Melissa K. se zuby nehty snazi prekrocit hranici mezi hidden objecty a klasickymi adventurami. Jednotlive lokace se nevejdou na jedinou obrazovku a hrac musi pomerne neprijemne menit uhel pohledu, aby ziskal prehled o situaci. Daleko vice se tu hraje na 3D modelovani postav i zdani hloubky prostoru a dokonce se tu da hovorit o dialozich, zatimco ve vetsine HO her, pokud uz se v nich vyskytuji NPC, vetsinou jen ohrkaji par vet bez jakekoliv odezvy hracovy postavy.

A daleko vice, nez v jinych HO hrach tu prijde ke slovu interface - krome vetsinou jednorazovych predmetu k pouziti v inventari je tu i cela skupina "zvlastnich schopnosti", kteryzto prvek jako by vypadl z nekterych HO adventur od Waterlily Games - konkretne Draculy (kouzla a upirske ability) a Journey (schopnosti pratel). Zdejsi schopnosti tvori ochoceny gekon (pro vytahovani predmetu z nepristupnych sterbin), teleskop, baterka, ci lupa a podivny vykovany predmet, jehoz exoticky nazev si nevybavuji.

I delka hry samotne je na HO celkem znacna, nemluve o tom, ze "Collector's Edition" pridava po deviti kapitolach zakladniho pribehu jeste dve dalsi. Pres vsechna vyse vyjmenovana pozitiva me hra prilis nebavila a jejimu dokonceni jsem se musel nutit.

Jedinym duvodem, proc jsem tuto hru hral, byla Herni vyzva 2017 - konkretne titul z tohoto roku. Nerad zacinam serie odprostredka, ale co se da delat. Prvni dve zdarma hratelne kapitoly byly jeste celkem fajn, velka skoda, ze zbytek hry uz tak zabavny nebyl. Valeria je celkem standardnim pocinem, s celkem hezkou grafikou, nevyraznou hudbou, minimem namluveni a absenci "obycejne" verze - momentalne se prodava pouze Collector's Edition.

Krome samotne hry pak muzete hrat jeste bonusovou kapitolu, ktera je zajimava snad jen tim, ze se role prohodi a babca ted zachranuje Valerii. Meni se i minion, misto roztomileho gryfonka je tu jen kocka.

PPU drzi momentalne rekord v poctu odehranych hodin v me Steam kolekci (ale to jen proto, ze jsem vetsinu opravdu dlouhych titulu nebo MMOcka hral mimo Steam) - 29 hodin.

Klasicke skladacky mam rad, jen se mi momentalne nedostava casu ani prostoru na vetsi projekty, navic co s tim, kdyz uz to clovek jednou slozil, borit se mu to nechce a podlepovat/zaramovat taky ne... PPU tyto problemy resi celkem uspokojive. Snad jedinym problem je, ze od urcite velikosti je herni plocha celkem mala a zabudovany zoom resi problem jen castecne. Z toho duvodu se mi lepe skladaly skladacky do poctu 500 dilku, tisicovka uz je opravdu titerna.

K dispozici je nekolik moznych pozadi (audio-vizualnich), dalsi je opet mozno dokoupit. Priznam se, ze mi nejvic vyhovovalo pozadi Zen, nasledovane vanocni tematikou, kde se ovsem opakuji pouze ctyri instrumentalni koledy. A prestoze Adeste Fideles mam velice rad, po deseti opakovanich uz mi zacalo rekneme hrabat a melodii jsem po nekolik dni nemohl dostat z hlavy...

Co se temat tyce, zalezi na vkusu. Prislo mi, ze opravdu zajimava temata (vesmir, medvedi, vlci, dinosauri, hrady) jsou zastopeni jen malym poctem skladacek, zatimco anime kravinky jich maji daleko vic. Mozna se jeste placnu pres kapsu a koupim si par balicku s krajinami:-)

Na viteze prvnich dvou rocniku Becherovka Game vzpominam se slzou v oku - jak se Zazracnym lekem, tak se Zlatym kalichem jsem si uzil na zacatku jednadvacateho stoleti spoustu legrace a nektere hlasky z nich mezi mnou a mou sestrou zkultovnely.

Z nejakeho duvodu jsem pak ale soutez v nasledujicich letech nesledoval a k tretimu titulu Enteronu, ktery dosahl jen na druhe misto tretiho rocniku, se dostal teprve nyni (mimochodem, dle bonuswebackeho clanku z roku 2006 pry bylo porotcum naznaceno, ze neni vhodne, aby dalsi projekt tech samych vyvojaru zvitezil i treti rok v kuse).

Becheruv sen je rozsahlejsi a propracovanejsi nez predchozi dve hry, ale kouzlo se uz bohuzel vytratilo. Jinak netusim, kde kolega Caelos vzal tu starocestinu, pouzity jazyk je sice kromobycejne knizni a zvlaste intro preteka prechodniky, ale to neni nic, co by si takove oznaceni zaslouzilo. Ledaze by mel na mysli sverazny dialekt obyvatelu Lhoty, ale asi ne:-)

Co mi celkem lezlo na nervy byla akcni mezihra pred posledni pasazi (strileni banditu), kdy banditu uplne v pravo nebylo mozne zasahnout, resp. zcela zjevny zasah protivnika nikdy nezlikvidoval. No a priznam se, ze pouze jedna pozice na save je i u takto kratke hry proste malo...

