Mozna za to muze Jane Jensen, ale tohle je jeden z nejlepsich hidden objectu, ktere jsem zatim hral. Hrdinka je skvele namluvena, grafika je fajn, pribeh az na par drobnosti ujde a puzzly jsou z vetsi casti zabavne a az na vyjimky jsem je nepreskakoval.

Jako nejvetsi zapor vidim to, ze se druhe kapitoly uz asi nedockame, ale to neni chyba prvniho dilu. Spousteni hry samotne trva veky, krome toho se hra pres Big Fish Games instaluje z nejakeho duvodu hned dvakrat po sobe (kdyby to bylo MMO pres Steam, rekl bych, ze se po instalaci stahuji patche, ale to je prece hloupost). Hodne mi vadilo pomalu se nabijejici hint tlacitko, jeden z hudebnich samplu mi lezl neskutecne na nervy. Vetsina z NPC, ktere potkate, jsou celkem zabavna, at uz jde o Prasodlaka, ducha Elvisova napodobovatele ci nenazraneho papouska - nosit npc predmety, o ktere si reknou, je sice predevsim domena RPG; ale ten papagaj strci do kapsy snad uplne vsechny adventurni postavy dohromady (chce preclik, susenku, burak a jeste cervenou salu!

Co se tyce HO scen, vetsinou jsou rovnomerne rozprostreny po cele kapitole, bohuzel se zvlaste k jejich jednotlivym koncum casto stane, ze jich musite absolvovat hned nekolik naraz. Hledane predmety se nastesti z vetsi casti opakuji.

Pral bych si vic takovych pocinu - a jestli se nemylim, Jane Jensen jich vytvorila povic...

Uz jsem mel to stesti, ci smulu, hrat mnoho her inspirovanych Mystem, ale jeste v zadne z nich jsem nevidel az tolik inspirace a az tolik jejiho pokrouceni. Reah se inspiruje i Rivenem a nektere veci dela dokonce lip, jen aby vsechna ma prani ohledne vylepsovani zminenych dvou titulu nakonec neskutecnym zpusobem zmrsil. Tresnickou na dortu je pak technicke zpracovani a cela radka bugu, ktere me postihovaly po celou dobu hrani az do horkeho, nihilisticky ladeneho a naprosto neuspokojiveho konce.

Jak uz jsem se zminil v popisku, Reah vysla na sesti CD, pripadne jednom DVD. Odhledneme-li od kvality grafiky, ktera ani v pripade DVD neni zadna slava, a od pohodlnosti (neustale zonglovat s cedecky je otrava, ktere jsem rychle a rad odvykl), pro klidne nervy doporucuji hrat z iso souboru (oficialni digitalni distribuce se bohuzel nekona). Hra nacita prakticky kazdy pohyb zvlast, coz je v pripade casove omezenych puzzlu vede k neskutecnym nervum a mnoha opakovani. K tomu si pridejte neintuivni ovladani pohybu (pokud se chcete rozhlednout, ci jen otocit, musite drzet obe tlacitka mysi), necitlive, nebo az prilis citlive ovladani mechanickych casti puzzlu a vubec puzzlu samotny, ktere jsou cim dal tim vypecenejsi.

Jeste jsem nehral hru, ktera by me kazdou novou hadankou stvala vic a vic - otevirani ventilku jen po sluchu? Rozezvonit gongy v katedrale tak, abyste mohli rozbit sklenene v momente, kdy jeste vsechny gongy vibruji zaroven (pobihat mezi nimi, kdy se ke kazdy pohyb zvlast dohledava na cd, nedoporucuji nikomu)? Co takhle hanojske veze, ty proste nemuzou chybet!

Ze i pri anglicke instalaci budete mit menu v polstine, to by se jeste dalo prezit. Ze se vam nezobrazi slibene titulky, no, dobre. Ale ze cas od casu vypadne dabing, i kdyz zvuky i hudba jedou beze zmeny dale, to uz je docela hardcore.

A pritom to mohlo byt tak fajn!

Sice porad nevidite hlavniho protagonistu (jako treba v cutscenach Aury), ale aspon ho cas od casu slysite promluvit. NPC se tu taky nejaka najdou. Ale co to pomuze, kdyz puzzly stoji za prd a pribeh neni o moc lepsi? A kdyz uz se konecne s velkym sebezaprenim dostanu az k cili, aby se mi outro prerusilo po par vterinach a hra sla do hlavniho menu? No co to sakra je?

Docela mam strach, poustet se do Schizmu...

