Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 80
Proč se zapomíná na dobré hry? Co dobré, na skvělé hry! Je jasné, že se po pár letech zapomene na všelijaké blbosti.. Ale proč lidi zapomínají i na výborný věci nebo si jich dokonce ani nevšímají?
Vzpomene si někdo z vás na Freedom Fighters? Ne? Jen matně? Vždyť je dělali dánští IO Interactive, navíc pod záštitou EA. Co naplat, ani to nepomohlo výborné 3rd person střílečce k úspěchu.Kdyby to byla nějaká obyčejná nudná střílečka, tak prosím. Freedom Fighters jí ale nejsou.

Příběh samotný je jakž takž originální hlavním tématem - obsazení New Yorku (a vlastně půlky světa) Sověty - v průběhu hry se už dočkáme jen pár "nepředvídatelných" zvratů. Nic extra.
Freedom Fighters mají však dvě věci, který se ani po 5 letech ve hrách moc neobjevují. Nebo jste někdy v poslední době hráli střílečku, kde můžete komandovat až 12 spolubojovníků? Žádné 2-3 vojáčky. To jen ze začátku, kdy máte nízké charisma. Po hodině dvou budete mít za zády smečku minimálně pěti rebelů a partička se postupně pořád rozrůstá...
Druhá věc. I když se jedná o absolutně lineární střílečku, tak na začátku každé úrovně si na mapě můžete většinou vybrat mezi třemi misemi (udělat musíte všechny), které jsou navzájem propojené. Otravuje vás při přebíhání dálnice helikoptéra? Žádný problém. Stačí si odskočit do vedlejší mise, kde je vaším úkolem obsadit divadlo a mimochodem také zničit heliport. Není to ale povinný úkol a tak záleží jen na vás jestli toho využijete. Poté se stačí vrátit zpět do oné mise a začít přesně tam, kde jste minule skončili. Simply Clever :) Opět věc, kterou jsem doteď v jiné střílečce neviděl... nebo mám krátkou paměť.
K tomu si připočtěte solidní technické zpracování (myslím, že jedna z prvních her kde se objevilo zaměřování přes rameno), solidní AI parťáků, a hlavně parádní hudbu Jaspera Kyda, která dodává půlku atmosféry a máme tu jasnej hit. Jenže ono nic...
+26
  • PC 95
Freedom Fighters je moje srdcovka. Je to jedna z mála her, které můžu hrát stále dokola a pokaždé se skvěle bavím. Proč?

Začněme příběhem. Ten je jednoduše skvělý. Scénář je jednoduchý, do Států vtrhlo SSSR a vaším úkolem je spolu s ostatními bojovníky za svobodu Rusy ze země vytlačit. Prostředí New Yorku je precizní a jednotlivé lokace jsou výborně designérsky navržené. Hudba Jespera Kyda hře padne jak ulitá a atmosféra ze hry sála každým coulem. Animace mezi misemi si pokaždé opravdu užívám, zejména geniální zprávy se soudružkou Tatianou Kempinskou.

Ač se jedná o vesměs lineární střílečku, na mapách jsou rozesety hromady vedlejších cest, které často velice ulehčí práci. Proč se hrnout proti kulometu, který znamená jistou smrt? Vždyť stačí vylézt po trubkách na střechu budovy a pokropit stanoviště nepřítele hezky seshora. Takovýchto vychytávek tu je mnoho a hratelnost to strašně táhne nahoru. Velice mě překvapilo, jak je AI vlastně skvělá. Sice nedokáže nějaké překvapivé obchvaty, ale co se týče bojiště, poradí si se vším. Vyleze po trubkách, přeskočí díru, do které by mohla spadnout a hlavně KRYJE SE! Platí to jak u spolubojovníků, tak u nepřátel. A díky tomu jsem si, jinde mnohdy otravné zachraňování a ochraňovaní NPC, opravdu užíval. Chlápci opravdu šli za mnou bez toho aby něco obcházeli, zasekli se anebo se nechali zabít. Tleskám! Tohle neumí mnohdy ani dnešní hry.

Freedom Fighters není vůbec obyčejná střílečka. Bez taktiky dlouho nepřežijete, zejména na nejvyšší obtížnost je nutno hrát velice obezřetně. Spolupráce s týmem je opravdu klíčová. Zatímco zezačátku jste spíše vlk samotář, ke konci s sebou táhnete celou armádu bojovníků. Rozkazy se udílí jednoduše, byť bych uvítal trošku rozsáhlejší možnosti taktizování. Ale budiž, fungovalo to i tak výborně.

Freedom Fighters jsou rovněž zajímaví tím, jak ve hře plyne čas. Vůbec jsem neměl pocit, jako u mnoha jiných stříleček, že hra skáče v prostředí, jak se jí zachce. Vše se pomalu vyvíjí. Třeba základna. Nejdřív slouží jako schovka pro tři osamělé bojovníky, o pár misí později je plná zbraní, výzdoby a stanů v okolí, kde postávají další „freedom fighters“ připravení do boje. Taktéž je to s prostředím, kde se válčí. Děj hry začíná na podzim a ten se v průběhu hry plynule přehoupne v zimu (zimní NY velmi připomíná Max Payna). Změny jsou pozorovatelné i na vzhledu hlavního hrdiny. Jsou to prkotiny, ale dělají na celkovém dojmu opravdu hodně.

A grafika? Ta je i dnes velmi slušná, překvapila mě na svou dobu velice vyspělá fyzika. Ovládání je naprosto bezproblémové a svého hrdinu máte vždy pevně v rukou.

Na závěr bych měl říci také nějaká ta negativa. Neřeknu, protože mě žádná nenapadají. Snad jen, že je FF hra strašně krátká a uvítal bych rozhodně nášup. Co třeba v podobě dvojky?

