Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Hidden & Dangerous 2

86
296 hodnocení Platformy
Žánr:
akce > taktická akce *
akce > 1st person akce
akce > 3rd person akce
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ano
Datum vydání:
24.10.2003 PC
Vývojáři:
Illusion Softworks
Hidden and Dangerous 2 je pokračováním úspěšné taktické akce z 2. světové války Hidden & Dangerous. Stejně jako první díl, i jeho pokračování měl na svědomí český vývojářský tým Illusion Softworks. Ve hře se hráč ujme skupinky elitních vojáků z jednotky SAS a s jejich pomocí plní nebezpečné mise po celém světě.

Prvotní koncept hry byl dosti odlišný od toho, v jaké podobě hra nakonec vyšla, původně měla všechny mise spojovat jedna postava a její příběh, která nesměla zemřít, ale v pokročilejší fázi vývoje bylo nakonec rozhodnuto o návratu k původnímu konceptu skupiny jednoho až čtyř vojáků, z nichž mohl zemřít kdokoliv a podmínkou k úspěšnému dokončení mise byl alespoň jeden přeživší člen elitní jednotky pod velením hráče.

Hra hráče zavede v celkem 6 kampaních na spoustu míst po celém světě, například mrazivé Norsko, rozpálená africká poušť, pralesy v daleké Barmě, rakouské Alpy a poslední kampaň se dokonce odehrává v Čechách. Lze hrát více způsoby, buď klasicky, kdy hráč ovládá skupinku až 4 vojáků, nebo je zde také přítomen mód osamělý vlk, kde je k dispozici jen jeden voják. Ve hře nechybí ani několik MP módů, ale nebyl zahrnut velmi očekávaný kooperativní mód, který by umožnil projít příběhovou kampaň ve spolupráci s dalšími hráči. Koop se nakonec objevil až v později vydaném datadisku Hidden & Dangerous 2: Sabre Squadron.

Oproti prvnímu dílu, kde byl značně kritizovaný, doznal značných vylepšení i taktický mód, nechybí velké množství věrně zpracovaných zbraní a vozidel, z nichž drtivou většinu může hráč během svého postupu použít. I přes ne příliš velkou podporu ze strany vydavatele zaznamenala hra ve světě úspěch, když se prodalo více než milión kopií.


Poslední diskuzní příspěvek

oct: Tak použít to sice nemusíš, ale připravuješ se tím o pěknou fíčuru si pohyb vojáků připravit a pak pěkně spustit a kochat se. Má to lecos…

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 95
První díl této válečné taktické akce jsem hrál kdysi dávno a velmi mě bavil. V dnešní době již ale působí značně zastarale. Pokračování jsem rovněž hrál před několika lety, ale v té době to na mě bylo ještě dost obtížné. Po letech jsem se do H&D2 pustil znova a velmi mile mě překvapil. S klidným srdcem můžu říci, že se jedná o jednu z nejlepších válečných her.

Hlavním tahounem je neuvěřitelná volnost a cit pro detail. H&D2 je rozhodně napínavější, než celé Call of Duty. Mapy jsou velmi různorodé a obsahují mnoho výborně fungujících skriptů. Například hned první mise začíná v lese, několik mil od nepřátelské základny. Po cestě se vyskytují hlídky a je jen pouze na hráči, jak si s nimi poradí. Buď se okolo nich pokusí proplížit, nebo je rambo stylem vystřílí, anebo je vystřílí potichu, což jsem praktikoval já. Tento styl hry je nehorázná prča, protože pocit ze střelby je naprosto skvělý. Proč? Za prvé zvuky, které jsou velmi autentické. Za druhé výborná fyzika nepřátel po zásahu. Za třetí výborná fyzika samotných hrdinů. Stalo se vám někdy u nějaké hry, že vám nepřítel sestřelil helmu z hlavy anebo vystřelil zbraň z ruky? Mě teda ne a působí to zatraceně efektně. Po celou dobu hry opravdu cítíte to napětí a máte pocit, že opravdu jste ve válce a nehrajete jen tupou arkádovou střílečku. U jiných válečných her sice rovněž cítím válečnou atmosféru, ale pořád mi před očima skáče: „je to jen hra“. U H&D2 jsou tyto pocity skvěle tlumeny a to značí ojedinělou zručnost tvůrců.

