Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
Martin • 36 let • ČR - kraj Pardubický

Komentáře

Penumbra: Requiem

  • PC 40
Víte jak to je, všude čtete, že je to vážně špatný a že radši od toho ruce pryč... Ale člověk je tvor nevyzpitatelný a přece moje oblíbená hra nemůže být zakončena špatně... Ale jistě, že může.

Tahle hra bouhužel už nemá už s příběhem Philippa LaFresque téměř nic společného. Už Vám za zády neustále nefuní nelidské monstra ani obří červy či pavouci, vlastně vůbec nic. Jediné co je spolčné s prvním a druhým dílem jsou hádanky. Je fakt, že bez moster na ně máte více klidu, ale to byla právě jedna z kombinací, která dělala z Penumbry dobrou hru.

Příběh chybí úplně a to určitě nebudu sám, pro koho byl příběh jedním z hnacích motorů pro poračování v námáhavé a smrtelně nebezpečně česte Phlippa. Bavilo mě pročítat deníky a různé spisy nalezené různě po komplexu a odhalovat příběh kousíček po kousíčku.

Měl jsem s hraním a dohráním celkem problém, protože mi prostě chyběla motivace.

Technická stránka je na svou dobu zdařilá, opět vyzdvihnu hudbu a veškeré zvuky, ovšem jejich paleta rozhodně nebyla tak široka jako v prvních dvou dílech.

Za mě osobně obrovské zklamání.

Reputaci Penumbře ovšem plně napraví dvě kratší neoficiální pokračování, které jsou volně dostupné jako mody pro Penumbru.

Pro: Technická stránka

Proti: Chybí příbeh, monstra, jedná se pouze o slepenec několika úrovní

+10

The NADI Project

  • PC 65
Velmi sympatická, ani ne skoro jednohubka, jedná se doopravdy o drobečka, který je šířen zcela zdarma na Steamu.
Jako první upoutá pozornost velmi příjemná atmosféra s jemným nádechem jistého mystična, detaily určite nebudu prozrazovat.

Za co autoři zaslouží chválu, je určitě technická stránka hry. A to jak po grafické stránce tak po zvukové. Hnedka po probuzení na ostrově slyšíte šum moře a cvrkání hmyzu, vidíte atmosférický západ slunce a vyrazíte na průzkum. Maják, radiová věž i ubytovací jednotky jsou celkem realisticky zpracované.

Škoda, že tak 70% gameplaye je zaměřeno jen a pouze na hledání předmětů, což je tak trochu škoda, protože by hra zasloužila malinko více adventurních prvků. Takže když už po sedmé procházíte ostrov, protože vám chybí ústřižek s číselným heslem,tak už to prostě taková zábava není.

Rozuzlení celého příběhu je dostačující i když tak trochu polovičaté a jakoby narychlo uplácané. Zdá se, že autorům došel buďto čas, nebo peníze.

Každopádně díky příjemné atmosféře a na poměry nízkorozpočtového díla hezké grafice a nulové ceně si hra zaslouží zahrání. Hlavně příznivci walking simulátorů si přijdou na své.

Oficiálně se určuje herní doba okolo jedné hodiny, mě to trvalo hodinu a půl s kompletním příběhem.

Pro: Atmosféra, zvuk, grafika

Proti: Značná část gameplaye je jen o hledání předmětu

+6

Penumbra: Black Plague

  • PC 80
Druhá Penubra, nebo spíš její druhá epizoda se nese ve stejném duchu jako první, jen je tu několik věcí navíc. Jako třeba dost creepy monstrum, přišlo mi, že se hra posunula i po grafické stránce celkem kupředu.
Ale to nejdůležitějsí je, že i samotná atmosféra a pocit beznadeje a strachu stoupla na pomyslné stupnici posranosti při hraní, za dodržení ideálních podmínek (sluchátka, tma, samota), z takové šestky na osmičku až devítku, přičemž jedenáctku má legendární první Amnesia: The Dark Descent.

Takže když se zrovna nezesíráte strachem, tak opět jako v první části, řešíte logické hádánky. Ty naštěstí nejsou nijak zvlášť obtížné a s trochou trpělivosti se dají zmáknout bez návodu. Monstra se už nedají upižlat krumpáčem nebo lopatou, jako vlci v prvním díle, jelikož se už tyto těžební nástroje nedají jako zbraně použít a již žádný soubojový systém zde nenajdete, což je veliké plus.

Kombinace zvuku, grafiky, prostředí ve ktermé se pohybujete, nezničitelných monster a sněhu, zimy a beznaděje, vytváří téměř dokonalou atmoséru, která vás vcucne a nepustí dokud hru nevypnete zběsilím mačkáním Alt+F4, protože jako další nával strachu už nedáte.

Další díl je sice oficiální Penumbra: Requiem, ale ten na tento, téměř uzavřený díl navazuje jen mizive. Co ovšem stojí za zahrání je neoficiální pokračování v podobě modu, který je dostupný zdarma na Steamu a který obsahuje dvě poměrně rozsáhlé kampaně(Reqiem a Twilight of the Archaic), které uzavírají příběh Philipha o mnoho lépe.

Pro: Monstra, atmosféra, absence soubojů, příběh, prostředí

Proti: Krkolomné ovládaní - třeba šuplíky, někdy až moc tmavé, občas bug

+13

Penumbra: Overture

  • PC 70
Penumbra tu byla ještě dlouho před pořádným rozmachem walking simulátorů a first person adventur, kterých se v poslední době urodilo veliké množství. Troufnu si tvrdit, že bez Penumbry by nevznikly skvosty jako je Firewatch, Alien: Isolation, a myslím že i Drahá Esterka.

Co je na Penumbře nejlepší, je rozhodně atmosféra absolutního odstřihnutí od civilizace a nemožnosti záchrany z toho propadeného koplexu kdesi v Gronsku. Jak autoři trefně při startu hry podotknou, je dobré hrát hru o samotě, v přítmí a se sluchátky a né za dopoledního slunka, hřejíc vás do zad, zatímco vám vaše matka/manželka vaří guláš k obědu za zpěvu Village People a jejich YMCA. Skutečně jsem udělal vše proto abych se při hraní připosral, a vážně se tak málem stalo. Navíc strach je všudypřítomný a nedá vám fakt ani chvilku oddechu v nějakých pohodových pasážích. A to já jsem fakt drsňák, hlavně telefonickej drsňák.

Několikrát se mi stalo, že se "něco" někde mihlo a já se otočil a provedl tzv. panic run, tedy utíkat bezmyšlenkovitě pryč, jedno kam, ale pryč. A potom rychlostí hlemýždě opět postupovat.

