The Dig jsem odkládal roky. Na jednu stranu klasika, na druhou mě koncept tří kosmonautů řešících problém ve vesmíru nějak nelákal. Nicméně adventura je to zdařilá a díky celkové kvalitě a výpravnosti rychle vtáhne do děje. Do vesmíru vyráží pozoruhodně nesourodý tým - kapitán Low je klasický správňácký chlapák typu Jacka O'Neilla z Hvězdné brány, archeolog a geolog Brink je egoistický vědec pokoušející se po přistání na cizí planetě převzít velení a reportérka Robbins, která je těžká individualistka, má zpočátku problém spolupracovat s týmem, ale dokáže dělat super reportáže. Takže sestava, která by byla noční můrou NASA v reálu, ale skvělá pro scénáristy.
Během první hodiny jsem až divil nenáročné hratelnosti s jednoduchými puzzly. To se rázem změnilo po vstupu do hlavního komplexu, kde se odehrává tak 90% hry a laťka obtížnosti rychle skočila na klasickou úroveň. Několikrát jsem tápal jak dál - typicky ve chvíli, kdy jsem na obrazovce zprovoznil nějaké zařízení a měl přejít do úplně jiné lokace, protože moje snažení tam aktivovalo další mechanismus. A pár hádanek jsem nepochopil vůbec. V jedné chvíli je třeba pro další postup potřeba nastavit správnou kombinaci z různobarevných kuliček. Těch jde za sebe naklikat tak stovka, přičemž správné množství je asi osm. Kde jsem měl zjistit potřebný počet a barevnou kombinaci k tomu netuším.
Celkově The Dig předčil moje skeptické očekávání - grafické zpracování je výborné, dabing poněkud rozvláčný, ale kvalitní a hra nedává nic zadarmo, takže rozlousknutí hádanky přináší adventuristovi správný pocit uspokojení. A přestože to není humorná adventura, je okořeněná průpovídkama kapitána Lowa ve stylu: Každý mě opouští, asi si to začnu brát osobně. Možná za to může můj deodorant. Příběh díky několika zvratům drží v napětí a je vyloženě filmově pojatý. Co se kritizovaného konce týče, ani mi tak nevadil ten velký happy end, na který to vzhledem k průběhu hry nevypadalo, ale rychlost s jakou k němu hlavní postava přišla. Tam kde neuspěl zástup jiných, bodoval kapitán Low během chvilky.
Během první hodiny jsem až divil nenáročné hratelnosti s jednoduchými puzzly. To se rázem změnilo po vstupu do hlavního komplexu, kde se odehrává tak 90% hry a laťka obtížnosti rychle skočila na klasickou úroveň. Několikrát jsem tápal jak dál - typicky ve chvíli, kdy jsem na obrazovce zprovoznil nějaké zařízení a měl přejít do úplně jiné lokace, protože moje snažení tam aktivovalo další mechanismus. A pár hádanek jsem nepochopil vůbec. V jedné chvíli je třeba pro další postup potřeba nastavit správnou kombinaci z různobarevných kuliček. Těch jde za sebe naklikat tak stovka, přičemž správné množství je asi osm. Kde jsem měl zjistit potřebný počet a barevnou kombinaci k tomu netuším.
Celkově The Dig předčil moje skeptické očekávání - grafické zpracování je výborné, dabing poněkud rozvláčný, ale kvalitní a hra nedává nic zadarmo, takže rozlousknutí hádanky přináší adventuristovi správný pocit uspokojení. A přestože to není humorná adventura, je okořeněná průpovídkama kapitána Lowa ve stylu: Každý mě opouští, asi si to začnu brát osobně. Možná za to může můj deodorant. Příběh díky několika zvratům drží v napětí a je vyloženě filmově pojatý. Co se kritizovaného konce týče, ani mi tak nevadil ten velký happy end, na který to vzhledem k průběhu hry nevypadalo, ale rychlost s jakou k němu hlavní postava přišla. Tam kde neuspěl zástup jiných, bodoval kapitán Low během chvilky.
The Next Big Thing