Na začátku kampaně si můžete vybrat z několika vojáků, ze kterých si utvoříte čtyřčlenné družstvo. Ke každému vojákovi je dostupný životopis a nějaké ty statistiky, takže hráč nemá pocit, že ti chlápci jsou jen bezduché postavy. Já to hrál tak, že pokud mi někoho zabili, tak jsem loadoval hru. Tímto jsem si k jednotlivým členům vytvořil jedinečnou citovou vazbu, protože jsem s nimi defacto prošel to válečné peklo celé od začátku do konce. „Tak Jenkinsi, támhle máš cíl… ááá, ten je daleko, tak jdeš na řadu ty Bennete, jinak než sniperkou ho nepozorovaně nesundáme… napravo je zase větší skupinka, takže si to vezmeš na starost ty Hirschi, přece o nás nesmí vědět celá základna a tak je po jednom hezky potichu odkrádluješ… no a ty Kratochvíle, ty Hirsche hezky vyléčíš, pokud by ho náhodou třeba zasáhli…“ Tak nějak jsem uvažoval po většinu herní doby. Rozhodně se nedá vše vyřešit střelbou, ale je nutno taktizovat. Stačí jeden špatný pohyb a vaše jednotka je v háji.

Po grafické stránce není co vytknout. Bojiště působí velmi dobře, animace jsou na svou dobu velmi detailně zpracovány. Zvuky jsou špičkové, škoda že jen ten dabing není vyladěnější. Drsné hlasy členů týmu, kdy jeden z nich zařve uprostřed tichého lesa „Nepřítel spatřen“ moc realisticky nepůsobí, protože v reálu by byl slyšet na míle daleko. Hra obsahuje jakýsi taktický režim, ale ten jsem vůbec nevyužil. Nebylo proč, strategických her je dost. Dále ještě musím pochválit skvělou fyziku vozidel, což je tuším pozůstatek z Mafie, protože hra běží na výborném LS3D enginu.

A teď nějaké drobné výtky. Za prvé mi vadily některé technické nedostatky, jako „odkopávání“ od textur v některých lokacích. Dále občasné pády hry na některých specifických místech, ale to bylo spíše jen ojedinělá záležitost. Uvítal bych více slotu na uložení hry, protože jeden jediný je docela málo a může se stát, že hru uložíte zrovna, když jednomu z vaší jednotky prolétne hlavou kulka. Naštěstí se mi to ani jednou nestalo. Dále musím zkritizovat rozporuplnou AI. Jednou udělá efektní taktické manévry a podruhé se klidně i skupinka nepřátel zašprajcne o texturu baráku.

Verdikt: Až na pár drobných chybek je H&D2 špičková válečná taktická akce. Škoda, že nebyla o trochu delší, protože jsem si ji opravdu znamenitě vychutnával. Zlaté české ručičky. 95%

Pro: válečná atmosféra, osobnosti členů jednotky, animace oznamující cíle mise, špičkové navržené mapy s citem pro detail, mnoho možností jak cíle plnit, mnoho skrytých úkolů, výborná hudba, skvělá grafika a fyzika

Proti: kiksy v AI, slabší dabing vojáků, drobné technické bugy, je jeden ukládácí slot (fungující jako quick save), chybí kooperativní režim

+36
  • PC 90
Když se podívám na datum vydání tohoto titulu, nechce se mi ani věřit jak ten čas utíka. To už je vážně tak dávno? Pamatuju jako dnes když jsem titul nainstaloval a začal hrát. Ta atmosféra! Ty možnosti! H&D 2 není hrou pro každého a dokud jsem ji nezkusil, nevěřil bych že mně tak chytne. První díl mi přišel lehce zmatený a špatně hratelný, takže ke dvojce jsem přistupoval s trochou despektu. Tím spíš jsem byl překvapen. Smysl pro detail pánové z Illusionu už dokázali uplatnit v Mafii a stejně jako tam, i zde zachází do extrémů - počínaje výběrem postav s vlastní historií, přes neuvěřitelnou rozmanitost misí a detailností lokací konče.

