Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 95
První díl této válečné taktické akce jsem hrál kdysi dávno a velmi mě bavil. V dnešní době již ale působí značně zastarale. Pokračování jsem rovněž hrál před několika lety, ale v té době to na mě bylo ještě dost obtížné. Po letech jsem se do H&D2 pustil znova a velmi mile mě překvapil. S klidným srdcem můžu říci, že se jedná o jednu z nejlepších válečných her.

Hlavním tahounem je neuvěřitelná volnost a cit pro detail. H&D2 je rozhodně napínavější, než celé Call of Duty. Mapy jsou velmi různorodé a obsahují mnoho výborně fungujících skriptů. Například hned první mise začíná v lese, několik mil od nepřátelské základny. Po cestě se vyskytují hlídky a je jen pouze na hráči, jak si s nimi poradí. Buď se okolo nich pokusí proplížit, nebo je rambo stylem vystřílí, anebo je vystřílí potichu, což jsem praktikoval já. Tento styl hry je nehorázná prča, protože pocit ze střelby je naprosto skvělý. Proč? Za prvé zvuky, které jsou velmi autentické. Za druhé výborná fyzika nepřátel po zásahu. Za třetí výborná fyzika samotných hrdinů. Stalo se vám někdy u nějaké hry, že vám nepřítel sestřelil helmu z hlavy anebo vystřelil zbraň z ruky? Mě teda ne a působí to zatraceně efektně. Po celou dobu hry opravdu cítíte to napětí a máte pocit, že opravdu jste ve válce a nehrajete jen tupou arkádovou střílečku. U jiných válečných her sice rovněž cítím válečnou atmosféru, ale pořád mi před očima skáče: „je to jen hra“. U H&D2 jsou tyto pocity skvěle tlumeny a to značí ojedinělou zručnost tvůrců.

Na začátku kampaně si můžete vybrat z několika vojáků, ze kterých si utvoříte čtyřčlenné družstvo. Ke každému vojákovi je dostupný životopis a nějaké ty statistiky, takže hráč nemá pocit, že ti chlápci jsou jen bezduché postavy. Já to hrál tak, že pokud mi někoho zabili, tak jsem loadoval hru. Tímto jsem si k jednotlivým členům vytvořil jedinečnou citovou vazbu, protože jsem s nimi defacto prošel to válečné peklo celé od začátku do konce. „Tak Jenkinsi, támhle máš cíl… ááá, ten je daleko, tak jdeš na řadu ty Bennete, jinak než sniperkou ho nepozorovaně nesundáme… napravo je zase větší skupinka, takže si to vezmeš na starost ty Hirschi, přece o nás nesmí vědět celá základna a tak je po jednom hezky potichu odkrádluješ… no a ty Kratochvíle, ty Hirsche hezky vyléčíš, pokud by ho náhodou třeba zasáhli…“ Tak nějak jsem uvažoval po většinu herní doby. Rozhodně se nedá vše vyřešit střelbou, ale je nutno taktizovat. Stačí jeden špatný pohyb a vaše jednotka je v háji.

Po grafické stránce není co vytknout. Bojiště působí velmi dobře, animace jsou na svou dobu velmi detailně zpracovány. Zvuky jsou špičkové, škoda že jen ten dabing není vyladěnější. Drsné hlasy členů týmu, kdy jeden z nich zařve uprostřed tichého lesa „Nepřítel spatřen“ moc realisticky nepůsobí, protože v reálu by byl slyšet na míle daleko. Hra obsahuje jakýsi taktický režim, ale ten jsem vůbec nevyužil. Nebylo proč, strategických her je dost. Dále ještě musím pochválit skvělou fyziku vozidel, což je tuším pozůstatek z Mafie, protože hra běží na výborném LS3D enginu.

A teď nějaké drobné výtky. Za prvé mi vadily některé technické nedostatky, jako „odkopávání“ od textur v některých lokacích. Dále občasné pády hry na některých specifických místech, ale to bylo spíše jen ojedinělá záležitost. Uvítal bych více slotu na uložení hry, protože jeden jediný je docela málo a může se stát, že hru uložíte zrovna, když jednomu z vaší jednotky prolétne hlavou kulka. Naštěstí se mi to ani jednou nestalo. Dále musím zkritizovat rozporuplnou AI. Jednou udělá efektní taktické manévry a podruhé se klidně i skupinka nepřátel zašprajcne o texturu baráku.

Verdikt: Až na pár drobných chybek je H&D2 špičková válečná taktická akce. Škoda, že nebyla o trochu delší, protože jsem si ji opravdu znamenitě vychutnával. Zlaté české ručičky. 95%

Pro: válečná atmosféra, osobnosti členů jednotky, animace oznamující cíle mise, špičkové navržené mapy s citem pro detail, mnoho možností jak cíle plnit, mnoho skrytých úkolů, výborná hudba, skvělá grafika a fyzika

Proti: kiksy v AI, slabší dabing vojáků, drobné technické bugy, je jeden ukládácí slot (fungující jako quick save), chybí kooperativní režim

+41
  • PC 90
Vzhledem k tomu, že původní Hiddeni byli mnou první dohraná hra a naprostá srdcovka, druhý díl, který jsem nikdy nedotáhl zdárně do konce, pro mne platil za největší herní rest dlouhých 17 let. To jsem nyní ovšem napravil.

Přijde mi trochu s podivem, že za ty roky nevyrostla nějaká konkurence, protože těžko může být něco víc cool a sexy než spojení WW2, speciálních jednotek a taktické akce. Ale ve své době s úspěchem Call of Duty, jež jakožto řemeslně kvalitní vykradačka Medal of Honour a Enemy at the Gates nespravedlivě zastínila originální H&D2, začaly dle vlhkých tužeb markeťáků pršet arkádové střílečky z WW2, poplatné nepěstované a mělké pozornosti diváků hollywoodských hoven, z nichž se destilovala i samotná jejich pitomoučká podstata, a na které se stal brzy alergický skoro každý serióznější hráč.

Jak osvěžující je hrát akci, kde se k historické látce přistupuje s pokorou a jejíž atmosféru nebudují ani tak výbuchy, jako spíše ony vteřiny ticha před explozí. Němci mluví německy, Italové italsky, nápisy nejsou komoleny (zdravím ty nizozemské oligofreniky, kteří dělali na Deus Ex - Mankind Divided) a nejblíž k übersoldátům má možná tak váš tým výsadkářů a sto metrů vzdálená četa SS. Skvělý level design korunuje rozličná a smysluplná architektura a vážnou a hutnou atmosféru pomáhá budovat i výrazně naturalistická grafika, přesvědčivé ozvučení zbraní a skvělý dramatický orchestrální doprovod, prostý patetických motivů.