Další věc co umocňuje atmosféru je fantastické ozvučení, nevím jak se tak malému studiu podažilo takhle perfektně si vyhrát se zvukem, ale klobouk dolu. Praskání sněhu pod nohama, kvílející vítr v chodbách, všemožné ruchy, které by v opuštěné výzkumné stanici být nemeli, ale jsou tam.

Gameplay je v podstatě jednoduchý, jde prostě o to nechcípnout a vyřešit několik hádanek. Později máte malinkou naději na záchranu v podobě, jednoho dalšího živého člověka na stanici a celé putování se směřuje k němu, ale jak už to tak bývá, nedopadne to dle představ. A můžu říct, že konec na mě opravdu hodně zapůsobil.

Co jsem ocenil je doplňování příběhu skrz všemožné spisy, knihy a růžné útržky textů až přes Danielův deník. Takže si udeláte hezký obrázek, co se ve skutečnosti na stanici za posledních několik desetiletí dělo.

Pro: Atmosféra, pernamentní strach, zvuk i grafika, příběh a jeho rozuzlení

Proti: Trošku krkolomné ovládání

+15

UFO: Aftermath

  • PC 75
Vzpomínám si, jak jsem hltal první obrázky a první info v novinkách ve Score a byl neskutečně nadšen, že se v naší domovině tvoří nástupce původního UFO: Enemy Unknown. S tímto kouskem jsem strávil mnoho a mnoho času a určitě si na něj ješte v budoucnu nějaký čas najdu.

V každém přípdě UFO: Aftermath měl být skutečně nástupce legendy, jestli se mu to povedlo nebo ne, je na každém z nás. Když budu porovnávat, tak co mě na původním XCOMu bavilo nejvíce, byla jakási atmosféra bezmoci a zamru, hlavně tedy v počátcích hraní. Toto se Aftermathu povedlo dokonale a navíc bylo umocněno hutnou postapo atmosférou, jelikož prakticky veškeré lidstvo bylo vyhubeno útokem spor, které byly vypuštěny do zemské atmosféry z blíže neidentifikovatelných vesmírných plavidel. Spory jednak zatemnily oblohu nad celou planetou a také vyhubily vše živé, co se nestačilo ukrýt. Tudíž veškeré mise se odehrávají v tomto prostředí. Toto velice dobře podtrhuje atmosféru zmaru a beznaděje.

Další veci už na tom tak v porovnání s původní legendou nejsou tak dobře, co zamrzelo bylo především budování a výstavba základen. Výstavba se nekoná vůbec, pouze lze zvolit funkci základny, to je vše. Výzkum a vývoj je poměrně rozmanitý, ale rozhodně nedosahuje kvalit, předchůdce.

Co mě ale potěšilo je akční část hry, která je založená na hybridním tahovém systému, který opravdu fungoval skvěle. Začíná se s obrazovkou s výstrojí a vyzrojí, zde se autoři vyřádili a přichystali pro nás veliké množství brnění, granátů, raketometů, sniperek, pušek a různého příslušenství, jak se na hru tohoto typu sluší a patří.

Začátky jsou pekelné a musíte se pěkně smekat, aby první voják Malcolm, přežil první misi a hlavně desítky dalších, protože Emzáci a Transgenanti, kterých je několik sad, mají poměrně mnoho smrtících variant, jak vaše vojáky rozcupovat na exkrement tekutého skupenství.

Velmi dobře jsou ve hře zakomponovány RPG prvky a vaši vojáci získávají zkušenosti, takže lze vojáky nejprve lehce specializovat a postupem času z nich vycvičit ultimátní stroje na nakopávání zadelí emzáků. To nštěstí není tak jednoduché, protože když už máte solidně vybavené a vycvičené družstvo a procházíte z jedné mise do druhé, jak Doomguy skrz skupinu impů, tak příjdou na scénu emzáci vybaveni novější technologií, popřípadě nová sada transgenatů, vojáci se musejí opět takticky pohybovat a chytře využívat výbušnin a dalších vychytávek, aby došlo ke zdárnému konci mise. Tento nelehký proces se několikrát opakuje, což je dobře. Protože to rozhodí nastupující stereotyp, který chtě nechtě pozdeji nastoupí.

Technická stránka byla už při vydání poměrně hodně krytizována. Mě osobně zastaralá grafika u tohoto typu her vůbec nevadí.

Na následovníka si musel ještě původní XCOM několik let počkat, ale zábavné české UFO pro mě bylo.

Pro: Atmosféra, akční složka, hromada vybavení, RPG prvky

Proti: Není stavba základen, pozdeji stereotyp

+11

Tropico

  • PC 80
První Tropico je dobrá hra, tak dobrá hra, že bych se jí nebál přirovnat k pravé Irské 17 let staré whiskey.

I dnes po právě těch sedmnáci letech od jejího prvního vypálení mám ten stejný pocit, jako když jsem jí pil poprvé. Je pravda, že její etiketa už nevypadá tak naleštěně jako v roce 2001, ale ten pocit zůstává.

Ten pocit zůstává a když jí jen na malou chviličku ochutnáte a pak už nemůžete přestat nalévat znovu a znovu. Její nespornou výhodou je to, že ji i dnes můžete koupit v několika obchodech s lihovinami a je už podstatně levnější jak dříve.

Má prostě svoje kouzlo, protože je vyrobena z tradičních surovin a s láskou,ne jen pro čistý zisk, jako dnešní destiláty. Je pravda, že dnešním pijákům už prostě nemusí sednout, ať už právě kvůli zastaralé etiketě, nebo právě staré receptůře, ale nám, co už mámě něco odpito dopřává přesně to, co od ní očekávámé a dlouhá léta máme rádi.

Můžete jí pít ve své staré sklence, ale perfektně se pije i z vyleštěných nových sklenek z Tesca.

Neříkám, že moderní Tennessee honey, smoke whiskey, nebo Ballantines nejsou dobré, ale jak jsem psal, klasika je klasika a někdo na ní nedá dopustit.

Strávil jsem s ní spoustu času už dříve, spostu času i nedávno a určite si jí v budoucnu zase dám.

Pro: Stará, ale stále líbivá etiketa, parádní receptura a vytříbená chuť

Proti: Pro někoho jsou její klady záporem

+15

The Witcher

  • PC 90
Původně jsem Zaklínače ani nechtěl hrát a nebýt DH, tak bych si ho asi ani nikdy nezahrál, jelikož nejsem zrovna moc RPG pozitivní a jelikož jsem neprošel érou Baldur's Gate a Planescape: Torment a jim podobných RPG, tak jsem prostě neměl zájem. Jediné do té doby dohrané RPG byl první Mass Effect a označit právě Mass Effect jako RPG, by mohlo být pro leckoho pobuřující.