Pro: atmosféra, návyková hratelnost, výborný leveldesign, fešná grafika, na svou dobu výborná fyzika, zábavné taktizování a přestřelky, cutscény, zajímavý systém ukládání, mrazivá hudba Jespera Kyda dodávající hře pořádnou atmosféru

Proti: velmi krátké

+23
  • PC 85
Naštěstí mi informace o znovu vydání Freedom Fighters neunikla a po zhruba 15ti letech, kdy jsem hrál jen demo pořád dokola, protože jsem plnou hru neměl, můžu tuto hru mého dětství konečně dohrát.

I když jsem si hraní užil (zvláště díky nostalgii), nemůžu se zbavit pocitu, že to demo, které jsem hrával, bylo tak nějak lepší. Ve výsledku se jedná o celkem obyčejnou 3rd person střílečku, obohacenou o pseudo-taktický režim, kdy máte možnost dávat členům vaší skupiny jednoduché povely. Na rok 2003 si troufnu říct celkem slušné. Když jsem u toho, že je hra 17 let stará .. musím říct, že ani moc nezestárla.

Ovládání je celkem moderní, dobře nastavené a díky tomu je hra dobře hratelná. Zároveň pořád i celkem dobře vypadá. Modely a animace lidí jsou skoro identické s modely co ještě nedávno používal Blizzard Entertainment ve World of Warcraft, takže se jedná o celkem zachovalou hru. Na level designu se mi líbila kombinace jednoduchosti s volností a možnostmi šplhat nebo nacházet zkratky, abych se vyhnul riskantním přestřelkám. Střelba samotná je upřímně nic moc, ale konecnkonců záměrem hry je spíš velet vaší družině než odřít všechno sám, takže budete spíš dávat rozkazy, léčit padlé a metat do nepřátel molotovy a granáty po bednách. Trošku na škodu je nastavení zbraní a jejich munice. Pokud chcete být v souboji aktivní, nezbývá vám než sáhnout buď po útočné pušce nebo brokovnici. Do jiných zbraní je prakticky nemožné získat dostatek nábojů aby vám vydržely déle než několik sekund, a to i když si je přinesete rovnou ze základny. Zato granátů se všude válí jako na 4. července ...

Složení misí je většinou pořád stejné - něco znič, někoho zachraň a obsaď velící budovu. Stejný recept v několika podáních po dobu asi šesti-hodinové hratelnosti se dá celkem snést a ani se nestihne stát stereotypním. Příběh vás asi nijak neuhrane, jedná se o typickou "z nuly na hrdinu za 16 sekund" zápletku. V jednu chvíli vyjíždíte do práce jako instalatér a žertujete o konspiračních teoriích a během pár hodin kosíte sovětské vojáky po desítkách v kompletně obleženém New Yorku. Hra s touto tématikou nakládá poměrně vtipně. Je vidět, že autoři sami berou příběh spíš s humorem než s vážností, na což odkazují drobné vtípky v dialozích nebo cutscénách - například když v televizních novinách běží reklama na novou službu, která se vám postará o domácí mazlíčky (pets4free) ... stačí je jen donést do Lincolnova tunelu. A v dalším bloku zpráv hlasatelka hlásí, že každý občan má nárok na 1 kg nespecifikovaného masa týdně (food4free) ... k dostání u Lincolnova tunelu .. :)

Celkově za 10 euro pěkná naplněná vzpomínka a příjemný návrat do dětství. Tak co takhle nějaký další díl po Hitmanovi, hmm?

Pro: Grafika, hudba, ovládání

Proti: Opakující se mise

+20
  • PC 75
Dánské studio IO Interactive jsem začal plně oceňovat až teprve nedávno i přesto, že mě jejich hry doprovázely od samotného dětství. Všechno to začalo u Hitman 2 Silent Assassin, což bylo a je pro malé netrpělivé haranty takřka nehratelná hra. Pamatuji si pouze prolog na faře a úvodní vilu, protože to bylo jediné, co jsem dokola hrál. Freedom Fighters byla od nich mojí druhou hranou hrou, se kterou jsem měl lepší zkušenosti. Zrovna nedávno jsem na tuto hru vzpomínal, když jsem si povšiml, že byla "znovu vydána" na Steamu, tudíž nemusíte dvakrát hádat, kam mé kroky vedly dál…

Freedom Fighters je klasickou střílečkou z pohledu třetí osoby, kde se chopíte role Kryštofa Kamínka, opraváře záchodů. Jednoho dne, během jeho šichty se však stane, že celé USA začne znenadání okupovat po zuby ozbrojená ruská armáda. Náš instalatér se posléze přidá ke kanálnímu odboji, který proti okupantům bojuje a stane se tváří celého boje za svobodu.
Premisa se mi osobně líbí, avšak samotný děj je spíše průměrný a místy může působit jako vycucaný z prstu. Samozřejmě Freedom Fighters se nehraje kvůli příběhu, přesto bych rád hře uznal její kouzlo, které zejména tkví v celkové vizuální stylizaci, silné atmosféře a v neposlední řadě v bravurním hudebním doprovodu skladatele Jespera Kyda. Již titulková cutscéna na mě dýchala silnou atmosférou, až mi naskakovala husí kůže. Naběhla mi i při prvním zpravodajském vysílání okupantské stanice SAFN. Celkově cutscény jsou na solidní úrovni a dá se na ně dívat i dnes. Současně s tím se mi také líbilo, jak lze postupem hrou vnímat skoky v čase. Ty jsou znatelné zejména na měnícím se vzhledu hlavního hrdiny, ale i ulice New Yorku jsou každou kapitolou více zpustošené.
Soundtrack Jespera Kyda je, jak jsem již zmiňoval, excelentní. Jeho chorální skladby skvěle pasují i zde a atmosféře dodávají ze všech zmiňovaných složek nejvíce. Přesto musím podotknout, že některé skladby, zejména ty akčnější, mi připadali krapet překombinované.