Ze v Cesku vznikaly v devadesatych letech podivnosti (namatkou treba OK Cash Machine ci Oil Empire, na to jsem si zvyknul. Ze expanze na zapad nedopadla v nekterych pripadech ani zdaleka tak, jak si to tvurci predstavovali (HyperCore: Out of Dimension), to uz jsme tu meli taky. Ze se v roce 2004 nekdo pokusi dobyt zahranicni trhy s takovouhle zalezitosti, to uz si klepu na celo. No a protoze nektere veci proste videt musim, i kdyby na maslo nebylo, tak jsem ty dve eura za fungl novou, nerozbalenou kopii (castecne v nemcine) obetoval. Asi bych se spokojil i s tim petiminutovym trialem, ktery se po netu jeste povaluje, kdyby se tomu vsak chtelo rozjet. Chybovou hlasku o tom, ze hra nepojede s aktivnim debuggerem v pameti pocitace nevidam kazdy den. Kdyz o tom tak premyslim, tak vlastne jsem ji nevidel nikdy jindy v zivote (nemluve o tom, ze se mi zobrazila ve dvou ruznych emulovanych operacnich systemech - nativne na Windows 10 se trial neuracil spustit vubec).

Verze, kterou jsem si poridil, ma sice instalator v deseti ruznych jazycich vcetne madarstiny (coz neni standard), ovsem hra samotna je predevsim v nemcine. Tu lokalizaci ale mistni distributor ponekud odflaknul, protoze z jedenacti nabizenych strelnic/map, resp. jejich popisku v menu, jich nakonec prece jen v anglictine zustalo.

Nakonec neco o samotne hre. Graficky hra moc nevypada, o nejakem sofistikovanem ovladani se taky moc mluvit neda - WSAD pro pohyb, levim tlacitkem strilite, pravym nabijite. Mirit muzete leda tak od oka, pripadne ze si dobehnete k cili bliz.

Zaverem: Uz jsem ve hral zazil strelbu na terc mnohokrat, vetsinou v ramci tutorialu (aby tech hyperlinku nebylo malo, vzpomenu treba Half-Life ci Opposing Force, popripade Vietcong. Nikde jinde nebylo strileni na terc tak nudne a nezajimave, jako tady...

Prozatim bez hodnoceni, protoze bych tomuto titulu nedal momentalne vic, nez 30%. Hra si nerozumi s mym pocitacem, i kdyz se mi ji nakonec podarilo pod Win 10 nainstalovat (staci navolit pro autorun.exe na disku kompatibilitu s Win98/ME). Hra by mela jet na Win 8, u mne ale zatuhne hned pri startu, ani se nenacte intro. Zkousel jsem hru emulovat na Win 95, 98 i XP pomoci VirtualBoxu, ale hra haze chybu s tim, ze graficka karta nesplnuje pozadavky.

Hru se mi nakonec podarilo rozjet pres VMWare (Workstation Player 14), hra se ale seka pri zmene uhlu kamery a jeste vic v momente, kdy se zobrazi detail sceny (prozkoumavani truhly atd). Pokud nemate chut ukladat pred kazdou akci, kterou se chystate provest (rozhovor, sebrani predmetu, presun do jine lokace), tohle neni hra pro vas. Rozhodne to neni hra ani pro cloveka, ktereho nastve, kdyz si chce ulozit pozici a hra ho misto toho vykopne do (emulovaneho) Windows.

Vrcholem drzosti pak je, kdyz si v menu hry vypnete high nastaveni grafiky a stereo zvuk, aby to jakoze jelo plynuleji, a postava misto sebrani predmetu jde znovu prokecnout NPC. S tim, ze na sekani a na neplynulost pohybu mezi obrazovkami/uhly kamery ci 1 FPS v close-upu uprava nemela vubec zadny vliv. Dost, stacilo, odkladam do doby, az budu mit vykonnejsi pocitac (ktery plynule rozjede Thiefa a rozjede Assassin's Creed: Unity). Jinak bych rozlamal cedecko, zapalil krabici a notas vyhodil z okna. Tohle nemam zapotrebi. Tohle sakra krucinal himlhergot nemam zapotrebi!

The Omega Stone se snazi kopirovat Myst, vcetne pouziti zivych hercu pro monology (dialogu se nedockate, vrcholem interaktivity je vas ridic, kteremu ukazujete mista, kam se chcete dostat, pripadne na vas porvava lord, zatimco se prehrabavate jeho pracovnou).

The Omega Stone je o neco lepsi hrou, nez byl prvni dil Riddle of the Sphinx. Na prvni pohled se zlepsila grafika, prace s inventarem je o malicko intuitivnejsi, konecne nemusite menit cedecka, pokud zvolite plnou instalaci (dokonce zdokumentovano v manualu) no a samozrejme se rozsiril pocet lokaci, do kterych se muzete podivat. Ty jsou bud prtave, nebo naopak obrovske: vede Chitzen Itza se svymi podzemnimi jeskynnimi komplexy, nastesti se v nich da po chvili orientovat celkem dobre - hlavnim problemem bude nachazeni predmetu, z nichz vetsinu ani nepouzijete.

