Musim zacit vetou, kterou jsem uvedl jiz svuj kometar ke hre Ring: The Legend of the Nibelungen: Cibele je hra, ktera pusobi uzasne na papire. Herni zazitek je tu tvoren dvema rozdilnymi rovinami - na strane jedne je to samotna "hra", aka nesmyslny click fest v nijake grafice - tri rozdilne urovne s trikrat dvema ruznymi druhy monster a tremi bossy. Postava Cibele, kterou ovladate, dava minimalni damage a nejkouzelnejsi na ni je animace "sukne" ci dolni casti satu, kterazto cast po vzoru Marylin Monroe nad pruduchem leta nahoru a dolu pri nejmensim pohybu. Druhou, nehracskou postavou je tu pak Ichi (the Killer?;-), ktery dava masivni damage. Vpodstate mlatite vse, co se hybe, dokud se neobjevi boss, pak mlatite bosse, dokud mu neuberete 1/3 hitpointu, nacez boss zmizi a vy zase musite mlatit mobky, opakujte trikrat. Mobky ani boss nedelaji zadny dmg. Neprisel jsem na to, jestli "lagy" byl designersky umysl, ci jen problem meho pocitace, ale vzhledem k primitivnosti grafiky bych to videl na ten prvni duvod.

Na strane druhe je tu pak vse ostatni - pred zacatkem MMO je tu desktop s mnoha podslozkami k prosmejdeni - fotky, basne, zivotopisy napsane v ruznych obdobich autorciny puberty... do toho e-maily kamaradu a v neposledni rade pak samotne voice chatovani mezi protagonistkou a jejim pritelem. Samotna videa jsou pak odmenou za pretrpeni herni casti - a to nejen proto, ze se tvurkyne nestydi ukazat se ve spodnim pradle. (a jak moc se ukaze ve videu zaverecnem, to si necham pro sebe :-P).

Sedmdesat procent za napad, za odvahu doslova jit s kuzi na trh, za jeji rozhodne zajimave kozy a asi i za to, ze jsem si pripomnel vzdalene podobny zazitek, ktery mi prineslo hrani wowka...

PS, jako companion piece doporucuji film Four Eyed Monsters...

Ani se mi nechtelo verit, ze jsem druhy pokus Ikarus Games dohral (pravda, na nejlehci obtiznost) za 89 minut. Bez navodu a s jedinym preskocenim puzzlu. Privru oko nad tim, ze se tu cast assetu jednoduse zkopirovala z Lost Civilization, i nad tim, ze mi jedna z melodii strasne pripomnela Landova Krysare (pro znalce alternativni brnenske sceny zminim Hnisare od Morcat na uteku).

Hidden object sceny tvori nejvetsi procento hracich ukonu, tentokrat tu nastesti nemusite otvirat supliky a pokud uz se hledany objekt sklada z vice casti, jsou obe poloviny vetsinu casu hned vedle sebe. Puzzlu je velmi malo a jsou vice ci mene standardni. Dojde i na zakladni pouzivani predmetu.

Nejvetsim prekvapenim pak neni ani tak minimalisticnost celeho projektu (hra neobsahuje dabing), jako spis absence jakehokoli fantastickeho prvku - pribeh i jeho rozuzleni je na urovni tuctove epizody ze zivota Miss Marple ci Jessicy Fletcher. Nejsem si jisty, jestli je to dobre, ci spatne...

Hidden object adventury vetsinou neoplyvaji nejakou extra delkou, ale tohle je opravdu jednohubka. Krome toho muzete zapomenout na jakekoli achievementy ci snad sberatelske karticky na Steamu. Jedinym duvodem, proc davam vyssi hodnoceni, nez Lost Civilization je to, ze diky sve kratkosti vas Sharpe Investigations ani nestaci otravit...

Na jednu stranu bylo prijemne, setkat se znovu s Georgem a Nicco. Na strane druhe, prevedeni do 3D kabatku pomohlo mozna cutscenam, ale gameplayi rozhodne ne. Bedny bych jeste prezil, co mi ale nehorazne pilo krev, byly pokusy o plizeni. Uz dlouho jsem tak casto neloadoval - a ze je tu tech pasazi povic.

Co se pribehu tyce, rozhodne nema na prvni dil a navic mi prijde, ze se tu autori snazili celkem dost napodobit Gabriela Knighta (predevsim trojku), ale presto jsem si ho uzil - nebyt pribehu, asi bych se hrou seknul pomerne brzy.

Co se delky tyce, prijde mi cca 10,5 odehranych hodin v dnesni dobe celkem primerene. Kazdopadne si nemyslim, ze bych si trojku jeste nekdy zahral.

