Hidden & Dangerous 2: Sabre Squadron

Ve své době se skoro každá úspěšná FPSka dočkala datadisku, který původní hru rozšiřoval o pár nových misí, zbraní, nepřátel, či třeba o nové prvky. Datadisk měl obvykle třetinovou či dokonce poloviční délku původní hry, takže o pořádný nášup bylo postaráno. Dnes kralují DLC – vesměs krátké stahovatelné doplňky doplňující hlavní hru, které navíc mohou být úsekem, jež autoři z původní hry vyškrtli, aby je mohli náležitě zpeněžit. Zatímco na DLC je mnohdy znát urputná snaha autorů ždímat peněženku hráče, datadisky na mě působí jako férové přídavky pro fanoušky základní hry. A takový je i Sabre Squadron.

Herní mechanismy se vůbec nezměnily, tudíž nemá smysl se o nich zmiňovat podruhé. Místo toho se zaměřím na novinky… Tou nejdůležitější je nová kampaň skládající se ze čtyř misí, jež jsou zasazeny do jižní a západní Evropy a do severní Afriky – už žádní Japonci ani Rusové, což je vcelku škoda. Co mě mrzelo, byla nutnost vybrat si do týmu opět defaultní (nevylepšené) vojáky. Bylo by skvělé mít možnost pokračovat s již vylepšenými schopnostmi vojáků ze základní hry, ale bohužel… Pro hru jsem proto zvolil vojína Wingatea, který sice zaostává ve vytrvalosti, ale všechny ostatní schopnosti má dobře vyvážené a hlavně – unese toho dost, což je u datadisku žádoucí. Úrovní je totiž jen devět, což znamená, že se nosnost v průběhu hraní nijak zásadně nezvedne. Pokud hrajete bez týmu a jste příznivci těžkých zbraní, nosnost by měla být jedním z hlavních kritérií pro výběr vojáka.

Už v základní hře se stávalo, že hráč tu a tam narazil na kámoše, který se k němu v průběhu úrovně přidal a doplňoval tak základní tým. Tehdy to byl třeba sestřelený pilot, německý lékař, či tajná agentka. V SS je podobných kámošů o trochu více - v jedné úrovni jich můžete potkat asi pět najednou! Další drobnou změnou je, že všechny úrovně se odehrávají na jiné mapě. U základu se párkrát stalo, že se jedna mapka použila pro dvě úrovně a ač to vypadalo trochu lacině, mně se to moc líbilo, neboť bylo fajn pozorovat změny a hrát tu samou mapu v jinou denní dobu. V SS nic takového nehrozí.

SS přidává pár nových zbraní, především Německých – raketomet Panzerchreck, pušku Gewehr, Parabellu s tlumičem, či signální pistoli, která je ale spíše jen na efekt. Dále je tu několik nových uniforem a tuším, že jeden nový civilní vůz. To ve výsledku vůbec není špatné a hráč se má na co těšit. Bohužel však může zapomenout na ovladatelné tanky, které sice už v základní hře byly jen 2, ale jízda s nimi byla skvělým zpestřením. Oproti tomu nepřátelé využívají tanků poměrně často.

Datadisk neobsahuje český dabing – titulky jsou pro řadu hráčů nezbytné, ale to byly i u základu, neboť už tam se využíval autentický jazyk nepřátel a datadisk v tom směle pokračuje. Myslím, že jde o skvělý tah, jak ještě více pozvednout věrohodnost misí. Vzpomínám třeba na RTCW, kde Němci mluvili anglicky a jen občas pronesli pár známých německých frází. Působilo to hrozně!

Fanoušci si zřejmě konečně vymohli kooperativní mód, který však navzdory potenciálu není kdovíjak zdařilý. Pro Coop mod byly přepracovány jen mise z datadisku a pokud chcete hrát s kamarády i základní hru, musíte pátrat po fanouškovských předělávkách na internetu. Také není možné hru ukládat a projet tak celou misi s nalezenou výbavou. Dále nejde doplnit tým AI řízenými vojáky a samotné mise jsou často ochuzeny o ovladatelná vozidla. Výsledkem je Coop mod, který se sice hraje velmi dobře, ale vbrzku poznáte, že to mohlo být mnohem, mnohem lepší.

Dojmy z misí:

1. Francie – Brest
První mise se skládá jen z jedné, zato však rozsáhlé úrovně s velkým počtem nepřátel. Atmosféra by se dala krájet díky dešti, bouřce, noci a ponorkové základně připomínající pevnost. Sice tu nejsou pojízdná vozidla, ani statické zbraně, ale přesto jde o jednu z nejlepších úrovní datadisku.

2. Libye
Jak nemám rád ve válečných střílečkách pouštní mise, tak u HaD2 mi kupodivu sedly ojedinělým způsobem hraní – velká volnost, důraz na střelbu zdálky, spousta vozidel a časté dobývání základen. Libye kombinuje všechny tyto aspekty jen v poslední úrovni. První úroveň zahrnuje výhradně boje ve městě, navíc pod tíhou časového limitu. Druhá úroveň těží z ryze lineárního postupu kaňonem (tuším, že tato úroveň trhla rekord v počtu nepřátel – asi 80). Konečně třetí úroveň nabízí otevřenou poušť a dobývání městečka. Obtížnost mi v této misi přišla dost navýšena a nepomohlo tomu ani spousta lékáren od nepřátel. Často se mi stávalo, že jsem byl překvapen hordou asi deseti nepřátel, proti nimž nešlo bez dobrého krytí nic moc dělat. Ještě horší byly tanky, které jsou na otevřeném prostranství smrtící, neboť se k nim dá těžko přiblížit a raketomety na dálku moc přesné nejsou.

3. Itálie
První úroveň představuje ničení dělostřeleckých baterií, což je vcelku zábava. Mimochodem, v jednom z podzemních krytů se tu dá sehnat Parabella s tlumičem - ojedinělá zbraň asi jako brokovnice z HaD2. Úroveň druhá se opět snaží o neotřelý nápad - dobývání a následná obrana mostu, to vše v přítomnosti spousty spojenců. Sice malá a krátká úroveň, nicméně náročná a zábavná.

4. Francie – Champagne
Poslední mise je svým designem a prostředím nejvíce podobná misi v Čechách, kterou jsem si velmi oblíbil. Máme tu dvě úrovně v hustém lese, kde se likviduje nepřátelské ležení a jednu misi na velkém statku. Zatímco mise na statku je poměrně hektická a nijak zvláště mě neoslovila, lesní mise jsou perfektní díky volnosti a příležitosti pro tichý postup. Atmosféru parádně dotváří zvuky ptactva – sova, datel, kukačka,…

A to je vše. Pokud už máte za sebou HaD2, naprosto jasně víte, co od datadisku čekat – nepřekvapí, ale ani nezklame, čili ideální prodloužení herního zážitku.