Přidal jsem zajímavost jako do Steam nebo zdarma dostupné verze přidat češtinu s českým dagingem. Když totiž jen přejmenujete originální soubor sounds_english.dta na sounds_czech.dta tak se hra spustí s českým menu ale ve hře nebudou slyšet žádné hlášky ani briefing před misí.
Hidden & Dangerous
Illusion Softworks •
Tarantula Studios (PS1)
- Žánr
- Forma
- freeware (dříve placená hra)
- Rozsah
- samostatná hra
- Multiplayer
- ano
Hidden and Dangerous je jedna z prvních her od českých tvůrců, která dokázala prorazit i v zahraničí. Na svědomí ji měl tým Illusion Softworks pod vedením Petra Vochozky.
Hra se odehrává za druhé světové války a hráč dostává pod svou kontrolu elitní britské komando SAS, se kterým plní obtížné mise takřka po celém světě. Jejich náplň je různorodá, od záchrany zajatců a jejich eskort do bezpečí, přes ničení strategických cílů, zajímání nepřátel, až po únik z nebezpečných oblastí. Během šesti kampaní, které se odehrávají na různých místech po celé Evropě, se hráč podívá do Itálie, Německa, Jugoslávie, Norska, Severního moře a v poslední kampani také do Československa.
Před samotnou hrou je nutné vybrat z několika desítek vojáků osm vyvolených, kteří se liší pěti statistikami (střelba, výdrž, síla, přesnost, ukrytí) a také byl zakomponován jakýsi psychologický profil, takže při výběru týmu je vhodné dávat pozor na to, zda daný jedinec není třeba unáhlený a zbrklý při střelbě. Z osmi vybraných si nakonec hráč pro konkrétní misi vybírá čtyři muže, které musí vybavit dle svého uvážení. K dispozici je spousta zbraní, od obyčejného nože, až třeba po pancéřovou pěst, ale je nutné pečlivě volit, co kdo ponese, protože nosnost členů týmu je samozřejmě omezená.
Samotná hra se může odehrávat v podstatě ve třech módech, prvním je klasický pohled z vlastních očí, druhý je pohled třetí osoby a také lze použít taktický mód, kdy se kamera oddálí, aby měl hráč přehled o větší části bojiště. V taktickém módu lze udílet rozkazy v závislosti na činnosti dalších členů týmu.
Hra se dočkala i datadisku s podtitulem Fight for Freedom a po několika letech vznikl také ještě úspěšnější druhý díl.
V roce 2004 byla hra vypuštěna jako freeware s přídomkem Deluxe, byly opraveny nejzávažnější chyby, přepracováno menu a drobně vylepšena grafika.
Hra se odehrává za druhé světové války a hráč dostává pod svou kontrolu elitní britské komando SAS, se kterým plní obtížné mise takřka po celém světě. Jejich náplň je různorodá, od záchrany zajatců a jejich eskort do bezpečí, přes ničení strategických cílů, zajímání nepřátel, až po únik z nebezpečných oblastí. Během šesti kampaní, které se odehrávají na různých místech po celé Evropě, se hráč podívá do Itálie, Německa, Jugoslávie, Norska, Severního moře a v poslední kampani také do Československa.
Před samotnou hrou je nutné vybrat z několika desítek vojáků osm vyvolených, kteří se liší pěti statistikami (střelba, výdrž, síla, přesnost, ukrytí) a také byl zakomponován jakýsi psychologický profil, takže při výběru týmu je vhodné dávat pozor na to, zda daný jedinec není třeba unáhlený a zbrklý při střelbě. Z osmi vybraných si nakonec hráč pro konkrétní misi vybírá čtyři muže, které musí vybavit dle svého uvážení. K dispozici je spousta zbraní, od obyčejného nože, až třeba po pancéřovou pěst, ale je nutné pečlivě volit, co kdo ponese, protože nosnost členů týmu je samozřejmě omezená.
Samotná hra se může odehrávat v podstatě ve třech módech, prvním je klasický pohled z vlastních očí, druhý je pohled třetí osoby a také lze použít taktický mód, kdy se kamera oddálí, aby měl hráč přehled o větší části bojiště. V taktickém módu lze udílet rozkazy v závislosti na činnosti dalších členů týmu.
Hra se dočkala i datadisku s podtitulem Fight for Freedom a po několika letech vznikl také ještě úspěšnější druhý díl.
V roce 2004 byla hra vypuštěna jako freeware s přídomkem Deluxe, byly opraveny nejzávažnější chyby, přepracováno menu a drobně vylepšena grafika.
Poslední diskuzní příspěvek
Dobrý postřeh!
Přidal jsem zajímavost jako do Steam nebo zdarma dostupné verze přidat češtinu s českým dagingem. Když totiž jen přejmenujete originální soubor sounds_english.dta na sounds_czech.dta tak se hra spustí s českým menu ale ve hře nebudou slyšet žádné hlášky ani briefing před misí.
Přidal jsem zajímavost jako do Steam nebo zdarma dostupné verze přidat češtinu s českým dagingem. Když totiž jen přejmenujete originální soubor sounds_english.dta na sounds_czech.dta tak se hra spustí s českým menu ale ve hře nebudou slyšet žádné hlášky ani briefing před misí.
Nejlépe hodnocené komentáře
Dodnes si pamatuji na okamžik, kdy jsem si domů jako jedenáctiletý prcek odnášel za údivu prodavače originální krabici hry, na jejíž vlastnictví jsem byl právem hrdý.