Mam za sebou jak Posla bohu, tak Nibiru. Hidden object hry mi nejsou cizi, dohral jsem jich dost a hral jeste vic. Musim rict, ze Lost Civilization patri spis k tem horsim zastupcum zanru. Vpodstate me napada jen jedine pozitivum, ktere tato hra oproti svym starsim bratrickum ma: kulickove puzzle v chramu je mozne konecne preskocit.

Remake si bere od svych predchudcu predevsim scenar, ale dle libosti meni jmena protagonistu. Vic k tomu nemam co rict. Co se tyce HO scen, zde se autori pokouseli o urcitou pestrost v tom, co a jak hledate, ale treba udelat HO scenu ze stolu a deseti zasuvek, ktere musite postupne otvirat, to byl docela opruz.

Nakonec bych se zminil o technickych problemech - moje steam verze se racila spustit vzdy jen ob jeden pokus, nerada videla, ze chci odkliknout vanity plate a intro a ke vsemu se mi podarilo v jednom momente zatuhnout na detailu prodavace hotdogu bez moznosti vyrez zrusit - nakonec jsem musel hru natvrdo vypnout a znovu zapnout, abych mohl hrat dal.

Ring je jedna z tech her, ktera dobre zni tak rikajic na papire, ale samotne zpracovani kulha na obe nohy. Bohuzel. Musite tu prekousnout spoustu veci: trhle vizualni zpracovani, ktere si muze podat ruku se Salammbem - aby taky ne, kdyz za obema stoji stejny vytvarnik. Trhly design, kdy se z nejakeho doboveho zarazeni stava cyberpunkove-legendarne-obludariovy mismas. Ano, hraje tu Wagner, ale z mnohahodinoveho eposu/opusu prvnich dvou oper se tu ozve sotva par minut instrumentalni hudby (ale dojde jak na Jizdu Valkyr, tak na mou milovanou predehru k Rheingold, ktere se dockate nejen jako hudebni podkres, ale i jako puzzle).

Ano, je mozne si vybrat, v jakem poradi budete kazdy ze ctyr pribehu hrat, ale pokud se vykaslete na doporucene poradi, pribeh vam bude davat jeste mensi smysl, nez pri jeho dodrzeni. A k tomu si pripocitejte jeste ramcovy pribeh bohyne (hlas Charlotte Rampling/Senty Berger v zavislosti na jazykove verzi) a ISHe, zastupujici malem vyhynute lidstvo. O wtf momenty neni nouze nejen v ramci jednotlivych pribehu, ale i pri sledovani urcitych designovych rozhodnuti. Na staticke obliceje/postavy pri dialozich jsem si zvykl u jinych arxelackych her, tady se tvurci pokusili dat oblicejum urcitou dynamiku, kdyz uz ne lip sync. O to divneji pak pusobi dialogove momenty v pozdejsich castech hry, kdy se opet vracime k neumetelske staticnosti. Vrcholem je tu pak prvni cast zaverecneho videa u Siegmunda, kdy se na scene objevi v podivne kolazi slideshow statickych zaberu krajiny z tohoto segmentu spolu s komixovymi vyrezy dialogu Wotana a Brünhildy.

No a do toho si pak pripoctete problemy technickeho razu - podle vseho na 64bitovych systemech nefunguje save/load, takze jsem byl nucen po minimalne peti startech nove hry cely tento projekt dohrat najednou, bez ukladani. On totiz Ring i pres pet hratelnych postav neoplyva nijak zazracnou delkou a asi nejvic casu se stravi na puzzlech. No - mam to za sebou.

Nedokoncena trilogie Aura zrejme nepatri v ceskych zemich k oblibenym, nebo dokonce znamym adventuram. A nikomu se ji nechce ani komentovat, natozpak dohravat. Ono to ma jakys takys pribeh (nemuzu rict, ze zrovna zajimavy ci originalni), ale pribeh neni ani devizou, ani hlavnim lakadlem obou vydanych dilu. Rovneztak necekejte propracovane dialogy ci kontakty s NPC - obojiho je velmi male mnozstvi a omezuje se (s jedinou vyjimkou) vyhradne na cutsceny. Nakonec jste jen vy, nadherna grafika, prijemna hudba (byt v prvnim dile mi prisla prijemnejsi) a stroje, ktere potreba nejakym zpusobem rozpohybovat. A kdyz se to povede, ono se to tak nadherne hybe! Nebo jizda po kolejnicich v druhe casti hry - vzuuum! A ze si tech jizd mezi nekolika misty jednoho sveta uzijete do sytosti. Nic vic, nic min.

