"Dobrý den, vzal bych si 20dkg BioShocku, 15dkg Wolfensteinu a 10dkg nějakého Call of Duty. Přejete si to zabalit? Samozřejmě. Ale co to je? No, to co jste chtěl jsem Vám dal do jednoho balení - Singularity. Je to stejná pochoutka jako Vámi žádané zboží. Aha, tak já to na Vaše doporučení tedy zkusím, děkuji!"

Hodně podobným dojmem na mě působí letošní překvapení s názvem Singularity. Po dlouhé době jsem neměl do čeho tzv. píchnout a Singularity se mi zdálo jako dobrá volba. Při spuštění na mě čekalo poměrně zajímavé meníčko, ve kterém jsem nastavil vše, dle svých nároků a nic nebránilo v cestě za novým příběhem.

Hrátky s časem jsou super, především ve hrách. U Singularity budete především prožívat své ztroskotání na ostrově v současnosti, ale postupem času získáte fajn mašinku TMD a tak občas zavítáte i do velice rudého roku 1955, aby jste zde získali nějaký kód, nabili bombu, nebo jednoduše někoho zachránili. Singularity si umí hrát s časem, je zajímavé sledovat Vaše počínání poté - přijdete někam, vypadá to nějak, hopsnete do minulosti, něco odpálíte a vrátíte se zpět do roku 2010 a hle, vše vypadá naprosto jinak, než když jste sem přišli. Takové vlastnosti hru velice rychle znávykoví.

Ale Singularity nezůstává pouze u zajímavých prvků, je to především střílečka - poctivá střílečka, která obsáhne několik postav, skvělých nápadů a neutuchající hratelnosti, až mi bylo škoda, opouštět hru po dohrání kampaně. Pár zajímavých zvratíků se samozřejmě najde v příběhu, ale nejvíce mě potěšilo (doufám, že neřeknu tajemství), že hra má více možných konců, no a jak se rozhodnete záleží už jen na Vás! Pokud máte rádi poctivé střílečky se zajímavými náměty a nápady, je Singularity dobrou volbou, která potěší!