Herni vyzva 2017: Only the best.

Puvodni Monkey Island jsem hral pred nekolika lety a jen chvili, prilis me nezaujal. Nakonec jsem sice dohral remake, ale jeste rad jsem vyuzil one moznosti (kterou by dle meho nazoru mely obsahovat vsechny moderni herni remaky) a hru casto prepinal do puvodni podoby. Netajim se, ze to vnimam jako nejvetsi klad Special edition - plus samozrejme snadne spusteni na dnesnich pocitacich a snadne ziskani legalni kopie.

Hra v remasterovane podobe sice nabizi novou hudbu, novou grafiku a dabing, ale jednotlive vety v dialozich neni mozne preskocit. Preskocit lze jen cely rozhovor, coz mi rozhodne nevyhovovalo - dalsi duvod, proc hrat hru v puvodni podobe. Sice bez dabingu, ale to mi nevadilo.

Co se tyce hry same, asi nejvice me zaujaly ony se serii spojene urazkove souboje (na dialozich se opet podilel Orson Scott Card, mimochodem). Jinak musim rict, ze jsem hral uz i vtipnejsi adventury, typ ve hre uziteho humoru mi nejak nesedl.

Herni vyzva 2017: Pokracovani priste

FMV adventury jsou zanrem, ktery nikdy nemel na ruzich ustlano - ani v ceskych podminkach, ani v meritku svetovem. Snad kazdy zastupce trpi topornym herectvim, mizernymi production values a v neposledni rade i spatnou komprimaci vyslednych filmovych sekvenci. V ceskych podminkach si pripocitejte casto velkou narocnost na pocet medii a predevsim obtiznost lokalizace ci dokonce uplna nepritomnost anglickych titulku u vetsiny produktu.

Overseer se vyporadava s vetsinou vyse uvedenych problemu solidne. U nekterych postav se sice neda mluvi o nejakem herectvi, a fakt, ze nejlip hraje Mark "Luke Skywalker mi zkazil karieru" Hamill, asi mluvi sam za sebe. Herectvi Chrise Jonese (krome titulni role i spoluprace na scenari a produkce celeho projektu, nemluve o pozici zakladatele vyvojarskeho tymu) je prijemne civilni a netrha oci.

Dost me prekvapilo, jak vizionarskym zpusobem byl cely projekt nadesignovan. Predevsim: hru je mozno hrat ve dvou ruznych obtiznostech! Pokud touzite po casual pristupu, kde nejste zatizeni zadnymi casovymi limity, zadny problem. Kdyz vas nektery z puzzlu nebavi, neni problem jej preskocit. K dispozici je dokonce i podrobna in-game napoveda pro postup hrou, ve ktere je reseni problemu popsano krok za krokem, podobne jako napr. databaze UHS-Hints. A nebo naopak muzete pojmout hru jako jednu velkou herni vyzvu, kde jste naopak odmeneni za rychle reseni problemu. A pouze v hardcore modu se muzete priblizit k maximalni hranici puzzle pointu, ktera je stanovena na 4000 (maximum se podle vseho kvuli jednomu z bugu bohuzel neda dosahnout, podobne jako v Quest for Glory III).

A jsme u hlavniho problemu hry. Bugy a technicka stranka veci, z niz bugy bohuzel vyplyvaji. Klidne si proctete diskuzi, touzite-li po konkretnich pripadech. GOG verze hry dle zprav pametniku z velke casti prebira bugy z puvodniho CD/DVD vydani a pri nekterych hra neodvratne pada. Krome toho mi prislo, ze pokud jsem hral delsi dobu v kuse, hra se zacala zpomalovat, dialogy zadrhavat, obcas se prekryly dve titulkove stopy - zvlaste v pripade Texovych monologu pri prechodu do nove lokace. Obrazova kvalita filmu sice taky neni zadna slava, ale oproti interlacingu titulu jako Phantasmagoria ci Gabriel Knight 2 je to porad jeste krasa. Co mi jeste pilo krev, byla pomalost, s jakou probihalo spojovani predmetu v inventari.

Pres vsechny vyse zminene obtize jsem si hru uzil, uz proto, ze sci-fi, detektivni pribehy a hlavne filmy proste muzu a protagonista je velmi sympaticky. Jsem velmi zvedavy na dalsi dily serie, zvlaste na dil treti, ctvrty a sesty. Cimz ovsem nevylucuji, ze znovu nespustim dil prvni a druhy. No a budeme-li mit stesti, dockame se i dilu sedmeho, ktery ma podle vseho byt vylepsenym remakem Overseera (ktery je pro zmenu remakem Mean Streets). Uspesnesim v prevlekani grafickych kabatu v podobe toho sameho pribehu uz je snad jen Larry Laffer...