Ve druhem dile jsem si nejvic uzil hned zacatek, kde jste omezeni na mechanicky "dum" a jeho bezprostredni okoli. Naopak me nejvice dozralo finalni puzzle prostredni casti, protoze to zase nebylo nic jineho, nez Towers of (H)annoy, ktere uz opravdu nemuzu ani citit. No a pak samozrejme fakt, ze jsem hru po odchodu meho stareho notebooku do kremikoveho nebe nebyl stavu na novem stroji s Windows8/10 vubec rozjet. Jesteze manzelka ma stale notebook s Windows 7...

Jerusalem je od prvniho momentu jedno prijemne prekvapeni za druhym. Nejen, ze hra vypada a hraje se lepe, nez Pompei, ale mam z ni daleko lepsi pocit, nez ze vsech edukativnich adventur, co jsem kdy hral (a ze uz mam za sebou od Egypta pres Versailles po Chinu a Aztec, o Echu nemluve). Prosel jsem celou hru bez jedineho bugu, jedineho padu, to vse na Windows 8 jen s francouzskym fan patchem pro Visty.

Uz nebudete mit roztazene staticke dialogy pres celou obrazovku jako v prvnim dilu, navic se tu dockame "strihu" - kdy je jedna dialogova scena rozzaberovana do detailu, polocelku i velkych celku. I kdyz animaci mnoho neni - a uz vubec ne v dialozich - porad to pusobi o poznani dynamicteji, nez kdyz behem petiminutoveho dialogu zirate na tu samou, hnusne renderovanou / diky mnohonasobne vyssimu rozliseni monitoru rozplizlou postavu.

Hudba - nejen, ze na rozdil od Pompei pusobi konecne patricne a dockame se daleko vetsiho poctu tracku, ale v ramci vyse zminenych edukativnich adventur ji radim na druhe misto, hned po hudebnim doprovodu Versailles.

Pribeh - tady jsem si posmakl, v ramci edukativnich adventur je to pro mne jasny vitez. I v sirsim ramci pusobi celkem dobre, byt jde vlastne jen o detektivni patrani v ramci jednoho dne (a noci). Misty me hnal kupredu svou intenzivnosti prave on. Co na tom, ze je hra (na klasickou adventuru) pomerne kratka a ze jdu vlastne vubec nejde o love story.

Puzzlu tu moc nenajdete, spis jde o kombinaci predmetu s aktivnimi misty, ale to mi vubec nevadilo. Hned na samem zacatku je sice nutno vykonat vice akci v casovem limitu, ale pozdeji se uz nevyskytuji, tedy krome plizeni/skakani po chodbe k pokoji skutecneho padoucha, kdy se snazite vyhnout se pohledu janicarskeho strazce.

Co se edukativni casti tyce, nechybi vestavena encyklopedie ani moznost projit se po ctyrech svatostancich - kostel Holy Sepulcher, Rambanova synagoga, Madrassa tankyzziya (coz je skola a ne svatostanek) a pak jeste vedle sebe stojici Cathedral of the Rock a mesita Al-Aqsa.

Je obrovska skoda, ze tuto hru tu nikdo nehral, a jeste vetsi skoda, ze se planovanou trilogii nepodarilo dokoncit...

Tak, dohrano. Pompei byly pro mne celkem studenou sprchou, popravde receno.

Pozitiva: historicke tema, vestavena encyklopedie, pribeh a scenar obecne.
Neutralni: hudba (pekna, ale nepasujici), grafika (pral bych si hru hrat v dobe vydani, dnes pusobi na oko znacne neprijemne). A dabing. Na dabing si budete muset chvili zvykat, podobne jako v Pilgrimovi nebo v Ringu je namluveni velmi, velmi, velmi sverazne. Diky za titulky!

Negativa: Tech by bylo. Bugy. Nejhorsi z nich byl bug behem tretiho dne, kdy se mi misto dvou dialogovych moznosti objevila jen jedna, po jejiz zvoleni nasledoval game over. Podle vseho jsem nebyl jedinym, komu se to prihodilo. Nastesti tu byla moznost nacteni ciziho save, rozehravat tuto hru znovu v momente, kdy jste za jeji polovinou, to by me mohlo. Ale nezapomenme, ze je to hra od Arxel Tribe a jejich savovaci system je neskutecne citlivy a naladovy. No, podarilo se. A to jsem mel jeste stesti, ze k Pompeii existuje neoficialni patch, puvodne vytvoreny pro Windows Vista, ale ktery nastesti umoznuje hru nejen nainstalovat na cemkoli novejsim, nez windows 98, ale resi i problem se savovanim (se kterym jsem si uzil sve pri techto trech jinych arxelackych kouscich.