Lokace Stonehenge je rozdelena na tri mapy, z nichz druhou tvori panstvi jakehosi lorda - zde mi utkvelo v pameti zahradni bludiste, do ktereho musite jit hned dvakrat. Treti podoblasti je jakesi keltske stredisko s rybnickem, vezi a jednim z nejvypecenejsich puzzlu, na jake jsem kdy mel cest tu smulu narazit. Nejprve musite z nekolika ruznych roztristenych stop vytvorit recept: musite identifikovat suroviny a jejich mnozstvi. Mate k dispozici ctyri ruzne merky od spetky po unci, ale vlastne byste jich potrebovali sest, takze recept musite patricne prepocitat na jednotky, ktere mate k dispozici. No a v neposledni rade musite ingredience nahazet do nadoby, kde sse resetovaci paka nachazi primo pod mistem, do ktereho suroviny hazete, takze si muzete vsechno jednim pohybem zlikvidovat a zacit znovu. Krome toho musite nejprve nalezt vsechny "nadoby" s ingrediencemi - a i kdyz je najdete, posledni ingredienci stejne musite nadvakrat prinest z jineho mista. Brr.

Teprve po ziskani vsech disku je vam zpristupnena zaverecna lokace - more u ostrova Santorini. Hra me ke konci prestala bavit a zaverecne rozuzleni ve mne vyvovalo podobne pocity, jako Riddle of the Sphinx. V outru se opet vykecava profesor, pry se mu podarilo objevit dalsi svitek a tentokrat pujde o dalny Vychod... Pred dvanacti lety se mluvilo o tretim dile, pod nazvem Riddle of the Sphinx 3: Oracle Bones, ale ten nikdy nevysel. Popravde me tato dalsi neukoncena trilogie boli mene, nez absence tretiho dilu Aury, tretiho dilu dobrodruzstvi Adriana Blakea ci zaver hexalogie, resp. na Cryo nastupnicke trilogie o Atlantis z produkce Atlantis Interactive Entertainment.

Hry s upirskou tematikou mi byly vzdycky blizke a hidden object nemusi byt nutne tim nejhorsim hernim zanrem pro zpracovani krvesajnych pribehu. Trilogie Vampire Legends (jelikoz od vydani The Count of New Orleans uplynulo pres jeden a pul roku, s dalsim dilem uz nepocitam) je spise prumernym hernim i tematickym zazitkem, ktery do nadprumeru tahne predevsim dil druhy. Je-li to tim, ze Batorycka je v nasich koncinach z celeho cyklu nejznamejsi legendou, nebo se autorum podarilo nadesignovat a dokoncit solidni hru, tim si nejsem uplne jisty.

O seriovych vrazich v New Orleans tricatych let jsem pred zapocetim tretiho dilu nevedel nic, i Wikipedie o bratrech z nejakeho duvodu mlci. S hrabetem Saint-Germain uz je to lepsi, i kdyz ani toto jmeno nemusi vetsine hracu nic rikat. Ono vlastne neni moc duvodu tuto hru hrat, nebyt toho, ze se hrajicimu nasinci nabizi moznost porovnani s prvnim Gabrielem Knightem (St. Louis Cemetery, Marie Laveau - anyone?:-). Daberi se pokouseji o jizansky akcent (jestli jde o new orelansky, to si netroufam posoudit), minimale do prvni poloviny (hra ma celkem sest kapitol) se dari budovat atmosferu napeti az mirneho desu. Skoda jen, ze to nevydrzi, protoze upiri jsou prece jen zajimavejsi, nez nejaci duchove. minimalne pro mne.

Celkem se divim, ze Bloodie tu do dnesniho dne nemel ani jedno hodnoceni. Jde o strilecku toho typu, ktery nejvice proslavila serie Moorhuhn, se kterym se ale Bloodie nemuze ani zdaleka porovnavat. Vse se odehrava na jedine nepohyblive obrazovce, levym tlacitkem strilite nepratele/sbirate cosi modreho kulateho, pravym vrhate na pozici kurzoru bomby.

K dispozici jsou tri ruzne zbrane, ktere ziskavate sbiranim tech modrych kulicek - to znamena, ze na samotnem zacatku nemuzete jeste ani strilet. Modrych kulicek se objevuje vic a vic a jejich sbiranim pak dostanete v popisku zmineny kulomet a brokovnici. Bomby se hodi v momente, kdy je nepratel na obrazovce vice, navic booviekum neublizi.