Musím poznamenat, že hru jsem hrál a dohrál v roce vydání, takže si netroufám kritizovat technické provedení nebo český dabing (jako kolegové ve svých komentářích), protože v roce 2003 jsem hru považoval za více než nádhernou a her, které mluvili mou mateřštinou, jsem si fakt vážil. Co ale vytknout můžu, je podle mého názoru špatná volba první mise. Ne že by byla špatná ona mise, ale vysoká obtížnost leckoho mohla odradit. Já ten případ nebyl, ale kamarádi, kterým jsem musel misi dokončit, by mohli vyprávět. Tak trochu nostalgických 90%.

Pro: atmosféra, hratelnost, realismus, detaily, rozmanitost misí, RPG prvky, strach o život!

Proti: obtížná první mise, slabší AI

+30
  • PC 90
H&D2 pro mne bylo velmi příjemné překvapení. Jednak IS jsem nikdy pořádně nevěřil, druhak H&D1 bylo místy až nepříjemně tuhé, třeťak jsem po CoD zlomil nad střílecími hrami z WW2 Karabinera.

A u toho by nejspíše i zůstalo, kdyby mě opravdu moc nechytla akční strategie Faces of War a to takovým způsobem, že jsem byl kvůli tomu ochoten zkusit počátek Battlefield: Bad Company 2 odehrávající se za WW2(aka Žlučoblij) - což mě přivedlo k tomu, že přece musí být nějaká dobrá druhoválečná hra. Vytáhl jsem tedy z postele H&D pack(ano, stejně jako drak spím na svých pokladech, proto je má postel plná her a knih a komixů (pardon, grafických románů)) a bylo vymalováno.

Výběr z několika postav lišících se nejen statistikami, ale i historií; možnost vyzbrojit se dle vlastních představ, velká míra svobody v pohybu a řešení, vedlejší nepovinné mise, jejichž splnění zahřálo na srdci (např. záchrana vašeho průvodce), zajímavé mise v zajímavém prostředí - ledovce, (má milovaná) severní afrika, barmská džungle, rakousko a Cimrmanův Liptkákov...

Nejvýraznější chyba se týká AI, kdy se vojáci občas chovají jako chovanci nejzvláštnější školy a zastřelený kamerad je nikterak neznepokojuje. Na druhou stranu si to občas vynahrazovali až neuvěřitelně vyvinutým šestým smyslem.

Dle mého se jedná o nejlepší hru na enginu LS3D/od IS.
Howgh!

Pro: Rozmanitost, volnost, jistá náročnost, válečná atmosféra

Proti: AI, je to docela krátké

+24
  • PC 100
Když jsem o MoH:AA tvrdil, že jde o nejlepší lineární střílečku z druhé světové války, kterou jsem měl tu čest hrát, o HaD2 mohu s klidem říct, že jde o krále těch nelineárních válečných stříleček. A pokud se na to podívám z širšího úhlu pohledu je HaD2 vítězem v klání o nejlepší FPS z druhé světové – proto uděluji sto procent, ale žádné hodnocení nemůže být neměnné a krystalizuje se na základě odehraných her, s nimiž může hráč porovnávat. Takže dnes za sto, zítra třeba jen devadesát.