Herni vzyva 2017: Zapomenuty kousek

"Do krizovky: judsky kral, tri pismena"

Puvodni verzi hry, ASA: A Space Adventure jsem si chtel zahrat uz dlouho. Pote, co jsem zcela nahodou (a kvuli Herni vyzve 2016, jaka nahoda) obevil a dohral dalsi titul puvodem francouzskeho autora Simona Mesnarda jmenem Myha, byl jsem na ASu zvedavy jeste vic. Myha se odehrava ve stejnem vesmiru jako ASA (pres urcite podobnosti nepochazeji protagoniste ze Zeme, ale z Terry) a i zde hraje dulezitou roli zahadna cerna kostka.

Vizualne vypada ASA nadherne. Skoro se mi nechce verit, ze za grafickou podobou stoji jediny clovek... (zde musim zminit, ze na remasterovane verzi se podilelo vice lidi, ale grafiku obstaraval stale ten samy tvurce).

Puzzly jsou tezke. Brutalne tezke, hra vam nic neda zadarmo. ASA je hrou, ktera je i s navodem tezka. O to tezsi, ze nektere kody se generuji nahodne a na navod se tedy nemuzete stoprocentne spolehnout. Byt astronaut neni zadna legrace, a to pri pruzkumu stanice neustale narazite na stopy vaseho predchudce, ktery ke kazdemu problemu (puzzlu) zanechal vlastni poznamky.

Asi nejtezsi mi prislo hackovani mimozemskeho pocitace, jednak kvuli vylusteni spravne syntaxe, ale taky proto, ze veskere znaky musite natukat mysi a ne pres klavesnici. A co teprve logovani se do pocitace pres rozhrani, ktere podporuje pouze mimozemskou abecedu... des. Nakonec jsem se nejvic bavil u ciselne krizovky v posledni nove lokaci, kterou ve hre navstivite a kde jsou jednotlive polozky poruznu poukryvane po stenach.

Po technicke strance hra slape jako hodinky (puvodni verze pry byla trochu zabugovana).

Uz se tesim na treti dil (volne) serie jmenem Catyph: The Kunci Experiment...

Herni vyzva 2017: Kamarad doporucuje.

Neznam nikoho, kdo by hral tolik visual novel, jako moje sestra. Tak jsem si od ni nechal doporucit "neco kratsiho, s pribehem". Nabidla mi tento kousek s tim, jestli mi pry nebude vadit hrat za zenskou. S tim problem nemam, to bych ostatne nemohl hrat ani ty hidden objecty, ze.

Podotykam, ze jsem zanrem nepoliben, nepocitaje dvoji dohrani titulu Fatal Relations (ale tam se o nejakem libani neda mluvit, a kdyz uz, tak ne na usta... ehm). The Lady's Choice je vcelku cudnou zalezitosti, vskutku "ctenim pro pani a divky."

Dokoncil jsem chronologicky posledni pridanou romanci s Lawrencem Amesburym ("True Love Ending"). Sice mi trvalo jen asi deset sekund, nez mi doslo, jakym smerem se bude zapletka od urciteho momentu ubirat (pozor, twist, ktery neprozradim) a diky tomu mi byl okamzite jasny i twist druhy, ale i presto se k zaveru autorce podarilo me prekvapit. Tedy aspon myslim, ze je tvurkyni zena.

Nevylucuji, ze si v budoucnu projdu i zbyle dve romance... Takze diky, segra:-)

Herni vyzva 2017: To je clen!

V dobe vydani teto hry jsem o The Dig neslysel - ostatne mam obavy, ze jsem neslysel ani o adventurach jako hernim zanru. S adventurni produkci Lucasfilmu/Lucasartu mam i v roce 2017 daleko mensi zkusenost, nez treba se Sierrou.

Co mne krome osy adventura - sci-fi - Spielberg primelo si hru koupit a zahrat bylo demo. Ano, pro The Dig bylo vydano demo, coz je vec na adventurni pomery nevidana.

Hra mi bohuzel ponekud zneprijemnovala zivot tim, ze chtela poradne fungovat pouze pri nastavene anglicke klavesnici. Pokud se mi nahodou podarilo mit nastaveny jiny jazyk, zcela vypadly ovladaci prvky pro vstup do menu. Mohl jsem sice hrat, ale nemohl jsem si ulozit pozici, nahrat ji, ani preskocit dialog v momente, kdy uz jsem text docetl (to je mozne bud pomoci tecky, ci carky, uz si presne nepamatuji). Vpodstate jedine, co fungovalo, byl escape. Taky diky tomu jsem musel hru znovu rozehrat pote, co jsem se dostal z asteroidu.

Nakonec sveho (pokud mozno stale jeste kratkeho komentare) bych se chtel zminit o dialozich. Postavy ve hre jsou mimoradne uzvanene, coz by mi tolik nevadilo, kdyby vetsinu casu nemlely o nicem. Na dialozich se podilel spisovatel Orson Scott Card, ale protoze jsem od nej zatim nic necetl (ani tu Enderovu hru), netusim, jestli je tak pise vzdycky.

PS, grafika. Po vetsinu doby mi prisla ok, ovsem pokud se v cutscenach strihne na detaily postav, mel jsem pocit, ze se mi hra prepnula na vysisovany Broken Sword. Nic proti Broken Swordu, ale tady mi ta nahla zmena v komiksovou estetiku dost pila krev...

Herni vyzva 2017: No fujtajbl!