Můj zájem o Zaklínače se začal zvyšovat až u příležitosi vydání třetího dílu této slavné ságy , ty gameplaye před vydáním byli skvostné, užasný svět, detaily atd. atd. to vše mě strašně k třetímu Zaklínači přitahovalo. Ale nemůžu začít hrát třetí díl když jsem ani nečuchl k předchozím dílům. Mrknul jsem tedy na několik gameplayů na YT a světe div se, ono mě to neskutečně odradilo. Ošklivá grafika, divné souboje, všechno do tmavě zelena. Čas běžel... A DH začala moje odhodlání nikdy prvního Zaklínače nehrát mocně nahlodávat. Jelikož občas projíždím diskuze, tak mi nešlo nevšimnout si, že první Zaklínač je poměrně frekventované téma i po tolika letech po vydání. Básnění mnoha uživatelu, jak je to báječná hra mě nenechalo klidným a já zainvestoval celých 1,99 éčka a prvního Zaklínače koupil na steamu.

Instalace a čtyři hodiny jsem se od toho nemohl odtrhnout, je pravda, že začátek je trošku kostrbatý, ale jakmile jsem se dostal do podhradí, tak mě Zaklínač lapil.

Dle mého skromného úsudku je vrchol hry hnedka druhý akt a především jeho hlavní detektivní část, kdy musíte vypátrat určitou osobu, což vyžaduje mnoho rozhovorů, dalších podúkolů, pochůzek a pátrání. Člověk si až připadal jsko skutečný středověký detektiv.

Další věcí která mě učarovala, bylo neskutečné množstí perfektních a zapamatovatelných postav. Například neskutečně sprostý Talar, který se tahal se Shani (WTF?????), zmatkář Kalkstein, chudák Reymond a můj věčný společník Sigfried, díky kterému jsem se nakonec přiklonil k lidem.

Skvělé bylo i celé obludárium, tolik originálních potvor se v jedné hře nevidí, dokonce se i samotný Cthulhu dostavil.

Hudba a celkový dabing na mě působil velice dobře skvěle dokresloval atmosféru hry, obhrublá mluva mi naprosto nevadila i když jsem nečetl knihy, myslím že i samotný Sapkovský by byl spokojen. Dokonce i grafika, kteterá mě z videí tolik odpuzovala, nakonec při vymaxování detailu, dokázala vytvořit scenárie, při kterých padla čelist, hlavně pokud si člověk uvědomí kolik let už hra má.

Bylilnky, hra v kostky, krčmy, venkov, parádní příběh, míchání lektvarů, atd. Tahle bych mohl pokračovat ješte dlouho výčtem věcí, co se mi líbilo.

Co se mi naopak nelíbilo je jen pár nepodstatných problémů jako třeba kostrbatý pohyb, absence skákání, tak trochu i soubojový systém, ale jinak opravdu nic, co by stálo za řeč.

Hraní zaklínače jsem si doopravdy vychutnával a opět musím poděkovat DH a jejímu osazenstu, protože jinak bych se k této skvělé hře nikdy nedostal.

Steam mi ukazuje 65 hodin.
Metacore: 86

Pro: Postavy, příbeh, grafika, fantastický druhý akt, herbář, obludárium, rozhovory

Proti: Kostrbatý pohyb, absence skákání, tak trochu souboje

+39

Far Cry 2

  • PC 60
První Far Cry, jsem dohrál hnedka třikrát. Jen vyjmečně hraju hry vícekrát a tomuto privilegiu se dostává jen některým peckám, takže první Far Cry je pro mě velká pecka. Škoda, že totéž se nedá říci i o drůhém díle. FC 2 je v mnoha ohledech podstatně horší než první díl, ale v něčem jiném naopak oproti předchůdci vyniká.

To něco je gunfight, velmi podstatný prvek každě střílečky, není nic horšího, než když hrajete na první pohled parádní FPSku, ale místo pocitu že střílíte z mocného nástroje na smrt, držíte v ruce jakési pravítko, kterým ukazujete na toho, kdo má zemřít.

Ve Far Cry 2 je prostě radost střílet, ať už střílíte z Makarova, nebo sejete z M249 SAW vždycky je to parádní pocit, jak u her ze špičky žánru.

Osobně jsem preferoval oddělávat z dálky jednoho za druhým pomocí M1903 Springfield a zbytky odklidit na blízko.

Další za obrovské plus považuji asi jako zbytek světa, především prostředí, tedy samotnou Afriku, i nyní tolik let po vydání, je to stále unikát a při cestách savanou dokáže hra vykouzlit oku lahodíci scenárie,to jako fakt jo, Steam je toho svědkem, čímž se dostáváme k cestování.

Jelikož jsem hrál vanillu, tak jsem si prožil solidní peklíčko, ze startu to človeka baví, ale po 67. cestě z východu na západ mapy, kdy jen tak mimochodem, zlikvidujete asi 15 hlídek milice, už to prostě není ono. Nebýt onoho zmiňovaného a naprosto parádního gunfightu, určite bych FC 2 nedohrál.

Co se týče příběhu, tak tam to mám tak pade na pade, a závěr mě tak trochu zklamal.
Je sice fajn, že se celá parta nesejde, když je po všem v knajpě a nesměřují vstříc slunným zítřkům, ale ten obrat na konci, kde hraje velkou ulohu, Desert Eagle a hlavy všech zůčastněných parťáku mi taky moc nesedul. A vysvětlení, že válka je zlá a žáda si oběti, už vůbec ne.

Co mě vyloženě vytočilo, je řízení vozidel. Akcelerace z nuly na max asi tak ta 1,5 vteřiny, něco jako jízdní model vůbec neexistuje, což je u hry, která svoji hratelnost postaví právě na cestování pomocí prostředku, trošku provar.

Konflikt mezi frakcemi UFLL a APR, jako kdyby ani vůbec nebyl, probíhá jen na striktně předem daných skriptech, už i o rok mladší S.T.A.L.K.E.R.: Shadow of Chernobyl, to zvládal mnohem lépe.

Steam mi ukazuje nějakách 29 hodin, což je až až, vzhledem k výše zmíněným trampotám.