Hru jsem dohrál na těžkou obtížnost a hned v první - paradoxně snad nejobtížnější misi - jsem žral sníh a krev a byl nucen naučit se krýt za sebemenším zvlněním terénu a řešit věci s rozmyslem a bez hysterie. Setkal jsem se několikrát s názorem, že je nejjednodušší H&D2 hrát jako kropicí střílečku, ale tomu se mi těžko věří, protože pokud si situaci nepřipravíte a spoléháte pouze na spoušť, velmi brzy se stane jedna věc: nepřítele nezastřelíte, nýbrž pouze postřelíte, což jej od akce bohužel zbrzdí asi jen tak na čtvrt vteřiny, načež v další čtvrtině vteřiny stihne v mizerných světelných podmínkách na šedesát metrů zacílit a vystřelit vám mozek. Omezený počet uložení pak znamenal, že jsem se snažil ony pasáže především přežít, a to se nejlépe dařilo právě taktikou.

Spojení realtime velícího menu s možností zadávat individuální příkazy a waypointy v tzv. taktickém módu značně odráží, jaká H&D2 je hra: mnohovrstevnatá a nevybroušená. Možností, jak postupovat, nabízí zpravidla přehršel, větší problém nastává při aplikaci plánu skrze lopotné ovládání a nespolehlivou AI. Proč třeba nemohu v taktickém módu měnit stance či agresivitu vojáka, aniž bych mu zároveň musel zadat nový waypoint, naprosto nechápu - přitom třeba samotné přímé ovládání postavy s režimy rychlosti pohybu na scrollovacím kolečku je vyloženě boží. Zpočátku také projdete tréninkem, jen aby vás ten neseznámil skoro s jedinou pokročilou funkcí. V tomhle ta hra fakt selhává a má jediné štěstí, že je zábavné se ji bolestně učit za pochodu.

Různorodé mapy vždy přímo pobízí k využití jiných postupů: jednou práce pro snipera s týmem kryjícím mu flanky a týl, jindy přepadovka s tlumičem, příště zase plazení, signál a vykosení celé čety ze dvou stran s kulometem na flanku... Občas někomu vystřelíte z ruky zbraň, vzdá se vám, vezmete si jeho uniformu a o deset minut později podřežete všechny jeho kamarády. Super! Akorát na tu těžkou obtížnost se mi bohužel skoro nikdo vzdát nechtěl a občas takového, již klečícího zajatce, zastřelili mí kolegové, protože měli přece nastavené agresivní chování.

Vcelku jsem si H&D2 užil parádně a doufám, že v realistických, taktických a dramatických šlépějích této série bude ještě někdy někdo pokračovat. Neboť Who Dares Wins, right...

Pro: Naturalistická grafika, realismus, taktika, zbraně, level design, atmosféra, hudba, briefingy, obtížnost

Proti: Lopotné ovládání, AI

+36
  • PC 90
Když se podívám na datum vydání tohoto titulu, nechce se mi ani věřit jak ten čas utíka. To už je vážně tak dávno? Pamatuju jako dnes když jsem titul nainstaloval a začal hrát. Ta atmosféra! Ty možnosti! H&D 2 není hrou pro každého a dokud jsem ji nezkusil, nevěřil bych že mně tak chytne. První díl mi přišel lehce zmatený a špatně hratelný, takže ke dvojce jsem přistupoval s trochou despektu. Tím spíš jsem byl překvapen. Smysl pro detail pánové z Illusionu už dokázali uplatnit v Mafii a stejně jako tam, i zde zachází do extrémů - počínaje výběrem postav s vlastní historií, přes neuvěřitelnou rozmanitost misí a detailností lokací konče.

Musím poznamenat, že hru jsem hrál a dohrál v roce vydání, takže si netroufám kritizovat technické provedení nebo český dabing (jako kolegové ve svých komentářích), protože v roce 2003 jsem hru považoval za více než nádhernou a her, které mluvili mou mateřštinou, jsem si fakt vážil. Co ale vytknout můžu, je podle mého názoru špatná volba první mise. Ne že by byla špatná ona mise, ale vysoká obtížnost leckoho mohla odradit. Já ten případ nebyl, ale kamarádi, kterým jsem musel misi dokončit, by mohli vyprávět. Tak trochu nostalgických 90%.

Pro: atmosféra, hratelnost, realismus, detaily, rozmanitost misí, RPG prvky, strach o život!

Proti: obtížná první mise, slabší AI

+32
  • PC 90
H&D2 pro mne bylo velmi příjemné překvapení. Jednak IS jsem nikdy pořádně nevěřil, druhak H&D1 bylo místy až nepříjemně tuhé, třeťak jsem po CoD zlomil nad střílecími hrami z WW2 Karabinera.

A u toho by nejspíše i zůstalo, kdyby mě opravdu moc nechytla akční strategie Faces of War a to takovým způsobem, že jsem byl kvůli tomu ochoten zkusit počátek Battlefield: Bad Company 2 odehrávající se za WW2(aka Žlučoblij) - což mě přivedlo k tomu, že přece musí být nějaká dobrá druhoválečná hra. Vytáhl jsem tedy z postele H&D pack(ano, stejně jako drak spím na svých pokladech, proto je má postel plná her a knih a komixů (pardon, grafických románů)) a bylo vymalováno.

Výběr z několika postav lišících se nejen statistikami, ale i historií; možnost vyzbrojit se dle vlastních představ, velká míra svobody v pohybu a řešení, vedlejší nepovinné mise, jejichž splnění zahřálo na srdci (např. záchrana vašeho průvodce), zajímavé mise v zajímavém prostředí - ledovce, (má milovaná) severní afrika, barmská džungle, rakousko a Cimrmanův Liptkákov...

Nejvýraznější chyba se týká AI, kdy se vojáci občas chovají jako chovanci nejzvláštnější školy a zastřelený kamerad je nikterak neznepokojuje. Na druhou stranu si to občas vynahrazovali až neuvěřitelně vyvinutým šestým smyslem.

Dle mého se jedná o nejlepší hru na enginu LS3D/od IS.
Howgh!

Pro: Rozmanitost, volnost, jistá náročnost, válečná atmosféra

Proti: AI, je to docela krátké

+26
  • PC 100
Když jsem o MoH:AA tvrdil, že jde o nejlepší lineární střílečku z druhé světové války, kterou jsem měl tu čest hrát, o HaD2 mohu s klidem říct, že jde o krále těch nelineárních válečných stříleček. A pokud se na to podívám z širšího úhlu pohledu je HaD2 vítězem v klání o nejlepší FPS z druhé světové – proto uděluji sto procent, ale žádné hodnocení nemůže být neměnné a krystalizuje se na základě odehraných her, s nimiž může hráč porovnávat. Takže dnes za sto, zítra třeba jen devadesát.