V dobe hrani hry (posleze v dobe psani prispevku) tu bylo uz sedm vice ci mene (ne)unikatnich komentaru. A ted mi reknete uprimne: zaslouzi si tahle hra sedmy, podobne (ne)objevny?

Ani ne.

Tim bychom to mohli uzavrit.

Ale to by mi asi neproslo, ze? :-P

No, tak se do toho dame.

"Kazde zbytecne slovo je zbytecne." - pripisovano Jarovi Cimrmanovi

Kdyz jsem se po vyhlaseni Herni vyzvy 2017 rozhodoval, jakou hru do kategorie c. 7 si vlastne vyberu, The Graveyard byla celkem jasna volba. Proc? Protoze je to kratke, mnoho podobne kratkych titulu jsem uz mel tu smulu (do)hrat, ale predevsim pro zarazeni v podkategorii interaktivni film. Pote, co jsem si hru odsedel, si uz nejsem tolik jisty, ale podkategorii Walking Simulator tu jeste nemame. Treba to ale vyresi stitky...

Hrbitov je generovany krasne, coz o to, i kdyz podivate-li se na nahrobky pozorne, velice rychle vam dojde, ze tu autori jen zkopirovali nekolik malo ruznych typu teto kamenicke dekorace. Na nahrobcich se nenachazeji zadne napisy, coz by alespon mohlo mirne zprijemnit putovani k lavicce.

Babka se totiz soura. Babka se soura pomaleji, nez Commander Shepard ve snovych sekvencich Mass Effect 3. Pomalejsi chuzi jsem snad jeste v zadne hre nezazil, i kdyz ani v takove Dear Esther si o nejakem kalupeni nemuze byt rec.

Tyhle experimentalni hry to ani u mne nemaji moc lehke. Ale paradoxne hry, ktere se snazi hrat jen na grafiku (napada me treba Dear Esteban, ziskavaji nizsi hodnoceni, nez treba Passage ci Proteus, i kdyz jde na urcite urovni o to same. Cim to? Napada mne jen tolik, ze u her ve 3d zobrazeni se ocekava vyssi interaktivita a jakakoli vizualni nepresnost ci nedoladenost je daleko vic videt...

Tak mam pocit, ze napsani tohoto komentare mi trvalo dele, nez dohrani cele hry. Hm...

PS, namatkou prehlidka her s atmosferictejsimi hrbitovy: Dracula: Resurrection, Dracula: The Last Sanctuary, Baldur's Gate, Baldur's Gate II: Shadows of Amn, Cosmo's Cosmic Adventure...

Herni vyzva 2017: Nad Tatru sa blyska, hromy divo biju.

Inspirace predevsim Samorostem 2 je jasna na prvni pohled, co se herniho stylu a dokonce i pribehu tyce. Graficky mi vic sedi hry od Amanity, Gomo mi svou vseobecnou tmavosti v tomhle ohledu moc nesedlo. Snad jedinym aspektem, ve kterem slovensky bratricek vede nad tim ceskym je delka, ale prestoze vam Gomo zabere minimalne dvakrat tak dlouho, pusobi presto prazdnejsim dojmem.

Opravdu povedena je snad jeste hudba, kde mi nejvic v pameti utkvela obrazovka s ovcemi (prisahal bych, ze uz jsem to nekde slysel - neni to nejaka slovenska lidovka?).

Herni vyzva 2017 - Seda myska (pocet hodnoceni v dobe hrani hry: 3)

Hodnoceni anglicke verze hry ze Steamu.

Kolem a kolem prumerna hidden object adventura, dle credits puvodem z ruskojazycne oblasti.

Pribehova cast je jeste celkem obstojna, ovsem sceny s hidden objecty mi lezly pekne na nervy. Neni nic horsiho, kdyz uz hledany predmet najdete, nemoci jej nakliknout. Hint tlacitko se i na obtiznost easy nacita strasne dlouho (jedna minuta, na vyssi obtiznosti uz jsou to minuty dve). No a ta hudba - pocitove bych rekl, ze hraje po celou dobu ta sama melodie, ve skutecnosti jsou jen dve ci snad tri, ale vic urcite ne.

Kdo by to byl rekl, ze se zabacka serie her o Sherlocku Holmesovi vypracuje behem patnacti let sve existence na jednu z nejrozsahlejsich adventurnich serii vsech dob, kdy jeji posledni tituly patri mezi spicku AAA (opet, adventurni) produkce?

Ono by se chtelo rict, ze kazdy zacatek je tezky a tak vselijak podobne. Jak muzete videt na mem hodnoceni, neni to zadna slava. Priznam se, ze jsem se do hrani musel nutit a hra se mi valela na disku skoro cely rok. Na prvni pohled odpuzujici grafika (to neni jen starim hry, spis zvolenou, velmi temnou barevnou paletou), repetitivni hudebni podkres (na nervy zacne lezt pomerne rychle) a technicka instabilita (hra rada pada na konci kapitoly po prehrani animace) jsou jen zacatek. K tomu nekolik zabijackych puzzlu, mnohdy casove omezenych (plus ten predposledni se navic generuje nahodne), aby se hrac nenudil a pouze sest slotu k ulozeni pozice, coz je pro mne dalsi neodpustitelny hrich.