Pro: Grafika, Afrika, GUNFIGHT!!!, Příběh

Proti: Doprava celkově, Stereotip, Příběh

+20

Tomb Raider: Anniversary

  • PC 70
Tomb Raider, Rise of the Tomb Raider, připravovaný film s nejslavnější archeolžkou, všude stále jen Tomb Raider. Jelikož nechci přeskakovat, tak proč se nepoustit do výročního dílu. Přiznám se že, jsem úplně první díl nikdy nehrál, zacínal jsem až s legendárním Tomb Raider III: Adventures of Lara Croft, jestě teď si vzpomínám na hodinové bloudění a koumání kam dál hnedka v prvním levelu. Bylo mi kolem 11-ti let a Tomb Raider III: Adventures of Lara Croft byl pro mě v té době téměř nepřekonatelný. O to spásněší bylo objevení návodu v některém z herních magazínů.

Tomb Raider: Anniversary je tak trochu návratem do této doby, ovšem v novém obleku, co se týče modelu samotné Lary, tak nutno uznat, že velmi slušivému obleku.

I když už je hra deset let stará, rozhodně jsem neměl pocit, že by grafika byla předpotopní, naopak. Jak u TR zvykem, co mě vždy uchvátí, jsou samotné hrobky a jejich monumentální zpracování v kombinaci s jejich opuštěností a zjevnou starobylostí vytváří paradní atmosféru, která je alespoň pro mě Tomb Raiderovi vlastní a mě vždy uchvátí, už právě od zminovaného třetího dílu.

Abych jen nechválil, vrací se stejně debilní soubojový systém jako v předchozím díle, ozvučení se mi také moc nezamlouvalo, málo zbraní, i když s tímto soubojovým systémem celkem dostačující počet čtyř kousků.

Co bych chtěl zmínit a co rozhodně není ani klad, ani zápor, tak je obtížnost. Kolikrát si u nových Kol of Djůty říkam, že to prostě není ono, že hraní není jako dřív a jaká je to škoda, že hry už nejsou hardcorovější, tak jako dříve. Ale ono ejhle... On totiž Anniversary není úplně jednoduchý, obzvlášť s kombinací chackpointovému systému ukládání.

Už nikdy nebudu nadávat u Kol of Djůty jak je to jednoduchý, protože přeskočit za sebou 12 plošin, vyšplhat po žebříku, udělat otočku, přeskočit na další žebřík, vydrápat se nahoru, sejmout letající potvory, přeskočit několik dalších plošin, vzít si lékárničku, sejmout další potvory, přeskočit k čůdlu, zmáčknou čůdl a teďka zpět to celé, není vůbec jednoduché bez zhebnutí.

Při asi sedmnáctém pokusu jsem pochopil, že fakt nechci aby hry byly hardcorovější jako dříve, Dark Souls odpustí. A to nebyl pouze jeden případ. Prokličovat mezi padajcími hořícími šutry v pozděší čášti hry, taky žádný med. To jsem kvetl.

Ale za mě palec nahoru.

Metascore: 83

Můj gameplay: 17,2 hod. (Steam)

Pro: Lara, monumentální lokace, ovládání, hádanky. T-Rex :)

Proti: Soubojový systém, obtížnost, zvuk.

+12

S.T.A.L.K.E.R.: Call of Pripyat

  • PC 90
Dovolím si tvrdit, že dnešní světy ve hrách jsou někdy až moc rozsáhlé, ale Stalker (odmítam tečkovat), by si zasloužil svět mnohonásoně větší. Tím nechci říct, že by v CoP byl malý, ale pokud by byl desetkrát větší a měl by stejnou péči od vývojářu jako CoP, dovedl bych se v něm toulat stovky hodin. Samozřejmě chápu, že by to vývojářům zabralo mnohonásobně více času a v jejich podmínkách to bylo v době vývoje prakticky nemožné. Tohle je jedna z věcí, co dělá Stalkera Stalkerem, desigenový skvost, jakým je prostředí a prakticky celý svět ve kterém se ve hře pohybujeme, je něco naprosto unikátního a prakticky už neopakovatelného, jediné hry které se snad dokázali přiblížit, alespoň z mého pohledu byl HL2, Dishonored a Metro, jinak není konkurence.

Ve hře jsem nenarazil na dva stejné rozobořené domečky, dva stejné mosty, nebo stejné uskupení objektů. Autoři předvedli neobyčejný cit pro detail s jakým hru, vlastně všechny tři hry vytvořili. Hromádky nedopalků od cigár u židle na vyhlídce, hlavy bloodsuckerů u lovce na stěně, konzervy a munice u prodavačů na pultě a takto bych mohl pokračovat několik stran. Dle mého jsou tyto drobnosti tím, co dělají svět Stalkera tak uveřitelným.

Čím stalker vyniká je také technické zpracování, grafika i dnes (rok 2016) vypadá parádně. Titul podopruje i rozhraní DX11 osobně jsem hrál v DX10, protože na mojí obstarožní 560 Ti, DX 11 způsoboval micro-shutering.
Nezapoměnu na pcit jaký jsem zažíval v Jupiteru u vstupu do podzemního komplexu při západu slunce. Do tábora daleko, skoro tma a všude kolem se ozývalo neco velmi divého. I cesta do tábora úplně po tmě za cvrčení cvrčkú je nesmírně atmosférická.

Celkově je atmosféra v celé sérii něčím, co už se budě těžko, hlavně tedy v západní produkci napodobovat.

Samožřejmostí je spousta zbraní od upilované brokovnice až po jakýsi Railgun plus jejich nespočet vylepšení a upravy. Obleky jsem využil asi jen dva nebo tři, všechny základní stalkerské, ale notně vylepšené od vědčů z Jupiteru, kteří mi je vytunili, popřípadě darovali výměnou za splněné mise.

Co mě trochu zamrzelo je málo misí v podzemních, což bylo v tomto díle vynahrazeno především cestou do Pripyjati a hledáním bajně oázy života.

Nepoviné mise, zde tvůrci mákli snad nejvíce, prakticky každá jiná, každá neskutečně zajímavá a každá na jiném míste. Od až téměř detektivního vyšetřování při hledání jednoho stalkera až po deratizaci upířího hnízda. Za mě naprosá spokojenost.

Jediné z čeho jsem neměl velkou radost bylo ubrání na počtu tuhých přestřelek. Zde narazíte jen na několik málo skupin, které můžete s klidem postřílet a jedná se především o skupiny Monolithu.

Jen jedno přání nakonec, doufám, že se tvůrcum finančně zadaří s Cossacks 3 a někdy se dočkáme dalšího dílu.