Munice mate po sebrani modrych kulicek neomezene, kazdopadne muzete mit vzdy pouze jednu zbran a brokovnice s kulometem se v pozdejsich fazich hry stridaji. V menu si muzete vybrat ze tri ruznych hudebnich podkresu.

Z hlediska ceske herni archeologie je tato hra zajimava i v momente, kdy se ji pokusite vypnout, nebot nasleduje pomerne dlouha prezentace materske hry, totiz Boovie. Ta je zde prezentovana jako "druha v magazinu Level nejlepe hodnocena ceska hra roku 1997 s hodnocenim 6/10", kterou si na uvedenych adresach muzete poridit za 599, pripadne se slevou za 550 KC. Mezi temito informacemi mate moznost pokochat se resenimi nekolika levelu z plne hry.

Dle soupisky tvurcu se na tomto titulu podilel Radek Tetik, jinak tez tvurce hry Turbo Speedway.

Bloodie byla nekolik let dostupna ke stazeni na oficialnich strankach autoru. Zazipovany soubor je stale mozne ziskat z archivovane verze stranek. (https://web.archive.org/web/200701252325 ... d/Boovie/bloodie.zip )

PS, tato hra byla naprogramovana pro DOS:-P

Ac pametnik, o existenci Ztraceneho ostrova jsem se dozvedel teprve z DH, nekdy v mem prvnim roce zde. Docela je skoda, ze jsem se k ni nedostal driv, protoze na domaci pomery jde o pomerne zajimavy projekt. Grafika je po vetsinu doby prijemna (nesedelo mi provedeni cutscen, ale na to jsem si stezoval i u The Dig a hra rozhodne vypada lip, nez prvni Polda, Horke Leto ci Leto s Oskarem). Navic je an prvni pohled poznat, ze si tu nekdo opravdu vyhral s animacemi jednotlivych figur. Hrac si muze zvolit ze dvou ruznych modu hudebniho podkresu, i kdyz hra rada toto nastaveni po chvili zase meni zpatky. Co je pak na ceske (slovenske) pomery naprosto prekvapujici, je moznost ruznych reseni nekterych puzzlu. Sice si hned nepredstavujte Indiana Jones and the Fate of the Atlantis, ale nekolik takovych mist existuje, nemluve o nekolika moznych zaverech hry.

Docela zabavne je sledovat, z jakych ruznych zdroju si hra vypujcuje ruzne elementy (jen tak namatkou me napada cestovani casem ve stylu Terminatora, Stargate, tri ukoly ve stylu prvniho Monkey Islandu ci kombinace "satek koprfildak" ve spojeni s hlaskou "David Medene-Pole by koukal".

Na zaver mi dovolte kratke pozastaveni se nad vyuzitim nahoty v teto hre, protoze se zde s timto prvkem pracuje pomerne originalnim zpusobem, i kdyz nikdy ve forme (pokusu o) fanservice, jak by se treba dalo ocekavat (zdravime Horke leto 2). Treba hned ze zacatku se musite vyporadat s problemem, kdy protagonista odmita vykonat prakticky jakoukoli akci, protoze si musi obema rukama zakryvat rozkrok. Takze hrac musi nejdriv protagonistu oblect... no a kdyz je pak naha pritelkyne pouzita na odlakani padoucha, hrac paradoxne nevidi vubec nic zajimaveho... i kdyz pokud je pritelkyne oblecena, bez hopsajiciho poprsi se to samozrejme neobejde...

Riddle of the Sphinx je dalsi neznamou/zapomenutou 3d adventurou a la Myst, ve ktere se nedockate zadneho rozhovoru a jedina postava (FMV video) se objevi jen v intru a v outru. Puzzly jsou predevsim v prvni casti brutalne obtizne (stopy ukryte v hodinach audio denicku na nekolika MC kazetach ci extremne spatne se ovladajici ciselny zamek), pozdeji spis neskutecne otravne vedeni robotka dloooooooooooooooooooooouhym tunylkem ci prenaseni sesti naberacek pisku.

Zpracovani pohybu je pomerne zvlastni - scen, ve kterych se muzete otacet o 360 stupnu (a omezeni i nahoru a dolu) je jen minimum, ve vetsine pripadu je vyrez obrazovky staticky a hrac se muze maximalne skokove otocit o 180 stupnu. Otresny je zpusob ukladani predmetu do inventare - to musite s kazdym predmetem udelat zvlast - kliknout na predmet, otevrit inventar, presunout na ikonku batohu v levem dolnim rohu a teprve pak je predmet v bezpeci - pokud totiz seberete dva predmety po sobe bez manualniho predani do inventare, puvodni predmet se vraci na misto, kde jste jej sebrali. Pokud chcete predmet pouzit, musite znovu do inventare a dvojklikem predmet uchopit.