Co me celkem bavilo, bylo staroegyptske pozadi (jako muzeum zarizeny interier, puzzly), vetsinou povedene cutsceny (i kdyz anglicky dabing byl otresny) no a pak samotne outro, i kdyz ani tady to nebyla zadna slava...

Brzy se vrhnu na dalsi dil a snad to bude jen lepsi...

Poznamka na okraj: The Mystery of the Mummy prinasi neco, co jsem v adventure jeste nezazil: herni segmenty jsou nazvane jako levely...

Herni vyzva 2016. Hledal jsem nejakou pro mne zajimavou hru z roku 2016. Titul ASA/ ASA: Remastered Edition od stejneho autora mam v hledacku uz delsi dobu, pro vesmirne adventury mam slabost.

Autor rika, ze pri znalosti hadanek je mozne dohrat hru do dvou minut. Muzu vas ujistit, ze bez znalosti hadanek vam hra vydrzi rozhodne dele... Jsem si vedom toho, ze hra je nejen freeware, ale navic vytvorena i v extremne kratkem casovem rozsahu, kazdopadne me nehorazne stvou hry se snizenou moznosti ukladani: pokud jste ve hre samotne, nemuzete ani vyvolat menu (nemluve o savovani), pokud nestojite u jednoho z nemnoha terminalu.

Puzzly se nedaji resetovat do vychozi pozice a pri zadavani nejruznejsich kodu nevidite, co pisete, navic klikaci oblasti (tlaticka) neodpovidaji zcela jejich texturam, takze se chvilemi muzete divit, proc se vlastne nic nedeje... Jinak je ale hra odladena relativne dobre, jen poprve mi spadla, kdyz jsem po startu kliknul na polozku Options.

S prihlednutim vseho celkem solidni pokus a na ASA se ted tesim jeste vic...

Reinstall. Anebo kdyz uz jsem to nasel v bazaru pet kroku od me prace, co bych to za jedno euro nekoupil...

Konzole z tohoto titulu cisi na sto honu, jeste se ani nespustilo intro a bylo to jasne. Intro samotne je prekrasne, i kdyz jde vlastne jen o slideshow obrazu od Lea da V. Kdyz uz konecne prijdou na radu postavy, hned je jasne, ze by jim sluselo vice polygonu, ale jsem ochoten se pres to prenest. Dokazu se prenest i pres podivny system inventare a kombinovani predmetu, i kdyz na prvni pohled pusobi neuveritelne cize. Taky milujete ty chvile, kdy vite, co mate udelat, ale uz ne jak? Neni nad to, kdyz se pokousite zadat telefonni cislo, ale ono to bere jen prvni tri cislice...

Prenest se da i pres QTE, kdyz vam po desatem pokusu konecne dojde, ktere klavesy mate mackat (protoze zmena problikne tak rychle, ze nezaregistrujete, ktere klavesy mate mackat. Tolik prace pro otevreni okna...).

Hra si nerozumi s alt-tabovanim, coz je docela problem, ovsem nejhorsi vec, pres kterou se proste prenest nedokazu, je dementni savovaci system. K cemu je moznost ukladat kdekoli, kdyz se po nacteni pozice octete zpatky na zacatku kapitoly? Moznosti, jak neco pokazit, je hodne, puzzly jsou zapeklite (na anagramy fakt nejsem), takze problem...

A to je obrovska skoda, protoze pribeh prijemne odsypa, hudebni podkres je libivy (hlavne se mi libi hudba v menu) a i kdyz vizualne to neni nic extra, divat se na to da. Jeste si rozmyslim, jestli pozitiva dostatecne vyvazuji negativa...

PS, nemecky preklad titulu Sifra mistra Leonarda (knihy, filmu i hry) je Sakrileg neboli svatokradez. A co jineho je spatny port z konzole, ze ano...)

Myslim, ze zhruba mesic po vydani uz je dostatecna doba k napsani prvniho komentare. Je to teprve po druhe, co jsem se ucastnil spusteni nove expanze a musim rozhodne rict, ze se start povedl daleko lepe, nez v pripade WOD. Samotne levelovani postavy 100-110 probiha daleko rychleji, nez v pripade predchozi expanze.

Ano, muzete si vybrat, v jakem poradi si jednotlive zony projdete (nevim, jak ostatni, ale ja se snazim vzdycky poplnit vsechny hlavni a co nejvice vedlejsich questovych linii v kazde jednotlive zone a teprve pak prejdu do jine), nicmene zona Suramar se vam opravdu otevre az na levelu maximalnim.

Poprve od TBC zmizely daily questy, nahrazeny byly world questy s rozdilnou delkou doby, behem ktere jsou nabizeny. Je jich take velke mnozstvi, takze si muzete dovolit nektery z nich v pripade potreby vypustit. Kazdy dava male mnozstvi reputace k urcite frakci (nektere z nich rovnou ke dvema) a do toho se pak pridavaji jeste emissary questy kazde frakce, pro jejichz uspesne splneni staci jen splnit ctyri z vyse zminovanych world questu dane frakce.

Kvituji i progresivni loot, kdy ma loot urcitou sanci na to, aby byl vysledny predmet vyssi kvality (warforged, titanforged atd.). To se tyka snad vsech predmetu, od odmeny normalnich questu pres world questy az po loot z bossu. Coz dava sanci na kvalitni equip nejen tem, ktery drti dungeony na nejtezsi obtiznost (prvni kridlo prvniho raidu bylo otevrene teprve tento tyden, takze ti nejtvrdsi doted drtili mythic dungeony).