Odehránoů: 41 hodin

Metascore:80

Pro: Atmosféra, důraz na detail, hratelnost, hledání artefaktů, vedlejsí mise

Proti: Málo přestřelek

+31 +32 −1

Warcraft III: Reign of Chaos

  • PC 80
První díl Warcraftu jsem hrál spolu s C&C už někdy v roce 1995, kdy můj brácha dostal svoje první dělo 386 DX a na CD 160 her, které obsahovalo již zmíněné pecky.

Za několik let, vážně netuším kolik se nám do stroje, dostalo druhé pokračování, dnes už legendární Warcraft II: Tides of Darkness. Podstatně vylepšená grafika, skvělá hudba a atmosféra z hry přímo odkapávala. Tuhle pecku jsme prostě hráli každý den, po několikátém projití kampaně a nespočtu vybojovaných skirmishů, jsme někdy v roce 1997 toužebně očekávali příchod třetího dílu, který nás uzemní. Ale ejhle, v době, kdy internet nebyl zdaleka součástí každé domácnosti a informace o hrách jsem získával pouze ze Score, či Levelu, a to jen občas, tak jsme jaksi netušili, že právě třetí pokračování vznikne až za pět let v roce 2002.

Ale to čekání za to stálo, i když mě jakožto, co se týče strategií, pouze single-player hráče, až tak moc ne. Tím v žádném případě nehci říkat, že je single-player špatný, jen v porovnání s MP trošku co se týče herního objemu menší.
Tím chci říci, že multiplayerově zaměření hráči si Warcraft 3 užijí o něco více, jak já který odehrál pouze single + několik map skirmishe.

Co se týče singlu, já osobně si nemůžu na nic stěžovat, čtyři gigantické kampaně které jsem dohrál poprvé až v roce 2015, mi dali pěkně zabrat. Perfektně pojatý, i když ne složitý, ale hlavně plně srozumitelný příběh je obrovské plus. Bombojdní filmečky po Blizzardovsku nemá ani smysl popisovat, jak jsou dokonalé. Nejvíc mě asi zaujala hnedka první kampaň, za lidský národ vedený mladým, ale zbrklým Arthasem, jelikož mi jsou lidské rasy vždy nejbližší, moc se nevyžívám v hraní za Orky, Elfy, Eldary/šmejdy z vesmíru.

Co mě na kampani zaujalo nejvíc byl právě přerod hrdiného Arthase, ze 100% kladáka, na monstrum, které jde přes tisíce mrtvol ke svému cíly. Za co zaplatim tím nejcenějším. Škoda já mu fandil, on v zásadě dělal vše proto, aby zachránil svůj lid, ale bohužel pro tenhle lid to byl ochoten dělat i za cenu ztrát nemálo jednotlivců. Viz vesnička, kterou vymlátil aby oslabil nepřítele, nebo jeho vlastní armáda, kerou odsoudil k záhubě.

Warcrafta 3 jsem hrál bez Frozen Throne, ale už teď se na nej moc těsím, hlavně právě Arthasovi a jeho příběhu.

Co se týče skirmishe, tak tady jo to obtížnější, v podstatě jsde o to kdo obsadí více dolů, vyhrává. Nejtěžší obtížnost byla pro mě moc těžká a střední moc lehká, takže jsem to střídal. Zpestření je možnost nastavení různého počtu nepřátel i parťáků které lze libovolně nastavovat dle velikosti mapy. Pro mě je ale skirmish W3, tak troch sklamáním, protože veškerá válečná tažení probíhají přes jednu šablonu - postavit základnu, ubránit se, zabrat doly, rozdrtit nepřítele.

Mutiplayer jsem nehrál tudíž o něm nebudu psát, i když chápu, že je podstatnou součástí hry, pro mnoho lidí dokonce důležitější nez SP.

Metascore: 92
Za mě palec hore :)

Pro: Svět Warcraftu, grafika, český dabing, hratelnost, příběh, postava Arthase

Proti: Skirmish

+22

Return to Castle Wolfenstein

  • PC 65
Vím, že nejspíš zde budu za kacíře a spousta lidí mě bude chtít ukamenovat, protože RtCW je pro spoustu lidí modla. Předem bych chtěl upozornit, že se jedná pouze o můj názor, který nikomu nevnucuji a který stejně nikoho nezajímá :). Kdyby se někdo podobně navážel do Dooma, který je pro mě něco, jako pro křesťany Bible, tak bych taky nebyl nadšený, ale každý názor respektuji.

Pravděpodobná příčina, mého ne až tak kladného postoje k tomuto Wolfovi je pravděpodobně to, že jsem ho naprosto minul, z neznámého důvodu v době jeho největší slávy. Tím chci říct, že jsem ho poprvé hrál až v roce 2015, tedy až 14(sakra, už nejsme tak mladí) let po jeho vzniku. Takže jákakoliv nostalgie a vzpomínky na propařené mládí s touhle hrou na mě bohužel nemají žádný vliv.

Nedřív to co je fajn. Samožřejmě somotný nápad, se kterým přišel už původní Wolfenstein 3D. Skloubit drouhou světovou válku s mystičnem a Hitlerouvou paranormální divizí, která tuším skutečně existovala.

Začátek je naprosto parádní, hrad a druhá mise v horské vesničce, prostě parádní, hutná komorní atmosféra, žádné rozmáhlé akce, ale jen férové přestřelky jak ze špionážního románu. Dále katakomby a kostel, to samé, parádní atmosféra. Další mise(Forest Compoud) se mi taky moc líbila, hlavně pro to zaměření na stealth.

Ale potom jakoby se to zlomilo a otačilo o 180°, raketová základna, letiště, Kugelstadt, bomb facory, norsko, x-labs, přehrada. Stále dokola se prochází šedivé a stejné interiery. Potom následuje vrchol celé hry a tím je eliminace pěti důstojníku SS, jakoby malý sandbox se zaměřením hlavně na stelth, kde procházíte noční horskou vesničkou a postupně likvidujete jednoho za druhým, prostě pecka. A samotný závěr me bavil asi ze všeho nejméně, graficky nejslabší, jakýsi hřbitov a vrt a samotný závěr s bossem byl už jen utrpení.

Samotný gameplay mi přišel takový nemastný neslaný, hlavně gunplay se mi vůbec nelíbil, nedokážu říct proč, ale byl poměrně odlišný od ostatních her, zbraně meli takový zvláštní zpětný ráz, dost mi vadilo, přehřívání zbraní, hlavně tedy u stenu, i když rozumím tomu, že by byl jink asi hodně op, ale přišla mi to jako zbytečnost, zrovna u hry jako je Wolf. Hazení, granátů bylo naprosto nepoužitelné a několikrát se mi odrazil pod nohy a já ochotně zhebnul.