Byl jsem hrdý na to, že v českých luzích a hájích vznikla taktická hra, věnující se speciálním oddílům (konkrétně britská SAS založená roku 1941 sirem Davidem Stirlingem) působícím v týlu nepřítele za druhé světové války.
Neodradila mě angličtina, neodradila mě poměrně vysoká náročnost, ani problémy při instalaci (tehdy jsem skutečně nerozuměl chybové hlášce ("there is not enough space on disk..."). Měl jsem totiž hru, po které jsem vždy toužil, hru, která mi umožnila mít alespoň na krátký čas oblečenou britskou výsadkářskou košili a červený baret s pověstnými křidýlky, obličej začerněný maskovacím krémem, na opasku sumky s výbavou, municí a pouzdro s legendární britskou dýkou Fairbairn. V ruce mě studila hlaveň Stenu a za mnou ve stínech tiše oddechoval zbytek mé skupiny.
"Who dares, wins."
Ano, byl jsem zcela pohlcen.
Atmosférou, celkovým zpracováním, hratelností, důrazem na realističnost, závěrečnými misemi na území Československa (tedy protektorátu Čechy a Morava) i naprosto krásně zpracovanými titulky (sedící voják opřený o strom, užívající si vítěznou cigaretku).
Těžko vyzdvihnout pouze jeden či dva aspekty této hry nad ostatní. Už samotné zpracování úvodního menu a výběru jednotlivých kampaní a operací v nich, selekce mužů do oddílu, pečlivý výběr výzbroje a výbavy, perfektně zpracovaný briefing před každou misí, kde je vám krásnou angličtinou vysvětleno, co je třeba udělat a čeho je dobré se vyvarovat. Pak výběr čtyř statečných, rozdělení výbavy, aby všichni všechno potřebné unesli a...
...žádné hrr na ně, žádné směle vpřed.
Kdepak.
V tomto případě nejsou H&D pro vás.
Hra od vás vyžaduje opatrný, leckdy pomalý a trpělivý přístup. Průzkum. Plánování. Bezchybnou realizaci. Taktická mapa umožňující zadávat jednotlivým vojákům příkazy, co mají dělat, není jen kosmetickým doplňkem. V některých misích je nepostradatelná, stejně jako příkazy, kterými oslovíte své muže v okolí. Většina misí je skutečně velmi náročná a ne každá se vám povede projít na poprvé. Navíc přicházet o své spolubojovníky se nevyplácí, neb jich máte jako šafránu.
Když jsem se poprvé za deště a hromu přibližoval ke strážní boudě u železničního mostu, byla ve mně malá dušička. Odstřelovače na malý vrch, vojáka s lehkým kulometem za balvan. Zatajit dech, nastavit zaměřovač enfieldky...
Nepopsatelné zážitky.
Moje mladistvé nadšení z této hry zašlo tak daleko, že jsem u počítače seděl oděn v maskáčích s helmou na hlavě a prováděl diverzní akce v Norsku, Jugoslávii či Německu, zcela pohlcen do děje.
Když jsem měl možnost po letech porovnat první díl s jeho nástupcem, neubránil jsem se dojmu, že ač mladší bratříček přináší určitá vylepšení, nové mise, kompletní českou lokalizaci a další vychytávky, chybí mu jistý nádech onoho pionýrského období sklonku devadesátých let, kdy nadaní hoši z Illusion Softworks ukázali světu, zač je toho u nás loket a zalepili pusu všem domácím jízlivcům a kritikům českého game designu.
Tímto komentářem bych tedy rád vzdal hold této skvělé, dovoluji si říci, legendární hře a jejím vývojářům.
Díky kluci.
Byl jsem hrdý na to, že v českých luzích a hájích vznikla taktická hra, věnující se speciálním oddílům (konkrétně britská SAS založená roku 1941 sirem Davidem Stirlingem) působícím v týlu nepřítele za druhé světové války.
Neodradila mě angličtina, neodradila mě poměrně vysoká náročnost, ani problémy při instalaci (tehdy jsem skutečně nerozuměl chybové hlášce ("there is not enough space on disk..."). Měl jsem totiž hru, po které jsem vždy toužil, hru, která mi umožnila mít alespoň na krátký čas oblečenou britskou výsadkářskou košili a červený baret s pověstnými křidýlky, obličej začerněný maskovacím krémem, na opasku sumky s výbavou, municí a pouzdro s legendární britskou dýkou Fairbairn. V ruce mě studila hlaveň Stenu a za mnou ve stínech tiše oddechoval zbytek mé skupiny.
"Who dares, wins."
Ano, byl jsem zcela pohlcen.
Atmosférou, celkovým zpracováním, hratelností, důrazem na realističnost, závěrečnými misemi na území Československa (tedy protektorátu Čechy a Morava) i naprosto krásně zpracovanými titulky (sedící voják opřený o strom, užívající si vítěznou cigaretku).
Těžko vyzdvihnout pouze jeden či dva aspekty této hry nad ostatní. Už samotné zpracování úvodního menu a výběru jednotlivých kampaní a operací v nich, selekce mužů do oddílu, pečlivý výběr výzbroje a výbavy, perfektně zpracovaný briefing před každou misí, kde je vám krásnou angličtinou vysvětleno, co je třeba udělat a čeho je dobré se vyvarovat. Pak výběr čtyř statečných, rozdělení výbavy, aby všichni všechno potřebné unesli a...
...žádné hrr na ně, žádné směle vpřed.
Kdepak.
V tomto případě nejsou H&D pro vás.