Z hratelného hlediska si ale nemyslím, že má Freedom Fighters dnes již co nabídnout, přesto jsem se při hraní bavil. Řekl bych, že i kratší délka hry (do 10 hodin) je poměrně optimální a nepřistihl jsem se, že bych se nudil. Ovšem…
Umělá inteligence nepřátel nepatří mezi nejbystřejší, samotný gunplay je nemastný neslaný a variace zbraní je také chudší. Zároveň mě překvapila absence jakéhokoliv stealth systému, což je vzhledem k hitmanovské historii IO Interactive poměrně zvláštní… Tedy respektive je tu pár stealth okamžiků, ty jsou ale nedostačující.
Například je zde mise, kde se musíte nenápadně infiltrovat do přísně střežené základny, ovšem tichý postup je zde defacto nemožný a hra vás nepřímo nutí celou základnu vystřílet. Tudíž je úsměvné, když to tam začnete bombit granáty a molotovy, hlava nehlava kropíte zásobníky do davu nepřátel a nikomu na základně to vesměs nevadí.
Na druhou stranu však hra nabízí poměrně chytré a užitečné spolubojovníky. Zpočátku můžete verbovat malý počet povstalců, ovšem plněním hlavních a vedlejších misí se vám zvedá prestiž, čímž pádem si můžete rekrutovat více vojáků. Jejich pomoc jsem v úvodních misích nijak moc nevyužíval (hrál jsem na "střední" obtížnost) ovšem v pozdějších levelech jsou klíčoví – lze je nechat prozkoumat okolí, přičemž pohotově začnou střílet do nepřátel a když je necháte bránit nějaké území, tak se nehnou z pozic, automaticky se sami kryjí za překážkami, či se chopí osamoceného kulometu.

Samotné mise jsou různorodé, přesto mají v jádru stejný cíl – obsaďte ruskou základnu a vyvěšením zaměňte vlajky okupantů za vaši americkou. Co však činí mise jiné a zvláštní, je otevřenost. Vždy na začátku operace můžete navštívit pár částí města, které mají v zásadě jednu základnu a vedlejší objekty. Tyto vedlejší objekty dávají okupantům výhodu nad vámi, například se jedná o přistávací plochu pro helikoptéry, mosty, či generátory. Zničením těchto objektů si logicky usnadňujete následné obsazování základen. Tudíž se musíte rozmýšlet, které části města je výhodnější napadnout jako první, a které objekty se jako první vyplatí zničit.

Jak je u IO Interactive zvykem, nejednalo by se o jejich hru, kdyby neměla nějakým zvláštním způsobem prazvláštní save systém. Zde si nemůžete manuálně uložit hru, nýbrž musíte dojít ke kanalizaci, která mimo jiné funguje jako přechodník mezi základnou a lokacemi, a zde můžete provést quicksave. Máte však k dispozici pouze jeden save slot, což vlastně i ve výsledku stačí, avšak osobně bych uvítal, kdybych mohl mít více uložených pozic. Také když opustíte současnou lokaci, tak všichni vaši parťáci zmizí, a i když jste třeba vymýtili celou základnu, tak při znovu navštívení lokace je zase plná, jako by se tam předtím nic nestalo. Také mi není jasné, proč nelze cestovat mezi již odemčenými kanály na jedné a té samé lokaci.

Ve výsledku je Freedom Fighters solidní zábavnou hrou, která z dnešního pohledu nemusí být tolik lukrativní, co se alespoň hratelnosti týče. Ovšem líbil se mi samotný námět, cutscény a silná atmosféra, kterou doprovází kvalitní soundtrack. Kvůli zmiňovaným kladům bych hru s lehounkým váháním doporučil.

[HERNÍ VÝZVA 2020 - 10. "Výzva naruby"]
+18
  • PC 50
Po omrknutí hodnocení a komentářů jsem se komplikovanou cestou dostal k originálce s pocitem očekávání skvělé a neprávem opomíjené hry. Bohužel, po dohrání jsem zjistil, že hra je opomíjena vcelku zaslouženě a tento komentář bude mít za úkol upozornit lidi podobného vkusu, že není všechno zlato co se třpytí.

Námět je fajn, nadsázka spolu s komixovým zpracováním jde k sobě a vytýkat tomu nereálnost či blbost je zbytečné. Hlavní hrdina, kolega Mária, je přepaden růskými vojáky v bytě protiruské bojovnice a tudíž podezírán z protiruských myšlenek. Zachrání ho kolemjdoucí ozbrojený vysloužilec, který se stane jeho mentorem.

A první mise je parádní (i když jen tutoriálová). Útěk před rusáky, kteří vás nejenom honí, ale mají rozestavěné hlídky i kolem, protože ulice jsou plné protestujících lidí. Paráda. Dostala se mi do rukou pistole, pokouším se přesně střílet, ale nic moc se nedaří. No co, s kalachem to bude lepší. Nakonec šup do rebelantského hlavního stanu, kde začneme formovat odboj.

Misí není nijak moc, zvládnout se to dá za den. Hezké na jednotlivých misích(dnech) je to, že se povětšinou odehrávají na několika rozdělených parcelách, propojenýh jen podzemím. Takže jedna z počátečních misí - obsadit policejní stanici - už má v sobě část toho přebíhání z místa na místo a vzájemném doplňování se. Hlavní cíl - dostat se do fízlárny a vyvěsit vlajku. Překážka - na vodní věži je sniper, který vás zabije, když se o to pokusíte. Tak přejdete do další části, vyhodíte do vzduchu benzíku která smete i věž a cesta na stanici je volná. Dobré ne?

