Proč se zapomíná na dobré hry? Co dobré, na skvělé hry! Je jasné, že se po pár letech zapomene na všelijaké blbosti.. Ale proč lidi zapomínají i na výborný věci nebo si jich dokonce ani nevšímají?
Vzpomene si někdo z vás na Freedom Fighters? Ne? Jen matně? Vždyť je dělali dánští IO Interactive, navíc pod záštitou EA. Co naplat, ani to nepomohlo výborné 3rd person střílečce k úspěchu.Kdyby to byla nějaká obyčejná nudná střílečka, tak prosím. Freedom Fighters jí ale nejsou.
Příběh samotný je jakž takž originální hlavním tématem - obsazení New Yorku (a vlastně půlky světa) Sověty - v průběhu hry se už dočkáme jen pár "nepředvídatelných" zvratů. Nic extra.
Freedom Fighters mají však dvě věci, který se ani po 5 letech ve hrách moc neobjevují. Nebo jste někdy v poslední době hráli střílečku, kde můžete komandovat až 12 spolubojovníků? Žádné 2-3 vojáčky. To jen ze začátku, kdy máte nízké charisma. Po hodině dvou budete mít za zády smečku minimálně pěti rebelů a partička se postupně pořád rozrůstá...
Druhá věc. I když se jedná o absolutně lineární střílečku, tak na začátku každé úrovně si na mapě můžete většinou vybrat mezi třemi misemi (udělat musíte všechny), které jsou navzájem propojené. Otravuje vás při přebíhání dálnice helikoptéra? Žádný problém. Stačí si odskočit do vedlejší mise, kde je vaším úkolem obsadit divadlo a mimochodem také zničit heliport. Není to ale povinný úkol a tak záleží jen na vás jestli toho využijete. Poté se stačí vrátit zpět do oné mise a začít přesně tam, kde jste minule skončili. Simply Clever :) Opět věc, kterou jsem doteď v jiné střílečce neviděl... nebo mám krátkou paměť.
K tomu si připočtěte solidní technické zpracování (myslím, že jedna z prvních her kde se objevilo zaměřování přes rameno), solidní AI parťáků, a hlavně parádní hudbu Jaspera Kyda, která dodává půlku atmosféry a máme tu jasnej hit. Jenže ono nic...
Vzpomene si někdo z vás na Freedom Fighters? Ne? Jen matně? Vždyť je dělali dánští IO Interactive, navíc pod záštitou EA. Co naplat, ani to nepomohlo výborné 3rd person střílečce k úspěchu.Kdyby to byla nějaká obyčejná nudná střílečka, tak prosím. Freedom Fighters jí ale nejsou.
Příběh samotný je jakž takž originální hlavním tématem - obsazení New Yorku (a vlastně půlky světa) Sověty - v průběhu hry se už dočkáme jen pár "nepředvídatelných" zvratů. Nic extra.
Freedom Fighters mají však dvě věci, který se ani po 5 letech ve hrách moc neobjevují. Nebo jste někdy v poslední době hráli střílečku, kde můžete komandovat až 12 spolubojovníků? Žádné 2-3 vojáčky. To jen ze začátku, kdy máte nízké charisma. Po hodině dvou budete mít za zády smečku minimálně pěti rebelů a partička se postupně pořád rozrůstá...
Druhá věc. I když se jedná o absolutně lineární střílečku, tak na začátku každé úrovně si na mapě můžete většinou vybrat mezi třemi misemi (udělat musíte všechny), které jsou navzájem propojené. Otravuje vás při přebíhání dálnice helikoptéra? Žádný problém. Stačí si odskočit do vedlejší mise, kde je vaším úkolem obsadit divadlo a mimochodem také zničit heliport. Není to ale povinný úkol a tak záleží jen na vás jestli toho využijete. Poté se stačí vrátit zpět do oné mise a začít přesně tam, kde jste minule skončili. Simply Clever :) Opět věc, kterou jsem doteď v jiné střílečce neviděl... nebo mám krátkou paměť.
K tomu si připočtěte solidní technické zpracování (myslím, že jedna z prvních her kde se objevilo zaměřování přes rameno), solidní AI parťáků, a hlavně parádní hudbu Jaspera Kyda, která dodává půlku atmosféry a máme tu jasnej hit. Jenže ono nic...