Hra od vás vyžaduje opatrný, leckdy pomalý a trpělivý přístup. Průzkum. Plánování. Bezchybnou realizaci. Taktická mapa umožňující zadávat jednotlivým vojákům příkazy, co mají dělat, není jen kosmetickým doplňkem. V některých misích je nepostradatelná, stejně jako příkazy, kterými oslovíte své muže v okolí. Většina misí je skutečně velmi náročná a ne každá se vám povede projít na poprvé. Navíc přicházet o své spolubojovníky se nevyplácí, neb jich máte jako šafránu.
Když jsem se poprvé za deště a hromu přibližoval ke strážní boudě u železničního mostu, byla ve mně malá dušička. Odstřelovače na malý vrch, vojáka s lehkým kulometem za balvan. Zatajit dech, nastavit zaměřovač enfieldky...
Nepopsatelné zážitky.
Moje mladistvé nadšení z této hry zašlo tak daleko, že jsem u počítače seděl oděn v maskáčích s helmou na hlavě a prováděl diverzní akce v Norsku, Jugoslávii či Německu, zcela pohlcen do děje.
Když jsem měl možnost po letech porovnat první díl s jeho nástupcem, neubránil jsem se dojmu, že ač mladší bratříček přináší určitá vylepšení, nové mise, kompletní českou lokalizaci a další vychytávky, chybí mu jistý nádech onoho pionýrského období sklonku devadesátých let, kdy nadaní hoši z Illusion Softworks ukázali světu, zač je toho u nás loket a zalepili pusu všem domácím jízlivcům a kritikům českého game designu.
Tímto komentářem bych tedy rád vzdal hold této skvělé, dovoluji si říci, legendární hře a jejím vývojářům.
Díky kluci.
Rozhodl jsem se svůj původní komentář revidovat, jelikož mi přišel takový napůl prázdný. Musím prvně říct, že ačkoli mne s původním Hidden & Dangerous pojí velmi silná nostalgie, v dnešní době bych asi dohrání neplánoval, jelikož spousta věcí by mne dnes iritovala. Nicméně budu hodnotit z pohledu nostalgie, protože tenkrát ta hra bylo něco exkluzivního.
V době, kdy většina stříleček znamenala hrdinu, který s kulomety v ruce vběhl mezi nepřátele a v dešti kulek je pokosil (no, dneska je to vlastně docela obdobné), přišla hra, která byla naprosto jiná, a navíc pro nás Čechy exkluzivní tím, že vznikla v našich luzích. V této hře se na žádné husté hrdinské činy nehrálo, neboť bezprizorní vběhnutí mezi nepřátele znamenalo prakticky okamžitou jednosměrnou jízdenku do nebe. V této hře bylo třeba plánovat, rozmýšlet strategii a také někdy mnohokrát opakovat misi, než člověk přišel na způsob, jak se dostat dál. Taky nečekejte samoobnovování zdraví či přežití vícenásobného headshotu, jako jinde. A jestli vám přijde, že dnešní hry většinou hráče vodí za ručičku, H&D byl pravý opak. Jakmile spustíte hru, dostanete na výběr ze spousty vybavení (samozřejmě odpovídajícího reáliím 2. světové války), kterým musíte vybavit své postavy. Jak? To nevíte. Něco tipnete, něco trochu možná můžete odhadnout díky briefingu (mimochodem výborného, dodnes rád vzpomínám na tento způsob uvedení do mise), a pak jen doufáte, že jste se trefili. Pokud ne (málo důležité munice, chybějící vybavení), tak můžete hru většinou rovnou ukončit a jet odznova. A to upřímně při délce, obtížnosti a opatrnosti nutné k řešení nějakých misí, umí důkladně nas*at…tahle hra byla jen pro trpělivé, a dodnes to na ní obdivuji.
Bohužel hra byla pro trpělivé i z jiných důvodů, a to hlavně z jednoho – bugy. Jééé, těch tam bylo. Kolikrát jsem jen ztratil muže kvůli bugu, ať už kulka mezi oči od neviditelného nepřítele skrz předmět, či granát bouchnuvší rovnou při odhození u mé postavy – zaražen a odpálen o neviditelnou zeď. Plus různé záseky a pády z výšek, kdy postava nekorektně použila žebřík, či do zeminy pod herní plochu…plus jak tady bylo zmíněno jiným recenzentem, některé mise nabízely převléknutí za Němce – tento převlek hodně často nefungoval. Mám už zamlžené vzpomínky, nejsem si jist, jestli nebylo k tomu nutno vyhodit veškeré britské vybavení z inventáře a mít pouze německé, ale i tak to nebylo moc spolehlivé, nepoužíval jsem to rád.
Co je naopak vynikající dodnes, to jsou mise – různé státy a místa, která jsou pokaždé jiná, venkovy i města, déšť, sníh, mlha…k tomu různé úkoly potřebné ke splnění mise. Žádná mise nebyla jen drobnou změnou oproti jiné, kdy jste pořád v té samé lokaci dělali jen nějakou maličkost jinak – s každou misí přišlo něco nového. Paráda.
Zvuky a hudba byly také parádní – reálné provedení zbraní (nejsem na to odborník, tak mne případně berte prosím trochu s rezervou, tady jedu pocitově) a hudba, která sice není autorská, ale výborně zvolená a do hry naprosto zapadající.