Hrál jsem na prostření obtížnost a musím řít, že nepřátele byli šlušní ostrosřelci, snažit se krýt bylo naprosto k ničemu, takže jsem používal technniku z původního Wolfa, tzn. štráfonání spoza zdi, palba a opět štráfonání za zeď.

Hru jsem stihl dohrát za nějakých 14 h.
Metascore: 88




Pro: Atmosféra v některých misích, nápad, někdy grafika.

Proti: Grafika, většina misí mě nebavila, gunplay.

+21 +22 −1

Batman: Arkham Asylum

  • PC 90
Mám rád komiksy, tedy né klasické komiksové sešity, ale spíš jejich filmovou interpretaci, nikdy jsem je nepovažoval za kapitalistickou propagandu a podobné hovadiny, beru to čistě jako zábavu. Mám rád tu směsici různých postav s různými vlastnostmi. Hodně se mi zamlouvá tvorba Disneyho Marvelu, i jejich kolegu z Warner Brothes, strašně mě baví Avangers, Punisher, Flash, atd. atd. Ale jedna postava je pro mě nejdůležitější, je to samozřejmě Batman. A to hlavně proto, že jsem jako malý capart hltal filmy s Michaelem Keatonem, Kilmerem a později dokonce i tu fetiš zhovadilost s Clooneym. Pozdeji mi samožřejmě udělal radost pan Nolan s novodobou trilogií o netopířím muži. Ale k čemu se chci dostat je, že když se řekne Batman, odpoví se Joker. Joker byl vždycky super, jak Jack Nicholson, tak snad ještě lepší Heath Ledger. Heath Ledgera jsem skutečně považoval za nejlepšího Jokera, který snad ani nemuže být překonán. Pouze do doby než jsem si zahrál Arkham Asylum. Uvidíme co provede Jared Leto v chystaném Oddílu sebevrahů.

Dle mého skromného názoru, který stejně nikoho nezajímá, je Joker z AA ten nejlepší Joker, s jakým jsem měl zatím čest. Kdykoliv slyším Joker vybaví se mi právě ten z AA. Vyzařuje správnou směsici šílenosti, brutality, vtipu a "charismatu", která z něj dělá nejlepšího Batmanova protivníka. Když k tomu přičtu ještě peckoidní dabing Marka Hamila, tak je vymálováno. Jak jsem psal nejlepší Joker vůbec.

Omlouvám se za mé krasozpěvy a zpět ke hře. Komixové hry jsem měl vždy spjaté s budgetem, nyní ne. AA je pecka nad pecky, přesně takhle jsem si převod Batmana z knihy na monitor představoval, samotný svět působí takovým retro-futur dojmem, graficky parádně zpracované do nejmenších detailů.

Další obrovské plus je spousta Batmanových kultovních protivníku, jako je Bane, Posion Ivy, Ridler, Crock, atd. plus jejich posluhovači, které Batman kosí hodně brutálním až skoro wrestlingovým způsobem.

Paradním zpestření hratelnosti jsou např. kanálové hrátky s Crockem, nebo raušové rozjímání s Scarecrowem, o zábavu je postaráno od začátku do konce a ani na minutku jsem se nenudil, Ridlerovi hádanky jsem vyřešil sám krom třech, ty jsem musel odhalit s návodem.

Souboje s lůzou z vězení jsou vážně skvělé, lahodí oku a jsou efektní. Nechybí klasické spestření tichého postupu, který lze řešit pomocí Batmanových vychytávek.

Příběh je naprosto fantastický a plně srozumitelný, což je někdy ve hrách problém. Projdeme si hezky všechny pavilony celého AA, na zvraty není nouze, i jeden skutečně infarktový moment tu jak pro Batmana, tak pro samotného hráče, bodří vědí :).

Pecka pecek.

Metascore: 91%
Herní doba: kolem 21 hodin.

Pro: Joker, grafika, zaporaci, bojový systém.

+28

WRC: FIA World Rally Championship

  • PC 60
Ze všeho nejdříve bych rád řekl, že jsem odjel celou single kariéru, takže nehodnotím po několika odjetých erzetách.

Hru jsem rozehrál jak jinan než ve škole pro začínající jezdce a kupodivu mi byl hnedka svěřen WRC Citroen. Hned ze startu jsem byl připraven na jízdní model z pekla, ale hled´me ono to nejezdí zase tak strašne. Samozřejmě že jsem si povypínal všechny pomocníky a skutečně jídní model nebyl tak špatný, tedy u vozu této kategorie, jak jsem později zjistil. Dokonce jsem se hned v uvodu pokusil skandinávský švih a doopravdy se mi povedl.

Prošel jsem si tedy základním "školením", které Vás nenaučí nic, co by jste už dávno neuměli a pro skutečné virtuální závodníky nepřináší nic nového a pustil jsem se do závodní kariéry. Hra začíná s vozy nejslabší kategorie s náhonem na přední dvě kola, toto je okamžik, kde se podle mě většina hráčů tohoto titulu zlomí. Proč? Protože řídit tyto slaboučké kozí dechy je čirá hrůza, opravdu je. Jízdní model připomíná RedBull káry a fyzika snad ani neexistuje. Opravdu otřes.

Pravdou je že c čím silnější vozem jezdíte, tím se jízdní model zlepšuje. u WRCček se jedná o pěkný ekvivalent prvního Dirtu.

Co se týče technických kvalit zde chlapci z Milestone o pár let zaspali, většinou mi tyto nedostatky jako je horší grafika či zvuk zase tolik nevadí, ale zde je to do nebe volajcí, číré zlo a to v obou případech. Prostě máte pocit jako když jedete na vysavači na steroidech a ne v nadupaném WRC, to co vydává za zvuk Citroen C4 je fakt vostrý. Nic strašnějšího jsem dosut ve hrách neslyšel.

Grafika je pár let zpět i na rok 2010, ale to mi žíly netrhalo tolik jako zvuk.

Co se týče toho hlavního, tedy samotné kariéry nejedná se o nic nového pod sluncem, ale účel plní, prostě klasika, nové auta, polepy, angažná ve WRC týmech, člověk má alespoň trochu pocit, že je součástí nějakého šampionátu.

Sečteno a podtrženo, od hry jsem nečekal nic, dostal jsem trochu víc, ale ne mnoho.


Metascore:65%

Pro: Vozy WRC, tak trochu kariéra

Proti: Zvuk, grafika

+14

Assassin's Creed II

  • PC 85
S ACII jsem si dal opravdu načas, i když jsem šlyšel tolik pochvalných hlasů na tuhle hru, tak ne a ne se rozhoupat a začít hrát, protože, no protože první díl. Prostě jsem nevěřil tomu že může být kvalitativní skok mezi jednotkou a dvojkou tak veliky. A skutečně je.