Dungeony i raidy jsou opet k dispozici v nekolika obtiznostech (Dungeony: normal, heroic, mythic, mythic+; raidy: LFR - looking for raid, normal, heroic, mythic...), pricemz hned dva z dungeonu jsou k dispozici rovnou jen pro mythic obtiznost. Osobne mam za sebou jen nekolik heroic dungeonu, grindovat equip me zas tak moc nebavi.

Profese: crafteni je zabava, nebo aspon pro mne. A jeste vic sbirani receptu. Na svem mainu mam Tailoring + Enchanting, skill-up je celkem drahy, materialy jeste drazsi. Nove patterny se ziskavaji pomoci plneni questovych linii, ktere vas neomylne zavedou do dungeonu. Skoro kazdy pattern / formula ma 3 stupne obtiznosti, pricemz treti stupen se vetsinou neda koupi a musi se ziskat jako odmena z world questu, koupit za drahy peniz po dosazeni vyssiho reputacniho stupne s danou frakci (casto na urovni revered/exalted, jako za starych casu), pripadne jako odmena z bossu. Jen zridka prijde na radu klasicky grind, techto receptu je velmi malo a vsechno mi zatim padlo behem questeni.

Cooking je na tom podobne, hlavne se vraci kucharsky ucen Nomi z MOP, ktery se vrhnul na experimentalni kuchteni. Kdyz mu donesete suroviny (maso, krev...), vetsinu casu je spali na uhel, ale obcas vam da i novy kucharsky recept. Mmm, slaninka... nove recepty ziskate podle toho, jakou surovinu mu dodate - pokud mu date medvedi steaky, je tu pravdepodobnost, ze dostanete recept, ktery prave tyto steaky vyuziva. Jen je mi zahadou, jak se z masa udela recept na salat, ale budiz (ten porad jeste nemam).

Fishing - kdo rad rybari, jiste oceni moznost ziskani rybarske relikvie. Zatim ji nemam, ani jsem jeste nedosahl max. skillu ani neulovil vsechny vzacne ryby. Posleze.

Archeology - tady moc spokojeny nejsem - dostanete vzdy casove omezeny quest (delka ve dnech az tydnech), pokud cas vyprsi a vy quest nesplnite, zmizi... a asi i dosavadni progress.

Pet battles + collecting. Tady je hodne co delat, volne chytatelnych wowkemonu je hodne a minimalne dva z nich (bleskovy bobr a jakesi piskle) jsou velmi vzacni s malym mnozstvim spawn pointu. Dalsi pety jako odmena za reputaci, mob drop atd. Obrovske mnozstvi achievementu.

Zatim jsem nepostrehl, ze by bylo mozne nabirat reputaci v dungeonech (tabardy jsou az na exalted, probijeni se dungeony nedava zadnou reputaci ani se -zatim- nekonaji zadne specialni vikendy), takze zbyvaji jen questy (vetsinu reputaci date questenim na honored) a pak world/emissary questy.

Kapitolou samou pro sebe je pak Suramar a elfi frakce Nightfallen, kde se nove questove linie oteviraji az po dosazeni urcite reputace. Zatim jsem v pulce honored a stale mi zbyvaji ctyri hlavni questove linie. Navic se neobejdete bez nove, pouze v teto lokaci uzivane mene (ancient mana), kde mate na zacatku jen velmi omezenou kapacitu, kterou musite postupne rozsirovat.

Class hall - tady mam za sebou jen hlavni linii pro warlocka, celkem zajimave. Ruku v ruce s tim jde i vase artefaktova zbran, ktera se zlepsuje s tim, jak levelujete a cim vic do ni cpete artifact power.

Zatim je stale co delat, myslim, ze minimalne na par mesicu budu mit vystarano...

V pripade Ro(c)ku Podvrataku jde o jediny mne znamy cesky filmove-herni tie-in, tedy hra, ktera byla vydana spolecne se stejnojmennym filmem.

Ze hra roku 2006 vysla, to mi neuniklo. Jen se mi ji darilo uspesne ignorovat, protoze jsem nasledujici rok a pul uspesne ignoroval i samotny film. Ale rok se sesel s dekadou a kdyz jsem si uz do sbirky poridil takove Hypercore ci Pul kila mletyho, Podvrataci by mi nemeli chybet. No a jak uz to tak byva, hon za funkcni originalkou byl nakonec mnohem zabavnejsi, nez samotne hrani. Diky tomu se muzu pochlubit i vlastnictvim manualu, ktery preteka perlami typu (minimalni konfigurace): "I s touhle srackou to snad pujde, ale bude to jen taktak" (doporucena konfigurace): Tenhle comp by byl super, ale ty vole to mi rekni, co to muze bejt za zazobaneho srace, kdyz ma na takovouhle masinu?(... iXpecka nebo dvoutisicovky - ty vole Marty zadny pecko, to je software, jasny?!)" Pripadne sladky popis ovladacich prvku obrazovky: "Strileni do zmrdu; Rizenin auta plus strileni do zmrdu; Strileni do zmrdu se nekona, zato se s nima bude zavodit; Stelovani a dalsi figle; PRyc z techhle sracek".