Bylo by férové říci, že komentář ač je velice dlouhý, neobsahuje žádné inteligentní vtipy ani pubertální vtipy a ani žádné jiné vtipy. Takže pokud očekáváte, že někde tam dole je kopa srandy, pro kterou stojí za to to číst, zklamu vás – tam dole jsou jen strohé a nudné informace o hře. Každý má při psaní komentářů své cíle – někdo chce hodně plusů, jiný mínusů, další chce pobavit čtenáře, jiný zase naštvat fanoušky, no a já chci podat potenciálním hráčům dostatek informací a přihodit pár svých názorů se kterými se hráči mohou či nemusejí ztotožnit.

Asi netřeba připomínat, že HaD2 je taktická akce, v níž se hráč zhostí role vojáků SAS a zúčastní se řady operací nejčastěji v severní, západní a střední Evropě a v severní Africe - dnes již typická prostředí válečných akcí. Daleko větším osvěžením by byla hra z východní fronty, na kterou se často zapomíná. Vždycky mě zajímalo proč. Jestli mají tvůrci za to, že by to nebylo atraktivní anebo prostě nedokážou překousnout Rusy, protože… důvodů může být mnoho, dobrých důvodů jen pár. Ale zpět ke hře…

Po spuštění hry přede mnou obvykle stojí nejprve nestavení ovládání. Nejinak tomu je u HaD, ovšem chvílemi jsem měl pocit, že mi nevystačí klávesnice! Může se zdát, že ovládání je přehnaně složité, ale ve výsledku to není tak hrozné, neboť spoustu příkazů použijete jen párkrát, anebo vůbec.

Existují hned tři způsoby, jak projít hlavní kampaň. Máme tu klasickou kampaň (1-4 členný tým), osamělého vlka (pouze jeden člen týmu) a krveprolití (1-4 členný tým, přičemž je třeba zabít všechny nepřátele). Zase až tak zásadní rozdíly to nejsou, protože jak jste si jistě všimli, hrát za ‚osamělého vlka‘ můžete v každém z módů a zabít všechny nepřátele můžete taktéž vždycky. Osobně mám velmi rád FPS, které nejsou primitivní a staví hráči do cesty velkou výzvu a ještě mu dávají řadu možností (od volby postupu, přes vlastní výběr zbraní, atd…). Ovšem už v takovém Flashpointu jsem zjistil, že mít pod rukou tým a sázet na jeho umělou inteligenci je k vzteku. Proto pro mě byla jasná volba hra s jediným mužem. Možná jsem přišel o mnohé včetně dávky taktiky, která je jedním z plusů hry, nicméně velení spojencům jsem si i tak občas ‚užil.‘

Následoval výběr postavy, což není jen tak. Hra má totiž zjednodušený RPG systém, který staví na schopnostech jako je přesnost střelby, zdraví, nosnost, schopnost se léčit atd. Každý voják má statistiky jiné a je na hráči zda upřednostňuje sílu, tedy možnost nosit s sebou celou zbrojnici, či třeba plížení a tudíž větší šanci zůstat neodhalen. Já zvolil jistého D. Sullivana, který vyniká počtem HP, přesnou střelbou a plížením.

Dalším bodem programu je nepovinný trénink, čili důležitý prvek, který i pro zkušeného hráče přináší plus v podobě vylepšení schopností. Ano, za každou odehranou úroveň hráč získá vylepšení schopností v závislosti na tom, jak moc danou schopnost využíval. Fikané hráče teď možná napadne toto – vyčistím úroveň, shodím výstroj a budu běhat maraton po mapě, abych měl běhání na 100%. Jenomže každá schopnost má své omezení a takový běh není možné zvýšit o více než 5% za úroveň (ano, ten maraton jsem zkoušel…). Jinak je však trénink možností přičichnout k netypickým prvkům, z nichž vypíchnu třeba uvedenou vzdálenost, na kterou vás může protivník zahlédnout. Tato vzdálenost zohledňuje i váš postoj a terén (včetně stínů). Druhým zajímavým bodem jsou hned čtyři rychlosti pohybu. Žádná typická chůze a běh, jak ze všech jiných FPS, ale hned čtyři možnosti, díky kterým může každý hráč uzpůsobit svoji rychlost situaci. Na HUDu je i ikonka slyšitelnosti velitele – chcete zadat svým vojákům rozkaz k útoku, fajn, ale musejí být dostatečně blízko. Trénink však bohužel zapomíná na řadu důležitých věcí jako je možnost zajmout nepřítele, vzít mu uniformu a pohybovat se mezi nepřáteli. V důsledku výcvik vcelku odsuzuji, neboť se zcela zbytečně věnuje klasice (střelba, pokládání bomb) a zapomíná na ty složité netypické věci, na které by měl hráč přijít dříve než v terénu

Na řadě je perfektně zpracovaný brífink – velitel na 3D mapce úrovně vypichuje úkoly a varuje před nebezpečími. Díky tomu jsem měl před každou misí představu, do čeho jdu. A zároveň jsem byl schopen odhadnout, jaká výbava přijde vhod. Na počátku každé mise (a výjimečně i mezi úrovněmi) může hráč svým vojákům vybrat potřebné zbraně a věci. Inventář je omezený jednak počtem předmětů, ale také jejich vahou, přičemž čím větší zatížení, tím rychleji se voják při běhu unaví. Myslím, že s jedním vojákem jsem si to užil ještě víc než s týmem, neboť jsem musel být schopen zastoupit v určité míře celý tým. A tak jsem si mnohdy jen povzdechnul nad tím, že nemám vhodnou výbavu - třeba útok na letiště jsem musel řešit nikoli odstřelováním, ale rychlým útokem v džípu.

Ke zbraním toho moc neřeknu. Je jich hodně, jsou pěkně ozvučené, ale zase tak propastné rozdíly mezi nimi nejsou, tedy samozřejmě v rámci daného typu - jasně, že mezi pistolí a bazookou je rozdíl jako hrom! Krom ručních zbraní tu jsou také granáty, nože… a také miny!

Po všech těchto peripetiích, vybírání a nastavování přišla první bojová mise a hned noční záležitost s nelineárním postupem k cíli. Tohle byla také příležitost ke zjištění, kterak více než deset let stará hra obstojí po stránce grafické a bude schopna vytvořit ponurou atmosféru a pocit osamělosti na nepřátelské půdě. Jedno se musí HaD2 nechat - grafika o rok staršího MoH sice byla lepší, ale já přesto úplně zapomněl na to, že měsíc na obloze vypadá jako brambora a že větve stromů jsou obtažené nevzhlednou černou čárou. HaD2 by moderní grafický kabátek slušel o tom žádná, nicméně když ležíte ve sněhu, máte před sebou chlapa, který se nebezpečně přibližuje, a nevíte, jestli ho sundat a prozradit se ostatním nebo doufat, že projde kolem, pak vám jsou rozmazané textury úplně ukradené. Je to jasná ukázka toho, že jakmile se člověk do hry ponoří, jde i mizerná grafika stranou.