Zaverem - pokud nejste fanousky edukativnich adventur z vlastniho pohledu a pohled na starorimskou kulturu a styl zivota vas moc nebere, klidne si odectete od meho hodnoceni takovych dvacet procent... Skoda, no... uvidime, jak si bude stat druhy dil z planovane a nikdy nedokoncene trilogie o Adrianovi Blakeovi..

(Herni vyzva 2016)
The Tiny Bang Story mi svou minimalisticnosti prijde hodne inspirovany Samorostem. Krome toho se tu ve hre samotne rezignovalo na psane slovo a i hledane predmety jsou tu pouze graficky zpodobneny. Oproti vetsine jinych HO her se TTBS lisi predevsim tim, ze hrac hleda vetsi mnozstvi kusu jednoho predmetu - napr. 25 puzzliku, 25 tlacitek, 4 packy atd. Pokud clovek zakysne, zde prichazi vetsinou ke slovu napoveda, ta tu ovsem funguje nejak podivne. Popravde jsem do konce hry neprisel na to, jak vlastne funguje, takze mi vlastne vubec nepomohla, mrcha jedna. A ano, svetlusky jsem sbiral poctive.

Autori si na hrace pripravili krome vyse zmineneho hledani zatoulanych predmetu a klasicke sbirky hadanek i nekolik miniher, ve kterych se ujmete rizeni nejakeho letounu (ci vzducholodi) a musite dany dopravni prostredek bezpecne dovest k cili - tedy do vasi momentalni lokace, abyste se s jeho pomoci dostali do lokace dalsi. Netajim se svou nelaskou k podobnym opicarnam (Atlantis: Evolution, Hovnivalove a tady jsem nedobrovolne stravil hodne casu.

A co se mi ze hry libilo uplne nejvic? Skladani jigsaw puzzle na kazdem konci epizody...

(Herni vyzva 2016)
Prijde mi zvlastni, ze pres velmi vysoke hodnoceni, ktere jsem teto hre dal, mam problem o ni napsat neco vic, nez jsem uvedl v jejim popisku. Hadam, ze se na hodnoceni podepisuje nejen to, ze je Film Fatale sama o sobe solidni hra, ale pro mne osobne i velice atraktivni tema filmu. Co muze byt pro cloveka (skoro) od fochu lepsiho, nez pribeh o silenem/genialnim reziserovi, jeho nedobrovolne múze a jeji dceri, o ktere se nicmene domnivam, ze byla i jeho dcerou. Krome toho mam rad, kdyz je mozne s padouchovymi pohnutkami alespon trochu sympatizovat, i kdyz jsou jeho prostredky a metody k dosazeni cile hodne pochybne.

Po strance herni velmi ocenuji pritomnost interaktivni mapy, kdy se muzete jednim klikem prakticky libovolne pohybovat po vsech dosud navstivenych mistnostech. Tohle mi u spousty HO her chybi - kdyz mate stesti, tak vam mapa ukazuje, kde prave jste a kde je potreba neco udelat.

Na prvni pohled je tato hra jednou z nejhnusneji vypadajicich v zanru. Odpudiva, renderovana grafika, protagonista je tvoren jen nekolika statickymi obrazky, hledane predmety pusobi polovinu casu jako pest na oko a v druhem pripade je pro zmenu neni videt vubec. Vzhledem ke spatne se hledajicim predmetu pusobi omezeny pocet hintu vylozene jako vysmech. Pokud uz dojde k predskriptovane konverzaci s jinou postavou, je tato na rozdil od protagonisty zobrazena jen jako silueta. Proste hruza, ztrata casu, ruce pryc...

... tohle vsechno plati pouze do momentu, kdy se o slovo prihlasi pribeh a prvni ne-HO puzzle. Ono totiz vsechno vypsane vyse sice zustava, ale najednou jsem se pristihl, ze mi to ani neleze tolik na nervy. Pribeh me totiz upoutal natolik, ze jsem si hru po zahrani hodinoveho trialu bez zavahani koupil. Je OBROVSKA skoda, ze se pribehu nedostalo lepsiho kabatu - v urcitych ohledech je to bratricek Draculy III - a nezlobil bych se ani, kdyby se podarilo hru vydat ve SCUMM enginu a'la Indiana Jones and the Fate of the Atlantis. Tohle nemuzu zduraznit vic - nenechte se odradit otresnym zacatkem v klastere, protoze jakmile se na scene objevi prvni nacek, jde to pak samo. No a ke konci nesbirate ani nablbe brouky, krucifixy ci templarske krize, ale rovnou risske orlice, nemecke krize (ne hakenkreuzy, to je rozdil) a na zaver uz i mrtve esesaky - to tu nebylo od dob Commandos! Opravdovy hardcore je pak udelat hidden object scenu z drevorytu z Bible zobrazujici Ukrizovani.