No, abych autory nevzal za slovo... tak jen kratce. Strileni z vlastnich nohou je jeste fajn, i kdyz jsem nepozoroval zadny vyrazny zasahovy model. Proste postrilite par nepratel v zaberu, kamera preramuje a jede se dal.

Strileni za jizdy uz je horsi, zasazena auta vesele plapolaji v infernu, ktere ovsem dokaze zatopit i vasi sunce. No a samotne zavodeni je neuveritelna nuda.

Krome samotneho dabingu jsem se dockal i ukazek ze samotneho filmu, kde se dockate nejen titulniho kvarteta, ale i Petra Jandy ci Radomila Uhlire (i kdyz od koho jineho tohle cekat, nez od Centauri Production, viz. intro k Hovnivalum).

No a snad se nikdo nebude zlobit, kdyz vam o tomto titulu prozradim jeste jedno spinave tajemstvi - na disku se totiz vyhriva jisty Starfarce (sic!) a v manualu ani v readme o tom neni ani slovo. Po updatu tehle frasky se hra uracila spustit. Je to nejhorsi cesky prodavana hra? Dost mozna, ale hral jsem uz i horsi...

PS, dokazete si tipnout, ktera z osobnosti ceske herni sceny je dle manualu zodpovedna za design teto hry?

Desmond's Journey z Revelations jsem po herni strance moc nemusel, vlastne jsem se ji prokousaval predevsim kvuli pribehu barmana v mikine, ktereho kdoviproc skoro nikdo nema rad. Ovlada se to hur nez zakladni hra (plati jak pro Desmond's Journey, tak pro TLA), hodne spatne se vypocitavaji skoky a vzdalenosti od prekazek. A i kdyz Desmond's Journey mela nekolik frustrujicich momentu, nikde jsem se nezdrzel prilis dlouho. To bohuzel neplati o TLA.

Peklo bylo uz jen samotne DLC rozbehnout - viz diskuze. Nakonec jsem se dobral zdarneho vysledku az v momente, kdy jsem mel toto (ale vlastne nejen toto) DLC koupene hned dvakrat - jednou pres Anthology a podruhe extra. Komplikovanosti instalace a overovanim platnosti DLC se Ubisoft zrovna nevytahnul - klicu jak naseto, tri az ctyri mista, kam se muzou zadat, ztrata platnosti v momente, kdy klic zadate do jineho chlivku a protirecici si ci zastarale informace o tom, jak to vlastne rozbehnout. Ve zkratce - nove koupeny klic jsem hodil do Uplaye, kde se mi DLC oznacilo jako Owned, stary klic ziskany zadanim kodu z listku z krabicky do Ubishopu (ktery uz mimochodem toto DLC nenabizi) primo do spustene hry samotne (Extras). Prvni mi zpristupnil herni misi a teprve druhy mi hodil The Lost Archive primo do menu. Zatimco drive jste museli instalovat extra soubor, ted uz si to Uplay dela sam... peklo.

No a pokud bylo samotne rozbehnuti peklo, co teprve samotny herni obsah... v mire vyvolane frustrace a cetnosti nadavek jednoznacne vede prvni cast Memory 7, kterou jsem musel opakovat natrikrat. A co vic, sice jsou k dispozici checkpointy, ale pouze v ramci dane vzpominky. Pokud jste v dane memory postoupili pres nekolik checkpointu, ale pak hru vypnete, musite priste zacit od zacatku dane vzpominky a veskery progress je v haji... A nyni spoiler: DLC ma dva konce - prvni uvidite, kdyz postupne projdete vsech sedm vzpominek. To vas ale vrati zase na zacatek memory 1. K tomu, abyste se dostali k tajnemu zakonceni, musite v ramci misi posbirat dvacet fragmentu. Tajny konec vas pak ceka v memory 5, kde se u puvodniho exitu z levelu objevi novy most, na jehoz druhe strane je pak exit novy. JESTEZE to bylo prave v relativne snadne memory 5 bez laseru, vlastni silou spawnovanych bloku a podobnych hovadin. Kdybych musel znovu prochazet Memory 7, nevim, nevim...

AC: Brotherhood ma podle mne dodnes (5/2016) ten nejlepsi trailer ze vsech AC her. Hra samotna rozhodne nejlepsi v serii neni. Protoze uz je tu komentaru povice, zamerim se v tom svem na tema, ktere tu jeste nepadlo. DLC s nazvem Copernicus Conspiracy. Ze jste o nem jeste neslyseli? Tak ctete dal...

