Druhá Penubra, nebo spíš její druhá epizoda se nese ve stejném duchu jako první, jen je tu několik věcí navíc. Jako třeba dost creepy monstrum, přišlo mi, že se hra posunula i po grafické stránce celkem kupředu.
Ale to nejdůležitějsí je, že i samotná atmosféra a pocit beznadeje a strachu stoupla na pomyslné stupnici posranosti při hraní, za dodržení ideálních podmínek (sluchátka, tma, samota), z takové šestky na osmičku až devítku, přičemž jedenáctku má legendární první Amnesia: The Dark Descent.

Takže když se zrovna nezesíráte strachem, tak opět jako v první části, řešíte logické hádánky. Ty naštěstí nejsou nijak zvlášť obtížné a s trochou trpělivosti se dají zmáknout bez návodu. Monstra se už nedají upižlat krumpáčem nebo lopatou, jako vlci v prvním díle, jelikož se už tyto těžební nástroje nedají jako zbraně použít a již žádný soubojový systém zde nenajdete, což je veliké plus.

Kombinace zvuku, grafiky, prostředí ve ktermé se pohybujete, nezničitelných monster a sněhu, zimy a beznaděje, vytváří téměř dokonalou atmoséru, která vás vcucne a nepustí dokud hru nevypnete zběsilím mačkáním Alt+F4, protože jako další nával strachu už nedáte.

Další díl je sice oficiální Penumbra: Requiem, ale ten na tento, téměř uzavřený díl navazuje jen mizive. Co ovšem stojí za zahrání je neoficiální pokračování v podobě modu, který je dostupný zdarma na Steamu a který obsahuje dvě poměrně rozsáhlé kampaně(Reqiem a Twilight of the Archaic), které uzavírají příběh Philipha o mnoho lépe.