Nemel bych zatajit to, ze hru sfouknete za dve hodiny, ale jak rikam - jakmile se prokousete udesnym zacatkem, je to pak celkem intenzivni zazitek.

Co by to bylo za navstevu Parize, kdyby si clovek domu neprivezl nejaky ten suvenyr. Ja si krome pametni mince ze Sacre Coeur a vecerni navstevy Notre Dame (Paris 1313, tresu se na tebe!) behem bohosluzby odnesl z jednoho nejmenovaneho obchodaku (Fnac) na nejmenovane tride (Champs Elysees) i jedno herni CD. Protoze vsak v zabozroutstine umim rict leda tak voulez vous coucher avec moi ce soir a par podstatnych jmen (le homme, la famme, la chienne) a pak jeste zvolani merde allors, l'hooligans, na hrani hidden objectu v tomto jazyce bohuzel nejsem dostatecne lingvisticky vybaven. Takze jsem hru nainstaloval, hral pet minut a zase smazal.

A vratil jsem se k ni az ted, protoze jsem objevil maly trik, ktery bude Big Fish Games asi uplne u zadku. Stacilo si stahnout anglicky trial hry a prekopirovat cast souboru do slozky nainstalovane originalky. Kolektorku vam to sice z normalni verze neudela, ale aspon jsem mel krome dabingu v anglictine i text.

Nakonec jsem byl i prijemne prekvapen - hra je to atmosfericka, pres sve pomerne stari (v ramci HO zanru) pomerne hezky vypada a i kdyz se v soundracku opakuje jen velmi male mnozstvi skladeb, velice dlouho trva, nez vam zacne byt i jen malinko neprijemna. Ani tech snad deset her, ktere jsem odehral mezi dokoncenim titulu, napsanim profilu a jeho schvalenim, ve mne nestacilo udusit vzpominku na vareni Zelene vily.

Puvodne jsem toho o hre samotne chtel napsat vic, ale uz si bohuzel nevybavuji, co presne. PS, tento komentar nebyl napsan pod vlivem absintu ani jinych omamnych latek.

Nevim, proc byla The Legend of the Prophet and the Assassin rozdelena na dve casti (The Prophet's Trail a The Secrets of Alamut), ale skoro bych se vsadil, ze za tim vezely penize. Skoro bych si vsadil na to, ze francouzskym producentum se nelibilo, ze vyvoj hry trva tak dlouho, a rozhodli se proste vydat vetsi cast hotoveho produktu s tim, ze pritecou aspon nejake ty love, za ktere se zaplati dokonceni hry/vyplaty chudych Slovincu. Nevim.

The Secrets of Alamut nezacina tam, kde prvni dil skoncil – pote, co si vychutnate intro a résumé, musite odehrat posledni minuty hry predchozi. A pak uz vas ceka navsteva u Starce z hory, ktery si na vas pripravil nekolik (z casti casove omezenych) puzzlu a nakonec pet húrisek, ktere nejen slibi, ale i dodaji nejake ty telesne rozkose. Kdyz trochu popobehnu v deji, ceka vas pak uz jen klaster pravoslavnych mnichu (kde si As-Sayif trochu pohleda a potrpi (mile húrisky ho totiz nakazily… jedem) a pak jen doly s trochou duchariny a hrani si s elementy. Samotny metafyzicky zaver jsem po zkusenosti s Pilgrimem trochu cekal, takze i kdyz neni nijajk efektivni a prilis me neuspokojil, presto se da jeste akceptovat, aniz by musel clovek rvat o vraceni penez.
Co se technicke stranky tyce, ta mi prisla jeste horsi, nez u prvni poloviny – obliceje npc se cukaly tak, ze spis nez pokus o lip sync to spis vypadalo na sbirku tiku, no a debaklu s ukladanim pozic, o tom se radsi vubec nezminovat (a nebo prece, kdyby se prece jen nekdo rozhodl si to zahrat). Pokud hrajete na jakemkoli novejsim OS, zapomente na to, ze kliknete, napisete jmeno savu, ulozite a hotovo. Hre je jedno, kam jste ji nainstalovali, ukladat proste nebude. Nakonec mi pomohlo jen v hlavni slozce zrusit ochranu proti prepsani (pravim tlacitkem) a v souboru fI.ini zmenit polozku CHECKLOADSAVE z 1 na 0. Hra totiz i pri neuspesnem pokusu o save vytvori neco jako autosave, ktery se pak pri zminene editaci i da nacist prostrednictvim Continue. Bacha na to, v menu je velice blizko New Game a pritomnost podobne znejiciho tlacitka Résumé by nepripraveneho hrace mohla zmast taky.