Pribehove pozadi hry me prilis nezaujalo, na to, jak bylo vystavene intro jsem samotny zaver spise odzival. Doufam, ze dvojka bude lepsi...

Reknu vam to takhle: Balicek Preludes jsem si koupil vpodstate jen kvuli nove hre Vampire: The Masquerade, kterou jsem take jako prvni hral a dohral. Ze v ramci World of Darkness existuje i hra na magy, jsem sice vedel, ale nikdy jsem se o ne moc nezajimal.

Velka chyba.

Refuge me fascinovalo od prvnich radek - nejprve geografickym zasazenim, pote faktem, ze se nekdo odvazil zpracovat uprchlickou krizi. I toto Preludium se vyznacuje minimalistickym grafickym zpracovanim a hudebnim doprovodem, nicmene samotny pribeh stoji za to. Krome toho byste meli byt pripraveni na fakt, ze se obrazovka a predevsim text samotny ruzne vlni, meni odstiny a obcas se hure cte, ale to jen dale podporuje dojem reality, ktera neni staticka - cim vic mimo realitu se hlavni postava nachazi, tim vic se vse vlni a preblikava.

Dalsi plus ma hra za to, ze k cili nevede jedina spravna cesta a vsechny volby jsou, kdyz uz ne v moralnim smyslu dobre, tak alespon akceptovatelne, rozumne, mozne.

Zaverem jen tolik: den po dohrani jsem titul rozehral znovu, abych vyzkousel i jine volby. Rozdily byly necekane velke. A hned po prvnim dohrani jsem se prastil pres kapsu a koupil si hlavni prirucku i prirucky vsech magickych tradic (tech je mene, nez upirskych klanu).

World of Darkness je pro mne jednim z nejlakavejsich settingu vsech dob a hodne me mrzi, ze na PC se na nej objevilo jen tak malo her - a i mimo PC je jich jen velmi malo a mnohe nebyly vubec dokoncene. Nicmene to vypada, ze se zase konecne neco deje a brzy se neceho dockame. Obe preludia maji byt dle vydavatelstvi White Wolf jakymsi predkrmem pred necim vetsim. Treba se dockam WOD - MMO...

Co se tyce We Eat Blood And All Our Friends Are Dead, mam z ni smisene pocity. Vpodstate jde o gamebook, kde existuje jen jedna spravna cesta a vsechny ostatni (alespon co jsem na jedno dohrani pobral) konci game overem.

Spoiler alert

Jen tak pro zajimavost, hlavni postava je jeste o stupen nedomrlejsi krvesaj nez protagonista Bloodlines na samotnem zacatku - neni to ani fledgling, ale caitiff, thinblood. Nepatri ani do zadneho klanu... takze je s podivem, jak snadno se zaplete do valky mezi anarchy (protagonistuv zesnuly sire) a klanem Tremere...

Mnozstvi voleb se s blizicim se zaverem zvysuje, cimz se zvysuje i obtiznost, protoze jste v pripade spatne volby vraceni vice zpet. Zvlaste predposledni segment je v tomhle docela narocny.

Jeste bych se chtel zminit o tom, ze nektere sceny maji ponekud perverzni nadech. Transgender herecka je jen zacatek, popisovani umelecke sbirky hlavniho padoucha bych cekal spis od zastupce klanu Tzimisce...

PS, pri prvnim hrani jsem jel do Seattlu, jsem zvedavy, jestli druha nabizena moznost (New York) je jen slepa ulicka, nebo ne...

Ze se pracovalo na nejakych Warcraft Adventures jsem se, jako hrac svetem Warcraftu pred WOWKem nepoliben, dozvedel nejprve z jisteho apriloveho cisla Score (c. 64). Komiksova grafika me tehdy rozhodne neuchvatila.

Je nutno mit na pameti, ze ac je Warcraft Adventures hrou dohratelnou, v zadnem pripade nejde o hru dokoncenou. Popravde je zazrak, ze to vubec drzi pohromade a pres chybejici cutsceny, misty absentujici namluveni (nahrazene syntetizovanym hlasem a la Stephen Hawking), hudbu, zvukove efekty a i v menu hry avizovane titulky se to porad jeste da hrat.

Proc tedy jen sedesat procent? Protoze mi cely ten komiksovy look vubec nesednul...