Grafika je už dnes bohužel beznadějně zastaralá, prostředí, hranaté postavy s pohybem ve stylu panáka odpovídají tehdejšímu nevýkonnému HW pro hru tohoto typu. Málo detailní textury, jednoduché stromy ve velmi malém počtu, hranaté postavy…v tomto ohledu už nemá dnes co nabídnout. Tenkrát se na to koukalo ale velmi dobře a byli jsme z toho nadšení. Bohužel nároky na HW byly docela krvavé, na běžném PC té doby jsme to hráli se staženými detaily a i tak často zápasili se slideshow v náročnějších scénách. A ani později na lepším to nebylo zrovna příkladem plynulosti.
Hra toho nabízí opravdu hodně, kromě zmíněné variability v přípravě má hráč celkově možnost přizpůsobit styl hraní svým preferencím (chcete se plížit s nožem a podřezávat nepřítele, střílet z poza rohu z kulometu či pěkně z dálky se sniperkou - jak je libo - většinou). K tomu máte možnost používat vozidla k přesunu po mapě – bohužel jste ale tím poněkud nápadní. V tomto díle byla také velkým nepřítelem hráče voda – šlápnutí s postavou do vody = instadeath. Na to přišla nejspíš většina hráčů hned v první misi s mostem, řekou a vlakem – asi většina z nás zkusila, jestli není možné vodu přeplavat. No, nešlo…
Ač může moje recenze znít hrozně ustěžovaně, tak přes všechny problémy mám na hru úžasné vzpomínky. Hra byla něco nového, zajímavého a i když z různých důvodů často obtížného, člověk měl chuť hrát dál. A hlavně, H&D byla jedna z prvních (ne-li úplně první) hra kategorie AAA, která vznikla u nás a měla celosvětový úspěch. Byl to důkaz, že i z naší malé země mohou vzkvést obří herní projekty. A už jen za to bychom ji měli mít rádi.
Jak jsem už poznamenal na začátku, dnes bych asi zahrání nedoporučoval. Hra je to pořád skvělá, ale ty iritující věci, které jsme tenkrát tolerovali, by nás dnes už asi jen štvaly. Nicméně by to byl ideální kandidát na remaster, her podobného stylu a prostředí je i dnes minimum (vlastně mne žádná ani teď nenapadá), takže zahrát si původní mise v nové grafice a s méně chybami, koupil bych hned.
V době, kdy většina stříleček znamenala hrdinu, který s kulomety v ruce vběhl mezi nepřátele a v dešti kulek je pokosil (no, dneska je to vlastně docela obdobné), přišla hra, která byla naprosto jiná, a navíc pro nás Čechy exkluzivní tím, že vznikla v našich luzích. V této hře se na žádné husté hrdinské činy nehrálo, neboť bezprizorní vběhnutí mezi nepřátele znamenalo prakticky okamžitou jednosměrnou jízdenku do nebe. V této hře bylo třeba plánovat, rozmýšlet strategii a také někdy mnohokrát opakovat misi, než člověk přišel na způsob, jak se dostat dál. Taky nečekejte samoobnovování zdraví či přežití vícenásobného headshotu, jako jinde. A jestli vám přijde, že dnešní hry většinou hráče vodí za ručičku, H&D byl pravý opak. Jakmile spustíte hru, dostanete na výběr ze spousty vybavení (samozřejmě odpovídajícího reáliím 2. světové války), kterým musíte vybavit své postavy. Jak? To nevíte. Něco tipnete, něco trochu možná můžete odhadnout díky briefingu (mimochodem výborného, dodnes rád vzpomínám na tento způsob uvedení do mise), a pak jen doufáte, že jste se trefili. Pokud ne (málo důležité munice, chybějící vybavení), tak můžete hru většinou rovnou ukončit a jet odznova. A to upřímně při délce, obtížnosti a opatrnosti nutné k řešení nějakých misí, umí důkladně nas*at…tahle hra byla jen pro trpělivé, a dodnes to na ní obdivuji.
Bohužel hra byla pro trpělivé i z jiných důvodů, a to hlavně z jednoho – bugy. Jééé, těch tam bylo. Kolikrát jsem jen ztratil muže kvůli bugu, ať už kulka mezi oči od neviditelného nepřítele skrz předmět, či granát bouchnuvší rovnou při odhození u mé postavy – zaražen a odpálen o neviditelnou zeď. Plus různé záseky a pády z výšek, kdy postava nekorektně použila žebřík, či do zeminy pod herní plochu…plus jak tady bylo zmíněno jiným recenzentem, některé mise nabízely převléknutí za Němce – tento převlek hodně často nefungoval. Mám už zamlžené vzpomínky, nejsem si jist, jestli nebylo k tomu nutno vyhodit veškeré britské vybavení z inventáře a mít pouze německé, ale i tak to nebylo moc spolehlivé, nepoužíval jsem to rád.
Co je naopak vynikající dodnes, to jsou mise – různé státy a místa, která jsou pokaždé jiná, venkovy i města, déšť, sníh, mlha…k tomu různé úkoly potřebné ke splnění mise. Žádná mise nebyla jen drobnou změnou oproti jiné, kdy jste pořád v té samé lokaci dělali jen nějakou maličkost jinak – s každou misí přišlo něco nového. Paráda.
Zvuky a hudba byly také parádní – reálné provedení zbraní (nejsem na to odborník, tak mne případně berte prosím trochu s rezervou, tady jedu pocitově) a hudba, která sice není autorská, ale výborně zvolená a do hry naprosto zapadající.