Trocha plížení a střelby a ocitl jsem se před možností volit trasu k cíli cesty. Většina úrovní je poměrně nelineárních - hráč má možnost plnit úkoly v jakémkoli pořadí a postupovat různými cestami. Pak tu jsou i úrovně v níž hráč pouze postupuje jednou cestou vpřed – takovéto úrovně bohužel nemají své kouzlo, protože ryze akční styl v HaD moc nefunguje. Za prvé na tom nese vinu mizerná AI – nepřátelé si vás často nevšímají a neumí se pořádně krýt. Ve výsledku působí jako tupci a šanci zastřelit vás, mají spíše díky momentu překvapení, či při útoku v přesile, no a to u lineárních misí moc nehrozí. Druhá věc, která zabíjí dynamické přestřelky je malá výdrž nepřátel i hráče. Hra je realistická a tak i jediná kulka zabíjí. Kvůli těmto věcem jsou úrovně typu ‚prostřílej se tunelem‘ vcelku nezáživné. Zase ale nechci říct, že by bylo fajn, kdyby hráč vydržel celý zásobník. Právě malá výdrž neustále drží hráče ve střehu, protože ví, že každý nepřítel to s ním může skoncovat.

Další věc, která povznáší HaD o úroveň výš je přítomnost ovladatelné techniky. Mapy nejsou zase tak velké, abyste nutně potřebovali auto, či motorku, nicméně ta možnost nasednout do dobové káry a projet se třeba i jen po vyčištěné oblasti se počítá. A na ozbrojená vozidla samozřejmě také dojde. Dokonce jsou tu i tanky!

Snad posledním důležitým bodem hry je český dabing. Ten je velkým zklamáním, neboť většina postav mi zní podezřele stejně, projev některých dabérů (hlavně instruktoři) je otřesný a pak tu jsou ještě problémy s načasováním vět, kdy dabér nedořekne jednu větu a už začíná jinou. Prostě dabing je na rozdíl od Mafie či Vietcongu, zoufalý. Nicméně za bod k dobru připisuji autentický jazyk – Němci mluví německy, Italové italsky,…

To už je o hře jako takové asi vše. Mohl bych ještě zmínit multiplayer, ale jako odpůrce jakýchkoli soupeřících modů k němu nemám co říct. Snad jedině to, že kvalitní Coop mod by této hře neskutečně prospěl, ale přišel s ním až datadisk.

A teď dojmy z misí…

1. Arktida
Většina her na vás jde zlehka, jenže HaD2 ne. Noční akce, oplocená základna a dvě cesty k ní (přičemž jedna je podmíněna tichým postupem). Do toho pes, civilista, bažina a ještě pár vozidel. Prostě náročný začátek, při kterém se začátečník asi dost zapotí. A i já se zapotil, to když mě průvodce provedl přes bažinu a já zjistil, že jsem pěkně v pr… neboť nemám kam ustupovat. Stejnou mapu využívá i úroveň třetí, která je zajímavá tím, že jdete opačnou cestou – od cíle k počátku. Ke slovu se dostal i kámoš, jakožto voják pod mým velením. Obě dvě úrovně rámcují ryze interiérovou a atmosféricky hutnou úroveň v podzemním komplexu. Tady jsem zjistil, jak moc ulehčí hru nepřátelská uniforma – každého osamoceného Němce, lze bez obtíží propíchnout. Závěr mise pak patří akci na ledovci. Opět perfektní záležitost, v níž jsem se vyřádil s kulometem lodi – nalákat nepřítele a prásk! První mise je zkrátka pecka, která přímo vybízí k tichému postupu. Užil jsem si to a ani nečekal, že mise druhá tak zásadně změní styl hry.

2. Afrika
Dlouhá to mise s šesti úrovněmi, které jsou nejčastěji ve stylu – komplex budov a kolem poušť. Díky brutálně velké dohlednosti je plížení k ničemu a tak se ke slovu dostaly nejčastěji sniperky a pušky. Přesto ta atmosféra a napětí nezmizelo, jen je to trochu jiné – už ne hráč vs. skupina osamocených vojáků, ale hráč vs. posádka letiště. A pak stačí jednoho zastřelit a vojáci jsou na nohou, do toho tank a o zábavu je postaráno (zvlášť když nemáte bazooku). Pěkný je i průjezd vozidlem po vytyčené trase, přičemž po vás jdou stíhačky. Vozidlo se stává jakousi jistotou, neboť stačí vylézt na moment z auta a už jdou stíhačky po vás. Pak tu máme ještě útok na pevnůstku a naopak její bránění. Byla to fakt sranda, zvlášť když podminujete dva vstupy a pak zapomenete, které to byly… Závěr mise patří působivému letu bombardérem a sestřelování stíhaček. Tato mise je prostě úplně jiná a přesto nadmíru zábavná. Vše je takové více akční, méně kontaktní a s důrazem na přesnou střelbu zdálky. Je zvláštní, jak tvůrci umí úplně pozměnit styl hry.

3. Norsko
Jednohubka a opět úplně jiné než mise předchozí. Akce ve stylu J. Bonda je jedinou misí, kdy je od počátku až do konce vynucen stealth postup. Zprvu mi to trochu vadilo, ale vzhledem k tomu, jak je mise krátká a jak málo tu je nepřátel, tak to hře odpouštím.

4. Barma
Dvě úrovně zasazené do nepřehledné džungle a to vše s Japonci, kteří mají vlastní sadu zbraní. Obě úrovně sázejí na dobře ukryté střelce a nutí si počínat velmi opatrně. Kdo hrál Vietcong, bude tu jako doma.

5. Alpy
První úroveň mě nadchla prostředím a zklamala přílišnou linearitou. Ta druhá se ale povedla na výbornou, protože infiltrace hradu a následný útěk ven s kámoškou má něco do sebe.

6. Normandie
Úroveň první mi připomněla známou francouzskou pevnost Boyard. Průnik do pevnosti, postupné čištění temných chodeb a nakonec cesta k majáku - jedna z nejlepších úrovní celé hry. To druhá polovina mise je typickým rozbombardovaným městem, tak jak se mnohokrát objevilo třeba v MoH či CoD.

7. Čechy
Závěrečná mise je zřejmě vůbec nejdelší a představuje celou řadu pěkných úrovní z nichž musím vypíchnou dvě, jež se odehrávají v typické vesničce. Jedna je ve dne – tehdy se čistí celá ves, a ta druhá v noci – připravuje se přepad konvoje. Zajímavostí je, že pouze v této úrovni (vesnička – den) je možné nalézt brokovnici. Nejde o žádný zázrak, spíše o unikátní zbraň. Poslední úroveň krom tanku představí Ruské vojáky a jejich sety zbraní. Přítomnost Rusů a vynucená přestřelka mi přijde trochu křečovitá, jakoby autoři chtěli za každou cenu ukázat Rusy jako zlé nepřátele.