Pak to pokračuje až tím způsobem, že mise je rozdělena na 3-4 oblasti, z nichž některý má Hlavní Úkol a ty ostatní vám jen usnadní práci. Příklad: Musíte obsadit školu a zachránit rukojmí. Jenže neustále po vás jdou útočné vrtulníky. Tak zaútočíte na sektor, kde je dočasné letiště, vybijete ho, ale nemáte ho čím vyhodit do vzduchu. Takže zaútočíte jinam, kde je dle intelu sklad munice, vykradete ho, seberete C4, vrátíte se na letiště, vybombíte ho a pak můžete jít vklidu pokračovat ve střílení a máte to bez vrtulníků.

Podobných návazností je ve hře několik a jsou docela milé. Horší je, že i přes krátkou hrací dobu a několik málo misí na mě dost brzy přišel stereotyp. I když možná byl podmíněn Hlavním a Jediným opravdu Výrazným Záporem, který mě opravdu štval.

Zbraně a střelba. To, že je tam málo zbraní bych ještě mohl překousnout. Je škoda, že v USA, zemi zbraním zaslíbené, může člověk získat jen pistoli, revolver, samopal, brokonici, AKčko, SVD, raketomet a nějaké ty molotovy/granáty.

Ale to, že rozdíl mezi pistolí a AKčkem je jen v počtu nábojů v zásobníku, to prostě nezkousnu. Jediná zbraň, která střílí přesně je Dragunov (a vlastně i raketomet). Ostatní mají i při prvním výstřelu odchylku jako prase.

Efektně se přiblížím k osamocenému vojclovi, zamířím mu na hlavu a vypálím. Vžum, mimo. Znova. Mimo. A zase. Mimo. A to zaměřovač je stále na jeho hlavě. Znova. Dostal to do krku. Hurá.

Pak jsem zahodil pistoli a popadl revolver pod dojmem, že nižší kapacita zásobníku musí být vyvážena větší přesností nebo účinnosti. Blbost. Samopal se lehce odlišuje, protože dokáže kulky chrlit nejrychleji ze všech zbraní a přesnost ztrácí ještě rychleji. Brokovnice jako obvykle si na nic nehraje a používat ji na víc než 5 kroků je zbytečné.

Vzhledem k tomu, že ta hra je postavená především na střelbě, tak takový přístup byl pro mne značným zklamáním. Osvědčilo se mi nakonec chodit jen s AKčkem, zamířit na hlavu a držet spoušť. Rozptyl byl minimálně stejný jako první výstřel, munice bylo dost a dost. Sice to tralo ale každého šlo udolat. On tu hlau občas i náhodně zasáhl.

Zpět k zajímavostem. Za každý vedlejší úkol, za splněný hlavní úkol, za osvobození zajatců vám rostl fame, což po dosáhnutí "levelu" přihodilo jednoho maníka do vašich služeb. Ti překvapivě nebyli vůbec blbí. Spíše chytřejší než hráč. Bezproblémové krytí, solidní palba, jednoduché příkazy.

Shrunto - Pokud máte rádi, že zbraň vystřelí přesně tam, kam míříte alespoň prvním výstřelem a jinak vás to deprimuje, vyhněte se této hře obloukem. Pokud vám stačí kosit a kosit. Jen do toho, v tom je to dobré. Patetičnost v normě.

PS - Zajímavé, že je to až tak antihitmanovské. Žádný z dobrých nápadů z Hitmana tady není (bohužel ani přesnost střelby).

Pro: Nápad, nadsázka, Kyd, krátké

Proti: Střelba, zbraně, Střelba, jistý drobný stereotyp

+17 +20 −3
  • PC 75
Tak mám ten boj jednoho nebojácného amerického instalatéra za sebou. Hru jsem hrál již kdysi a díky její specifické atmosféře, která mi dosti utkvěla v paměti, jsem na ní dostal zase jednou velkou chuť.

FF jsou hrou, která mě naučila, že ovládat spolubojovníky může být zábava. Do té doby jsem chtěl být vždycky sám za sebe, nicméně tři jednoduché, ale naprosto dostatečné povely, kterými vedete své spolubojovníky nepříteli vstříc, se staly velmi použitelným a hojně využívaným nástrojem. Není nad to, když za vás někdo udělá špinavou práci.

FF nejsou hrou o příběhu. Pozadí je zajímavé, ale v zásadě ani nedává příliš prostoru k nějakému poutavějšímu vyprávění. Možná je to trochu škoda. A co víc, celé se to nese tak trochu v komickém duchu, zejména televizní zpravodajství, které čas od času shlédnete. To poněkud kontrastuje se samotnou atmosférou, která je místy dosti hutná, na čemž se nemalou měrou podílí zejména naprosto vynikající hudební doprovod.

Jak již zmínili mnozí přede mnou, střílení v této hře je poněkud nezvyklé. Je z něj zkrátka zvláštní pocit, který jsem zažil jen v "příbuzné" hře Kane and Lynch. Dá se na něj ovšem zvyknout. A co víc, většina hry se dá projít s velmi účinným kulometem, kde velkou nepřesnost hravě doženete kadencí a silou. Nezapomínejme ani na věrné parťáky, kteří sice někdy dělají nesmysly, ale čím více jich je, tím větším nebezpečím jsou pro jakoukoliv skupinku příslušníků rudé armády. Hru jsem hrál na třetí obtížnost ze čtyř a měl jsem pár docela nepříjemných zákysů. Byly momenty, které se mi povedlo uhrát víceméně omylem až na několikátý pokus. Některými misemi jsem naopak zase proběhl naprosto hladce a kolikrát mi bratři ve zbrani nedali ani moc příležitost střílet.

Co mě ze začátku trochu mátlo bylo zadání misí, kdy v jedné lokaci byly dva úkoly, typicky vyvěšení vlajky a vyhození něčeho do vzduchu. V případě splnění jen jednoho ze dvou úkolů se ale celá lokace stala splněnou.

Design úrovní je povedený. Některé mise jsou vcelku koridorové, jiné zase nabízejí více možností a největší potěšení ve mně vždy vyvolalo odhalení nějaké rafinované skryté cesty vyžadující gymnastické nadání, která mě ale vždycky odměnila velkým usnadněním práce nebo poskytnutím velmi výhodné pozice.