Grafika je už dnes bohužel beznadějně zastaralá, prostředí, hranaté postavy s pohybem ve stylu panáka odpovídají tehdejšímu nevýkonnému HW pro hru tohoto typu. Málo detailní textury, jednoduché stromy ve velmi malém počtu, hranaté postavy…v tomto ohledu už nemá dnes co nabídnout. Tenkrát se na to koukalo ale velmi dobře a byli jsme z toho nadšení. Bohužel nároky na HW byly docela krvavé, na běžném PC té doby jsme to hráli se staženými detaily a i tak často zápasili se slideshow v náročnějších scénách. A ani později na lepším to nebylo zrovna příkladem plynulosti.
Hra toho nabízí opravdu hodně, kromě zmíněné variability v přípravě má hráč celkově možnost přizpůsobit styl hraní svým preferencím (chcete se plížit s nožem a podřezávat nepřítele, střílet z poza rohu z kulometu či pěkně z dálky se sniperkou - jak je libo - většinou). K tomu máte možnost používat vozidla k přesunu po mapě – bohužel jste ale tím poněkud nápadní. V tomto díle byla také velkým nepřítelem hráče voda – šlápnutí s postavou do vody = instadeath. Na to přišla nejspíš většina hráčů hned v první misi s mostem, řekou a vlakem – asi většina z nás zkusila, jestli není možné vodu přeplavat. No, nešlo…
Ač může moje recenze znít hrozně ustěžovaně, tak přes všechny problémy mám na hru úžasné vzpomínky. Hra byla něco nového, zajímavého a i když z různých důvodů často obtížného, člověk měl chuť hrát dál. A hlavně, H&D byla jedna z prvních (ne-li úplně první) hra kategorie AAA, která vznikla u nás a měla celosvětový úspěch. Byl to důkaz, že i z naší malé země mohou vzkvést obří herní projekty. A už jen za to bychom ji měli mít rádi.
Jak jsem už poznamenal na začátku, dnes bych asi zahrání nedoporučoval. Hra je to pořád skvělá, ale ty iritující věci, které jsme tenkrát tolerovali, by nás dnes už asi jen štvaly. Nicméně by to byl ideální kandidát na remaster, her podobného stylu a prostředí je i dnes minimum (vlastně mne žádná ani teď nenapadá), takže zahrát si původní mise v nové grafice a s méně chybami, koupil bych hned.
Pro: Realistické pojetí hry, zábavnost, variabilita misí, briefing
Proti: Bugy, občas obtížnost (hodně definována těmi bugy), dnes už zastaralé
Určitě se vám ještě nepovedlo zaplatit za freewarovku 6 euro! Tuhle možnost přesně Steam nabízí, samozřejmě jsem se jim na dálku nejdřív vysmál. Jednak jsem chtěl českou hru v češtině (čeština ale nebyla ani v uvolněné verzi ani na Steamu) a taky přece nebudu platit za hru, která byla uvolněna jako freeware už bůhví před kolika lety. Takže co s tím? Vyřešil mi to fakt, že stažená verze s češtinou mi nefungovala a holt Steam verze jo. Takže si můžu pro sebe škrtnout ten unikát, že jsem zaplatil za freewarovku.
Jsou tu samé nostalgické komentáře, já jsem se k Hidden & Dangerous dostal až teď po 20 letech. Samozřejmě jsem o ní celou dobu věděl, ale měl jsem z ní strach. Ta pověst obtížné taktické akce, kde se musí vydávat povely, přepínat mezi vojáky, sáhodlouze plánovat postup. Z toho mě jímala vždycky hrůza.
Ale ono to v těch taktických akcích málokdy bývá tak horké. Četl jsem často, že prý Commandos ve 3D. Ono to tak na první pohled může vypadat, ale Commandos je nesmlouvavá hra, tam musíte být opravdu stealth 98% času, plánovat strašně moc. Tohle se dá ve výsledku hrát v podstatě jako standardní FPS s tím rozdílem, že máte prostě hodně málo health a musíte postupovat pomaleji. A může za to do podstatné míry jedna věc - máte kdykoliv k dispozici save a load. Ještěže tak. Jinak bych to asi nedal.
Další věc, která to umožňuje a trochu kalí pocit z toho, jak moc je ta hra taktická, je fakt, že zhruba ve dvou ze tří briefingů vám řeknou, že se tam a tam musíte dostat nepozorovaně. Nesmí na vás přijít a tak podobně. Jsou to vlastně vždy (až na jednu výjimku v Jugoslávii) jen kecy. Ono to většinou prostě nejde a nebo je to úplně jedno. Prostě se prostřílíte. Jednou (v Norsku) jsem to zkusil, majíce na sobě německou uniformu a stejně to bylo hned "England England" a Němčour střílel. Říkal jsem si "no tak běžím, tak jsem asi podezřelej". Prd. Tak beze zbraně? Zase prd.
Takže většinu času jsem prostě chodil sám, v otevřených prostranstvích se sniperkou, v uzavřených s útočnými puškami, sem tam granát a v partě jen, když to bylo nezbytné (třeba v poslední misi v Jugošce), nebo jsem musel někam dojít. Jediná výjimka je poslední mise v Německu, která je asi nejvíc hardcore a dá se dát jen po pečlivém naplánování a účasti všech čtyř bojovníků. Je tam tolik nepřátel a tolik střílení, že se mi to dokonce sekalo!
Ale oceňuji na tom to, že se Hidden & Dangerous dá pojmout celou řadou způsobů, nabízí mnoho řešení a variant postupu, v rámci lokace svobodný výběr cesty, spoustu možností, jak hru hrát. Škoda, že časový plánovač úkolů je hrozně nepříjemný, nepřišel jsem na to, jak nějaký povel zrušit, aktivní pole se mi aktivovávala jinde, než jsem měl kurzor, takže jsem se dost pral s časovou linií povelů a radši se tomu vyhýbal, kdy to jen šlo.