Bylo by férové říci, že komentář ač je velice dlouhý, neobsahuje žádné inteligentní vtipy ani pubertální vtipy a ani žádné jiné vtipy. Takže pokud očekáváte, že někde tam dole je kopa srandy, pro kterou stojí za to to číst, zklamu vás – tam dole jsou jen strohé a nudné informace o hře. Každý má při psaní komentářů své cíle – někdo chce hodně plusů, jiný mínusů, další chce pobavit čtenáře, jiný zase naštvat fanoušky, no a já chci podat potenciálním hráčům dostatek informací a přihodit pár svých názorů se kterými se hráči mohou či nemusejí ztotožnit.

Asi netřeba připomínat, že HaD2 je taktická akce, v níž se hráč zhostí role vojáků SAS a zúčastní se řady operací nejčastěji v severní, západní a střední Evropě a v severní Africe - dnes již typická prostředí válečných akcí. Daleko větším osvěžením by byla hra z východní fronty, na kterou se často zapomíná. Vždycky mě zajímalo proč. Jestli mají tvůrci za to, že by to nebylo atraktivní anebo prostě nedokážou překousnout Rusy, protože… důvodů může být mnoho, dobrých důvodů jen pár. Ale zpět ke hře…

Po spuštění hry přede mnou obvykle stojí nejprve nestavení ovládání. Nejinak tomu je u HaD, ovšem chvílemi jsem měl pocit, že mi nevystačí klávesnice! Může se zdát, že ovládání je přehnaně složité, ale ve výsledku to není tak hrozné, neboť spoustu příkazů použijete jen párkrát, anebo vůbec.

Existují hned tři způsoby, jak projít hlavní kampaň. Máme tu klasickou kampaň (1-4 členný tým), osamělého vlka (pouze jeden člen týmu) a krveprolití (1-4 členný tým, přičemž je třeba zabít všechny nepřátele). Zase až tak zásadní rozdíly to nejsou, protože jak jste si jistě všimli, hrát za ‚osamělého vlka‘ můžete v každém z módů a zabít všechny nepřátele můžete taktéž vždycky. Osobně mám velmi rád FPS, které nejsou primitivní a staví hráči do cesty velkou výzvu a ještě mu dávají řadu možností (od volby postupu, přes vlastní výběr zbraní, atd…). Ovšem už v takovém Flashpointu jsem zjistil, že mít pod rukou tým a sázet na jeho umělou inteligenci je k vzteku. Proto pro mě byla jasná volba hra s jediným mužem. Možná jsem přišel o mnohé včetně dávky taktiky, která je jedním z plusů hry, nicméně velení spojencům jsem si i tak občas ‚užil.‘

Následoval výběr postavy, což není jen tak. Hra má totiž zjednodušený RPG systém, který staví na schopnostech jako je přesnost střelby, zdraví, nosnost, schopnost se léčit atd. Každý voják má statistiky jiné a je na hráči zda upřednostňuje sílu, tedy možnost nosit s sebou celou zbrojnici, či třeba plížení a tudíž větší šanci zůstat neodhalen. Já zvolil jistého D. Sullivana, který vyniká počtem HP, přesnou střelbou a plížením.

Dalším bodem programu je nepovinný trénink, čili důležitý prvek, který i pro zkušeného hráče přináší plus v podobě vylepšení schopností. Ano, za každou odehranou úroveň hráč získá vylepšení schopností v závislosti na tom, jak moc danou schopnost využíval. Fikané hráče teď možná napadne toto – vyčistím úroveň, shodím výstroj a budu běhat maraton po mapě, abych měl běhání na 100%. Jenomže každá schopnost má své omezení a takový běh není možné zvýšit o více než 5% za úroveň (ano, ten maraton jsem zkoušel…). Jinak je však trénink možností přičichnout k netypickým prvkům, z nichž vypíchnu třeba uvedenou vzdálenost, na kterou vás může protivník zahlédnout. Tato vzdálenost zohledňuje i váš postoj a terén (včetně stínů). Druhým zajímavým bodem jsou hned čtyři rychlosti pohybu. Žádná typická chůze a běh, jak ze všech jiných FPS, ale hned čtyři možnosti, díky kterým může každý hráč uzpůsobit svoji rychlost situaci. Na HUDu je i ikonka slyšitelnosti velitele – chcete zadat svým vojákům rozkaz k útoku, fajn, ale musejí být dostatečně blízko. Trénink však bohužel zapomíná na řadu důležitých věcí jako je možnost zajmout nepřítele, vzít mu uniformu a pohybovat se mezi nepřáteli. V důsledku výcvik vcelku odsuzuji, neboť se zcela zbytečně věnuje klasice (střelba, pokládání bomb) a zapomíná na ty složité netypické věci, na které by měl hráč přijít dříve než v terénu