Nešťastný byl inventář. Procházení kolečkem i využití středového tlačítka nebylo dostatečně komfortní a hlavně rychlé. Navzdory parťákům, jejichž počet je ke konci značný, se může totiž boj s přesilou změnit v zatraceně tuhý boj o přežití, přičemž je nezbytné nezapomínat i na raněné bojovníky, kteří vás ve smrtelné křeči jaksi nemohou krýt.

Grafická stránka mi nepřijde ani na rok vydání úplně slavná, hlavně polygonů je docela málo. Slušné je ale vystínování a celkový dojem není vůbec špatný. Hru jsem si trošku vylepšil bloomem a DOF, při hraní to vypadalo vážně pěkně
http://www.piratesxxl.cz/obrazky/7772.png
http://www.piratesxxl.cz/obrazky/7773.png
http://www.piratesxxl.cz/obrazky/7774.png
http://www.piratesxxl.cz/obrazky/7775.png
Perličkou je, že FF jsou hrou, která jede velice pěkně na klasických netboocích s 1,6 Ghz Atomem, čímž se stávají jednou z nejlepších her, kterou lze na těchto kalkulačkách hrát.

Takže abych to shrnul, FF jsou povedenou hrou. Mají pár nedostatků, jako místy nevyváženou obtížnost, krkolomný inventář, poněkud hranatou grafiku a přeci jen některé nudnější okamžiky, protože celá hra je víceméně stále o tom samém. Naštěstí není nijak extra dlouhá, takže jste-li úspěšní, skončí váš boj s rudou invazí tak akorát. Vzhledem ke kooperativnímu charakteru hry mě taky mrzela absence multiplayeru, ideálně splitscreenu, který by hře určitě slušel. Nicméně i když mi musela stačit společnost umělé inteligence, i tak jsem měl z odvrácení invaze pocit zadostiučinění. Mír národům celého světa.

Pro: Jednoduché a efektivní komandování, atmosféra, hudba, zábavnost

Proti: Často poněkud komediální charakter, divná střelba, hranatá grafika, jalový inventář, tu a tam přemrštěná obtížnost

+13
  • PC 65
Jedná se o můj komentář z roku 2011 v původní verzi. Kromě úpravy odstavců jsem jej nijak nepředělával, jelikož se vším níže zmíněným souhlasím i dnes.

O této hře a jejím poměrně vysokém hodnocení v některých médiích jsem věděl takřka již od jejího vydání, tuším nějakých osm let zpátky. Nikdy ve mně ovšem nějak nevzbuzovala pocit, že bych si ji musel ihned sehnat a zahrát. Dostala se ke mně tedy se značným zpožděním až nyní (což ale stejně nemá vliv na mé výsledné hodnocení).

Jak nejlépe definovat Freedom Fighters? Řekl bych asi takto: představte si druhý díl Hitmana, ovšem oklestěný o stealth prvky. Ano, jediné co tedy zbývá je chození a (občas) bezhlavé střílení po všem, co se hýbe. K tomu přičtěme to, že hra je opravdu velmi velmi krátká, zbraňový arzenál minimální, nepřátelé vypadají klasicky všichni totožně a po půl hodině hraní už nemá absolutně co nabídnout. Až mi v tuto chvíli připadá, že jsem to s hodnocením přepískl..

Ale ne, abych jen nehanil, musím uznat, že mě vcelku zaujala příběhová stránka (samozřejmě když si nebudu všímat toho do očí bijícího amerického patriotismu). Parťáci, které získáváte nárustem svého charisma, jsou taktéž docela užiteční a co mě překvapilo, ne až tak hloupí. Nazývat to ale "RPG prvkem" je dle mého názoru nesmysl. Nejvíce jsem se ale vždy těšil na konec mise, kde hrdinové v podzemních stokách doplouvají na voru do svého útočiště a na pozadí hraje úžasná hudba. Tato scéna se opakuje ve hře několikrát a pokaždé jsem se jí nemohl nabažit, měla své osobité kouzlo. 65%.

Pro: hudba, parťáci, příběh

Proti: délka hry, zbraně, nepřátelé, stereotyp

+12
  • PC 90
IO Interactive dokázali světu, že umí dělat i jiné hry, než tituly ze série Hitman. Spolu s Jesper Kydem za zadnicí stvořili něco, co mě dokázalo spolehlivě přikovat k monitoru. Ačkoliv americký patriotismus nemusím a docela se mi hnusí, když na každý dřevěný boudě vlaje vlajka, tady mi to nevadilo. Údajně proto, že se to tu s ním nepřehání. Už podle názvu musí být každému jasně, že bojujete za svobodu ve vytoužených Spojených státech, naštěstí těch typických amerických keců jsem se dočkal jen pomálu, díkybohu.

Freedom Fighters je parádní koktejl mixující prvky taktické akce a rádoby rádoby RPG prvku v podobě získávání parťáků do party. Umělá inteligence fungovala na překvapivě dobré úrovni a vychytralí parťáci leckdy hráli prim. Ale i tenhle chvalozpěv má nějaké mezery, především nepřátelé vylézající ze zdí (WTF?!) mne nejednou překvapily, naštěstí jen velmi ojediněle. Snad jen škoda, že nevyšlo to pokračování, velmi rád bych si to zahrál v uber-cool next-gen grafice.

Pro: Parádní hudba, velmi svižně se to hraje, AI, netradiční námět

Proti: Kratší hrací doba, plechové zvuky (především zbraní), nepřátelé vykukující ze zdí

+10
  • PC 100
Freedom Fighters je výborná hra s dobrým příběhem, která přes 90% hodnocení v časopisech nedokázala prorazit díky mizernému marketingu. Osobně jsem se o FF dozvěděl až z recenze ve SCORE, jež mě přesvědčila, abych si jí pořídil.