Hry z produkce Waterlily games si v ramci zanru Hidden Object adventur drzi pomerne vysokou uroven a ani Pes Baskervillsky neni vyjimkou. Tento titul vychazi snad ve vsech parametrech lepe, nez predchozi zarez (jeste pod hlavickou Frogwares), Persian Carpet. Hudba sice hraje rovnez ve smycce, ale uz to alespon neni jen dokola hrajici Humoreska, ale celkem atmosfericka vec. Za ty tri hodiny se nestaci omrzet. Krome toho ty specialni schopnosti (princip se prenasi i do Dracula: Love Kills nebo Journey: Heart of Gaia ja muzu...

Kolem a kolem jde o pomerne povedenou adaptaci jednoho z nejslavnejsich pribehu SH. Kdo by mel zajem o jine nez klasicke zakonceni pribehu (pokud se nepletu, Holmes psa v knize zastrelil), doporucuji zaver tetralogie Ludvika Soucka Pripad Baskervilsteho psa. To se budete divit... :-P

Hidden object z roku 2008 uz dnes nema moc nabidnout, nemluve o tom, ze grafika i hudba jsou vpodstate vykradene ze Silver Earring. Hledani objektu v "HO scenach" je vpodstate pixel hunting toho nejhorsiho kalibru. Puzzly jsou po vetsinu doby otravne a mate jen omezeny pocet moznosti jejich preskoceni, v zavislosti na obtiznosti hry. Ty jsou sice hned tri, coz je vzhledem ke stari hry pokrok, ale... Hre navic chybi jakykoli dabing a hlavni menu dokonce nema ani hudebni podkres. Tahle hra je proste bida...

Jsem rad, ze jsem se konecne do mystovske serie dal - a jeste radsi, ze jednotlive dily maji prekvapive stoupajici tendenci, co se tyce kvality obecne. Asi neni fer porovnavat hry, ktere vznikly s takovym casovym odstupem, kazdopadne trojka vypada ze vsech mnou dosud hranych casti nejlip. Sice jsem slysel pet ody na grafiku Rivenu, ale ctyri roky rozdilu (1997 vs 2001) proste dela moc.

Snad titulu prospela zmena vyvojaru, snad pomohlo zastiteni Ubisoftem v dobe, kdy se jeste nesnazil dojit kazdou francizu az na krev, kazdopadne se mi Myst III nejen vizualne a hudebne ze vsech doposud odehranych dilu nejvic, ale i hrani samotne jsem si vic uzil.

Jak uz je trochu patrno z popisku, vyvojari Presto Studios se pokusili vybrat z predchozich dvou dilu to nejlepsi, coz se dle meho nazoru povedlo a rozhodne se neda rict, ze trojka je jen nastavovana kase. Na zajimavosti a ponoreni se do hry velkou merou podili Brad Dourif, jehoz herecke silenstvi si hrac muze uzit v relativne pravidelnych intervalech po celou dobu hry.

Pokud vam jmeno Brad Dourif nic nerika, meli byste se zastydet:-P Muzete jej znat jako hlas vrazdici panenky Chuckyho ze serie Detska hra->... of Chucky, pripadne jako Grimu Cervivce z Pana Prstenu ci vedce olizujiciho sklo, za kterym se skryva vetrelci kralovna v Alien: Resurrection. Pro hipstery mezi vami zminim jeste stylizovany dokument Wernera Herzoga Wild Blue Yonder, kde si strihl v ramci one man show roli vecne nasraneho mimozemstana... a jak se muzete dozvedet v ke hre pribalenemu making of dokumentu, pocita se rovnez k fanouskum serie.

Zaverem chci jen podotknout, ze Myst III je solidne, profesionalne odvedena prace a i kdyz se stale neda s nikym vest rozhovor, jak se na spravnou adventuru slusi a patri, hrani me tu skutecne bavilo. A ta hudba, mmmmmmmmmmmm.....

Jsem na DH asi jediny, kdo nehral Secret Files, ale Geheimakte. Jsem celkem pysny na to, ze jsem byl schopny hrat nemeckou hru v nemcine, i kdyz to jedine, co mi to krome dobreho pocitu prineslo, byla skutecnost, ze oba hlavni protagonisty dabuji v originale ti sami lide, jako v jednicce.

Celkem me zarazilo, jak moc si serie Geheimakte bere ze sveho predchudce, totiz serie Broken Sword. Jestli je tu neco opravdu odlisneho, tak je to asi pouzity humor, protoze Geheimakte daleko vic sklouzava k (sebe)parodii a ustredni postavy (a predevsim Nina) jsou si vetsinou dobre vedomi, ze jsou postavami v pocitacove hre.

Nakonec me potesil "certifikat", ziskany uspesnym dokoncenim hry, ktery uvadi, jak dlouho vam dohrani trvalo, ale i kolik kilometru vasi sverenci nabehali ci kolik napoved bylo pouzito. Neco takoveho jsem u PC her videl naposledy u serie Might and Magic...

