První díl Warcraftu jsem hrál spolu s C&C už někdy v roce 1995, kdy můj brácha dostal svoje první dělo 386 DX a na CD 160 her, které obsahovalo již zmíněné pecky.
Za několik let, vážně netuším kolik se nám do stroje, dostalo druhé pokračování, dnes už legendární Warcraft II: Tides of Darkness. Podstatně vylepšená grafika, skvělá hudba a atmosféra z hry přímo odkapávala. Tuhle pecku jsme prostě hráli každý den, po několikátém projití kampaně a nespočtu vybojovaných skirmishů, jsme někdy v roce 1997 toužebně očekávali příchod třetího dílu, který nás uzemní. Ale ejhle, v době, kdy internet nebyl zdaleka součástí každé domácnosti a informace o hrách jsem získával pouze ze Score, či Levelu, a to jen občas, tak jsme jaksi netušili, že právě třetí pokračování vznikne až za pět let v roce 2002.
Ale to čekání za to stálo, i když mě jakožto, co se týče strategií, pouze single-player hráče, až tak moc ne. Tím v žádném případě nehci říkat, že je single-player špatný, jen v porovnání s MP trošku co se týče herního objemu menší.
Tím chci říci, že multiplayerově zaměření hráči si Warcraft 3 užijí o něco více, jak já který odehrál pouze single + několik map skirmishe.
Co se týče singlu, já osobně si nemůžu na nic stěžovat, čtyři gigantické kampaně které jsem dohrál poprvé až v roce 2015, mi dali pěkně zabrat. Perfektně pojatý, i když ne složitý, ale hlavně plně srozumitelný příběh je obrovské plus. Bombojdní filmečky po Blizzardovsku nemá ani smysl popisovat, jak jsou dokonalé. Nejvíc mě asi zaujala hnedka první kampaň, za lidský národ vedený mladým, ale zbrklým Arthasem, jelikož mi jsou lidské rasy vždy nejbližší, moc se nevyžívám v hraní za Orky, Elfy, Eldary/šmejdy z vesmíru.
Co mě na kampani zaujalo nejvíc byl právě přerod hrdiného Arthase, ze 100% kladáka, na monstrum, které jde přes tisíce mrtvol ke svému cíly. Za co zaplatim tím nejcenějším. Škoda já mu fandil, on v zásadě dělal vše proto, aby zachránil svůj lid, ale bohužel pro tenhle lid to byl ochoten dělat i za cenu ztrát nemálo jednotlivců. Viz vesnička, kterou vymlátil aby oslabil nepřítele, nebo jeho vlastní armáda, kerou odsoudil k záhubě.
Warcrafta 3 jsem hrál bez Frozen Throne, ale už teď se na nej moc těsím, hlavně právě Arthasovi a jeho příběhu.
Co se týče skirmishe, tak tady jo to obtížnější, v podstatě jsde o to kdo obsadí více dolů, vyhrává. Nejtěžší obtížnost byla pro mě moc těžká a střední moc lehká, takže jsem to střídal. Zpestření je možnost nastavení různého počtu nepřátel i parťáků které lze libovolně nastavovat dle velikosti mapy. Pro mě je ale skirmish W3, tak troch sklamáním, protože veškerá válečná tažení probíhají přes jednu šablonu - postavit základnu, ubránit se, zabrat doly, rozdrtit nepřítele.
Mutiplayer jsem nehrál tudíž o něm nebudu psát, i když chápu, že je podstatnou součástí hry, pro mnoho lidí dokonce důležitější nez SP.
Metascore: 92
Za mě palec hore :)
Za několik let, vážně netuším kolik se nám do stroje, dostalo druhé pokračování, dnes už legendární Warcraft II: Tides of Darkness. Podstatně vylepšená grafika, skvělá hudba a atmosféra z hry přímo odkapávala. Tuhle pecku jsme prostě hráli každý den, po několikátém projití kampaně a nespočtu vybojovaných skirmishů, jsme někdy v roce 1997 toužebně očekávali příchod třetího dílu, který nás uzemní. Ale ejhle, v době, kdy internet nebyl zdaleka součástí každé domácnosti a informace o hrách jsem získával pouze ze Score, či Levelu, a to jen občas, tak jsme jaksi netušili, že právě třetí pokračování vznikne až za pět let v roce 2002.
Ale to čekání za to stálo, i když mě jakožto, co se týče strategií, pouze single-player hráče, až tak moc ne. Tím v žádném případě nehci říkat, že je single-player špatný, jen v porovnání s MP trošku co se týče herního objemu menší.
Tím chci říci, že multiplayerově zaměření hráči si Warcraft 3 užijí o něco více, jak já který odehrál pouze single + několik map skirmishe.
Co se týče singlu, já osobně si nemůžu na nic stěžovat, čtyři gigantické kampaně které jsem dohrál poprvé až v roce 2015, mi dali pěkně zabrat. Perfektně pojatý, i když ne složitý, ale hlavně plně srozumitelný příběh je obrovské plus. Bombojdní filmečky po Blizzardovsku nemá ani smysl popisovat, jak jsou dokonalé. Nejvíc mě asi zaujala hnedka první kampaň, za lidský národ vedený mladým, ale zbrklým Arthasem, jelikož mi jsou lidské rasy vždy nejbližší, moc se nevyžívám v hraní za Orky, Elfy, Eldary/šmejdy z vesmíru.
Co mě na kampani zaujalo nejvíc byl právě přerod hrdiného Arthase, ze 100% kladáka, na monstrum, které jde přes tisíce mrtvol ke svému cíly. Za co zaplatim tím nejcenějším. Škoda já mu fandil, on v zásadě dělal vše proto, aby zachránil svůj lid, ale bohužel pro tenhle lid to byl ochoten dělat i za cenu ztrát nemálo jednotlivců. Viz vesnička, kterou vymlátil aby oslabil nepřítele, nebo jeho vlastní armáda, kerou odsoudil k záhubě.
Warcrafta 3 jsem hrál bez Frozen Throne, ale už teď se na nej moc těsím, hlavně právě Arthasovi a jeho příběhu.
Co se týče skirmishe, tak tady jo to obtížnější, v podstatě jsde o to kdo obsadí více dolů, vyhrává. Nejtěžší obtížnost byla pro mě moc těžká a střední moc lehká, takže jsem to střídal. Zpestření je možnost nastavení různého počtu nepřátel i parťáků které lze libovolně nastavovat dle velikosti mapy. Pro mě je ale skirmish W3, tak troch sklamáním, protože veškerá válečná tažení probíhají přes jednu šablonu - postavit základnu, ubránit se, zabrat doly, rozdrtit nepřítele.
Mutiplayer jsem nehrál tudíž o něm nebudu psát, i když chápu, že je podstatnou součástí hry, pro mnoho lidí dokonce důležitější nez SP.
Metascore: 92
Za mě palec hore :)
Pro: Svět Warcraftu, grafika, český dabing, hratelnost, příběh, postava Arthase
Proti: Skirmish