Penumbra tu byla ještě dlouho před pořádným rozmachem walking simulátorů a first person adventur, kterých se v poslední době urodilo veliké množství. Troufnu si tvrdit, že bez Penumbry by nevznikly skvosty jako je Firewatch, Alien: Isolation, a myslím že i Drahá Esterka.

Co je na Penumbře nejlepší, je rozhodně atmosféra absolutního odstřihnutí od civilizace a nemožnosti záchrany z toho propadeného koplexu kdesi v Gronsku. Jak autoři trefně při startu hry podotknou, je dobré hrát hru o samotě, v přítmí a se sluchátky a né za dopoledního slunka, hřejíc vás do zad, zatímco vám vaše matka/manželka vaří guláš k obědu za zpěvu Village People a jejich YMCA. Skutečně jsem udělal vše proto abych se při hraní připosral, a vážně se tak málem stalo. Navíc strach je všudypřítomný a nedá vám fakt ani chvilku oddechu v nějakých pohodových pasážích. A to já jsem fakt drsňák, hlavně telefonickej drsňák.

Několikrát se mi stalo, že se "něco" někde mihlo a já se otočil a provedl tzv. panic run, tedy utíkat bezmyšlenkovitě pryč, jedno kam, ale pryč. A potom rychlostí hlemýždě opět postupovat.

Další věc co umocňuje atmosféru je fantastické ozvučení, nevím jak se tak malému studiu podažilo takhle perfektně si vyhrát se zvukem, ale klobouk dolu. Praskání sněhu pod nohama, kvílející vítr v chodbách, všemožné ruchy, které by v opuštěné výzkumné stanici být nemeli, ale jsou tam.

Gameplay je v podstatě jednoduchý, jde prostě o to nechcípnout a vyřešit několik hádanek. Později máte malinkou naději na záchranu v podobě, jednoho dalšího živého člověka na stanici a celé putování se směřuje k němu, ale jak už to tak bývá, nedopadne to dle představ. A můžu říct, že konec na mě opravdu hodně zapůsobil.

Co jsem ocenil je doplňování příběhu skrz všemožné spisy, knihy a růžné útržky textů až přes Danielův deník. Takže si udeláte hezký obrázek, co se ve skutečnosti na stanici za posledních několik desetiletí dělo.