V poradi druhy dil zabacke serie o Sherlocku Holmesovi zmenil styl zobrazeni z 3D z vlastniho pohledu na 3D point & click adventuru, z one man show udelal one man show s neknubovitym sidekickem a mnoha postavami k dialogum a pridal neskutecne zabugovany system chuze. Holmes sice umi behat, ovsem behat v interierech ci pod dohledem jinych postav se mu prici. Krome toho se obcas neumi rozhodnout, kudy se vlastne vydat, takze zacne pochodovat na miste, obcas za ucasti rotujici kamery. Do toho si pripoctete casovanou sekvenci spojenou s pobihanim po lesnim bludisti, dale sekvenci, kde se Holmes snazi vyhnout synchronizovane pochodujicimu hlidaci a jeho psu a mate o "zabavu" postarano.

Do toho hudba, kde se autori vubec nenamahali s najmutim nejakeho skladatele, misto toho sahli po Dvorakovi a Griegovi. Coz by normalne nevadilo, ale slyset stale do kola "Stalo prase na terase" mi taky brzy lezlo krkem.

Co se tyce outra, uz v prvnim dilu bylo pomerne dlouho, zde vsak bezi kolem dvaceti minut bez credits a svou delkou prekonava vse, co jsem dosud mel v tomto ohledu moznost ve hrach zazit.

Kolem a kolem jde sice oproti prvnimu dilu o zlepseni, presto ani druhy dil serie neni zadna slava a ja muzu jen doufat, ze dalsi dily se mi budou libit vice...

Reknu to asi takto: pokud se vam (ne)libil Myst, (ne)bude se vam libit (ani) Riven. Objektivne musim rict, ze Riven vypada, hraje se a je sam o sobe lepsi hrou, nez puvodni Myst (a jeho Masterpiece Edition), ale osobne se mi lepe hral RealMyst. A i kdyz to po vetsinu herni doby neni skoro znat, Riven trpi na dnesni dobu prece jen uz celkem nizkym rozlisenim. To se projevuje predevsim v animacich. Na druhe strane jsem mel moznost hrat jen CD verzi (DVD verze neni dostupna ani na GOGu, ani v kompletni edici cele serie), treba DVD verze vypada lepe.

Riven rovnez pusobi o malicko ziveji nez Myst, kde zkratka behem hrani nenarazite na jedinou zivou bytost. To se zde meni, i kdyz domorodci mluvi neznamym jazykem. Paradoxne jsem si nekolikrat vybavil hru naprosto jineho zanru, ktera ale v mnoha ohledech Riven pripomina, totiz Unreal...

Ani u tohoto titulu se mi nevyhnuly technicke potize, kdy verze instalovana pres GOGGalaxy se vubec nechtela spustit a samostatne stazitelny instalator pro zmenu nezobrazil kurzor (jsem si vedom toho, ze intro je celkem dlouhe a jeste dele trva, nez konecne muzete zacit neco delat). Nakonec jsem byl schopen hrat pres Scummvm, i kdyz jen v unstable buildu. Welcome to 2017...

O Amerzone jsem v dobe jejiho vydani vubec neslysel a na mem wishlistu se titul objevil az o mnoho let pozdeji - kde dalsich nekolik let necinne sedel (na Steamu se pak hral pres dva roky, tolik asi k atraktivite:-P ).

Hru jsem si nakonec nainstaloval v ramci prochazeni videoherni tvorby Benoita Sokala. S Nikopolem ji poji predevsim kratkost, se Syberii paradoxne struktura vypraveni, kdy se hracova postava vydava na dalekou cestu dopravnim prostredkem, kteremu je nutne pravidelne obstaravat pohon ci naopak odstranovat/prekonavat prekazky.

Pres svou slabost pro adventury tohoto typu (predstavte si Atlantis) musim rict, ze v Syberii jsou zpracovany vsechny prvky gameplaye a designu mnohem lepe. Amerzone vypada pomerne osklive a tmave (na osklivosti se podepisuje nizke rozliseni), o dialozich se neda mluvit (hlavni postava je nema a neprojevuje se ani textove; veskera NPC pronaseji pouze monology). Hra neobsahuje titulky, filmove sekvence se nedaji preskocit (dokonce ani pitome credits ne, a to ani pokud je omylem spustite z hlavniho menu). V nekterych momentech ceni sve zahnivajici tesaky pixel hunting (nejhur je na tom sekvence, kdy se pohybujete po rece pomoci hazeci kotvicky aka grapling hooku a vubec neni jasne, kde je dalsi zachytny bod).