Nakonec se mi podarilo pres problemy zpusobenymi castecne starim hry a castecne asi i prasackym programovanim tuto hru nejen zprovoznit na Windows 8, ale dokonce ji i uspesne hrat a dohrat. Tim asi-prasackym-programovanim se ostatne vyznacuji snad vsechny hry od Arxel Tribe, coz je obrovska skoda... (kdesi jsem cetl historku o jednom hlavounovi z ekonomicky silnejsi casti Evropy, kterak se rozjel na (jiho)vychod do (jiho)slovanske zeme a zdesil se, kdyz zjistil, ze hru programuji v jazyce pro automaticke pracky... ale jestli se to tykalo prave Arxelu, to uz si bohuzel nepamatuji.

Nuze, ke hre samotne. Zaprve, hra (prinejmensim prvni cast ctyrdiskove edice) neobsahuje zadnou encyklopedii a je edukativni asi tak jako Alchymista. Zajemce o historii se vic nauci z Assassin's Creed. Coz ovsem nebrani tomu, aby se do (ve hrach ci jinych audiovizualnich dilech zridka zpracovavane historicke epochy a umisteni) nemohl odehravat zajimavy pribeh. A priznejme si, pribeh tu celkem zajimavy je, a dokonce i celkem slusne podany, dokonce i pomerne originalni. Hodne k tomu pomahaji i cutsceny. Graficka stranka nam uz trochu zastarala, na monitorech s rozlisenim 1920x1080 pusobi prece jen ponekud pixelovate a zvlaste animovane obliceje npc pusobi uz celkem rusive. Na druhou stranu se tu dockame dekapitace i ghúlek nahore bez, navic kde jinde uvidite protagonistu adventury resit tolik ruznych problemu pouzitim Scimitaru (coz je rovnez prijate jmeno protagonisty).

Hre by se dalo vytknout i to, ze je pomerne kratka, s prihlednutim na rok vyroby. Na druhou stranu na dil druhy se nemuselo cekat tak dlouho a pomerne rychle se prodavaly i spolecne, takze co se rozcilovat (zvlaste, kdyz clovek ma prave to doplnene vydani). Paradoxni je, ze oba dily neni mozne nainstalovat soucasne.

Nakonec bych tu mel jeden pratelsky pozdrav pro kolegu chuckyho: bud napis, proc tomu davas nula procent, nebo si vytahni hlavu z rekta...

Nejhorsi hra, kterou jsem kdy koupil. Zatim. On me mel varovat uz prebal, ale kdyz ono to bylo jen za pet EUR a upiry ja muzu. Obdivuji autory, ze se jim hru podarilo protlacit do prodeje, ale nemecky trh, zda se, snese vsechno.

Ze vseho nejdriv me dozral DRM system hry - abyste hru vubec mohl spustit, musi se aktivovat. Takze jsem ji aktivoval, spustim - chybova hlaska, hra musi byt nejprve aktivovana! Zlaty Steam, dokonce zlate Big Fish Games... Postupne jsem zjistil, ze hra z roku 2012 si nerozumi s vicejadrovymi procesory a je potreba ji nejprve opatchovat. Ok. Po preinstalovani, novem aktivovani (dve licence ze tri) a instalaci patche se mi konecne podarilo hru spustit.

A co nevidim - napoveda pres celou obrazovku. Ve stylu: timto tlacitkem spoustite hru. Klik. Tady jsou nastaveni. Klik. Nejdriv si vytvor profil. Klik. Zadam jmeno, klik, klik, proc to sakra nefunguje (tohle musite videt, zkuste let's play na youtube). Nakonec spustim samotnou hru. Grafika otresna, kazdou vetu v rozhovoru musite odkliknout zvlast. Prvni hadanka - doplnte rozhazena slova do dopisu. OK, to pujde - ale proc sakra stryc oslovuje protagonistu jinym krestnim jmenem, nez vypravec?

Dalsi kvanta nudne napsaneho textu s mizernymi portrety. Klik, klik, klik. Puzzle, sestav obrazek hradu, kam se pojede. Spatna graficka kvalita. Dalsi kvanta textu, prijezd na misto cinu. Promluv si se sluzebnictvem. Na kazdeho ze tri osob se musi kliknout zvlast, dvakrat dokola. Klik, klik, klik... konecne aktivni obrazovka. Hm. Konecne HO scena. Situace se nelepsi.