Tím by byl komentář u konce. Myslím, že HaD2 by potřeboval v dnešní době jen dvě věci – zlepšení inteligence nepřátel a moderní grafiku. Jenomže hry tohoto typu jsou asi už nenávratně pryč. HaD2 byl jakýsi kompromis mezi uzavřenými strohými lineárními střílečkami jako je CoD a rozsáhlými taktickými akcemi na otevřené mapě jako je třeba Arma. Protože v každé z uvedených slavných sérií mě něco zásadního chybí (či přebývá), je pro mě HaD2 nadále špičkou válečných akcí, protože nabízí přesně to, co je mým šálkem kávy.

Pro: Volnost, atmosféra, RPG systém, vozidla, zbraně, různorodost prostředí a nepřátel, brífingy, systém inventáře + váha předmětů

Proti: Slabá AI, špatný český dabing

+23 +24 −1
  • PC 95
Začnu snad až příliš nekriticky, a to prohlášením, že Hidden & Dangerous 2 je (společně s Original War a Poslem smrti) snad moje nejoblíbenější česká hra a jedna z nejoblíbenějších her vůbec. A to jsem první díl ani nikdy nehrál. Zvlášť, když to přepočtu na herní čas a stovky hodin, které jsem se hrou a jejím datadiskem Sabre Squadron strávil.

H&D 2 je vojenská taktická akce z 2. světové války, viděná z pohledu třetí osoby. Pohled jde přepínat do pohledu první osoby. Akce je velmi taktická, tudíž nejde o žádnou splašenou střílečku. Jedna střela může znamenat smrt, a proto se vyplatí soustředit se na vybavení vojáků (v kampani mohou být až čtyři), vybrané zbraně, dostatek munice, granáty, lékárničky apod. Při samotné hře se vyplatí spíše opatrný plíživý přístup, ze které se v případě spuštění alarmu dá vystřílet, ovšem nelze na to spoléhat. Jednotliví vojáci mají své statistiky, které se během postupu kampaní používáním zlepšují. Konkrétně se jedná např. o sílu, vytrvalost ve sprintu, přesnost střelby, tichý pohyb, schopnost léčení apod.
Kampaň je rozdělná do několika menších částí vždy po několika misích. Hráč se tak vydá např. do zasněženého Norska, slunné Afriky, barmské džungle, francouzských Alp nebo okupovaného Československa. Cíle misí jsou rovněž velmi různé a pestré – infiltrovat nepřátelskou základnu, ukrást dokumenty, zničit palivové nádrže, zachránit spojeneckého pilota apod. V řadě misí je možnost získat nepřátelskou uniformu a splnit misi tak, aniž by došlo ke krveprolití. Naopak mód Krveprolití nabízí projití kampaně tak, že musíte vystřílet všechny nepřátele. Dalším modem je možnost projít celou kampaň pouze s jedním vojákem.

Všichni vojáci mají svůj inventář, a to i nepřátelští, takže je možné nepřátelským mrtvým vojákům sebrat munici, lékárničky, granáty, zajatým lze pak vzít i uniformu, do které se lze přestrojit.

Hra obsahuje i tzv. taktický mód, ve kterém plánujete kroky jednotlivých členů týmu tak, aby působil ještě sehraněji a účelněji.

Hra je plně česky lokalizovaná a to i s dabingem. Ten sice někdy působí mírně úsměvně, přesto se však jedná o příjemný bonus a pro spoustu hráčů (včetně mě) o důležitou složku hry.

Pro: Taktická akce, atmosféra, hudba, dabing, variabilita kampaní

Proti: Nic mě nenapadá, pro někoho možná krátké

+19
  • PC 90
Bez diskuzí ta nejpropracovanější druhoválečná hra všech dob. H&D 2 okouzlí neskutečnou variabilitou lokací (jak už je ostatně v popisku), každou s diametrálně odlišnou atmosférou. Ledovec střídá poušť, Barmská džungle české městečko. První mise v Norsku pro mě navždy zůstane herní legendou - za prvé proto, že je to nejlépe zpracovaný zimní level, který jsem kdy ve hrách měl možnost vidět (zkuste si v zimě v noci po čerstvé nadílce prašanu vlézt do lesa a pak zahrát úvodní misi HD2, rozdíl nepoznáte), za druhé proto, že ho můžete hrát pětkrát a pokaždé dopadne nějak jinak.

Ale to i ostatní levely - HD2 je sice vcelku striktně nalinkovaná hra, ale než dojdete k dějovému skoku, je všechno čistě na vašich taktických schopnostech. Hra už ze začátku sympaticky nabídne hodně detailní brífink s rozborem možností postupu, ovšem samozřejmě nepřipraví vás na konkrétní počty a pozice nepřátel. To už si musíte se svými parťáky vyřešit sami. Nutnost taktizovat je hlavní tahák hry - žádná frenetická akce, v HD2 se téměř neběhá a když, tak jen chvíli, protože postavička za chvíli funí pod tíhou veškeré výbavy, kterou hráč nakřečkuje před misí. Ne, většinu času strávíte v podřepu přemýšlením, jak z toho vyváznout živý a k tomu splnit úkol.

HD2 je plný voleb a detailů - máte čtyři rychlosti pohybu (plížení, chůze, běh, sprint), tři pohledy (nejakčnější first person, taktický a přehledný, ale pořád akční third person a nakonec maximálně taktický mód, ve kterém jen naklikáte co kdo bude dělat, zmáčknete play a pozorujete mlata :)), desítky rozkazů ("Saunby, zajdi mi pro ten samopal na druhé straně letiště, došly mi náboje a bolí mě nohy"), možnost kdykoliv v nižších obtížnostech hrát za kteréhokoliv ze členů týmu ("Doktore Bennette, proč prosím vás nemůžete tu zídku obejít?"), složit svůj tým přesně dle potřeb ("Sakra, mám si raději vzít gorilu Wingatea s ohromnou výdrží nebo Harrise, bývalého kasaře, který mi odemkne každé dveře?") a nakonec ho podle potřeb i vybavit tunou hraček, které HD2 nabízí ("Kratochvíle, dneska nepotřebujem dynamit, ale foťák"). Z pozitiv je určitě ještě důležité vyzdvihnout v tom taktickém šourání se pár opravdu filmových WoW efektů, které ale v žádném případě neohrožují atmosféru reálného válčení.

Horší než s designem misí a hratelnostní stránkou je to se stránkou technologickou. HD2 nevypadalo nikdy špatně, ale počítačem ovládaní vojáci moc inteligence nepobrali, chyb bylo nad hlavu a ta násilná změna enginu na hře prostě byla vidět. Neodnesla to ale naštěstí zvuková stránka - jak už je u Illusion Softworks zvykem, povedla se na jedničku. S výjimkou českého dabingu, tomu je lepší se hoodně velkým obloukem vyhnout a hrát originál.