Hra běží na enginu hry Hitman 2: Silent Assassin, který měl už v době vydáni nějaký ten pátek, ale vzhledem k její až komiksové grafice to není tolik znát. Tedy pokud vám komiksový vzhled nevadí.

FF dokáže člověka vtáhnout a nepustit. Jen doporučuji rozehrát ji na nejvyšší obtížnost, budete pak nuceni kontrolovat svou jednotku, zadávat jí příkazy a využijete tak veškeré funkce hry naplno. Na nižší obtížnosti mi hra připadala vyloženě jednoduchá. Nenutila mě k taktizování a projížděl jsem jí tzv. "hurá stylem."

Pro: příběh, atmosféra, komixová grafika.

Proti: jednoduchost, grafika, absence multiplayeru.

+9 +10 −1
  • PC 90
Freedom Fighters mi učarovali už v době vydání, moc dobře mám uchovány v paměti ty hodiny, co mi sebrala pouze vypuštěná demoverze. V té době, kdy mi bylo ještě málo let, jsem si moc plných her dopřát nemohl, ale jakmile jsem viděl tento titul u kamaráda, takřka okamžitě jsem si musel FF sehnat.

To bych nicméně dál nerozebíral, neboť CD s FF jsem včera opětovně strčil do mechaniky a ponořil se po letech znovu do nich. Musím uznat, že hra neztratila ani po tak dlouhé době své kouzlo a neustále ji pokládám za jednu z nejlepší stříleček z pohledu třetí osoby.

Vše funguje jak má, dokonce mně zaskočila i vyspělost umělé inteligence, kdy spolubojovníci opravdu bojují a chovají se alespoň trochu realisticky. Některé dnešní tituly by tak mohly uznale závidět.

FF je postaven na principu osvobozování území, které obsadili Sověti a na konci každé úrovně tak vztyčujete americkou vlajku na stožár. Možná si řeknete, že to bude asi monotónní, nicméně opak je pravdou. Prostředí se střídá, takže jste poprvné v ulicích velkoměsta, podruhé v zasněženém přístavu, potřetí v kině, počtvrté v televizním studiu, popáté…

Obsažen je i jeden „RPG“ prvek – charisma. To získáváte za plnění jak hlavních, tak vedlejších úkolů a slouží výhradně k tomu, abyste přemluvili postavy ke spolupráci s vámi. Čím víc charisma máte, tím víc se k vám samozřejmě odbojářů přidá.

Hudba náramným způsobem dokresluje i tak výbornou atmosféru a na obrazovku je tak radost pohledět. Mírně komiksová grafika vůbec neškodí a naopak bych se nebál vyrukovat s konstatováním, že její aplikace byla výborným nápadem.

Jediným záporem je tedy délka hrací doby, která se zastavuje i před hranicí osmi hodin. Jestliže ovšem nastavíte vyšší obtížnost, značně se prodlouží.

Pro: Celý koncept, atmosféra, hudba, AI, spolubojovníci, grafika

Proti: Délka hrací doby

+9
  • PC 90
Taktické či týmové střílečky většinou nehraji, ale na Freedom Fighters vyšla kdysi ve Score tak nadšená recenze, že jsem si ji musel pořídit. Při prvním dohrání jsem byl nadšený jak příběhem tak hratelností a před nedávnem hru oprášil.

Po instalaci mě uvítal podivný bug, kdy jak v animacích tak ve hře chyběly modely všech postav včetně té mojí a přes veškeré nastavování a googlení jsem mu nedokázal přijít na kloub. Navíc se bug týkal jak mojí originálky, tak upirátěné verze... nakonec pomohl jednoduchý trik - hru před každým předělem shodit pomocí Alt+Tab do Windows a znovu rozkliknout.

Ale zpět ke hře. První co upoutalo moji pozornost byl příběh. V alternativní historii ovládají Rusové prakticky celý svět a nyní dostali zálusk na staré dobré USA. Hlavní hrdina je obyčejný instalatér, který se jednoho dne ocitne uprostřed invaze - v ulicích New Yorku je zmatek, vojáci shromažďují lidi, hrdinův bratr je zatčen a hrdina ani neví jak se ocitá v kanále a stává se členem odboje. Příběh je podán velkolepě, patriotisticky, nechybí zrada, propaganda i mocenský boj mezi okupanty. Vytknul bych pár nedořešných otázek (co zbytek USA, kde je armáda, co se stane s hlavním záporákem) i to, že celý ten boj malé skupiny rebelů z kanálu v čele s instalatérem nepůsobí moc reálně. Ale jako pozadí ke hře je to super a samotná hra je vynikající.

Z ústředí v kanále Vás čeká postupně 7 misí, které se dále člení na submise. V každé z nich můžete splnit jednak hlavní úkol - většinou vyhození něčeho do vzduchu, osvobození vězňů nebo prostě jen vyčištění zóny a vyvěšení vlajky. A jednak pár vedlejší úkolů - tu uzdravit pár marodů, tu vyhodit helipad, takže v sousední misi nebude otravovat agresivní vrtulník.

Mise jsou výborně propojené a skvěle navržené, většinou operujete v pár blocích a nějakých budovách, které vypadají stejně jako v Max Payne reálně a funkčně. Můžete hledat zkratky, které vedou k spolubojovníkům, ukládacím místům, nebo jen nepřátelům do zad.

Celé se to výborně ovládá i hraje - ze začátku jste neznámý nýmand a čelíte menšímu odporu. Na ulici si můžete najmout jednoho, dva pomocníky a lehce je ovládat třemi příkazy. Jak roste Vaše sláva a charisma za plnění úkolů, odpor se zvyšuje, stejně se ale rozšiřuje i počet spolubojovníků, kteří se k Vám přidají a to až na neuvěřitelných 12 lidí. Ke konci, když se vydáváte na čistku poslední bašty odporu se tak původně relativně komorní akce mění v ďábelské orgie nepodobné Call of Duty.