Tim konci veskera interakce s postavami a text prepina mezi vnitrnim monologem postavy a vypravecem. Pribyva HO scen, v polovine pripadu zcela chybi popis toho, co mate vlastne hledat. Puzzly obcas nemaji automatickou korekci spravneho reseni a vy musite zvlast kliknout, jestli je momentalni reseni spravne, nebo ne. Jesteze je mozne i v tehle hre preskakovat. Krome toho tu, zcela v rozporu s zanrem, zcela chybi automaticke ukladani pozic.

Hra nastesti neni moc dlouha a da se dohrat, i kdyz jsem s hranim chtel uz po peti minutach seknout. Asi jsem to dohral jen z perverzni zvedavosti spojene s nevirou v to, ze je mozne neco takoveho prodavat...

Rekneme si to takhle, soudruzi. Tohle se moc nepovedlo. I kdyz je lakadlo maticky stovezate silne, na utahnuti cele hry jen s pomoci nekvalitnich fotografii nestaci. Od roku 2008 prece jen usel poradny kus cesty: kdyz uz se nabizeji dva rezimy obtiznosti, tak ani na easy by nemel odtikavat cas - devadesat minut na devet oken (HO sceny i Poznej deset rozdilu) je sice na jednu stranu dost, ale i tak to jednoho dokaze vystresovat. K tomu si pripoctete opravdu hodne spatne viditelne predmety v HO scenach a diky spatne kvalite fotek i velice zle rozeznatelne rozdily v tom druhem typu hadanek. Zapomente na pribeh, zapomente na dabing - po prekonani deviti oken jste odmeneni par policky komiksu a sranda zacina odznovu, jen ten casovy limit se vrati zpatky na 90 minut.

Zkratka, ruce pryc...

O A Vampyre Story jsem se zajimal uz pred vydanim a hodne jsem si od te hry sliboval, krome toho jsem byl zvedavy nad tim, jestli se autorum vyplati rozdeleni na vice casti. A najednou piseme rok 2016, ja mel az do ted zkusenost pouze s demem (pokryvajici posledni cast hry na hrbitove) a A Vampyre Story Part 2 se nejspis uz nedockame.

Na vizualni stranku jsem si musel chvili zvykat, i kdyz porad je memu estetickemu citeni blizsi, nez treba takova Deponia. Rovnez tak je potreba si chvili zvykat na ujeceny hlasek hlavni postavy (na druhou stranu jeji "RRRR" me celkem rajcovalo:-P). Netopyri sidekick Frodrick chrli jednu perlu za druhou, tim se ale vycet opravdu zajimavych postav konci.

Asi nejvic me hra chytila na samotnem zacatku do momentu, nez se podarilo otevrit prvni magicky zavrene dvere. U druhych magickych dveri v laboratori se mi podarilo narazit na divny bug, kdy jsem sice ziskal magickou knihu, ale dvere do kobky zustaly zavrene. Pote, co jsem zoufale projizdel net i projizdel kazdou dostupnou obrazovku a znovu prochazel rozhovory, jsem ze zoufalstvi zkusil ulozit hru a opet ji nahrat - a bariera zmizela. Zaverecna cast ve meste uz me prilis nebavila a do hry jsem se musel hodne nutit. Krome toho se vyskytl jeste jeden bug, pravdepodobne spojeny s tim, ktery jsem popsal v diskuzi (problem s rozbehem videi na Windows 8- stacilo nainstalovat DirectX dodavane se hrou). Kdyz se v posledni casti hry objevila cutscena, po skonceni se rozjela znovu. Mezernik to nastesti vyresil.

Mezernik se da ostatne pouzit i k preskakovani dialogu, potiz je v tom, ze zvukove stopy jsou obcas docela dlouhe a po stisknuti mezerniku se sice dana zvukova stopa prerusi a zmizi i titulky (ktere se rovnez zobrazuji jen na dvou radcich a promluva je casto mnohem delsi), ale postavy otviraji hubu na prazdno dal. Otrava (kdyz ctete rychle).

Pš, pro fanousky klasicke hudby jedna perlicka - v hradni kuchyni zazni par taktu z Bizetovy Carmen. (pro ty, kdo se spis orientuji v direct-to-DVD disneyovkach: "ma dojna miss, tak mam te rad, ze jsem se skoro prestal ovladat. Rikej mi hnup, to nevadi, tve sladke buu me usi pohladi / dej mu sbohem a naveky, tvuj ukol je ho shodit do řeky")

Mystery of Neuschwanstein bych hodnotil jako jednu z tech lepsich hidden object adventur. Je sice kratka (na easy dohrajete za tri hodinky, ani neni potreba preskakovat mnoho meziher), misty dokaze potrapit a rozhodne necekejte interaktivni rozhovory, ale presto jsem si hru celkem uzil. Hidden object sceny se neomezuji jen na klikani na zadane predmety ze seznamu, nekdy je potreba pred odskrtnutim polozky predmet slozit, pouzit nastroj (UV lampu) nebo pouzit predmet z inventare. Minihry se opakuji - parkrat je zapotrebi vypacit zamek, nahackovat kameru atd.