V ACII je všechno co mám rád, otevřený, a detailní svět, základna kam se mohu vracet, parádní souboje, sposta akce, lokace k prozkoumíní. Ale ač hodnotím hodně vysoko, tak mi spousta věcí přišla hodně povrchních. Třeba stealth, jako by vůbec nebyl, ani přikrčit se nejde, jediné co jde je se schovat v kupce sena a odkráglovat s následným nepřítele s následným zatáhnutím těla do oné kupky sena. Občas se vyplatí nekoho strhnout ze střechy, plus samozřejmě klasické vyčkávání, ale to je vše, nepamatuji si že bych samotný stealth postup použil.

Další věc je správa základny, ale ten stejný problém, vylepšovat toho na dnešní poměry není moc, ale hlavně v polovině hry jsem měl všechno vymaxované. A šlus.

Souboje, ty neberu jako plus ani jako mínus, ještě dnes vzpomínám na finální kapitolu ACI a na ultimátní souboj se dvaceti rytíři, opravdu hardcore, dal jsem to snad na desáty pokus. ACII je naprostý opak, neprátelé stíráte jak mouchy z čelního skla ze svého fazola na R35. Prostě jen odvar. Pro příště prosím trošku přitvrdit.

Parádní jsou těžké zbraně, které s sebou nemůžete tahat, protože se s nimi nedá sprintovat ani lézt, ale udělají solidní paseku mezi nepřáteli, ale vyplatí se je při soubojích sebrat a domordovat zbytek enemáků, jelikož je to podstatně rychlejší a lohodí to oku.

Co ale drželo mojí pozornost celou dobu, byl příběh a především samotná herní postava, konkrétně tedy Ezia Auditore da Firenze, na začátku příběhu se seznámíme s mladým floutkem, kterého zajímají jen kurvy, chlast a chlebíčky. Ale postupem času se z Ezia stává bitvami ošlehaný assasín, jehož žene kupředu dávná touha po pomstě. Za mě rozhodně jedna z nejzajímavějších postav herních dějin.

I když se může zdát, že jsem dost přísný, tak pokud vše poskládáme dohromady, vyjde mi z toho velice povedený, celek jehož některé prvky trpí nedotažeností, ale ve výsledku to tolik nevadí.

Zvuková a grafická stránka na rok 2010 velice dobrá.


Metascore: 86 (PC)

Pro: Ezio, efektní souboje, mapa, akrobacie, templáři/hašašíni

Proti: Správa majetku, stealth.

+20

SWAT 4

  • PC 95
Jelikož mě vojenská a policejní tématika velice zajímá SWAT 4 byla pro mě jasnou volbou.
SWAT 4 je vskutku unikát a nutno podotknout, že taky nářez jak gumovým projektilem z půl metru.

Hrál jsem pouze singl, ale i ten mě naprosto nadchnul a to především svojí syrovostí, smyslem pro detail, jedinečnou hratelností a atmosférou.

Hrál jsem na druhou obtížnost, kdy ke splnění potřebujete hodnocení alespoň 50 bodů ze sta a leckdy to bylo velice obtížné, jelikož souboje, tedy samotné přestřelky, jsou asi nejvěrnějším a nejrealističtejším zpracováním přestřelek na krátkou vzdálenost co jsem kdy mohl ve hrách vidět, nemyslím tím ani tak samotné chování zbraní, ale především to jakým stylem přestřelky probíhají.

Seřadit, nějakým způsobem se dostat skrz dveře, flas/stingr/frag vlétnout do místnosti a eliminovat, či jiným pokud možno nenásilný způsobem vyřadit hrozbu, pokud dojde na střílení, tak bude vypálena smršť několika kulek a je po všem. A toto vše proběhne během 10 - 20 vteřin! Ještě jsem nehrál žádnou jinou hru, která by kladla takový důraz na správný úsudek a bleskové reakce a postřeh.

Jediné, co musím hře vytknout je v souvislosti s tímto právě UI kolegů. Někdy se zachovají jako naprostí profesionálové a fungují jak mají, jindy si nechají vykropit záda z kalacha, protože nepřítel se zasekl v pozici, ve které nemá co dělat, například přiklopený dveřmi.

Další věc která mě naprosto fascinovala, je atmosféra, hnedka druhá mise, máte nahlášené rukojmí v domě. Hnedka jak vtrhnete do domu, pohůdka normální dům, našijete to do ksichtu pepřákem staré senilní babce, ale rukojmí nikde, čistíte místnos po místnosti až narazíte na jedny dveře do sklepa, kde začne peklo, jak z hororu Roba Zombieho, prostě ukázkový kutloch, sadistického psychopata.

Takže za mě rozhondě palec nahoru, už se chystám na datadisk.

Metascore: 85%

Pro: Neuvěřitelně intenzivní přestřelky, atmosféra, důraz na rychlost a přesnost

Proti: Občas AI parťáků.

+25

Quake 4

  • PC 70
Quake 4 je něco jako filmová trilogie Expendables, hra ze staré školy, ale (v době vydání) ve skvělém vizuálu s prvky moderních her. Na první pohled je vidět, že autoři se poměrně hodně inspirovali u mega hitu prvního Call of Duty a v podstatě se neustále něco děje, jen co se týče velkoleposti tak trochu zaostává oproti konkurenci. Přišlo mi, že Q4 chtěl být epickou akční náloží na kterou se nezapomíná, bohužel se to moc nepovedlo, hra se odehrává až na několik exteriérů v poměrně uzoučkých interiérech, nejspíše po vzoru Dooma 3, možná i proto že se enginu v exteriérech prostě moc nedaří. Sice se neustéle něco děje, ale rozhodně z toho čelist po zemi tahat nebudete, protože ta velkolepost tam prostě není, máte zažít největší invazi v dějnách lidstva, ale všechny akce se odehrávají jen na několika metrech čtverečních, a s dalšími čtyřmi kolegy.

Ovšem více se toho hře vytknout nedá, tedy pokud počítáte s tím, že je to prostě oldschool jak sviň. Paradní gunplay, kdy to prostě napálíte z brokády do nebohého strogga z půl metru se ničemu nevyrovná. Dalším znakem oldschoolu je téměř absence míření přes mířidla, ale proti gustu... Zbraně a střelba z nich je prostě parádní.