P.S.: Málem bych zapomněl, s továrním nastavením ovládání se prostě sžít nejde, je životně důležité si ho přeměnit :-)

Pro: Nápadité levely s atmosférou, výběr týmu a vybavení, tak trochu RPG, volnost postupu, realističnost

Proti: Technické zpracování, český dabing, defaultní ovládání je k ničemu

+17
  • PC 95
Předem musím upozornit, že tenhle komentář nebude i přes moji maximální snahu zřejmě úplně objektivní, protože Hiddeni jsou moje srdeční záležitost a dokážu jim odpustit spoustu chyb, včetně těch celkem závažných.

Tenhle příběh začal asi několik let před vydáním tohoto dílu. Ve Score (tuším, už si přesně nepamatuji) jsem si přečetl krátkou zprávičku o nově připravované české hře, která si za téma zvolila simulaci elitní vojenské jednotky za druhé světové války. Protože jsem byl od mala tak trochu military pozitivní a období 2. světové bylo a je moje oblíbené, tak mě to samozřejmě zaujalo. Po čase vyšla i recenze, kterou jsem si přečetl už v Levelu (což vím naprosto přesně), hra dopadla celkem dobře, jen jí bylo vyčítáno velké množství chyb. Leč, tenkrát jsem disponoval ještě 386kou, takže jsem si mohl nechat zajít chuť. Postupe času jsem na hru zapomněl a ani s příchodem nového PC jsem si na ní nevzpomněl. Až jednou, když jsem se vzácně dostal do Prahy, kam jsem jezdil jednou za dva roky a tak to pro mě byl svátek pomalu očekávanější, než Vánoce jsem jen tak náhodou zašel do JRC. Ven jsem vyšel s krabicí s nápisem Hidden and Dangerous (1) a od té chvíli mi byla celá Praha totálně ukradená a kdyby to šlo a nebylo to tak daleko, tak bych vyrazil domů klidně pěšky, jenom abych už mohl začít hrát. Dál to zkrátím - po návratu domů jsem hned nainstaloval a v podstatě spolu s datadiskem neustále dohrával nebo jen hrál vybrané mise, do doby, než vyšel díl druhý, o kterém bude řeč dál. A občas to bylo opravdu peklo, protože než vyšla Deluxe verze, tak jsem si s hrou opravdu "užíval" různé záseky a zátuhy. Nic z toho, ale nemohlo pokazit můj zážitek.

Po tom všem samozřejmě nemohlo následovat nic jiného, než naprosté nadšení po oznámení druhého dílu, hltal jsem každou novinku, jásal nad každým novým screenshotem, který se objevil, prožíval muka pokaždé, když se datum vydání posouvalo dál i obavy když se objevila informace, že koncept hry, tak jak byl od začátku plánovaný se ukázal jako špatný a hra se z velké části předělává. Ale nakonec jsem se dočkal. Někdy na podzim roku 2003 jsem objevil možnost předobjednávky na Xzone, nezaváhal jsem a hra mi takřka současně s datem vydání dorazila domů v krásné světlé krabici. Následovalo klasické horečné nacpání cdček do mechaniky a během instalace jsem si zběžně listoval v manuálu.

O náplni hry asi nemá cenu moc mluvit, hráč se ujme komanda SAS a jeho úkolem je provést ho všemi nástrahami 2. světové a plnit při tom ty nejnáročnější úkoly s cílem co nejvíce uškodit nepříteli. Samozřejmostí je podrobný a velmi pěkně zpracovaný briefing přes každou misí, výběr vhodných vojáků a vybavení. Je v podstatě jedno, pokud většina týmu během akce zemře, přežít musí vždycky aspoň jeden, ale vzhledem k tomu, že postupně se podle míry používání vylepšují jednotlivé atributy, je vhodné si své muže chránit a snažit se mít stabilní tým. Při volbě vybavení je v podstatě jediné omezení nosnost, ale není problém ukořistit ve hře zbraně padlých nepřátel, takže problémy s municí většinou nehrozí.

Co se týče technické stránky, tak ta se podle mého názoru povedla. Asi první, co mě uděřilo do očí byla parádní grafika. LS3D engine doznal značného vylepšení a hra vypadala na max. nastavení výborně. Dokonce jsem kvůli tomu překousnul i drobné škubání, jen abych si tu nádheru mohl vychutnávat v co nejlepší kvalitě, kterou mi můj tehdější HW tekrát umožňoval. Opravdu na max. jsem si to mohl dovolit až o několik let později a za tu dobu co HD2 hraji jsem to hrál cca na 5 různých grafikách. Grafika, ač disponuje jen podporou DX7, tedy žádné shadery a podobné vymoženosti dnešní doby, má myslím co nabídnout i dnes. Občas jsou samozřejmě některé textury rozmazanější a voda nevypadá tak úplně jako voda, to vše je ale vynahrezeno brilantní hratelností. Zvuk je také na dobré úrovni, český dabing, jak je obvyklé sice očas přímo nekoresponduje v intonaci s tím, co se ve skutečnosti děje, ale je to drobnost. Hudba je výborná, klidně bych si jí pustil i samostatně.

Prostředí, ve kterých se jednotlivé mise odehrávají jsou opravdu rozmanitá. V šesti kampaních lze navštívit mimojiné ledovou Arktidu, tropické pralesy v Barmě, vyprahlou Saharu, mořskou pevnost ve Francii nebo Alpy. IS nezapřeli odkud jsou a poslední kampaň se tak odehrává v Čechách. Mě osobně se nejvíc líbila asi Barma a potom Arktida, venkovní prostory LS3D enginu svědčí, u budov se občas projevuje menší rozlišení textur. Naproti tomu jsou postavy vymodelovány opravdu dobře, vše je na svém místě.

Pokud bych měl napsat něco, čím bych mohl hru charakterizovat a odlišit od většiny dnešních her, tak je to volnost. Herní lokace nejsou (pokud to není dané přírodou v
podobě kaňonu) žádné koridory, takže je možné se svobodně pohybovat po celé mapě a vybrat si směr, kterým jít. Drtivá většina misí se dá splnit několika způsoby a pokud hra přímo nevyžaduje zůstat skrytý, tak v případě, že se někde rozezní alarm, není nutné hned sahat po funkci load, ale lze misi dohrát i akčním způsobem, ten ovšem podle mě není natolik zábavný, protože hra svými možnosti i podstatou přímo vybízí k taktizování a opatrnému postupu vpřed. Právě taktický mód prošel jednoznačně největší změnou od prvního dílu . V původní hře byl takřka nepoužitelný, ale zde se s ním dá hrát docela dobře, takže zatvrzelí stratégové si mohou z 1st/3rd person střílečky udělat v podstatě tahovou strategii. Po stisknutí dané klávesy se hra zastaví, je možné udílet rozkazy, nastavovat indivuduálně každému členu jednotky chování, od pasivního až po silně agresivní. Poté se hráč buď přepne zpět a chopí se ovládání jednoho z vojáků a nebo lze hru odpauzovat přímo v taktickém módu a jen se kochat tím, jak vojáci plní zadané úkoly. Jednotku lze samozřejmě také ovládat v reálném čase za pomoci předdefinovaných hlasových příkazů. Ne vždy jde tedy vše podle představ hráče, ale nejhorší to rozhodně není. Přiznám se, že já jsem asi nejvíc používal svůj styl už z prvního dílu, kdy většinou hraju střídavě za všechny.