Na řadě je perfektně zpracovaný brífink – velitel na 3D mapce úrovně vypichuje úkoly a varuje před nebezpečími. Díky tomu jsem měl před každou misí představu, do čeho jdu. A zároveň jsem byl schopen odhadnout, jaká výbava přijde vhod. Na počátku každé mise (a výjimečně i mezi úrovněmi) může hráč svým vojákům vybrat potřebné zbraně a věci. Inventář je omezený jednak počtem předmětů, ale také jejich vahou, přičemž čím větší zatížení, tím rychleji se voják při běhu unaví. Myslím, že s jedním vojákem jsem si to užil ještě víc než s týmem, neboť jsem musel být schopen zastoupit v určité míře celý tým. A tak jsem si mnohdy jen povzdechnul nad tím, že nemám vhodnou výbavu - třeba útok na letiště jsem musel řešit nikoli odstřelováním, ale rychlým útokem v džípu.

Ke zbraním toho moc neřeknu. Je jich hodně, jsou pěkně ozvučené, ale zase tak propastné rozdíly mezi nimi nejsou, tedy samozřejmě v rámci daného typu - jasně, že mezi pistolí a bazookou je rozdíl jako hrom! Krom ručních zbraní tu jsou také granáty, nože… a také miny!

Po všech těchto peripetiích, vybírání a nastavování přišla první bojová mise a hned noční záležitost s nelineárním postupem k cíli. Tohle byla také příležitost ke zjištění, kterak více než deset let stará hra obstojí po stránce grafické a bude schopna vytvořit ponurou atmosféru a pocit osamělosti na nepřátelské půdě. Jedno se musí HaD2 nechat - grafika o rok staršího MoH sice byla lepší, ale já přesto úplně zapomněl na to, že měsíc na obloze vypadá jako brambora a že větve stromů jsou obtažené nevzhlednou černou čárou. HaD2 by moderní grafický kabátek slušel o tom žádná, nicméně když ležíte ve sněhu, máte před sebou chlapa, který se nebezpečně přibližuje, a nevíte, jestli ho sundat a prozradit se ostatním nebo doufat, že projde kolem, pak vám jsou rozmazané textury úplně ukradené. Je to jasná ukázka toho, že jakmile se člověk do hry ponoří, jde i mizerná grafika stranou.

Trocha plížení a střelby a ocitl jsem se před možností volit trasu k cíli cesty. Většina úrovní je poměrně nelineárních - hráč má možnost plnit úkoly v jakémkoli pořadí a postupovat různými cestami. Pak tu jsou i úrovně v níž hráč pouze postupuje jednou cestou vpřed – takovéto úrovně bohužel nemají své kouzlo, protože ryze akční styl v HaD moc nefunguje. Za prvé na tom nese vinu mizerná AI – nepřátelé si vás často nevšímají a neumí se pořádně krýt. Ve výsledku působí jako tupci a šanci zastřelit vás, mají spíše díky momentu překvapení, či při útoku v přesile, no a to u lineárních misí moc nehrozí. Druhá věc, která zabíjí dynamické přestřelky je malá výdrž nepřátel i hráče. Hra je realistická a tak i jediná kulka zabíjí. Kvůli těmto věcem jsou úrovně typu ‚prostřílej se tunelem‘ vcelku nezáživné. Zase ale nechci říct, že by bylo fajn, kdyby hráč vydržel celý zásobník. Právě malá výdrž neustále drží hráče ve střehu, protože ví, že každý nepřítel to s ním může skoncovat.