Docela me bavilo, ze Ubisoft v serii AC az do tohoto titulu vydaval vsemozna DLC, ale vse bylo omezeno na konzole a na PC se dostala uz vycidena a (prinejmensim vsemi pribehovymi DLC) vybavena hra. To se s AC: B meni. Odhledneme od toho, ze mi tento titul prisel mene vyladeny a daleko vice sem jsem se potykal s bugy, nez u predchozich dvou her (muj prichod do mesta jsem oslavil proskocenim textury ulice rovnou do jakesi site stok, kdy jsem plaval a zaroven nad sebou videl obyvatele a budovy). Sice jsme dostali (pro mne pomerne zabavne) Da Vinci's Disappearance, nicmene druhe pribehove DLC zustalo oficialne odepreno nejen PC, ale i vsem ostatnim krome PS3. Nechapu, proc. Nastesti se da toto DLC doinstalovat. Zapakovany archiv ma vsehovsudy 12 mega, soubory se nahraji do slozky se hrou a spusti se patch. Tezko se tu da hovorit o nejakem piratstvi, kdyz i na PS3 bylo DLC zdarma.

Copernicus Conspiracy vlastne nenabizi vic, nez jen 8 misi, ktere nijak nevybocuji ze standardu vedlejsich misi pro kurtizany, zoldaky a zlodeje. I zde se dockate sekundarnich podminek pro 100% synchronizaci. Nektere jsou snazsi, jine mene (nastesti i ty casove omezene v podobe dorucovani dopisu ucencu se daji zvladat v terminu), jak ale nekdo dokaze najit a zlikvidovat sest cilu rozesetych po celem meste, z nichz hned dva nebo rovnou tri zdrhaji po strechach lip, nez lapkove, to vse v sibenicnim terminu 3,5 minuty, to vazne netusim... Kdyz jsem pronasledoval prvniho freerunnera, ktery zdrhal a zdrhal a ja ho zaboha nemohl sejmout, tak to hra nevydrzela a spadla. Zadnou novou lokaci necekejte, sejmuti padoucha je ten nejjednodussi ukon ze vsech misi vubec a Kopernik ma do sympaticnosti Leonarda hodne daleko...

No, aspon muzu rict, ze jsem to hral a dohral... celkovy dojem z Brotherhood tohle DLC nezkazi.

Tak, a jde se na Revelations...

Assassin's Creed II jsem si dal vice jak dva roky po dohrani jednicky, cimz se mi neumyslne podarilo dodrzet odstup mezi vydanim obou titulu. Jak dlouho jsem hral jednicku, to uz nevim, kazdopadne ACII jsem dorazil za dva tydny. Nehral jsem sice kazdy den a ani cely den, vetsinou hodinku, dve, o vikendu pet i sest... A bavilo me to, na rozdil od jednicky, opravdu od zacatku az do konce, nebyt nekolika misi...

Delal jsem vlastne jen to, co me bavilo - krome samotne pribehove linky to bylo predevsim upgradovani vily (max), nakupovani obrazu (mam vsechny), lezeni na veze (vsechny), templarska doupata (vsechna), hrobky (vsechny, ale obcas to bylo k vzteku). Truhly jsem vybral vsechny do mrte krome sekretu v hrobkach a v Benatkach, tam uz me to nebavilo. Pericek jsem sesbiral vsehovsudy tricet nebo tak. The Truth video jsem videl ve hre taky.

Pribeh a zpracovani me chytilo od prvni minuty, od prvniho Eziova kopnuti jako mimina, pres aj dabing pepreny italskymi vyrazy (mel jsem kolegyni z Italie, ta nejcasteji pouzivala vyrazy jako "Cazzo" ci "porca putana"). Nebal bych se ani moznosti hrat v italstine s aj titulky. Trochu jsem musel zapasit s ovladanim, o nejakem ladnem splhani v tutorialu se rozhodne neda mluvit. Nakonec jsem to ale prece jen hral a dohral v kombinaci klavesnice+mys. Tam, kde bylo nutne spojit presnost akrobatickeho provedeni s rychlosti, tam jsem se nechytal do konce hry a vetsi cast hrobek jsem prozuril a opakoval do zblbnuti, kdykoli si autori vymysleli nejaky novy debilni typ skoku. Hrobku rodiny Auditore jsem nakonec pokoril az po samotnem konci hlavni dejove linie.

Jestli jsem si nekoho zamiloval, tak Catarinu Sforzu. Narez. "I have an instrument to make more" :-P. Krome toho se mi libi, jak se v pribehovem pozadi misi elementy historie s konspiracnimi teoriemi - prijemne se to posloucha, je to dobre napsane, byt samotne elementy nejsou nijak originalni. Co se pocita, je vysledny mix.

A ted jeste co me nebavilo:
- mise, kde vas do samotneho zabiti nesmi nikdo videt (a kralem je pak mise s kupcem na lodi v ramci Bonfire of Vanities)
- akrobaticke rychliky v hrobkach. Jezis. Tohle mi fakt nejde.
- free running na cas. Zkusil jsem nekolikrat, nakonec jsem horko tezko dokoncil tu misi v Benatkach za ucelem ziskani zlate masky
- cas od casu technicke problemy, i kdyz nic strasneho - hra mi spadla jednou jedinkrat a nekolikrat naskocilo jen logo Ubisoftu a pak nebyl zadny obraz.
- dost me taky stvala nemoznost vlastniho ukladani pozice. Jasne, bla bla konzole, bla bla checkpointu je prece dost... kdyz uz me hra obcas nuti hrat stylem Commandos, tak chci vedle quick-blade taky quick save-load. No a kdyz uz hra v misi milostive ulozi checkpoint, taky bych uvital jednodussi zpusob nez vypnuti rozehrane hry do menu.