Při prvním spuštění hra na hráče vybalí strašnou spoustu věcí, podobně jako když si v RPG tvoříte postavu. Vůbec nevíte co si zvolit, prostě vás to hodí do vody, nabídne to hned všechno. Není to úplně přátelský způsob, jak zelenáče navnadit do hry a trvá pár misí, než jsem do toho pronikl. Myslím, že by bylo lepší v první epizodě nabídnout jen omezený výběr zbraní a vybavení a pak to postupně komplikovat. V průběhu hry pak už nic nového není, jen přibude pár zbraní, které mají Němci a můžete je získat až v průběhu misí.
Průchod hrou není tak přirozeně plynulý, jak ve standardních FPS, otáčení je takové divné, sem tam trhané. Zvláště, když jste v leže. Průchod dveřmi v leže je skoro nemožný a jelikož většinou je za dveřmi nepřítel, velmi brzy následuje load. A jak to tak někdy ve hrách bývá, i tady je voda ten nejprudší jed na světě.
Hodně mě zaujala hudba. Skutečný orchestr, fakt profi skladby, tak jsem si o tom něco zjistil a bohužel není originální, ale jsou to prostě vložené předpřipravené skladby z nějaké banky, podobně jako dneska funguje hudebnibanka.cz. Škoda. Tohle jako hudební skladatel nějak neuznávám :-)
Abych jen tedy nekritizoval, líbila se mi moc variabilita misí i prostředí, možnost řízení různých vozidel, vlastně i grafika, která sice neobstojí v rámci jiných FPS té doby, ale v rámci taktických akcí té doby je myslím úplně v pohodě (o míle před Delta Force 2 a asi na stejné úrovni jako Tom Clancy's Rainbow Six: Rogue Spear nebo SWAT 3: Close Quarters Battle). Bavily mě briefingy. Mrzela mě absence nějakého uspokojivějšího zakončení jednotlivých epizod třeba formou animace.
Potěšila mě epizoda v Československu i když jsem si dovolil pochybovat o jedné věci; odehrává se totiž 9. května 1945 asi v deset dopoledne, a přišlo mi, že na tu dobu je to až moc velká vřava, když už válka oficiálně skončila. Vždycky jsem si to představoval tak, že devátého už byl celkem klid, jen přijeli Sověti a sem tam vypudili a zastřelili zbloudilého Němce. Ale donutilo mě to si o tom něco zjistit a skutečně to relativně odpovídá realitě, včetně Sovětů na druhém břehu Vltavy, odstřelovačů na střechách atd. Asi to trochu přehnané ve hře je, ale rozhodně tam ještě úplně klid nebyl (jen možná ta desátá dopoledne je už trochu moc pozdě, ale to je detail).
Hidden & Dangerous jsem se tedy dlouho hodně bál, ale nakonec jsem s touhle hrou strávil celkem pěkný den čistého času a je to zásadní kus české herní historie. V době vzniku jen pro otrlejší hardcore hráče, dnes to platí dvojnásob, jen je potřeba ještě kus nadhledu nad pochopitelnými dobovými nedokonalostmi.
Jsou tu samé nostalgické komentáře, já jsem se k Hidden & Dangerous dostal až teď po 20 letech. Samozřejmě jsem o ní celou dobu věděl, ale měl jsem z ní strach. Ta pověst obtížné taktické akce, kde se musí vydávat povely, přepínat mezi vojáky, sáhodlouze plánovat postup. Z toho mě jímala vždycky hrůza.
Ale ono to v těch taktických akcích málokdy bývá tak horké. Četl jsem často, že prý Commandos ve 3D. Ono to tak na první pohled může vypadat, ale Commandos je nesmlouvavá hra, tam musíte být opravdu stealth 98% času, plánovat strašně moc. Tohle se dá ve výsledku hrát v podstatě jako standardní FPS s tím rozdílem, že máte prostě hodně málo health a musíte postupovat pomaleji. A může za to do podstatné míry jedna věc - máte kdykoliv k dispozici save a load. Ještěže tak. Jinak bych to asi nedal.
Další věc, která to umožňuje a trochu kalí pocit z toho, jak moc je ta hra taktická, je fakt, že zhruba ve dvou ze tří briefingů vám řeknou, že se tam a tam musíte dostat nepozorovaně. Nesmí na vás přijít a tak podobně. Jsou to vlastně vždy (až na jednu výjimku v Jugoslávii) jen kecy. Ono to většinou prostě nejde a nebo je to úplně jedno. Prostě se prostřílíte. Jednou (v Norsku) jsem to zkusil, majíce na sobě německou uniformu a stejně to bylo hned "England England" a Němčour střílel. Říkal jsem si "no tak běžím, tak jsem asi podezřelej". Prd. Tak beze zbraně? Zase prd.
Takže většinu času jsem prostě chodil sám, v otevřených prostranstvích se sniperkou, v uzavřených s útočnými puškami, sem tam granát a v partě jen, když to bylo nezbytné (třeba v poslední misi v Jugošce), nebo jsem musel někam dojít. Jediná výjimka je poslední mise v Německu, která je asi nejvíc hardcore a dá se dát jen po pečlivém naplánování a účasti všech čtyř bojovníků. Je tam tolik nepřátel a tolik střílení, že se mi to dokonce sekalo!