Další věc, která povznáší HaD o úroveň výš je přítomnost ovladatelné techniky. Mapy nejsou zase tak velké, abyste nutně potřebovali auto, či motorku, nicméně ta možnost nasednout do dobové káry a projet se třeba i jen po vyčištěné oblasti se počítá. A na ozbrojená vozidla samozřejmě také dojde. Dokonce jsou tu i tanky!

Snad posledním důležitým bodem hry je český dabing. Ten je velkým zklamáním, neboť většina postav mi zní podezřele stejně, projev některých dabérů (hlavně instruktoři) je otřesný a pak tu jsou ještě problémy s načasováním vět, kdy dabér nedořekne jednu větu a už začíná jinou. Prostě dabing je na rozdíl od Mafie či Vietcongu, zoufalý. Nicméně za bod k dobru připisuji autentický jazyk – Němci mluví německy, Italové italsky,…

To už je o hře jako takové asi vše. Mohl bych ještě zmínit multiplayer, ale jako odpůrce jakýchkoli soupeřících modů k němu nemám co říct. Snad jedině to, že kvalitní Coop mod by této hře neskutečně prospěl, ale přišel s ním až datadisk.

A teď dojmy z misí…

1. Arktida
Většina her na vás jde zlehka, jenže HaD2 ne. Noční akce, oplocená základna a dvě cesty k ní (přičemž jedna je podmíněna tichým postupem). Do toho pes, civilista, bažina a ještě pár vozidel. Prostě náročný začátek, při kterém se začátečník asi dost zapotí. A i já se zapotil, to když mě průvodce provedl přes bažinu a já zjistil, že jsem pěkně v pr… neboť nemám kam ustupovat. Stejnou mapu využívá i úroveň třetí, která je zajímavá tím, že jdete opačnou cestou – od cíle k počátku. Ke slovu se dostal i kámoš, jakožto voják pod mým velením. Obě dvě úrovně rámcují ryze interiérovou a atmosféricky hutnou úroveň v podzemním komplexu. Tady jsem zjistil, jak moc ulehčí hru nepřátelská uniforma – každého osamoceného Němce, lze bez obtíží propíchnout. Závěr mise pak patří akci na ledovci. Opět perfektní záležitost, v níž jsem se vyřádil s kulometem lodi – nalákat nepřítele a prásk! První mise je zkrátka pecka, která přímo vybízí k tichému postupu. Užil jsem si to a ani nečekal, že mise druhá tak zásadně změní styl hry.

2. Afrika
Dlouhá to mise s šesti úrovněmi, které jsou nejčastěji ve stylu – komplex budov a kolem poušť. Díky brutálně velké dohlednosti je plížení k ničemu a tak se ke slovu dostaly nejčastěji sniperky a pušky. Přesto ta atmosféra a napětí nezmizelo, jen je to trochu jiné – už ne hráč vs. skupina osamocených vojáků, ale hráč vs. posádka letiště. A pak stačí jednoho zastřelit a vojáci jsou na nohou, do toho tank a o zábavu je postaráno (zvlášť když nemáte bazooku). Pěkný je i průjezd vozidlem po vytyčené trase, přičemž po vás jdou stíhačky. Vozidlo se stává jakousi jistotou, neboť stačí vylézt na moment z auta a už jdou stíhačky po vás. Pak tu máme ještě útok na pevnůstku a naopak její bránění. Byla to fakt sranda, zvlášť když podminujete dva vstupy a pak zapomenete, které to byly… Závěr mise patří působivému letu bombardérem a sestřelování stíhaček. Tato mise je prostě úplně jiná a přesto nadmíru zábavná. Vše je takové více akční, méně kontaktní a s důrazem na přesnou střelbu zdálky. Je zvláštní, jak tvůrci umí úplně pozměnit styl hry.

