The Dig

Zajímavá adventura, ke které jsem se dostal až dlouhých 25 letech po vydání. I když jsem hru vnímal při jejím vydání, dostal jsem se tehdy pouze k demu, plnou verzi jsem si ale nikdy nesehnal. Jeden z mých restů byl tedy napraven až v roce 2020.

Příběh hry je z počátku velmi zajímavý. Jako velitel vesmírné expedice máte za za úkol navrtat asteroid, který se blíží k Zemi, a odpálit na něm dvě nálože, díky kterým změní Attila, jak bylo těleso pojmenované, svojí dráhou a stane se družicí naší země. Attila byl v naší historii mocný vůdce Hunů, kterému se přezdívalo "Bič Boží". V současné době se toto slovní spojení používá pro jakékoli události či jevy, které odpovídají stylu bojů Attily - spálené země. Proto dostal asteroid ve hře The DIG jméno Attila - jeho dopad na Zemi by totiž měl zcela katastrofální následky.

Navrtáním a odpálením dojde k objevení vstupu do útrob asterodiu, který se uvnitř ukáže být více umělý, než by člověk čekal. A také se po určité době ukáže být více mezihvězdnou lodí, než na první pohled vypadá. Tři z pěti hlavních hrdinů v automatickém režimu odveze na domovskou planetu svých tvůrců, kde teprve začíná to pravé dobrodružství.

Hra se tak odehrává na cizí planetě, kde trojice hrdinů hledá smysl všeho okolo sebe, kde postupně objevují zákonitosti původní rasy a po čase přijdou na to, proč je planeta tak zoufale prázdná a na první pohled bez života.

Čím mě The Dig doslova uchvátil bylo grafické zpracování. Hra vznikla v roce 1995 a díky tomu je z větší části ručně kreslená v nízkém rozlišení. Nebál bych se kvalitu pozadí označit až za pixelart. Jednotlivé lokace na mě často dýchali svojí atmosférou už jenom tím jak vypadaly. Pokud si k perfektní grafice prostředí přidáte ambientní hudbu složenou z většinou krátkých smyček, bude většina hráčů s největší pravděpodobností atmosféru hry považovat za skvělou. Hra se navíc vyznačuje skvělým dabingem a výborným technickým zpracováním.

Čím mě naopak The Dig příliš neoslovil, je kolísavá kvalita rozhovorů. Občas jsou napsané skvěle, někdy ale bohužel zklouzávají do naivnosti, či účelovosti. Dost mi bouralo atmosféru, kterou vytvářela grafika a hudba, když postavy tlachali doslova o ničem, jenom proto, aby tam jednoduše nějaký dialog byl.

Grafická stránka, byť překrásná, má také své úskalí. Občas jednoduše na pozadí nepoznáte, že se jedná o vstup někam dál, případně nerozeznáte popředí od pozadí, jelikož barvou a stylem splývají a vy tak přehlédnete předmět, tak potřebný k dalšímu postupu dále. Též obrazovky, které někdy skrolují, ale někdy ne, můžou být občas problém. Hra vám nijak nenaznačí že se obrazovka posune, poté co hlavní hrdina dosáhne určitého bodu v lokaci, a tak budete často chodit od kraji ke kraji jenom pro tu jistotu, že to nikam dál nevede (ale občas ano).

Taktéž kombinatorika není příliš kvalitní a tak se setkáte s předměty, které se v určité kombinaci projeví až na určitém místě. Ještě horší je toto u rozhovorů, kde pokud s postavou mluvíte o nějakém konkrétním předmětu, postava pouze na jednom jediném místě ve hře o předmětu prozradí zcela zásadní informace. Hra vás na to ale nijak neupozorní a hráč se tak, poté co o předmětu mluvil na několika místech, vzdá pokusů o předmětu mluvit, čímž se ale dostane do slepé uličky. Při hraní se tak nelze vyhnout nejenom kombinování všeho na všechno, ale také zjišťováním informací o všem všude, jelikož nikdy nevíte, kdy a kde konkrétně se dialog posune dále. Celkově tak obtížnost hry hodnotím jako opravdu velmi vysokou, především kvůli špatnému návrhu, občas ale také díky nelogičnosti - složení kostí mrtvého tvora je velmi těžké, jelikož nevíte jak vypadal a kosti jdou skládat do všech možných, i špatných, kombinací. Po správném složení je nutné do tvora vložit bombu, poté tvora oživit, poté se schovat, poté nechat oživeného tvora sežrat příšerou a poté co jí v tlamě tvor bouchne, máte volnou cestu dále. Nebo vypáčení kousku ovládacího panelu na zdi. Žádný panel ve hře nejde vypáčit, pouze jeden jediný, ale pouze v momentě, kdy v něm složíte správně klíč k otevření. To že složíte klíč správně vám hra ale nijak neřekne, to pouze okomentuje hlavní hrdina až poté, co skládání opustíte. Ve výsledku musíte opustit skládání obrazce vždy po každé změně a sledovat, jestli hrdina pronese nějaký komentář. Hráč toto ale neví, takže se jedná o měnění obrazců na panelu bez očekávaného otevření dveří jako vždy u jiných panelů. Pokud si ale výše uvedené nějak hráč uvědomí, a má složený správný obrazec bez otevření dveří (byť u všech ostatních panelů se již dveře otevřeli), tak až poté lze vypáčit panel pomocí kosti. Tohle bylo velké zlo.

Ovládání je naproti tomu velmi přehledné a lehké, jeden kurzor stačí na většinu akcí. Inventář je udělaný dobře a nikdy nebudete trpět jeho nedostatečnou velikostí (zdravím adventury od Westwood Studios).

Příběh hry, který nechci spoilerovat mimo schované spoilery výše, na mě působil velmi zajímavě, bohužel díky občasným nelogickým akcím dostával trhliny. Konec příběhu nechci hodnotit tak přísně jako většina kolegů zde, přesto bych si dokázal představit lepší zakončení. Vážnost a syrovost příběhu na konci každopádně dostane na zadek.

Celkově hodnotím The DIG jako nadprůměrnou adventuru, především po stránce příběhu, grafiky, hudby a ovládání. Občasná nelogičnost a chyby v návrhu hry ale bohužel The DIG strhávají dolů. Hru obecně doporučuji, ale nebojte se v případě problémů nahlédnout do návodu. Vůči hře to není vůbec nefér, pouze srovnáte férovost s tím, jak samotná hra občas přistupuje k hráči.