Hra je poměrně krátá a dá se říci, že jí proběhnete během desti hodin, nutno říct, že jsem se téměř nikdy nenudil a hra ubíhala jak po másle. Občas naskočíte do vozítka pak příjde "TEN" dějový zvrat, sejmete bossáka a je po ptákách. Šlus.

Jelikož jsem obrovským fandou a zastáncem Quaka 2, tak hodnotím možná až moc vysoko, takže kdybch byl stoprocentně objektivní tak bych musel jí tak na 60%. Q4 se v žádném případě kvalitám Q2 nevyrovná, škoda potenciál by tu byl.

Metascore:81%

Pro: Gunplay, hraje se celkově moc dobře

Proti: Prostě jen obyčejná koridorová střílečka

+18

Dishonored: The Brigmore Witches

  • PC 95
Druhé a poslední a nutno podotknout, že nejlepší a nejdelší příběhové DLC k dnes už kultovnímu Dishonored. Nebudu dlouho okecávat a dle mého dojmu toto DLC obsahuje sice jen tři, ale obrovské a rozmanité mise. Dokonce mi nedělalo problém v každé z nich strávit 2-3 hodiny, pokud dohledáváte všechny runy a prolézete i místa, kam nemusíte. První mise, Coldridge Prison, opět se dostáváme do známého vězení, nyní ovšem s plnou stráží a v jiném bloku než prvně, opět několik možností řešení situace, dokonce se dá projít v přestrojení za důstojníka stráže. Parádní mise.

Druhá mise, jedna z nejlepších z celého Dishonored, celé se odehrává u prázdného kanálu, kde na obou stranách jsou znepřátelené gangy, spousta opuštěných budou a v nich podivné živly, tahle mise pro stealth jako dělaná, další lokace je nádherný přístav s lodí, atmosféra přímo odkapává z monitoru. Poslední mise je ta, alespoň z mého pohledu to nejatmosferičtejšího a po výtvarné a desigenové stánce nejkrásnějšího, co jsem za poslední roky na monitoru viděl. Předzámčí, zahrady, samotné polorozpadlé sídlo Bigmorovic, skleníky, prostě vše na co se člověk podívá je radost se pohledět. Čarodějnice na každém kroku, nádech tajemna tak, jak k Dishonored patří. To je prostě kombinace která dělé z tohodle kousku parádní závěr cele hry, lepší jsme si ani nemohli přát.

A teďka jenom čekat na oficiální druhý díl.

Metascore:80

Pro: Herní doba, lokace, samotné mise, Daud

Proti: Nic mě nenapadá

+21

FlatOut: Ultimate Carnage

  • PC 95
První Flat-Out je pro mě obrovská srdcovka, nejen proto že lepší buranské závody, ze kterých je cítit benzín s příměsí vyjetého oleje a slepic ve slámě na každém kroku. Ale hlavně proto, že nabídnul luxusní kombinaci parádního jízdního modelu se skvělou fyzikou a ještě lepším destrukčním systémem. A vůbec nevadilo, že se nezávodilo v autech jak z Rychle a zběsile, ba naopak. Prostě pecka.

Jelikož v době vydání FlatOutu 2, jsem byl plně zaneprázdněn demolováním stodol a protihráčů v původním díle, řekl jsem si že FO2 nechám na později, ale co se nestalo vyšel FO:UC.

Jelikož jsem se dozvěděl, že je FO:UC v podstatě remakem, čí remastrem, či jak se tomu teďka moderně říká, rozjel jsem rovnou FO:UC. Grafika parádní, motory řvou jak blázen, dvanáct pod kapotou nadupaných(ne vzhledově) monster, prostě pocit jak kolem 8-9 hod. na Pražském okruhu, ovšem pouze do první zatáčky. Zde začíná peklo. Jelikož jsou cílové/startovní rovinky jak se patří dlouhé, dovedete si představit rychlost před první pravou ostrou. Všechno lítá... Tím myslím úplně všechno, lítají pneumatiky, lítají nárazníky, melouny ze stánku, stánky, výfuky, občas proletí řidič z vedlejšího off-roadu, který podcenil situaci.

Prostě adrenalin jak z praku. Pokud se přežije první zatáčka a Vaše auto je schopné další jízdy, užijete si parádní závody kombinované s destrukčním derby, kde rozhodně nečekejte penalizace za zkrácení tratě, skrz rodinný domek, nebo za ťukanec do supeřova naleštěného supersportu. Nic pro ořezávátka.

FOUC je pro mě jednou z nejlepších závodních her jakou jsem kdy hrál a asi jí taky zůstane, alespoň do vydání Next Car Game od stejných vývojářů. Doufám že dostaneme alespoň stejně kvalitní a nářezovou arkádu jako je FO:UC.

Metascore:79

Pro: Neuvěřitelnej náser

Proti: Já jsem žádné mínusy nenašel, ovšem ani nehledal.

+21

Dishonored: The Knife of Dunwall

  • PC 80
Jde přece hlavně o prachy, ne? Takže to rozsekněte.
Co prosím?
O pořádnej balík peněz! Sekat!!!
Aha...

Takže takhle nějak bylo rozhodnuto o DLCčkách k Dishonored. Ale to tu nebudu rozebírat. Jen podotknu, že když sečteme všechny tři DLC, rovná se to pěknej náser, který jsem si doopravdy moc užil a to já se standartně do DLC moc nehrnu, už jenom to je důkaz toho, jak moc mě Dishonored pohltilo a jak moc se mi líbil. Během hraní se mi zdál Daud daleko zajímavější jak Corvo a je zde krásně ukázáno, že vlastně Daud vše dělal jen z donuceníJá věděl že ho nemám zabíjet, něco jsem tušil.:). Jistá nečenobílost Dauda se mi moc líbila a když si dáte tu práci se čtením všeho kolem sebe, budete mít hezký obrázek o tom jak to vlastně s Daudem a jeho bandou bylo.

Co se týče samotného obsahu, tedy tří obsáhlích misí, tak musím vyzdvihnout především první, legendární velrybí řeznictví. Atmosféra přímo teče z monitoru a celá tahle mise je lahůdka pro tichošlápky. Parádní design a architektura, prostě špice, podle mě druhá nejlepší mise z celého Dishonored + DLC.

Druhá mise taky parádní, ale ničím nová. Třetí mise je podle mě nejslabší, celkově se mi záplavová zona zamlouvala snad nejméně.

Celkově se mi DLC moc líbilo, ale to pravé ořechové přislo až s Bigmorovic čarodkama.

Za mě rozhodně palec nahoru.

Metascore: 80

Pro: Je to Dishonored tak, jak ho známe.

Proti: Snad jen UI jak posledně.

+18