3. Norsko
Jednohubka a opět úplně jiné než mise předchozí. Akce ve stylu J. Bonda je jedinou misí, kdy je od počátku až do konce vynucen stealth postup. Zprvu mi to trochu vadilo, ale vzhledem k tomu, jak je mise krátká a jak málo tu je nepřátel, tak to hře odpouštím.

4. Barma
Dvě úrovně zasazené do nepřehledné džungle a to vše s Japonci, kteří mají vlastní sadu zbraní. Obě úrovně sázejí na dobře ukryté střelce a nutí si počínat velmi opatrně. Kdo hrál Vietcong, bude tu jako doma.

5. Alpy
První úroveň mě nadchla prostředím a zklamala přílišnou linearitou. Ta druhá se ale povedla na výbornou, protože infiltrace hradu a následný útěk ven s kámoškou má něco do sebe.

6. Normandie
Úroveň první mi připomněla známou francouzskou pevnost Boyard. Průnik do pevnosti, postupné čištění temných chodeb a nakonec cesta k majáku - jedna z nejlepších úrovní celé hry. To druhá polovina mise je typickým rozbombardovaným městem, tak jak se mnohokrát objevilo třeba v MoH či CoD.

7. Čechy
Závěrečná mise je zřejmě vůbec nejdelší a představuje celou řadu pěkných úrovní z nichž musím vypíchnou dvě, jež se odehrávají v typické vesničce. Jedna je ve dne – tehdy se čistí celá ves, a ta druhá v noci – připravuje se přepad konvoje. Zajímavostí je, že pouze v této úrovni (vesnička – den) je možné nalézt brokovnici. Nejde o žádný zázrak, spíše o unikátní zbraň. Poslední úroveň krom tanku představí Ruské vojáky a jejich sety zbraní. Přítomnost Rusů a vynucená přestřelka mi přijde trochu křečovitá, jakoby autoři chtěli za každou cenu ukázat Rusy jako zlé nepřátele.


Tím by byl komentář u konce. Myslím, že HaD2 by potřeboval v dnešní době jen dvě věci – zlepšení inteligence nepřátel a moderní grafiku. Jenomže hry tohoto typu jsou asi už nenávratně pryč. HaD2 byl jakýsi kompromis mezi uzavřenými strohými lineárními střílečkami jako je CoD a rozsáhlými taktickými akcemi na otevřené mapě jako je třeba Arma. Protože v každé z uvedených slavných sérií mě něco zásadního chybí (či přebývá), je pro mě HaD2 nadále špičkou válečných akcí, protože nabízí přesně to, co je mým šálkem kávy.

Pro: Volnost, atmosféra, RPG systém, vozidla, zbraně, různorodost prostředí a nepřátel, brífingy, systém inventáře + váha předmětů

Proti: Slabá AI, špatný český dabing

+19 +20 −1
  • PC 95
Problém s pokračováním úspěšné hry je ten, že očekávání z novinky často překlene kvalitu nového titulu. To ale není problém této hry. Pokračování mne nadchlo, nejenže zachovalo všechny prvky, které původní H&D dělaly tak zábavným, naopak je rozšířilo a vylepšilo. Pryč otravná příprava na misi, pryč s extrémní zabugovaností (i když pár programových chybek se tu objevilo). H&D 2 je vybroušený diamant.

Mise jsou rozmanité, grafika atraktivní, fyzika zbraní a ozvučení excelentní. Chvíli se pečete v poušti, chvíli mrznete ve sněhu, občas se plížíte pouští, někdy si užíváte v mírném pásu. A opět je třeba přemýšlet, nejenom běhat a střílet.

Co je pro mne nepochopitelné, že tato hra nemá další pokračování. O hře by se dalo napsat mnoho, ale vše již bylo řečeno.

Pro: Grafika, fyzika zbraní, ozvučení, taktizování, zábavnost.

Proti: Drobné chybky, většinou nestojící za řeč.

+17