Ale oceňuji na tom to, že se Hidden & Dangerous dá pojmout celou řadou způsobů, nabízí mnoho řešení a variant postupu, v rámci lokace svobodný výběr cesty, spoustu možností, jak hru hrát. Škoda, že časový plánovač úkolů je hrozně nepříjemný, nepřišel jsem na to, jak nějaký povel zrušit, aktivní pole se mi aktivovávala jinde, než jsem měl kurzor, takže jsem se dost pral s časovou linií povelů a radši se tomu vyhýbal, kdy to jen šlo.
Při prvním spuštění hra na hráče vybalí strašnou spoustu věcí, podobně jako když si v RPG tvoříte postavu. Vůbec nevíte co si zvolit, prostě vás to hodí do vody, nabídne to hned všechno. Není to úplně přátelský způsob, jak zelenáče navnadit do hry a trvá pár misí, než jsem do toho pronikl. Myslím, že by bylo lepší v první epizodě nabídnout jen omezený výběr zbraní a vybavení a pak to postupně komplikovat. V průběhu hry pak už nic nového není, jen přibude pár zbraní, které mají Němci a můžete je získat až v průběhu misí.
Průchod hrou není tak přirozeně plynulý, jak ve standardních FPS, otáčení je takové divné, sem tam trhané. Zvláště, když jste v leže. Průchod dveřmi v leže je skoro nemožný a jelikož většinou je za dveřmi nepřítel, velmi brzy následuje load. A jak to tak někdy ve hrách bývá, i tady je voda ten nejprudší jed na světě.
Hodně mě zaujala hudba. Skutečný orchestr, fakt profi skladby, tak jsem si o tom něco zjistil a bohužel není originální, ale jsou to prostě vložené předpřipravené skladby z nějaké banky, podobně jako dneska funguje hudebnibanka.cz. Škoda. Tohle jako hudební skladatel nějak neuznávám :-)
Abych jen tedy nekritizoval, líbila se mi moc variabilita misí i prostředí, možnost řízení různých vozidel, vlastně i grafika, která sice neobstojí v rámci jiných FPS té doby, ale v rámci taktických akcí té doby je myslím úplně v pohodě (o míle před Delta Force 2 a asi na stejné úrovni jako Tom Clancy's Rainbow Six: Rogue Spear nebo SWAT 3: Close Quarters Battle). Bavily mě briefingy. Mrzela mě absence nějakého uspokojivějšího zakončení jednotlivých epizod třeba formou animace.
Potěšila mě epizoda v Československu i když jsem si dovolil pochybovat o jedné věci; odehrává se totiž 9. května 1945 asi v deset dopoledne, a přišlo mi, že na tu dobu je to až moc velká vřava, když už válka oficiálně skončila. Vždycky jsem si to představoval tak, že devátého už byl celkem klid, jen přijeli Sověti a sem tam vypudili a zastřelili zbloudilého Němce. Ale donutilo mě to si o tom něco zjistit a skutečně to relativně odpovídá realitě, včetně Sovětů na druhém břehu Vltavy, odstřelovačů na střechách atd. Asi to trochu přehnané ve hře je, ale rozhodně tam ještě úplně klid nebyl (jen možná ta desátá dopoledne je už trochu moc pozdě, ale to je detail).
Hidden & Dangerous jsem se tedy dlouho hodně bál, ale nakonec jsem s touhle hrou strávil celkem pěkný den čistého času a je to zásadní kus české herní historie. V době vzniku jen pro otrlejší hardcore hráče, dnes to platí dvojnásob, jen je potřeba ještě kus nadhledu nad pochopitelnými dobovými nedokonalostmi.
Pro: svoboda postupu a řešení, variabilita misí a prostředí, možnost řízení různých vozidel, briefingy, fajn střelba, přítomnost saveu, zásadní kus české herní historie
Proti: nemotorný pohyb, na začátku moc komplikované a pak už nic nového, nutnost stealthu jen na papíře, nepůvodní hudba, nepřátelský plánovač povelů
Hru jsem poprvá hrál asi v 11ti letech a stala se pro mě nezapomenutelnou z jednoho jediného důvodu, protože jsem se nikdy nedostal dál než za třetí misi. To mi ale nebránilo v tom hrát začátek hry pořád a pořád dokola. Teď, skoro po 20ti letech jsem se rozhodl, že bych hru mohl konečně dohrát. No, byla to jízda.
Začnu tím špatným. Na hře je špatně úplně všechno. Samozřejmě většina věcí je poplatná době, ale protože jsou tohle dojmy po dvaceti letech, nehodlám si brát servítky. Hra má příšerné ovládání - cesta z třípatrového požárního schodiště vám beze srandy zabere třeba i 4 minuty. Mapování kláves je špatný vtip, ale jde díky bohu změnit. Umělá inteligence dělá všechno, jenom se nechová inteligentně. Nejhorší jsou escort-mise, kde se vám ke třem tupým, AIčkem ovládaným postavám přidá čtvrtá. Povely fungují jen z poloviny, a když tak většinou jinak než byste čekali. Friendly fire vám napáchá více škod než nepřátelé. K tomu si přičtěte mise a úkoly postavené na hlavu (najdi přístroj enigma - samozřejmě leží mezi regály se zeleninou) nebo mise v přestrojení, které prostě a jednoduše nefungují a nepřátelé vás zdraví hláškou "englander englander" i v německé uniformě. A konečně technické problémy jako bugy a neskutečně nízké FPS při přestřelkách s více nepřáteli. Sečteno podtrženo, tahle hra je jedna z nejhorších, které jsem kdy hrál.