Hm, asi bych psal ještě dlouho a už takhle mám pocit, že ten koment bude strašně dlouhej, až ho překopíruju z notepadu na web. Nechci říkat, že ta hra je povinnost, ale pokud hledáte poctivou střílečku z 2. světové a máte chuť u toho i trochu přemýšlet, tak nic lepšího než druhý díl Hiddenů momentálně není a v brzké době asi ani nebude. Možná se někdo zeptá, proč jenom 95 %. Absence kooperativního multiplayeru, který přišel až s datadiskem Sabre Squadron a pak nějaké ty drobné mouchy v AI. Ale nebýt toho chybějícího coopu, asi bych hodnotil maximálkou.

Je škoda, že Take 2 jako obvykle nevěnovalo hře od IS takovou pozornost, jakou by si zasloužila. Hiddeni 2 měli úspěch, ale ten mohl být klidně ještě větší a třeba jsme se dočkali třetího dílu. No nepřestávám doufat ...

A doufám také, že mi odpustíte ten zdlouhavej úvod, ale já prostě musel :)

Pro: Grafika, hratelnost, variabilita úkolů a prostředí, spousta možností při plnění misí, v rámci možností velmi reálné zpracování komanda SAS ...

Proti: Chybějící kooperativní MP, občas zazlobí AI

+17 +18 −1
  • PC 95
Rozhodl jsem se zrevidovat svůj původní koment, protože jsem byl velmi vágní, a to u hry, na kterou mám úžasné vzpomínky a nabídla mi nespočitatelných hodin zábavy, je velká škoda. Původní H&D byla jednou z mých nejoblíbenějších her, a tak nadšení z nového dílu bylo nepopíratelné. O co víc mne potěšilo, že druhý díl vlastně nijak neodbočil ze zajetých kolejí. Vlastně jsme dostali nové mise v nové grafice s jen dobroušenou, ale jinak velmi podobnou, herní stránkou.

Stále tu máme tým 1-4 vojáků, stále tu máme výběr vybavení (který nás ale na rozdíl od jedničky nepustí do hry bez nutného k dokončení mise), stále tu máme suprový briefing a pak samotnou akci v různém prostředí – státy, počasí…úkoly se různí, takže nehrajeme to samé dokola. Navíc tu máme nově potápěčské vybavení, takže vojáci již překonali svoji smrtelnou alergii na vodu.

Co dostalo obří skok kupředu, je grafika. Ano, sice je H&D2 už také vousaté jako blázen, ale pořád je koukatelné a působí dobře, narozdíl od jedničky, kde už zub času a velké HW omezení v době vydání udělalo své. Prostředí se krásně mění - od sněhu - přes mírný pás - džungli - do pouště. K tomu různé počasí, které je ale bohužel pevně dáno, není možné si třeba zopáknout úkol a dát si obtížnější počasí. Celkově lokace působí uvěřitelně, a díky lepší grafice už se můžete opravdu schovat mezi stromy a ostatní vegetaci (nepřátelé ale taktéž – hodně je to poznat v džungli). Nicméně mám stále trochu pocit, že někteří nepřátelé mají až nepřirozený zrak, protože hráče zahlédnou v místech, kde tomu stěží uvěřit. Zpracování postav se posunulo od jedničky také dost kupředu, a tak již tolik nepřipomíná souboj umělohmotných panáků.

Hra opět nabízí variabilitu, máte cíl, a jak se k němu dostanete, to je (ve většině případů) na vás – sniperka, nůž, pistole či kulomet dle libosti. Na rozdíl od jedničky už fungují mise, kde nesmíte vyvolat poplach či jdete v přestrojení. Co bohužel není variabilní, to jsou mise samotné. Nemožnost měnit počasí jsem již zmínil, co je ale bohužel pevně dané, to jsou pozice a pohyb nepřátel. Když máte hru projitou několikrát, tak už máte v paměti kde kdo je, jak se k němu dostat, a jak ho nejlépe zlikvidovat. Začne tu působit repetitivnost – hra vás v tu chvíli nemá moc čím překvapit.

Opět máte k dispozici možnost používat vozidla, která najdete postávat občas po mapě. Tam není velký posun, to fungovalo i v předchozím díle. Když se vám podaří sebrat tank, mají nepřátelé o zábavu postaráno, a vy si můžete projíždět bojištěm jako by se nechumelilo – jen nepotkat soupeře také v tanku, ten je prakticky jediný, kdo vás může sundat, pěší jednotky většinou pouze marně útočí kulomety. Horší sranda ale nastává, pokud v tanku sedí nepřítel (funguje to i tak, že tank je prázdný, dokud na sebe neupozorníte, pak okamžitě běží posádka nasednout a vyrazit proti vám), protože posádka tanku má téměř nadpřirozené schopnosti ohledně práce s hlavní, kdy jakmile vás zmerčí, tak než stihnete mrknout, je otočena proti vám, a už dostáváte jednu dobře mířenou tankovou střelu mezi oči. Tohle na mne moc realisticky nikdy nepůsobilo. Ostatní vozidla celkem dobře fungují, nicméně jste v nich dost nápadní, takže na nějaké velké cestování mapou zapomeňte, dokud ji důkladně nevyčistíte – jenže to už jste většinou u cíle, tak nemá cenu se pro vozidlo vracet.

Zvuky a hudba jsou skvělé, hudba podbarvuje jak má, zvuky zbraní a dabing jsou fajn. Zvuk sniperky proříznuvší temný mlhou pokrytý kraj v první misi mám stále v hlavě.

Pocit ze zbraní je výborný, ale jak jsem uvedl už u H&D1, nejsem ve zbraních znalý, takže mohu hodnotit jen ze svého osobního názoru.