Vsechny dialogy jsou nadabovane, pouze dumani nad aktivnimi misty na obrazovce, na ktere je nutne pouzit nejaky predmet, jsou odbyte pouze textovym popisem (ktery se nekdy neda odkliknout a nekdy je naopak prekryt celoobrazovkovym dialogem)

Na cele hre nejvice ocenuji pribeh - sice neni tak propracovany jako Gabriel Knight 2, ale stale jde o prijemnou fantazii. Pro vlastniky Collector's Edition (ci pro ty, kdo hru zakoupili na Steamu), se po dohrani zpristupni jeste bonusova kapitola, odehravajici se nejaky cas po udalostech puvodni hry (do zamku samotneho se uz ale nepodivate).

EDIT: protoze mi ve dvou tretinach hry kleknul pocitac a jak jsem neradostne zjistil, Steam neuchovava v cloudu pro tuto hru savy, preskakovani otravnych puzzlu jsem pri novem hrani rad vyuzil. Pro hardcore nadsence jsou k dispozici hned tri stupne obtiznosti, ale hrat tu na easy a vztekat se nad tim, jak rada protagonistka pouziva vterinove lepidlo, rozhodne neni hanba).

Tento titul zaujal mou pozornost predevsim proto, ze jsem kdysi videl Hitchckockuv snimek (tim ovsem me vzpominky zahadnym zpusobem konci). Napad i celkove podani hry se mi libil od prvniho momentu a pozitivni naladeni mi zustalo az do sameho konce, bratru ctyri hodiny. Neni to nejlepsi kus herniho software na svete, jsou daleko lepsi hry v mnoha ohledech, ale jako jednohubka cas od casu ma tento typ hrani dle meho mineni potencial a klidne bych si zahral i nejaky dalsi titul. Budu-li hledat priklad ve svete filmu, napada mne Umuceni Krista ci jeste lepe Apocalypto, pripadne Incubus - neda se rict, ze by slo o nejlepsi filmy na svete, to ani zdaleka, ale strasne moc fandim napadu prezentovat audiovizualni dilo v mrtvych/umelych jazycich.

Bohuzel nedokazu posoudit, jak moc se The Thirty-Nine Steps drzi knizni predlohy co se tyce jazyka, ale hra na mne vychrlila nezvykle mnozstvi nejruznejsich anglickych akcentu (vcetne par vet v prisernych pokusech o nemcinu). Aby si ale autori neuzavreli cestu k publiku, ktere o takove vychytavky nema zajem, v nastaveni je mozne zvolit si obtiznost psaneho textu, resp. titulku. Tohle je vec, ktera se nevidi casto u filmovych DVD, natoz u hry!

Nakonec bych jeste poznamenal zajimavou drobnost - hra obsahuje dva druhy achievementu. Ty, ktere se ukazuji na Steamu, nejsou tolik zajimave - za kazdou projitou kapitolu dostanete jeden a k ziskani vsech Steam achievementu staci proste hru dohrat. Ve hre samotne jsou pak jeste awards, kde uz se musite snazit. Rekneme jen, ze se vyplati dojet urcite (titulky, tutorial) az do konce - a vsechny museji byt ziskany behem jednoho hrani, pri zalozeni noveho profilu zacinate se sbiranim odznovu.

Skoda, ze tu neni vic dokumentu k prozkoumavani - noviny z roku 1914 jsou zabavne...

Posledni plnokrevna adventura studia Kheops a zaroven i dovrseni pribehu nejen prvniho dilu, ale i nahlednuti do dalsich osudu protagonisty hry Voyage. RtMI2 preteka napady, chvili hrajete za Minu a chvili za opicaka. Iphone bohuzel nemam, takze jsem si slibovane propojeni bohuzel vyzkouset nemohl.

Po graficke strance hra nezklame ani dnes, hudba je nevtirava, ale vetsinou neohromi. Ac se nepovazuji za nejakeho puristu, nova vrstva mytologie nabalena na pribeh Julese Verna mi prilis nesedla. I kdyz autori dodali obrovsky inventar i dostatek predmetu na jeho naplneni vcetne rekombinaci predmetu a ruznorodeho reseni dilcich problemu, dostalo se tu i na velke mnozstvi puzzlu otravnych - nejvic me otravila skladacka na plazi, kresleni symbolu na dvere a stroj, pomoci ktereho se Mina musi naucit porozumeni mimozemske reci.