U spolubojovníků bych se zastavil - něco tak výborného se jen tak nevidí. Nejenže jsou inteligentní, nikdy se nezaseknou, nespadnou nebo nezařvou svou blbostí, naopak Vás následují a opravdu pomáhají. Ovládat se dají jednoduchými příkazy (útoč, braň, hlídej) a i bez nich jsou občas schopni vyřešit nebezpečí dřív, než stihnete vůbec zareagovat.

Zbytek je tradiční third person střílečka - nepřátelé jsou rychlí a inteligentní, mají dobře rozestavěné obranné posty a občas je problém se trefit díky rozptylu zbraně. Naštěstí na nižší obtížnosti je hra celkem jednoduchá a to i přes absenci ukládání (lze pouze u vstupu do kanálů). Mapa výborně funguje a vše je odladěné tak, že rychle postupujete s pocitem, že se blížíte se k tomu vykopat rusáky z Ameriky (teda New Yorku).

Grafika je slušná, kdysi se mi moc nelíbila, dnes už úplně nenadchne, ale neurazí a k stylu hry se perfektně hodí.

Celkově? Vynikající týmová střílečka s perfektními misemi a zajímavým i když trochu nereálným příběhem.

Pro: Hratelnost, skvělé mise, vynikající spolubojovníci, zajímavý příběh

Proti: Dnes spíše průměrná grafika, občas logické nesmysly v příběhu.

+9
  • PC 85
Pokud bych měl vybrat pro mě osobně nejoblíbenější hru z potrfolia EA, volba by určitě padla na Freedom Fighters. Je to sice jedna z těch typických amerických ód na prapor z hvězd a pruhů (zdravím paní Parkanovou) a hlavní hrdina je klasický \"hero\" typ, kterého od instalatéřiny dovedla ohromná souhra náhod až k samotnému vrcholu odboje, přesto jsou Freedom Fighters velmi sympatickou hrou. První mise při invazi do New Yorku dokonale hráče vtáhne do dění - HIND prolétávající mezi domy na typicky New Yorské ulici a pod ním vyděšený dav, kterým utíkáte, to člověka nakopne.

Vykopnutí přichází až při velkém finále na Governors Islandu; Freedom Fighters se dobře hrají na jeden zátah. Je to možná až divné, protože ve hře jen střílíte, pokládáte C4ky a tím to hasne, žádný propracovaný příběh ke hraní nenutí, ale člověk chce hrát dál a dál. Ani zdánlivá volnost při postupu hrou (v každé \"kapitole\" hry máte svobodný výběr toho, kterou z několika nabízených misí začnete) nebo náznaky ... ehm RPG prvků (\"čím víc charisma, tím víc Freedom Fighters\") pro mě tahákem nebyly, protože jako první stejně vždycky musíte vybrat ten level, kde je potřeba vyhodit do vzduchu helikoptéru, která v další misi téměř znemožňuje postup, a získávání charizma moc ovlivnit nejde (max. budete mít na konci hry místo třinácti bojovníků deset, protože jste nevyléčili pár vojáčků, ale to není žádná hrůza).

Tím zajímavým jsou asi jednotlivé levely a jejich atmosféra. Tak věrohodně zpracovaný New York nebyl ani v Max Paynovi. Černí policajti se slunečními brýlemi, tmavé zadní uličky, přístav, dálniční podjezdy a nakonec i Socha Svobody, všechno to dělá New York přesně takový, jak ho já jako člověk, který v USA nebyl, zná z televize. Nádherně a uvěřitelně propracovaná je i invaze sovětů do New Yorku: přijeli loděmi -> často budeme bojovat v přístavech a podobných lokacích. Invazi si dobře naplánovali -> kromě tanků si přivezli rychloskládací barikády. Rusáků mnógo -> nezapomněli do lodí naložit "maringotky", aby bylo kde bydlet. Američané doslova visí na televizi -> okamžitě ji obsadí a začnou své vlastní (komické) propagandistické vysílání v čele s nezapomenutelnou Tatianou Kempinsky (a nikdy neukázanou hlasatelkou počasí Illyianou).

Nejvíce mě na FF okouzlilo právě zpětné dobytí televizní stanice. Čekalo tam totiž jedno plechové překvapení, televizní stanice byla zase typicky nádherně zpracovaná a především - bylo to v zimě. A atmosféra zimy, ta je ve FF neuvěřitelně reálná, což já rád :-). V kombinaci se soundtrackem Jespera Kyda přímo smrtící ... Co mi naopak na FF nejvíc vadí je, že nemá systém krytí, ten by hře dal nový rozměr (spolubojovnící se kryjí nádherně, hráč nemůže). Ale holt je to z roku 2004 :-)

Pro: Grafika, hudba, perfektní levely -> skutečná atmosféra New Yorku, rusáci a jejich promyšlená invaze

Proti: Moc jednoduché, hodně americké, chybí možnost krytí, krátké (ale intenzivní)

+7
  • PC 95
Jesper Kyd, tvůrci Hitmana, typický proamerický příběh a dokonalá atmosféra zasněženého New Yorku ovládaného ruskými okupanty...to vše a ještě něco navíc vás čeká v téhle hře, kterou si musíte stáhnout, protože jinak se k ní dostat prostě nelze...zatímco některé nesmysly jsou ke koupi dodnes, zábavné a kvalitní hry s velkým potenciálem jsou díky nekomerčnímu úspěchu hluboko někde na dně propadliště herních dějin.

jestli má někdo zájem : http://walome.pise.cz/122865-bojovnici-za-svobodu.html

Pro: příběh, jednoduchý, ale účiný; hudba; hrajete za cool týpka; jakási taktická stránka hry; občas je to docela těžké

Proti: em...nevim, fakt nevim, co by mi tam vyloženě vadilo...možná nepřátelé jsou někdy hloupí...a přátelé vlastně taky

+7
  • PC 60
Patřím taky k těm které sice zaujal jedinečný pathfinding spolubojovníků a soundtrack ale jinak postrádali u zbytku cokoliv nadprůměrného. Možná bych ještě vyzdvihl ten postup při misí (či design misí), kdy můžete někdy protivníka obejít přes budovu nebo ulici a vpadnout mu do zad. Přdevším z příběhu se však určitě dalo vytěžit mnohem, mnohem více. Jedna z her s dobrým námětem a nadějným začátkem končící nakonec v šedi stereotypu.