A stejně jsem u ní vydržel celých 17 hodin a připadal si znova jako jedenáctiletý, kdy jsem hltal každou nesmyslnou smrt mého vojáka. Nechápu proč, ale prostě jsem se bavil, hru dokončil a mám z ní skvělý pocit. Je třeba říct, že je to ale všechno dílem nostalgie. Pro kohokoliv kdo hru nehrál jako malý bude bohužel platit jen horní odstavec.
Hodnotím 8/10, protože Hidden and Dangerous bylo moje dětství.
Začnu tím špatným. Na hře je špatně úplně všechno. Samozřejmě většina věcí je poplatná době, ale protože jsou tohle dojmy po dvaceti letech, nehodlám si brát servítky. Hra má příšerné ovládání - cesta z třípatrového požárního schodiště vám beze srandy zabere třeba i 4 minuty. Mapování kláves je špatný vtip, ale jde díky bohu změnit. Umělá inteligence dělá všechno, jenom se nechová inteligentně. Nejhorší jsou escort-mise, kde se vám ke třem tupým, AIčkem ovládaným postavám přidá čtvrtá. Povely fungují jen z poloviny, a když tak většinou jinak než byste čekali. Friendly fire vám napáchá více škod než nepřátelé. K tomu si přičtěte mise a úkoly postavené na hlavu (najdi přístroj enigma - samozřejmě leží mezi regály se zeleninou) nebo mise v přestrojení, které prostě a jednoduše nefungují a nepřátelé vás zdraví hláškou "englander englander" i v německé uniformě. A konečně technické problémy jako bugy a neskutečně nízké FPS při přestřelkách s více nepřáteli. Sečteno podtrženo, tahle hra je jedna z nejhorších, které jsem kdy hrál.
A stejně jsem u ní vydržel celých 17 hodin a připadal si znova jako jedenáctiletý, kdy jsem hltal každou nesmyslnou smrt mého vojáka. Nechápu proč, ale prostě jsem se bavil, hru dokončil a mám z ní skvělý pocit. Je třeba říct, že je to ale všechno dílem nostalgie. Pro kohokoliv kdo hru nehrál jako malý bude bohužel platit jen horní odstavec.
Hodnotím 8/10, protože Hidden and Dangerous bylo moje dětství.
Pro: Zvuky prostředí. Déšť, les, vítr - byl jsem překvapen jak všechno dobře zní.
Proti: Prakticky všechno na co se dá u hry stěžovat.
Hidden & Dangerous byla ve svý době první hrou, která ve větším měřítku oslovila i zahraniční zájemce o návykovou PC zábavu a dokázala, že i u nás jsou schopní vývojáři (pamatuju si to celkem dobře, protože tenkrát jsme s kámošema měli jěště přehled snad o všem, co zrovna vycházelo :) Navíc si troufám tvrdit, že potom ji už překonal jenom Flashpoint a Mafia...
Většinu misí jste odehráli v týmu 4 britských vojáků, kteří měli rozdílný vlastnosti (přesnost střelby, rychlost atd.) a před začátkem jste si je mohli vybrat z nějakých 20ti. Také jste jim museli přidělit vybavení podle účelu mise v závislosti na tom, kolik toho vůbec unesou...Mezi členama týmu se dalo libovolně přepínat a mohli jste ostatním zadávat příkazy jako následuj mě, kryj se, lehni si atd...na svojí dobu věc nevídaná :) Taky tady byla možnost posílat je na určitý místa na mapě, ale dost často se stávalo, že milý vojáček to vzal přes řeku, kde se utopil nebo se někde zasekl...Cíle misí byly nápaditý a zajímavý a snad nikdy se nestalo, že byste měli prostě jen něco někde vyřezat. Často se jednalo o vyhození nějakýho zařízení nebo komplexu do vzduchu.
Jak už jsem zmínil, velkým problémem byl samostatnej pohyb vojáků po mapě, ale tim největšim byla skutečnost, že vám čas od času někdo padnul mrtvej k zemi bez jakýkoliv příčiny...často se to stávalo na stejnejch místech. Takže jediný zápory vidim vážne pouze v systémovejch chybách.
Většinu misí jste odehráli v týmu 4 britských vojáků, kteří měli rozdílný vlastnosti (přesnost střelby, rychlost atd.) a před začátkem jste si je mohli vybrat z nějakých 20ti. Také jste jim museli přidělit vybavení podle účelu mise v závislosti na tom, kolik toho vůbec unesou...Mezi členama týmu se dalo libovolně přepínat a mohli jste ostatním zadávat příkazy jako následuj mě, kryj se, lehni si atd...na svojí dobu věc nevídaná :) Taky tady byla možnost posílat je na určitý místa na mapě, ale dost často se stávalo, že milý vojáček to vzal přes řeku, kde se utopil nebo se někde zasekl...Cíle misí byly nápaditý a zajímavý a snad nikdy se nestalo, že byste měli prostě jen něco někde vyřezat. Často se jednalo o vyhození nějakýho zařízení nebo komplexu do vzduchu.
Jak už jsem zmínil, velkým problémem byl samostatnej pohyb vojáků po mapě, ale tim největšim byla skutečnost, že vám čas od času někdo padnul mrtvej k zemi bez jakýkoliv příčiny...často se to stávalo na stejnejch místech. Takže jediný zápory vidim vážne pouze v systémovejch chybách.
Pro: Originalita, obtížnost, znovuhratelnost, náplně misí
Proti: Bugy
Pro: Atmosféra, hratelnost, realističnost, celkové zpracování
Proti: Pravděpodobně nikdy už žádnou z her nebudu takto prožívat....