v zásadě jednu základnu a vedlejší objekty. Tyto vedlejší objekty dávají okupantům výhodu nad vámi, například se jedná o přistávací plochu pro helikoptéry, mosty, či generátory. Zničením těchto objektů si logicky usnadňujete následné obsazování základen. Tudíž se musíte rozmýšlet, které části města je výhodnější napadnout jako první, a které objekty se jako první vyplatí zničit.

Jak je u IO Interactive zvykem, nejednalo by se o jejich hru, kdyby neměla nějakým zvláštním způsobem prazvláštní save systém. Zde si nemůžete manuálně uložit hru, nýbrž musíte dojít ke kanalizaci, která mimo jiné funguje jako přechodník mezi základnou a lokacemi, a zde můžete provést quicksave. Máte však k dispozici pouze jeden save slot, což vlastně i ve výsledku stačí, avšak osobně bych uvítal, kdybych mohl mít více uložených pozic. Také když opustíte současnou lokaci, tak všichni vaši parťáci zmizí, a i když jste třeba vymýtili celou základnu, tak při znovu navštívení lokace je zase plná, jako by se tam předtím nic nestalo. Také mi není jasné, proč nelze cestovat mezi již odemčenými kanály na jedné a té samé lokaci.

Ve výsledku je Freedom Fighters solidní zábavnou hrou, která z dnešního pohledu nemusí být tolik lukrativní, co se alespoň hratelnosti týče. Ovšem líbil se mi samotný námět, cutscény a silná atmosféra, kterou doprovází kvalitní soundtrack. Kvůli zmiňovaným kladům bych hru s lehounkým váháním doporučil.

[HERNÍ VÝZVA 2020 - 10. "Výzva naruby"]
+17
  • PC 50
Po omrknutí hodnocení a komentářů jsem se komplikovanou cestou dostal k originálce s pocitem očekávání skvělé a neprávem opomíjené hry. Bohužel, po dohrání jsem zjistil, že hra je opomíjena vcelku zaslouženě a tento komentář bude mít za úkol upozornit lidi podobného vkusu, že není všechno zlato co se třpytí.

Námět je fajn, nadsázka spolu s komixovým zpracováním jde k sobě a vytýkat tomu nereálnost či blbost je zbytečné. Hlavní hrdina, kolega Mária, je přepaden růskými vojáky v bytě protiruské bojovnice a tudíž podezírán z protiruských myšlenek. Zachrání ho kolemjdoucí ozbrojený vysloužilec, který se stane jeho mentorem.

A první mise je parádní (i když jen tutoriálová). Útěk před rusáky, kteří vás nejenom honí, ale mají rozestavěné hlídky i kolem, protože ulice jsou plné protestujících lidí. Paráda. Dostala se mi do rukou pistole, pokouším se přesně střílet, ale nic moc se nedaří. No co, s kalachem to bude lepší. Nakonec šup do rebelantského hlavního stanu, kde začneme formovat odboj.

Misí není nijak moc, zvládnout se to dá za den. Hezké na jednotlivých misích(dnech) je to, že se povětšinou odehrávají na několika rozdělených parcelách, propojenýh jen podzemím. Takže jedna z počátečních misí - obsadit policejní stanici - už má v sobě část toho přebíhání z místa na místo a vzájemném doplňování se. Hlavní cíl - dostat se do fízlárny a vyvěsit vlajku. Překážka - na vodní věži je sniper, který vás zabije, když se o to pokusíte. Tak přejdete do další části, vyhodíte do vzduchu benzíku která smete i věž a cesta na stanici je volná. Dobré ne?

Pak to pokračuje až tím způsobem, že mise je rozdělena na 3-4 oblasti, z nichž některý má Hlavní Úkol a ty ostatní vám jen usnadní práci. Příklad: Musíte obsadit školu a zachránit rukojmí. Jenže neustále po vás jdou útočné vrtulníky. Tak zaútočíte na sektor, kde je dočasné letiště, vybijete ho, ale nemáte ho čím vyhodit do vzduchu. Takže zaútočíte jinam, kde je dle intelu sklad munice, vykradete ho, seberete C4, vrátíte se na letiště, vybombíte ho a pak můžete jít vklidu pokračovat ve střílení a máte to bez vrtulníků.

Podobných návazností je ve hře několik a jsou docela milé. Horší je, že i přes krátkou hrací dobu a několik málo misí na mě dost brzy přišel stereotyp. I když možná byl podmíněn Hlavním a Jediným opravdu Výrazným Záporem, který mě opravdu štval.

Zbraně a střelba. To, že je tam málo zbraní bych ještě mohl překousnout. Je škoda, že v USA, zemi zbraním zaslíbené, může člověk získat jen pistoli, revolver, samopal, brokonici, AKčko, SVD, raketomet a nějaké ty molotovy/granáty.

Ale to, že rozdíl mezi pistolí a AKčkem je jen v počtu nábojů v zásobníku, to prostě nezkousnu. Jediná zbraň, která střílí přesně je Dragunov (a vlastně i raketomet). Ostatní mají i při prvním výstřelu odchylku jako prase.

Efektně se přiblížím k osamocenému vojclovi, zamířím mu na hlavu a vypálím. Vžum, mimo. Znova. Mimo. A zase. Mimo. A to zaměřovač je stále na jeho hlavě. Znova. Dostal to do krku. Hurá.

Pak jsem zahodil pistoli a popadl revolver pod dojmem, že nižší kapacita zásobníku musí být vyvážena větší přesností nebo účinnosti. Blbost. Samopal se lehce odlišuje, protože dokáže kulky chrlit nejrychleji ze všech zbraní a přesnost ztrácí ještě rychleji. Brokovnice jako obvykle si na nic nehraje a používat ji na víc než 5 kroků je zbytečné.

Vzhledem k tomu, že ta hra je postavená především na střelbě, tak takový přístup byl pro mne značným zklamáním. Osvědčilo se mi nakonec chodit jen s AKčkem, zamířit na hlavu a držet spoušť. Rozptyl byl minimálně stejný jako první výstřel, munice bylo dost a dost. Sice to tralo ale každého šlo udolat. On tu hlau občas i náhodně zasáhl.

Zpět k zajímavostem. Za každý vedlejší úkol, za splněný hlavní úkol, za osvobození zajatců vám rostl fame, což po dosáhnutí "levelu" přihodilo jednoho maníka do vašich služeb. Ti překvapivě nebyli vůbec blbí. Spíše chytřejší než hráč. Bezproblémové krytí, solidní palba, jednoduché příkazy.

Shrunto - Pokud máte rádi, že zbraň vystřelí přesně tam, kam míříte alespoň prvním výstřelem a jinak vás to deprimuje, vyhněte se této hře obloukem. Pokud vám stačí kosit a kosit. Jen do toho, v tom je to dobré. Patetičnost v normě.

PS - Zajímavé, že je to až tak antihitmanovské. Žádný z dobrých nápadů z Hitmana tady není (bohužel ani přesnost střelby).

Pro: Nápad, nadsázka, Kyd, krátké

Proti: Střelba, zbraně, Střelba, jistý drobný stereotyp

+16 +19 −3