Krome vyse zmineneho a krome bloudeni dzungli v jednom ze segmentu je hra smesne jednoducha. Vzhledem k tomu, jak kratka hra je a jak osklive vizual pusobi se skoro nechce verit, ze puvodni verze vysla na trech CD. Na zaver jeste poznamka, ze nazev Sokalova vyvojarskeho studia (ktere vyprodukovalo tri tituly) a jeho logo pochazi prave z teto hry...

Aby bylo jasno. Prvni Commandos jsem mel moznost hrat jiz koncem minuleho stoleti a i kdyz byla pro mne normalnim zpusobem nehratelna (podarilo se mi tehdy dokoncit jen prvni misi), velice jsem si ji uzil a po jeji reedici v racmi Game4U jsem si ji dal znovu - a dohral. S cheaty, ale dohral. K datadisku jsem se dostal az pred tydnem, ale stale se da mluvit o uzivani. Na Steamu jsou v obou pripadech dostupne dve verze, tzv. legacy i technicky upravena verze pro nove systemy.

Takto je dostupna i dvojka, kterou jsem si koupil pred cca 2 lety, spustil v tehdy stale jeste legacy verzi, neveril vlastnim ocim a hru zase rychle vypnul. Pote, co jsem byl dobre naladen z Beyond the Call of Duty jsem se rozhodl dat dvojce jeste jednu sanci.

Kratka verze: co se mi libilo na C:BEL a C:BtCoD ve dvojce neni a navic se na hre daleko vic nez v predchozich dvou pripadech podepsalo jeji stari.

Dlouha verze: po technicke strance hra trpi nizkym rozlisenim a tim, ze in-game animace (briefinky) jsou predpripravene klipy a ne voiceover nad zapauzovanym bojistem jako v jednicce (a datadisku). K tomu se pridavaji otresne 3d talking heads jednotlivych commandos, ktere se s bidou podobaji svym 2d predchudcum. Temer zmizely archivni zabery, uvodni text mise se neda preskocit, i kdyz uz jsem ho mel precteny dvakrat po sobe.

Na nejvyssi dostupne rozliseni je vse neskutecne prtave, i kdyz jsem rozliseni hry jeste rad snizil, zas tak moc to nepomohlo a hra rada pri vstupu do menu ci pri zmene cutsceny do samotneho hrani rada poblikavala (automaticka zmena rozliseni). Pristihl jsem se, ze se snazim zoomovat k bojisti a ono to tu nefunguje.

Co se novych moznosti tyce, spise mi lezly na nervy nez co jineho. C2 se dokonce ani v tutorialu neobtezuje neco moc vysvetlovat. Prohledat mrtveho nepritele a natahat si uniformu a zbran do inventare je v pohode. Jak dane veci pouzit, kdyz se v kontextove nabidce objevi jen mala cast z nich, to uz je horsi. Pouzivani predmetu jen pomoci klavesovych zkratek, kdy navic ani neni ukazano (nebo jsem na to neprisel), ktera z postav je muze pouzivat a ktera ne, je sakra opruz. To abych si udelal vypisky z manualu...

Zrovna tutorial by mel takove veci cloveka naucit a ne jen rict: dostan stipacky z bedny. Jak mam sakra cuchat, ze zlodej muze splhat na telegrafni draty? Ze je to v manualu? To mam v roce 2017 studovat manual? (ted si delam legraci, ale castecne to myslim vazne - takove veci maji byt vysvetleny v tutorialu. Nejlepe pro kazdou postavu zvlast, seznameni se s jejich schopnostmi atd.)

Druhy tutorial (ze se bez projiti tutorialu nedostanu do prvni mise, je zvlastni, ale castecne i pochopitelne). Opet problemy. Sice mi je receno, co mam delat, ale provedeni je kvuli -pro mne - nestastne zvolenemu ovladani nocni mura. Zatimco v prvni hre byly vsechny elementy (nepratele, cile atd.) na mape pritomny na samem zacatku mise, zde se ke spusteni druhe casti ukolu musi nejdriv splnit cast prvni. Coz by bylo ok, nebyt toho, ze kvuli mizernemu rozliseni nejsem schopny rozlisit spojence od nepritele, jakym zpusobem mam spojencum rozdavat rozkazy ani jakym zpusobem pak mam primet tank, aby se racil objevit a ja ho mohl znicit.

Nakonec jsem se horko tezko dostal do prvni mise (!), ale i kdyz jsem horko tezko vykoumal ovladani a jakz tak prekousl, jak otresne dnes hra vypada, vse ztroskotalo v momente, kdyz jsem si uvedomil, jak strasne moc me Commandos 2 NEBAVI. Jestli ma byt trojka jeste horsi, no tak to potes koste.