Narozdíl od předchozího dílu, kde začínáte tím, že stojíte s týmem u řeky a hráči starej se, tady dostanete úvodní výcvik, který vás aspoň trochu seznámí s ovládáním postavy a střelbou. Výcvik není špatný, nenaučí vás úplně vše, ale základ máte. Bohužel výcvik byl vždy zabugovaný, a i u „moderní“ verze na GOGu má pořád stejný bug – jakmile projdete základními instrukcemi o pohybu postavy a projdete střelnicí, tak vlezete do prostoru výcviku s granáty a bazukou. Tady jsem bohužel často končil (naštěstí je možno výcvik kdykoli přeskočit), protože hra odmítala zaregistrovat sestřelené cíle, a to se mi stávalo ve většině případů, takže výcvik nešel dokončit. Ne, že by hráč o něco strašného přišel, ale jestli si dobře vybavuji (ruku do ohně bych za to nedal), tak za splněný výcvik dostala postava zlepšení statusů. Mimochodem, paměť je už trochu zastřená, ale ve výcviku myslím máte, když uhnete z cesty k bazénu, možnost dojet k bráně, kterou když projdete, tak vzdáváte výcvik, svoji armádní kariéru a ukončíte hru. :-) Aspoň myslím, že to tak je, je to hrozně dlouho, co jsem tohle absolvoval, a když jsem nedávno zkoušel tohle zreplikovat, nedostal jsem se v GOG verzi přes granáty (zmíněný bug), takže jsem neměl možnost si to ověřit.

Když jsme u těch bugů, tak ten, co mne nejvíc trápil jsem už zmínil. Tady je oproti jedničce obrovský posun – zatímco u předchozího dílu jste často přicházeli o muže kvůli různým bugům a museli hru opakovat, ve dvojkách už to není problém a většina nezdarů je opravdu na konto hráče. Což je dobře, protože save systém umožňuje uložit pouze jednou za průběh mise (a ve vyšších obtížnostech myslím vůbec), takže při časté smrti kvůli herní chybě by hráč brzy vyhodil hru oknem. Takže tady se na save/load nehraje, ten případný save si šetříte aspoň do půlky mise, ať to nemusíte v nejhorším jet celé odznova.

Můžete používat i taktickou mapu, kdy se ze hry stane trochu šachová partie, nicméně to jsem já osobně nikdy nepoužíval. Většinou jsem hru hrál v režimu Osamělého vlka – pouze jedné postavy, a pokud jsem hrál za vícero postav, tak jsem se mezi nimi poctivě přepínal a vypomáhal si rozkazy z klávesnice (následuj mne/stůj, střílej/nestřílej…).

Hra nabídla i multiplayer, kdy jste např. po LAN síti mohli s kamarády vyzkoušet své schopnosti.

Pokud to mám celé shrnout, tak H&D1 byla inovativní a výbornou hrou, která světu předvedla, že tady máme opravdu skvělé programátory, nicméně dvojka byla opravdu to pravé. Nic zásadního se od jedničky nezměnilo, hra byla dost obdobná, ale dostala mnohem lepší grafiku, citelně menší nálož bugů a jen drobné dobroušení herního zážitku. H&D1 je surový diamant, H&D2 je diamant vybroušený do krásného lesku. Má to jen jednu velkou a zásadní chybu – H&D3 nikdy nebylo, a nevypadá to, že někdy bude. Nicméně v této době, kdy jsou moderní všemožné remastery starých pecek, tak mohu doufat, že si někdo vzpomene i na tyto, a vrátí jim původní lesk a slávu.

Pro: Pěkná grafika, realističnost, zábava, dodnes neotřelý přístup ke hře, rozmanitost, mise

Proti: Stále sem tam bugy, stejné šablony misí, NEMÁ POKRAČOVÁNÍ!

+14
  • PC 80
Špičková česká akčná hra popisujúca tajné operácie britskej špeciálnej jednotky SAS. Od zasnežených končín nórských Lofot sa dostávate do severnej Afriky, Rakúských Álp, Barmy, Normandie až na Šumavu. Táto hra je podľa mňa v mnohých ohľadoch priekopnícka. Hlavne už preto, že si vojakov na danú misiu vyberáte z určitého výberu a každý vojak má iné vlastnosti. Či už fyzické predpoklady alebo zručnosti ohľadom ovládania zbraní. Ďalej si tu k danej misii vyberáte aj výstroj a zbrane. V ktorej hre z druhej svetovej je toto možné? A hlavne mňa na tejto hre vždy bavila tá úžasná interaktivita. Môžete si tu zajazdiť s džípom, nákladným truckom, obrneným vozidlom až po tank. Náplň missí má väčšinou záškodnícky charakter, ale sú tu aj misie kde musíte zajať dôležitých skopčáckých dôstojníkov či misie kde bránite strategické pozície. Druhá Svetová vojna jak vyšitá. Teraz ale zápory. Jednak je to otrasný dabing a jednak sú to bugy, ktoré mňa občas vytáčali do vývrtky. Môžem z vlastných skúseností pár uviesť. V poslednej misii som odpálil náložou tank, a ten ohorený tank na mňa vzápätí začal strielať. V predposlednej misii sa mi stalo že keď som prechádzal ulicou jednej dedinky, tak sa mi zrazu začernila obrazovka. Mohol som sa hýbať, ale nič som nevidel. Ďalej napríklad keď vezmete mŕtvolu aby ste ju upratali, tak sa vám kľudne môže stať, že ju nebudete môcť odhodiť. Jedným z mnohých bugov je aj že sa vám nenačíta hra, alebo keď sa pozeráte cez ďalekohľad, tak ho nemôžete zastrčiť späť (ten ďalekohľad) :) :). Ďalšia vec je dosť nízka umelá inteligencia. Vaši vojaci alebo aj nepriatelia sa chovajú ako retardi. To všetko tak pôsobí ako rušivý element tejto inak výbornej hry.

Pro: zbrane, vojnová atmosféra, značná interaktivita, zaujímavé misie, výber vojakov a výstroje

Proti: dabing, bugy, slabá AI

+11
  • PC 85
H&D2 je pro mě nejlepší druhoválečná singleplayer hra. Nejvíce bych určitě vyzdvyhnul atmosféru, která je zde fakt hustá a to hlavně díky skvělému zvukovému (a hudebnímu) doprovodu a smyslu pro detail, kteří hoši z Illusion Softworks bezesporu mají. Grafika sice může působit poměrně zastarale, ale díky fotorealistickým texturám a detailně zpracovaným herním mapám se jen tak neokouká. AI neurazí, ale ani nenadchne - spolubojovníci občas mají tendenci střílet skrz zdi, hlavně snipeři.

Pro: skvělá atmosféra, povedené zvuky a hudba, cit pro detail

Proti: zastaralý engine, slabší AI, OT-810 v roli německého polopásovce :)

+8
  • PC 90
Taková nenápadná (pro mě) hra, kterou jsem zkusil jen proto, že byla od Illusion Softworks a protože nabízela druhou světovou válku. Zkusil jsem a neprohloupil jsem. Výtečná hratelnost, která se může opakovat prakticky kdykoliv a pokaždé baví, stejně tak dobře jako Mafia, ovšem Hidden & Dangerous 2 není pro každého a tak tento titul okusí málokdo.

Zkrátka se jedná o docela reálný počin hlavně na těžší obtížnosti, stačí rána a jdete pod kytičky. Celkově nabízí H&D2 pocitvou válečnou vřavu, která se sakra dobře hraje.

Pro: druhá světová válka, obtížnost, časté střídání lokací, zbraně

Proti: -

+8