Dovolím si tvrdit, že dnešní světy ve hrách jsou někdy až moc rozsáhlé, ale Stalker (odmítam tečkovat), by si zasloužil svět mnohonásoně větší. Tím nechci říct, že by v CoP byl malý, ale pokud by byl desetkrát větší a měl by stejnou péči od vývojářu jako CoP, dovedl bych se v něm toulat stovky hodin. Samozřejmě chápu, že by to vývojářům zabralo mnohonásobně více času a v jejich podmínkách to bylo v době vývoje prakticky nemožné. Tohle je jedna z věcí, co dělá Stalkera Stalkerem, desigenový skvost, jakým je prostředí a prakticky celý svět ve kterém se ve hře pohybujeme, je něco naprosto unikátního a prakticky už neopakovatelného, jediné hry které se snad dokázali přiblížit, alespoň z mého pohledu byl HL2, Dishonored a Metro, jinak není konkurence.

Ve hře jsem nenarazil na dva stejné rozobořené domečky, dva stejné mosty, nebo stejné uskupení objektů. Autoři předvedli neobyčejný cit pro detail s jakým hru, vlastně všechny tři hry vytvořili. Hromádky nedopalků od cigár u židle na vyhlídce, hlavy bloodsuckerů u lovce na stěně, konzervy a munice u prodavačů na pultě a takto bych mohl pokračovat několik stran. Dle mého jsou tyto drobnosti tím, co dělají svět Stalkera tak uveřitelným.

Čím stalker vyniká je také technické zpracování, grafika i dnes (rok 2016) vypadá parádně. Titul podopruje i rozhraní DX11 osobně jsem hrál v DX10, protože na mojí obstarožní 560 Ti, DX 11 způsoboval micro-shutering.
Nezapoměnu na pcit jaký jsem zažíval v Jupiteru u vstupu do podzemního komplexu při západu slunce. Do tábora daleko, skoro tma a všude kolem se ozývalo neco velmi divého. I cesta do tábora úplně po tmě za cvrčení cvrčkú je nesmírně atmosférická.

Celkově je atmosféra v celé sérii něčím, co už se budě těžko, hlavně tedy v západní produkci napodobovat.

Samožřejmostí je spousta zbraní od upilované brokovnice až po jakýsi Railgun plus jejich nespočet vylepšení a upravy. Obleky jsem využil asi jen dva nebo tři, všechny základní stalkerské, ale notně vylepšené od vědčů z Jupiteru, kteří mi je vytunili, popřípadě darovali výměnou za splněné mise.

Co mě trochu zamrzelo je málo misí v podzemních, což bylo v tomto díle vynahrazeno především cestou do Pripyjati a hledáním bajně oázy života.

Nepoviné mise, zde tvůrci mákli snad nejvíce, prakticky každá jiná, každá neskutečně zajímavá a každá na jiném míste. Od až téměř detektivního vyšetřování při hledání jednoho stalkera až po deratizaci upířího hnízda. Za mě naprosá spokojenost.

Jediné z čeho jsem neměl velkou radost bylo ubrání na počtu tuhých přestřelek. Zde narazíte jen na několik málo skupin, které můžete s klidem postřílet a jedná se především o skupiny Monolithu.

Jen jedno přání nakonec, doufám, že se tvůrcum finančně zadaří s Cossacks 3 a někdy se dočkáme dalšího dílu.

Odehránoů: 41 hodin

Metascore:80