U grafiky mi hodně napověděla přítomná videa, která mně příliš nenalákala. Nakonec je to při herním vzrušení o něco lepší ale zázrak se nekonal. Když navíc přičtu herní dobu srovnatelnou i s takovými rychlokvaškami jako je Call of Duty...Možná se teď trošku ztrapním nemístným přirovnáním, ale Vietcong se mi zdál po všech stránkách až na zmíněnou AI lepší a jsem rád že jsem daný rok vybral právě jeho.

Abych to shrnul, i když to vypadá jako zdrcující kritika, rozhodně se nejedná o špatnou hru bez jakékoliv inovace. Má dobré stránky i špatné stránky, bohužel mě po dohrání zůstala v paměti spíš pachuť nevyužitého potenciálu.

Pro: naprosto vyjímečný pathfinding spolubojovníků, dobrý design úrovní, hudba

Proti: krátké, nepropracovaný příběh a charaktery, podobné mise (stereotyp)

+7
  • PC 60
Nabídnutí pohledu bez nostalgie, s čistou hlavou a jak je to dnes vlastně hratelné? To vše budou mé dojmy k dnešnímu dohrání Freedom Fighters.

Po přečtění oslavných komentářů, zvláštně JohnaCZ které nešetřil eufórií, kde mě pobavil prohlášením o příběhu že je skvělý. No spíše už se stal jistou alternativní cestou jak zajistit šablonu pro další hry jako je napadení USA Sověty, Němci, KLDR a samozřejmě nesmí chybět vetřelci z vesmíru. Toť ke skvělému příběhu.

Po úvodu hry který je pěkně zpracován, se hráč seznámí s nejlepší a asi jedinou vychytávkou celé hry a to jsou právě spolubojovníci. Jejich AI je opravdu dobrá a zastanou velký kus práce. Jelikož střílení zde funguje naprosto debilně bez pardónu, jelikož ať míříte sebelíp střely v 90 procentech případů jdou vedle, tak jsem radši nechával tu práci na parťácích.

Samotné mise jsou podobné jako vejce vejci, znič most, obsaď budovu, zachraň vezně. Já vím že prostor pro originální mise zde moc není, ale přesto proč jsem měl po třetí misi pocit že ono se nic nového nedostaví a že k radikální změně ve he prostě nedojde kromě navýšení počtu spolubojovníků. A taky se tak stalo, dále pak ze začátku hodně hráče irituje neustálý přísun posil Sovětů. Kdy co dvě minuty přijede transport a vysadí oddíl vojáků kteří hned vám vpadnou do zad.

Kdyby zde nebyla atmosféra zmaru a útlaku výborně podkreslena soundtrackem nahraným Budapeštským symfonickým orchestrem, hráč by si na mnoho památných situací nevzpoměl. Sám si nyní po čerstvém dohrání vybavuji začátek, jeden zvrat a konec. Vše mezitím působí stejně šedě a nevýrazně. Je aspoň fajn vidět jak se mění roční období a má to i vliv na atmosféru.

Navíc když se dostaví sólo mise, tak se hned potvrdí že hra by bez AI spojenců kteří jsou k ruce zapadla do podprůměru. To oni zvedají hru a atmosféra díky perfektní hudbě. Krátkost hry je kladem jelikož i takhle je ve hře zoufale málo misí, které by hráče vytrhli z letargie způsobené aplikováním stejným postupů dokola.

Nevím co zapříčinilo tak vysoká hodnocení ostatních hráčů, buď je to nostalgií která jim připomíná jen to dobré nebo je to snaha nedoceněnou hru trochu zviditelnit. Každopádně má své klady ale i velké protiklady. Takže vyberte si.

Pro: AI spolubojovníku, perfektní soundtrack, atmosféra

Proti: Naprosto otřesná střelba, sólo mise, stereotyp

+6 +7 −1
  • PC 90
Po dvou hrách si konečně mohli IO Interactive říci, že odvedli dobrou práci, a že by mohli zkusit něco jiného. Zkusili. A neprohloupili. Freedom Fighters je totiž zatracené jednoduchá, chytlavá, zábavná a námětově dokonalá hra.

Freedom Fighters staví na velmi slušné rozjezdu, kdy víte pramálo, ovšem stačí Vám několik úvodních minut v intru a už víte, co se od Vás čeká. Zachránit si kejhák a vykopat ty rudé zadky z vaší půdy a vrátit je tam, odkud přišli.

V průběhu hraní (když se Vám dobře povede a budete škodit Rusáčkům) budete sbírat bodíky, za které si budete moci k sobě přibrat nějaké "střelmistra", který se vždy hodí a pomocí tří jednoduchých úkolů si budete přát celou četu odvážných bojovníků (k závěru ji mít budete ;))

Na kooperaci Freedom Fighters stojí, Freedom Fighters je totiž velmi povedenou kooperativní hrou pro jednoho hráče, sice už má svá léta, ale pořád je to neskutečná zábava.

Pro: námět, kooperace se spolubojovníky, plnění misí, může to být návykové ;-)

Proti: může to být návykové ;-)

+5
  • PC 100
Strašně snadno se hraje. Ovládat celou skupinu spolubojovníků je jednoduché a funkční. Stejně jako vyprávění příbehu.
-3 +3 −6